Butterfly effect - Kapitola 25

Tak další díl je tady!
Přeji příjemné čtení. ♥

Zoufalství, které pociťovala, když vlak dojel do stanice a měla přestoupit na trajekt do Fukuoky se neztrácel. Keigo to stále nebral. Nemluvně o tom, že rána na rameni i na boku šíleně bolela a tahat sebou kufr a tašku bylo něco neskutečně těžkého. Chvíli uvažovala, kdo se komu mstil? Jestli Keigovi za to, že se teď poslední dobu neozval a flákal tyhle vztahové věci nebo jí za to, že prostě nemyslela na své zdraví a odpočinek. Ať už to bylo, jak chtělo, bylo toho moc. Vážně, kdy naposledy se takto zničeně cítila. Tedy vlastně věděla, pár měsíců dozadu, na Vánoce, kdy taky nemohla použít svůj quirk. Depresivní... 

Přece jen bylo lepší, když v tomto stavu byla od Musafatu a od práce Collectora daleko. Nemohla se nikam vydat a že by šla i bez svého quirku. Byla vážně ztracený případ. 
Posadila se na sedačku a snažila se vyhledat věci ohledně toho, kde Hawks bydlí, což bylo jednoduché, když si volali docela často, tak ten signál pozpátku vyhledala. Bylo to nejvyšší patro z jedné dost vysokých budov Fukuoky, což nebylo překvapující. Vlastně se podívala na fotografie té budovy a musela uznat, že apartmány byly naprosto dokonalé. Kam se hrabal její byteček. 

Velká kuchyň spojená s obývákem a všude prosklené stěny s tím, že dovnitř nikdo neviděl. Koupelna, která mohla tu její strčit do kapsy, protože měla rohovou vanu a sprchový kout a nepovídaje o ložnici, která měla vlastní velkou šatnu. Ten chlap se měl lépe než ona za celý život. Hero Public Safe Commission si ho vydržovala, ještě aby ne, utrousila v duchu a dál prohlížela fotky z toho místa. 
I její byt v Česku byl podle tohoto místa díra. Nikdy nepřemýšlela, jak ten apartmán vypadá, Hawks ji nikdy nic neukázal, vlastně jen čelo postele, když spolu volali nebo zmiňovanou pohovku, kterou viděla už tenkrát na Halloween, ale obraz na mobilu byl neostrý. Šlo na toho chlapa ještě víc žárlit, očividně ano.

Dotyk na jejím rameni ji donutil sebou cuknout a podívat se na starou ženu, která se na ni usmívala. Typická babička, jen tedy, že tohle byla Japonka.
"Vstávat děvče jsme tady," usmála se na ni a Hana trochu zmateně prohrábla svoje blond vlasy, které už potřebovaly opět obarvit. Za tu dobu ani na tohle nešáhla, a i když se Nita nabídla nějak nebyl čas. 
Při tom hledání aspoň nějakého volného hotelového apartmánu usnula a výsledek byl příšerný. Vše ve Fukuoce bylo obsazeno, mohlo to být horší? V jejím případě, za poslední dobu asi ani ne. Byla to rozená katastrofa. 

Odložila svoje věci do nejbližších skříněk na vlakové stanici k jeho bytu a rozhodla se na vlastní pěst zkrátit čas prozkoumáním Fukuoky. Pokud mluvil Muscari pravdu měl tu už dávno být, ale to by se jí ozval, takže měla v případu nouze v plánu navštívit jeho agenturu. Potřebovala vážně nutně vědět, kdy se Birdie vrátí. Nechtěla tu být sama v jeho městě. Cítila se už tak divně, nad tím se krapet zamyslela. Určitě by nepociťovala tento pocit, kdyby s ním nechodila, tak proč se cítila tak divně? Nakonec jí to přece jen trklo, vyrůstal tu a tady se setkal i její otec s tím jeho. Když se nad tím zapřemýšlela, že by se s ním konečně setkala? Podle všeho pan Takami byl v Tartarusu v té nižší zabezpečené části, sice by to byla zajížďka, ale možná by byl nejvyšší čas.

