Butterfly effect - Kapitola 36

Seděla opřená zády o jeho hruď a jeho čelo spočívalo na jejím rameni. Pořád ji k sobě tiskl, nechtěl, aby tato chvíle skončila. Viděl však na ní, jak se její oči pořád zavírají, byla unavená, jestli s ním byla v bazéně a pak část dne prochodili po městě, nehledě na to, co vyváděli společně tady. Byla tak zralá na postel, což znamenalo, že se pravděpodobně vrátí tam na hotel. Vážně ho zajímalo, jak bude reagovat. To, že mu to neřekne o tom, nepochyboval, pokud s ním tedy nadále chtěla zůstat. Jak sám řekl, bylo to rozloučení, které se tehdy nekonalo a možná to byla trochu náplast na to, co jí Hawks provedl.

Sám, ale toužil tohle Hawksovi předhodit, vidět ten jeho překvapený výraz, to, jak by se naštval, že ji přece jen dokázal přesvědčit k těmto věcem. Ale.. 
Jaký by to mělo význam, že by pobavil a komu by ve finále ublížil? Jí, Hawksovi, u kterého by mu to vlastně nevadilo, ale hlavně jemu. Už by se na něj v životě nepodívala, takto třeba mohl doufat, že až jí opět Hawks něco provede a bude to vážné, tak jako dnes, bude tu pro ni. A to, že ji velice rád utěší, o tom nemusel ani zdlouhavě přemýšlet či pochybovat. I když cítil jistou úlevu toho, co nemohl předtím dořešit, stále to bylo tak bolestné. Jeho ruka objala její pas, dokud tu takto seděla s ním, pořád se jí mohl dotknout bez toho, aby ho odpálkovala. Seděla v jeho náručí tak klidně a spokojeně, její vlasy už dávno nedržel ten drdol, který si udělala, a tak ho opření hlavy o jeho rameno, zalechtalo na tváři. Ucítil teplý dech na svém uchu a pak mu vtiskla malý polibek do vlasů. 

"Si unavená," zeptal se a jeho hlava se natočila tak, aby jí mohl políbit na krk. Jen lehce přikývla a její víčka zase na chvíli klesly, kdyby to podmínky počasí dovolovali, tak by si tu s ní, klidně lehl a prospali by se. Jejich těla stále sice hřála, ale oblečení, které měli, nebylo dostačující, aby si lehli na studenou podlahu i ta lavička, na které oba v tomto sevření seděli, je chladila.
"Lituješ," narovnal se a přitáhl si ji tak, že svou bradu opíral o její hlavu. Lehce pootevřela oči a zabodla je na ten výhled před sebou. Sama nevěděla, co si o tom má myslet. 
"Momentálně ne," řekla jednoduše a mu se na tváři usadil spokojený výraz. Měl z toho radost, no nemohl popřít, že vážně uvažoval, co teď. Jak se k ní bude chovat? Jaké to mezi nimi bude nyní? Bude se na něj zase tak chladně dívat, bude odmítat i ty letmé normální dotyky, které nemají nic znamenat?
"Řekneš mu to," vypadlo z něj a Hanou mírně trhlo, to byl vskutku budíček, který jí donutil se otočit k němu a věnovat mu dost škaredý pohled, "Můžu tě uklidnit, nehodlám mu to říct. Nic tím nezískám, spíš bych na tom tratil."
Hana pozvedla jedno ze svých obočí, dost významně si ho prohlédla a lehce se usmála, ano tím, by tohle tak pofidérní přátelství asi pohřbil, a to ani jeden nechtěl. Jenže jeho tvář byla pořád tak zachmuřená, že její ruka opět skončila na jeho tváři, aby se na ni podíval. Nebylo to vše, co jí chtěl říct.
