Butterfly effect - Kapitola 16
Další dílek tady, užijte si ho! ♥
---
Upozornění obsahuje lehké NSFW scény.
Pozoroval je, díval se, jak se ten okřídlenec vzteká a žárlí. Bylo to strašně uspokojivé, takovou radost dlouho neměl, sledoval je už nějakou dobu, začalo to tím, když to malé dítě šlo spát a ona balila dárky a on si s ní povídal. Viděl, že se hádali, a tak chtěl trošku přidat, protože si uvědomoval, že je to kvůli němu. Udělat jí kostým na poslední chvíli byl pro někoho jako on jednoduché, stačilo vydírat a vyhrožovat a šlo to. Ani na kvalitě to neubralo, protože by je pak zabil. Chtěl, aby byl oblek žáru vzdorný, nepotřeboval sledovat, jak by ji nějaký psychopat, který ovládá ohnivý quirk opět uškvařil. Jeho Butterfly taky potřebovala svá křídla zpět, i když byly jen našité, pocítil tak určitý klid, když měla na zádech obrázek křídel.
Nedalo mu to a našel si pár článků o Collectrovi, který to měl určitě na svědomí. Což ho dost nakrklo, ale nějak podvědomě tušil, že Hana by mu asi jeho hlavu ráda provrtala sama, a tak to chtěl nechat zatím na ní. Dočetl článek a ušklíbl se, hrnek, který mu donesl Kurogiri se v jeho ruce změnil na prach, vřelo to v něm. Chtěl si zjistit o tom chlapovi víc, ale nikde nic nebylo. Jen články, které psaly o tom, jak na tom dělá právě Hana. Něco o mnoha úmrtí a mrzačení hrdinů, civilistů i villainů. Ten chlap nedělal rozdíly, všichni byli lovná zvěř a po jejich ulovení chtěl svou vyslouženou trofej. Jeho plán byl jasný, pokud nic neudělá jí, nebude ho řešit, přece jen jeho Butterfly byla Hero a dobrý, takže si s ním určitě poradí.
Musel se usmál, když rozbalila druhý dárek, přívěšek byl předkrm a kostým hlavní chod, protože věděl, jak se tvářila, když od něj dostala svoje dva první kostýmy. Při vzpomínce, jak jí to slušelo, když měla na sobě ten tmavý, ním projela příjemná vlna pocitů. Její fialové oči zářily úžasem, byla to příjemná vzpomínka a když pak šli na jejich společnou akci a ona se před ním pak svlékla.
"To nevíš, že hrdina musí dostat odměnu." Její hlas mu v zněl v hlavě. "Tak na co čekáš, Hero."
Musel brzdit, nechtěl zabrušovat úplně do jejich intimního života, protože věděl, že by mu až moc chyběla a on by udělal nějakou pitomost.
Její oči zářily, ale pak se otočila na něj ztuhla, při jeho slovech sebou jemně cukla, a nakonec odešla pryč z jeho vzorného pole. Hawks se postavil k oknu díval se, vypadal jako by někoho hledal. Věděl to?
Věděl, že se dívá, bylo mu jasné, že chtěl vidět, jak bude reagovat ona a on na to, že se jim vloupal do bytu a nechal jí tam dárky. I tak měl Tomura radost, jeho výraz. Byl naštvaný a cosi nebezpečného se mu lesklo v jeho zlatých očích. Náramně se bavil. Viděl, jak se dokulhala o berlích zpět do obýváku, opřela je o pohovku na což se ušklíbl. Nerad ji viděl zraněnou, stoupla si k němu a cosi mu řekla. Chytl ji za bradu a sundal ji její brýle, které odhodil. Nějak se mu to nepozdávalo. Měl z toho najednou nepříjemný pocit.
Pak už viděl, jak ji přirazil v jejím kostýmu k oknu a začal ji osahávat. Přímo před ním. Zaraženě koukal dalekohledem do jejího okna a sledoval scénu před sebou. On ji před jeho očima...
