Butterfly effect - Kapitola 17

Vítejte u dalšího dílku!
Příjemné počtení ♥...

Tento dílek je věnovaný hlavně naší Ramonce! ♥
----
Upozornění obsahuje NSFW scény.

"Nechtěl bys semnou dopít to víno," sundala si helmu Ramona a podívala se na Lukáše, který si též na chvíli odložil helmu. Působila zvláštně, možná by to jindy přirovnal k tomu, co společně vypili, ale teď. Chvíli si ji měřil, nebyla zrovna ten typ, co by si k sobě vodila pánskou návštěvu. Vždy si držela jistý odstup, ale neodolal dnešek byl dost příjemný. Tak proč v něm nepokračovat?

Postavil motorku tak, aby nezavazela na vozovce a vydal se s ní k do jejího apartmánu. Čekal, že to nebude nic velkého. Stačilo to na její potřebu, přišlo mu, že si na to nikdy nepotrpěla. Přišla mu vždy taková praktická. Koutkem oka pohlédl na otevřené dveře od koupelny, kde byla velká vana. To bylo možná jediné, co jí zajímalo. Párkrát se o tom totiž společně bavili.

"To si mě pozvala jen na to víno nebo ho chceš vyměnit, protože jsi to nový měla a nechtěla jsi urazit Haničku," zavtipkoval, pobaveně se usmál a Ramona se ušklíbla.
"Kdy jsme se naposledy viděli," podívala se na něj a jeho úsměv se vytrácel, její pohled byl takový jiný než, na který byl zvyklí, "Víš, přemýšlela jsem kdy jsem tě viděla i s Můrkou naposledy a bylo to jen na chvíli, když jí nakládali do vrtulníku i s mrtvou Falcon."
"Jo, spal sem ti pak na klíně, když nás převáželi, po tom co mi do obličeje chrstl ten hňup tu žíravinu," řekl skoro neslyšně a přejel si po jizvě. Bylo to na své poměry docela úsměvné, protože se mu už nějakou chvíli líbila. Takže když jí usnul na tom klíně, bylo to hřejivé.
Na pohled drsná a uvnitř měla pořád kus citu, kterým ho okouzlila. Její krátké hnědé vlasy a její tmavé tyrkysové oči. Trochu mu to připomnělo Hanu, když přišla do toho svého neovladatelného stavu, kdy její oči žhnuly neonově zeleně. I ona tam měla tu zvláštně přitažlivou temnotu. Najednou měl chuť se dotknout její malé tvářičky. 

Neuvědomil si to, že to, ale právě udělal. Upírala na něho svůj zmatený pohled, který se mísil s něčím divným? I ona by lhala, kdyby si tvrdila, že ji určitým způsobem nepřitahoval. Byl to kus chlapa, který nepatřil k těm arogantním blbečkům, kteří se kolikrát na okolo motali. Když se přece, jen dveře Hanina bytu otevřely a uslyšela ten jeho hluboký hlas, prošel ní zvláštně příjemný třes. Bylo to milé, ale když si vybavila jejich poslední setkání a to, že pak už ani jednoho neviděla. Bylo jí jaksi... Úzko?
Nikde se o nich nic nepsalo, jen to, že ten chlap, likvidoval všechny.  I ona k němu natáhla ruku a přejela mu po jeho jizvě, vzpomněla si, jak se celou cestu dívala na jeho tvář, kterou měl něčím politou, aby neutralizovali postup. Kůže se mu odlupovala a vypadalo to dost ošklivě. O bolesti, kterou musel cítit ani nemluvně. Vždyť se mu odlupovala kůže z obličeje. 

Lehce přivřel oči a rukou mu zajela do vlasů, nevěděla, čím to je, no jaksi se ho chtěla snad i dotknout ještě víc. Lukáš jí v tom nebránil, možná to byl ten alkohol nebo tím, že ho tak dlouho neviděla. 
"Bude to znít moc drze, když bych tě chtěl políbit," zachraptěl a chytl její ruku na své tváři, jeho hnědé oči se do ní vpíjely a na suchu polkl. Přemýšlela jestli, přece jen neucuknout. Těžko se jí dýchalo a když ucítila, jak se trochu naklonil k ní. Sama ho chytla za triko a stáhla ho blíž k sobě. Nebylo to tak dravé, ale ani úplně jemné. Ten chtíč, který v tom polibku byl cítit, by se dal krájet. Položil svoje ruce na její tváře a pomalu s nimi přejel ke krku a postupoval stále níž až se dostal k jejím bokům a stáhl ji na sebe. 

