Butterfly effect - Kapitola 24
doufám, že bude dávat smysl a vše bude jasně napsané.
Dneska si užijete pohled našeho úžasného papa Nikolause Elstera.
A neboť jeho křídla byla docela prototyp, co se týkalo barvy a tvaru.
Konečně jsem našla jednoho velikána - Attacus atlas.
(Atlas Velký nebo Martináč atlas, se považuje za největšího motýla na světě)
Proklikávat se různými spisy, které se pokaždé měnily a nedávaly absolutní smysl, bylo dost i na jeho nervy. Dokonce začal i uvažovat o tom, že přece jen to není nemožné, ale nějak i on začal pociťovat ten divný pocit dotýkající se ho. Ne jako člověka, ne jako villaina, ale jako otce. Ten kluk to neměl nikdy lehké, tak jak jeho dcera. Možná i on zažil pár hezkých chvilek, ale to nevrátí ty roky, co ho jeho otec týral a rodina k tomu jen přihlížela. Nehledě na to, co se stalo pak.
Hana možná nebyla týraná fyzicky z jeho strany, ale psychicky odmítána matkou, na které se podepsal její quirk a posedlost k muži jenž pohrdal lidmi s quirkem. Jak zjistil následně, nebylo to nejlepší. Vlastně to byla úplná katastrofa.
Hana si spoustu věcí držela v sobě, a i když se i Keigovi zmínila o tom, jak žila. Nikdy to nebylo celé. Jediné, komu se kdy Hana svěřila s tím, co zažívala, když byla špunt, byla Alena. Ta z ní uměla dostat spoustu věcí a nebýt toho, že Radka měla momentálně tři další děti, tak by je asi oba dva zabil. S tím, co věděl, pochopil, proč Hana tak zvláštně přilnula k Tenkovi. Měla ho potřebu chránit, protože to zažívala sama a znovu to zažít nechtěla. Pak se to převrhlo, ne už k potřebě ho chránit, ale spíš, že ho potřebovala, dali si, co potřebovali. Ten pocit, být chtění, jeden pro druhého.
Nikolaus rozklikl fotku Kotara a prohlídl si ho. Přísné oči, připomínaly mu Patrika. Na chvíli se zapřemýšlel, v Hanině případě vždy figuroval muž, který měl problém se špatným rodičem a někým kontrolován. Dokonce i Martin, byl na tom obdobně. Tedy ho nikdo nekontroloval a k ničemu nenutil. Ten psychopat se ke Collectorovi přidal sám a dobrovolně. Vrátit tu potupu, co schytal od Hany a Falcon, bylo velice lákavé. Což ho vrátilo k myšlence, proč ony dvě? Nikdo se k němu nedostal osobně, vždy jen do skladů. Takže ony ani tým z Ruska, který na tom dělal nebyl problém. Už i villainové se k němu měli problém dostat, tedy až na pana Shigarakiho.
Při té myšlence ho napadlo něco, co nebylo podloženého, a tak trochu znejistěl. Seděl a koukal na tu fotografii, rozklikl ještě několik dalších. A snažil se v tom najít něco, co by mu třeba mohlo pomoci, nějak pochopit celou tuhle situaci, ale marně. Protřel si kořen nosu a zvedl se ze židle, potřeboval chvíli pauzy.
Chladivý večerní vzduch Musafatu mu udělal dobře a rozhlédl se po budovách. Měl v plánu něco, co by nemuselo dopadnout tak úplně dobře, ale potřeboval zjistit, jak daleko je ten mladík ochotný zajít.
Netušil, co je větší risk, jestli jeho život, o který ho mladík může připravit nebo život Tomury, když si nebude dávat pozor. Přece jen ho to, co ho zabíjelo neoslabovalo na schopnostech, jen nevydržel tolik. Takže teď po rehabilitacích a po zastavení té látky, už zvládal, co předtím.
Jeho ruka sevřela zábradlí balkonu, ta část, která byla zakrytá jeho velkou dlaní se obalila krystalem. Na rozdíl od Hany, která uměla krystaly vytvářet, měnit momentálně svou kůži v krystal a svá křídla, která sloužila, jako velká zásobárna krystalů, se jeho schopnosti lišily. Uměl sice ovládat krystaly, ale ty uměl vytvořit jen na povrchu něčeho. Takže stačila kovová sponka, kterou obalil do libovolného tvaru a mohl s ní pohybovat myslí, jak chtěl, ale nevydržely tolik, co krystaly jeho dcery. Tak jako křídla, ty uměl proměnit v krystaly taky, spíše je obalit, ale nesloužili k útoku, jako spíš k obraně a dodávaly jemu určitou rychlost. Tohle mu záviděla, už jako malá, když jí vlastně učil létat. Byla to ta jedna z mála pěkných vzpomínek s ní a možná i pro ni. Tedy pokud si ji pamatovala.
