Butterfly effect - kapitola 8

Vítejte u další kapitolky!
Příjemné počtení ♥ !

Za poslední dobu, co se přestěhovala do své nové agentury, to bylo dost náročné. Měla pocit, že jí brzo přeskočí. Krom toho Best Jeanist zmizel, jen ji nechal dopis v podobě, nestrachuj se jsem v pořádku. Pochopila, že má asi nějakou tajnou práci. Když byla řeč o práci i ona toho měla za poslední dobu fakt moc. Samá práce, papíry a podklady pro příjem nových lidí. Hon na Collectora se stal oficiální, podařilo se najít další z jeho skladů, no byly skoro vždy vyklizené. Jen doufala, že se nepřesune někam jinam. Něco v ní, ale pochybovalo. Měl tu zábavu v podobě Hawkse a jí. Věděla, že si s nimi bude chtít hrát, a to jí děsilo.

Každý den proto chodila na útesy, bylo to místo, kde skoro nikdo nechodil. Potřebovala trénovat, jestli se mu měla postavit musela se trochu obrnit. Vybavovala si to jejich setkání pořád dokola a dokola. Každý jeho pohyb, každé jeho slovo. Když měla křídla nepotřebovala nikdy zásobu krystalů. Nikdy nepoznala svůj limit. A tak teď stála před obřím útesem na jednom kameni, kde zapichovala další a další krystaly, dokud nebyl obalený celý. Všechny druhy velikostí tvarů a barev. Snažila se je všechny vytáhnout, ale marně. Vždy jen část. Připadala si, jako tenkrát, kdy trénovala u Hero Public Safety Commission, pořád jedna a ta samá věc pořád dokola. Při vzpomínce se otřásla a znovu zabodla krystaly zpět a snažila se je zase vytáhnout.

Když se nesnažila vytáhnout všechny krystaly, spojovala je, rozdělovala je, snažila se trefit kamínky, které házela do vzduchu. Čím víc se snažila, tím unavenější byla. Nechtěla, ale přestat.
Měla před očima to, jak se na něj otočila, cítila jen strach. To, jak jí ublížil, ztuhla. Byla tak mimo, že nic neudělala. Zareagovala, až zmínil Hawkse, ale co když ztuhne znova? Nechtěla to riskovat.
Celý její pobyt v psychiatrické nemocnici toužila provrtat tomu muži hlavu. A když na to přišlo, nezmohla se na nic. Jen stála a brečela.

"Kdybys řekla, že chceš shodit útes, vzala bych sebou třeba nějakou trhavinu a ne vodu," zavolala na ni Ramona, která přišla na její pozvání. Když jí napsala, že se setkají na pláži u útesů, nečekala, že ji najde trénovat. Spíš možná opalovat, protože věděla, že nerada vystavuje a jak zjistila, bylo to opuštěné místo.
"Díky," vzala si láhev s vodou, "až budu potřebovat trhavinu napíšu, TNT, nebo pošlu emoji bomby, jo?"
Ramona se uchechtla a posadila se vedle ní na deku, kterou tu měla roztáhlo, když si potřebovala odpočinout.
"Jak dlouho, tu už tak trénuješ?"
"Ehm... Skoro měsíc," pokrčila Hana rameny a Ramona uznale pokývala hlavou. Útes, totiž vypadal, jak kdyby ho s částí vážně někdo odstřelil. Věděla, že tohle udělala ona a její trénink. Její krystaly prostě byly tvrdší než kameny, a tak se kusy skal odštípaly. 
"Jinak ahoj," podala jí ruku, Ramona ji přijala a oplatila pozdrav, "Co tu vlastně děláš Ramono?"
"No, jaksi mě to přestalo bavit doma. Víš, jak mizerně kolikrát platí a když jsem viděla, že tady nabízí práci, pro nás podpůrné týmy. Řekla jsem si proč, trochu neobjevit svět."
"To si sem dovezla celou sebranku?"
"Jo, jsme tu všichni. Neboj nebudu tě nutit na nějaké společné setkání poletech, vím, že se s některýma nesneseš," zasmála se a Hana převrátila oči v sloup. Ano, dvě osoby ve spojeném týmu, kteří rozumí technice. Hana nerada pracovala přes technické věci s někým druhým. Proto se spoustu věcí snažila vypátrat sama, neměla totiž ráda, když před ní ostatní něco tajili. Nevěřila jim.