Seděli na židli, ona obkročně na něm a on si užíval, jak i její ruce zašli do jeho vlasů. Jejich ústa se do sebe vpíjela a on nechtěl přestat. Neměl problém se s ní zvednout a přejít s ní do její ložnice, kde ji natlačil k matraci. Bože, jak tento muž uměl líbat, prolítlo jí hlavou a sáhla mu na lem trička. Vlastně jí vždy zajímalo, zda má ještě někde nějaké tetování a taky že měl. Na boku měl zvláštní postavičku, vypadala jako jelen. Ale nevypadal moc typicky.
Natáhla k němu ruce a obmotala mu je kolem krku a přitáhla si ho pro další polibek, jeho tělo se na ni natisklo a ona mu nehty přejela po zádech, což způsobilo, že se usmál.  Rukou jí sjel k jejímu boku a lehce ji k sobě přitlačil, dal ji tím najevo, že už jí asi jen tak nepustí. Právě teď byla jeho. Cítila, že je vzrušený. 

Lukáš nepatřil mezi ty kluky, co střídali holky každou chvíli. Byl trošku takový romantik, ale to, co cítil k ní už sám jaksi nezvládal. Držet si odstup už mu taky nedalo. Chytl její lem kalhot a přejel až ke knoflíku se zipem. Kalhoty šly dolů i její triko nezůstalo na svém místě dlouho. Polibky zkoumal její tělo a jí se přes zavřené rty draly příjemné povzdychy. Bylo to tak uspokojivé. Přemýšlela, kdy něco takového pocítila na posledy. Ovšem, když ucítila polibek na svém podbřišku, její myšlenky se úplně vytratily. Pokračoval stále níž a níž. Slastně přivřela oči, když ucítila jeho dech v jejím klíně. 

Pevně sevřela látku jejího prostěradla a snažila se popadnout svůj dech, nebylo to jen uspokojivé, bylo to po dlouhé době až moc dobré. Na chvíli se postavil a rozepl si pásek svých kalhot. Byl k ní natočený zády, když si všimla dalšího tetování, trochu zmateně si ho prohlédla, dost to kontrastovalo s tím, co měl na krku. Byl to modřenec, který působil dost jemně. 
"Proč zrovna Muscari?" Jeho kalhoty spadly k zemi a on se na ni otočil. Krom Hany a Falcon nikdo nevěděl, proč si říká zrovna takto. Vlastně to ani nechtěl před ní vytahovat, a tak ji políbil znova. Její prsty zkoumaly, každý jeho sval a každý malou jizvičku na zádech. Připomínalo jí to jizvy po kulkách, ovšem z misí, na kterých s ním byla se mu nic nestalo. Začala tak nějak tušit, že i tento mladý muž, bude mít své vlastní démony, s kterými ji momentálně nechtěl zatěžovat. Vychutnávala si vše, co jí nabízel. Přetáhl jí na sebe a ona konečně ucítila ten slastný pocit, když na něj dosedla. Nemohla si pomoci, bylo velmi příjemné cítit ho v sobě. Nechal jí ten prostor si s ním dělat, co jen chtěla. Musela to ocenit, že jí dal možnost se taky projevit, bylo to snad poprvé, i když nevěděla, zda to, co dělá, dělá dobře. Ale jeho rozostřený pohled, pevně sevřené ústa, každý napnutý sval jeho těla vypovídal o tom, že je to dělá sakra dobře. 

Znova ji dostal pod sebe a na chvíli se od ní od táhl, bylo to moc dobré, na to, aby to teď skončilo, a tak jí začal opět trýznit polibky a dotyky. Její nesouhlasné mrčení, ho donutilo se usmát.
"Promiň Rami, ale tohle by bylo až moc rychlé," zavzdychal jí do ucha, když ucítil její ruce tam dole. Chytl jí za ruku a jedním tahem jí převrátil na břicho, jak mohla zapomenout, že má tak velkou sílu. Natlačil se na ní, každý jeho další příraz už byl rychlejší a intenzivnější. Jeho mohutné tělo oproti tomu jejímu, měla pocit, že jí snad rozdrtí tou vahou. A přesto bylo tak moc úžasné. Její steny se jí draly přes její rty a nemohla už dále držet svá ústa zavřená. Jedna jeho ruka jí nadzvedla a Ramona zaryla prsty do matrace a pevně držela prostěradlo. Jeho prsty jí chytl za krk a jemně jí zaklonil hlavu dozadu.

