Butterfly effect - Kapitola 13

Doufám, že se vám bude nový díl líbit.
Pěkné počtení! ♥

"Vážně musíš," zaúpěl Keigo který chroupal perník, ať už to bylo cokoliv bylo to dobré a mohl se toho ujíst. Hana upekla několik druhů vánočního cukroví, které se naučila s Ali a mu zachutnaly perníčky. Musela se smát, když si včerejší noc spálil pusu. Zasloužil si to, neměl jí to ujídat z plechu, když to před chvilinkou vytáhla z trouby. 

Hana se k němu naklonila nad pohovku, aby na něj viděla a on se na ni usmál s perníkem, který držel mezi rty. 

"Doufám, že něco zbyde, ne že to všechno sníš Keigo," naklonila se tak, aby mu část perníku ukousla. Všimla si, že jeho ruce se zvedli, chtěl jí stáhnout, což se jí nelíbilo, takže sebou rychle trhla nahoru a schroupala perník. Uraženě se posadil a propaloval jí očima. Nechtěl, aby šla kupovat dárky tomu, co přijel tak nečekaně. Zase věnovala čas Lukášovi a ne mu.
"Můžeš jít se mnou," řekla mile a Keigo se podíval na balkón, bylo hezky. Padal sníh, nebylo ani tolik zataženo, ale nemohl. Všichni byli venku.
Nemohl by vyjít bez toho, aniž by si ho nikdo nevšiml. Být to možná mimo tuhle sezónu, tak by to šlo, ale teď, to nebylo moc vhodné.
"Víš, že to jaksi nejde," zamrmlal a Hana se ušklíbla, v hloubi sebe, doufala, že tohle jednou pomine. Nelíbilo se jí, že chodili většinou před večerem ven, i když v Japonsku byl bujný noční život. Pořád tu bylo míň lidí, než přes den. A hlavně míň fanynek. Nevadilo jí to, ale někdy už chytala vážně nervy. Posledních pár dní po tom incidentu si vyšli ven a několikrát se zadařilo, že někdo něco chtěl po Keigovi. Podpis nebo fotku, ale někdy to jisté fanynky přeháněli a její rekce na sebe nenechala dlouho čekat.

Stála tam a pozorovala, jak se kolem něj motá skupinka děvčat, mohly být o pár roků mladší než on. Jak na Halloween zmínila Nita, je to nejvíc sexy Pro Hero, jaký je momentálně na trhu, v hodnocení hrdinů je číslo 2, hned po Endeavor a hlavně je to nejžádanější "svobodný" mládenec v Japonsku. Nejvíc sexy sedělo, ale svobodný tedy už nějakou dobu nebyl. 
Problém nebyl její žárlivost i on žárlil například na Mirko, ale to že u něj se to až tak neodráželo v jeho quirku. Jeho křídla se občas načepýřila, ale to se dalo přirovnat i k jiným věcem, jenže ona? Z nějakého důvodu, se její ruce vždy obalily krystalem. Což, vysvětlovat bylo občas dost těžké. Hawks si to, ale užíval vracel jí to za ten vánoční večírek, který strávila právě s pěknou králičí Pro Hero, místo něho. Tedy aspoň tu první část. 

