Butterfly effect - Kapitola 37

Tak další kapitolka je tady, doufám, že omluvíte tu myšlenkovou smršť.
Přesněji řečeno, jak rády s holkami přezdíváme slovním průjmem. :D 
Asi nic moc záživného to nebude, ale chápete, proběhlo jisté přiznání a to si žádá jisté prozření.
Krom toho tak bude vypadal trochu i budoucí kapitola, ale z pohledu Tenka, i totiž tam, to, 
nebude bez odezvy, i když se tvářil tak trochu nad věcí.

Nemohl pořádně spát, vypadalo to, že Hana asi ani nespala, takže ta vedle něj dost tvrdě dřímala a když jí nechtěně z toho, jak se mlel v posteli nějak praštil křídlem ani to s ní nehnulo. V jeho hlavě pořád křičelo mnoho věcí, které byly spíš toho citového rázu naproti tomu stály iracionální fakty, které si proti nim tak nějak vybudoval a oponoval jim. Neměl jistotu, že to Hana neudělá znovu, pokud za Tomurou znovu kvůli vyšetřování půjde, ale pokud to dobře pochopil, byla to jejich rozloučení, které se konalo o několik let později a ona to opakovat tedy nechtěla. Krom toho byla tu teď s ním, a ne s Tomurou.
Jenže, jak na tohle bude reagovat Tomura, nebyl si jistý, že tímto to skončí. Pořád o ní stál a tohle malé povolení určitě bude mít následky. Možná ne hned, ale jednou určitě.

Mohl tohle ukončit tento vztah a že by to ukončilo spoustu trápení. Nemusel si lámat hlavu s tím, že není s ní a jak to udělat, aby mohl být s ní, jeho nadřízení by byli klidní, ale... Hana měla něco, co nemohla proti nim použít, dokud byla s ním, kdyby se s ní rozešel, tak jak chtěli mohla to proti nim použít, tak jaká v tomto byla logika. Jeho oči se upřely na ni, já nemám, co ztratit, ale bude-li kdokoliv vyhrožovat Hawksovi... Chránila by ho i přesto, že by ji poslal pryč, tak jak hledala pravdu o Tomurovi?

Ještě chvíli ji tak upřeně pozoroval a přemýšlel, co dál. Chtěl něco taky vymyslet, no vůbec žádné řešení ho nenapadlo. Největší problém tu byla vzdálenost, oba bydleli na jiných koncích Japonska, takže spolu nemohli bývat tak často, ale jak by to šlo udělat. Vždyť museli pracovat, jeho základna byla ve Fukuoce a její zas v Musafatu, takže se nešlo sestěhovat k jednomu nebo k druhému. A kdyby se tohle nějak vybavilo, tak její byt pro dvě osoby moc nebyl na dlouhodobé žití, kdyby skončili u ní. Což by znamenalo stěhování a co když jim to fakt nevyjde, to, by bylo dost zbytečné. 
Otočil pohled na druhou stranu a zadíval se na její kufr, jak z něho trčelo něco pastelově zbarveného. Byl to nějaký rukáv, ale ta barva? Až teď mu začalo docházet, jak zvláštně na jednu stranu Hana byla oblečená. Tento styl u ní předtím neviděl. Volná zelenkavá mikina s nápisem, věděl, že předtím na mise nosila mikiny, ale vše bylo v dost neutrálních barvách. Nedalo mu to a její kufr prostě otevřel. K jeho velkému překvapení tam byla spousta takových věcích, o kterých ani nevěděl, že Hana má v šatníku. Dokonce v síťkové přihrádce byla přenosná herní konzole a ten dopis, co jí napsal Lukáš, jen se tedy nezmínila o fotce, která k němu byla. Bez dovolení si ji vytáhl a prohlédl, byla tam Hana a Lukáš, ona na sobě měla nějaké až Lolita šaty, tedy pokud určit tento styl správně a Lukáš měl nějaké kvádro, podle ozubených koleček a doplňků, usoudil, že to bude v steampunk stylu. Mezi mladými se tento styl opět rozmáhal, ale ta fotka už byla pár let stará. Začala mu docházet jedna z dalších podstatných věcí, věděl o její minulosti traumatech, ale o osobě jako takové nic. Neuměla plavat, nejedla některé druhy masa, milovala sladké a ráda četla, vždyť takové až banální věci, které se normální člověk dozví hned, se dozvěděl až během těchto dní s jak dlouho s ní už vlastně chodil?