Netrvalo to dlouho a on hlasitě dýchla při její hlavě i ona rozdýchávala ten slastný pocit, který se jí rozlézal po celém jejím drobném těle, které teď přijímalo to teplo, které ji poskytl.
Přišlo mu dost hloupé se teď zvednout a odejít, takže když se vrátila ležel v její posteli a ona ho pozorovala, jeho modrá květina na zádech byla vážně až moc hezounká.
"Já myslela, že utečeš," řekla provokativně a setkala se s jeho lehce mrzutým výrazem. Cítila tu příjemnou únavu, která se teď dostavila, byla spokojená víc než dost.
"Být tebou, moc nedráždí, Rami. Taky bychom mohli za chvilku zase pokračovat," přitiskl svoje rty k jejímu krku a polibky si razil cestičku k jejímu ušnímu lalůčku. Na což se její tváře opět začervenaly a ona si zkousla ret. Jeho ruce opět putovaly po jejím těle. Takže to nebylo za dnešní večer vše?

"Měla by sis sednout," řekl nervózně Hawks a Hana se zapírala o jednu berli. Po tom, co šla na tu dlouhou vycházku do nemocnice bez berlí, tak to asi krapet přehnala a nohy ji začaly opět bolet. Jediné, čím na něj reagovala byl úsměv, který mu věnovala. Nehodlala se ovšem posadit, nechtěla. Sezení, ležení, měla toho tak trochu po krk.

Neptal se ani to nezkoušel, nějak jí to komentovat. Prostě jí před všemi vzal za ruku a táhl jí k sedačkám, kde ji vyloženě donutil si sednout. Trochu šokovaně na něj hleděla, protože se na ně několik zkoumavých očí zaměřilo. Dokonce i skupinka fanynek, tak trochu překvapeně zůstala stát opodál. Pozorovaly mladého Hera, jak se skláněj k blondýnce a cosi jí říkal. 
"Tady nás, ale táta nenajde," zavrčela a Hawks se k ní ještě víc, naklonil. Jak ho teď vytáčela, bylo to spíš tím, že byl nervózní a nějak se to v něm míchalo. Ovšem koukat na to, jak pořád přešlapuje a mračí se už nevydržel.
"Myslím, že najde, já jaksi nejdu přehlédnout," podíval se na tu skupinku fanynek a usmál se. Hana se ušklíbla a opřela se o opěradlo sedačky. Původně myslela, že k nim přijde a půjde jim dát zase pár fotek a nějaký ten autogram. Zalichotí, jak to rád dělával, no, když se k nim přiblížily, tak se k Haně naklonil a políbil. Před všema na letišti. 

Nechápavě na něj zamrkala, tohle nečekal asi nikdo. Ani ony a ani ona. Přeměřila si Hawkse a otočila se na skupinku fanynek, které zůstaly stát, úplně zaražené. Lehce mávla rukou na pozdrav a skousla si ret. Tohle udělal vyloženě naschvál, ale ne jí, ale jim. Měla takový pocit, že jim tím chtěl dost jasně naznačit, že jestli po něm nechtějí jen autogram a fotku mohou jít. Pár děvčat vycouvalo, no jedno přece jen došlo a pořád trochu v rozpacích, požádala Hawkse o autogram.
"To je pro brášku," podívala se na něj a on se usmál. Spíš čekal, že je to pro ni, podle toho výrazu, ale dívka se nečervenala kvůli němu, ale spíš tomu, že políbil Hanu.
"Mohla byste taky, Deilephilia-san," otočila se na Hanu, která šokem ztuhla, ona chtěla autogram? Po ní? Takto setrvala ještě nějakou chvíli, než to rozsekl okřídlený Hero.
"Jistě, že dá," podal jí deníček a Hana ho vzala do rukou a nechápavě se podívala na jeho podpis. No kdysi dala pár autogramů, ale tohle.
"Mohla byste tam napsat pro Hisako," zaprosila dívčina a Hana se pokusila cosi sepsat. Trochu zaskočeně vrátila deníček a pak s dalším prosíkem v očích vytáhla mobil. Nechtěla Hawkse chtěla se vyfotit s ní. 
"Slyšela jsem o té studentce z UA, je toho teď plný internet." Hana lehce pootevřela ústa, ale pak je zavřela. Nevěděla, jak v takové situaci reagovat a zoufale se podívala na Hawkse, který vypadal taky lehce vyveden z míry. Ale usídlil se v něm ten pěkný pocit, že konečně se dostalo i na ni. Kolik toho teď odkázala a nikdo jí tu skoro neznal. Vyfotila se tedy s Hanou a dívka vypadala strašně nadšeně asi ani nedoufala, že by se mohla dočkat i fotky s její momentální oblíbenou Hero.
"Budete mít nějaké plakáty nebo něco takového?" Hana začala nějak splývat s křeslem a Hawks se usmál ještě víc. Tohle ho začalo bavit.
"Popřemýšlím o tom, nevím, zda by o to bylo takový zájem jako tady mají všichni o kolegu," řekla klidněji a zvedla k němu své fialové oči. On si to vážně užíval.
"No určitě, máte už svůj fanklub, takže kdybyste něco vydala, tak by se určitě zájemci našli." Nevěděla proč, ale vzpomněla si na Tenka. Ten by si ho možná i snad jako provokaci koupil. Pak i na Nitu, která pravděpodobně ten klub vedla s Minou a Toru.
"Dobře budu se snažit s tím něco udělat, " usmála se dost rozpačitě a mladá dívčina věnovala ještě jeden pohled Hawksovi. 
"Vy spolu chodíte?" Hana se k odpovědi vůbec neměla, ignorovala otázku. Hawks se, ale dost tajemně usmál a přiložil si k ústům prst. Na znamení, aby o tom mlčela. Dívčina se usmála a z jejích očích snad vyzařovala radost, Hana tohle vážně nechápala, byla jak Nita. Co na tom jako bylo. To tak dva Hero spolu chodí? Rozloučila se s nimi a její poskočení s deníčkem v ruce vypovídalo o tom, že je vyloženě nadšená, že je tu dnes potakal a ukořistila takový poklad.