"Vlastně ti závidím, víš to," díval se, jak si obouvá boty a ona k němu vzhlédla. Opíral se o roh stěny a koukal na ni.
"Co mi závidíš?" Nechápavě se zatvářila a čekala, co řekne. Proč by jí měl závidět a hlavně, co by jí měl závidět. Ve finále on byl v jistých věcech svobodnější než ona a věnovala krátký pohled jeho křídlům.
"Jsi NO.1 a nikdo po tobě nechce, žádné autogramy, fotky. Prostě vyjdeš ven a jsi volná." Hana se nadechla, neuvědomoval si kolik špinavé práce musela udělat, než se k tomu dopracovala.
"U nás to není stejné, jak u vás. Moc dobře víš, co jsme dělali na misích, vždyť sis to četl, ne," koukla na něj a Keigo se zamyslel. Četl a u jedné misi neskončil, vlastně jí i tak záviděl. Hana vzala za kliku dveří a chtěla je otevřít.
"Náhodou máte fajn, že můžete zabíjet." Hanou projela dosti nespecifikovaná vlna pocitů, která se jen těžko popsat slovy. Přemýšlela, zda mu rozuměla dobře nebo jestli kontext jeho věty pochopila správně, a tak se na něj ještě jednou otočila.
"My zabít nemůžeme, ale když ho pošleme do Tartarusu, stejně tam některý popraví, tak, co potom sejde na tom, zda ho zabiju já nebo oni, když v moment, kdy ho chytám může zabít kohokoliv."
Tomuhle nešlo oponovat, měl pravdu, ale někdy bylo zbytečné si špinit ruce. Hlavně v některých misích, vždy když se zadávala, tak jim jejich zadavatelé občas důrazně z opakovali, že bude lepší, když ho nepřivedou, vždy v kontextu, aby nevyšli jako ti špatní. Nikdy se o těchto věcech nebavila s Keigem, ani nevěděla, že má na to takový názor. Nemusela, ale nic říkat, bylo mu jasné, že s tím jistým způsobem souhlasí.

Šla ven s jediným cílem, a to koupit několik dárků Lukášovi, když tak nečekaně přijel. Takže si prošla několik obchodních center a nakoupila pár drobností. I když se to na první pohled nezdálo, měl rád doplňky. Šperky, hodinky, a hlavně nemohla zapomenout koupit nějaké cédéčko s písničkami. Kupodivu měl docela rád i víno a neboť věděla, že Ramona ho ráda taky, koupila mu její značku, protože se ve vínu nevyznala. Krom toho miloval i tetování, takže mu zase koupila henu, aby si mohl vyzkoušet, jak by dané tetování na něm vypadalo. Dokonce přemlouval i ji a Falcon, ta nakonec svolila, takže si od něj nechala vytetovat za krk motýlka a bylo jasné proč. 

Včera také dala Keigovi přístup k její poloze, aby věděl, kde se pohybuje, když se takto Collector ukázal, bylo to bezpečnější. Byl by u ní rychle, hlavně teď když byl tady, takže kdyby potřebovala pomoc stačilo stlačit víckrát po sobě vypnutí mobilu.
Procházela stánky venku, kde nějaké děvče prodávalo cédéčka, které obsahovaly její tvorbu, měla je tam i zapnuté a nezněly vůbec špatně. Tedy její hlas, a tak se dala do řeči. Slečna byla velice milá a příjemná, typické japonské děvče, které chtělo být zpěvačkou, z jejich rozhovoru ji však vyrušil její telefon, který ji upozornil na novou zprávu. Prvně si myslela, že je to Keigo, protože byla blízko KFC a on rád kuřecí. Stejně byla už na odchodu a chtěla se vrátit zpět domů za ním.

Byl to docela šok, když zpráva byla poslána do chatu jedné z her. Když hrála s Tenkem měla chat zapnutý na mobilu. Většinou mluvila a mobil přepsal zprávu a odeslal. Zprvu si myslela, že si chce o svátkách zahrát, ale když chat rozklikla pocítila dost nepříjemný pocit.

Shiggy: Ahoj, musím říct, že ten kabát, co máš na sobě je pěkný. Tmavě zelená... Vážně pěkná barva něco mi to připomíná.

Hana se rozhlídla na okolo, no nikoho v okolí neviděla. Tohle bylo zlé. Podívala zpět na mladou slečnu, která jí ještě něco vyprávěla a ona se snažila ignorovat fakt, že ji pravděpodobně sleduje. Nervózně podupávala nohou a pevně svírala tašky, které sebou měla.

Shiggy: Je neslušné ignorovat spoluhráče a přestaň být tak nervózní nebo se snad něčeho bojíš, Player Two?

Hana se opět podívala do mobilu a nevěřícně koukala na display. Že by ji? Jak by ji mohl poznat, když v tom baru.
"Player Two," řekla si spíš pro sebe, když se mladá žena na ni podívala ucítila, jak jí dal někdo ruku kolem ramen. Jindy by ho asi kopla nebo se o něco pokusila, ale když cítila jeho čtyři studené prsty na svém krku, neudělala nic. Mile se usmála na dívku, která teď zmateně koukala na podivína. 
"Moc děkuji za rozhovor, doufám, že se ještě potkáme. Pěkné svátky," řekla trochu nervózně a Tomura dívce jen mávl. 