Dotýkal se jí, rozepnul jí její oblek, který ji On dal a jeho prsty přejížděli po jejím dekoltu. Tohle byla odplata za tu dodávku, pochyboval, že by mu Hana řekla o tom polibku. Jeho malíčky se nebezpečně chvěli a málem dopadaly na dalekohled. Drtil ten dalekohled a díval se. Nejhorší byl fakt, že pocítil, že ho to na jednu stranu dost vzrušilo. Jak moc chtěl být na jeho místě. Nedíval se na něj, ale na ni, jak moc dobře znal její rozostřené pohledy, když ji mohl on sám způsobovat slast. Líbat ji, dělat si s ní, co on sám chtěl a dotýkat se jí, bez těch rukavic, které nosil. To teplo, které mu dokázala dát, tu lidskost.
Švihl s dalekohledem, když ji Hawks přirazil ke skleněné stěně a do reality ho vrátily její dvě jizvy na zádech. Chytl se za bundu, kterou měl na sebe a zhluboka dýchal. Ty jizvy vypadaly odporně, hyzdily její krásné tělo. Vybavila se mu chvíle, kdy před ním šla a její křídla padaly k zemi, chtěl se jí dotknout, to spolu ještě ani nechodili, ale něco k ní už cítil. Ty neznámé zvláštní pocity, které myslel, že nikdy neprožije a pak tu jejich první společnou noc. Jeho tváře zrudly a otočil se.
"Kurogiri, jdeme," vyštěkl a Kurogiri se postavil a přešel za ním, nevěděl, co tady na střeše dělají a ani to nechtěl vědět.
Posadil se na židli ve svém pokoji a snažil se nějak uklidnit, nešlo to. Byl vytočení a k tomu všemu vzrušený? Když si vybavil její pohled, cítil, jak se v něm něco starého ozvalo. Chtěl ji, teď hned a přitom věděl, že to nejde, když je tam on. Bila by se za něj, i když byla indisponována jejím zraněním. Nervózně poklepával nohou, což často zas dělala Hana a začal si škrábat krk. Jak dlouho to bylo, co se někoho takto dotýkal? Naposledy to bylo s ní, od té doby na nikoho nesáhl, občas i Dabi měl hloupou připomínku, že by potřeboval babu, když tak vyvádí. Ale dotknout se někoho jiného, nedovolili by mu, to, co ona. Rozepl zip svých kalhot a rukou zajel pod ně. Slastně přivřel oči, když se sám sebe dotkl, potřeboval se nějak zbavit toho pocitu tam dole, jak moc jí chtěl znova hned teď. A dělat s ní stejné věci, co s ní dělal ten opeřenec. Tohle si ještě vyžere.
Hana se šla umýt, poslední dva dny zůstala s Hawksem doma. Zavřená a nikomu nezvedla pevnou linku, protože si ještě nekoupila mobil, nebyl čas. On ani svůj mobil nezvedal, a to dokonce volali z jeho agentury, dělal, že nic. Byla dost unavená na to, že se skoro celý dny prováleli v posteli, ale on jí nedal pokoj. Přišlo i na její dárek pro něj v podobě toho červeného prádla, což se mu dost líbilo. Dokonce jí to dal až moc pocítit, že dárek byl super. Nechtěla to dávat pod stromeček, když tu byla Koto, ale teď byli sami. Byla na něj naštvaná za ten obývák, doufala, že to Tenko neviděl, protože při té představě jí bylo dost úzko a možná snad i na zvracení. Jen nechápala proč.
Jen, co se však její mysl vrátila ke Keigovi, pocit té úzkosti zmizl. To, co s ní dělaly jeho ruce a tělo. Otočila se ke sprše a pustila na sebe vodu, měla dnes jít navštívit Minu s její třídou. Po cestě si měla v plánu vyzvednout svůj nový telefon ve své agentuře a oni ji měli počkat před nemocnicí. Jak mohla mít plnou hlavu jeho?
