MEGA Halloweensky špeciál - Butterfly effect - kapitola 9

Nevím, jak jsem se k tomu dokopala, ale je to tu.
Veškeré díky patří Farah, bez ní bych se k tomu nedokopala. Moc děkuji.
Původně to nemělo být ani tak dlouhé, ale co už.
Teď už jen popřát příjemné čtení.
---
Upozornění obsahuje NSFW scény.

 Oc
Nita (c) Farah
Ramona (c) Petrika 

Povídka navazuje na:

[ BNHA ] MEGA Halloweensky špeciál 

---

„Stále ti píše?“ Spýtala sa Ramona svojej spoločníčky pri bare, ktorá sa zatiaľ ani len nedotkla svojho drinku, keďže ju zamestnával displej telefónu.

„Hej,“ vzdychla Hana, jej líca boli stále mierne ružové a človek mohol len hádať, či príčinou bol alkohol alebo nie práve najslušnejšia konverzácia s istým Pro hrdinom. „Prisahám, že toto si Nita vypije,“ precedila Hana, keď jej Hawks zaslal ďalšiu pikantnú fotografiu určenú len pre jej oči. Naprázdno prehltla a odlepila sa od barového pultu s telefónom v ruke.

„Ospravedlníš ma? Musím si odskočiť na toalety.“ Oznámila Ramone a pobrala sa smerom od baru na chodbu.

Ramona za ňou pobavene hľadela, bolo jej jasné, aký bol zámer návštevy dámskych toaliet. Zrejme ju Hawks vyprovokoval natoľko, že sa neubránila a musela mu tiež niečo zaujímavé poslať, na čo zrejme potrebovala súkromie. Nepoznala toho muža s bordovými krídlami osobne, no z toho, čo o ňom počula, usúdila, že mu zrejme bolo ťažké odolať.

-------

Opírala se o stěnu kabinky a vytáčela jeho číslo, snad v životě nezažila, aby s ní takto někdo flirtoval. Od Falcon si tenkrát rychle zvykla přijímat lichotky a občas nějakou tu peprnější poznámku, ale On. Tohle byla jiná liga. Na jeho příhodné narážky si zvykla a nejednou mu je oplatila. Taky přistoupila na jeho hry, a tak spolu dost okatě flirtovali, ale nikdy ne za účelem ho vyloženě svést. Lhala by sama sobě, že jí nechyběla společnost a jisté teplo, které umělo dát jen další lidské tělo. Avšak přišlo jí nefér takto Falcon rychle vyměnit, ale když se na to zpětně podívala, to, co bylo teď mezi ní a Hawksem, byla úplně jiná chemie než to, co měla s Falcon.
A za tohle všechno mohla jen jedna fotka. V duchu proklínala Nitu, proč zrovna ona musela poznat tohle pubertální děvče.

Bylo to snad jak včera, když Tsunagu, přivedl tuhle mladou budoucí Pro k němu do agentury. Seděla za svým stolem, který nebyl tak úplně typickým pracovním stolem. Práci, kterou vykonávala si do práce málo, kdy nosila, takže tu měla vylepené plakáty skupin K-POP a fotky z doby, kdy zpívala ve sboru a kdy občas vystupovala operně. Potřeboval se cítit, trochu komfortně, když už změnila zemi.

Prováděl jí po celém jejich patře, kde většinou měl praktikanty a ona, neboť byla jeho cenný poklad byla tu s ním na patře taky.
Zrovna se vrátila z toalety, když si všimla, že přesně ta mladá slečna pokukuje po jejím stole a ve vhodnou chvíli si dokonce sedla na její židli a zkoumala, každou její fotku. Vypadalo to, jako by se ujišťovala, že je to ona.
Chvíli si totiž myslela, že se možná stala její tajnou obdivovatelkou, jak to tu bylo zvykem, ale aby pravdu řekla, na tohle opravdu nebyla zvyklá, u nich se takové projevy nekonaly. Už i to, že tu měl každý Pro Hero svůj merch naznačovalo, jak moc to tady v Japonsku žerou.

"To je můj stůl," řekla opatrně Hana, nechtěla mladou slečnu nějak vyděsit. No sama nevěděla, jak přesně v takových situacích reagovat. 
"Si to ty," vykřikla a dala si přes ústa ruku, Hana dost zmateně koukala na mladou dívku a nechápala, co se právě děje. Vypadala, jako by objevila ztracenou Atlantidu či objevila svatý grál. 
"Já jsem..." Doufala, že jí odpoví, protože jí to nedávalo smysl, proč je tak nadšená.
"Ty jsi Hawksova přítelkyně," řekla radostně a Hana na ni tupě zírala. Hodnou chvíli takto setrvala, než se jí zformulovaly myšlenky, do nějaké vhodné věty.
"Ale já s ním nechodím, nic s ním nemám," řekla obranně, dívka povytáhla jedno obočí a usmála se.
"A to, jak jste spolu flirtovali a pošťuchovali se na chodbě bylo, co?" Hana na sucho polka a svoji rudou tvář skryla do dlaní následně si projela vlasy a pak prokřupla prsty. Snažila se trochu uklidnit.
"Pro boha, ty jsi to viděla," řekla si spíš pro sebe, než, aby se růžovo vlásky přímo zeptala.
"Jsem Hiraoka Nita," padala jí okamžitě ruku a Hana jí přijala, měla už v ten moment pocit, že si s touto mladou dívenkou ještě užije.
"Hana. Kasasagi Hana."