Neměla ponětí, kam jí takto potáhne a raději to ani vědět nechtěla. Neměl na sobě ani její krystal, měla sice pár v tašce, ale teď to bylo k ničemu. Byl by rychlejší.
"Ten tvůj kabát mi připomíná tvůj Pro Hero kostým, všiml jsem si, že ho už skoro nenosíš. To se ti tak zprotivil, Butterfly?" Kupodivu jeho hlas zněl docela klidně, což jí překvapilo. Ovšem, když vyslovil její přezdívku, kterou jí dal bylo v tom něco zvláštního. Vycítila, že jí nepřišel ublížit, takže mu schytla ruku a odstrčila ho od sebe, což se mu nelíbilo.
"Ne, s kostýmem nic není, je naprosto v pořádku, oba. Jen nebyla nálada ho nosit," zavrčela na něj a on se usmál. Ta její nebojácnost ho vážně fascinovala. Ať už se jednalo o jakoukoliv situaci, snažila se dát najevo, že se nebojí.

"Je tu moc lidí na rozhovor," usoudil, když se pár lidí na ně otočilo.
"Co když s tebou nechci mluvit," zavrčela na něj a Tenko jí věnoval jeden ze svých nebezpečných pohledů. Věděla, že by ho na takovém místě neměla provokovat, ale nechtěla se tu na veřejnosti bavit s Villainem. To by nebylo dobré, hlavně pro ni.

Jedinou nevýhodou bylo, že stáli u jedné z postranních uliček, které tu byly prakticky skoro na každém rohu. Takže jí tam stáhl docela rychle a přitlačil ji ke stěně. To už se, ale její krystaly pohupovaly vedle jeho krku. Tak jak jeho ruka spočinula výstražně znova na tom jejím.
"Já se nepřišel prát, Butterfly," naklonil se k jejímu uchu a pevně zmáčkl její ruce, které držel nad její hlavou a otřel se rty o její tvář.
"Vážně, zatím to tak nevypadá, když ses chtěl sejít stačilo možná slušně napsat," odsekla mu a snažila se mu vymanit z jeho sevření. Nelíbilo se jí to nebo ano? To, co cítila, bylo dosti matoucí, jedna její část bila na poplach, druhá část, chtěla o mnoho víc, než jen jeho ruku na krku a v té třetí to vřelo, protože na něj byla stále dost naštvaná.  
"A přišla bys? Já měl pocit, že tě zaneprazdňuje ten okřídlenec, co se kolem tebe motá. Pro Hero Hawks."
"O co ti k sakru jde?" Její hlas sklouzl do dost divné tóniny, ale její výraz zvážněl. Narazil na něco, co se jí nelíbilo, znal ten výraz velice dobře. Její reakce byla potvrzení toho, co už si myslel. Ti dva spolu vážně něco měli. Byla to jedna z věcí, o které se chtěl ujistit. Když ho viděl, jak se i přes to, že nemohl použít svá křídla, snažil pomoci a odnesl ji dovnitř budovy, začal mít podezření. Dokonce ji tu potom incidentu v Tokiu sledoval a párkrát na ně narazil ve městě. Viděl, jak ho držela za ruku, když v okolí nikdo nebyl, a to, jak se na ni díval. Žárlil a hodně, měl sto chutí proměnit toho opeřence v hromádku prachu. Jenže věděl, že to by Butterfly asi definitivně ztratil.