"Jestli budeš škemrat, abych zůstala, tak tě kousnu," zavrčela nebezpečně, když ucítila, jak se k ní natiskl. Políbil ji na krk a ona vzdychla, byla až moc přecitlivělá. Přece nad ní nemohl mít až takovou moc.
"Neboj, musím si taky něco vyřídit v práci, ale mohli bychom si ještě užít, Babybird," zašeptal jí do ucha a Hana ho odstrčila. Usmál se, tohle byla jeho Kasasagi. Zase nedostupná, když šlo o práci.
"V kolik se vrátíš," podíval se na Hanu a ona pokrčila rameny, zase spolu seděli u kuchyňského pultu a jedli snídani.
"Nemám zdání, jak dlouho mi to vše zabere. Vlastně mám náhradní klíče, takže si je můžeš vzít," řekla klidně a Keigo se rozkašlal, protože mu zaskočilo jídlo. Ona mu právě dala klíče od svého bytu, aby za ní mohl? Uvědomil si, že ona u něj v životě nebyla a on bude mít klíče od jejího bytu. Trochu nervózně se poškrábal na hlavě a povzdechl si. Tohle by měl napravit a krom toho, musel jí ještě říct o otci. Nechápala, co ho vlastně tak vyvedlo z míry, že mu zaskočilo. Co bylo na tom, že mu dá klíče od jejího bytu, tak přece nebude čekat venku. Ovšem pak jí docvaklo, že dostat se do jejího bytu momentálně pro něj je snadné. Tenko se o to postaral.
"Musím zavolat někoho na ty dveře," otočila se na balkonové dveře, hlavou se jí honilo spousta věcí. Měla chuť mu poslat pak ten účet za tu opravu. Oba byli fakt jak malí kluci.
"Proč za ní jdeme vůbec do nemocnice?" Ten otrávený hlas Hanu vážně už štval milion otázek, vypadalo to, že jim Aizawa nic neřekl. Nic o tom, co se jí stalo a nechápala proč?
"Aizawa-san," podala mu ruku a on jí přijal, otočila se na všechny studenty, mezi nimiž stála i dost nervózní Nita. Byla si jistá, že má o Minu strach.
"Takže toto je Pro Hero Deilephilia, Hana Kasasagi, není odtud, je z České republiky a je teď momentální NO.1 Hero v jejich zemi." Hana se usmívala, ale jen co to dořekl se zarazila. Jakože to si mohl odpustit. To, jak na ni všichni z ničeho nic začali koukat jí dost znervózňovalo.
"Zdravím, no. Asi vít... Nevíte. Dobře vaši spolužačku unesl jeden z vilainů, známi jako Collector, zabývá se krádeží částí těl, jedná se především o křídla, rohy..." Když viděla ruce jednoho ze studentů, který nepůsobil přímo, jako Japonec nebo zvláštní vlasy malé postavy. Nějak se jí udělalo zle. Bral si i skalpy a občas i končetiny, trochu se ošila, při vzpomínce na jejího kamaráda, kterého pak našla po tom, co přišla o své křídla. Byl jeden z prvních a pak to pokračovalo.
"Já bych to viděla na menší přednášku u vás ve škole, abyste byli informováni," podívala se na Aizawu a ten pokývl.
"Domluvím to, nebude vadit, že by to bylo pro celou školu nebo možná i školy?"
"Vůbec, po tomto incidentu to bude vhodné," řekla, klidně vedle něj kráčela do budovy nemocnice, kde po skupinkách pouštěla studenty za Minou. Spousta z nich byli až tak hodní, že jí donesli dárky, když Vánoce byla zavřená tady.