"Ano," ozvalo se z telefonu a Hana pocítila, jak jí ještě více začaly hořet líce. Do háje, řekla si duchu. Tohle doopravdy překročilo, všechny její hranice. Nohy se jí k sobě tiskly a ona se snažila použít, co nejvíce svůj normální tón.
"Tobě přeskočilo," zašeptala i přes její snahu do telefonu zněla zoufale. 
"Ale Hana-chan, víš kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš za co stydět." V telefonu zaslechla hluboké vydechnutí, jako by se snažil i on sám uklidnit. Věděl, jak teď vypadá a konečně mohl zaslechnout i její hlas. Což začala být velice nebezpečná kombinace.
"Musím však uznat, že takto tě vidět... ehm... Tohle prostě potvrzuje jen moje slova, vážně se nemáš za co se stydět. Když máš, co ukázat tak to máš ukázat." V posledních slovech zaslechla v jeho tónu náznak hravosti a jí to donutilo zrudnout ještě víc. V ten moment už nebyla schopna cokoliv říct. Nohy tiskla pevně k sobě, v břiše se jí objevil ten velice jindy příjemný, teď dost otravný pocit a pevně si skousla spodní ret.
"Haló... Hano... Haló! Nebylo by lepší si zavolat přes videocall?" Když se stále neozývala tak Hawks zavěsil. Pomalu sjela po stěně na zem, zapřela si ruku, v které dřímala mobil o její koleno a druhou si chytla hlavu. Jako by, vypnutí mobilu ukončilo její momentální stav.
Z ničeho nic se ozvalo opětovné vyzvánění, takže nešikovně hovor přijela a málem ho hodila na zem. Seděl polonahý na sedačce, pravděpodobně před notebookem, protože obraz zabíral velkou část místnosti. V ten moment zas otočila mobil k zemi.
"Hano, no tak. Nemuč mě." Hana se zhluboka nadechla, věděla, že si chce hrát tak se rozhodla mu to dopřát. Možná to bylo vážně tím, že měla svoji hladinku. Otočila mobil zpět na sebe.
"Mučit tě teprve začnu," usmála se a jemně skousla svůj ret. Hawksův úsměv vystřídal trochu překvapený výraz. Byl by sám proti sobě, kdyby řekl, že tuhle její stinnou stránku neměl rád, která byla kolikrát skutečnější než tu, kterou ukazovala všem.
"Vážně." Krapet znejistěl, když si Hana přejela rukou po krku a pomalu sjela až ke svému dekoltu. Pohrála si s volánky jejího korzetu. Takže se Hawksovi naskytl ještě lepší výhled, než byl na fotce. Slyšela jeho hlasité povzdechnutí a usmála se. 
"Chceš vidět víc," přejela po kovových přezkách, které držely její korzet zapnutý. Hawks se posadil blíže k obrazovce notebooku a Hana viděla, jak se každý jeho sval napnul a na sucho polkl.
Jak dlouho na tohle čekal, prolítlo jí hlavou. A rozepla první přezku a po ní další. 

Tohle místo nebylo úplně nejvhodnější na tyto věci, ale nějak jí to s alkoholem v krvi nevadilo. Něco v ní jí říkalo, že za tohle si zítra nafackuje, ale co na tom sešlo teď. Když viděla mladého muže, který jí tolikrát dokonce veřejně provokoval. Jak se na obrazovce jejího mobilu jen tiše skoro bez dechu dívá, co mu ukazuje. 
Možná vážně měla říct ať přiletí, i kdyby to znamenalo, že by ji už asi našel v posteli. Vždyť moc dobře věděl, kde má apartmán. 

Bydlela v jednom z nejvyšších pater skoro nejvyšších budov města Musufatu. Než poznal jí, neměl o dívky skoro žádný zájem. Nebo ne takový, jaký choval momentálně k ní. Tenkrát mu uvízla slova, která řekla svému nadřízenému. 
"To jako, vážně myslíte jen na to stát se nejlepší Hero? Žádný soukromý život... Už vidím ten náhrobek, zde leží Pro Hero Best Jeanist, který v životě dokázal mnoho. Milovaný Pro Hero a lamač dívčích srdcí a tím to bude končit, protože nic dalšího nemáš. Možná ještě návrhář, ale dál už fakt nic. Pro boha, musíš trochu žít, každý máme svůj soukromý život, vše není jen o práci. Víš, co tam chci já milovaná Pro Hero, dobrá matka, babička a manželka, teda pokud mi moje práce nevezme život dřív. Což mám takový pocit, že tady práce vážně bere všem jejich soukromí život."
Neměl přítelkyni, neměl žádný vztah, ano fanynek měl mnoho, ale co se týkalo nějakého povyražení. Tak to redukoval na minimum. Nepotřeboval, aby se o něm psalo v bulváru, když se vyšplhal do desítky nejlepších Hero, že má nějaké zálety či milenky. Za další věnoval se převážně jen práci, což z něj dělalo dobrého hrdinu, ale to, co mu předvedla Hana, mu přeházelo jeho priority.
Vlastně ho okouzlila skoro na první dobrou a jeho první konfrontace se přehoupli v mžiku na směsici lichotek a tehdy nezávazného flirtování. 

Moc o ní nevěděl, ale Hero Public Safety Commission mělo o Hanu docela přehnaný zájem. Přesněji chtěli vědět, na čem pracuje a co kolikrát momentálně dělá a když došli na to, že si ti dva rozumí, nezbylo Hawksovi než ji začít sledovat.
Hana nebyla hloupá a když se kolem ní začal Hawks objevovat častěji, řekla mu o své rodině, o které neměl páru ani Best Jeanist. 
Hero Public Safety Commission nemohla Hanu spojit s jednou nejrozšířenější mafiánskou rodinou, jak se jim zvyklo říkat, Evropy. Na to byl její otec dost chytrý a v těchto věcech uměl chodit. Takže to zařídil tak, aby to proti ní nemohl nikdo použít.
Sice to nikde neroztrubovala, ale že by se tím nějak úplně tajila, že její rodina jsou kriminálníci, to ne.
Hawks to tedy věděl, ale neměl žádné usvědčující materiály, protože její přímení mělo sice stejný význam, jako měla její rakouská rodina, ale v papírech bylo napsané Straka, což nebylo stejné jako Elster.