"Ty si se v té kariéře barevných trikotů vzhlédla, že si tady," zeptala se a napila se ze své skleničky. Společně došli do baru se napít a krapet pokecat, bylo to dlouho, co se neviděly. Naposledy možná, když se loučily z nějaké jejich společné mise, někde v zahraničí.
"No... Víš, že my jsme byli vždy tak trochu jiné. Hledám tu doktora Otta Schwarze aka Collectora, to je ten muž, co u nás v České republice řádil. Vyřadil a zmrzačil spoustu z našich a taky z vašich lidí, když byl u nás."
"To zní jako, moc práce. Zastavíš se vůbec někdy?"
"Jo předtím, než vyhrožoval mým přátelům," zavrčela a napila se taky. Vlastně do sebe kopla celou sklenici a Ramona přimhouřila oči. Něco se jí na tom nezdálo.
"Komu," opřela se o bar a sledovala Hanin výraz.
"Jednoho mého známého, který je hrdina, jmenuje se Hawks. No a pak mojí malé kamarádce Nitě, když jsem se ním potkala na ulici," nervózně si hrála se skleničkou, vypadalo to, že jí to dost trápí.
"To je ten okřídlený Hero, co se stal teď kom někdy NO.2, že?"
"Ty jsi sledovala televizi," nevěřícně kroutila hlavou a Ramona se začala smát.
"Prosím tě, co to ze mě děláš. Potřebovala jsem si pustit něco, co mě uspí, měli jsme po nějaké sledovačce a doma se mi nedařilo usnout," zasmála se Ramona a opět si odpila. Vlastně jí to jeho představení v televizi moc nelíbilo. Typický frajírek, ale nějak se nemohla zbavit zvláštního dojmu. Prostě jí nesedl.

Celý ten jejich strávený čas spolu se vnesl v dobrém duchu. Vlastně si měly toho mnoho co říct, i když se to na první pohled nezdálo. Přece si jen s Ramonou sedla z jejího týmu nejlépe. 
"Hele, mohla bys mě poslat složku s jednou misí, kterou jsme měli společně. Vím, že si vedete taky své záznamy, potřebuji to kvůli práci. Chápeš z vícero úhlů," zaprosila Hana a Ramona významně vzhlédla.
"To se zeptám spíš Elein, víš, že ona je v tom lepší. Co se týká složek v počítači. Napiš pak číslo není to nic tajného, že? Víš, jak to máme." Hana zavrtěla hlavou, nejednalo se o žádnou tajnou misi, ale jen o něco, co mělo zůstat někým úplně jiným ututlané. 
"Hele Ramono, nechceš s mou malou kamarádkou a mnou oslavit Halloween? Jeden večer, trochu se pobavit. A určitě nebudete mít taky žádnou práci, takže se na to opovaž vymlouvat."
"A kostým je nutný?"
"Ano," řekla otráveně a Ramono nechápavě zakroutila hlavou na což jí Hana odpověděla mávnutím. Bylo to jasné, radši se neptej. To, co si pro ni připravila její mladá kamarádka, bylo něco, co by si na sebe v životě nevzala. Vlastně, když viděla i ty umělá křídla, které jí na zádech strašně vadila, vyrobila si je ze svých krystalů.
"To už je za chvíli ne?" Hana přikývla a Ramona se napila, Halloween moc neslavila, takže doufala, že aspoň trochu vypne, když už jí na to kývla. Co by se mohlo stát. Opije se?

