Butterfly effect - Kapitola 15

Tak vás vítám u další delší kapitolky!
Chtěla bych poděkovat Farah, která mi udělala

 nádherný banner k povídce!

Je úžasný, moc děkuji! ♥ 

Vážně, jsem z něj tak mimo, že na něj musím furt koukat! 
---
Upozornění obsahuje NSFW scény.

Hana se probudila, ležela v posteli ve svém bytě. Zmateně se dívala po temné místnosti někdo tady totiž chyběl. Rozsvítila lampičku a vyšla z ložnice, aby se mohla podívat, zda není v obývacím pokoji. I tam ovšem nikdo nebyl. Bylo tu ticho a marně se snažila vzpomenout na včerejší noc, jestli se vrátila s Keigem zpět domů. Kulhavým krokem došla do kuchyňky, kde si všimla umyté pánve a několika talířků.

"To jsi to jako snědl a nic si mi nenechal," řekla si pro sebe nevrle a vyhodila kus papíru, který se válel na lince, byl prázdný. Když však otevřela koš byly v něm spálené palačinky. Zhluboka se nadechla a snažila se zadržet smích. Někomu se tady nedařilo. Otevřela lednici, aby si mohla vzít poslední jídlo, co tu zbylo. Jogurt, který by málem prošel zárukou. Chtěla jít nakoupit včera, ale nějak se to všechno pokazilo.

Posadila se na pohovku a nabrala si lžičku jogurtu, přivřela oči a užívala si konečně chvíli klidu a jídlo, včera totiž nejedla a nedělalo jí to dobře. Výjev, který se jí, ale vybavil přitom, když zavřela oči, jí vrátil nepěkně do reality. Položila kelímek na stůl a zhluboka se nadechla měla pocit, jako by se opět nemohla nadechnout. Její plíce byly v jednom ohni. Pevně sevřela látku svého trika a snažila se uklidnit. Nebylo to poprvé, co se dostala do takové situace, ale tohle bylo prvně, kdy nemohla použít svá křídla. K tomu, tam měla někoho, koho osobně znala. Mina, Toru a Nita za ní občas chodily a společně prolézaly obchodní centra, když si našla chvíli čas.

Její ruce se klapaly a srdce jí divoce bušilo, měla pocit, jako by ji mělo každou chvíli proskočit hrudníkem ven. Tento týden to bylo vážně náročné, kdyby vážně neznala Tomuru, tak by si myslela, že se na tom všem podílel snad i on. To však byla blbost, ten se jí spíš snažil znova sbalit než zabít. Což taky nebylo zrovna dvakrát uklidňující. To, jak se k ní v dodávce natiskl, cítila jeho tělo na svém a jeho prsty na její nahé kůži, její tváře zrudly a znova se nadechla.

"Hano," ozvalo se za ní, slyšela, jak něco položil a rychlými kroky došel k ní, "v pořádku?"
Chytl jí za obličej a otočil k sobě, v jeho očích se lesklo cosi, co u něj před ním neviděla. Měl snad strach? Další tišší kroky se ozvaly a malé ručky objaly Hanu.
"Teto," vypísklo děvčátko, otočila se na ni a přitáhla ji k sobě, "strejda Hawks říkal, že tě nemám budit, že si moc pracovala a musíš moc spinkat, aby si pak mohla zachraňovat holčičky, jako já!"
Strejda Hawks? Hana na ni zmateně hleděla a pak si vybavila, že ji malá dívenka nechtěla pustit a ona byla tak unavená, že s nimi šla domů. Omluvně se podívala na Keiga, který s ní trávil celé ráno a skoro i poledne, protože už bylo dávno po dvanácté hodině. 
"Promiň," zašeptala a opřela se, malá holčička se trochu nechápavě dívala na Hanu a čekala, co se bude dít dál.

"Hele princezno, co kdybys ses šla převléct a já udělám ty palačinky a tentokrát slibuji, že je nespálím. Protože tě bude hlídat teta, aby si opět na sebe něco neshodila," řekl klidně Keigo a malá holčička se rozběhla na chodbu pověsit bundu. 
"Promiň," řekla znova a on se jen usmál, vlastně nevěděl, zda mu to vadí. Ta malá stejně měla dnes možná zítra ráno odjet s rodiči domů, měli být na cestě a on s ní pak mohl být konečně sám. Nemohl říct, aby si užili společně svátky, protože ty, už dávno byly zkažené. Zachraňoval to jediný fakt a to ten, že Hana byla docela v pořádku.