"Víš, když jsme byli spolu dokázala si věnovat čas mě i práci, vše krásně ladilo, byla si sice, jen pořád praktikant a nedělala si to vyloženě profesionálně, takže si doopravdy měla více času, ale... Vždy si byla člověk, který potřebuje být milován, opatrován, potřebný pro toho druhého... A potřebuje někoho, kdo mu tohle umí nabídnout a ať je moje subjektivní cítění k Hawksovi jakékoliv, tak z objektivního hlediska za poslední měsíce v tomhle kurva selhává a mě přímo fascinuje, že tohle dokážeš trpět. Přišlo mi za poslední dobu, že si tak rezignovaně ve vašem vztahu klesla spíše na pojem kamarádi s výhodami." Přemýšlela, jak mohl být na jednu stranu, tak protivní a drzí v tento moment, co mu dovolila se jí vůbec dotknout. Cítila, jak jí pálí oči a nepochybovala, že vidí, že se jí lesknou, protože teď měla chuť po těch pěkných prožitcích s ním plakat. Byl krutý, jenže ho už vážně po těch několika měsících nebavilo koukat na někoho, koho jako jediného v životě miloval, jak na jednu stranu trpí a ten opeřenec to neviděl. Dokonce tu facku, o které věděl, že přijde, tak si ji nechal střelit. Měla ránu, takže když otočil svou hlavu zpátky a promnul si tvář, jen si klidně povzdechl. Byl i tak spokojený, protože Hana mlčela, takže měl pravdu a ona si to asi i začala uvědomovala. Tento člověk jí vážně nepřestával fascinovat, v některých věcech se choval, jak puberťák a dítě a u některých jí samotné zůstával rozum stát. Jak a kde na některé věci našel takové názory? Vždyť měla víc vztahů než on a možná to byla ta jistá nezkušenost, která ho v tomto dělala tak dospělým.

"Ale máš pravdu, co já bych o tom mohl vědět, že Butterfly," usmál se a jeho předchozí tvrdý výraz se rázem změnil, to, co asi jí chtěl, jí momentálně řekl, "I když, jak moc zkušená si v těchto věcech ty. Pokud si pamatuji dobře, přede mnou si měla nějakého idiota a po mě asi přišel Hawks."
Hana mírně strnula a trochu nechápavě se na něj zadívala, on to nevěděl? Jak by asi mohl, když se jí neozýval a ony to oficiálně ani neprohlásily, že se zasnoubily, protože to nestihly.
"Tenko, víš, já..." přemýšlela, jak to nejlépe podat, no jeho výraz se pro změnu opět trochu změnil v docela zvědavý, "Já byla zasnoubená, víš měla jsem..."
"Kdo byl ten chlap," zavrčel a Hana si musela kousnout do jazyku, aby se nezasmála, "to byl další důvod, proč jsi skočila z mostu?"
"Ne, tak úplně... Jmenovala se Alena Kovářová, IronWings Hero Falcon, bývalá NO.1 naší země a," povzdechla a prohrábla si nervózně vlasy, "po tom, co jsme se s Alicí zasnoubili nás asi po dvou měsících v únoru, chytl Collector a když se rozhodoval koho zabije, byla jsem to já, jenže Ali ho vážně provokovala do poslední chvíle a on si to rozmyslel. Zabil ji a když se to tak pokazilo, vláda s tím nic neudělala, nikoho nevarovala, prohlásili mě za nedůvěryhodnou, co má trauma z toho, co se mi stalo a..." Zhluboka se nadechla a vydechla, nechtěla plakat, kvůli tomu probrečela mnoho nocí. Tenko tam jen tak seděl a trochu nevěřícně na ní koukal, nebyli v tom jen její křídla, ale život osoby, kterou milovala. Ano, znal toto jméno, ale nevěděl, že byla něco víc než jen její týmovou partnerkou. Tohle mu ušlo. 
"Ani jí by se to nelíbilo, jste si v tom podobní," uchechtla se a postavila se, připravená vstříc svému osudu, který teď byl v jednom z hotelových pokojů a že si měli, co říct. 