Spousta objímaní, povzbuzování, úsměvů, vyprávění, co vyváděli na internátu, že se musela i Hana pousmát. Bylo to vážně milé, všimla si že červenovlasý mladík, až neklidně stál u její postele a snažil se usmívat. Díval se na její hlavu, při bližším pohledu šlo totiž vidět její vyholená místa a nehezké řezy, a i když se Elias snažil, nedokázal je vyléčit natolik, aby jí tam nic nezůstalo.
"Jsem v pohodě," podívala se na něj a mu jen cukaly koutky jeho úst. Ten úsměv byl vyloženě vynucený a falešný, nedokázal v sobě potlačit ty pocity, když ji viděl. Nita seděla u její postele a taky se na ni zvláštně usmívala, bála se o ni taky.
Přišlo ji nějak těžko, protože tohle ona nezažila, Muscari za ní nemohl a když pak mohl neotevřela dveře. Brečela, celou tu dobu. Seděla na posteli a nezmohla se na nic jiného. Prsty si nervózně přejela po krku a zajela až na zátylek. Když si vzpomněla, co následovalo pak. Byla to noční můra, která ji strašila. V ten moment cítila zvláštní pocity, které ji vraceli do stavu, kdy neměla zábrany.
"Hana-senpai," zaznělo z pokoje a Hana zvedla svůj zrak k nim, ten hlas ji vrátil do reality. Přešla do pokoje a usmála se na Minu. Chvíli na sebe jen tak koukaly, než Mina začala potahovat a dost hlasitě vzlykat tak, že Hana udělal několik rychlejší kroků a pevně jí obejmula a jednou rukou stáhla i Nitu.
"Promiň, měla jsem být rychlejší," zamrmlala Hana do ramene Mině, a ještě víc jí zmáčkla. Bože, jak byla ráda, že je v pořádku. Nesnášela to. Možná působila v pohodě, co byli lidé v nemocnici, ale vše se to v ní dusilo a ona začala být nervózní. Když jí ten večer řekl Elias, že za ní můžou až za dva dny, neváhala. Věděla, že by ji Keigo nepustil, hlavně po tom, co provokoval Tenko.
Jeho tvář nějak změkla a Hana na něj upřela své fialové oči a usmála se. I ona měla svoje chvilky. Pravou rukou stáhla mladíka a přimáčkla ho k nim a vyplázla na něj jazyk, když se postavila.
"Hana-senpai," vykřikla Mina a Nita se nevěřícně koukala, co právě Hana udělala. Naštěstí, tu s nimi byli asi jen další tři studenti, kteří se jen zaraženě koukali na ně. Mladíkova tvář nabrala stejný odstín, jako jeho vlasy a snažil se zachovat, co nejklidněji.
"Kdo se na vás má dívat hrdličky, užívejte si, dokud nemusíte řešit tady tyhle věci," usmála se na ně a přešla ke dveřím, kde vzala tašky s dárky.
"Jakože vím, že teď to bude složitější, tak jsem vám dárky donesla sem," padala tašky Mině a Nitě, "Toru už dárky dostala, tak si je užijte."
Hana došla do čekárny a koupila si čaj v automatu. Všimla si, že Nita šla za ní, stála v chodbě a její oči se zvláštně leskly. Otočila se jejím směrem, kde stál Shinsou, který se bavil s blond mladíkem. Pak se podívala zpět na Nitu. Ona žárlila?
Vypadalo to, že se jí to vůbec nelíbilo. Už jen z toho, jak se její tvář pomalu měnila ve víc naštvanou. Hana ji většinou znala, jako upovídanou milou holku, ale tohle byla novinka. Koťátko vystrkovalo drápky.
"Ahoj Shinsou," řekla klidně Hana a mladík úplně ztuhnul, "Jak pak se vede?"
"Ehm... Dobře a co vy, Kasasagi-san," zeptal se no neopouštěla ho jistá nervozity, zkusit na ni použít quirk ani nezkoušel. To, co mu předvedla na Halloween, ještě dlouho vstřebával, ještě teď měl, co dělat, aby zůstal v klidu v přítomnosti Nity.