Když večer šla spát i s malou do ložnice nelíbilo se mu to, musel se dělit o něco, co bylo jeho. Změnil však při pohledu na ty dvě názor, vypadala s ní strašně roztomile. Ležela s Koto v posteli a tiskla ji k sobě, jako by ji snad měl každou chvíli někdo ukrást a ona jim ji nechtěla dát. Jeho plán byl spát na pohovce, ale po zkušenosti s nemocničním křeslem, potřebovala i jeho záda a křídla pohodlí, takže si lehl za nimi.  Přes večer slyšel několikrát, jak hana ztěžka dýchala, dokonce uvažoval nad tím, že by zkusil zavolat Eliasovi. Haně ošetřili nohy a udělali zběžně prohlídku, která nic neukázala, byla v pořádku. Mohli však něco přehlédnout, když jim pak zmizela na záchranu Koto a oni se potřebovali soustředit na ošetření té UA studentky, které měla dvě díry v hlavě. 

"Ale já si to sama neobleču," zaznělo z chodby a okamžitě začala natahovat, Hana se zvedla a bolestně se zatvářila. Berle měla v ložnici vedle postele. Přešla ke Koto a vzala koupené šatičky a utřela slzičky.
"Půjdeme se převléct spolu, co ty na to. Teta se totiž nestihla taky ještě obléct a uvidíme, co ti strejda koupil." Při posledních slovech se usmála, znělo to strašně vtipně, to že jí děti oslovovali u nich v Česku teta si zvykla, ale Hawksovi, aby někdo říkal strejdo. Tohle bylo hodně zvláštní, podívala se na něj a usmála se ještě víc. Nemohla jaksi uvěřit, že jí to dovolil. Koto měla čtyři roky a momentálně ještě neprobrala svůj quirk, teda pokud nějaký měla. Krom toho mu všichni říkali Hawks, to že ona byla výjimka bylo tím, že zjistila to, co neměla a taky byla momentálně jeho tajná přítelkyně.

"To vážně vybral strejda Hawks," podívala se na Koto, když jí oblékla bílé tričko s riflovou laclovou sukní a červené punčošky. Udělala jí culíček, do které jí dala červenou mašličku a holčička spokojeně vyběhla zpět do obyváku. Vypadala, jak z nějaké časopisu i ona se převlékla, hodila na sebe bílou košili a tmavé tepláky, vzala si svoje berle, které jí dal Elias, aby se jí lépe chodilo, dokud se jí nohy pořádně neuzdraví. Odvedl by tu práci lépe, ale věděl, že na jiném sále ležela dívka, která ho potřebovala více. Hana by mu to stejně přikázala a nechtěl riskovat, že by se s ním pak zpětně hádala, kdyby se té UA studentce něco stalo. Dokázala být dost nepříjemná.

Malá seděla u stolu, kde jí vytáhla pastelky a začala kreslit. Po celou dobu se usmívala a breptala si pro sebe. 
"Co na sebe chtěla shodit," posadila se ke kuchyňskému pultu a Keigo se na ni otočil. Jeho zlaté oči se zaměřili na stromek, kde visel křišťálový andílek, který patřil Ali a pak se podíval zpět na ni.
"Stromek, líbil se jí ten andílek. Brebtala cosi, že vypadá jak já," odpověděl a taky se snažil nesmát, zapomněl, jaké dokážou být děti upřímné a zvědavé. Koto si něco málo pamatovala z toho, co se jí stalo a když pochopila, že je s Hanou, okamžitě k němu přilnula taky. Bylo sice dost složité vysvětlovat v obchodě, že holčička není jeho, ale jen jí momentálně hlídá, pak už raději přešel na taktiku neteř od známého. 

"Toto je strejda a toto si ty," ukázala Haně obrázek, když ho konečně dokončila a šla se s nimi najíst. Neměla odvahu jí odvolávat od její práce a nutit ji hned jíst.
"To jsou křídla? Teta, ale nemá křídla, jako já," podíval se na obrázek Keigo, který se zakousl do další palačinky, Koto se podívala smutně na obrázek a zesmutněla ještě víc. On jí nepochválil její dílo a ještě řekl, že ho má špatně? Hana s úšklebkem pokývala hlavou.
"Náhodou je to krásný, můžu si to vystavit?" Koto zvedla svá hnědá očka k Haně a usmála se. Svítila v ten moment jak sluníčko, představa toho, že si to teta pověsí někam se jí líbila.
"Teta má křidýlka taky, protože je andílek, je hodná," řekla naštvaně Koto a otočila se nafučená na Keiga a Hana si přiložila obrázek k hrudi. Právě ho dostala. On si ovšem nemyslel, že je úplně takový andílek, přece jen věděl své. 