Tenko se nezvedl, jen seděl na té lavičce a koukal přesně tam, kde před tím Hana. Ještě naposled chytl za její ruku a stáhl ji k sobě pro malý polibek, nemohl v něm setrvat déle, tak moc by ji chtěl znovu opět tisknout k sobě a on věděl, že musela.
"Dobrou noc, Butterfly~," zašeptal a díval se, jak blondýnka bere tašku a odchází pryč.
"Dobrou noc, Player One." Než však vůbec vyšla z altánku, slyšela, jak se postavil, a ještě cosi nespokojeně zamrmlal do telefonu.
"Jinak, mohl by tě Hawks vytáčet častěji." Hana sebou trhla, její oči se nebezpečně zúžily a ona se otočila, kam tím mířil? 
"Aspoň bych tě mohl častěji utěšovat," řekl a jeho tělo mizelo s tím provokativním úšklebkem do portálu. Že se vůbec rozčilovala, utrousila si pár nadávek adresovaných k němu, vždyť ji tím, jen provokoval, byl takový, ale nemohla si nevšimnout, jak jeho oči zářily, byl spokojený.   

Lhala by, kdyby řekla, že ji tohle nemálo vyděsilo, čím se vzdalovala onomu místo a přibližovala se k hotelu, stále nepřicházel ten vyčítavý pocit. Což ji možná děsilo víc, než kdyby ho měla a byla z toho zoufalá. To, že Tenkovi dovolila něco takové, ji začalo přivádět k ještě k něčemu jinému. Jak emocionálně chladná v tomhle byla, neměla výčitky, že Keiga podvedla, neměla ani výčitky, že tím Tenkovi vlastně možná dala nějakou malou planou naději a využila ho. Bylo jí ze sebe samé vyloženě blbě. Ještě na chvíli se posadila na schody, které vedli do hotelu a zaposlouchala se do toho ticha. S Tenkem tam byla strašně dlouho, ale ani jí to tak nepřipadalo. Bylo dost brzo ráno a ona přejela očima po areálu, co si sakra nalhávala, vždyť tahle jejich dovolená nebyla ani v jednom případě taková, jak by dovolená normálního páru měla vypadat. Ona tu byla na popud Lukáše, který viděl, to samé, co Tenko a to, že jejich vztah už není ani tak vztah, jako spíš jen o uspokojení jejich sexuálních potřeb a potřeby aspoň s někým být a tady byli na popud toho, že Hawks byl zranění a musel se dát do kupy. Ano, byli ochotní pro sebe udělat první poslední, ale k čemu to bylo, když ona umírala a on u ní nebyl, byla sama a jediný, kdo se na ni nevykašlal a riskoval byl Tenko. Tohle se muselo změnit, musí to nějak probrat, takto to doopravdy nešlo. Vždyť tu na jednu stranu předstírali, jaký jsou úžasný pár, kterému vše klape.

Z jejích myšlenek ji, ale vyrušil docela povědomí hlas hovořící anglicky a ten vztek, který díky němu zmizel se opět pomaličku vracel. Přišla kousek blíž, no stále tak, aby ji osoba nemohla vidět. Rozhovoru, který dotyčná osoba vedla rozuměla, a i když slyšela jen ji, a ne osobu na druhé straně hovoru, tak při vyslovení jména Hawks, její oči svítily zeleně. Drobnější postava zavěsila telefon, chtěla se vrátit na pokoj, někdo na ni čekal a dost spokojeně se usmála, když chtěla udělat první krok. Ovšem úsměv zůstal jen do té doby, než se otočila směrem k siluetě ženy, kterou tu podle jejího zděšeného výrazu nečekala. Varovali ji před ní, před tou Můrou. 

