Butterfly effect - kapitola 23

Opět nový dílek, snad se bude líbit! ♥

Omlouvám se, že možná není úplně tip top, ale covídek doběhl i mě... 
Takže tak..

Muscari se naproti ní posadil a s provinilým výrazem čekal, co mu vlastně tato mladá žena odpoví. Věděl, že to není lehké. Nějak, ale ani v té době nepomyslel, že by se změnil, že by se našel někdo, kdo ho z těch věcí vytáhne ven. Falcon se tehdy objevila, jak anděl z čistého nebe, nepovedlo se jedno jejich přepadení a ho tenkrát dost nehezky postřelili. Nechali ho tam, protože byl v takovém šoku, že se ani nehýbal a také byli od něj velký kus dál, takže nevěděli, zda dýchá. Zachránili si krk. Byli docela hledaní, takže kdyby se pokus, jakkoliv vepřít věděl, že by ho zastřelili, v této zemi se to smělo a s policií měli dost velkých sporů, takže i kdyby se vzdal nějak tušil, že by bylo po něm i tak. 

Nechápal, proč to udělala, aspoň v první moment, chytla tomu policajtovi zbraň a její kovová pírka, byla u jeho hlavy. Nezabila by ho, ale to policista nevěděl, a tak zbraň stáhl a nechal ji, aby ho odvedla ona. Když ležel v té nemocnici, přišla za ním, tenkrát měla delší blond vlasy stažené v culíku. Hledala nějaké lidi, kteří by s ní mohli spolupracovat v týmu a když se doslechla o mladém villainovi napadlo jí trochu šílená věc. Krom toho se o něm dočetla docela dost, takže nějak chápala, proč to dělá, a tak mu dala na výběr, bylo mu skoro 18 a jí bylo 21, už tehdy byla v příčce nejlepších hrdinů zapsána na 4. místě. Dala mu možnost výběru, buď půjde do vězení na hodně dlouho a nebo to odčiní. Jednala s ním tak férově, že na to k jeho i jejímu velkému překvapení přistoupil. Pořád přece mohl utéct, ale nakonec... Neudělal to, jak by mohl, když ona byla taková, že se na ní nemohl snad nikdo zlobit. Uměla s lidmi komunikovat natolik, že tehdy přesvědčila i Hanu, aby se k nim přidala, a to popravdě nevěřil, že by se jí povedlo. Nakonec, ale pochopil, že i Hana potřebovala někoho, kdo se o ni trochu postará a vrátí jí něco z toho, co byla ochotná dát tomu druhému a Falcon to uměla vrátit. 

Ramona se zhluboka nadechla, nějak pořád sama tápala v tom, co mu na to vše má říct. Nebyla nadšená, no přece jen to byla minulost a on v ní vložil takovou důvěru, že jí o tom řekl.
"Já... Děkuji, že mi věříš natolik, že si mi to řekl. Toho si vážím a myslím si, že moralizovat tě nemá absolutní smysl, přece jen naše práce je vlastně to samé v bledě modré," usmála se na konec a Lukáš, trochu snad i překvapeně zůstal nehybně sedět na posteli a jen ji tak tiše pozoroval. Byl za to rád, no úplně takovou reakci asi nečekal, pokaždé, když něco z jeho minulosti vyplulo na povrch nezachránilo to nic. Ani jeho pohodová povaha, velké srdce a ani jeho pěkná tvářička, jak Falcon ráda komentovala jeho vzhled. 
"Vypadáš zklamaně," řekla po chvíli a prohlédla si ho, Lukáš se k ní naklonil. Jejich obličeje od sebe dělilo jen několik centimetrů, pohladil ji po tváři a pokusil se usmát.
"Nejsem zklamaný spíš překvapený. Když už jsem se někomu svěřil a věř, že jsem s nimi byl déle než s tebou a poslaly mě k šípkům," přiznal neochotně, nepotřeboval vytahovat ani svoje dost katastrofální vztahy. Přitom se mohl přetrhnout, proto aby to fungovalo. Ramona se na oko zamyslela a dost tajemně se usmála. Její obličej se přiblížil k tomu jeho, ještě o kousek blíž. Možná jen na chvíli se v ní ozval kousek žárlivosti, ten však vzápětí zmizel, on tu byl s ní a jen ona pořádně uměla ocenit, to, co tento mladý muž uměl nabídnout a že toho nebylo málo.
"To je mi líto," řekla ironicky až se Lukáš musel usmát. Líto, jí to rozhodně nebylo.