"Vážně mě Santa Claus najde," zeptala se nejistě Kato, kterou nesl Keigo za krkem, protože po svých šla už delší dobu a nožky ji bolely. Což pociťovala i Hana, Vánoce v Japonsku byly jiné než u nich, takže tu naštěstí už moc lidí v obchodech nebylo. Koto byla, ale malá a jí nosil dárky Santa Claus a bála se, aby na ni nezapomněl, když její rodiče měli dojet až večer na Štědrý den, protože některé lety se zrušily kvůli počasí a přesunuly na zítra ráno. Takže se s Keigem domluvili, že jí i něco koupí. Kupodivu tohle téma nakousl právě on, když dotelefonovala, protože si uvědomil, až uvidí všechny ty dárky, co měla nachystané pro ně, jaksi si neuměl představit, jak na to bude reagovat čtyřleté dítě, když tam nebude mít ani jeden dárek.

Takže se společně za bílého dne procházeli po obchodním centru s dítětem, které nebylo ani jednoho. Působili dokonce jako rodinka, která se rozhodla na poslední chvíli ještě něco koupit. Malá si vybrala malou žirafku, kterou pojmenovala Pan Žirafa a ukazovala mu vše, co viděla, když seděla Keigovi za krkem. Strašně se jí líbilo, jak na všechny koukala z vrchu, taky se cítila bezpečně, protože jí nikdo nemohl chytnout za ruku a kamkoliv ji odtáhnout. V jedné držela Pana Žirafu a druhou ji držel Keigo.
Vypadali spolu rozkošně až tak, že Hana vytáhla Keigovi mobil z kapsy, aniž by si toho všimnul a zavolala na něj. Otočil se na ni a malá se okamžitě usmála, když viděla blýsknout blesk mobilu.

"Dáme si zákusek," zeptala se spíše té malé a ta se zamyslela, "Teta by si potřebovala na chvíli sednout nebo se jí ty nožky tímto způsobem neuzdraví."
Znovu začala pociťovat tlak na hrudi a taky se jí špatně začalo dýchat. Nebylo tu přetopeno, ale to chození jí zmohlo. 
"Tak tě vezme strejda," řekla Koto a Hana se rozesmála, tohle bylo tak krásně dětské, že jí to už nedalo. Jak ona milovala dětskou logiku a pohled na svět. Hawks byl pro ni teď ten nejsilnější Hero, takže, co by nedokázal unést tetu. Unesl by, moc dobře to věděla, ale tohle na veřejnosti, jaksi nešlo. Přece jen tedy skončili v kavárně, kdy si dala své oblíbené cappuccino s vanilkou a ovocný koláček se želatinou. Koto si objednala čokoládový dortík a horkou čokoládu a Hawks si dal espresso s mlékem. V té cukrárně se od nich nehnula ani na krok. Seděla vedle Hany, ale jen co si potřebovala odskočit, podlezla pod stolem a posadila se vedle něj. Bála se, že by ji přece mohl někdo takto ukrást. 

Opláchla si obličej a protáhla si nohy, tak že se postavila na špičky, ruky si opřela o umyvadlo a pevně sevřela ústa k sobě. Bolelo to, bylo to jak jehličky, co jí všude v lýtkách píchaly.
"Vypadáte, jako pěkná spokojená rodinka." Hana sebou trhl a otočila se za hlasem, neměla u sebe nic, čím by se mohla bránit. Stejně tak nějak tušila, že by to bylo zbytečné, protože se nedokázala soustředit.
"Co chceš," zavrčela a Toga se usmála, nevypadala však, že by se přišla rvát. Chvíli přemýšlela, že by mohla udělat nějaký rozruch. Vzpomněla si však, jak Koto byla nervózní, když seděla s nimi v kavárně, nebylo by to dobré.
"Vlastně nic moc. Chtěla jsem poděkovat za pomoc i za Twice, opravdu si toho moc vážil. Chtěl vám to říct osobně, ale je to moc nápadné, když jde ven. Jinak Tomura nebyl nadšený, když jsme mu o vás řekli, vy se znáte?"
"Do toho ti nic není a není zač. Měla bys jít." Pevně sevřela rukojeť berle, byla prostě připravená na cokoliv z její strany. Toga si ji přeměřila, přesně takto reagoval Tomura, než zmizel s Kurogirim. 
"Nechceš, aby se tu někomu něco stalo ne," usmála se na ni, Hana se podívala na kabinky a ušklíbla se.
"Pěkné svátky, Deilephilia-san," popřála a vydala se ke dveřím v ten moment už odtud odcházela stará žena. Dobelhala se ke kabinkách a prohledala je všechny, naštěstí tu nikdo nebyl zraněný. Ať už měla číkoli krev, tak nebyla odtud. 

