Butterfly effect - kapitola 14

Zdravím vás u dalšího dílku,
doufám, že se vám bude líbit. ♥

Bylo něco po jedné hodině ráno, seděla u notebooku a volala s otcem. Keigo docela tvrdě spal, ale nemohla riskovat, že by jí slyšel, když by volala s otcem v obývacím pokoji. Raději seděla venku na balkóně zakrytá dekou. Když to Nikolaus vzal vynadala mu, že se mohl ozvat, když se Keigo naboural do jejího notebooku, ale kvůli tomu nevolala. Potřebovala pomoc, nějak sama uznala, že v tomto by hrály roli její city a ona potřebovala někoho nezainteresovaného. 

"Mám problém... Upsala jsem se ďáblu a potřebuji tvoji pomoc."
"Teufel? Silné slovo," usmál se na ni a Hana se mračila. Nevěděla, komu to má říct, protože těch, kterým to říct nemohla bylo víc než těch, co mohla. Vlastně těm, co to mohla říct, bylo absolutní minimum a pomoci by se možná nedočkala. Nadechla se a podívala se na obrazovku.
"Tomura Shigaraki ala Tenko Shimura, slíbila jsem mu, že zjistím, kdo mohl za to, že ho přehlédl systém. Moje dokumenty, by mu postačili k tomu, aby se tenkrát mohl stát Hero bez žádných otázek, ale teď... Bylo tam moc nesrovnalostí a mě napadalo, že jsem na to mohla koukat trochu z neprofesionální strany, protože jsem s ním chodila a no... Chci, aby ses na to podíval jako někdo, kdo ho vůbec nezná a pomohl mi vypátrat, kdo za to mohl, protože když to nezjistím hodlá zničit všechno na prach." Její otec na ní zaraženě koukal a snažil se působit, co nejvíce normálně. Kdyby se nebavil před chvílí s Keigem o Shigarakim, tak by ho to tak nevyvedlo z míry. Jeho dcera ho, ale stále překvapovala.
"A nemůžeš ho prostě jen zatknout a zbavit se tak problému?" Hana přivřela oči a propalovala otce pohledem. Bylo by to řešení, ale kolik lidí by během toho zabil?
"Ten kluk si vytrpěl víc než dost. Zabil vlastní rodinu, měsíce hladověl na ulici, zachránil ho chlap, který ho využil a udělal z něj zrůdu a dál s ním manipuluje, a to je prosím pěkně v base. Myslím, že si zaslouží aspoň kousek spravedlnosti," řekla dost naléhavě, nechtěla ho ztratit na dobro. Keigo měl pravdu, některé v Tartarusu zabíjeli, on by tam určitě skončil a s jistotou mohla říct, že by to nedopadlo dobře.

Nikolaus si protřel obličej a zapřemýšlel se, chtěl jí chránit, ale pokud mluvila pravdu a zprávy nelhaly tak Tomura byl dost silný soupeř. Možná by toho byl opravdu schopný.
"Ty ses s ním potkala, že? Proto si byla tak vytočená."
"Jo, ve městě. Vyhledal mě pomocí chatu ve hře, přidali tam nové rozšíření a já si ho nezkontrolovala. Nějak jsme si to vyříkali, a takto to dopadlo."
"Dobře a ta dohoda je teda jaká?"
"Když najdu viníka, který za to může, zničí jen ho a ne celý svět."
"Nemůžeš prostě ukázat jen tak, na někoho, koho se potřebujete zbavit?"
"Tenko je dost chytrý a přesvědčit ho o tom, že je to opravdu on dá už i tak zabrat," usmála se a přikryla se dekou. Seděla na balkóně a mrzla tu kvůli tomu Villainovi, co se jí pokusil zabít a pak se s ní líbal? To ovšem otci raději neřekla. Mírně při té vzpomínce zrudla, bylo to až moc dobré na to, aby to tak vypustila z hlavy. Přejela si po krku, stále ještě trochu bolel, ale jakkoliv to mohlo znít zvráceně, líbilo se jí to.
"Pokusím se. Uvidím, co zmůžu a co najdu. Napíšu, kdybych něco potřeboval zjistit od lidí okolo tebe." Hana přikývla a na chvíli se podívala na protější dům.
"Danke, Papa. Gute Nacht."
"Schmetterling, bitte, dávej na sebe pozor. Za tu dobu se přece jen mohl změnit." Hana ukončila hovor a poslala mu vše, co měla a co nového zjistila. Přemýšlela, zda když něco doopravdy najde a ukáže to na All for One, zda to doopravdy udělá. Přece jen mu dal domov a postaral se o něj. Tenko měl, ale občas svou hlavu. Dítě, které všichni odmítali se našlo v symbolu zla. Přišlo jí hodně divné, že ho zachránil zrovna on. Malý chlapec, který byl obdařen destruktivní silou, měnit vše na prach byl náhodou zachráněn právě All for One? To byla dost divná náhoda, které se jen těžko dalo věřit, doufala, že v tom ale není jediná. A on jí bude věřit taky. 