Hana si držela obě části korzetu a naklonila se k obrazovce a Hawks okamžitě zapadl zpět do sedačky i s notebookem a jeho tváře hořely. Doufal, že mu Hana dovolí ukázat víc. Lehce povolila stisk, tak že korzet ukázal více její nahé kůže, ale i tak zakrývala jisté části, které nechtěla zrovna tady ukazovat, zmáčkla tlačítko, které ji vyfotilo a jemu se poslalo do chatu.
"Myslím, že bychom si to mohli nechat na potom ne?" Její hlas zněl tak hravě a tajemně.
"Hano, prosím." Jeho hlas zněl tak vzrušeně a prosebně.
"Řekla jsem ti, že tě budu mučit ne. To přece ty pořád mučíš mě, čas výměny. Až se vrátíš můžeme něco podniknout. Kousek jejího démoního křídla, které si vyrobila z jejich krystalů, pomalu putovalo mezi jejími ňadry. Pevně zaryl svoje prsty do pohovky a jen pozoroval kousek tohoto kamene, jak se dotýká toho, čeho by se nejraději dotýkal teď on. Když krystal doputoval až k její sukni, pod kterou lehce zajel, zvedla obrazovku zpět ke svému obličeji.
"Tak a už budu muset končit, venku mě čeká můj dívčí doprovod," řekla mile a stoupla si, tohle už nešlo ani déle snést. Slyšela, jak cosi Hawks vykřikl, ale to už mu tipla hovor. Chvíli ještě v kabince setrvala a udělala poslední odvážnější fotku, kterou mu poslala. Raději si nechtěla domýšlet co při ní bude dělat, ale doufala, že jí Hawks aspoň na zbytek večera dá pokoj. Než se vydala k odchodu na obrazovce vyskočila přece jen další zpráva, z které se necítila úplně nejlépe.

Hawks: Však počkej zítra, Kasasagi!

Když vyšla z toalety, vyděšeně koukala k baru, došlo jí, že jejich konverzace ne konverzace, která byla spíše vizuální, trvala déle, než se na první pohled zdálo a ty dvě zmizely bůh ví kam. 
Když je ani na parketě nemohla najít, otočila svůj zrak zase k baru, kde ji něco, nebo spíše někdo upoutal. V první moment si myslela, že se mýlila, ale když si opatrně sedla k baru a viděla kousek jeho tváře, kterou míval tak často skrytou pod rukou a jeho světlemodré vlasy, jí jen utvrdili v tom, že je to on a uvnitř sebe ucítila další vlnu vzrušení. 
Říkal si teď Tomura Shigaraki, ona ho však poznala jako Tenka Shigarakiho. 
Při jejich prvním setkání mu chtěli nějací lidé useknout ruky, ležel zmlácený na zemi a sotva se mu dařilo mít zvednutou hlavu, aby na něj viděl. 
Kdokoliv by je tak nechal, ale ona ne. Jak ona tohle nesnášela, když si v přesile dovolovali na jednoho. A když ho z toho vysekala a dostala ho do rozpaků a on se jí napůl představil svým skutečným jménem. Jednoduše zpanikařil a znervóznil, pamatovala si, jak si při tom nervózně škrabal krk. Časem si na své jméno znovu zvykl. Možná ho v té době snad i rád znovu slyšel.

Když slyšela prvně o LoV (League of Villains) a že jeho velitel je Tomura Shigaraki, vzpomněla si na Tenka a když ho popsali. Měla pocit, jako by jí znovu vyřízly křídla ze zad. Ta bolest, ale přešla někam do hrudi. Nemohla se nadechnout a všechna ta snaha tenkrát přišla okamžitě vniveč.

Sedla si tak, aby nechala mezi nimi jedno místo volné a nenápadně zamávala na barmana. Stačilo ukázat dvě a mrknout na něj a barman s překvapením v očích pochopil.
Nepřestávala ho okukovat, když si tohoto jejího malého gesta nevšiml. Trochu vyrostl, když si vzpomněla, že předtím si byli rovni, ale přesto působil tak stejně hezky, jak si ho pamatovala. Stále ťukal na display svého mobilu a vypadalo to, že hraje nějakou z jeho her. 
"Nic se u něj nezměnilo," usmála se, barman položil pohár s pitím před něj a on se zatvářil překvapeně. Když mu ukázal prstem směr, konečně se otočil a tím si Hany všimnul. Věnovala mu jeden ze nejmilejších a nejnevinnějších úsměvů, které uměla vyčarovat.
Jeho oči se zabodly do jejích a jeho pohled, který ji věnoval, byl směs překvapení a podezíravé ostražitosti. V ten moment jí bylo jasné, že jí nepoznal. Nepoznal osobu, které dal jméno a její hero kostým. Změnila se.

Když si jí prohlídl od hlavy až k patě, způsobilo to malou nervozitu uvnitř něj. Ovšem když pohlédla do jeho bledé tváře všimla si toho lehkého červeného pásu, který se mu objevil na obličeji. Ten pohled znala dobře. Když si uvědomil, že ho načapala poškrábal se nervózně na krku, což zanechalo na jeho krku červenou skvrnu, která teď působila dosti podrážděně. Na což Hanina ruka pevně sevřela její sukni, tohle nesnášela.

Jakkoliv se to Shigaraki snažil schovat, poznala, že je z ní nervózní a něco uvnitř jí jásalo, že se skoro až znovu usmála. Postavila se přisedla si k němu blíž, věděla, že nemá rád, když někdo narušuje jeho osobní prostor, ale vypadalo to, že mu to nějak nepřekáží, na tolik, aby ho její přítomnost nesnesl.  Stále z ní nepřestával koukat a nervózně pořád škrábal svůj krk, byl to zlozvyk, když ho někdo zahnal do úzkých.