Byla skoro půlnoc Koto spala a ona jí balila dárky, Keigo si za ní přisedl na zem a pozoroval ji. Nebyla ve své kůži, poznal to na ní. Ozdobila balíček stuhou a napsala na to její jméno. Nějak nuceně se usmála a on si ji k sobě přitáhl, opřel se o pohovku a ona mu zády opírala o jeho hruď.
"Je toho za tento týden moc a my neměli normální večer jen pro sebe," zvedla hlavu k němu a on vtiskl polibek na čelo. 
"Ne, no, a to nás pak za pár dní čeká návštěva tvého otce," uchechtl se a ona se otráveně zašklebila. Těšila se, ale po tomto by ho nejraději poslala zpět do Rakouska. Už viděla, jak mu vysvětluje, že ji málem upekli za živa.
"Můžu mít dotaz Babybird?" Hana si opřela hlavu o jeho rameno a zamrčela na souhlas.
"Kdo byl s tebou v té dodávce?" Jeho otázka ji vyděsila, její zorničky se zúžili a okamžitě pocítila ten tlak na hrudi. Vyškrábala se na nohy a otevřela dveře na balkon. 

"Butterfly, kde máš křídla?"

Ten jeho výraz, když se zeptal. Když mu to došlo, miloval její křídla. Líbilo se mu, že se jí mohl dotýkat mezi nimi a tím jí způsobovat slast, protože pro ni to bylo něco nepopsatelného. Bylo to místo, které bylo na dotyk dost citlivé, a přitom všem na očích. Ale to zděšení, které viděla v jeho karmínových duhovkách. Přišlo jí z toho dost úzko, viděla stejné zděšení, jako tenkrát, když mu chtěli odříznout jeho ruce. Ale teď to byla ona, kdo byl bezbranný a podaný na pospas jemu.

Hlasitě a ztěžka dýchala, snažila se nabrat ten studený vzduch, který jí předtím pomohl, no teď. Nešlo to, nedostavila se žádná úleva, jeho prsty ji jemně přejely po jejích zádech, přesně mezi těmi jizvami. Vzala první triko ze skříně, protože na sebe vylila vodu v koupelně, takže měla opět odkrytá záda.
"Dobré, Babybird," hladil ji po zádech a Hana začala opět klidně dýchat, takovou reakci nečekala ani ona sama. Všechno se to na ní teď podepsalo, jela na plný výkon, a to si vzalo svoji daň. Stačil jeden pohled do těch jeho zlatých očích a bylo jí jasné, že ten hlas poznal nebo o co hůř, slyšel vše.
"Proč... Proč se ptáš... Když odpověď... Už znáš," řekla ztěžka a narovnala se, měla pocit, že přišel na jméno jejího bývalého. Dívala se na něj a jejich oči se do sebe vpíjely. Atmosféra mezi nimi zhoustla, Keigo se zamračil, jeho křídla se nebezpečně načepýřila.
"Co chceš abych ti řekla? Nebo ti má říct, že v tom autě nikdo nebyl a dělat z tebe blbce," řekla klidněji a přešla k pohovce, na tohle si musela sednout. Potřela si obličej, přesně tomuto se chtěla vyvarovat, bylo to, ale riziko, s kterým do tohoto vztahu šla. Že to jednou zjistí, nečekala, že tak brzo. Měla v plánu mu to jednou říct, ale tohle bylo docela brzo. První zkouška vztahu a důvěry.
"Chci, abys mi řekla, zda Tomura Shigaraki je tvůj bývalý přítel," řekl podrážděně a poslední slovo řekl s dost velkou dávkou odporu, nechtěl to vytahovat, ale nějak mu to nedalo. 

Hana se opřela o opěradlo a zavřela oči, přemýšlela o tom, co se stane, když mu to potvrdí. Ale lhát mu nechtěla, lepší teď než později. Vztah se zakládal na důvěře, měla však pocit, že snad jediná v tomto vztahu, co říká absolutně vše.
"Ano. Tomura Shigaraki je můj bývalý a tímto, už ukončuji veškerou konverzaci ohledně něj," podívala se na Keiga, vážně si chtěl kazit jejich první společné Vánoce tím, že vytáhne toto.
"Ne, Hano... Co ti v to autě chtěl," řekl naštvaně, žárlil a neskutečně, Hana si povzdechla.
"Prosím ztiš se vedle spí dítě a pokud chceš vědět, co chtěl, tak se podívej na sebe," vzhlédla k němu a Hawks se zarazil. Chvílí uvažoval, co tím myslí, než viděl odraz ve skle, byl jak dítě, kterému brali hračku. Žárlil a hodně, tak že začal být naštvaný na ni. Tak o tomu šlo, prolítlo mu hlavou a povzdychl si. Nevěděl, jak se v této situaci zachovat. Nikdy tohle nezažil, žárlivost, strach o někoho druhého. Strach, že by mu ji mohl někdo vzít.