"Tak a co ten Dabi," zavrčel to jméno a Ramona se stáhla, na něj by vážně zapomněla po tomto. Tohle téma, začalo být dost citlivé, hlavě, když si uvědomila, že by ho Muscari mohl zabít, kdyby jí něco udělal. Když se nad tím zamyslela, nevěděla, zda jí to děsí nebo spíš lichotí?
Kdyby jen věděl, že byl dokonce u ní v bytě, tak o tom činu asi ani nepochybovala. Hana se mu, ale o tom nezmínila, nějak o tom mlčeli obě. Už v té době věděla, že blondýnka asi něco tuší, no nahlas jí to řekl až Lukáš, když z jedné mise jel rovnou k ní a ona po něm něco ještě chtěla. Kupodivu ho nechala jet a práci nakonec udělala úplně sama. Asi to nebylo úplně správné, a to věděl i on, ale Hana si na tom dost rázně trvala. Asi chtěla, aby si ten pocit taky užil, když nastalo to období, kdy se ona s Hawksem neviděli.

"No... Už pár dní sledujeme jeden podnik, mysleli zprvu, že jde o překupníky alkoholu a nás na to nepotřebovali, ale Elein zjistila, že je s tím spojená Yakuza. Chytnout je při předávce a dostat pár lidí od Overhaula znělo lákavě. No a my si to naplánovali, vše bylo nachystáno, jenže pak se před zásahem zjevil Dabi," zamrmlala a na chvíli se odmlčela, nechtěla rozvířit vody nic se nestalo, tedy aspoň mezi nimi, jen z nějakého důvodu věděla, že ho to asi vyděsí, "měla jsem dát pokyn a šlo by se na věc, jenže najednou tam byl on a sebral mi tu vysílačku. Zní to blbě, ale během chvilky, co jsem se snažila, aby mě v té vysílačce aspoň slyšeli se tam zjevili Nomu. Bylo to rychlí a popravdě, kdyby to neudělal, tak proti té hordě bychom neměli šanci. Vypadalo to, že se Shigaraki za něco Yakuze mstil."
Nevěděl, zda má být víc zděšení z faktu, že o ni vlastně mohl přijít nebo z toho, že ten psychopat udělal něco takového a zachránil ji a její tým před smrtí. Tedy vlastně mu bylo jasné, že to dělal hlavně kvůli ní. Její tým mu byl šumák, hlavně, že se snažil ukázat trochu jako dobrák a zapůsobit. Při té myšlence se ušklíbl, žárlil. 

"Nekažme si večer, bylo toho víc než dost ne," natáhla se k němu znova a pohladila ho po tváři, jeho oči se jemně přivřely. Nějak neochotně si v duchu přiznal, že tato žena nad ním měla velkou moc. Ramona mu ruku pomalu přesunula do vlasů a přitáhla ho k sobě, nechal se. Ochotně přitiskl své rty na ty její. Jak mu tohle chybělo, ta její přítomnost. Měla pravdu, nač si to kazit klábosením o nějakém chlapovi. Na chvíli se opět odtáhl a posadil se, Ramona se ušklíbla. Čekala, že možná přece ještě něco řekne, a tak nějak sama, zatlačila na jeho ramena a on se kupodivu nechal přitlačit k matraci. Pro oba to byl docela šok, Lukáš se docela nervózně pomrvil, no, kdyby chtěl neměl by problém se opět posadit. Možná spíš nechtěl, a ten divný pocit, který přitom měl se snažil ignorovat a čekal, co Ramona udělá. Vždy mu přišlo, že tyhle věci inicioval on, a tak mu na jednu stranu přišlo strašně sexy, když si o tohle sama řekla, a ještě se tak pěkně projevila.