"O co mi jde? Přinesl jsem ti dárek k narozeninám," řekl dost lhostejně, pustil ji a poškrábal se na krku. Hana chvíli myslela, že si s ní střílí, ale když vytáhl krabičku z kapsy kabátu a podal ji. Zvedla svoje fialové oči k jeho obličeji a nechápavě těkala z něho na krabičku.
"Chtěl jsem ti ji dát předtím než budeš mít narozeniny, ale pořád si se ochomýtala kolem budov, kde je až moc Pro Hero a policie, takový sebevrah nejsem a když si pak jela do Tokia, řekl jsem si, že tam by to šlo, ale ty jsi šla na ten večírek a... A pak jsem tě viděl, jak si padala dolů."
"To si byl ty, kdo mě chytl," vykřikla a udělala krok dozadu, tohle nechápala. Bylo to jak z nějakého blbého filmu. Proč by ji teď zachraňoval, když?
"Neodepsal, nezavolal si, absolutně si mě odstřihl... Tak, co po mě teď chceš?"
"To ty si mě kontaktovala, a ještě si mě provokovala," zavrčel a jeho tváře nabraly lehce červený odstín, při vzpomínce na ten večer. Hana si prohrábla vlasy a vydechla. V hlavě měla úplný chaos, ano kontaktovala. Hrála s ním hry, občas mu něco poslala, ale tak to mělo zůstat. Neplánovala, že se s ním střetne osobně, vždyť jí nepoznal. A kdyby přece jen, mohla se vymluvit, nebo se prostě trochu přestrojit.
Věděla, že i kdyby mu chtěla pomoci sebevíc, neuspěje. Neměla ho, jak vysek z toho, co udělal.

"Měla jsem popito a ty jsi mě nepoznal, to si dost rychle zapomněl," uchechtla se, opřela se o stěnu a Tomura se ušklíbl, jeho zorničky se nebezpečně zúžily.
"Řekli mi, že jsi zemřela, po tom skoku z mostu. Nevěřil jsem, tak jsem tě hledal, ale nikde o tobě nebyla zmínka." Hana se zasmála tohle bylo povedené. Role se tu jaksi vyměnily.
"Ne, přežila jsem a skončila v psychiatrické léčebně, kde ze mě udělali blázna, Villaina... Aspoň víš, jaké to je, když celé dny prosedíš nad notebookem a hledáš, kdo tu posranou složku smazal a taky pravdu o osobě, na které ti záleží a jediné, co najdeš je nic. Absolutně ztracený čas, protože té osobně už si úplně ukradený. Dal jsi přednost jemu," zavrčela, když už se sním takto nedobrovolně setkala, tak byl čas si to všechno vyříkat.
"Dal jsem přednost tvému životu, před mým. Myslíš, že by to dovolil Hano, dovedl mě k tobě na pokoj a čekal tam na tebe. Chtěl tě zabít a já se měl dívat. A když jsem pak četl ten dopis, došlo mi, že kdyby se to dozvěděl, tak by po tobě šel, protože věděl, že bys nepřestala. Já jsem tu složku smazal, protože jsem chtěl udělat aspoň něco dobrého ve svým zkaženým životě," vyštěkl a Hana se nervózně ošila, zahrál si na hrdinu, ale i tak. Bolelo to a moc.
"Kdo měl taky čuchat, že tvůj mentor je All for One. Nikdy si mi to neřekl, to jsem se dozvěděla až tady, že je spojený s Ligou a tím pádem i s tebou... Ale teď už je to všechno jedno, ty Villain, já Hero."

"Zatkneš mě," nastavil ruce a Hana si ho přeměřila, měla by a moc dobře si toho byla vědoma. Ale přesto všechno, jaksi nemohla. Díval se na ni, jeho modrošedé vlasy mu lemovaly jeho světlý obličej a několik pramenů mu padalo do tváře. Černý zimní kabát s ovčí vlnou, který měl na sobě vypadal až moc dobře. Její mysl se opět začala ubírat na tu jednu stranu, která měla příchuť zakázaného ovoce.