Hana už se chystala za Keigem do postele, pořád tvrdě spal. Jeho křídla padala z postele a ona se ho lehce dotkla, pomrvil se, ale neprobudil. Jak moc jí to chybělo, při vzpomínce na muže, který se s ním střetl a vybral si ho, jako další trofej do své sbírky se ušklíbla. Posadila se na na postel a chtěla položit na stolík svůj mobil, když v tom se rozblikal. Přijímače zachytili několik signálů Collectorových lidí různě po Musufatu, tohle bylo divné, něco se dělo. Rozběhla se k notebooku a začala zasílat všem zprávy a prozvonila snad všechny, co mohla. 
Vběhla zpět do ložnice a vytáhla svůj Hero kostým, vlastně si ho nechtěla brát, ale teď jí to prostě přišlo jako dobrá provokace. Chtěla, aby jí v tom viděl.
Začala se převlékat, když neměla křídla, mohla si pod to obléct další teplejší vrstvu oblečení, aniž by musela mít přes záda svůj přehoz na křídla.
"Kam jdeš," posadil se rozespale a promnul si oči, probudil ho, jak tu pobíhala, "jsou tři ráno." 
Protáhl se a podíval se směrem, kde Hana kramařila. Bylo zhasnuto a jen typoval, kde se asi v místnosti nachází.
"Collecotrovi lidi po celým městě, přijímače zachytily jejich signály a mě se může zbláznit program," hodila po něm mobil a Keigo viděl, jak na mapě města skoro vše bliká.
"Fajn, máš dost lidí," rozsvítil lampičku v pokoji a podíval se na ni. Měla na sobě svůj Hero kostým, sluchátka, které zdobila tykadla spíše pro můru než pro motýla, ale vypadala kouzelně. Usmál se.
"Chceš pomoci," usmála se na něj taky a on přikývl, lepší než zůstat zase tady zavřený a bez ní.

"Dobře vezmi si tady tyto adresy," poslala mu na mobil místa, která má zkontrolovat a chtěla jít opačným směrem, "Hawksi, počkej."
Otočila se a udělala pár kroků zpátky, vzala mu jeho sluchátka a dala do nich nějaké malé zařízení. Dotkla se brýlí a chvíli počkala.
"Arumihs, synchronizuj," řekla a vrátila Hawksovi jeho sluchátka, "Kdyby něco uslyšíš mě, pokud budu potřebovat pomoc ozvu se. Vidím, jak se tváříš."
Přišla k Hawksovi ještě o cosi blíž a stáhla si ho pro polibek, jeho ruce jí k sobě přitáhly a jeho křídla je obklopila.
"Teď leť," vtiskla mu polibek na tvář a rozběhla se opačným směrem. Své krystaly jí tvořily křídla, která teď neměla. Několik budov bylo prázdných, každý ovšem hlásil příjem signálu. Tohle bylo divné, našla tam jen mobily, ale nikde nikdo. Došlo mu, že našla jejich vlny a zařídil to tak, aby je zdržel. 

Haně zbývaly ještě dvě místa, která měla prošetřit. Rozběhla se zapadlou uličkou a zastavila se před vchodem, byla to velká budova mnoho pater a ticho. Původně nechtěla do uvnitř vůbec jít, protože tu vypadalo vše v pořádku, ale když se otočila všimla si, že z kontejneru za ní, něco vytéká. Rudý sníh znamenal jediné. Otevřela poklop, zápach, který se z toho linul jí donutil ho opět zavřít. Našla několik těl, některé vypadaly čerstvě jiné tu hnily, jak dlouho. Když uslyšela kroky, schovala se, doufala, že jí momentálně nikdo nenajde a vyčkávala, co bude dál.
Kroky mizely na druhou stranu, když nakoukla ztuhla. Muž, který nasedal do auta byl Collector. Bavil se s mužem o nějakém obchodu a jí došlo, že v budově budou ještě lidi. Projela brýlemi budovu, ale nemohly najít žádné teplo a pak jí došlo, že je tam něco, co brání její termovizi.

Vyfotila auto a poslal to všem i s polohou, jen doufala, že někdo zprávu přečte a pokusí se ho sledovat. Její priorita teď byla zjistit, zda v budově nejsou stále civilisté ohrožení na životě. Jen, co se zpráva odeslala, na jejích brýlích se zobrazily odpovědi, že okamžitě několik z nich vyráží.
"Keigo, slyšíš mě?"
"Jo, hele ty budovy jsou prázdný možná..."
"Zapínám polohu, moje není prázdná, takže potřebuji..."
Keigo slyšel hlasy, které cosi pořvávaly, a Hana přestala mluvit, něco mu klinklo na mobil. Byla to zpráva od Hany ohledně auta Collectora. Okamžitě se rozletěl jejím směrem.