"Ujde to a ty si kdo," podívala se na druhého mladíka, který se usmál.
"Denki Kaminari," řekl a Hana mu podala ruku a on ji trochu zmateně přijal.
"Kasasagi Hana, já vím. Nejste zvyklí třást si rukou, ale u nás v zemi je to zvyk."
Shinsou se podíval k chodbě, kde přicházela skupinka, která odcházela od Mini a všiml si, jak se Nita mihla a šla dál. Hana to také zpozorovala a přemýšlela, zda se do toho má zapojovat nebo raději ne.
"Nepokaz si to u mě," usmála se na Shinsa a poplácala ho po hlavě, trochu bezradně na ni koukal. Co tím, ta žena zase myslela? Měl pocit, že po ní zůstává jen spousta otázek a žádná odpověď.
Hana šla pomalu zpět domů, po cestě zavolala Ramoně a Lukášovi ať se staví, že má pro ně dárky. A že k Silvestru nemůže, protože přijede její otec. Takže volala i Keigovi, že budou mít návštěvu. Což se mu nějak nezdálo, ale nakonec souhlasil. Zněl také dost divně, že by ta práce, o které mluvil?
Zastavila se uprostřed chodníku, měla pocit, jako by ji někdo sledovala, když se však otočila, nikoho nápadného nepostřehla. Šla v klidu dál, jenže její pocit sílil. Blížila se k jedné boční uličce, do které zatočila. Přece jen, chytla muži ruku a srazila ho k zemi. Jo myslela si to. Nebyl to pocit, ale její krystal, který se mu houpal na krku.
"Mohl bys mi říct, co to sakra vyvádíš, Tenko," zavrčela a Tomura se usmál, bože, jak tohle bylo sexy. Vypadala božsky, vybavilo se mu, jak ho takto poprvé srazila k zemi.
"Zdravím Butterfly, jak vidím, už jsi v pořádku." Kolik přemáhání ho to stálo, aby působil na své poměry normálně. Pořád to v něm vřelo a jak. Klečela mu jednou nohou na hrudi a držela mu jednu ruku, při tom ji mohl kdykoliv druhou ublížit. Neubránil se jí zeptat.
"Jak se ti líbil dárek?" Nervózně těkala očima po okolí a její stiskl povolil. Pustila ho. Tahle otázka ji dost zaskočila, že by?
"Jo, děkuji," řekla stroze, dál ani on nezabrušoval, "vlastně... Na."
Tomura vzal do rukou malou krabičku a podíval se na Hanu. Dárek od ní?
Sundal stužku a podíval se dovnitř, byl to flashdisk, na které byla postava té dívky, kterou měla jako kostým na Halloween a z druhé strany byl Hádes.Měl přesně tu korunu, co měl on. Bylo těžké ji najít přesně tady, tu. Původně chtěla koupit nějakou obyčejnou, ale nakonec se k ní přece jen dostala.
"Na tom disku ti budou přibývat věci, ohledně vyšetřování, krom toho, kdybys," odmlčela se a snažila se zvolit správná slova, aby to nevyznělo špatně, "kdybys mě chtěl kontaktovat a na něco se doptat, bude tam na mě kontakt."
"Já na tebe číslo mám."
"No, to asi těžko, ta sim karta je sice aktivní, ale nefunkční." Neusmála se, vše říkala, tak stroze až ho to na jednu stranu štvalo. Otočil se chtěl jít pryč.
"Tenko, já nejsem vaše hračka, o kterou se můžete tahat."
Když mu volala Hana, nebylo to v nejvhodnější chvíli, měl setkání s Dabim. Tedy zatím se neukázal, takže ji nervózně odpovídal a ani si nevšiml, že ho villain sledovat a poslouchal jeho rozhovor s ní. Dabi byl docela i překvapen, ten ptačí mozek měl snad přítelkyni. On, který byl věrný své práci. Hana? Nic mu to neříkalo. Bylo, ale fajn najít jeho další slabinu, kterou by proti němu mohl použít. Očividně mu na ní totiž i záleželo, takže to byla dobrá budoucí zbraň.