Procházet ulicemi tohoto města bylo na jednu stranu docela v pohodě, přece jen se nelišilo od toho, co znala z Musafatu. Mělo to svoji oblast pro milovníky anime a mangy, obchůdky se suvenýry typické pro tohle město a spoustu fastfoodů, které byli rozšířené po Japonsku. Na to se musela usmát, když uviděla KFC, Keigo a kuřata. Popis jeho normálních Vánoc tady, ušklíbla se. Nemělo to s těmito svátky vůbec nic společného. Dokonce i Tsunagu s Hanou trávil jedny Vánoce a ona mohla okusit typické Japonské Vánoce. Tedy, ve vší počestnosti, přece jen to byl svátek, kde figurovali spíše páry. Ochutnat ten jahodový dortík bylo, ale něco úžasného. Ten čas strávili tím, že se snažil Hanu zahrnout tolika věci, jen aby nemohla mluvit o práci. Přistoupila na to nakonec a ona celé svátky promlčela, tedy snažila si je aspoň trochu užít v nějaké míře. Jenže její hlava nedokázala vypnout. V tom období se poprvé setkali s Collectorem, gratuloval jim k zásnubám. Ani toho člověka neznali a už tehdy nevyzařoval nic dobrého. 

Pevně semkla svoje rty v tenkou linku a zhluboka se nadechla. Nakonec se vydala k jednomu fastfoodu, ale k McDonaldu, na japonské KFC si nemohla zvyknout. Používali svoje ingredience, a to nemohla trochu překousnout, zatímco McDonald chutnal stejně. Ne, že by tam chodila často, ale občas na rychlou večery, kdy se jí ani Ali vařit nechtělo si zašly. Byly to dobré časy. Její propletené prsty s těmi jejími, ta jemná vůně a křídla, která jí několikrát obklopila, jen aby ji ukázala, že byla její. Někdy jen tak Ali utrhla nějakou kytku z keře a dala ji Haně do vlasů, byla v tom strašná, ale ty malá gesta ji lichotili. Toho se za poslední dobu, ale nedočkala. Vlastně s Hawksem netrávili moc času venku. Opět jí to bodlo tam uvnitř. Nikdo nevěděl, že jsou spolu, tedy veřejnost. Našli se takový lidé, kteří něco tušili a pár vyvolených vědělo, že jsou spolu oficiálně. Přemýšlela, na co vlastně, kdo čeká? Tedy Hana se držela pořád toho, že to chtěl tajit, ale na tom letišti už to tak nevypadalo. Už s tím tedy mohly ven, když už nedělal na ní pro Commission. 

Zakousla se do svého cheeseburgeru a napila se Fanty, kterou si k tomu vzala. Koukala po lidech, kteří kolem ní chodili a jen občas očkem o ní někdo zavadil. Ale spíše to přisuzovala tomu, že nepůsobila typicky Japonsky. Evropský vzhled v těchto končinách měli jen turisti a ti málokdy uměli tak plynně japonsky, jako ona. Dokonce nějaký mladý pár vedle u stolu se jí začal vyptávat, jestli je tu na výletě a co dělá. No, když nakonec trochu neochotně Hana přiznala, že je Pro Hero Deilephilia oba úžasem oněměli, protože tohle asi Pro často nedělali. Vybavovat se na veřejnosti s civilisty, takže jí doporučili pár míst, které je dobré navštívit a obchůdků s dobrou cenou, pro koupi suvenýrů. Dokonce byli tak laskaví, že Haně nechali kontakt, kdyby přece jen potřebovala poradit, kam se ještě podívat. 

S tím pěkným pocit a milým rozloučením se s mladým párem se vydala dál do ulic tohohle města. Když se občas zadívala na oblohu, vybavily se jí fotografie, které jí dost často posílal Hawks. Její oči potemněly, ucítila to mravenčení na svých zádech. Tak moc se snažila na to nemyslet a stejně to tu bylo zas. Ten pocit ponížení a prohry. Na jazyku pocítila tu trpkost a ušklíbla se.
Utápěla se v tom hnusném pocitu snad do té doby, než její oči zaujalo tričko ve výloze. Nebylo ničím výjimečné a krom toho bylo pánské. Černé s roláčkem a dost upnuté, trochu jí to připomnělo trika, co nosíval teď její otec. A za celou dobu, co chodila po Musafatu nic podobného nenašla, možná koukala na jiné obchody, tedy vlastně většinou je ignorovala. Tohle bylo poprvé, co jí zaujalo samotnou.