Probudily ho ranní paprsky, hřející na tváři, jeho mysl by se jindy pozastavila nad tím, kdo odtáhl závěsy, no, momentálně ho tak bolela hlava, že uvažoval nad tím proč? To měl migrénu nebo... Matně si pamatoval, včerejšek. Šli na bazén, Hana žárlila, hodil ji do vody, málem ji utopil, pak žehlil průser, který tím způsobil, pak ty telefony donesl po nějaké době na recepci s tím, že je našel, potom ještě trochu potrápil ty kluky, tak aby ho nenachytali a chvíli strávil na pokoji, než se rozhodl jí hledat a našel ji v areálu hotelu na... Včera si byl jistý, že žena, která se nacházela u toho tenisového kurtu, sedící na lavičce byla Hana, ale teď o tom silně pochyboval. Ta vůně těch květů a vanilky, která mu v ten moment tak strašně lahodila a připomínala mu ženu, sedící momentálně na balkóně u svého černého notebooku, že by se mu to všechno zdálo? Vždyť, pak spolu byli na večeři a povídali si a pak šli na pokoj a pak spolu... Proč se, ale nezmínili o tom, co se stalo v bazénu? A proč teď ve svých vzpomínkách viděl, černovlasou dívku?
Začalo se mu dělat zle, chtěl se postavit a doběhnout na toaletu, místo toho však u své postele našel plastový kyblík, takže obsah žaludku vyprázdnil tam. Což přinutilo blondýnku se otočit a podívat se tak přes prosklenou stěnu. Moc ráda by šla za ním, ale pokoj stále voněl po Shui, tedy lépe řečeno po Shui, která voněla jako ona. Tento druh quirku nikdy neviděla, možná byl trochu podobný profesorce Midnight z UA, ale na rozdíl od ní neuspával lidi, ale viděli v Shui tu osobu, po které voněla. To, že měli oběti s danou osobou nějaké bližší vztahy tomu všemu lépe napomáhalo, aby její quirk fungoval ještě lépe. Commission se předvedla v hezkém světle, asi jen oni dva si jaksi nepřiznali, že tento jejich vztah už není, to co býval. Hana teď měla trávit s jejich pěšákem čas, který by mohl být fatální, protože by se spousta věcí mohla spravit. Velice účinná strategie, utrousila si suše.

Keigo se vyšoural na balkón za ní a ten čerstvý vzduch, který ho vyloženě praštil do nosu a kupodivu byl neuvěřitelně příjemný. Posadil se do židle naproti ní a možná chtěl říct něco na svou obhajobu.
"Shui je na toaletě, trochu jsem jí ráno upravila vizáž a jaksi jsem nenašla vhodné místo, kam ji uložit," promluvila jako první a pohlédla si svoje odřené klouby prstů. Keigo chvíli zpracovával fakt, co právě řekla a pomalu si začal vše dávat vážně do kupy.
"Moc mě to..."
"To je v pořádku dobře," řekla trochu víc napjatě, než možná chtěla no, momentálně jí v hlavě šrotovalo tolik věcí a že by se taky ozvala aspoň malá výčitka. Krom toho, neměl se jí za co omlouvat, tohle nebyla jeho chyba a nedělal to z vlastní vůle. I když podle ranního výslechu Shui, stačilo, aby ho připila lehce víc a on by s ní v té posteli skončil určitě rád a dobrovolně. Na to jí Hana neodpověděla nic a až opět adresovala jejímu blond příteli cosi uštěpačného a nepatřičného vrazila jí takovou, že jí vyrazila zub.
"Ne, tohle není v pořádku," zavrčel a postavil se, byl rozrušený nevěděl, co si o tom všem má myslet, zmatený, a tak moc jí chtěl říct, že tohle vážně nechtěl. Že se jí za to všechno omlouvá, až jí to opět začalo vytáčet. Pořád to samé dokola, Hani já to tak nemyslel, Můrko tohle jsem nechtěla, promiň, omlouvám se Můrko, já to nechtěla udělat...  Ne! Chtěli to a mysleli to tak, pokaždé. Ali do toho baru chodila za děvčaty, a to ještě předtím, než se poznali a dělat jí některé věci, které neměla ráda, jí dělat prostě chtěla. A Martin ty narážky myslel tak, jak myslel. Ale Keigo, se tu omlouval za něco, co nemohl ovlivnit z vlastní vůle, protože byl pod vlivem quirku a už teď viděla, že ho to neskutečně žere a vyčítá si to. I jeho hlas a ty gesta, jediný, kdo by se tu měl obhajovat byla ona a ne on. Jenže... I kdyby se na ni už v životě neměl podívat a začal jí nesnášet, nebude lhát člověku, který jí nic neudělal a krom toho, kdyby to nedej bože vyplulo na povrch, a že Shui doopravdy měla fotku jí a Tenka, naštěstí jen z té vyhlídky, tak by mu nedokázala zapírat.