Vytáhl tu riflovou bundu, která ho tak zaujala, vypadala dost až teenagersky. Nemohl tvrdit, že se mu tento styl nelíbil, sám chodil docela často dost stylově oblečený, a hlavně svěže, mladě, ale Hana se prezentovala spíše dost dámsky. To se mu i na ní líbilo, byla občas takový jeho opak, on působil jako playboy a ona jeho slušná dáma z města. Jenže proč taková drastická z měna z tohoto na tohle. Prohrabával se dál věcmi, vše bylo tohoto mladického stylu včetně škály barev. Převládaly tu pastelové barvy převážně těch teplejších s různými motivy. Vytáhl proužkované tričko, které by si ani ve snu nedokázal představit, že by si na sebe vzala, kupodivu tohle nemělo výkroje na zádech, takže bylo nové a dost zvláštně vonělo. Trochu mrzutě se usmál, bylo na hromádce trochu zmuchlaných věcí, takže vydedukoval, že tohle měla na sobě, když byla s ním. Docela ho zaujalo, jaký to outfit vlastně měla na sobě. Když pak vytáhl rifle a těm chyběl knoflík, který byl vyškubnutý a mezi prsty se mu drolil prach, to jaksi nevydržel a už házel věci zpátky do kufru a přestal se v těch věcech hrabat. Proč si to vlastně dělal? Chtěl v tom jejich vztahu pokračovat a sám se tu trýzní tím, že ho zajímá, co na sobě měla, když byla s ním.

Co na něm vlastně viděla? Přemítal, co všechno o svém takzvaném šéfovi z LoV ví. Dost těkavý až dětinský, který má quirk, co dokáže při dotyku ublížit nebo rovnou zabít. Do tváře mu nikdy pořádně nebylo viděno, jen, že má dost podrápaný krk a vrchní část obličeje. Byla pravda, že od chycení All for One se jeho chování trochu umírnilo a vyplulo dost na povrch, jak inteligentní byl, ale nějak neviděl ty souvislosti s Hanou.
V ruce převrátil herní konzoly, kterou vytáhl a pak se zamyslel. Když četl zprávu z UA bylo tam cosi s tím, že mluvil, jako by to pro něj byla nějaká hra. Hana hrála taky a docela dost často. Měla tam spoustu her, tyhle přístroje naštěstí neměli heslo, a tak pár videoher projel, aby mohl nahlédnout do společných konverzací mezi ní a jinými hráči. Prvně hledal jen náhodně, potřeboval najít jeho přezdívku a že ji nakonec našel a pak podle nedávno hraných her našel poslední, kterou hrála. Projížděl si jejich společný chat, nebylo tam však nic, co by ho nějak mělo znepokojovat. Dokonce jediné, co vedli na téma její práce bylo, jak se v ní měla nebo jak dopadla, ale to bylo vše. Většinou se bavili buď vyloženě o hře, v které se nacházeli anebo o jiných hrách, herních akcích o společnostech, které mají vydávat nové hry či co. Dokonce se tam chvíli bavili o nějakých anime, které byly původně hry... Jak na to koukal, tohle byl chat dobrých kamarádů debatujících o věcech, které baví oba a výborně si v nich rozumí, když tím projížděl našel tam dokonce fotografii, byla poslána od něj. Nebyla to moc kvalitní fotka, ale poznal na nich hnědovlasé děvče s křídly, Hana a ten mladík, který jí objímal byl určitě Tomura. Šedo modré vlasy, vyhublá postava a na jeho vkus měl k tomu všemu dost velké ruce. 
Dokonce podle té fotky, byl Tomura o něco vyšší než Hana, která se od té doby nezměnila. Uvědomil si, že Haně bylo 19 a jemu samému v té době bylo 17 a neboť věděl, že se v tom období ještě trochu vytáhl, Tomura musel být buď stejně starý nebo možná i mladší než on sám.
Toho však přivedlo k otázce, zda má taky Hana společné fotografie s ním, když tu byla na tom programu. Na jejím šedém moc fotek nebylo, ale její černý, na který mu dala přístup, tam toho bylo více. Nikdy si je neprohlížel, ale teď ho zvědavost dost táhla. Nechtěl na to pohlížet pracovně, zjišťovat něco více o něm, jako o hledané osobě, takže tento fakt prostě ignoroval. 