"Kdo si a co chceš?" Vyštěkl na ni, jeho hlas byl zastřený a mírně přiškrcený, prsty stále škrábali jeho kůži krku. Za jiných okolností, by ji tón jeho hlasu snad i vyděsil, no momentálně posilněná alkoholem posbírala zbytky své síly a sebevědomí a věnovala mu záhadný úsměv. Byla vlastně neskutečně ráda, že jí nepoznal. Takto si v klidu s ním mohla promluvit, i když věděla že musí být opatrná.

"To není tak úplně podstatné. Všimla jsem si, že tu sedíš sám, tak jsem si řekla, že ti objednám drink," zatvářila se nevinně, na co se Shigarakiho oči nebezpečně zúžily a probodávaly ji opět tím podezíravým pohledem. Nikdy předtím nezažil, že by ho někdo takovým způsobem oslovil a už vůbec ne žena nebo přesněji spíš už zapomněl, jaké to bylo. Naprázdno polkl, když prsty jeho ruky konečně opustily jeho krk a spočinuly na jeho poháru, skoro si nedal pozor a v poslední chvíli stihl odtáhnout malíček, než přeměnil skleněný pohár na prach. Nepatrně sebou cukla, když to viděla, ale i tak se dál snažila působit klidně.

Nemohla tušit, že nervozitu, kterou právě pociťoval, v sobě částečně vyvolal její outfit, který měla právě na sobě. Shigaraki, přestože se tomu mermomocí bránil, nedokázal odtrhnout oči od jejího kostýmu. Někoho mu připomínala a nemohl si pomoci.

„Řekněme, že jsem něco, jako tvůj sympatizant, Tomuro Shigaraki,“ prohovořila opět sladkým hláskem, který byl částečné podpořený alkoholem v jejím krevním oběhu, no následně si s hrůzou uvědomila, že to pravděpodobně absolutně přestřelila. Vzpomenout jeho jméno byla obrovská chyba a se zaťatou pěstí pod barovým pultem mačkala svoji sukni a čekala to nejhorší. Mile ji překvapilo, že nezareagoval tak, jako od něho čekala, přece jen ji nepoznal a ona byla teď úplně cizí člověk pro něj. Myslela si, že podepsala ortel smrti, no bylo tomu jinak.

Viděla, jako znova přehltl knedlík v krku a potom se jeho pohled odvrátil od ní pryč. Buď byl také pod velmi značným vlivem alkoholu, anebo se jí toto celé jenom zdálo, protože si toto celé vysvětlit neuměla. Shigaraki jí dovolil mu zalichotit.
Cosi v její vnitru se však pohnulo, když sledovala, jak ji opět obdaroval váhavým pohledem, jako by sám nevěřil tomu, co vidí před sebou a co právě slyšel.
Zdálo se jí to? Anebo to bylo jistým zvráceným způsobem roztomilé?

Hana se trošku zavrtěla na barové stoličce a jedním očkem přejela po displeji jeho mobilu, vážně hrál hru. Pak jí vlastně něco došlo a prohlídla si zběžně svůj odraz v barovém zrcadle na proti ní. Skousla si ret a něco podstatného jí došlo.
Pak se otočila zpět na Shigarakiho, který z ní ještě pořád nespustil jeho zkoumavý pohled a prohlédla si ho znova a pořádně.
"Mám hádat," podívala se na něj a on trochu zmateně zamrkal "Hádes z King of Underworld?"
Shigaraki sjel překvapeně k displeji svého mobilu a jeho tváře ještě víc nabraly červeného odstínu. Nervózně poškrabal svůj krk a oči opět upřel na ni. Došlo mu, že je jí jasné, proč takto reaguje. 
"Velice pěkná koruna," snažila se ho znovu uklidnit.
"To jsem si objednal, limitovaná edice. Hraješ," zeptal se s jistou dávkou nejistoty. Vlastně toužil, aby řekla ano. Přece si nemohla vzít tento kostým, aniž by věděla z čeho je.
"Vím, že vydali remake, zlepšili grafiku a konečně je to i na PC. Ale ještě jsem neměla možnost to vyzkoušet. Leží mi to teď v počítači," odpověděla mile a on se zhluboka nadechl.
"Pokud jsi měla starý účet můžeš si o převést a pokud bys měla zájem daly tam rozšíření o multiplayer, nejsem toho moc nadšenec, ale zatím jsem nenašel nikoho, kdo by znal a měl rád starou verzi, této hry." Opět si lehce nervózně poškrabal krk, tentokrát ne tak silně a sledoval, co mu na to slečna vedle odpoví.
"Proč ne, mohlo by to být zajímavé." 

Jejich další konverzace se nesla v duchu, že jí vysvětloval, co nového přináší multiplayer do této hry. Chtěl jí zkusit, ale nebylo, s kým a s ostatními hráči to nešlo, protože nesnesl fakt, že by neznali originální hru. Na což tahle slečna ji očividné znala, když měla na sobě tohle. Bylo tu sice pár detailů, které se lišily, ale to byli jen detaily, které byly to poslední, co jeho mysl trápila.

Hana si konečně všimla, jak se její telefon rozsvítil novým upozorněním. Očekávala, že to bude další ne právě nejslušnější správa od Hawkse, no tentokrát v okénku odesílatele svítilo jméno Ramona. Hana by si nejraději byla bývala vrazila facku, když si uvědomila, že se opět nechala někým rozptýlit a skoro zapomněla na svoje společnice se kterýma dorazila. Něco chvíli zamyšleně dělala na svém mobilu a pak se otočila na něj.

„Budu už, bohužel, muset jít, ale věřím, že to nebylo poprvé a naposled, co jsme se střetli,“ oznámila mladému muži sedícímu vedle ní. I když to nedal nějak najevo a snažil se celou dobu působit úplně nezaujatě, všimla si, že jeho ruka opět spočinula na jeho krku a snažil se potlačit svůj úsměv.

„Kdybys měl někdy zájem o společný obchod, který by mohl být výhodný pro obě strany, tu je můj kontakt,“ vytáhla z kabelky čistý ubrousek a pero, kterým na něm rychle načmárala svůj kontakt a potom ji posunula směrem k němu.