"Byla jsem s Tenkem," zašeptala a on ztvrdl, její postava zapadla do židle a koukala trochu prázdně před sebe, "raději to řeknu sama, než by to Shui udělala za mě..." Keigo tam jen stál a i s tou neskutečnou bolestí hlavy, co měl mu došlo, jak tohle asi myslela. Jeho oči se rozčilením stáhly a Hana se na něj jen usmála.
"Křič, vyčti mi to, udělej mi scénu a pro mě za mě mi jednu vraz... Ale prosím nevyčítej si něco, za co sám nemůžeš." 

Na jazyk se mu draly dost ostrá slova, ale místo toho, aby se podíval na ni se otočil na dveře toalety, odkud se vyhrabalo černovlasé děvče. Hana mluvila pravdu, dostala od ní úplně novou vizáž. Shui se ani nesnažila cokoliv zapírat, stačilo, že na balkóně seděla Hana v její přítomnosti a děvče, které mu přišlo snad i milé a stydlivé, bylo úplný opak. Taková arogance, přetvářka, byla cvičená manipulovat s lidmi. Snahu popřít, že tohle měli na starosti jeho nadřízení ani neměla, místo toho ho nařkla, že jede proti lidem, kteří mu dali šanci na normální život. Tohle téma, však jen tak tupě poslouchal, protože z toho už byl dávno vyléčený a bylo mu jedno, co tato mladá žena říká. 
"Popravdě si myslím, že tomu vašemu románku, který nazýváte vztahem brzo odzvoní... Podívejte se na sebe, já stejně říkala, že nebudu potřeba. Tady ta," ukázala prstem na Hanu, "odjede a co? Commission vám dá práci a vy jí opět neuvidíte... Už tak do Musafatu se podíváte jen zřídka a vidíte se jen večer, kdy si spolu užijete a ráno práce... No a pak tu je ten tajemný mladík, který se tu včera tak objevil, aby tady tu utěšil, protože ji její takzvaný přítel málem..." 
"Zmlkni," zavrčel Keigo a Shui sebou cukla, věděla, kam udeřit, nemohli jí nic. Věděli, kde je a že na to přišli bylo jen plus k tomu, aby tyhle jejich tahanice skončili, co nejdřív. 
"Pokud mě teď omluvíte, musím poslat pár hezkých fotek, protože mi ten mladík někoho připomínal a oni mi určitě zjistí koho," natáhla se pro mobil a než se prsty dotkla jen kousíčku, mobilem prolítlo rudé peříčko a černovláska se opět jen usmála, "To nebylo nutné, vše se mi automaticky přeposílá na vícero mých zařízení, proto si mě najali."
Až teď se Hana pohnula rudé peříčko z mobilu vytáhla a posunula ho k ní, její teď už zelené duhovky se k ní zvedly a na její tváři hrál arogantní úsměv.
"Já vím... Dovolila jsem si je navštívit a trochu si s nimi pohrát. Musím uznat, že máte dost pestrou klientelu," otočila svůj černý notebook k ní a černovlásce mizel úsměv z tváře, na obrazovce byla spousta fotek s různými lidmi, dokonce i některými hledanými villainy z jiných zemích, "jsem zvyklá, že se po mě lidi vozí, nejste první a ani poslední, ale nikdo nebude ubližovat jemu... Takže se domluvíme takto, vy jim řekněte, co jen chcete, já nemám, co ztratit, ale bude-li kdokoliv vyhrožovat Hawksovi těmi fotkami tak zase tyto fotky opustí váš notebook a navštíví emailové schránky, všech s kterými tam jste a já tak nějak tuším, že nebudou mít radost anebo..."