Složku fotky nebylo těžké najít, heslo neodemykalo jen počítač, ale i věci k tomu přiřazené, takže se do složky dostal. Kupodivu jak si myslel, že najít album s ním bude lehké, bylo překvapivě docela těžké. Vše bylo v jejím rodném jazyce, takže je prvně otvíral jednu po druhé, jenže těch složek bylo hodně, kdyby to pojmenovala po svých bývalých bylo by to asi lehčí.
První byli s ním z této jejich dovolené, které tu pořídili a ona je tu jen trochu poupravila, když byli na pokoji. Seděl vedle ní a smáli se některým nepodařeným nebo rozmazaným fotkám. Pak narazil na spoustu alb s Falcon, tohle rozhraní nemělo normální seřazení podle data, teda nikde je nemohl najít, ale pomohlo by mu to a bylo by to o dost snazší nebo by musel umět jazyky jako Hana, a tak se rozhodl zkusit štěstí a přečíst si názvy.  Nakonec ho přece jen upoutala složka s nápisem "program HPSC", byla to trefa do černého, byly tam jen dvě složky, jedna byla se členy týmu, což poznal podle triček a druhá byla plná fotek jeho a jí. Našel to.

Jendu po druhé projížděl, ze začátku byl Tomura většinou v kapuci, očividně se nechtěl ani fotit, ale pak už ji neměl, když byl sám a fotila ho pravděpodobně tajně, tak se buď tvářil neutrálně nebo se mračil, ale s ní? Vždy mu na tváři hrál připitomělý zamilovaný úsměv a když to bylo na opak, Hana se usmívala pořád. Dokonce tam bylo i pár videí, kde buď on nebo ona hráli na nějakých automatech. Poslední jejich fotografie, byla ta, co ji Tomura poslal v chatu i ona ji měla, ale byla zvláštní. Tohle nebyla digitální fotka, ale polaroidem focená a oskenována fotografie. Takže Tomura měl originál stále u sebe i po těch letech, a i když byla mizerně nafocená a poslaná, šlo vidět, že nebyla vůbec ani poničená.
Bylo zvláštní na ty dva koukat, Hana na těch fotografiích vypadala šťastně a bezstarostně, taky se jí ještě nestali některé věci, který vedli k tomu proč byla tady. Ale proč byla tato složka předposlední? 

Že by to přece bylo podle datumu seřazeno, prolítlo mu hlavou a naklonil se k obrazovce, nebyla úplně poslední nerozuměl sice významu, ale když to rozklikl byly tam fotky, kde byla ještě mladší tedy spíše... Ještě dítě.
Oskenovaná fotka z porodnice s jejím jménem, porodní váhou atd... a další fotky byly oskenované fotografie, které vypadaly, jako na nějaké doklady. Koukal na předposlední fotku, kde mohlo Haně být tak osm možná devět let, dlouhovlasá brunetka a fialovými oči a hned vedle byla vyfocená v nějakém hábitu. Co tak v paměti pátral, Hanu na internát poslali po tom, co se o ní dozvěděla rodina Elster, a to bylo po tom incidentu, kdy se jí ten chlap snažil znásilnit, takže to jí bylo devět, ale v tom hábitu vypadala trochu starší, takže to bylo možná po tom, co jejímu otci sebrali křídla, jedenáct?
Jak počítal, došla mu další podstatná věc, Hana neměla fotografie z předešlých let, ne, že by nějaké měl on, ale na rozdíl od ní ho našli v mladším věku, a přece jen měl několik z výcviku dokonce společné s některými dětmi, co trénovali. Ani se nedivil, proč Hana měla tolik fotek, když měla tu možnost uchovat si každý moment. Většinou působila na fotkách dost přirozeně, mile a byla dost fotogenická na to, jak se občas nerada fotila. Krom toho ze společných chvil si nechala pár fotografií, které byly lehce rozmazané, ale jí se moc líbili, nepotřeboval jich mít tolik, ale už nějak chápal, proč ona na nich tolik lpěla. 

