Butterfly effect - Kapitola 38

Tak další kapitolka je tu, doufám, že si ji užijete. :)
Příjemné čtení a ze začátku máme zmiňovaného Tomuru.

Když prošel portálem, pořád ho neopouštěl ten pocit, který ho stále tak krásně obklopoval. Nešel spát měli cosi projednávat ohledně Overhaula, a tak spokojený šel i s tím připitomělí úsměvem na rtech, který mu tam pořád zůstal, do místnosti, kde na něj už čekal zbytek osazenstva. Nereagoval na otázky, proč má tak dobrou náladu, ale až se Dabi trochu mrzutě zeptal, tak tehdy začal zareagovat. Věděl, že Dabi se motá kolem té Rusky, která ho zdatně odmítala, nebyl totiž jediný, koho tato ruská žena zaujala a očividně si vybrala jeho. Kamaráda Hany, jejího kolegu Muscariho, kterého si taky trochu proklepl. 

"To sis konečně zaplatil kurvu, že máš tak dobrou náladu," ucedil mrzutě a Tomurovi se vztekem zúžily zorničky, jak si o Haně vůbec dovolil něco takového říct? Musel však zachovat trochu klidnou hlavu, aby tu nic nezničil, vždyť ta spálená mrtvola ani nevěděla, že byl s Hanou, nechtěl si kazit pořád ten dobrý pocit, který se ho držel. Potřeboval taky ještě pár věcí vědět, než to tu skončí a hádat se s Dabim momentálně nemělo smysl, hlavně ne hned ze začátku. Žárlil snad, že si na rozdíl od něj, jak on rád říkával, vrznul.
Informace, kterému předávali Toga s Twicem, nebyly moc zajímavé, Overhaul je nepustil ještě tak blízko k němu, jak by potřebovali. Takže museli ještě počkat, než něco podniknou. Nepotěšil ho ani fakt, když mu oznámili, že Overhaul byl naštvaný, když se kolem něj motali studenti z UA. Vypadalo to, že o něj začínají jevit zájem i Pro Hero, což se mu moc nelíbilo.  Celou tu dobu, co tu s nimi seděl a poslouchal ty jejich žvásty, se ten stejný pocit, který ho tak hezky hřál vytrácel. Přišlo mu najednou dost prázdno, jako by mu snad něco chybělo. Dabi opět něco ucedil na jeho adresu a jím dost cuklo od zlosti.
"Závidíš, že na rozdíl od tebe se mi v tom zadařilo. Když nedokážeš tu Rusku ani zaujmout," zavrčel nevrle Tomura a odkráčel pryč od stolu, u kterého seděli. Proč ten pocit najednou vystřídalo takové prázdno?

Otevřel dveře svého pokoje a zadíval se na tu tmavou odpornou místnost, v které poslední dny byl zavřený. Jediné, co na tomto místě, které obýval bylo fajn, že to tu příjemně vonělo po kávě. Vlastně jí to možná ani nedošlo, ale začal jí pít, když odešla. Chtěl cítit její vůni každý den, do té doby pil energy drinky, které ona nesnášela. Snažil si jí aspoň těmito nepatrnými věcmi a rituály připomínat. Když byl nervózní při hrál podupával si nohou, což dělala Hana, začal pít kávu, protože tak předtím voněla, po kávě, ne vanilce. Dokonce si občas udělal culík, když mu zase dorostly vlasy a padaly mu do obličeje. Byla to ta gumička, kterou mu tenkrát svázala vlasy, měl ji pořád, sice už ji měl několikrát svázanou, protože se roztrhla, ale i tak. Nedokázal ji vypustit z hlavy, někteří by mohli namítat, že jí byl vážně posednutý a že to s city nemělo, co dočinění. Ale ona byla jiná než půlka populace, všichni se ho báli už jako dítěte, když udělal, co udělal a ona? Neměla s ním žádný problém v žádném ohledu, vždy mu tak připadalo, že o té nehodě, co se jí stala, nemluvila nikdy moc pravdivě. Ano, to že ji chtěl znásilnit a ona ho v sebeobraně zabila, ale ten její spolužák, co ho připravila o ruce? Na tom bylo něco dost divného, no i přesto všechno se k němu chovala vždy přirozeně, tedy až teď to bylo jiné. Už to nebyla "jeho" Butterfly, ale Hawksova přítelkyně a on nebyl "její" Pretty boy. A někdy měl pocit, že se ho snad štítila, i když právě Hawks byl ten důvod, proč měl asi ten pocit. Ona se nechtěla cítit kvůli tomu provinile, tenkrát to mezi nimi ještě fungovalo, jakžtakž. 