"Co vlastně chceš," podívala se do jeho vrásčité tváře, která i přesto všechno vypadala tak hezky.
"Zničit společnost, tak jako ona zničila mě. Na prach." Hana se zprvu zarazila, ale pak se zapřemýšlela a Tomura vypadal dost překvapeně, žádná reakce typu, to neuděláš nebo já ti to nedovolím. Nic typického pro hrdinu, což ho trochu vyvádělo z míry.
"Proč mi tohle zní jak All for One," zamyslela se, "Že by to bylo tím, že jsi úplně celý on. Stejně vypatlaný." Tomura zatnul pěsti, tón, jakým s ním mluvila, a to, jak ho označila se mu bezprostředně nelíbil.
"Jak si mě..."
"Jsi o dost chytřejší, ale přesto sebou necháš manipulovat, chlapem, který sedí Tartarusu, nemá se k tobě, jak dostat momentálně, ale děláš, jak on píská. Když si naposledy, byl bez jeho dohledu, uměl jsi víc než s ním. Dokázal jsi víc než s ním. Všechno, co děláš, co říkáš... To jsou jeho slova, ne tvoje. Takže se ptám sakra znovu, ale tentokrát nechci slyšet loutku Tomuru Shigarakiho, ale Tenka Shimuru, Co vlastně chceš," udělala k němu pár kroků, takže místo, které teď mezeru, kterou mezi sebou měli, byla tak jeden krok. Díval se na ni těmi svými karmínovými duhovkami a propaloval ji skrz na skrz. To, co oba vyzařovali se dalo krájet. 

Jeho ruka opět vylétla ke krku a začal se opět škrábat. Co tu nebyl All for One, nabral jistou dávku sebevědomí, ale teď měl pocit, že to, co měl pod nohama, mu znovu sebrala. Našel si cíl, který chtěl uskutečnit a ona mu řekla, že je to přesně to, co chce on. Ne, tohle přece nechtěl, co ona ví o tom, co chce All for One? Jak by to mohla vědět? 
"Já nejsem jeho loutka," zavrčel a Hana udělala další krok k němu. Začala si zahrávat s dost nebezpečnou hranicí jeho příčetnosti, ale přesto jí to bylo jedno.
"Ne, jsi něco, co stvořil. Osoba, které nedovolil nic bez jeho povolení. Jestli tě měl rád jako syna, tak byl stejně mizerný otec, jako byl Kotaro. Můžou si podat ruce, jedině čeho oba dva dosáhli bylo, že jsi trpěl. Kolikrát si kvůli němu krvácel, kolikrát tě málem zabili..."
"A co tvůj otec," naklonil se k jejímu obličeji, oba mohli cítit na své tváři dech toho druhého. Chtěl jí to vrátit, připomenout, že na tom je stejně, ale ona si zachovala svůj klid. Jejich oči se do sebe nebezpečně vpíjely, byl to boj. A ani jeden nechtěl ustoupit.
"Můj otec uznal, že byl ukázkový debil, ale když zjistil, co se stalo na tom internátu a to, jak semnou zacházely v té nemocnici, když jsem skočila. Myslíš, že ta nemocnice stojí," zeptala se, a ještě blíž přisunula svůj obličej k tomu jeho, "Můj otec byl a možná stále je kriminálník, vrah, zloděj, ale nikdy by nedovolil, abych pykala za jeho chyby, protože to přesně děláš slízáváš všechno za ně. Za jejich chyby a přešlapy, zatímco jeden hnije pod drnem a druhý v Tartarusu." 

Než si uvědomila, že to hodně přepískla, bylo už pozdě. Nevydržel to, jeho ruka chytla Hanu pod krk a zvedl ji. Pevně mu chytla ruku, ale to bylo vše. Neudělala nic dalšího, i když by možná mohla.
"Tak to skonči... Pokud chceš změnit vše v prach, co na mě sejde? Pokud věříš tomu chlapovi, co tě nedokázal zachránit, když jsi to potřeboval, tak prosím," vysoukala ze sebe, čekala, že přiloží svůj prst k jejími krku, ale neudělal to. Ona ho nikdy do ničeho nenutila, jak si vždycky myslel. On... Šel sám. 