Obkročmo si na něj sedla a přetáhla přes hlavu svoje černé tričko. Hodila ho stranou, všimla si, že pohnul rukama chtěl ji se jí dotknout, v tom mu však zabránila a přirazila ruku zpět k matraci. Trochu zmateně se na ni podíval, ale ona pokračovala. Její záda se lehce prohnuly a ona si rozepla podprsenku, Lukáš na sucho polkl chtěl se dotknout znova, ale opět stejná reakce. O co jí vlastně šlo?
Tohle přestával zvládat, chtěl ji a moc, to mohla cítit, když mu seděla na klíně. Její ruky se přesunuly na jeho břicho a chytla lem jeho trička, který vyhrnula. Její malé prsty zkoumali snad každou jeho část a drobné polibky hřály při každém doteku jejích rtů. Bylo to příjemné, ale mučivé, pokaždé, když nejeden drobný polibek věnovala místu, které bylo pod gumou jeho kalhot.
Vážně to bylo na něj moc, ne zrovna jemně Ramonu chytl za pas a přirazil ji k matraci, to, co se mu zalesklo v očích. Ten kousek toho zlého hocha, proč tohle bylo tak vzrušující? 
"Ty zas provokuješ," zavrčel jí do ucha v jejím rodném jazyce, teplý dech polechtal její tvář a když se přesunul k jejímu krku ucítila jeho zuby, jak se o něj lehce otřely. Bože, prolétlo jí hlavou, jak tohle bylo smyslné.

Ranní paprsky ji donutily se zvednout z postele a dojít si do koupelny. Při pohledu do zrcadla ztuhla. Její krk nesl následky včerejšího provokování a nejen krk. Matně si vzpomínala, kdy něco takového zažila a hlavně, zda vůbec něco takového někdy bylo. Ten její velký medvídek, uměl být i o dost tvrdší, než se na první pohled zdálo a když k tomu přidal ten uchu lahodící jazyk. Proč dneska musela ještě něco vyřizovat nebo nemusela? Podívala se na dveře od ložnice, zkousla si svůj spodní ret, když se Lukáš posadil na kraj postele nahý. Práce počká, prolítlo jí hlavou a vracela se zpět. Nebylo toho přece tolik, co by toho musela udělat a on se tu ukázal zas po několika jejích osamocených nocích.

Pořád jí bylo nějak slabo, nemluvně o tom, že si vážně nebyla jistá, zda tam vážně Tenko byl nebo ne. Byla z toho trochu zmatená, ale bylo to tak živé, že se přikláněla k faktu, že tam doopravdy byl.
Vracela se do bytu a nesla si několik papírů, které chtěla do vyplňovat, než je založí do složky a někdo z agentury ji oskenuje a vloží do databáze, aby se Hero Public Safe Commission taky pobavilo nad její neschopností. 
Než však jí výtah dovezl na její patro zkusila ještě jednou vytočit Hawksovo číslo, ale neúspěšně, a to jí na té její mizerné náladě nepřidalo. Nemohla se mu dovolat poslední tři dny, co strávila v nemocnici. Přece jen zkusila ještě jedno číslo, které jí ráno volalo, no ona byla na nějakém vyšetření, takže ho nezvedla. 
"Guten Tag, Papa," řekla vesele, jen ten úsměv se ztrácel s každým jeho slovem. Byl naštvaný a vyděšený, čekala to. Přece by jen tak nevolal na její mobil a najednou jí něco podstatného došlo, podívala se na číslo a její mlčení způsobilo, že Nikolaus zmlknul taky. 
"Já ti to chtěl říct," řekl s nejistotou v hlase a Hana se znovu usmála a nechala ho trochu víc, ji o tom říci. Její mobil ukazoval také zemi, odkud číslo volalo, no a u tohoto čísla bylo Japonsko.
"Promluvíme si o tom, později. Přijeď na kávu," řekla tak sladkým hláskem až muž na druhé straně ztuhnul. Nebyl jediný, kdo uměl být děsivý, jen přehltnul ten knedlík v krku, který se tam najednou objevil a přijal její malé pozvání. Už, ale teď věděl, že to nebude tak klidné povídání u kávy. 