"Stýkáš se s ním," posadil se vedle ní a Hana se usmála, přišlo jí to na jednu stranu vážně vtipný.
"Jasně každý čtvrtek o páté," řekla ironicky a on se ušklíbl, "Keigo, to si vážně myslíš, že jsem tak pitomá, abych se momentálně tahala s ním a zničila něco, co je mezi námi?"
Nevypadal, že by jí moc věřil, ten jeho podezíravý pohled jí dost zneklidňoval. Občas si přála vidět chlapům do hlavy, protože tito dva byli jak malé děti a ona si momentálně připadala, jen jako nějaká jejich hračka, o kterou se můžou přetahovat a dělat ji ze života peklo.
"To ani nezkoušej, Keigo. Jsem k tobě upřímnější, než bych musela být. Dávám ti své pracovní věci do tvé práce a o některých neví ani moji podřízení, říkám ti o sobě úplně vše to se nedá, ale říct o tobě." I když její hlas zněl naštvaně, pořád šeptala, aby nevzbudila Koto. Nelíbilo se jí, že se s ním musí hádat, když vedle spí dítě, ale on očividně nechtěl přestat.

Hawks odvrátil zrak, měla pravdu. Jeho první volno v životě, první společné Vánoce s někým, koho měl rád a on to teď tak zmrší. Bál se o ni a musel uznat, že až přehnaně žárlil. Ona byla, ale teď jeho přítelkyně, kterou ale obtěžoval její bývalý přítel, který je momentální nejnebezpečnější zločinec Japonska. S tímto zkušenosti vážně neměl.
"Kdybys se sním znovu potkala, zatkneš ho?" Jeho otázky se jí přestávaly líbit, on si nechtěl dát pokoj.
"Možná má pro mě pořád slabost a myslím, že mě nezabije, ale na to spoléhat nemůžu. Takže se bojím, že kdybych něco zkusila nedopadlo by to dobře. Co zmůžu jen ze svými krystaly, když je může změnit v prach? Krom toho momentálně vedu vyšetřování," chytla se znova za triko a zhluboka se nadechla. Tentokrát už to bolelo, nebyl to jen tlak.
"Počkej ty vyšetřuješ LoV?" Jeho postoj, to, jak se zatvářil. Dělal na tom taky?
"A kdo v této zemi po nich nejde hm... Moje vyšetřování, ale má zabránit, aby ten hňup nezlikvidoval všechno na prach. Znáš takovou tu logickou hru... Máš před sebou dvě kolejnice, na jedné straně... Stojí skupina lidí... Na druhé jeden člověk.... Ty máš rozhodnout... Kudy vlak pojede," rozkašlala se a dost nemotorně vyběhla na balkón, zapřela se o zábradlí. Keigo za ní přešel, a ne zrovna nadšeně se k ní naklonil. Hana koukala na svou ruku, byla od krve tak jako její ústa.
"Volám Eliase," vběhl zpět do bytu a potichu si vzal z ložnice, kde spala Koto. Nic nepostřehla, jen tvrdě spala za což byl rád. Tohle nemusela po tom, co si zažila, vidět ani slyšet.

"Teď už by to mělo být dobré," podíval se prvně na Hanu a pak na Hawkse, který seděl na barové stoličce a pořád se mračil, "Jen bych doporučoval, abyste byla pár dní v klidu a žádnou zátěž."
"Jistě Eliasi budu na to myslet. Jsou Vánoce, to bude v pohodě svátky lásky, míru a pohody," otočila se na Hakwse a ten převrátil oči v sloup a upil ze sklenice, kterou si nalil. 
"Za tou studentkou UA můžou až tak za dva dny. Hlava je v pořádku, růžky jsme vrátili jen tedy svůj quirk kyseliny, bude muset používat opatrně. Nesmí se jí to momentálně dostat na hlavu, kvůli těm ranám. Jinak nemohl jsem se spojit se školou, abych jim o tom mohl říct více," řekl trochu neklidně a Hana se usmála.
"Collector se naboural do jejich systému a oni ho teď dávají do kupy. Mám číslo na Aizawu, tomu dám vědět. Přemýšlela jsem, že bych tam vzala celou její třídu, trochu povzbuzení určitě po tom zážitku ocení."
"Její rodiče jsou taky na cestě, ty mají výjimku a budou jednat s ředitelem Nezu. Pochopil jsem to dobře, že tohle byla objednávka na ty růžky?" Hana si povzdechla.
"Ano."
"Víte, že to znamená, že si našel zábavu a bude prudit, když bere takové zakázky."
"Ano vím, že si našel hračku, zase sedí před tebou a ta druhá u pultu," podepřela si hlavu rukou a zhluboka se nadechla. Keigo se opět na ně podívala a ušklíbl se, na něj by vážně málem zapomněl, ještě tu strašil tento chlap.