Shigaraki na ni upíral svoje oči, tvářil se stále rozpačitě a když ji vzal do ruky, dávajíc si pozor, aby se jí nedotkly všechny jeho prsty, věděla, že ho má přesně tam, kde chtěla. 

„Kdo si,“ zeptal se nevěřícně, když očima přeletěl po jejím telefonním čísle a jediném slovíčku připásaným pod ním, kterému vůbec nerozuměl. Straka.

„To se brzo dozvíš,“ neodpustila si velevýznamný drobný úsměv, když seskočila z barové stoličky a přikývla mu na pozdrav.
„Těšilo mě.“

Odešla pryč a Tomura stále nevěřil, že to všechno, co se v předcházejících minutách událo, nebyl jenom výplod jeho místy bohaté fantazie. Nevypil však tolik alkoholu, aby z něho začal bláznit, takže halucinace musel vyloučit. Když pak svoje červené duhovky upřel na svůj mobil, přišel mu email, který byl zaheslovaný. Chtělo to po něm šestimístný kód. Chvíli na něj nechápavě hleděl, ale když se podíval a na ubrousek, zadal tam divné slovo, kterému nerozuměl a email naskočil. 
Jedno se o profil jednoho z jejich dodavatelů, který to nejen hrál na obě strany, ale ještě donášel dalším organizacím, jak se dočetl.

S mrzutým výrazem v tváři si strčil ubrousek do jedné z kapes na svém kabátě a z přemýšlení o tom, co udělá ho vytrhl až Spinner, který se při něm objevil. Tvrdíc, že se Toga a Dabi odklidili kamsi pryč. Otráveně si odfrkl a převrátil oči v sloup. Jak jen nesnášel lidi.

Cesta taxíkem, trvala snad celou věčnost, Hana byla strašně ráda, že ani ona nemá vlastně už dnes, žádné povinnosti, co se týkalo její práce. Taxík zastavil, před kolejí UA a obě cítili velkou dávku nejistoty.
"Jak ji tam dostaneme," zeptala se Ramona a podívala se na Hanu.
"Kdybych měla svoje křídla, tak bych i věděla," odpověděla trochu mrzutě a podívala se na Nitu, kterou obě podpíraly.
Nezbylo nic jiného než se modlit, aby je nikdo neviděl, což se teď brzkých ranních hodinách snad i dalo. Opadla z nich velká úleva, když se jim podařilo Nitu umístit do jejího pokoje bez toho, aby je někdo zpozoroval. 
Hana se podívala na Nitinu spokojeně spící tvář a škodolibě se usmála.
"Mám nápad," otočila se na Ramonu a natáhla k ní ruku. Ta totiž držela stála u stolku, kde se válel její mobil. Trochu váhavě ho podala a Hana vytáhla z kabelky kabel a propojila oba mobily.
"Co chceš dělat," zděsila se trochu Ramona a se zájmem pozorovala Hanu.
"Oplácím jí laskavost, kterou mi dnes udělala." Ramona přesně věděla, kterou laskavost myslí a jen se pousmála.
"Myslím si, že bys jí chtěla taky něco oplatit," pohodila rukou, v které držela svůj mobil a ukázala já na její krk. Ramona se za něj okamžitě chytla, takže přece jen jí tam něco zůstalo.
"Ty nemáš ponětí, koho jsme potkaly a s kým se ta malá kámarádíčkovala," řekla trochu naštvaně. Nemohla moc normálně uvažovat, pokaždé se jí totiž vybavil On.
"Budu tipovat, LoV?" Ramona trochu zmateně zamrkala a překvapeně se na její bloňďatou kamarádku podívala.
"Jak?"
"Potkala jsem Tomuru," řekla jednoduše, vždycky byla tady v tomto divná a Ramona to nějak věděla.  Pokud se zrovna nejednalo o někoho, kdo se jí snažil prostřelit hlavu nebo zabít její kamarády, tak zachraňovala všechny bez ohledu na to, co byli zač.
"Hotovo. Tak moje drahá Nito dobrou noc a věř, že mu sice neřeknu, že ho miluješ, ale pár hezkých fotek z dnešního večera mu pošlu," usmála se na Nitu a přikryla jí přikrývkou.
"Ty si jí hacknula mobil?"
"A tebe to překvapuje?" S těmito slovy vyšly z jejího pokoje a vydaly se obě zpět k taxíku.

Když dorazila do apartmánu odkopla svoje boty na podpatkách a napíchla mobil do nabíječky. Měla v plánu ještě dnes poslat pár hezkých fotek jejímu spolužákovi, o kterém básnila.
Docela jí zajímalo, co na zaslaný soubor řekl Tenko, když si ho přečetl. Její práce byla kouzelná v tom, že i když hledala, úplně někoho jiného, vždy se dostala úplně někam jinam, než chtěla. Možná by bylo lepší ho chytit a poslat do vězení, ale tohle by se táhlo dlouho a krom toho by se z toho mohl vysekat. Bylo to lepší i když kruté ho přenechat jemu.

Sedla si do obývacího pokoje a podívala se na hodiny, ukazovaly něco málo po osmé hodině ranní. Nevěřícně na to koukala. Tyhle přejezdy městem trvaly dlouho, když ta místa nebyla u sebe. Vlastně teď pomalu začala závidět Nitě, která spokojeně spala na internátu. Podívala se na levou stranu místnosti, kde byla velká prosklená stěna, která ji umožňovala vstup na balkón. Původně jí tento apartmán prodat nechtěli, protože, tyhle místa, byla vyhrazena lidem s létacím quirkem, ale když se za ní přimluvil Best Jeanist, nikdo nic nenamítal.
Slunce se pomalu dralo přes mraky, i když byl první listopadový den, tak mělo snahu ještě hřát. Sundala si korzet a protáhla si záda, byla docela vděčná, že sem nikdo nedohlédne a odebrala se osprchovat. Necítila se úplně dobře po tomto flámu.