"Za jak dlouho tu má být," opřela se o jeho rameno, nikdo okolo nebyl. Přesunuli se společně o dost dál do zapadlejší části letiště, kde nebylo tolik zkoumavých očí.
"To letadlo má zpoždění," utrousil Keigo, tohle mu nepřidávalo. Začal být ještě dvakrát tak nervózní, Hana mu stiskla ruku a on se na ni otočil. Měla zavřené oči a spokojeně mu odpočívala na rameni. I ji to čekání očividně unavovalo. Byla roztomilá, jak se o něj opírala a jemně mu svírala ruku. Cítil se tak spokojeně.
"Proč si jí to naznačil, že my dva spolu," mrčela a on si povzdychl, nevěděl, jestli jí to chce říct teď. Nebo až pak? Chtěl jí to říct později na Nový rok, že ji přestal sledovat a oni o tom jejich vztahu ví. To, že nebyli nadšení asi ani za zmiňovaní nestálo, na to byla Hana až moc chytrá, takže si to určitě sama domyslí. 
"Co nelíbí se ti fakt, že to někdo ví, krom nás dvou, Muscariho a Ramony," pustil ji ruku a přehodil ji kolem jejich ramen a přitáhl ji k sobě. Usmála se, vlastně možná i jo.  Zprvu se cítila dost zaskočeně, ale pak se v ní usídlil dost pěkný pocit, že i on se začíná nějak projevovat. 

Nechápala, ale usnula. Hawks až příjemně hřál a její tělo najednou až moc ztěžklo. Její hlava jí najednou přišla až příliš prázdná. Kdy naposledy se takto cítila. Bylo to divné, opět se jí vybavila ten obrázek vize, kterou viděla, když se jí dotkla Koto. Věděla, že existuje spoustu lidí s quirkem předpovídající budoucnost nebo s nějakými vizemi i v její rodině, byl kdosi, kdo měl občasné vize, ale nic specifického.
Stála uprostřed nějakého místa, které nedokázala specifikovat, bylo to jako nějaké zničené město? Všude sutiny a prach, neměla však z toho špatný pocit, právě naopak. Usmívala se, byla až moc spokojená. Takový pocit mívala, když... Když jí jednoduše vyplo. V ten moment neznala bratra, byl to pud přežití, který jí velel přežít, její skrytá temná stránka, která neměla problém zabíjet. Zabij nebo budeš zabit. Kolikrát si na některých misích v duchu opakovala, že nezabije. Byla to jako, její mantra, která měla za následek, že se uklidnila. Vlastně jí to poradil Tsunagu, protože ji musel dost často krotit. Zezačátku.