Pískot malé holčičky probudil oba a oni se na sebe vyděšeně podívali, Keigo vyběhl z ložnice a díval se, jak Koto stojí u stromečku. Její pištění ustalo a se zadrženým dechem pozorovala dárky pod stromečkem, Hana se dobelhala za nimi a usmála se.
"On mě našel, ale je brzo ne?"
"No víš, já jsem včera se strejdou volala Santovi. U nás v zemi to nosí ježíšek a ti dva se spolu domluvili a poslali to teďka, ale museli jsme jim slíbit, že si to rozbalíš až večer." Koto hltala každé slovo, které Hana řekla, a ještě jednou přišla i s Panem Žirafou k dárkům, když uviděla své jméno, rozběhla se do ložnice se převléct, aby byla hodná holčička, která si dárky zaslouží. 
"Tak tohle bych nevymyslel," pokýval hlavou a přišel k Haně, myslela si, že jí jen obejde, ale jeho ruce ji k němu přitáhly a políbil ji na čelo.
"Jestli se tě dotkne, zabiju ho," usmál se a pustil ji, "měla jsi pravdu, nevíš o mé minulosti zhola nic a pokud se chceš setkat s mým otcem, asi bych ti měl říct, co byl zač." Tohle bylo nějak přehnaně lehké, ať už měl v plánu cokoliv, nezanechalo ji to moc v klidu.

Všichni tři seděli u večeře a Koto s Hawksem pozorovali, jak si Hana v klidu nabrala lžíci bramborového salátu, dost na to nevěřícně hleděli, krom toho museli jíst lžící, což bylo u nich dost nezvyklé. Nakonec se Keigo odhodlal, nebylo to tak špatné, ale zvláštní i Koto ochutnala, zprvu se netvářila, ale po další lžičce to nakonec snědla. Chtěla totiž dárky, takže sníst salát bylo to nejmenší zlo, které pro to mohla udělat. Jen co si umyla ruce rozběhla se ke stromečku a začala rozbalovat své dárky, měla tam od všeho trochu, šatičky, několik hraček, pastelky...
"Co to je," podala krabičku Keigovi a on se otočil na Hanu, na krabičce stálo Strejda Hawks a Koto, kývla hlavou a on ji rozbalil. Byly v tom dvě malé zelené náušničky s krystalem a dvě větší rudé a do setu k tomu byl podlouhlý krystal ve stejné barvě, jen Koto měla zelenou žirafku. Ať už to udělala kdykoliv bylo to dokonalý.
"Chceš si je nasadit?" Nemusel se ptát a malá holčička si nadzvedla vlásky a Keigo jí je pomohl nasadit i on si nasadil svůj dárek, dost to ladilo s jeho křídly. 
"Jakou to má cenu?"
"Nechtěj to vědět, protože bys to pak nechtěl nosit," usmála se a nabrala si další sousto, jako jediná seděla pořád u stolu a jedla svou porci, nikam nespěchala, chtěla pozorovat, jak Koto u stromečku září, jak sluníčko.
"Podobný má i tvůj otec, to jsi mu vyrobila," přisedl si ještě blíž k ní a Hana se narovnala. S jakým klidem dnes reagoval ji vlastně dost vyvádělo z míry.
"Jo, když mě učila babička používat můj quirk. Občas jsem za ní tedy jezdila a on se tam taky párkrát zjevil. Tak jsem mu dala svůj první vyrobený krystal. A pak čirou náhodou zjistil, že ten krystal je spíš diamant a dá se s přehledem srovnat s přírodním."
"A pak si uvědomil, že bys mohla být dost velký přínos?" Pokývla hlavou a v ten moment se rozzvonil zvonek. Koto se rozzářila ještě víc, nějak to tušila, že za dveřmi budou oni. Na chvíli je pozvali k nim, aby mohli holčičce sbalit dárky. Koto jim všechno ukazovala a vysvětlovala, co vytvořila během včerejška ani slovem se ovšem nezmínila o Carii. Dělala, jakože se nic nestalo. 

"Tak se měj princezno a prosím tě, hlavně je doma nezlob," usmál se a Koto na něj natáhla ručky, chtěla se rozloučit. Vzal jí do náruče a jeho úsměv pomalu opadal. Pevně ho držela kolem krku a usmívala se. Zaraženě ji pustil na zem a Koto se okamžitě natahovala k Haně, která se s ní také obejmula. Když ji její malé ručky obejmuly a dotkly se jí, taky ztuhla. Měla před sebou jakousi vizi, obrázek. Sebe?
"Pá pá, Teto," dala jí pusu na tvář a rozběhla se za rodiči ke dveřím, Hana držela v ruce vizitku, kterou jim chtěla dát, ale nějak se neměla k pohybu. Až se zaklaply dveře výtahu se teprve oba vzpamatovali. Ať už to bylo cokoliv, vykolejilo je to natolik, že nevěděli, co se kolem nich dělo.

"Počkejte prosím," vydechla Hana a podala ženě její vizitku, s berlami se těžko chodilo natož běhalo, "kdyby se něco stalo." Ještě několikrát se zhluboka nadechla a narovnala se.
"Moc děkujeme," potřásla jí rukou a podívala se i na Hawkse, který došel. Oba dva věnovali Koto trošku zmatený pohled, musel to být její quirk.