Když se okoupala hodila na sebe jen jedno ze svých triček, které jí gumou obepínal pas a svázaná tkanička, držela vrch. Měla tak odkrytá celá záda, pořád si ještě nestihla dokoupit, nějaká trička, když teď neměla křídla. Spodní prádlo a na hlavu si hodila růžky ze včerejška, aby dodala atmosféru jejímu nastávajícímu plánu. Ještě, než zasedla k jisté práci, přejela si po své pravé ruce, kterou jí hyzdila jizva a to jí chvíli vrátilo k mladému muži z baru.
Vlastně se jí už ani nechtělo do postele, musela ještě vrátit jistou laskavost, když už měla možnost zasednout ke svému notebooku, kde bylo vše o dost rychlejší než na mobilu. 
Věděla, že studenti mají svoji školní síť, a proto se jí podařilo, díky Nitině telefonu dostat k jejímu fialovo vlasému spolužákovi. Nemohla poslat před školní konverzaci fotky, které chtěla, tato síť sloužila spíše, pro přeposílání úkolů, občasnému domlouvání na trénink a tak. Typické školní věci. A za další by byla nerada, kdyby věděla, že ji fotila a k tomu to poslala právě jemu. Podařilo se jí přidat Shinsa do svého seznamu přátel a sranda mohla začít. Chtěla jí to nějak vrátit. Poslala mu pár pěkných ukořistěných fotografií. Občas si vážně říkala, že by se mohla živit jako Villain. Nenapsala k tomu skoro žádný text, jen jednu větu.

Anonym: Vracím jistou laskavost H.K.

Vlastně si nebyla jistá, jestli dělá dobře. No počítala s tím, že Nita ještě spí, takže pohoršené návštěvy by se snad nekonaly. Doufala, že Shinsou odepíše, přece jen už bylo ráno.

Na druhé straně obrazovky na UA internátě, Shinsou sledoval svůj mobil, no okénku chatu pod názvem anonym, nechtěl rozkliknout, ale když mu červené číslo ukazovalo, že dotyčný ještě něco poslal. Otevřel.
Když zazřel první fotku jen letmo shlédl i ty ostatní, jeho tvář nabrala nečekaně karmínovou barvu a očima přejel k oknu svého pokoje. Pak svůj zrak ještě jednou upřel do telefonu. 
"Vracím jistou laskavost H.K.," přečetl nahlas a zapřemýšlel se nad iniciály. Fotky byly z klubu a jediná, kdo s ní odcházela byla Pro Hero Deilephilia.
"Ale ta...Kasasagi, tak jí řekl Aizawa-sensei," řekl kupodivu sám sobě nahlas a došlu mu, že jí Nita asi něčím naštvala. Vždyť přece dost často byla tak přímočará, že tím občas někoho naštvala, kde koho. Přemýšlel, zda jí má odpovědět a vlastně, jak by jí měl oslovit, vždyť ona byla starší a... Zhluboka se nadechl následně vydechl, potřeboval trošku uklidnit svoje myšlenky. Jindy by se asi tímto neotravoval, no Deilephilia nebyla z tohoto státu a co se o ní šuškalo, občas ho to děsilo.

Shinsou: Zdravím vás, Kasasagi-san. Ať už vám, provedla cokoliv, doufám, že jste tyto fotografie neposlala nikomu dalšímu. Mohl být z toho průšvih.
Kasasagi: Je to milé, že se o ni tak staráš, ale neboj tohle je určené výhradně tobě, nikomu dalšímu to nepošlu a ty bys raději taky neměl. Chtěla jsem potěšit tvoje očka. Ono se nedalo přehlédnout, jak ses na ni díval, takže pěkný víkend.

Na tohle Shinsou už raději nic neodepsal. Nevěděl, co si o tomto celém má myslet, i kdyby jí napsal, že neví, o čem mluví, tak by mu nevěřila, poznala by že lhal. A i on sám neochotně musel přiznat, že doopravdy měl, co dělat, když jí viděl.
Po chvíli mu došlo, že Nitu do tohoto nechtěla tahat a spíše nechala na něm, co s tím hodlá dělat. 
Takže se mu v hlavě vztyčila otázka, co tím Kasasagi chtěla docílit. Přejel prstem po displeji mobilu navrch do konverzace, a ještě jednou se opovážil fotky shlédnout. V ten moment položil rychle mobil na stůl a postavil se, aby mohl otevřít okno.

Hana se spokojeně usmála, Shinsou byl od pohledu ten typ dítěte, kterého všichni odkopávali, jen co se Nita zmínila o jeho quirku tuhle její domněnku utvrdila. I ona, i když to bylo divné byla takto lidmi odsouzena. Krystaly a motýlí křídla, tahle poznávací znamení patřila k mafiánské rodině sousedního státu, a i tady měli velké zázemí a hlavně jisté pracovní povinnosti.
V její hlavě jí přelétla myšlenka, možná si říkal, co s těmi fotkami chtěla docílit. Byla si jistá tím, že chudák nevěděl, jak bude reagovat až uvidí znovu Nitu.
Když už teď k ní choval jisté sympatie a co teprve po těch fotografiích.
Nebyly to žádné intimní fotky, spíše, na některých bylo vidět víc než na fotce, kterou stihla dát na Instagram. Nebo spíše byli z lepších úhlů.

Z tohoto jejího malého žertíku, ji ovšem vyrušil dost zvláštní zvuk. Znělo to jak...
Hana se otočila od kuchyňského pultu, u kterého seděla a zarazila se. Její šokovaný pohled zabodla na zábradlí jejího balkónu, z kterého seskočil na podlahu Hawks. Šok vystřídal zděšení, na něj by málem zapomněla. Zaklepal na dveře balkónu a pozoroval, jak se Hana k těm dveřím šourá, něco si mumlala a očividně to bylo jejím rodným, jazykem, protože tomu nerozuměl. 