Vždy v ní viděl dospělou ženu, která ví, co chce a má nějaká tajemství. Jenže ty tajemství nebyla tak úplně tajemství, jako spíš traumata, která ji potkala. Když projížděl fotky, došlo mu, že vždy po té těžké nějaké fázi, přišlo něco dobrého, ale nikdy to netrvalo tak dlouho a přišlo opět to zlé. Vždy jí to někdo sebral nebo se na tom podílela osoba, která s tím souvisela. Rodina, která ji přijala pak ji odkopla a pak ji chtěla zpět, Martin, který s ní byl a chtěl po ní jen jedno, Tomura, který ji oslovil se jí nakonec z donucení musel vzdát, aby ji zachránil, ale ji to ničilo a pak přišla Ali, která možná měla třeba své mouchy, ale byla s ní spokojená a šťastná, jenže přišel Collector. A teď tu byl on, který se tomuto koloběhu začal nepatrně přibližovat a Tomura, který se jí už podruhé nechtěl tak úplně vzdát a byl schopný si počkat a využít toho až bude na vážkách. Kdyby však nečetl tu konverzaci mezi nimi a neviděl ty fotografie, mohl si nalhávat, že Hanu chtěl taky jen na to jedno a nějak ji donutit se ho stranit, ale nešlo to, neviděl v tom nic špatného, on ji měl fakt rád. Tomura ji ve finále asi ani nechtěl dělat zle, tak jak ta dohoda, jak by to vypadalo, kdyby se nedohodli a on by teď využíval všeho, co měl k dispozici. 

Vložil svou hlavu do rukou a prohrábl si svoje blond vlasy, jeho oči se na chvíli zastavily na noční obloze. Přestával se pozastavovat nad tím, proč tak nadaný člověk doopravdy skočil z toho mostu. Když mu to řekla, nevěřil jí, dokud si to neověřil, bylo to sice komplikovanější nebylo o tom moc zpráv, ale našel to ve složkách její vlády. Byl by jen další, kdo by přidal to špatné na její seznam a to nechtěl, vždyť to byl on, kdo se jí vecpal takto do života.
Jeho otec chtěl být vždy svobodný muž, ale byla to velice jednoduchá cesta, kterou si zvolil. Nechal tím za sebou ztrápenou a emočně nestabilní ženu, kterou využíval a možná nikdy ani nemiloval, a taky dítě, které nikdy nechtěl a týral, jak psychicky, tak fyzicky. Endeavor někdo, kdo byl pro něho inspirací byl opak, měl rodinu a docela velkou a před ničím neutíkal nebo si toho nikdy nevšiml, jen tedy nevěděl, jaké poměry má jeho hrdina doma. Když si vzpomněl, jak vypadala ta žena s Koto, nikdy by neřekl, že ji unesla nebo ji, jakkoliv měla ublížit. Vypadali šťastně, normálně...