Hana mohla bydlet v domě s nimi pod podmínku nepoužívání svého quirku, takže létat neuměla, a i kdyby tohle nebylo podmínkou, asi by ji neměl moc, kdo učit. Pokud by nešla na speciální školu pro hrdiny. Po tom, co ji začala učit jeho matka, která sice křídla měla, ale spíše pro okrasu než pro let, chodíval za nimi. Chtěla, aby ji aspoň trochu poznal. Tenkrát mu to přišlo, jako naprosto ztracený čas, který mohl věnovat něčemu užitečnému. Uznal však, že Hana se učila věcem kupodivu rychle, a to nejen s věcmi spojenými s jejím quirkem, ale věcí okolo počítače, které jeho matka dopilovala. Uměla už něco sama, když nemohla používat svůj quirk používala svou hlavu a ta se dobře orientovala v moderních technologiích a číslech, které skrývaly různé programy.
Tak, jako jeho matka Hana dokázala na krátký čas manipulovat se sutinami, s prachem, prostě ze vším, z čeho mohla vytvořit krystal a nad plamene, který dosahoval vysokých teplot tvořila krystaly. Jeho matka nikdy neuměla takovou tvrdost a čistotu, jako Hana. Stačilo to natolik, aby se i tak dobře prodávaly anebo vyměňovaly za originály a nějakou dobu trvalo, než se zjistilo, že jsou to padělky.
Každý den ho sledovala, když odcházel z domu jeho matky, jak vždy vzlétl a zmizel. Všiml si toho náhodou, otočil se tenkrát zpět. Něco zapomněl, matně si pamatoval, co to bylo. A ona stála na zahradě snažící se vzlétnou. Ten její ztrápený výraz, koukající nahoru k nebi. Natáhla tu svoji malou ručku a na prsty jí sedl malý bělásek. Pokaždé když odlétat si toho začal všímat, chtěla se to naučit, ale oni spolu nemluvili a neměla k němu tak velkou důvěru, aby mu o to řekla.
Nebýt jeho matky, která na ni občas promluvila, myslel by si, že sedí jen s ní, na nějakém obědě. Za to si měl, chuť, ale momentálně nafackovat, protože to přesně dělal i Patrik. Mohla sedět před ním s jejími nádhernými křídly a on ji neviděl. Díval se skrz ni a ignoroval ji. Dělal, jakože neexistuje. Žádný pozdrav nic a od matky se dočkala jen toho nejnutnějšího. Za každé slovo, které bylo zbytečné schytala buď několik nehezkých nadávek či nějakého tresty, pod nátlakem její matky. Dobrovolně by nešla, ale nikdy by se jí ani jeden nedotkl, na to přece byla dost odporná, podle slov Patrika.
Krčila se za rohem verandy a její fialová očka pozorovala každý jeho pohyb křídel, ale i po následném zopakování to nešlo. Nikdy nepřemýšlel, že by se její výchovy nějak ujal no, její zapálení se to přesto naučit, ho nějak nakoplo k tomu, přece jen to zkusit. Už by se asi i rozletěl, ale pak se zarazil a usmál se. To, ovšem nemohla vidět, když byl k ní zády. Jeho křídla se roztáhla a při každém menším poskoku, jako by skákal z kamene na kámen, s nimi máchl a nakonec vzlétl. Každý se pak naučil vzlétnout bez tohoto poskakování, ale dětem to šlo s tímto prostě lépe. V dostatečné vzdálenosti se otočil zpět a tam, kde stála ona, teď stál on a pozoroval, jak Hana zpracovává fakt, co právě viděla. Stála na těch schodkách a několikrát zkusila, co viděla. Už si snad myslel, že to vzdala, ale když se prudce otočila a znova si stoupla zpět na původní místo, musel se v ten moment schovat, aby ho neviděla.