Neměla na výběr musela jednat okamžitě, jen co se muž opět zeptal se Hana postavila. 
"Pro Hero," zařval a krystaly se rozletěly jeho směrem, a i ona vyrazila směrem ke dveřím. Muži venku nebyli připraveni, ale jen co se střetla s mužem ve dveřích schytal ránu nohou, kterou by teď neměl možnost ani zlomit. Její brýle okamžitě ukázaly další a další osoby v budově, našla jedno z jeho operačních míst, přímo v Musafatu. 
"Kasasagi, našel jsem jeho auto!"
"Sleduj ho," zavrčela nahlas a drapla muži ruku, v které držel zbraň a chtěl na ní namířit, "Na cestě by měl být i Mascuri, takže tu nebudu sama, leť!"
Hawks raději nic neodpověděl, nelíbilo se mu, že jí tam musí momentálně nechat samotnou. Dost mu to hrálo na nervy, vážně ji tam nechtěl nechat na pospas jim.
Snažit se chytit auto by nebylo jindy náročné, ale muž nebyl sám a když se okno na střeše i postranní okna otevřela, zbystřil. Vzpomněl si na to, jak se potkal s Hanou, opět zbraně. Jenže tentokrát nestříleli na něj, ale na civilisti, takže mu nezbylo nic jiného, než slétnout na zem a jeho peří zachraňovalo civilisty. Lidé začali chodit do práce nebo z práce domů, takže jich tu začalo přibývat. Naneštěstí se objevili i další Pro Hero, kteří dostali zprávu od Hany. Když však auto dostihly, bylo prázdné. I lidé, kteří stříleli tam nebyli. 
"Hana," zavrčel Hawks a rozlítl se směrem, které si pamatoval, jeho mobil totiž už neukazoval její polohu.

Hana se schovávala za sloupem, v ruce držela prostřelený mobil. Několik krystalů držely muže, kteří byli podle její dedukce nebezpeční, problém, ale byl, že už jí začaly docházet. Vážně by jí přišla vhod pomoc. Muscari měl sice motorku, ale byl taky opačným směrem než ona a bylo nasněženo, Hawks se teď naháněl s Collectorem.
Zase skončila sama, jak ráda dělala v týmu než sólo. Nenapadlo by jí, že to bude takto krizové, nešla by sem sama, ale neměla tolik lidí.
Zaměřila se na sloupy na proti ní, všimla si, že se za nimi taky někdo schovává, a tak se, co nejtišeji přesunula do předu. Setkala se spárem čistě žlutých očí a za ní se krčil muž. Okamžitě po ní vystartovala a ona jí přirazila zpět ke sloupu, šlo to nějak lehce, což se jí nezdálo a pak jí to došlo. Zjistila si, že Twice uměl vytvořit klony a teď. Nebyl schopný se ani pohnout.

"Pšt," dala si prst přes ústa a Himiko ztvrdla, nechápala, co tato Hero dělá, "Nechceš, aby sem přišli ne?"
"Já nemůžu, nemůžu," mlel pořád dokola Twice a Hana pustila Himiko, oba teď byli neškodní, což se nedalo říct o zbytku obyvatel domu.
"Je tu i Tenk... Tomura," podívala se na Togu, která si přeměřila Hanu a ta si povzdechla. Sundala si šálu a převázala jí nohu, která jí krvácela. Byla postřelena.
"Twici, k sakru vzchopme se chlape, musíte odsud vypadnout," zavrčela a Twice se na ni podíval, držel si přitom svůj obličej a bezradně sledoval mladou ženu před sebou. Hana se podívala na dveře, kde bylo schodiště, vypadalo to, že tam nikdo není. Teď byli civilisté a ona je musela dostat ven. Věděla, že utečou, ale co jiného jí zbývalo, mohla jen doufat, že se tu objeví někdo další.
"Vem Togu a běžte po tom schodišti a snaž se držet ústa, nebo vás zastřelí, budu vás krýt, ale musím nahoru. Rozuměli jste oba," řekla rázně Hana a oba dva se na ní nechápavě dívali, neměli na výběr, museli ji věřit, pokud nechtěli skončit mrtví.