"Máte to i v ženské variantě," zeptala se u pokladny a žena za pultem se trochu zmateně podívala směrem, kam ukazovala Hana. Její výraz, ale Haně okamžitě řekl, že ne.
"Ona je to minulá kolekce, budeme teď měnit věci ve výloze, ale něco tu je právě z té nové. Pojďte," řekla mile a vedla ji k několika figurínám, které byli uprostřed toho obchodu.
"Fanynka Hawkse," zeptala se, když Hana ve svých prstech sevřela dost příjemný materiál tílka se zlatými pírky. Její obličej se překvapeně zvedl k ženě.
"To je kolekce patřící Hawksovi," dodala trochu pobavena její reakcí a Hana se musela držet, aby se nezačala smát. Mohlo jí to dojít, ale triko ve výloze, neneslo na první pohled nic, co by s Hawksem souviselo. Až teď, když se otočila si všimla dvou rudých křídel na zadní straně. 
"Tak nějak," řekla už trochu klidněji a podívala se na tu spoustu triček, "chci si je vyzkoušet, je to možné. Já jen, vaše míry jsou trochu jiné než ty naše."
"Jistě, vyberte si, které chcete a já bych vám pak donesla na zkoušku větší," usmála se žena, která se za Hanou pak ještě jednou otočila, protože jí byla nějaká povědomá. Ovšem nedokázala si vybavit odkud tuhle mladou blondýnku znala. 

Trička, která byla upnutá neoblíkla, a tak musela poprosit o větší. U nich si Hana vybrala hned tři druhy, jedno se zlatými a červenými obrysy pírek, a to poslední mělo rudá křídla, také jen obrys. Působilo to dost decentně. Nic na dálku křiklavého, ta červená barva byla dost tmavá, a tak nerazila na dálku. Volnější trička, jí sedla okamžitě. Jedno neslo ornamenty, které měl na svém černém triku k Pro Hero kostýmu, to si vzala spíš se srandy, další mělo dvě velká pírka překřížená na zádech, a to poslední bylo přece jen v něčem zvláštní. Koukala do zrcadla, předek nesl jen jedno rudé pírko a useknuté rukávy nebyly to zvláštní, co tohle triko mělo. Na zádech byli za pomocí dírek udělané jeho křídla. Byl to geniální nápad, líbil se jí, jen kdyby... Hana se mírně otočila a trochu se zamračila, když v odrazu viděla, jak přes části, kde triko nebylo šly vidět její jizvy.

Závěs se odhrnul a žena, která jí šla pro větší velikosti ztuhla. Došlo jí odkud jí zná, nevěděla, zda má být nadšená nebo naopak zděšená z toho, co mladé Pro hyzdilo záda.
Omluvně a zároveň trochu povzbudivě se na ni podívala a podala jí trička, které měla v rukou. 
"Já si říkala odkud vás znám, jsem to, ale pitomá. Jsem váš fanoušek a nepoznám Pro Hero Deilephilii. Musím, ale uznat, že to triko vám vážně sedne," snažila se působit profesionálně, očima těkala od jejích zad, aby přece jen té mladé Pro, to nebylo nepříjemné.
"Je dokonalý," řekla Hana, a ještě jednou se v nich natočila, "myslela jsem, že jste fanoušek Hawkse, když děláte v obchodě s jeho věcmi?"
"Ne, já... Komu by se nelíbil, ale na mě je až moc mladý... Ne, že bych ho neměla ráda, je pěkný mladý svobodný... Tedy...On... chodí s vámi... svobodný není... Tedy..." Hana se překvapeně otočila a zůstala jen v tichosti stát, čekala, co dalšího vypustí žena s úst. Chvíli tam tak stála a blábolila, co je a co není Hawks až se začala smát.