Nečekal, že to ještě zkusí a tenkrát už jí to vyšlo. To něco, co tenkrát pocítil, by se dalo srovnat s tím, co cítil, když jí vyhlásili, jako NO.2. Byl na ní hrdý, že i s malou nápovědou, ale našla svůj vlastní způsobit, jak uspět. Odměnou mu za to byl ten malý krystal, který se mu teď houpal na krku.
Věděla, že to ví.
Byl si jistý, že ho nepustí dovnitř. Najít bar, v kterém trávil nejvíce času bylo snadné. I on se vyznal v těch počítačových věcech a najít jejich dodavatele a tím jejich bar, nebyl tedy žádný problém. On se nemusel držet zpátky, jako jeho dcera, která musela na vše přijít tou poctivou cestou.
Takže ochranka baru padla, tradičním způsobem za pomoci jeho oblíbené kovové pálky. Jak on občas byl vážně staromódní. Stát bez opory na nohách byla šílená bolest, takže když ten druhý chlap spadl na zem, konečně shrábnul opřené berle a vkročil do baru.
To ticho, které se tu rozprostřelo náhle bylo šílené, nikdo se ani nehnul, cokoliv by se totiž hnulo, nemuselo skončit dobře. Jak bylo i vysvětleno na chlapovi, co to zkusil. Nikolaus si to mohl obhájit tím, že se na něj rozběhl s nožem, no, on k lize nepatřil, takže mu to bylo fuk.
Jeho angličtina nesla dost tvrdý přízvuk, ale i tak barman pochopil koho hledá. Ovšem neměl potuchy, co vlastně muž před ním chce a kdo vlastně je.
Tomura sešel neochotně dolů, nebyl v náladě a šlo to na něm vidět. To, co se stalo Haně ho jaksi vzalo a on nevěděl, jak s tím divným pocitem naložit či spíše jak se ho zbavit. I když blondýnka byla teď v pořádku, tedy aspoň si to myslel, když po svých odešla z nemocnice.
"Proč mě vlastně rušíte," vyštěkl, jen co vyšel z poza dveří a vkročil nohou do tiché místnosti, kde se každý bál pohnout. Všichni cítili u krku něco, co mohlo prolítnout skrz bez mrknutí oka a ten chlap toho byl schopný. Vše teď hrálo do karet jemu. Jeho oči se nebezpečně zaleskly a Nikolaus se usmál. Všiml si, jak se jeho tělo napnulo, byl připraven vyrazit, ale on to stihl ještě dřív než mladík.
"Jsem to, ale nezdvořák, Nikolaus Elster anebo možná spíše, pro vás a teď omluvte moji chabou výslovnost, Nikolaus Kasasagi," podíval se mladíkovi do očí a jeho červené duhovky se překvapením roztáhly.
"No do prdele," uteklo mu a podíval se na zbytek jeho členů, kteří sice příjmení mladé Pro Hero, která sem párkrát zavítala znali, ale nedokázali ještě vstřebat to, že ten muž je její otec.
"Nebudeme to zdržovat, přišel jsem si promluvit s vámi, Tomuro." Jak on vážně nesnášel říkat lidem přezdívkami. Věděl, však, že jeho minulost, ale jeho malá skupina nezná, a tak se snažil myslet na to, že před nimi je to prostě Tomura Shigaraki.
"Běžte, tohle si vyřídím sám," řekl trochu zaskočeně a jeho srdce bilo, jak splašené. Vážně teď v jeho baru stál Hanin otec? Tohle vstřebával i chvíli po tom, co všichni odešli, dokonce včetně Kurogiriho a že se to neobešlo bez keců. Takže po snad úspěšném přemlouvání, že je vše v pořádku a že to přežije odešel i on.
"Jsou vám věrní k mému překvapení, Tenko," řekl klidně a Tomurovi oči se opět nebezpečně zaleskly, ale nic to neudělalo z mužem, co si sedl ke stolu.
"Pracují pro mě, takže musí být," řekl klidně a snažil se krotit svůj hlas, aby ho přece jen nenaštval. Prát se s otcem Hany by asi nebyl nejlepší nápad. Lhal by, kdyby chvíli neuvažoval o tom, zda je to její otec, ale při pohledu do stejně fialových očí, jako měla jeho Butterfly. Trochu nervózně se chtěl posadit naproti němu, ale pak se otočil na bar. Povídat si a nic nenabídnout, co by to byl za hostitele.