Zhluboka se nadechl, nechtěl tu jednoduší cestu, kterou šel jeho otec, byl sobecký a myslel jen na sebe a v tom byla jeho svoboda, kterou mu pak sebral on, když se narodil. Musel se starat o něj, aby ho neprozradil a o jeho matku. Jeho pohled se přesunul na spící Hanu, vždyť teď jí sebral její svobodu, zavřel jí do klece s ním, protože se ho snažila chránit před těmi, kdo ho tam zavřeli a dostat ho z ní na úkor toho, že tam zůstane ona sama. Tohle se muselo vyřešit, jenže ne hned, potřeboval to urovnat prvně u nich dvou samotných, aby pak mohl řešit jeho nadřízený. Zaklapnul notebook a odnesl ho zpět do pokoje, a ještě jeden pohled věnoval jí. Měla na tváři přilepené pramínky vlasů, vždyť byla pořád oblečená v mikině a riflí, takže se nad tím ani moc nepozastavovala a jemně s ní zatřásl. Bez odezvy.
"Hano," zatřásl s ní znova a ona se jen otočila na druhou stranu, povzdechl si, "Kasasagi..."
"Já ještě nechci vstávat, Ali," zamrmlala do polštáře a Keigo se pousmál, posadil se na kraj postele a chvíli ji tiše pozoroval. Vždy, když byla trochu víc mimo, tak mluvila ze spaní k Ali.
"Ty máš jediný štětští, že mi říkáš Ali," zamrmlal si pro sebe a opět s ní lehce zatřásl, nemohl přehlédnout, jak propocenou mikinu měla. V tom ji nemohl nechat spát, tentokrát ji zatáhl za ruku a posadil, to už s Hanou, ale trochu hnulo a ona se na něj dost zmateně podívala. 
"Zvedni ruky," řekl a rukou, kterou jí zrovna nepodpíral vzal za lem její mikiny a vyhrnul ho výš. Hana mu v tom šoku ruku shrábla a dost nehezky se na něj zamračila. Jak se mu teď na jazyk dralo spousta uštěpačných narážek na to, co dělala s Tomurou a že měl, co dělat, aby všechny spolykal a nevypustil na světlo světa.
"Hano, máš úplně mokrý věci, v tom tě spát nenechám, ještě se pochladíš." Hana se dost unaveně otočila na něj a pustila mu ruku a své poslušně zvedla. Přetáhl mikinu a chtěl i triko, no Hana mu v tom zabránila znovu a svůj pohled stočila opačným směrem. Věděla, že tohle mohla svést na to, že se praštila nebo tak něco, i když by to bylo asi na dost dlouhé zapírání, ale v této situaci? Na jejím pase byli dost symetricky čtyři modřiny, jak z jedné, tak z druhé strany, z toho, jak ji Tomura držel. Jeho prsty zabloudily k její tváři a otočil si její ospalý obličej k sobě.
"Ublížil ti," zeptal se a Hana zavrtěla hlavou, neublížil ji naschvál jen...
"On s nikým od doby, co byl se mnou nebyl," zamrmlala tiše, jako by to to něco měnilo na faktu, že s ním spala, "takže byl..."
Keigo se narovnal, byl překvapený. Pochopil tu její nedokončenou větu v souvislosti s předešlou, které snad rozuměl dobře, protože vyloženě huhňala. Takže si to tričko sundala sama a svá prsa si překryla, cítila se dost nekomfortně, jenže vtipné na tom bylo, že by se tak cítila i za normálních okolností, jeho oči zabrouzdaly k jejímu pasu.
Jediné světlo, které tu teď měli, bylo od svítícího měsíce, který ozařoval Haninu jednu stranu. Jeho mysl si představovala bůh ví, co, ale ona tam měla otlačky konečků prstů. Nevypadalo to tak strašně, ale bylo to od něho a Hana až na malý stud spíš z dané situace než z toho, že na ní něco takového zanechal, působila docela klidně. Bylo to zvláštní, ale místo toho, aby se nějak kysele ušklíbl nebo prostě byl naštvaný ho vystřídala možná snad i žárlivost. Měl takovou chuť jí něco na tom pěkným těle taky něco zanechat. Bylo však brzo a oni si toho museli ještě hodně říct, Keigo si přetáhl své triko přes hlavu, které si vzal, když šel na balkón a oblíkl ho Haně. Vypadala dost překvapeně, když jí pak pohladil po tváři a lehl si na svou půlku otočený k ní a čekal až si sundá rifle, aby mohli jít znovu spát.