Pod sebou opět ucítila pevnou zem a on ji přitáhl  k sobě. Mohla se opět volně nadechnout a když otevřela ústa, políbil ji. Vzepřela se, no tohle byl marný boj. Ochutnával to, co teď bylo někoho jiného a bral si zpět to, co mu patřilo. Jednou ruku držel její pas a tiskl jí k sobě a druhou zajel od jejích blond vlasů, které se mu proplétali mezi prsty, přitom neztratil na své ostražitosti, aby přece jen nepřidal poslední prst. Kdyby jí ublížil, nedosáhl by nic. Ztratil by osobu, která přesto všechno pořád stála na jeho straně.
"Hrdina si zaslouží odměnu," odtáhl se od ní kousek a na rtech mu hrál pobavený úsměv, věděla, na co naráží, zachránil ji, "Pokud si doopravdy myslíš, že jsem jeho loutka, kterou ovládá, dokaž to. Dokaž mi, že za to všechno může on." 

Pustil ji a pozoroval, jak přemýšlí. Její semknuté rty, pevně sevřená čelist, vřelo to v ní užíval si, že si s ní může takto hrát. Vážně si myslela, že ho přesvědčí.
"Chceš spravedlnost tak jako já a to ctím," podívala se na něj a Tenko se zarazil. Vyhrnula si rukáv bundy, sundala si bandáž z ruky, aby odkryla jizvu, kterou ji udělal a natáhla ji k němu.
"Platí... Do té doby, ale nevyvedeš nic, co by ohrožovalo celé město a já slibuji, že najdu důkazy."

Keigo seděl na pohovce a koukal do mobilu, zrovna vycházela z nějakého nákupního střediska. Otočil se na kuchyňský pult a přišel k němu. Ležel na něm černý notebook, na který měl pocit, že snad nemůže ani sáhnout bez jejího vědomí. Od doby, co mu řekla, že na Silvestra přijede její otec, přemýšlel o tom jeho. Napadlo ho, že by možná mohl zařídit, aby se setkala s jeho otcem, což jí chtěl navrhnout, ale pak si nebyl tak jistý, zda by to byl dobrý nápad. Hana by mu na to kývla, ale chtěl radu od někoho, kdo zná ji a kdo zná i jeho otce.

Otevřel ho, věděl, že bude zaheslovaný, a tak použil flashdisk, který ho měl rozkódovat, aniž by ji dal, vědět, že to udělal. Povedlo se, to rozhraní, co měla v notebooku, bylo dosti nepřehledné, ale našel, co hledal. Popravdě si ani neuvědomoval, kolik je tam hodin, no ten člověk, byl vzhůru.
"Guten Tag, Schme... Keigo," podivil se Nikolaus a přeměřil si nervózního mladíka na obrazovce, který působil, jako by spáchal velezradu.
"Ví, o tom Hana?"
"Dobrý den, pane Elstere. Ne, neví. Já..."
"Ty ses jí heknul do notebooku, zbláznil ses. S čímkoliv si spojil ten notebook, tak to odpoj." Keigo neodporoval a odpojil flashdisk, notebook se nevypl a naštěstí neposlal zprávu o vniknutí ani zpětně. Tohle nechtěl, Nikolaus vypadal naštvaně, tohle bylo špatné, ovšem nevzdal to. 
"Já... chtěl jsem, abyste mi řekl, jak by reagovala Hana na mého otce, kdyby se s ním setkala," vyhrkl ze sebe a Nikolaus se zarazil. 
"Počkej, kvůli tomu voláš?" Keigo přikývl a nervózně si prohrábl vlasy, jednal s jejím otcem poprvé sám, i když jen přes notebook. Nebylo to nejideálnější přivítání, ale doufal, že mu na jeho otázku zodpoví.
"Tvého otce neznám tak dobře. Pomohl mi ukrást pár věcí a cosi budeme vyprávět, nechal po sobě dost mrtvol. Hana tohle překousne, není to její první zločinec, s kterým se setkala. Nějak se s tím srovná, neměl by to být takový problém," usmál se, ale Keigo se zatvářil dost zvláštně.
"A srovná ses tím, když mě můj vlastní otec týral, nechal mě o hladu i několik dní, žil jsem v bordelu a ten chlap se ukázal jen, aby mě donutil něco ukrást, aby mi dal najíst. Protože zjistil, že umím létat rychleji než on," řekl klidně a sledoval, jak jeho úsměv pomalu mizí. Znal svoji dceru v tomto ohledu dobře. Jak se jednalo o děti, i když to na první pohled nevypadalo, neznala bratra.
"Jestli v tom vězení žije, tak po návštěvě mé dcery nebude," poškrábal se na bradě a Keigo se usmál.
"Takže to není úplně dobrý nápad, co?
"Moje dcera tímto opovrhuje, nesnáší ubližování na dětech. Víš, co se jí stalo, ne?" Keigo přikývl, jo věděl všechno, ale přesto se nezbavil pocitu, že by jí to měl nabídnout.
"Jestli na tom trváš, tak jí to nabídni. Předpokládám, že ví, že tě týral, jakým způsobem asi ne, takže jí to řekni, aby věděla, s kým má tu čest. Podle toho zvolí, jak se k němu bude chovat. Pokud to odmítne, tak by ho na místě asi zabila, pokud to přijme bude se snažit ho nezabít, ale to znamená, že tam budeš muset být taky, aby k tomu vlivem jeho arogance a špatně použitých slov nedošlo. Hana se možná podřídila vašim zákonům, ale myslím, že jí to pořád dělá značný problém. Bojím se, že by mu mohla ublížit," cuknul sebou a pomrvil se na vozíku. Poslední dobou mýval tyto tiky a doufal, že se to nezhorší.
"Jste v pořádku," zeptal se spíš ze slušnosti, než že by ho to úplně zajímalo. Nikolaus se naklonil k monitoru, pořád působil nervózně, ani se mu nedivil.