Hana posunula notebook až k ní a žena si na něm cosi přečetla, Keigo chvíli sledoval černovlásku, to, jak vypadala. Starala se o sebe a podle všeho, i když byla arogantní mrcha a dovolovala si, bylo to tím, že měla páku, ale teď jí neměla a její život jí byl dražší než nějaká mise.

Keigo musel na chvíli vypadnout, bylo to na něj moc a nějak se s tím musel vypořádat. Sám věděl, že to nebylo poslední dobou úplně ok a všechno se snažili zachraňovat těmito krátkými dny volna. Kdy se cítili aspoň, jako pár, ale realita byla jiná a o mnoho chladnější než teplo, které jeden druhému poskytovali. 
Chvíle se přetáhla v hodinu a hodina v další a další, najednou stál v hotelu a chvíli na recepci přemýšlel, zda by si neobjednal pro dnešní večer pokoj navíc a z toho mírného váhání přece jen přišel k recepci a vzal si kartu. Ovšem, když stál před pokojovými dveřmi cítil se divně, přiložil kartu a ta ho pustila do pokoje, v hlavě měl úplný chaos. Možná byl i lehce překvapen, že byla stále na pokoji. Seděla na zemi opřená o skříňku, zakuklená v mikině a přes hlavu měla přehozenou kapuci. Do obličeji zprvu neviděl, ale když k ní popošel a dřepl si před ni, byla vzhůru. Vypadala sice, že každou chvíli usne, no koukala na něj s nějakým zájmem. Asi věděl, co chce slyšet a on si nebyl jistý, zda se jí jeho slova budou líbit. Nechápal, proč volal zrovna jemu, ale neměl moc přátel, kterým by se mohl svěřit a k tomu byla v tom zakomponovaná zrovna žena, kterou sebou po návštěvě Česka přivezl. Docela dost pozdě zjistil, že Tsunagu o Haně věděl věci, které sám doteď nevěděl. Možná neměl tolik zkušeností se vztahy, protože sám jich moc neměl, ovšem jeho pohled na tento jejich problém se vztahem byl něčím přínosnější, protože tu figuroval fakt, že byl Hany jediný přítel, na kterého se mohla spolehnout. A pokud Hana zůstala, nechtěla to úplně vzdát.

"Asi bychom si pár věcí měli vyjasnit," nezačal úplně nejlépe, no, neměl náladu a snažil se tuhle situaci snad poprvé řešit fakt rozumem a ne pocitově. To, by jak sám tušil nebylo nejlepším řešením.
"Pod pojmem byla jsem s Tenkem, si představuji, že si se s ním sešla je tak," podíval se na ni a Hana přikývla, " To, jak si, ale reagovala mě přivádí k tomu, že si s ním něco měla, víc než jen nějaké nevinné objetí na utěšení, správně?"
Čekal, že odvrátí zrak nebo se bude nějak ošívat, ale ona zůstala kupodivu klidná jen se trochu víc narovnala a opět s lehkým váháním přikývla. Jeho tvář se, ale nezkřivila ani se na ni nedíval znechuceně. To, že zachytila ten malý pohyb stisk čelistí bylo vše.