Hana se vydala nahoru o několik pater výš, kde její senzory tepla ukázaly tělo, které leželo na něčem, co připomínalo nemocniční lůžko. Přišpendlila muže ke stěně a zaměřila se na tělo, její fialové zorničky se zúžily a celým tělem jí projela vlna strachu. Růžová pleť, kudrnaté vlasy ve stejné barvě a hlavě dvě díry. Stihla jí stáhnout z lehátka a skopnout ho, protože se rozrazily dveře a ozvaly se další výstřely. Její záda se obalila krystalem a vytvořila tak něco, přes co neprošla kulka.
"Mino, broučku, slyšíš," podívala se na ni a její víčka se od sebe odlepila, hlas, který slyšela totiž znala, "už to bude dobrý. Vydrž, slibuji, že tě odsud dostanu."

Jen, co ztichl hluk, už neměla na výběr, nechtěla nikoho moc zranit. Všechny její krystaly v budově, které držely doteď všechny nebezpečné Villainy, vyrazily za ní. Právě jí vytočily a její oči zezelenaly. Chytla Minu do náruče a rozběhla se ke schodům, muži se nestačili ani otočit, protože je její krystaly strhly pryč.
"Do háje, Hawksi, kde si," zakřičela a snažila se přitom neslítnout i s Minou ze schodů, protože je brala, co nejrychleji dolů.
"Chvilku, nemám tvoji polo..." Oknem budovy, kolem které letěl vyletělo několik jejich krystalů a on vletěl do ní. Už tu chvíli kroužil, ale nemohl přesně určit, která z budov to je a nějak ho nenapadlo, že i bez mobilu s ní může komunikovat.
"Mino, už to bude dobrý, Mino," přivinula Minu k sobě ještě blíž k sobě a rozrazila dveře. Střetla se s jeho zaraženým pohledem a dala mu Minu do náruče.
"Leť s ní do nemocnice a zavolej Idě a Eliasovi, rozumíš!" Její hlas zněl, přesně jako, když byla na něj naštvaná. Budovou se ozvala dost velká rána a ulicí se rozléhaly dost divné zvuky.
"Tak sakra leť," řekla zoufale a on až neochotně vyletěl oknem ven. Rozběhla se zpět na schodiště a doběhla do jednoho z nejnižších pater, její brýle opět ukazovaly další postavy, přicházející z ničeho. Tohle nebyli hrdinové a krom toho to bylo hodně divné. 
 
Další podezřelou věcí bylo, že nikoho na tom schodišti nepotkala, podívala se okem ven, když doběhla do mezipatra. Viděla Twice s Togou a další Collectorovi lidi. Twice si stoupl před Togu a připravil se k boji. Chránil ji, i když jim nic udělat nemohl.
Udělala několik kroků dozadu, krystal rozbil okno a ona ním proskočila. Krystal se zabodl do muže, srazil ho k zemi a ona dopadla na sníh kousek od něj. Jedna velká záře a její krystaly se zformovaly. Červený oheň narazil do krystalů, které je oddělovaly od spálení na prach. V životě takto neimprovizovala, musela něco vymyslet. Všimla si, že i Twice má něco s nohou, takže oba měly dost stěžený pohyb a oba byli bez quirku.
"Pozor," zakřičela Toga a dva krystaly je strhly k ní, další oheň. Mačkali se v zákrytu jejich krystalů, kterých nebylo moc. Musela své tělo, co to šlo opět obalit krystaly, aby oheň nezasáhl ty dva a ona neskončila na škvarek. Tohle přestávalo být dobré, věděla, že se tu brzo takto upečou. Muž, který stál u okna, neměl očividně takovou výdrž a musel na chvíli přestat. Všimla si, že naproti nim se cosi zhmotnilo, co vypadalo jako portál. Když muž opět přestal, Toga i Twice ucítili, jak je její krystaly nabraly a jen tak se stihli vyhnout další přívalové vlně ohně. Dopadli před bránu a krystaly se vrátily. Hana věděla, že teď nechala uprchnout dva nebezpečné villainy, ale teď by ji jen na přítěž, protože byli bez quirku a ona by je musela chránit.

Její boty a legíny, které tvořily její Hero outfit nepříjemně hřály. Cítila snad i zápach spálené látky. Všechno se jí rozmazávalo, přehřívala se, na to že venku mrzlo a všude byl sníh. Potůčky potu jí stékaly po obličeji a nemohla se pořádně nedechnout. Snažila se přetlačit oheň, šlo to, ale jen, co se o píď posunula, oheň, který přicházel z okna se ještě víc, přiblížil k ní. Došlo jí, že jí nechtějí zabít, ale nebáli se jí ublížit, takže seděla mezi plameny a čekala. Dokonce vyslala i pár krystalů, ale nikoho netrefila. Nechápala, jak člověk za ní mohl takto dlouho vydržet, nebo možná nebyl sám, ač či tak nebo tak, pomalu ztrácela vědomí a krystaly jeden po druhém padaly k zemi. Nedokázala se už soustředit, aby je udržela. Před ní opět ustal oheň a někdo se na ní rozběhl.