Doopravdy jí to chtěl říct, že změnil názor a stále byl v Japonsku, sice ne v Musafatu, ale v Nara, kde byl dost velký klid. Takže tu měl svoji malou základnu, kde ho nikdo nemohl najít. Pokud potřeboval někam zajet, nebyl to tak velký problém se sbalit a vlaky dojet tam kam potřeboval. Ida nakonec s Eliasem odvedli docela dobrou práci a také pořád stále pokračoval v rehabilitacích. Možná přece jen odpustí od dvou berlí, které momentálně pořád sebou tahal.

Hana otevřela dveře bytu a zarazila se. Tohle začalo být nějaké divné, proč měla pocit, že se do jejího bytu fakt umí dostat každý. Vstoupila do obýváku a střetla se svou nepozvanou návštěvou.
"Zdravím ve spolek, ptát se, kdo odemkl asi nemá smysl. Někdo tady totiž má šikovné prs..." Hana se zasekla a v mžiku se začala smát, možná to vyznělo jenom jí tak perverzně. Ale když si uvědomila, že je tu i Ramona a její narážka na prsty se jí spojila s ní... Nedokázala se nesmát, až si musela sednout a chytnout se za ránu na boku. Lukáš jen nevěřícně pozoroval, jak Hana nadává a Ramona s pěvně skousnutými rty se snaží nesmát taky.
"Jako malá, fakt," utrousil Lukáš a pro cosi uděl pár kroků k pohovce.
"Ty máš, co říkat," zamrmlala Hana a snažila se uklidnit. Po chvíli, co ten svůj malý záchvat rozdýchala si je konečně mohla pořádně ty dva prohlédnout. Ramona na sobě měla svůj šedý rolák, kalhoty, koženou bundu a Lukáš zase svůj typický oděv na motorku. Přijeli určitě spolu. Vlastně té motorky si mohla dole všimnout, ale nějak jí to uniklo, když se zrovna utápěla ve svých myšlenkách. Krom toho, až teď, když je tu tak viděla měla vlastně radost. Byli za ní, ale to byla fakt tak nějak pořád mimo, takže si ani moc nepokecali. Usnula v průběhu toho, co tam byli. Vypadali spolu pěkně, až jí trochu uvnitř bodlo.

"Proč je tu ten kufr," optala se a Ramona se podívala na Lukáše, který se usmál a přisunul ho k ní. Hana trochu nechápavě vzhlédla k Lukášovi. Měla být doma, kdyby se náhodou něco stalo, měla okamžitě volat. No, nějak spoléhala na Lukáše, že jí bude chodit kontrolovat, jako minule. Takže ten kufr nedával smysl.
"Jdeš si udělat výlet," řekl naprosto klidně až Hanu zamrazilo a ten úsměv, který se jí objevil zas pěkně mizel. Nechápala, jak ho to napadlo, ale nelíbilo se jí to. Takže jen, co přišla zase svůj byt nedobrovolně opouštěla a společně se vydali na vlakové nádraží. Hana jela v taxíku a za ním jel Lukáš s Ramonou na motorce. Takže jí nezbylo nic jiného, než tenhle malý podraz přijmout a jet až na to nádraží.