"Taky si to viděla," zeptal se, opíral se o stěnu a společně s ní čekal až výtah sjede dolů. 
"Záleží, co jsi viděl ty," řekla a sledovala, jak se mění čísla pater, kde si výtah nachází. Přišlo jí to, jako věčnost, než se dveře výtahu konečně otevřely. 
"Já nemám barevná křídla a už vůbec ne tak obří," prohrábl si vlasy a jeho křídla se trochu roztáhla, v malém výtahu totiž nebylo možné křídla roztáhnout naplno.
"Viděl jsi sebe? Já vlastně taky, stále sem kdesi uprostřed čehosi a měla jsem zpátky svá křídla," přejela si po rameni a Hawks se na ni překvapeně povídal.
"Mohla jsem zas létat," zašeptala a potáhla si mikinu, jeho výraz změkl a přitáhl si ji k sobě. Nikdy to neřekla na hlas, že by mu záviděla, ale některé její pohledy. Muscari měl pravdu, muselo jí to chybět.

"Ty jsi nechala otevřené dveře od balkónu," podivil se, když vstoupil do bytu a ofoukl ho dost chladný vzduch. No při pohledu na ni, jak zavrtěla hlavou, že ne, se jeho peříčka rozletěla do celé bytu. Nikdo tu však nebyl. Rozhlížel se všude, zda se tu nic nezměnilo nebo spíš neztratilo, ale jediné, co přebývalo byly dva balíčky, pod stromkem, na kterém visela jmenovka ve tvaru motýlka. Podíval se na dveře od balkónu, které měly rozsypanou kliku a pak zpět na dárky. 

Stála tam u pohovky a koukala na oba balíčky, neochotně k nim přišla a vzala ten menší, který ji chtěl dát na ulici, když ji odtáhl do té uličky. Chvíli ho jen držela v rukách, než se ho rozhodla otevřít. Byl v tom řetízek s přívěškem ve tvaru herní konzole a z druhé strany bylo vyryté Player two.
"Co je v tom?" Slyšela jeho podráždění hlas, zavěsila řetízek na prst a natáhla k němu ruku, na které visel. 
"A v tom druhém," optal se a čekala až balíček otevře. Byla to velká modrá krabice s černou stuhou, kterou zdobila stejná motýlí jmenovka. Rozvázala balíček a on ji jen tiše pozoroval. Neřekl jí nic. Sundala víko krabice a trochu překvapeně zamrkala. Vytáhla nový Hero oblek, byl ze silnějšího materiálu, takže byl určen na zimu. Velký rozdíl, byl však na zádech, kde nebylo nic, co by je odkrývalo, ale zdobila je velká černá motýlí křídla. Krom toho tam byly i boty a legíny, protože vršek, byl stejně dlouhý, jako měla doteď. Vše ladilo s barvami, které vybral tenkrát pro její Hero oblek. Barvy jejích křídel.

"Jak to sakra udělal," zavrčel Keigo, pamatoval si, že jí udělal Hero kostým a teď během dne tu měla nový, protože její klasický byl poničený a hodil se spíš na léto. Moc dobře slyšel poslední větu, kterou jí řekl a když viděl obrázek motýlích křídel. Ona byla jeho Butterfly a musela mít křídla. 
"Obleč si ho." Hana se na něj zmateně podívala, tohle jí nepřišlo zrovna, jako nejlepší nápad.
"Chci tě v něm vidět. Obleč si ho." Jeho tón hlasu byl tak zvláštně zabarvený, že s jistotou nedokázala říct, co zamýšlí. Chvíli na něj jen bezradně koukala a svírala látku jejího Hero obleku. Jeho zlaté duhovky ji propalovaly skrz na skrz a čekal až se půjde převléct. 

Neodporovala, raději, a bez jakéhokoliv dalšího slova či námitky si šla obléct dárek, který jí dal Tenko. Nechápala, jak se trefil do její velikosti, ale nějak usoudila, že od té doby moc nevyrostla, a tak to asi riskl. Vypadala kouzelně, líbilo se jí to, ale nějak se neměla k odchodu z ložnice. Nebyla si jistá, co má Keigo v plánu, ale nic dobrého z toho nekoukalo. 

Pomalými kroky se vydala do obývacího pokoje. Stál u prosklené stěny a díval se na budovy okolo. Přemýšlel, zda ji sleduje, protože to možná i on sám chtěl, aby se díval, tak jak on chtěl, aby je slyšel. Když klaply dveře ložnice otočil se na ni. Vypadala krásně. Neměla své rukavice, ale brýle a sluchátka měla nasazené. Sledoval, jak si opřela berle o pohovku a dokulhala až k němu.
"Můžu si to už vysvléct," zamrmlala a on ji chytl za bradu. Zvedl její obličej a sundal jí brýle, které odhodil na pohovku, aby mohl pohlédnout do jejích fialových očí. Nechápal, jak tyto oči mohly jednu dobu vidět něco dobrého v člověku, který zabil tolik lidí. 