"Děkuji," popřála ženě u pokladny, které s rudými tvářemi od studu podala Haně tašku s věcmi.
"Budete mít taky svůj merch," optala se trošku tišeji a Hana pokrčila rameny. Vlastně od doby, co se jí na to tenkrát zeptalo to děvče o ničem takovém nepřemýšlela, za další určitě na tom byli lépe Pro, kteří byli v desítce a ti, kteří se dost často objevovali. Z toho důvodu o tom ani neuvažovala, byla sice NO.1, ale úplně v jiné zemi.
"No..."
"Kdybyste to chtěla zkusit u oblečení mám pár návrhů... Jinak Kami Junko," skočila jí do řeči a mladá žena se uklonila, tohle bylo nějak moc rychlé. Najednou s ženou stála vzadu ve studiu, kde zrovna fotili. Ta budova byla obří to šlo vidět, ale že až takto. Junko se někam ztratila a Hana stála v cizí budově a koukala na bandu modelek, které se nechali fotit.
"Nita by měla radost," řekla si pro sebe a kdosi jí poklepal na rameno, automaticky se otočila na muže, který na ní hleděl, jak kdyby viděl mimozemšťana.
"Řekl jsem, že všechny modelky tudy," chytl Hanu za ruku a táhl jí směrem do šaten.
"Já jsem Pro Hero," vychrlila, když jí posadil do židle, jako mývali kadeřníci. Muž lehce pozvedl obočí a Hanu si prohlédl znova, naštěstí se v ten moment objevila i Junko. Haně se na jazyk dralo slovíčko, které si momentálně nemohla dovolit vyslovit. No její mysl volala, Pomoc! 
Až tohle bude vyprávět její malé kamarádce, tak jí neuvěří. Vlastně ani Ramona a ta se jí vysměje.

"Ona je..."
"Já vím, Hana Kasasagi. No, děvče vaše vlasy potřebují trochu péče," prohrábl její vlasy, které potřebovaly ruku kadeřníka, dokonce už byly delší, než byla zvyklá. Nikdy si na dlouhé vlasy nepotrpěla, tedy, jako malá měla vlasy dlouhé. No, když mohla tak je zkrátila.
"Já si někam zajdu..."
"Máte štěstí slečno Kasasagi, protože mám zrovna velmi dlouhou volnou chvíli a upravit vlasy nějaké Pro Hero, hlavně tak pěkné, to nemohu odmítnout. Jinak Masahiro Renjiro," usmál se muž do zrcadla a Hana ztuhla, "krom toho bych to bral jako urážku, kdybyste mou péči odmítla."
"To bych si nedovolila." Připadala si, jako by se dostala do úplně jiné dimenze. To tak jako chodí normálně, nebo prostě jen ona má takové štěstí? Dát její vlasy do kupy zabralo, hlavně tedy když Renjiro vytáhl různé druhy barev, no Hana si chtěla zachovat svoji blond. Takže se muž pustil do své práce a spokojeně u toho blábolil, Junko jí ukazovala návrhy a musela uznat, že byly dokonalé. Kombinace motýlů s krystaly, nebo jen motýlí křídla v jejích typických barvách. Pár návrhů bylo dokonce tmavě zeleno fialové, což Junko okomentovala, že se na nějakém fóru dočetla, že to uměla. No tuhle informaci znalo jen pár lidí. Kupodivu první, kdo ji napadl byl Tenko, ten to viděl na živo. Pak dokonce ukázala tričko s krystaly, které se lesky.
"Všechno holografické letí a krom toho s vašimi krystaly to je naprosto dokonalá kombinace," vydechla nadšeně Junko, vypadala, že se jí ten návrh tak líbil, že kdyby přišli fakt do prodeje, šla by pro něj. 
"Kolik vám je Junko-san a co jste studovala," zeptala se a Junko se kupodivu usmála.
"Studovala jsem návrhářství, ale škola vyflustne tolik, že prosadit se je těžké a je mi 37. Tady s Renjirem děláme už 5 let a je to ta nejlepší práce, kterou jsem dostala. Člověk zjistil, jak to chodí při zařizování smluv pro merche s Pro Hero a jejich následnou propagací."
"Proto se to tu hemží modelkami, ale po mé úpravě se ty vyzáblinky mohou jít zahrabat, váš obličej je totiž naprosto dokonalý. Jste opravdová víla." Hanina ruka pevně sevřela opěrku židle. Muž jí nechtěl nějak ranit nebo urazit. No, jako víla se moc necítila. Hlavně její tělo mělo momentálně do půvabné víly daleko.