"Ano, jen tiky, co způsobila ta látka. Díky tomu občas cítím nohy. To je vše, co jsi chtěl vědět?"
"Vlastně ještě něco. Vy víte, pane Elstere, kdo chodil s Hanou, když byla v Japonsku na tom programu pro mladé hrdiny?" Nikolaus se opřel a zamyslel se. Jméno si nevybavoval, no jednou narazil na dost nebezpečného muže, který jak zjistil nosí stejné příjmení, jako mladík, o kterém se mu zmínila. 
"Proč to chceš vědět?"
"Víte, Hana se zmínila, že je Villain a taky dost známý a když jsem viděl její jizvu na ruce, tak mám jistý tip. Ale nějak doufám, že je to omyl. Nechci, aby ji dostal do potíží, kvůli tomu, že se znají nebo ji dokonce zabil."
Nikolaus povzdechl, Hana sice o něm mluvila krátce za to Falcon, mu o něm řekla, protože to z Hany dostala.
"Z toho, co vím a znám z vlastních zkušeností tak si myslím, že ji nezabije. Dostat ji do problému by mohl, i když pokud ji pořád má rád, tak by věděl, že tím by ji mohl akorát odstrčit dál," řekl klidně a Hawks se zamračil, už jen ta představa, že by se jí dotkl se mu protivila, "neměl bych, je to její osobní věc, ale v rámci její ochrany."
"Shigaraki," řekli oba sborově a Nikolaus skopli zrak a pohrál si s přívěskem na krku. Takže mladíkovi právě potvrdil, co už dávno věděl.
"Tohle zůstane mezi námi a snaž se, aby na to nepřišla, že to víš, protože je mi jasné, že by začala pak u mě," vzhlédl od krystalu a své fialové oči zapíchl do těch jeho. Přikývl. Nezmohl se na nic jiného, přišlo mu nějak divně. Řekla, že se sním setkala, ale nepoznal ji. Nezmínila se mu kdy, no na ulici jen tak asi ne, pokud spolu vedli rozhovor, tak to muselo být někde, kde je...
Halloween, když byla s těmi dvěma v klubu. Při vzpomínce, že si sní psal a ona si mohla v klidu vykládat s ním se v něm cosi ozvalo.