Pevně jí stiskl ruku a než stačila cokoliv udělat, přirazil ji ke skleněné stěně. Tak aby měla obličej u okna. Její druhou ruku přidal k té první a pevně je držel přitisknuté ke sklu, zatímco jí rozepl pásek a vyhrnul jí oblek výš. Jeho prsty zašly za lem jejích legín a stáhly je i se spodním prádlem dolů. Rozepl její kostým a přitiskl se na ni, cítila, jeho dech na svém zátylku, když jí zuby stáhl límec. 
"Ty jsi moje Babybird," zachraptěl jí do ucha a ona vzdychla, když rukou přejel k jejímu klínu. Stála skoro na špičkách a šíleně to bolelo, a přitom jejím tělem projížděly vlny slasti. Pustil její ruce a slej k jejímu krku, který obepnul, dbal na to, aby ji nechytil až moc pevně. Přejel po něm až na záda, kde stáhl ještě níž její kostým, takže nemohla pohnout pažemi. Vrátil se rukou zpět k zátylku a vjel do jejích vlasů a zatáhl. Přirazil tak její tělo na to své a Haně unikl další slastný sten. Každý jeho další pohyb ji způsoboval větší rozkoš, měla pocit, že si tím něco nárokuje. Jako by snad chtěl jemu ukázat, že ona je jeho a ten kostým byla čistá provokace. A tohle s ní dělal před prosklenou stěnou, došlo jí to, co celou dobu zamýšlel. Chtěl mu ukázat, že je jeho a on už na ni nemá žádný nárok.

"To... bolí," řekla přiškrceně mezi vzdechy a snažila se on něj odtáhnout. Keigo si všiml, že se jí začaly podlamovat kolena a jen na chvíli od ní odstoupil, aby ji mohl zvednout. Obmotala mu nohy kolem pasu a přirazil ji ke stěně. Pevně ho objala a zabořila mu hlavu do ramena, bylo to příjemné, bylo to vzrušující, líbilo se jí to každým kouskem těla. Ale po jejích tvářích stékaly slzy. Znovu to zabolelo.
Dusila své vzlyky ve stenech, které jí způsoboval. Chytla jeho křídlo a pevně ho stiskla, jeho hlava se zaklonila dozadu a on vzdychl. Ještě několikrát to zopakovala, on poodešel od okna a přešel do ložnice. 

Hodil ji na postel a jeho peříčka se rozlétla po pokoji, aby si mohl sundat svoje triko. Nehodlal teď skončit. Hana konečně mohla hnout pažemi a sundala si svůj nový kostým a stáhla Keiga za krk ní a políbila ho. Jestli si teď myslel, že nad ní bude mít kontrolu, mýlil se. Tohle si líbit nenechala. Jazykem mu přejela po krku a kousla ho do ramene, sykl bolestí, ale i tak mu na obličeji hrál pobavený úsměv. Posadila se na něj a z úst ji vyšel další slastný sten, přitiskla se k němu a nehty mu přejela mezi jeho křídly. Dost silně na to, aby mu tam zůstaly červené rýhy. Nechtěla, aby k ní byl teď momentálně jemný, když jeho prsty ucítila, jak se jí zarývají do zad a táhne je přes její jizvy, pevně semkla rty k sobě. Jedna jeho ruka jí zatáhla za vlasy dozadu a políbil ji. Jazykem jí zabloudil do úst a nechtěl se od ní ani na píď posunout.

Jedno teď věděl na prosto přesně, nevzdá se jí, i když to znamenalo, že se bude muset postavit nadřízeným. Nemohl ji dál sledovat, byla na to až moc důležitá, aby ji takto trápil. On už ani dál nedokázal lhát, otázka, která se mu, ale následně vynořila, byla děsivá. Když ji nebude sledovat on, tak kdo? Pochyboval o tom, že přestanou. Přesvědčil se, že dělala na mnoha věcech, jen doufal, že svou prací, která děsila jeho nadřízené neohrozí i jeho. Pozoroval, jak spokojeně leží na břichu a spí, posadil se na postel a podíval se na Hero oblek na zemi. Věděl, že tohle bude těžké, jak pro ni, tak pro něj. Smířit se s tím, že to bude zkoušet znova, znova bude provokovat, aby ho donutil žárlit. 
"Nechci tě ztratit Babybird," zašeptal jí do ucha, i když věděl, že už ho dávno neslyší, odhrnul jí prameny vlasů, které jí teď padaly do tváře a vtiskl jí polibek na tvář.  

kapitola 14 <---   ---> kapitola 16