"Děkuji, ještě jednou," poděkovala ještě jednou Hana a už vážně chtěla odejít, no opět se stalo něco, co tak nečekala.
"Bylo by možné, kdybych si vás nafotil."
"V čem," zeptala se vyděšeně a Junko se usmála, proč měla pocit, že to nějak spunktovali. Ti dva byli vážně příšerní, ale jen v tom dobrém slova smyslu. Jejich oči se podívaly na trička, co patřila k Hawksově kolekci a Hanu polil studený pot.
"Odpověď ne, asi neprojde, že." Vždyť byla Pro Hero, jindy by se s lidmi ani nezahazovala a sama si řekla stop. No lhala by, že se jí tento nelíbilo. Byla to vlastně docela komedie a docela pěkně strávený čas. Vždyť přece jen, ona u nich doma kdysi nafotila malou kolekci, aby měli jejich fanoušci co mít doma. Jednalo se sice o plakáty, ale i tam musela pózovat.
Takže nakonec zůstala v přítomnosti dvou lidí, které náhodou poznala a stále s nimi seděla a bavila se o tom, jak funguje trh. Kupodivu to bylo zajímavé, i ne moc známí hrdinové mohli mít své věci, které prodávali tedy většinou v jejich agenturách. Dokonce takto začínal i Hawks, který teď měl teď dole spíše muzeum, protože město Fukuoka nemělo moc známých hrdinů. Takže když se Hawks dostal do desítky, tak chtěli něco takového vybudovat, a nakonec to nechali v jeho agentuře ve spodním patře. Takže se aspoň lidí mohli pokochat figurínou Hawkse a vyfotit se s ním. Zastihnout totiž tohoto mladého Pro, byl nadlidský výkon. Dokonce i pro ni.
Hana se nikdy moc nezajímala o Hawksovu práci, věděla sice, co dělá, ale nikdy ne, co ho například proslavilo. A už vůbec ne o to, jak vypadá jeho agentura. Až jí přišlo, že by přece jen jako jeho přítelkyně něco o tomto měla vědět. V tomhle byla marná.
"Takže slečno Kasasagi, půjdete do toho," probodával pohledem Renjiro mladou Pro až Hana s povzdechem souhlasila. Vážně to teď udělala, ona, která nesnáší publicitu. Vyhýbá se novinářům a nejlépe, když může dělat svoji práci bez zbytečných očumovatelů. Právě teď se tomu japonskému kultu uctívají Pro Heroes upsala.

Hana se chtěla zastavit v jeho agentuře, no jen, co došla tak zas odešla, protože žena, co byla za recepcí, která měla na starosti davy lidí, kteří se chodili dívat i na to muzeum, byla nepříjemná. A to bylo slabé slovo. Hana neměla ani sílu jí vysvětlovat, že je Pro Hero Deilephilia a s tím velice nepříjemným pocitem odcházela pryč. Ta ženská jí vytočila až tak, že se musela uklidnit, a tak se rukama zapřela o zábradlí a pevně ho sevřela. 
Nechápala, jak se jí to povedlo, no její quirk se přece jen ozval a zábradlí zdeformovala. Což si vysloužilo neskutečnou bolest jejích nových ran, které měla. 
Snaha si najít nějaký hotelový pokoj právě zahodila, a i s kufrem přišla k budově, kde bydlel Hawks. Už teď nevěděla, co mu přesně řekne, když si uvědomí, že se mu do jeho bytu vloupala... Ale asi tolik, že jí měl dát klíče anebo brát telefon. 

Dostat se dovnitř kupodivu nebylo tak těžké, ne že by neměli kamery to měli, ale pro ni tohle bývala denní rutina. Proč jí to přišlo na jednu stranu tak strašně vzrušující tohle dělat? Kdy naposledy se někam vloupala? Dokonce to bylo ještě lepší, když vytáhla malou krabičku, co jí dal Lukáš a odemkla pomocí šperháků dveře jeho bytu, systém to ani nezaregistroval. Hana se napíchla do jejich systému znova a bylo. Takže teď stála v jeho bytě, v čem ji ujistil malý výstřižek z novin, který měl zarámovaný a jejich společná fotka. Mile jí to překvapilo, protože nějak si nemohla představit, že by na to Hawks vůbec byl. Položila koupené jídlo na linku a posadila se na pohovku. Zkusila ještě jednou vytočit jeho číslo a opět nic.