Ty její zelené oči, které vždy signalizovali to, že k tomu stavu nechybí málo. Momentálně je, ale neměla zelené, měla své typické otcovi fialové oči, její tělo se celé lesklo a její křídla. Pocítila to mravenčení v zádech, mohla s nimi hýbat, vzlétla. Pocítila ten příjemný pocit ve vlasech a na kůži. Až se jí naskočila husí kůže. Bylo to tak příjemné. Když se rozhlédla, některé věci se prostě měnili v... Prach?
Proč jí to místo bylo povědomé, ale nemohla si za boha vzpomenout, kde už ho jen viděla. Z toho všeho jí vytrhla až Keiga ruka, která jí jemně pohladila po tváři a ona sebou trochu škubla. Lekla se.
"V pořádku? Už by měl přistávat," řekl skoro šeptem, měl totiž pocit, že Hana jaksi pořád napůl spí a nechtěl jí víc lekat.

Cítila se divně, nějak znejistěla, když stáli opět v hale, kde začali přicházet cestují, kteří přiletěli. Pár lidí do ní drclo a málem spadla. Hawks ji chytil a když se otočil, ucítil na svých křídlech dotek. Ani si neuvědomil, že reagovaly taky a roztáhl je. Nebezpečně se otočil, no rázem, ztuhl.
Před ním seděl na vozíku muž, na kterého teď čekali a on ho přetáhl svým křídlem. Nestačil nic říct.
"Jak ty můžeš vydržet s těmi okřídlenými ptačími typy to nechápu," přejel si po tváři, nebolelo to, na jednu stranu za to nemohl, viděl, že Hana jaksi šla k zemi. Ale v tomto ji vlastně obdivoval i od Falcon dostal nejednou křídlem, ale ta je měla ještě větší než mladík, uměla je měnit v kov a těmi taky dostal. 

Vyděšeně na něj zíral. Dokonce měl pocit jakoby snad ani nedýchal.
"Zdravím vás," usmál se na ně a Hana k němu popošla, když uviděl její berlu a trochu nemotornou chůzi, ztvrdl i on, "Co se ti stalo?"
"Ale... Spálila jsem si při misi nohy a Elias mi je dával do kupy, a to mám za odměnu," ukázala na berle a na něm šlo vidět, že si vyloženě oddychl. Takto se to začalo projevovat u něj. Bolesti zad, nohou...
Začal nosit berle a pak se jednoho rána nepostavil. Seděl na posteli a jeho nohy neposlouchali. Byl to příšerný pocit. Kdyby to mělo potkat i jeho holčičku... Něco se v něm ještě víc sevřelo.

"Zdravím, pane Elstere." Jeho hlas byl v úplně jiné tónině než, byla zvyknutá a on se na něj podíval.
"Doufám, že to oslovení se po tomto změní," zašmátral v tašce a povytáhl pálku, "Toto jsem nechtěl... Tady..." Z tašky vytáhl láhev a Hana si překryla ústa, tohle byl její otec, Keigo se ani nehnul, když viděl dřevěnou pálku a věnoval Haně, dost zděšení pohled. Ale po tom, co vytáhl láhev nějakého alkoholu se krapet uklidnil, Hana měla pravdu. Bude ho chtít opít, aby ho poznal sám a udělal si na něj svůj vlastní názor.
"Hele, jestli ho chceš opít, jak máš zvykem spíš u nás, pochybuji, že na pokoji máš někde další postel, na které se vyspíme my," pokroutila hlavou a Nikolaus se usmál. Jo, jeho dcera uměla komandovat. Na ukázku ústupu zvedl ruce a podíval se k východu, bylo to už dlouho, co tu nebyl. Při vzpomínce na Keigova otce se, ale ušklíbl.
"Už si za ním byla?" Oba se na něj otočili a jejich nechápavé výrazy napovídaly, že nerozumí otázce.
"Myslím..." Bylo tu moc lidí, a tak přemýšlel, jak jí to má říct, a tak použil němčinu.
"Ah... Ne, pana Takamiho, jsem ještě nenavštívila, to mám naplánované až po novém roce, až dostanu přednášku," usmála se a opřela ruku a opěradlo jeho vozíku.
"Je mi to proti srsti, ale moje hlava mě dost třeští a jaksi už nezvládám ovládat krystaly, Budeš té ochoty, Hawksi." Jeho jméno řekl dost zvláštně a Hana převrátila oči v sloup, nelíbilo se mu, že ho musí oslovovat takto. Prostě oslovoval všechny jejich vlastními jmény. I Falcon, říkal Ali, Alice nebo Alenko. Takže mu Hawks nešlo přes ústa.

"Neboj, on jen rád lidi oslovuje jménem a je strašný bručoun, když musí používat Hero jména," řekla pobaveně Hana a Nikolaus se uchechtl. Taky proto věděl, že All for One je příjmením Shigaraki, to možná věděla jen hrstka lidí.

kapitola 16 <---   ---> kapitola 18