"Dáte si něco," zeptal se a Nikolaus si potřel vousy. Tohle od něj nečekal, vlastně byl krapet snad výřečnější než Keigo, a dokonce nepůsobil tak nervózně. Na to, že ho viděl poprvé, což ho vedlo k jednomu závěru.
"Může být," odvětil a Tomura se šel podívat za bar, co tu vlastně je. Potřeboval si sám trochu narovnat svoje sebeovládání, které bylo mizerné. Ne, že by alkohol byl právě dobrou volbou, ale na uvolnění byl.
"Čemu vděčím za návštěvu," nalil jakýsi alkohol, který mu aspoň trochu chutnal, a nakonec si přisedl blíž, aby mohl v případě potřeby dolít.
"Přišel jsem si popovídat o mé dceři a optat se na pár věcí, které nenajdu v systému a odpověď na ně, my můžete dát jenom vy mladíku. A upozorňuji, že bych si dvakrát rozmyslel lhát a také to, kam položíte svoje ruce," odpil si a Tomura se na něj podíval. Jeho prvotní šok z faktu, že tu sedí s jejím otcem najednou vyprchal a vystřídalo ho cosi, co moc dobře neznal.
"Myslím, že pokud uděláme špatný krok oba, tak nás Hana nadosmrti odepíše," odpil si taky a zadíval se na tu tekutinu ve skleničce, "a to věřím, že ani jeden z nás nechce."
"Víte, že je teď s Hawksem a ona vám už nepatřím, že?" Tomurova ruka pevně sevřela sklenici a malíček stále zůstal v dost křečovité poloze daleko od ní. Dost rychle pochopil, že chce vědět, jak bude reagovat na okřídleného Hera.
"Hrajete si teď na otce, kterým jste nemohl být pro svoji dceru, když vás nejvíc potřebovala, ale myslíte že to teď napravíte," nepodíval se na něj a Nikolaus ztuhnul, měl by se urazit možná vytočit. Jednu věc si cenil, i když byl villain a to, když se k němu lidé chovali upřímně.
"Nevrátím, ale snažím se a vy byste..."
"Asi bych se měl bát, přece jste její otec a pochybuji, že jste přišel hlavně kvůli mé minulosti, ale kvůli ní... Avšak, nějak se ten pocit nedostavuje, spíš pěkná dávka vzteku, že se dívám tváří v tvář člověku, kvůli kterému Hana trpěla," skočil mu do řeči a Nikolaus se zamračil, no, jeho sebeovládání bylo o dost lepší než jeho zbytku rodiny, včetně Hany. Jednalo-li se o dost citlivá témata a Hana k nim patřila stoprocentně.
Jeho závěr byl správný, možná působil aspoň trochu nervózně, on v něm neviděl otce Hany, dokonce se ho nebál ani jako villaina. Viděl v něm člověka, co tenkrát dost ublížil jeho první opravdové kamarádce a přítelkyni, kterou se pak stala. Jestli teda někdo k Haně, kdy přechovával tak čisté city tak to byl on. Toho však moc nepotěšilo a možná i krapet vyvedlo z míry. Opřel lokty o stůl, jeho prsty se propletly a on se o ně bradou opřel.
"Víte, já vyrůstal v rodině, kde jsme všichni byli villaini, kriminálníci, zločinci přeberte si to, jak chcete. Žít s nimi, bylo na jednu stranu lehčí, protože vás nechali dělat skoro vše, jen abyste k nim zapadl a nerozmyslel si, že je jednoho dne zradíte. Nikdy jsem se nad fungování naší rodiny nezamýšlel, dokud jsem nečetl jeden z deníku našich předků. Naše rodina si hodně dobře promýšlí, koho si k nám pustí, takže krom podrobného rodokmenu tu máme i tyhle srandy, jako jejich soukromé deníky. Než naše rodina byla tak rozrostlá a silná, nedokázal jsem se nějak vžít do osob, které naši rodinu založili, protože jsem si nedokázal představit, jaké to vlastně muselo být izolován od všeho..." Nikolaus se na chvíli odmlčel a napil se, "Moje dcera chce rodinu a hlavně děti až dopadne toho cvoka a má otázka tedy zní, dokážete jí to dát a jestli ano, dokážete se sžít s faktem, že vaše děti budou vyrůstat sami bez přátel, nebudou moci navštívit školky, školy... Odkázání jen na vás a při každé návštěvě venkovního světa se budete muset potýkat s faktem, co když někdo z mojí minulosti nestojí za tím rohem. A my dva moc dobře víme, kdo by za tím rohem mohl stát, Shigaraki..."