Posadil se na postel a zhluboka se nadechl, až teď mu docházelo, že to nebyl asi dobrý nápad. Bolelo to a hodně. Tvrdil, že to bude naposled na rozloučenou, ale on se jí vzdát nechtěl. Možná Nikolaus měl pravdu, nemohl ji dát asi vše, po čem toužila, ale zkusit to mohl ne? Však, kdo tvrdil, že museli zůstat tu v Japonsku, mohli přece, kam jen chtěli. Tak, jak si to v mládí někde v koutku své mysle představoval, oni dva spolu, někde pryč od toho všeho zlého tady. Mohla klidně být jen pořád podprůměrný Hero, vždyť to jí samé vyhovovalo. Byli by svobodní a nic je takto nevázalo. Byla jediná, která mu ukázala, že vše není jen šedé, protože uměla z toho šedého prachu, který za ním zůstával, vytvořit něco barevného a napohled hezkého. 
Jenže, co když měl Nikolaus a Hana pravdu? Kdyby s tím sekl a vážně by jí získal, co kdyby to All for One zkusil znova a chtěl jí zabít. Dokázal by se mu postavit a ještě lépe, dokázal by ji vůbec ochránit? Byl by schopný tohle vlastně díky své sobeckosti připustit. Být svědkem toho, že ji fakt zabije?
Když byla s tím opeřencem nehrozilo jí, že umře kvůli němu a když přišlo na tyhle malé parchanty, co tu vybuřovaly, jací jsou villaini, nebili pro ni tak velká hrozba jako je All for One. Vždyť on sám si všiml, že některé rozkazy nevydal a moc dobře si začal uvědomovat, že je vydal ten, co podle Hany hnije ve vězení, v Tartarusu.

Jenže, jak se měl spokojit s tím, že Hana patřila někomu jinému a nemůže jí mít u sebe, tak jak chtěl. To, jako v tomto životě neměl právo mít vůbec nic. Že by přece jen All for One měl pravdu o tom, co je zač. Ale jestli ano, tak proč se v jeho životě zjevila znenadání ona, která mu ukázala, že to tak úplně není pravda. A byl to právě on, kdo ho o to být s ní připravil. Nemohl dopustit, aby byla villain, protože by se musela všem stranit a ona na to měla až moc dobré srdce, patřila na světlo, aby jako motýl nosila těm ztrápeným duším aspoň trochu radosti. Tenkrát mohl být sobec a nechat si ji jen pro sebe, vždyť tenkrát pochybovala, ale to byl ten moment, kdy v ní viděl sám sebe. Chtěl být Hero, ale byl tu někdo, kdo mu tu kazil, zakazoval, ubližoval mu a jí taky. Poprvé v životě se rozhodl podle sebe a udělal to, jak on chtěl.

Jeho oči spadnuly na jeho ruce, neměl to dělat. Když přemýšlel, komu by tím ublížil nedošlo mu, že tím ublíží vyloženě sám sobě, protože tu teď seděl na své posteli, úplně sám bez možnosti cítit to její teplo, vůni... Byl sobecký, vzal si něco mu dávno nepatřilo a mohl se užírat jen svojí pitomostí. Možná by to bolelo, kdyby to neudělal a odepřel si to, ale ne asi tolik, co teď. Dost prudce stoupl a vytáhl malou dřevěnou truhličku, která byla replikou z nějaké hry a vytáhl z ní její modrý krystal. Jindy ho nesundával, no, když viděl, co ten šílenec provedl s Magne a s rukou Mr. Compressa, nechtěl o něj přijít. Hned si ho nasadil a pevně ho sevřel v dlani, byl rád, že byl maličký, protože se ho nemohl současně dotknout pěti prsty. Takže tu byla velice malá pravděpodobnost, že ho zničí.
Znovu se posadil na postel a opřel se zády o zeď, tupě zíral na dveře naproti sobě. Bolest a to prázdno, které teď po tom příjemným spokojeným pocitu přišlo bylo vážně odporné a pro něj začalo být dost nesnesitelné. Nic víc, další mizérie v jeho nešťastném životě.
Prohrábl si vlasy a zastavil se, když se jeho mikina otřela o nos. Voněla po ní, i když ji měla na sobě jen chvíli a pak když se společně objímali na té lavičce, přece jen něco málo tu z ní měl. Jak zoufalé tohle bylo a on to moc dobře věděl, ale nemohl si pomoc. Přitisknul si nohy k hrudi a opřel se o kolena, jen aby mohl vnímat tu její jemnou vůni, kterou mohl stále cítit z mikiny. 