Opatrně otevřela dveře a zvedla oči k Hawksovi. Jestli se někdy cítila malá, tak teď byla miniaturní. Hlasitě si oddechl a jeho křídla se protáhla. V ruce držel tašku, takže se vrátil narychlo zpět a Hana si dobře uvědomila proč. Nervózně si mnula ruce.
"Ahoj, jaká byla cesta," řekla trochu nejistě a usmála se na něj. Absolutně jí teď nenapadlo nic lepšího.
"Jsem rychlejší než ten vlak," usmál se na ni a povytáhl svoje obočí výš "myslíš si, že po tom našem videocallu, šlo spát?" Hana ustoupila dozadu a sklopila zrak zemi.
"Snažil jsem se, ale nešlo to. Takže jsem dodělal pár věcí a kolem páté jsem vyrazil zpátky. Měl jsem původně v plánu se vrátit večer." To už si Hana zkousla spodní ret a podívala se na něj. Položil tašku dovnitř před okno a každý krok který udělala dozadu, opětoval krokem do předu. Dokud jí jedno z jeho křídel nezatarasilo cestu.

Měla pěvně sevřená víčka a když tahle situace nepatřila k těm vtipnějším, měla chuť se smát. Jedno oko otevřela a podívala se na Hawkse. Z tohohle s nevyvleče.
"A co máte v plánu NO.2 Hero?"
"Ty to moc dobře víš," odsekl jí, i když jeho hlas zněl naštvaně věděla, že to tak nemyslí. Rukou jí chytl za záda a Hana mu zaryla nehty do ramenou, na které mu před chvílí položila ruce. Nezatvářila se moc hezky, měla pevně sevřená víčka a ústa až křečovitě zaťaté. Zprvu mu to nedošlo, no pak ruku dal na její bok. Po krátké chvíli to vypadalo, že se uklidnila a podívala se na něj.
"Promiň," uvolnila prsty a pohledem bloudila po jeho červeném křídlu, jen aby se mu nemusela podívat zpět do těch jeho zlatých očí.

Chvíli nastalo to trapné ticho, ani jeden nevěděl, co má říct. Hana mu jizvy, které zbyli po tom, co jí sebrali křídla nikdy neukázala. Buď měla mikinu nebo nějaký přehoz, který ji vždy zakrýval záda. Dokonce na mise, chodila v normálním úboru, přestože našel fotky, kde měla svůj Hero kostým. Ruku vrátil zpět na záda ovšem sjel s ní co nejníž a přitáhl si Hanu těsně k sobě. Zabořila mu hlavu do jeho hrudě a usmála se, když ji Hawks políbil do jejích mokrých vlasů. Hana od něj nakonec kousek popošla a se zaťatými pěstmi a velkou dávkou strachu uvnitř sebe se k němu neochotně otočila zády.

Neviděl jizvy poprvé, patřilo to přece jen k riziku práce, kterou vykonávali. Ale když viděl rozdíl, kdy měla křídla a teď. Dva škaredé šrámy jí hyzdili od lopatek skoro k pasu záda, při pohledu na to se nervózně ošil. Vlastně až teď mu došlo, že pokaždé když ho viděla, musela schovávat jistou dávku závisti. Záviděla mu je, oba to věděli. Tak jak jeho křídla, byla napojena jen kouskem k jeho zádům, tak i její křídla byla napojena k těm jejím. Nedokázal si teda v hlavě dost jasně představit, co jí dělali, když viděl tu spoušť, co zanechali na jejích zádech. Posadil se na opěradlo pohovky a začal nervózně poklepávat nohou. 
"Já si pamatuji, přednášku o Collectorovi, ale sakra, jak je možný že máš zjizvený skoro celý záda. Vždyť, když si měla tu prezentaci, tak si tam měla vyfocení záda se svými křídly," zoufale se to snažil pochopit a Hana se otočila. 
"Takže si pamatuješ tu část, kdy jsem říkala, že když začínal v Evropě, tak svoji techniku ještě neměl tak vyumělkovanou, i když své první pokusy dělal v Africe." Křídla, která Hana vyrobila ke kostýmu se sama zvedla a přitiskla se k jejím jizvám, tam kde mívala posazená svá křídla a přišla k němu. Vlastně ten stres, který prožívala celé ty dny, když před ním schovávala ty jizvy, jako by opadl.

"Možná to vyzní hnusně, ale jak s tím můžeš žít? I já pátral, dokonce jsem si koupil, staré vydání za nehezké peníze noviny, které jsem pak asi týden překládal, jen kvůli tomu, abych pochopil tvůj quirk. To proto jsou tvé schopnosti omezené, uměla si ty křídla měnit v krystaly a nebyla si omezená na počet, který sebou nosíš." Hana byla překvapená, nevěděla, jestli byla zaskočená otázkou, na kterou nebyla momentálně připravená odpovědět nebo jí překvapil fakt, že si koupil český tisk a týden ho překládal.

"A já si myslela, že budeme dělat jiné věci než řešit tak duchaplné otázky," podívala se na Hawkse a usmála se. Rukou mu zajela do vlasů a jeho oči přejely k jizvě na ruce, která mu byla svým tvarem a strukturou povědomá. Hana převrátila oči v sloup a přišla k pultu, kde měla položenou bandáž na ruku, kterou vidíval tak často. O tomto nikdy moc nemluvila.