"Ale já se mu nemůžu dovolat," řekla Hana trochu vyděšeně, představa toho, že bude ve Fukuoce, kde to naprosto nezná byla děsivá, když tam nebyl. Co tam bude, jako dělat bez něj?
"Volal jsem do jeho agentury. Má se dneska vracet... Volal jsem od nás, že potřebujeme něco důležitého probrat a že jediné, co potřebuji vědět, kdy bude Hawks zpátky, takže mi to ochotně řekli," odpověděl jí i na její nevyřčené otázky a podal jí ještě jednu tašku. 
"To si mě fakt uklidnil, si raději objednám hotelový pokoj," zavrčela Hana, šlo se vůbec bránit? Její quirk nefungoval a na hádku neměla sílu, už jen tím, čím se snažila vzdorovat bylo dost chabé.
"Hele, naposledy jsem se o tebe staral já, ale já mám taky volno a chci ho strávit trochu po svém, takže ať se taky stará, on je tvůj přítel. Ne, já a krom toho na," podal jí malou krabičku, kterou dobře znala, "myslím, že s tím umíš pořád stejně dobře jako já a možná i líp, když přijde na obcházení bezpečnostních zámků." Hana protočila oči v sloup, kdo kdy slyšel, že se přítelkyně bude vloupávat příteli do bytu. Krom toho nevěděla, kde ani bydlí, takže to taky musela zjistit. 
"Máš tam notebooku, takže pracovat můžeš od něj. A čím dál budeš od Musafatu, tím to bude lepší, budeš muset požádat někoho jiného, a ne furt všechno dělat sama," zavrčel Lukáš, byl jak rodič, což bylo hrozné zjištění. Kdy vlastně začal být takový, prolítlo jí hlavou a sklopila zrak. Fakt.

Věděla, že cesta do Fukuoky bude trvat hodně dlouho, krom toho musela pak na trajekt, který ji tam převeze a podle toho, co jí napsal Lukáš v dopise, který ji strčil do tašky. Se do Musafatu asi delší dobu nepodívá. Nevěděla, jestli nakonec má být dojatá nebo naštvaná, že vlastní šéfovou vylifroval z agentury a Ida s Eliasem mu s tím pomáhali. Ve spojení s ní ovšem zůstanou a vše potřebné budou řešit s ní, je prostě momentálně nebude s nimi na živo. Nejhorší byl, ale fakt, že Hana na tohle nebyla nějak tak připravená a Hawks, který se neozýval a ona nějak tak tušila, že to bude kvůli práci, o tom neměl ani tušení. Což nebylo krapet vůči němu spravedlivé, tedy aspoň si to tak obhajovala. Oba byli workoholici a když se sama snažila vztah s ním dát do popředí, nešlo to tak úplně dobře. 
Collector jí nedal spát a ona se šíleně bála, že udělá stejnou věc i Hawksovi a její část věděla, že jak by na to došlo, bude chtít, aby se znovu dívala. Jen tentokrát nemohla tušit, zda zabije ji, ho nebo oba.

A fakt toho, že by přece jen rozhodl, že jeden bude žít, byl přímo děsivý. Tohle by už, ale její psychika nedala, kdyby přišla o něj. Kdyby nechal žít Keiga, nedokázala si představit, jak by dokázal sám fungovat ve světě, kde neznal nic jiného než práci a jeho první lásku zabil chlap před jeho očima. 
No přece jen tu bylo něco, co Hanu sžíralo uvnitř od první chvíle, kdy se o ní dozvěděl. Ne, Collector, ale Tenko. Byl to vážně divný pocit o něčem takovém přemýšlet, no jeho jistá obsese k ní...
Nějak tam v hloubi sebe věděla, že kdyby to Collector zkusil a dopadlo to jakkoliv, potom by už v životě nikdy nic nenapáchal. O to by postaral. Pomstil by se a tím, že jí dal ty papíry, když jí uspořádal soukromý ohňostroj, které získal bůh ví kde... Ukázal jí tím, že kdyby moc chtěla mohl také přiložit ruku k dílu, jenže to byla laskavost, která si žádala kompenzaci. To ona, ale nechtěla. Byla to její osobní pomsta.

 kapitola 22 <---   ---> kapitola 24