"Díky za slezinu a měj se teda," obejmula ji na rozloučenou, "A hlavně dej pozor na toho... Na to tvoje ptáče, ať tě neklofne," ukázala na ní prstem a Hana pokroutila hlavou.
"Měj se a nezapomeň na tu složku prosím." Na to, že obě měly už něco v sobě a jazyky se jim lehce motaly, Hanina poslední slova, zněla tak jinak. Ramona se na i otočila a pozorovala, jak se blondýnka vzdaluje. Matně si pamatovala, o čem byla ta mise, ale nic důležitého tam nebylo o co by mohla mít zájem se souvislostí na Collectora. Takže se nejednalo o něj, ale o něco jiného, což jí trochu znepokojilo. 
Hana se šťourala v hodně věcech a věděla, že některé věci, nebyly legální. Což u nich v Rusku moc nikdo neřešil, pokud jim někdo podal informace o někom, kdo ohrožoval blaho Ruska byl tak trochu už mrtví. A Hanu někteří za to chtěli dostat.
"Hlavně se zas do ničeho nenamoč," řekla si spíš pro sebe a šla k sobě domů, vyspat svoje ho malého dráčka.

Hana otevřela svůj černý notebook a kontrolovala emaily. Poznala na sobě, že by to asi měla nechat na ráno, kdy bude mít čistou hlavu, ale nemohla si pomoci. Došlo jí spousta smluv, které musela podepsat, nejednalo se o podpisy, kvůli její agentuře, ale o věci otcova byznysu. Přepsal na ni několik jeho akcií, podílů v různých firmách. Některé znala a věděla, že nejednají vždy úplně čestně. Kdo v této době jednal?
Probírala se tím zmatkem dál a tiskla, další a další papíry a skládala je do složek. Občas si všimla, že jí otec něco poslal. 
Měla přebrat celý rodinný podnik, ale oba dobře věděli, že to nelze. Jenže nevěděli, jak z toho.
Nakonec přece jen něco přišli.

Nikolaus byl úspěšný, budil respekt, ale na co mu to teď bylo, když z něj byl mrzák. Kdyby to nechal být a neudělal by nic, tak jeho bratr půjde po Haně, protože je dědička a Hero.
"Guten Morgen, Papa."
"Guten Abend Hana. Takže všechno už je přepsané a hotové. Včera jsem byl na vyšetřovacím orgánu, jak si mi tam domluvila tu schůzku... A přijali to, domluvili jsme se."
"No to mě podrž … Jakože fakt? Já spíše typovala, že tě pošlou do hajzlu, co si budeme nalhávat," řekla překvapeně a protáhla si záda na barové židličce se moc dobře nesedělo, když na ní seděla skoro celý den.
"No, uzavřeli jsme dohodu, já půjdu do programu pro ochranu svědků a až se dostanou k mému bratrovi, tak budu svědčit, když ho chytnou nebo, jestli se toho dožiju, že? Krom toho, jejich program ochrany svědků jsem si prošel a našel nějaké mezery, takže si budu moct více méně, dělat, co chci. Nechci tě obtěžovat tím, že bych se nechal přesunout do Japonska, ale... Tak mě napadlo, zda by ti nevadilo, kdybych přijel na Silvestra. Vánoce asi nestihnu, budu muset být ještě tady, ale Silvestr v Japonsku bývá krásný."
"To myslíš vážně," zeptala se překvapeně, měla chvíli pocit, že slyší špatně. Její otec byl jedno velké překvapení a strašně rád riskoval.
"Ano, strašně toužím se setkat osobně s tím mladíkem, Takami Keigem," usmál se na ni a Hana se kousla do rtu. 

Jejímu otci to prvně nedošlo, vážně si myslel, že si našla jen dobrého kamaráda. Krom toho znal i Lukáše a všiml si, že se ke Keigovi chovala úplně stejně. Byl svědkem, jak Lukáš k Haně měl občas nějakou poznámku a ona se chovala vždy pohoršeně. Krom toho myslel si, že k němu má blíž, protože mu připomíná Falcon, ale zas tak blízko ne.
Tenkrát ho zaskočilo, že nakonec chodila s Falcon a ne s Muscarim. Ne, že by mu to vadilo, přál jim to. Také s Ali měli velice dobrý vztah, nikdy by nedovolila, aby kdokoliv ublížil jeho holčičce.
Jen doufal, že by mohl mít vnoučata. Což s Ali vlastně jaksi nešlo, pokud by si nějaké ony neadoptovaly. 
Na to s Hawksem přišel náhodou. Jednou se Keigo stavil nečekaně a ona zrovna nechala otevřené balkónové dveře, aby trochu vyvětrala. Cosi vypisovala, takže oba mlčeli a on ji překvapil a políbil. Před ním. 
Když se od ní Keigo odtáhl, tak se setkal s jejím vyděšením výrazem, který se pomalu přesunul k obrazovce notebooku. Takže i on otočil a okamžitě se odtáhl od Hany. Pak teprve nastal pravý otcovský výslech.