"Vy v rodině, máte asi hodně rádi tyto duchaplné otázky," utrousil dost suše, no otázku, kterou mu položil, ho docela zaskočila. To, že mu bude vyhrožovat nějak tušil, ale tohle bylo jiné. Mu by nevadilo, kdyby skončila s ním? Trochu nervózně se poškrabal na krku. Proč tahle rodina byla takto ujetá na otázky a že to nebyla jediná, u které zůstal. Celkově tento muž byla větší záhada než jeho dcera. Byl nevyzpytatelnější než on sám, a to dokázal tím, kdy se těsně před jeho prsty zastavila kovová pálka. Jeho rubínové oči se vyděšeně zúžily a on propaloval tu kovovou věc, které se zastavila těsně nad jeho prsty obou rukou, které teď měl spojené a položené na stole. Ani jeho následná slova, které mu řekl ho nenechala klidnými. Vysvětlil mu, jak to dopadne, kdy by jen ublížil Haně, což v plánu neměl, ale i se, jakkoliv přidružil k rozchodu jí a Hawkse. Tomu totiž patřila pozornost a srdce jeho dcery, o které se s ním tak trochu přetahoval, i když ne už tak jako zezačátku. Lhal by, kdyby neřekl, že to vidět ji šťastnou mu nebylo po chuti, ale mohla být šťastná s ním... Opět ho to zas přivedlo k Nikolausové otázce.
Dokázal by jí to dát? Rodinu? Děti?
Ani po tom, co ho nechal a ani nevěděl proč, prošmejdit jeho počítač a následně odejít se toho divného pocitu nezbavil. Komentář, vypadá to tu, jak v pokoji mé dcery, ho dost překvapil, přece jen, jak sakra mohl vědět, jak vypadal její pokoj, když o ní nejevil zájem. Byl asi poslední kapkou, které toto setkání neslo. Nejhorší fakt, však byl ten, že to nebylo jejich poslední setkání. Vidět to stejně nadzvednuté obočí a jemně přivřená víčka, která byla typická pro Hanu, když jí něco nesedělo, bylo až děsivé. Byla mu tak podobná se stejným zapálením zjistit pravdu.
Když se mužská postava o berlích vybrala ven ani mu nevěnoval další pohled, jen se slušně rozloučil a odkráčel. V jeho nitru se spustila taková smršť pocitů, že jeho nohy vypověděly služby a dost tvrdě dopadl na zem. Vlastně mohl být Hawks rád, že mu čelil společně s Hanou, protože tohle bylo i na něj dost. Nějak nabil dojmu, že si nebyl jist, zda vše, co jeho Butterfly v životě chtěla by jí mohl dát. Tím, že by byla s ním by se musela nechat strhnout na jeho stranu, ne že by ji před ostatníma neochránil nebo by ji nemohl dát vše, co by si na očích viděl. Ale... Už to, že tak úplně upustit od jeho plánů nechtěl, a přece jen by zlikvidoval systém, by po něm šli úplně všichni a po ní určitě taky. A co, kdyby přece jen měl All for One něco jiného v plánu a mladá žena, kterou miloval by byla opět jen na obtíž. Hlavně tedy po tom, co by chtěla něco tak přirozeného, jako byla rodina. A dokázal by jí něco takového dát? Děti, zapadaly mu do toho všeho? Nedokázal si tak úplně představit, že by odešel pryč s ní někam, kde by je nikdo neznal, protože už jen zapadnout někam s jeho povahou by byl nadlidský výkon, takže by se asi dost často stěhovali. A kdyby jeho dítě zdědilo stejnou schopnost jako on, to by bylo až moc okaté, když byl sám teď nejhledanější osobou a po tom by ho hledali všichni, kdyby utekli.
Opřel se o stěnu, a ještě chvíli tam tak seděl bez toho, aby cokoliv řekl těm, jenž se vrátili, když krystaly, které Nikolaus vytvořil spadly k zemi. Bylo toho tolik, co jeho mysl momentálně zahltila, že nebýt Compressova pohotového zásahu, asi by zlikvidoval stěnu, o kterou se pokoušel zapřít, aby se postavil na zpět nohy. Ve výsledku by jeho sobeckost stála svobodu Hany, a i když teď neměla křídla, byl by možná další, kdo by do nich zapíchl další špendlík, které kdysi tak ochotně změnil v prach.