To však nebylo úplně tak v jeho plánu, tohle setkání s Dabim. Nechtěl dál sledovat Hanu, a to chtěl okamžitě vyřešit. Moc sám nevěděl, co jim řekne. Nějak ho nic nenapadlo, nadřízení věděli, že s ní má dobrý vztah a důvěřuje mu, když nosil různé složky s její prací.
"Víte, že je vrah," podívala se na něho prezidentka Hero Public Safety Commission a Hawks se musel pousmát.
"Ano, vše však oprávněně, nic, co by udělala mimo zákon. Její práce je čistá, nevidím důvod ji dál sledovat. Nic nebezpečného nedělá, co by ohrožovalo Japonsko, civilisti ani bezpečnost. Krom toho už tak dost mě zaměstnává infiltrace do Lov a tohle je jen zdržování od mé práce."
"Já nejsem slepá Hawksi, vy s ní spíte možná snad i chodíte. Dám vám radu, nenechte se ošálit tou Můrou."
"Ani nevíte, jak je nebezpečný jezdit na motorce v zimě," zavrčel Lukáš, když si vyzouval boty a Hana za ním zavřela dveře. Chlad, který přinesl z venku cítila a o to kolem něj jen prošla.
"Ty žiješ?" Jeho obočí se lehce nezvedlo a na jeho tváři se objevil úsměv. Tenhle hlas znal velice dobře a tu tvář viděl rád.
"Ahoj Rami," pozdravil a posadil se k ní, ignorujíc Hawkse i Hanu. Byla to dlouhá doba, co jí naposledy viděl. Bylo to při nějaké misi nebo možná po tom, co mu jeden z Collectorových lidí udělal jakousi žíravinou jizvu kolem jeho pravého oka. Viděl na něj do určité míry na to, aby mu nesebrali řidičský průkaz. Krom toho to šlo vidět, že je duhovka i se zornicí poškozená, měla totiž úplně jinou barvu než jeho levé oko.
"Hele vy dva nechcete si rozbalit ty dárky," řekla podrážděné Hana, protože je ti dva vážně celou dobu ignorovali. Takto si ani s Ramonou ona poprvé nepopovídala. No, možná jo, když odcházela měla docela popito.
"No jo Můrko," pohodila rukou Ramona a oba se přesunuli k dárkům. Neobešlo se to bez vtípků, že se z nich snaží udělat alkoholiky. Konečně zapojili do konverzace i je.
"Hele, tak kdy do toho praštíš Haničko," koukal do počítače a pak zvedl své oči k ní a Keigo se málem zadusil perníkem. I Ramona momentálně měla, co dělat, aby se udržela. Věděla, o čem Lukáš mluví a nebyla to svatba, ale Keigova reakce jí vyloženě pobavila.
"Ale já tetování nechci."
"No tak, jen henou, koukej to by se mohlo líbit i jemu," upřel pohled na Keiga, který stále ještě kašlal. Na tabletu bylo pírko, které se dole rozpadalo v prach. Bylo přes celou páteř. Hana na obrázek koukala a málem jí porazilo, Keigova tvář naprosto ztvrdla. Buď ten chlap věděl o Tomurovi a provokoval nebo si to nedokázal nějak vysvětlit. Když Ramona viděla, jak se pírko rozpadá i ona si vybavila Halloween a to, jak Hana klidně potvrdila, že se tam setkala s Tomurou. Vlastně se jí na to i ptala a ona jí nějak naznačila, že spolu chodili, když byla v Japonsku. Takže tu vzniklo naprosto dost hustá atmosféra, která se s nimi táhla, než Lukáš odvezl Rami domů. Nezachránil to ani fakt, že Lukáš to obhajoval, že oheň je ohraný.