"Si žena plná tajemství," zkonstatoval a jeho hlas konečně zněl uvolněněji. Měla pravdu vyslýchat jí nepřišel.
"Nechceš se ještě obléct do toho sexy kostýmu, co si měla včera." Hana se uchechtla.
"A bude vůbec třeba," otočila se na něj, no to už Hawks stál u ní a přitiskl své rty na ty její. Prsty projížděl její mokré vlasy a snažil se, aby jen o kousek nepohnula od něj. Konečně měl její rty jen pro sebe, už předtím chtěl tolikrát její rty ochutnat, no ona nebyla fanynka, která by mu to jen tak dovolila.
Jak ráda říkávala, Remember, I can cut off your hands. Poprvé mu to řekla, když se jí snažil poprvé políbit, krom toho mu to napůl i demonstrovala, protože u svých rukou levitovaly dva tenké krystaly, které by byly schopny tohoto činu. Takže své ruky zase stáhl a uvolnil jí tak cestu.
Ale teď to bylo jiné, nechala ho. Nechtěl jí pustit, takže ji chytl za pás a posadil ji na kuchyňský pult hned vedle jejího notebooku. A na chvíli se od ní odtáhl. Na jeho tváři mu hrál pobavený úsměv, když očima sjel níž. Její tričko, byla jen nějaká tenká látka a k tomu ještě zblízka průsvitná. A on si toho všiml až teď?
Hana si přejela po bocích krku dozadu a rozvázala tkaničku. Líbilo se jí, jak se Hawks snažil udržet svůj pohled nahoře.

Vlastně jí vždy zajímalo, jak vysléká, protože na rozdíl od něj, její křídla byla na dotyk dost háklivá a dokázala se dost rychle poničit. A Falcon, měla vždy vše na zip, suchý zip nebo tkaničky jako ona sama. Takže, když mu bunda sjela po křídlech k zemi musela se pousmát. Ruce si zapřela o její kolena a naklonila se dopředu. Tím dala Hawksovi pěkný pohled na její nahou hruď.
"Strašně mě vždycky zajímalo jak si sundáváš to tričko," usmála se ještě víc a  Hawks se nervózně poškrábal ve vlasech. Jeho křídla se roztáhla a rozlétla se po místnosti, takže si mohl sundat tričko.  Haně spadla brada o trochu níž, tolik předvádění, kvůli sundání trika. Zmateně zamrkala a Hawks si přetáhl přes hlavu triko a rozepl si pásek, které mu drželi kalhoty. Tohle bylo o dost lepší než ta fotka, kterou jí poslal. Jeho křídla se zas zformovala za jeho zády a nechal několik peříček pomalu poletovala okolo nich. Tahle scenérie vyvedla Hanu z míry, tak že se zas narovnala. Ucítila, jak se jí krev hrne do tváře.

Prsty přejel po bocích a zachytl z každé strany gumu kalhotek a jedním pevnějším škubnutím je posunul níž. Takže sjeli Haně po nohách k zemi. Ruky omotala kolem jeho krku a přitiskla znovu jeho rty na ty jeho. Jazykem zabloudil do jejich úst a přitiskl ji blíže k pultu. Jeho tělo se jemně otíralo o to její a každý jeho další pohyb nenechavých rukou jí přesvědčil v tom, že chce víc, než jeho polibky a dotyky. 
Jedno z peříček se jemně dotklo jejích zad a přejelo po celé jejich délce. Pevněji sevřela svá víčka, byl to totiž zvláštní pocit. Pak ucítila další, které si to líně linulo mezi jejími ňadry, jako před tím její krystal. Nevěděla, na co se prvně má soustředit. Jeho peří, které zkoumalo snad každou část jejího těla, polibek, v kterém se teď utápěla a nebo, jeho nenechavé ruky, které už našli své využitý. 

Vzdychla mu přímo do úst, když ho konečně ucítila v sobě. Byla to sice jen před ochutnávka toho, co jí čeká s tímto mladým mužem, ale už se nemohla dočkat až dostane z tohoto mladého Pro, vše, co dokáže nabídnout. Prudce ji přitáhl k sobě, takže jí nezbylo nic jiného než kolem něj omotat své nohy. Měl docela dost velkou sílu v rukách, což Hanu snad i překvapilo, protože vyjekla a jednou rukou sevřela Hawksovo křídlo. Musela se udržet, protože Hawks zrudl a vzdychl. Tohle bylo zvláštně roztomile povědomé. Falcon to mě úplně stejně, na dotyky její křídla byla dosti citlivá. Přela po jeho křídlech znova a znova, až zaslechla, že jeho kalhoty dopadly na zem taky. A další sled událostí byl až moc rychlí.

Jeho dotyky na její už teď rozpálené pokožce, každé pomalé tempo mu oplatila kousnutím do jeho ramene, protože to nesnesla. Bylo to až mučivě pomalé.

Spokojeně mu odpočívala na hrudi, protože se na ní podepsalo její včerejší ponocování. Po chvíli už necítila ani jeho ruku, která ji hladila po zádech.
Podíval se na kuchyňský pult, kde před tím dělali věci, které by jí ostatní jeho fanynky mohly jenom závidět.
Pak jeho zrak spočinul na jejích noteboocích a ušklíbl se. Těkal očima od notebooků k ní a zpět. Věděl, že má dva, jeden šedý měla na věci okolo práce a ten druhý, který by nazval osobním byl černý. Bylo mu to zprvu jedno, no ale po čase pochopil, že tento notebook neslouží tak jak by každému při slovech osobní notebook přišlo na um. Nikdy mu to neřekla na přímo, ale někde uvnitř sebe věděl, že tato žena nemá problém hrát na obě strany.
A proto ho nenapadala žádná výchozí možnost, jak z tohoto začarovaného kruhu ven. Hanu měl rád a moc, ale copak mohl odporovat Hero Public Safety Commission. Hanu měli za cizáka, kterého brali spíše jako parazita než posilu jejich státu. A taky by je v tom utvrdilo potvrzení pravdy o její kriminálnické rodině a o tom, co pravděpodobně kriminálního dělá.
Vždyť i jeho jméno muselo být skryto před zrakem veřejnosti, protože jeho otec byl sériový lupič a vrah. A kdyby si ho s ním lidé spojili, tak by jeho reputace šla dolů. Docela ho zajímalo, jestli o tomhle ví příslušné orgány jejího státu, i když z jejích občasných poznámek, přišel na to, že u nich je to úplně jiné než tu.

kapitola 8 <---   ---> kapitola 10