Pořád však přemýšlel o minulosti, a ne o budoucnosti a o jejich momentální situaci. Jak by sakra mohl fungovat vztah villaina a Pro Hera? Šlo to vůbec? Tady v Japonsku rozhodně ne a jinde? Vážně teď uvažoval o tom, že by s tím sekl? Nedokázal si ani představit, co by na to řekli, momentální členové ligy. Každý hledal v tomto světe místo, kam by mohl patřit. Nebyli vyloženě rodina, ale za poslední chvíle musel uznat, že mu ti otravové trochu vlezli pod kůži, co si namlouval. Dabi měl sice svoje plány, které nikomu říct nechtěl. Toga a Twice se drželi spolu, Spinner s ním občas zahrál hry, což na jednu stranu ocenil, Kurogiri měl taky svoje světlé chvilky a Mr. Compress, ten byl vážně docela sympaťák.
Teď už vážně pochyboval o tom, zda to, co chce udělat, doopravdy chce udělat. To se, ale chtěl vzdát tohoto, kvůli ženské, vždyť to na jednu stranu bylo vtipné. Jak některé city mohly, tak lehce ovlivnit člověka natolik, že začal uvažovat o něčem takovém. Nedivil se, že All for One chtěl Hunu odstranit, zamíchala mu s kartami, jeho takzvaného syna obracela na stranu dobra? I když Hana nikdy nevypadala, že by jí nějak překáželo, že nakonec byl villain. Byla s tím docela smířená, a i v této jeho momentální podobě ho přijala bez větších keců.
Dokázal by však vůbec žít normálně, aby Haně nezpůsobil nic špatného? Od něj jí takto asi nic nehrozilo, ale za to po něm šli hrdinové a občas se našli i villaini, kteří ho chtěli mrtvého. Tohle bylo prostě riziko, být villain, šli na vás z každé fronty.

Na to, aby teď obrátil bylo pozdě, tahle šance odjela společně s Hanou, když ji musel nechat jít. Zavřeli by ho, a i kdyby ho pustili nedej bože, tak mu bude kolik, vždyť těch sedm let bez možnosti být s ní bylo k zbláznění.
Ale, co by musel udělat Hawks, aby ho pustila a už s ním nich nechtěla mít? Vždyť pokud to pochopil málem ji utopil v bazénu a poslední dobou stál vážně za starou bačkoru, takže tomuto jejímu počinu se ani při nejmenším nedivil, no nevypadala, že by se ho chtěla vzdát. V ten moment chtěla cítit, že je chtěná a to jí umožnil, protože každým kouskem svého těla, mysle a duše ji potřeboval už sakra dlouho.
Po tom obchoďáku, co napadli Nomu, Hawks pak hned na druhý den odletěl pryč a ona pak naštvaná k němu došla, neprobíhalo to zrovna nejlépe, pak nějaké mise mimo její hlavní práci, naštěstí bez větší újmy, pak přišel opět útok Collectora tentokrát na něj, kdy se potkali a on jí je nechal, aby si ji vlastně trochu udobřil a následně na to, bez jeho vědomí tu eskortu zaútočili Nomu a Hana skončila zraněná a on nebyl u ní. A teď posledně, vždyť málem umřela, ležela sama v nemocnici bez nikoho.
Nechápal ani ten její výlet za ním, pochopil by kdyby to žehlil on, ale v tomto případě měl pocit, že to zachraňovala ona. A když pak viděl ty fotky na sociálních sítích, že je u něj, bylo mu vyloženě do smíchu. Tohle ten chlap nemohl myslet vážně. Proč k němu vlastně tak tíhla? Že by to souviselo s tím, že jí její kolegyně, která byla i její snoubenkou, připomínala Hawkse? Křídla, blond vlasy, jen tedy musel uznat, že Alice měla něco do sebe, byla hezčí a taky měla koule se za ní obětovat a to doslovně. Vlastně ho ten fakt docela zaujal, když mu o ní řekla, že se s ní chtěla brát, ani nevěděl, že Butterfly byla i na děvčata. Ten pojem označující člověka, kterému se líbí obě pohlaví slyšel, ale nemohl si ho vybavit. To by asi věděla Magne, ale ta už tu mezi nimi nebyla, což byla škoda, mohl dostat přednášku, přece jen se v těchto kruzích pohybovala.
"Iron Wings," zamrmlal si, proč mu tohle bylo povědomé, měl dokonce tak silný pocit, že už se s touhle přezdívkou setkal, že se narovnal a zamyšleně se ušklíbl. Ale otázka byla kde, už to jen slyšel nebo četl?