"Víš, že zbraně přes letiště nepropašuješ," řekla klidně a její otec se ještě víc usmál.
"Víš, že podepsané basebalové pálky jsou branné jako cenné kusy do sbírek a mohou se tedy převážet. A myslím, že na něj mi bude stačit i dřevěná." Hana párkrát zamrkala, snažila se přijít na to, co mu má sakra říct, no nic normálního jí nenapadlo.
"Víš, že tě mám ráda, tak si to nepokaz," pohrozila otci na oko.
"To víš, že já tebe taky, ale nedovolím, aby ti někdo ublížil. Musím mu trochu pohrozit, to otcové dělají. Pořád nechápu, že mi to hned nedošlo."
"No jo, ale většina otců nemá na svědomí, mučení, zabíjený, loupeže a další kriminální věci. Krom toho možná už stárneš," mrkla na něj a Nikolaus se zasmál, uznal, že v tom asi bude mít pravdu.

"Gutten Nacht Schmetterling," ukončil hovor a Hana přešla do ložnice. Potřebovala se už konečně vyspat. Zkontrolovala přijaté zprávy od Keiga. Pár jich tam bylo.
Vždy něco ve stylu, co právě dělá, nebo nějaká fotka, kde zrovna byl a několik fotek, když letěl nad Fukuokou. Milovala ty fotky, vlastně toužila, aby mohla vidět, to, co on. Scházelo jí to a žárlila. Vzpomněla si, že mu ještě nepopřála k dosažení titulu NO.2 Hera. Takže mu odepsala a poslala starou fotku, kde byla ona s Falcon a Muscarim, kde všichni drželi své vyznamenání. Nevěděla, jestli se u nich něco takového dostává. 

Kasasagi: Tak už jsi mě dohnal, Birdie.

Jen doufala, že až mu řekne, proč jí Hero Public Safety Commission nesnáší tak pochopí, že to, co dělají není dobré a pomůže jí, to změnit. Měla z toho však blbý pocit, mohla jen doufat, že důvěru, v kterou něho vkládala nezradí. Zakryla se peřinou a snažila se usnout.

Hawks seděl na vyhlídkové plošině a díval se do mobilu. Poslala mu gratulaci a popřála dobrou noc. Usmál se nad fotkou, vypadal tam šťastně, dokonce tam měla ještě své hnědé vlasy, které teď byly blond. Musel uznat, že jí to docela i slušelo. Původně měl v plánu jít spát, ale nemohl. Věděl, že má ještě moc práce a spoustu věcí vyřešit. Jeho práce teď už kvůli jeho bezpečnosti nebyla sledovat Collectora, ale měl se zaměřit na Hanu a LoV. Přišlo mu to jako zlý sen, většinou dostával práci sledovat kriminálníky. A teď? Sledoval mladou ženu, kterou měl rád. To, jako byla Villain nebo nechápal, proč ji má pořád sledovat, co dělá. Stahovat soubory, které mu ochotně dávala, tedy ty, co byly v šedém notebooku.
Přišlo mu, že nakonec on bude spíš ten zlý než ona, protože si za celou dobu moc nevšiml ničeho, co by bylo podezřelé nebo spíše ohrožovalo bezpečí Japonska. 