"Jdeme," podívala se na Keiga, který se snažil působit přirozeně. Právě ho totiž čekala cesta na letiště Musafatu, kde měli vyzvednout jejího otce. V životě nezažil takovou nervozitu, jako momentálně teď, kam se hrabal výcvik nebo nějaký villain. Tohle byl Nikolaus Elster, otec jeho přítelkyně.
kapitola 15 <--- ---> kapitola 17
Takže už vieme, ako to dopadlo :D
OdpovědětVymazatAch, on ju tak ľúbi. Dokonca takým trochu až nevyspelym spôsobom by som povedala, alebo celkovo, on v tomto veru asi nemá toľko skúseností, s citmi a podobne, hovorím o Tomurovi xD, prpeac, môj mozog je tieto dni na kašu, tak je to jeden veľký chaos, ale chcem tým povedať, že ja fandím tomu druhu lásky, čo k nej prechováva a príde mi to veľmi zaujímavé, také príjemné okorenenie :)
A tá časť s Minou bola smutná, aké tak dopadlo to dobre, to je hlavné, ten náznak s Kirishimou bol super, chceme viac hetero párov :D aaa aj ten NitaxShinso bol zlatý :D ...a záver? Darčeky? Ramonita moja a ten kúsoček v Muscarim :3 ehm ehm
Božeee, Dechi, toto bola tak mega časť :D Viem, že sme ju už okomentovali v group chate, ale nedalo sa inak :D Úplne som sa s vami musela počas čítania deliť o pocity xD Úžasné to bolo celé. Od toho Shiggyho až o ten mega záver. Fakt, ako píše Petrika, mne sa tiež strašne páči, že ako ju Shiggy miluje tým svojim vlastným sebeckým trošičku detinským, no pri tom čistým a 100% absolútnym (už som jak Akashi xD) spôsobom, keď žiadna iná žena pre neho ani neexistuje ♥ 7 rokov celibátu hovorí za seba T_T Ja by som im to tak priala spolu! Ale potom je tu Keigo, ktorý sa tiež do nej zamiloval a myslím, že je to prvý raz pre neho, čo pociťuje takéto pocity k druhej osobe a je vidno, že už to pre neho nie je len zábava a príjemné spestrenie... Ale znamená pre neho omnoho, omnoho viac ♥ Takže mám zase obrovskú dilemu medzi nimi dvoma u_u Aj tá scénka, kde sa zase Shiggy objavil a Hana mu dala darček T_T Prečo ja tak moc milujem momenty s nimi?
OdpovědětVymazatA to tetovanie... fuuuha... to bol krok cez čiaru xD Ale bolo to totálne výstižné T_T až mám pocit, že sa Tomura nahackoval do PC a ten obrázok tetovania tam poslal náročky alebo čo xD Mozog na to má xD
Joooj a tá scéna v nemocnici.. zase som plakala! KirixMina je môj obľúbený pár ♥ no a ShinNita xD och... ja vždy lietam na obláčiku radosti, kedykoľvek sa objaví vo FF niektorej z vás :D a keď je tam ešte aj Hitoshi, tak už plačem úplne :D som na nich závislá, no :D A aj ostatní z triedy boli super ♥ Hana sa ešte aj s Denkim skamaráti, už to vidím xD ale viem, že ty ho máš rada a nečudujem sa ti, Kaminari je zlatúch :D Fakt to bolo celé skvelé ♥
Aj ten záver, maličký RamixLuki moment :D ja sa stavím, že by Dabi riadne žiarlil, keby ich videl xD ale tam má :D potrebuje aj on konkurenciu, nech mu trocha spľasne ten samoľúbi hrebienok xD
A koniec ma mega potešil, lebo papa Nikolaus je tu! To bude riadna párty v budúcom dieli! Nemôžem sa ho dočkať ♥