Hana už asi dobré půl hodiny do sebe tlačila druhý croissant, který si vzala na pokoj, aby nemusela sedět v jídelně. Nevěděl, co je větší utrpení, jestli sledovat, jak po kouskách uždibuje to pečivo nebo to, kdyby ji nechal o hladu. Uždibovala to, jak kdyby to nebylo dobré, přitom to jedla pravidelně. Viděl na ni, že je docela nesvá a úplně to tak nepřiřazoval k tomu, co se od ní dozvěděl, spíš asi z těch jeho momentálních reakcí. Možná přece jen reagoval trochu podivně, ale chtěl to nějak urovnat, možná dělat, že se to tak trochu nestalo? Jenže, tak to nešlo. Stalo se to, udělali to. Byl na ni naštvaný, a dokonce to v něm lehce vřelo, když pak viděl, co jí po tom zůstalo, ale měl jí to fakt tak za zlé, že šla za někým, kdo jí fakt zná, ví, co má ráda a za všech okolností je schopný tu být pro ni?
"Můžu mít dotaz Hano," podíval se na ni a Hana přikývla, zrovna si odpíjela čaje, aby zapila ten croissant, který se jí tak lepil na patro a nemohla ho spolknout, "Uspokojuji tě aspoň v posteli, když tě poslední dobou zanedbávám po jiných stránkách?"
Čaj, který si odpila vyprskla ven, a to i snad nosem, protože otázku, kterou položil nemohl myslet vážně. Připadala mu snad po té stránce nějak zanedbávaná, vždyť sám včera poukázal na fakt, že tam to končilo fakt pravidelně.
"Možná jsem to blbě položil," dodal a podal jejím směrem ubrousek, který ochotně přijala, no nemohla si nevšimnout toho jeho pobaveného úšklebku, "Spala si s ním... Já bych pochopil, že by ses mu vyplakala na rameni, možná se k němu tiskla, ale proč s ním hned spát... Já chápu, byla to dlouhá doba a mu to asi chybělo, ale ty máš mě a tahle stránka mi asi jediná nepřišla zanedbaná. Zajímá mě tedy..."
"Jestli je v tom lepší než ty," zavrčela, že by se schylovalo konečně k hádce, prolítlo jí hlavou, " Nehledej v tom logiku nebo něco víc, prostě jsem to udělala stačí... Poddala jsem se vlastním tužbám, které jsem v ten moment měla... Chceš ještě něco vědět nebo chceš vážně porovnávat Keigo? Můžeme, začneme u Falcon, které k tomu... aby mě uspokojila vážně stačil jen... jazyk... A na rozdíl se nezdráhala mi přiznat, když po někom fakt pokukovala, kolikrát měla i ulítlé nápady, a dokonce jsme měli v posteli i jedno děvče, akorát si z toho moc nepamatuji byla jsem opilá. No a když tak moc toužíš srovnávat i s Tomurou tak..." Ucítila na svém rameni jeho ruku a druhou ji jemně překryl ústa, třepala se i její hlas, a to, jak zrychleně dýchala, tohle asi trochu přehnal na to, jak se choval do teď. Jeho ruka se přesunula z ramene na krk a zaklonil jí hlavu, tak aby jí viděl do obličeje.
"Já vlastně ani sám nevím, jestli to chci slyšet. Zas na druhou stranu mě láka to vědět, jenže pak bych se mohl namíchnout, Babybird," naklonil se k jejím rtům a pustil ji, chvíli tak setrval, cítil ten její pohled, no nakonec si přisunul židli a posadil se vedle ní.
"Náš vztah utrpěl a dost, vzdálenost, to, že nemáme díky tomu čas jeden na druhého... Krom toho spoustu věcí jsou pro mě úplně nových a neomlouvám se tím, že si první, s kým to zkouším, ale myslím, to, že tě vlastně neznám. Ano, znám tvoji minulost, ale vůbec nic o tvých koníčcích a když jsme na to došli odbil jsem to, jako kdybych to o tobě věděl... Nehledě na tvůj vkus oblékání, vždyť já ani netušil, že bys nosila něco tak dívčího. A v životě by mě nenapadlo, že bys sis oblíkla toto," vytáhl fotografii, kde byla s Lukášem a Hana jen pokrčila rameny, "Nemyslím si, že nás vztah byl jen o kamarádství s výhodami, i když mě to asi taky v první dobrou napadlo, teda ne hned od začátku... Ale poslední měsíce musím uznat, že tomu tak bylo, napadla mě taková jedna věc, neboť si za mnou přijela a docela to funguje, co se týká práce... Dokážeš dělat i odjinud než jen přímo z Musafatu, co kdybychom to udělali tak, že bychom tady ve Fukuoce strávili celý měsíc a pak bychom jeli k tobě na měsíc. Počítám s tím, že někdy to prostě kvůli práci bude trošku drhnout, ale jedná-li se o úřední věci ty se dají dělat online a kdyby šlo o něco víc, můžeme si to trochu přehazovat, ale tak abychom fakt byly spolu a střetávali se spolu v tvém nebo v mém bytě. A ne, že to bude jen na večer a zdar skoro měsíc mě neuvidíš, co myslíš? To by nám mohlo pomohlo, ne?"