"Můžeš mi říct, jak se opovažuješ mi vlézt do mých věcí," zavrčela na Keiga, který sebou škubl, protože ho vyrušila v myšlenkách. Stála celá zpocená ve svých promáčených zimních botách kus od něj a v rukách držela tašky. Poutka tašek pěvně svírala a propalovala ho skrz na skrz.
"Já..." Moc dobře věděl, že je v háji. Chtěl to uklidit, než přijde, aby se tomuto vyvaroval. No pohled do jejích fialových očí mu jasně říkal, že tohle bude hodně špatný.
"Keigo semnou chtěl mluvit o jisté dost soukromé věci a chtěl to první probrat semnou," ozval se hlas z notebook a Hana přešla k obrazovce. Vážně teď slyšela hlas svého otce?
"O čem?" Její hlas zněl nebezpečně, takto ji snad v životě nezažil. Ani se na něj nepodívala, když kolem něho prošla, no Nikolaus působil zcela klidně a usmál se. Právě se snažil zachránit situaci.
"Víš, Keiga dost trápilo, že se semnou setká tváří v tvář a ty nemáš možnost poznat nikoho z jeho rodiny. A pak si vzpomněl, že má otce ve vězení a chtěl vědět, zda je dobrý nápad tě mu představit. Nebo spíš ho představit tobě v rámci jeho bezpečí, my totiž víme, že nemáš ráda, když se ubližuje dětem, hlavně ze strany rodičů."
"On ti tu zachraňuje prdel," podívala se na Keiga a ten se stihl jen nadechnout, "jak ses do něj dostal?"
Nic neřekl jen jí podal flashdisk a ona si ho vzala. Chvíli se na něj dívala a vypadalo to, že přemýšlí. Bylo mnoho druhů, ale nic, co zatím obešlo její zabezpečí.
"To máš ze své agentury nebo od nadřízených?" Vlastně ani nemusel nic říkat, Hana položila flashdisk na desku a její ruka se obalila krystalem a jedním úderem flashdisk rozdrtila. Nikolaus seděl a pozoroval, každý Hawksův pohyb, byla hodně vytočená, protože se ani nehnul a jen občas sebou cukl. Jedna jeho část byla vlastně hrdá, jeho dcera si uměla sjednat pořádek. Dokonce i chlapa, s kterým teď momentálně chodila. Jediné, co netušil, že to není jen kvůli tomu, že se bez jejího vědomí dostal do jejího notebooku a volal si s ním.

Vzala papírek a cosi na něj napsala a podala ho Keigovi, který na kombinaci čísel a písmen trochu zmateně hleděl.
"Toto je heslo na tento měsíc k tomu notebooku, ale opaž se něco z toho notebooku stáhnout, za prvé je to nemožný a za druhý by se to všechno smazalo," zavrčela a Keigo sklopil zrak, šla se přezout a převléct. Jen děkovala bohu, že na krku nemá žádnou modřinu, to by nevysvětlila. Jen ta bolest byla dost nepříjemná. 

"Pořád se zlobíš?" Seděla opět u notebooku a ignorovalo ho od doby, co vyšla z ložnice, kde se převlékla až do teď. Byl skoro večer a ona s ním nepromluvila ani slovo.
Sama sobě řekla, že o svátkách dělat nebude, no tohle byla jediná činnost, při které se jí dařilo nemyslet ani na jednoho. Krom toho si zaheslovala i ostatní složky a přetáhla si něco na její flashdisk, pro případ, že by to přece jen zkusil. Právě si to u ní pokazil, takže se rozhodla počkat aj s tím, co sháněla na jeho nadřízené, tedy aspoň některé.

Přišel k ní a položil jí ruce na ramena a naklonil se k ní. Cítila, jak se jeho rty jemně otřely o její ucho. Byl to příjemný pocit, hřejivý. Zaklonila hlavu a podívala se na něj, no pohled, který mu věnovala, nebyl zrovna nejhezčí.
"Proč si se prostě sakra nezeptal? Kdybys řekl, že chceš mluvit smím otcem o věcech, které chceš prvně probrat s ním, tak bych ti to dovolila," povzdechla si, "Keigo já v tom notebooku mám úplně všechno, práci ohledně Collectora. Věci, které nechci, aby tvoji nadřízení dostali do rukou."
Byl si vědom, že tohle byla obrovská blbost, nenapadlo ho, že by to mohlo, jakkoliv ohrozit její práci natož jí smazat, kdyby něco stáhl.

kapitola 12 <---   ---> kapitola 14