Pískání gum a rozmazaná šmouha, která se přední vznesla a praštila sebou o vedlejší dům znamenalo jedno. Pomoc přijela. Mascuri ohodil muže a Mirko se rozběhla pro Hanu. I oheň za ní ustal, přišli všichni, co se mohli nejrychleji přesunout. Hana se zmohla na to hodit Mascurimu svoje brýle, které si nasadil a otočil se na budovu.
"Všichni od budovy," zakřičel a jeho prsty se dotkly stěny, nadechl se a jeho oči nabraly na zvláštním lesku, budova jako by začala praskat. Nerozpadla se, ale liány a rostliny, pohltili všechny, co byli v budově a vytáhl je ven. Soustředěně koukal před sebe a brýle mu ukazovaly, kde, kdo je. Naboural strukturu, která bránila termovizi.

Hawks slétl na zem a jen tak uhnul liáně, která svírala muže a obepínala ho tak, jako když had drtí svoji kořist. Svůj zrak zaměřil na Mirko, která se k němu okamžitě rozběhla a vrazila mu do náručí Hanu.
"Do nemocnice hned." Měl pocit, že dneska dělá spíš sanitku, ale když ucítil, jak Hana hřeje, okamžitě vzlétl. Byla v bezvědomí, jedna ruka ji visela dolů a druhou měla přehozenou přes své břicho. Kdyby neviděl páru, která jí odcházela od úst, řekl by, že je snad i mrtvá. Připadalo mu to, jako hodně špatný sen, za tento týden skončí po druhé v nemocnici. Byli už kousek od nemocnice a Hana začala cosi mrmlat. Jeho oči se na ni upřely, měla je pořád zavřené.
"Hano?" Jemně ji k sobě přitiskl, ale žádná odpověď, a tak se podíval na velkou budovu před ním.
"Nemůžeme tak rychle létat zase spadneme, Ali," zamrmlala a Hawks se na ni podíval. Mluvila úplně z cesty, krom toho si uvědomil, že to nebylo mířené na něj. Něco se jí zdálo?
"Ali?" Nechápavě zavrtěl hlavou a snažil se co nejlépe slétnout k zemi, aby ji neublížil. 

"Tak, jak se na tom," ozvalo se za ním a jeho pohled se přesunul na Lukáše, který držel v ruce helmu.
"Ida-san říkala, že bude v pořádku, dokonce i ty její nohy. Neměla by jí tam zůstat jizva." Lukáš trochu nechápavě zamrkal a přišel ke Keigovi blíž.
"Jaké jizvy," zeptal se a podíval se na spící Hanu, která se trochu pomrvila, no neprobrala se.
"Museli jí strhat nohavice z nohou, měla je tam přiškvařený. Naštěstí byla tak mimo, že ji to neprobralo," vydechl Keigo a chytl Hanu za ruku, včera se spolu ani nebavili a dnes o ni mohl přijít.
"On ji nezabije," řekl podrážděně Lukáš a vzal si židli, kterou postavil vedle lůžka Hany, tak, aby viděl i na Keiga, "bude chtít, aby se dívala až tě chytí, v tom se vyžívá. Kdyby jí chtěl zabít, tak jí tam spálí hned. Jejich útoky byly vypočítaný, chtěli jí jen vyřadit a tím by to skončilo, nechali by ji na pokoji."
Hawks se neklidně zavrtěl na židli, ten chlap mu už vážně lezl krkem, krom toho nechápal je se z toho auta dostal. Nikde nezastavilo, nedávalo to smysl.

"Když jsem s ní letěl, byla asi trošku mimo. No a řekla něco ve smyslu, nelétej tak rychle nebo zase spadneme, Ali. Kdo je Ali," podíval se na Lukáše, který se usmál a protřel si obličej. Myslel si, že mu řekla, kdo byla Falcon.
"Ali je Falcon, je to její zkratka jména. Alena. Víš, Ali brala Hanu v zimě létat."
"Hana nemůže létat v zimě ne, její křídla nesnesou chlad nebo tak jsem to pochopil z toho, co jsem se o ní dočetl." 
"Jo chlad a žár, ale myslím tím, jakože brala, že jí vzala do náručí a létala s ní. Přes zimu to dělávala častěji, právě kvůli tomu, že Hana nemohla. Chtěla, aby viděla, jak to vypadá v zimě z jejího pohledu. No a jednou vletěly do vánice, Falcon se z ní snažila dostat, ale jak držela Hanu, nebylo to tak lehký a při dalším náporu větru, Hanu neudržela a pustila. Kus nad zemí jí chytila, obklopila je jejími železnými křídly a dost tvrdě dopadly na zem. Ali si přitom jedno z křídel zlomila, ale Můrka byla v pořádku. Byla na ní tak naštvaná, že se s ní tři dny nebavila, jakože s ní nepromluvila ani slovo, jen jí občas šla pomoci při sprchování, protože jí to křídlo viselo a měla s ním problémy... Stejně si nedokážu představit, jaké to je, když ti vezmou něco, co bylo tvojí součástí. Musí jí to vlastně dost sžírat, když je s tebou a vidí tebe, jak si vesele poletuješ a ona na tebe kouká zespod," zadíval se na jeho rudá křídla a Hawks v sobě pocítil dost nepříjemný pocit. Možná to nechtěl takto podat, ale jeho hlas nabral na dost zvláštním tónu až mu to bylo nepříjemné. I to, jak se podíval na jeho křídla, měl pocit, jako by Lukášovi vadilo, že je snad má a ona ne. 
"Vezmi ji někdy na nějaký pěkný večerní let, nejlépe v zimě, miluje světýlka," řekl z ničeho nic, otočil se zpět na Hanu a pohladil ji po tváři. Hawks jen mlčky seděl a koukal na něj a občas zabloudil na její spící obličej. 