Hana na něj překvapeně hleděla, nemohla uvěřit, že něco takového vypustil tento věčný vtipálek vážně z úst. Trochu se pomrvila na židli a znovu si odkousla ze své snídaně.
"Jo to by bylo fajn," uznala a koutkem oka se na něj podívala, usmíval se. Jo, byl na sebe pyšný, že ho něco docela rozumného napadlo a vyřešil tím, jejich docela vážný problém se vzdáleností. Vždyť to šlo takto udělat. Nebyla to taková doba, aby jeden nebo druhý zanedbával své povinnosti ve své agentuře a vždy se mohli nějak rozumně dohodnout, když přišlo na vážné věci.
"Jen tedy mám podmínku." Jeho hlas v ten moment zněl dost jinak, až jí snad bylo jasné, co řekne. Tohle bude souviset s Tomurou a s jejich setkáváních se kvůli vyšetřování, které vedla. I on si všiml, jak tak zarazila a pak nějak rezignovaně přikývla, aby pokračoval.
"Chci vědět o každém tvém setkání s Tomurou. Nepotřebuji vědět, kde jste, to by si mi neřekla, a ani, co děláte, teda pokud mi to sama nebudeš chtít říct... Jen chci vědět, že s ním jsi, platí?"
Hana odložila croissant na talíř a rychle spolkla sousto, co měla v ústech, jinak by se tím asi tím soustem zadusila, protože v ní dost hrklo. Trochu nechápavě se na něj otočila a přemýšlela, co mu na to má jako říct.
"A to má prosím, co za logiku? A jak si to představuješ, to, jakože ti napíšu, během bílého dne, když mě něco napadne k vyšetřování, Ahoj Birdie, jdu za Tomurou? V šest budu doma. Pěkný den v práci... A co když ho potkám, on má občas takové blbé nápady, jako mě sledovat, to ti mám taky psát?"
"Tak nějak, ale napiš raději Tenko, to málo, kdo pozná, že se jedná o něj. No a k tomu druhému, klidně můžeš... A co za logiku, nechci ti zakazovat se s ním vídat, i když po tomto bych asi měl, ale není nic lákavějšího než to porušovat a krom toho, nebudeš to dělat za mými zády. Je pravda, že budu asi jak na jehlách a nervózní, ale... Tu jde o důvěru, já budu věřit tobě, že se tohle nebude opakovat a budeš se držet čistě toho vašeho zvláštního "kamarádského" vztahu, který si s ním vedla do nedávna a ty zas mě, že ti kvůli tomu nebudu dělat scény. Vím, že by si nepřestala, záleží ti na tom, aby se dozvěděl pravdu, i když se mi to nelíbí. Vedlo by to jen k tomu, že bychom se i tak vzdalovali a přispělo by to tak akorát k tomu, abys ses k němu vrátila, což nechci... Na to tě mám furt až moc rád, Hano... kdybych totiž neměl mohl bych prostě odejít a nechat to všechno za sebou. Dělat, že se nic nestalo a pokračovat ve svém nudném životě plné práce."