Což nevěděl, zda chce znovu podstoupit.
kapitola 23 <--- ---> kapitola 25
Tento diel sa mi mega lúbil a hádaj prečo ^^ Lebo pán Nikolaus ♥ Musím sa priznať, že spolu s Hanou je toto moja najobľúbenejšia OC, akú si vymyslela! Vážne... mne sa on tak moc páči. Taký správny otec, čo kedysi síce asi narobil veľa chýb a nebol vždy vzorným rodičom, no uvedomil sa a teraz chce všetko to zlé napraviť. Tak mi napadá, že škoda, že sa výchovy Hany v jej detstve radšej neujal on ako pani Radka s Patrikom, ktorí teda sympatickí vrcholne nie sú. Tie pasáže s malinkou Hanou a jej ockom ako sa už vtedy začal o ňu tak trošičku zaujímať (aj keď všetci tvrdia, že nie, ale ja som tam ten záujem videla!) boli strašne milé. A som rada, že sa naučila lietať vďaka nemu. Je to šikulka, len skopírovala jeho trik a voilá.
OdpovědětVymazatNo a to jak prišiel do baru LoV a konfrontoval Shigarakiho ako druhého potenciálneho zaťka, to bolo tiež super. Celá tá časť, ich rozhovor, strašne som sa na tom bavila. Keď vytiahol pálku, tak som sa fakt už že nahlas zasmiala. Je to super, keď ma nič neťaží, žiadne resty a nehorí mi pod zadkom a môžem v kľude a slobodne čítať :) No a tie konfrontácie, jajajajaaaj... Jak vmietol do očí a doslova ho podrýpol s tým, že Hana nie je jeho ale Hawksova. Au, to muselo zabolieť. No ale vidím, že Shigaraki nie je žiadna sralbotka a oplatil mu to rovnakou mincou, keď on udrel na citlivé miesto ohľadom zanedbaného otcovstva.
A vidím, že má pán Nikolaus nasadil chrobáka do hlavy s tými deťmi a rodinou. Takto sa poistil, že nezostane bez vnúčať lebo ak Hawks zlyhá tak má ešte druhého koňa v zálohe - Shigarakiho. Ale bolo mi Tenka ľúto, lebo mi prišiel taký dosť skrúšený na konci, že ho to celkom aj trápilo. Ja by som mu tie deti s Hanou dopriala, čoby nie... Určite by to nejako zvládli, hlavne Hana by istotne bola úžasná matka už len kvôli tomu, že akú mala ona mamu a že aby si jej deti ničím takým prechádzať nemuseli.
Som teda zvedavá na pokračovanie :)
Ou... Papa Niki je fajn.
OdpovědětVymazatNový ship som ti už zmienila :D
Akože mne sa na to celé tak divne pozerá, tieto daddy issues, som na to citlivá, takže sa aj na nášho sympatického rakúskeho tatínka díval trochu škaredšie a ani toto gesto ho v mojich očiach už tak úplne nezachráni, no :]
Nehovorím, tej postave si dala všetko, dušu, minulosť, všetko krásne prperacované, za čo ťa veľmi obdivujem :] mne s aniekedy toto nechce xD haha... ale stále som v tomto fandila nášmu Tenkovi.
I keď ten stret bol fakt hustý. Ja len, že proste som nadržiavala viac nášmu 25cm :D
Najviac ma dostala tá úvaha v závere a áno, on by sa jej vzdal. Vážne, podľa mňa ak by to niekto dokázal, v citoch byť takto nesebeckí, tak by to bol práve on :] a tá metafora, že by zapichol ďalší špendlik bola akože fakt niečo. Úplne si to vystihla :]
Inak dobre vedie´t, že Hanička ma po Collectorovi ďalšiu predstavu o svojom živote. Takže sme zvedavé, ako úspešne zaklapne túto kapitolu a bude sa môcť pohnuť :] inak, ja čosi pre ňu tiež plánujem, tak som zvedavá, ako s av tom budeme schádzať alebo rozchádzať :D
Príjemný diel, Dechi. Je fakn to vidieť aj z tohto pohľadu. Ono sa niekedy zdá, že eeee, nevenujem sa bočných postavám, ale ja som zistila, že práve oni vedia dať na dielo a to, čo sa v tom deje, konečne trochu iný pohľad a toto je proste super :]
mňa tento náš malý svet pohltil a som fanda :]
Petrika.