Pořád se neprobouzela, vlastně nechtěl nikam jít, a tak si ustlal na křesle kousek od jejího lůžka. Snažil se aspoň na chvíli usnout, což se mu zprvu nedařilo. Měl hlavu opět těžkou jak balvan, bylo toho moc. Dělal špeha u LoV, sledoval Hanu pro jeho nadřízené, práce, co se týkalo jeho agentury, Tomura a teď do tohoto tento chlap, který ohrožoval všechny. Chtěl si odpočinout přes Vánoce a nějak zrelaxovat při dívce, která ho přitahovala tak, že měl chuť skončit s prací pro Hero Public Safety Commission, jen aby mohl být s ní, bez toho, aby to musel tajit. Z toho všeho se jeho oči začaly zavírat.

"Potřebuji notebook," zamumlala, aniž by otevřela oči a Hawks se prudce zvedl z křesla u okna na kterém spal. Hana se posadila a rozlepila od sebe víčka, pořád jí bylo strašné teplo až jí z toho bylo dost zle. Na hrudi cítila obrovský tlak, špatně se jí dýchalo.
"Měla bys odpočívat," řekl dost naléhavě Keigo, i když věděl, jak to skončí. Hana se na něj podívala, přimhouřila oči a ušklíbla se.
"Já vím, kde má Mina růžky, ale potřebuji notebook, abych tu osobu vystopovala a slibuji, že to nechám na vás," podívala se na Keiga a ten s velkou nechutí šel něco sehnat. Netrvalo to dlouho a za chvíli byl zpět, akorát nebyl sám.
"Aizawa-san, zdravím. Micu," pokývla rukou a vzala si notebook, "za prvé potřebuji ještě svoje brýle a za druhé, jak je sakra možný, že studentka UA, která má být na internátu skončila v rukou Collectora?"
Dívala se na ty dva a oba nevypadali moc nadšeně, něco se asi moc pokazilo. Věděla, že kvůli Tenkovi, museli být ubytování na kolejích UA, aby měli ochranu, takže jí dost zajímalo, jak bylo možné, že dostaly studenku z UA a pravděpodobně bez povšimnutí.
"Její rodiče psali, ale když jsme jim teď volali o ničem neví. Takže si myslíme, že to prostě někdo nahrál tak, aby mohla odejít pryč," řekl podrážděně Aizawa a Mic se ušklíbl. Všechno připojila k notebooku a začala projíždět fotky.
"To je na dlouho. Arumish vyhledej fotografie, někdy kolem října, vyhledej, kde jsem Já, Nita a Mina." Fotky se načetly a všichni přešli až k ní, aby viděli, co dělá, Keigo si držel odstup, nějak tušil, že tohle nemá ráda, no neřekla jim nakonec vůbec nic.
"Dobře, tady tyhle fotografie, projeď databází a vyhledej osobu na fotografii a tu holčičku, zkus projít databází pohřešovaných, jen tedy kdyby to nic nenašlo zkus jí vzít přes program FaceAge." 
Všichni se na ni trochu zmateně podívali, no Hana vypadala, že ví, co dělá.

"V tom obchodním centru, za námi přiběhla ta holčička a obdivovala Mině růžky, nějak mi to nepřišlo podezřelé, no, když mi došlo, že budou Vánoce, tak ta žena řekla, třeba ti je přinese Santa Claus a pak se s ní chtěla fotit. Ta holčička nevypadala, jako její dcera, když si to tak zpětně vybavuji, za další i ta ženská mi byla povědomá, ale všechno to bylo tak narychlo... Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost."
Tohle je překvapilo, Hana prostě nepřestala, možná jí bylo zle, ale jela dál. Koukala do notebooku, který patřil Idě, která teď měla s Eliasem na starosti Minu a cosi pořád odklepávala na notebooku. 
"Caria Murat," řekla dosti překvapeně, "proboha, jak jsem ji nemohla poznat... Ona pracovala pro tátu, pašovala diamanty k nim do země a ta holčička její nebude, protože ta byla typická Asiatka."