Hana se zapřela do opěradla a snažila se trochu zpracovat, ten chlap byl splnění sen asi každé ženy, v duchu se uchechtla nad tou poznámkou a přikývla. Což podle jeho výrazu, nebylo očividně dostačující.
"Ano, platí," zakousla se opět do své snídaně a odpila čaje. Keigo vypadal spokojeně a vlastně aj byl, neudělal to však proto, že chtěl vědět, kdy Hana je s Tomurou, ale spíš z toho důvodu, že nechtěl, aby když pak bude u nich, na ni někde s ním narazil, a to už by asi nevysvětlil. Tohle bratříčkování se s Tomurou mělo vážně jednu nevýhodu, když se měl k nim infiltrovat a zjistit přesně, co plánují. Nestačilo to obecně, musel zjistit přesně o co jde.
"A když jsme u té důvěry, vím že voda není tvůj kamarád, ale byl bych velice rád, kdybys mi dovolila tě naučit plavat. Nechci ti dělat zle, ale napadlo mě, že by to byla fajn procedura po tomto a taky, trochu té pracovní stránky, momentálně je to tvoje dost velká slabina. Kdyby si skončila ve vodě, utopíš se, pokud by tam nikdo nebyl a Collectorovi sklady jsou většinou v molech," všiml si, jak se narovnala a znovu se dost nervózně pomrvila na židli, "nechci, abys to brala jako nějaký trest nebo tak něco dobře. Jen by nás to mohlo zas trochu... sblížit?" Nevěděl, jestli zvolil správná slova, no vypadala, že o tom začala trochu uvažovat a s povzdechem se na něj otočila. Měl v ten moment pocit, že má vyhráno, no pak přišlo opět malé ale...
"Já jsem chodila na plavání, takže pár věcí technicky umím, ale nikdy jsme je nepraktikovala, když jsem přišla o křídla a to jako půjdeme," ukázala směrem, kde se nacházel bazén a Keigo pokroutil hlavou.
"Ptát se tě, kde ses to učila nebudu neboť mě něco napovídá, že to určitě bylo v období internátu, a když si měla křídla asi si dokážu představit, co se asi tak dělo... Můžu tě ubezpečit, že mi z té představit není dvakrát dobře, pokud to prvně zkoušeli s křídly a zjistili, že to nejde, protože si mi ty ženy popsala docela detailně. No a ne, dole mají malý plavecký bazén na soukromé účely, žádní lidé a můžeme tam kdykoliv, dokonce tam mají i pomůcky naplavání, kdybys chtěla dostaneš takový ty pěnový rukávky."
Hana si skousla ret, to na jednu stranu byl pěkný rýpanec, ale na druhý to bylo docela roztomilý.
"To jsem si vždycky chtěla zkusit," uznale pokývala hlavou a snad poprvé za tu celou dobu se usmála, "ale chci, aby byli aspoň růžový nebo fialový."

kapitola 37 <---   ---> kapitola 39