Hana sebou mírně cukla, když se probrala a v hlavě tápala, zda se jí to všechno zdálo anebo se večer spolu ještě bavili. Když však sáhla na triko, které nepatřilo jí mírně porudla a ten pocit, který se v ní usadil nebyl moc dobrý. Připadala si ještě víc blbě než včera, ne protože mu to řekla a on to teď věděl, ale spíše díky tomu, jak se zachoval. Neposlal ji pryč ani ji nepočastoval nějakými peprnými nadávkami ani žádnými narážkami. Prostě i když viděla, jak se přemáhá, tak to neudělal. Už asi chápala, jak se cítila Ali, když ona dělala, že se prostě ten večer nestal, byla pravda, že Ali nevěděla, o tom, jak bouchla a sejmula toho týpka, co jí otravoval. Kupodivu to byl villain z jiné země, který se u nich zastavil, aby tu udělal trošku rozruch. Nevybral si tenkrát dobrý čas, místo ani osobu.
Po malé hygieně si na komodě všimla papírku od Keiga, že je na snídani a že počká, což bylo zvláštní, proč by na ni měl čekat, a tak se vrátila zpět ke skříni a když ji otevřela trochu ztuhla. Věci, které nosila tu nebyly a když zatáhla za kliku od Keigové skříňky, zjistila, že byla zamčená. Mírně jí zatikalo v obočí, měla pocit, že ho snad uškrtí, napadlo jí něco šíleného, že by se chtěl nějak pomstít? Ale když se otočila zpět do ložnice, pořád tam měla kufr, na kterém byla položená náušnice, která na sobě měla Falconino pírko. Až když ho vzala si všimla malého rudého pírka. Nebylo tam zavěšeno moc dobře, bylo obvázané nití a k náušnici připevněno stejným stylem. Jemně obě pírka protáhla mezi svými prsty a přiložila si je ke rtům, v první moment si to ani neuvědomila, ale Falcon to pírko nemohla už používat, bylo opálené, ale Keigovo ne, a tak v jídelně, kde seděl u jejich typického stolu, ním projel docela příjemný pocit a usmál se. Byla vzhůru a našla malý dárek. 

Další úsměv s lehkým zaražením mu vykouzlila, když trochu nervózně pokukovala po okolí, když vkročila do jídelny. Měla na sobě světlemodré kraťasy s laclem a proužkované tričko a malou růžovou kabelku, kterou ani nevěděl, že má. Kde vlastně tady udělal chybu, že si nevšiml, že se jí líbí tohle. Hana nenakupovala, tady ne často. Tak jak bylo možné, že měla dost věcí tohohle stylu?
Bílé tenisky a ponožky, které jí koukali ven a na hlavě měla sluneční brýle, nebyl však jediný, kdo se po ní se zájmem otočil. Hotel byl velký a bylo tu hodně mladých lidí a někteří z nich přijeli sami. Děvčata spíše zhodnotila outfit a několik mužů si ji taky s docela velkým zájmem prohlídlo. Hana neměla ty kraťase tak krátké, aby tady pohoršovala, věděla, že je lepší mít zakryté nohy a ramena v Japonsku se to moc nepatřilo, aby se takto ukazovali. Na to už měla přednášku od Tsunaga, ne že by se ukazovala, ale spíš s preventivních důvodů. No i tak ho to na jednu stranu potěšilo, Hana jim nevěnovala pozornost a dívala se jen na něj. 

"Sluší ti to," usmál se na ni, když se posadila na proti němu a trochu nervózně si promnula ruce pod stolem.

"Děkuji," řekla a nespouštěla z něho své fialové oči, "neměla jsem moc na výběr."
"Já bych řekla, že v tom kufru bylo dost věcí," odpil si z hrnku a chtěl si dolít, konev byla však prázdná, a tak se zaměřil na švédský stůl, "půjdeme, udělám ještě čas." Nechtěl se dál pitvat v tom, proč jí ty věci, co nosila u něj schoval k sobě do skříňky. Pokud však tohle byla její část osobnosti, chtěl ji taky poznat. Cítil, jak se na něj upřeně dívá, no, že by se měla k odchodu k těm stolům, to se říct, tak úplně nedalo.
"Já nemám hlad," zvedla k němu svůj pohled a Keigo se zamračil.
"Takže klasika, croissanty a marmeláda..."
"Ne děkuji, já nemám hlad," zopakovala a jeho oči se mírně zúžily, bylo mu jasné proč hlad nemá, tohle byla stresová situace, s kterou se vypořádávala po svém. A neboť už ani včera nejedla odmítal ji v tom nechat pokračovat.
"To nebyla otázka, Babybird."  

kapitola 36 <---   ---> kapitola 38