Měla pravdu holčička už nějakou dobu pohřešovaná byla, a dokonce jí rodiče stále hledali, protože když otevřela složku, bylo tam několik nových žádostí o znovu prošetření. 
"Dneska večer mají nějakou schůzku či co," prohledávala nějaký soubor a oba profesoři z UA trochu zmateně koukali, jak její prsty mačkají tlačítka, jezdí po touchpadu a její oči rychle těkají z jedné strany na druhou, "jedná se o nějaký sjezd... Ne, já vím, co to je... Je to večírek, budou tam všechny mafiánské rodiny, které s nimi spolupracují, dělá se to na upevnění vztahů. Takže bychom mohli udělat razii, najít ty růžky, protože co tak vidím, Caria převedla obří částku někam na Kajmanské ostrovy do banky a zachránit tu dívenku a vrátit ji rodičům."
Její fialové oči se střetly s dost zmatenými pohledy ostatních, ta holka neměla nikde žádné tlačítko na vypnutí, z jedné akce do druhé.

Po celou dobu ji Hawks sledoval a modlil se, aby to nechala na jindy. Když slyšel její slova, měl pocit, že se snad zbláznila. Nervózně si prohrábl svoje vlasy, tohle nemyslela vážně. Jen, co ti dva odešli, přišel k Haně blíž a přitáhl si ji k sobě. Nehodlal se s ní domlouvat ani dohadovat, prostě jí oznámil, že tohle nechá na nich. Původně jí nechtěl pustit z nemocnice, ale byla jediná, která měla povolení sledovat mobilní zařízení.

Seděla vedle Hawkse v dodávce ještě s několika Pro Hero a sledovala polohu Cariany, která je zavedla vážně k danému místu. Potřebovala mít jistotu, že adresa, která tam byla bude správná. Jela s nimi, i když do budovy, jí Hawks zakázal vkročit, tohle prostě nechá na nich a Hana vlastně ani neprotestovala. Nechtěla se s ním dohadovat, věděla, že tohle byl její limit.
"Bude tam i tvá rodina," prohodil Hawks a snažil se působit nějak normálně. Hana k němu zvedla oči a usmála se.
"No, podle tohoto, asi jo. Ale neboť otec skončil, tak by tam být možná jeho bratr Markus, ale ten podle mě nevystrčí paty ze sídla, dokud vše neprojde a nezjistí, co všechno mu nechal Nikolaus, takže by tam mohli být maximálně sestřenice, bratranci, ale na ty zatykače nejsou. Řekla bych že spoustu z nich pustíme," řekla klidně a zase se zahleděla do notebooku.
Jak moc si přál být u ní doma v posteli a nepustit ji nikam na krok, byl nevyspalí záda ho bolely z křesla, v kterém se pokoušel spát a teď šel na další misi. I když musel uznat, že tohle mělo být něco lehkého, nebylo to z jedné náročné mise na další náročnou misi.

"Váš otec, je mafián," podivil se Sakamata a Hana si skousla ret.
"Bývalý, je teď v programu svědků," odpověděla v klidu a několik zkoumavých pohledů si ji změřilo.
"Oh... Takže se v tom asi dosti orientujete, tady v těch sešlostech, měly bychom být na něco připraveni?" Hana se chtěla začít smát, ale potlačila to v sobě.
"No já, to znám jen z vyprávění. Otec mi občas o těchto sešlostech povyprávěl, jako o vtipné historce při, které se vždy něco pos... pokazilo a začalo se střílet a vraždit," řekla s lehkostí a Hawks na ni vyděšeně koukal, ona mluvila o svém kriminálním otci a byla naprosto v klidu. Ještě jim tu potvrdila, že její otec zabíjel.
"Možná jen, moje rodina ovládá krystaly a poznáte je podle motýlích křídel, rodina Murat jsou obyčejní lidé, ale Caria umí vnutit různé představy a myšlenky lidem, má to však jistá omezení, také pro ně pracují spousta lidí s quirkem, další rodiny ze seznamu, ke kterému jsem se dostala teď přes otce, no... neznám... takže počítejte asi ze vším," odtrhla se od obrazovky a podívala se na osazenstvo v dodávce. Tušila, že tohle půjde docela hladce, nikdo by nechtěl zbytečně bojovat s Pro Heroes, když by hrozilo to, že by je zatkli.