"Náš vztah za poslední dobu uznávám nebyl nejideálnější, tak jak se za poslední dny prezentoval všude na sociálních sítích a možná ani tak, jako jsme oba dva chtěli. Nechtěl jsem se tě vzdát a namlouval si, jak pro tebe udělám první poslední, jenže pak přišlo vystřízlivění v podobě práce po novém roce a toho, že jsem se rozhodl tě přestat sledovat s tím, že na tebe nejsem už schopný donášet. Jenže jsme se díky tomu docela odcizili a když už jsme se přece jen v mezi čase konečně potakali, skončili jsme támhle," ukázal na postel a Hana přestávala nějak chápat, myslela si, že ji pošle do prdele, ale tohle vypadalo, úplně jinak, "Když si potřebovala nebyl jsem tu pro tebe ani jednou, takže se na jednu stranu ani nedivím, že si zavolala zrovna jemu. Tomura o tebe pořád stojí a ty? Pořád k němu jistým způsobem tíhneš... Stejně by mě zajímalo, co tě na něm tak... přitahuje?"
Ucedil kysele a Hana už na něj zoufale koukala, co to pro boha říkal, měla pocit, že tohle je jen vtip a za chvíli otočí. Chtěla mu taky spoustu věcí říct, jen tedy netušila, že dojde na to, že s ním spala.
"Chceš to skončit," podívala se na něj a Keigo pozvedl jedno obočí nahoru, jeho tvář byla, ale nečitelná, a tak nějak se jí z toho všeho začala snad i motat hlava.
"Ne, Hano to opravdu nechci. Věřím, že v budoucnu budu mít asi možná nějakou narážku, ale v tomto si jsme momentálně fifty fifty. I když to byla jen nějaká vidina, Shui byla skutečná a já si to užil, protože jen, co tohle doznělo nevidím tam tebe, ale ji... A k tomu ti vlastně asi ani neřekla, že na té večeři jsme dost pili, takže, kdyby se trochu víc snažila, myslím, že bych do ní šel taky, neušlo ti, že se mi líbí."
"Měla pěkný poprsí," utrousila a Keigo se musel pousmát, "jen byla moc... Dívčí." Díval se, jak si svou hlavu opřela o zeď a promnula si oči.
"Ale umělé a na tebe asi jo, Ali byla ta, co byla ten chlap, jak se říkává, u vás v páru, pokud jsem to pochopil... Chceš k tomu taky něco dodat, ať tohle můžeme zabalit." Stále naproti ní seděl a jeho tvář tak nějak změkla.
"Možná jen to, že to, co se stalo mezi mnou a Tomurou..." Jeho mysl věděla, že pravděpodobně uslyší to známé klišé, ale i tak ji nechal, jí to doříct.
"My se nikdy nerozloučili, All for One o mě věděl a když viděl, co dělám, jak Tomuru odsouvám od některých věcí a dávám mu možnost být čím, chce být on sám, chtěl mě zabít. A tak se mě Tomura vzdal, takovým způsobem, že se mě začal stranit a pak už neodpovídal vůbec.  A myslím, že si dokážeš představit, jak by to dopadlo, kdybychom byly spolu... Krom toho, nemyslili si, že Commission byla jediná, kdo si všiml, jak pofidérní vztah vedeme. Přesné znění kamarádi s výhodami, krom toho tímto jsme tuhle nedořešenou věc uzavřeli, nekončím na jeho případě, ale..." Keigo jí přitiskl prst na ústa, věděl, co se tím snažila říci, jenže se v tom jaksi ztrácela a pomalu usínala. Neprotestovala, když ji po chvíli pozorování a toho, jak se jí zklidnil dech, zval do náručí a uložil do postele. 
Oba se budou muset naučit plavat v tady těchto věcech, což ho přivedlo ke kartě, kterou položil na svůj noční stolek. Nevěděl, jak jí vlastně řekne, že ji chce naučit plavat, no chtěl aspoň pro ni něco udělat. Lehl si vedle ní a podíval se na její spící obličej, který částečně zakrývala kapuce. Bylo zvláštní, že to tolik nebolelo, jak zprvu čekal a možná to bylo utvrzení v tom, co teď ze všech stran slyšeli. Bylo by to asi jiné, kdyby ten vztah byl na jiné úrovni, a nejen v jejich hlavách.  

kapitola 35 <---   ---> kapitola 37