Už tak to bylo divné, že tu bez jeho vědomí byla, a tak tu jen seděla a čekala, až se pán tohohle apartmánu vrátí. Chvíli koukala na stánky, které ji dala Junko, kde se doopravdy na své dvě fialová očka, přesvědčila o tom, že má vlastní fanklub. Dokonce i Instargram, který někdo vedl s velkou precizností. Že by v tom fakt měla prsty Nita? Některé fotky by tomu odpovídaly a jestli v tom byla Nita, tak její dvě kamarádky ze třídy určitě taky. Usadil se v ní dost příjemný pocit. Líbilo se jí, že někdo přece jen ocenil tu snahu a energii, kterou do toho dává. V tom ji napadlo, že by ji přece jen měla napsat, takže jí napsala, jak na tom je a kde se vlastně nachází. Nevěděla, zda jí růžovovláska odpověděla, protože po chvíli ležení na té pohovce usnula a mobil už jí jen zavrněl na stole, kam ho odložila. 

To, co se mu momentálně honilo hlavou, byla jak nějaká smršť, mohlo to u něj být horší. Třískl s dveřmi své kanceláře, až se chytl za ruku, kterou měl naštípnutou. Nepočítaje do toho, že chůze byla stejně mizerná jak jeho let. Noha, křídlo, ruka... Mise, kterou dělal neměla nic společného s LoV, ale úplně s někým jiným, který vypadal, že je neškodný, a nakonec se tam zjevili i Collectorovi lidi. Sice tipoval, že ti se tam vážně objevili náhodou, no, to. že skoro 14 dní práce přišlo málem vniveč ho nemálo štvalo. Už teď tušil, že vysvětlovat to Commission bude náročné, protože tipovali, že to bude za pár dní hotové.
Ta frustrace z toho všeho, co se pokazilo ho štvala ještě víc a když konečně otevřel mobil a podíval se na tu záplavu telefonátů a zpráv, myslel, že vidí špatně. Celou cestu do apartmánu, kterou by absolvoval s pomocí jeho křídel, vystřídalo auto pro tyto případy a jeho oči četly snad stovky zpráv od Muscariho. Nehledě na to, že mu několikrát volal, no obsah zpráv byl jasný Hana byla v nemocnici a nebyla na tom dobře. Několik dost naštvaných až výhružných zpráv a pak nic. Nic o tom, jak na tom je momentálně. Koukal na ten display a absolutně nevěděl, co dělat. 

"Jak číslo nedostupné," zavrčel, bolavou rukou se snažil odemknout dveře bytu, aby konečně se mohl převléct a možná, co nejrychleji vyrazit do Musafatu. V agentuře věděli, že má cokoliv se stalo mají mu dát vědět, no asi jim tohle nepřišlo důležité. S mobilem u uchu vytočil ještě jedno číslo a během tak krátké chvilky, zjistil, že v bytě nebyl sám. Jídlo na jeho kuchyňské lince a pravidelné oddechování, jeho peříčka vyrazila, no zastavila se těsně před pohovkou. Znělka, které najednou hrála v jeho apartmánu mu byla známá. Hot Wings z animovaného filmu RIO, tu znělku měla Hana na to, když jí volal. Mu to tak tenkrát vtipné nepřišlo, když to slyšel poprvé, ale Hana se u toho nasmála. A řekla, že je to jeho song.

Její malá ručka se snažila s hmátnout mobil, ale po neúspěchu se posadila a on ztuhl. Ona byla v jeho bytě? Nebyla v nemocnici? Prohrábla si vlasy a natáhla se k mobilu, který najednou ztichl. Uvědomil si, že pořád neví, že stojí za ní. Vyděsit ji nechtěl a nějak nevěděl, jak na sebe upozornit.
"Hano?" Postava předním sebou jemně trhla přitom oslovení, a nakonec se na něj otočila. Vypadala v celku v pořádku no neuniklo mu, jak bolestně se zatvářila, když se na něj otočila.
"Ahoj Keigo," sklopila nějak automaticky svůj zrak a najednou se cítila nějak provinile. Jeho pohled nepůsobil tak nějak přívětivě, právě naopak.
"Ty nejsi v nemocnici?" Jeho otázka možná překvapila snad i jeho, proč se cítil tak divně a možná i naštvaně? 
"Pustili mě dva dny dozadu."
"Neměla bys náhodou být tak trochu doma, například kdyby se ti přitížilo, protože Muscari to podal tak, že umíráš a ty tu sedíš," přecedil skrz zuby, bylo to rychlejší než on. Nějak jeho ústa snad poprvé vypustila něco, co předtím nepromyslel. To všechno, co se dělo během těch 14 dní, a to, jak dopadl, byl naštvaný vyděšení a chtělo to ven.