Seděla v autě a čekala až dojdou, bylo to šílené, měla nutkavost jim jít pomoci, ale nemohla. Její nohy jí neposlouchaly a šíleně jí ještě bolely, což byla daň za to, že byly v pořádku, bez žádné viditelné újmy. 
"Ty mi něco slíbíš, a nakonec se snažíš umřít, Butterfly?" Na sucho polkla, znala ten hlas moc dobře, nevěřícně se otočila a přesvědčila se tak, že v dodávce s ní byl Tomura. Všimla si, že něco za ním zmizelo, ale drželo se to poblíž. Nějaký stín v hlavě jí prolétlo jediné jméno, Kurogiri.
"Jediný, kdo se snaží asi umřít si ty, když tě napadne jsem vlézt, když jsou venku Pro Heroes," zavrčela na něj a on si k ní přisedl. Nespouštěla z něj své oči a čekala, co ten cvok má zas v plánu. Dokonce zapomněla, že Hawks má pořád její sluchátko, takže je mohl slyšet.
"Toga s Twicem vyprávěli o Pro Hero, která se málem upekla a ovládala krystaly. To si mě chtěla naštvat nebo co?" Hana měla pocit, že si z ní dělá legraci.
"Víš, všechno se netočí jen kolem tebe, to je moje práce."
"Umírat," zeptal se a ona se napřáhla, nebylo jí těžké ji chytit ruku, všimla si jak se k ní naklonil. Neměla dost síly na to, aby se nějak výrazněji bránila. Každý její výdech byl hlasitější a těžší, natiskl se ni a přitlačil ji k sedačce. Usmíval se, tohle si vyloženě užíval, byla teď vlastně dost bezbranná. 

"Hano," ozvalo se ze sluchátek, které měla kolem krku. Hawks slyšel nějaké hlasy, ale nerozuměl jim nahoře se z toho stalo dost velké pozdvižení, krom toho museli Cariu i s jejíma podřízenýma zneškodnit, protože se přece jen o něco pokusili. Tu si však do parády vzal EraserHead, mohla si jen zkusit někomu něco vnutit do hlavy. Takže vyšel na chodbu, kde bylo aspoň větší klid.

"Tohle bude zajímavé, Butterfly." Tomura si uvědomoval, že je slyší, chtěl, aby ten okřídlenec žárlil. Chtěl, aby věděl, jaké to je dívat se na to, jak se dotýká něčeho, co patří jemu. Ještě víc se k ní naklonil, jeho rty se skoro znova dotýkaly těch jejích. Snaha ho od sebe dotlačit, byla opět marná. Rukou jí zajel pod triko, přejel po její pokožce až na záda a ona ztuhla, prsty se mu zaryla do jeho ramene a Tomura se stejným výrazem koukal do jejích očí. Nevšiml si toho. Celou dobu přehlížel fakt, že jeho motýlek.
"Butterfly, kde máš křídla?" Jen, co se zeptal se dveře dodávky otevřely a červené peří se zastavilo kousek od ní. Byla tu sama, ležela na sedačce a vyděšeně pozorovala pírka nad svou hlavou.

"Babybird, jsi v pořádku," vlezl do dodávky a rozhlížel se, zda tu vážně už není, neměl se tu nikam schovat. Hana pořád ztěžka dýchala, měla pocit, že nemá dostatek vzduchu. Dusila se.
"Potřebuji ven," zaprosila a Keigo jí pomohl ven z dodávky, opřela se o zábradlí a vdechovala studený vzduch, který jí přišel naprosto dokonalý. Přemýšlel, zda hlas ve sluchátkách opravdu patřil jemu. Chtěl se moc zeptat, ale nevěděl, zda je to dobrý nápad. Právě teď. Vypadala, že tohle střetnutí jí vyvedlo dost z míry a nechtěl, aby ji přitížit ještě víc, tím, že do ní bude rýpat s tím, zda to byl opravdu Tomura Shigaraki.
"Vše v pořádku," ozvalo se od dveří budovy a jeho pohled zahlédl v davu i pár motýlích křídel.
"Kasasagi se udělalo zle," zalhal a nahlas vydechl, nelíbilo se mu to. Vůbec.

To malé děvče se vytrhlo EraserHeadovi z náručí a rozběhlo se pryč od něj. Pevně objalo Hanu, až se bolestí zajíkla. Natiskla se na její bolavé nohy a její malé ručičky se pevně drželi její bundy, kterou měla rozepnutou. Trochu zmateně na ni koukala, ale vzápětí si uvědomila, že jí Caria vnutila představu, že je její matka a ona byla jediná, kterou si pamatovala, potom co EraserHead vypnul její schopnost. Vzala holčičku, ta ji okamžitě objala a nechtěla pustit. 

kapitola 13 <---   ---> kapitola 15