Hana tam vlastně seděla, jak přikovaná, nervózně žmoulala tričko a prsty. No, už se na něj neměla odvahu z nějakého důvodu podívat. Jestli ji chtěl rozplakat tak se mu to dařilo. Tohle začínalo být nejhorší setkání, které absolvovala a ten prvotní šok, vystřídalo cosi, tak nostalgicky známého, že ji až přejel mráz po zádech a slzy, které by se asi jindy i spustily, byly ta tam. Vzala mobil a kabátek, který byl vedle ní a drapla svůj kufr s taškou.
"Vím, kdy nejsem vítána," zamrmlala a mu došlo, co chce udělat. Vytrhl jí ten kufr no, pořád se na něj nepodívala.
"Mise se pokazila, já udělala chybu a nebýt toho, že Muscari našel tu ženu, co mě pobodala, tak jsem umřela. No, Lukáše napadlo, že by bylo fajn, kdybych dojela za tebou a krapet si odpočinula, protože tohle byla poslední kapka. Ale chápu, asi toho máš hodně," řekla klidně a usmála se na něj, znova chtěla chytnout ten kufr. Keigo udělal krok zpět i s ním. Působila tak nebezpečně klidně až najednou nevěděl, co má dělat. Další krok ho už ale stál rovnováhu, noha se ozvala a on by možná dost tvrdě skončil na zemi. Hana nějak automaticky, chytla jeho bundu a trhla k sobě, což mladý Hero jaksi nečekal, takže skončil na ni. Pořád si však držela tu svoji zarytou vyrovnanost a při tom, jak na ní ležel nevydala ani hlásku.
"V pořádku," proťala to ticho a Hawks se na ni podíval. Tohle pokašlal a hodně. 

To, jak na ní ležel, by v jiných případech mohlo být aj dost vzrušující, ale teď se spíš dostavoval pocit zmatenosti. Po chvíli ucítila, jak se jí cosi vrývá do hrudníku, a tak nějak sama od sebe zašla Hawksovi na krk, kde zatahala za řetízek. 
"Ty ho nosíš," pozvedla pobaveně obočí a on se na ni zoufale podíval. Proč mu tohle dělala? Proč na něj byla milá? Sakra, byla normální?
"Přestaň s tím," zapřel se o ruky a jednu z nich mírně pokrčil, aby na ní neměl váhu svého těla, " za prvé mohl jsem ti teď ublížit, za druhé to, že se ještě ptáš, že jsem v pořádku si sakra ani nezasloužím, protože jsem idiot, který si vylil vztek a frustraci z práce na první osobě, kterou uviděl, a přitom jsem se o tebe bál, že se ti něco stalo!" Hana lehce pokrčila ramena a Hawks se jí posadil opatrně na její nohy. Neseděl na nich celou vahou, ale... Proč mu na to nic neřekla?
"To je dost zajímavá poloha," usmála se a Hawks se postavil, tak prudce se, že ji to snad i vyděsilo. Nervózně si prohrábl vlasy a otočil se na ni. Nakonec se i Hana postavila a podívala se na něj, byla naprosto klidná, jako by se snad nic nestalo.
"Takže tu můžu zůstat?" On už se fakt ztrácel, nevěděl, jestli se má smát nebo plakat, ta žena předním ignorovala fakt, že byl na ni vyloženě odporný a málem ji vyhnal a teď...
On byl unavený a ona na tom možná byla podobně, přece jen ta pohovka nebyla na spánek tak úplně přizpůsobená.
"Babybird, já se omlouv..." Nic dalšího Hana už slyšet nechtěla, bylo jí to až hořce povědomé. Dělala to i Alena, když toho bylo na ní moc a pak přišla prosit o odpuštění. Uměla to vrátit a nejednou jí to i vrátila, ale pak nějak přišla na to, že to nemá smysl. Raději to hodila za hlavu, a proto teď raději než další pitomou omluvu, která by nikam nevedla, ho raději umlčela. Natiskla svoje rty na ty jeho a pak se opřela o jeho hruď a užívala si to teplo, které z něho sálalo. Slyšela jeho povzdech a jeho ruce ji nakonec objaly. 

kapitola 24 <---   ---> kapitola 26