Černý notebook mu občas zavřela před nosem, když jí tam něco blikalo, což ho docela znepokojovalo, že mu neřekne narovinu, co to je. Ale i ona měla právo mít nějaké tajemství i on jí o jeho práci špiona v LoV neřekl. Takže pokud na něčem dělala, tak to bylo asi něco, do čeho ho ještě nechtěla tahat.
Pak si vždy uvědomil, že musí podat hlášení Hero Public Safety Commission a udělalo se mu zle. Nikdy nevěděl, co jim má říct. Už tak zatajil, že si Hana volá se svým otcem.
Přestával to zvládat, jeho hlava byla jak balón. Krom toho mu Hero Public Safety Commission oznámila, že zjistili, že Nikolaus Elster se pomalu chystá odstoupit z postu hlavy rodiny a přenechat ji někomu jinému. A bylo zvláštní, že první, kdo je napadla byla právě Kasasagi. 

Za poslední dobu si všiml, že si s otcem volala častěji krom toho měla v bytě spoustu papírů a složek. Byly to smlouvy jedna část věděla, že musí podat hlášení a druhá jí chtěla umlčet. Vždy byl workoholik, který byl loajální jen k jeho práci, v životě by nevěřil, že potká někoho, jako ona, která mu dokáže zamíchat priority v životě. Ukázala mu, že i když je minulost odpornější, než si kdokoliv umí představit, nikdo nemá nárok na to, aby mu diktoval život, protože měli pocit, že jim něco dluží. Všichni si mají pomáhat, copak hrdinové chtěli něco od lidí, které zachránili. 

Ukázali mu, jak být tím nejlepším. Trénovali ho, i když to bylo tvrdé, dali mu domov, ale... Přesto cítil, jako by neměl tu volnost, o které tak mluvil. O které mluvili oni. Chtěl zachraňovat, být jako on, pomáhat nevinným. A teď, nabýval většího a většího pocit, že tohle není tak úplně tak ta svoboda, o které snil. Možná Hana balancovala na hraně, ale byla víc volnější než on, kdy byl.

Zvonek zvonil, jako pominutý a ona měla pocit, že snad hoří. Zůstala překvapená stát ve dveřích svého bytu a koukala na růžovo vlásku, která měla s sebou několik tašek. Vlastně si nepamatovala, zda jí někdy řekla, kde bydlí. Nebo možná jo? No ať už to bylo jakkoliv, stála před jejím bytem a byla to ona, kdo tak šíleně zvonil na její zvonek.
"Dobré ráno, Hana-senpai! Já jsem vás zbudila," začala zvesela, no, když si prohlédla pořádně Hanu, která stála v pyžamu před ní, každý vlas měla úplně na jinou stranu, než bylo u ní zvykem a mžourala. Její hlas už tak nadšený nebyl a její výraz se změnil v omluvný. 
"Dobré ráno, Nito. Dáš si něco na snídani, " řekla Hana se zapřením, mladou dívku vyhodit a pozvala ji k sobě.  
"No já jedla, ale čaj třeba," snažila se to zachránit milým hlasem a psíma očima. Na což se Hana celou dobu usmívala, jak kdyby jí přeskočilo. Pořád totiž nemohla nějak pobrat fakt, že je tu. 
"Co vlastně je účelem tvé návštěvy," ukousla si své snídaně a podívala se zvědavostí na Nitu, která si míchala čaj.
"No za chvíli je Halloween a já jsem si říkala, že taková zkouška kostýmů by nebyla marná, krom toho našla jsem super rukavičky k vašemu kostýmu," usmála se na ni, její zelená očka zářila a Hana se zamyslela. Vlastně nic dneska neměla v plánu, možná by nebylo špatné z relaxovat celý den.
"Fajn, ty bys mi stejně nedala pokoj," ukousla si další kousek a Nita začala vybalovat věci. 
"Kde máte kostým a nějaké šminky," podívala se na ni tázavě Nita a Hana se na ni zmateně podívala. Šminky?
"Nito, broučku. Já nemám šminky. A jestli tu nějaké najdeš, nehledej, kdy jim končila expirace jo. Ty už nebudou použitelné," otočila se na Nitu, která stála u konferenčního stolu a otevřenou pusou.
"Vy se nemalujete, jako vůbec?" 
"Ale občas, vlastně nedávno jsem si koupila řasenku nebo to byla rtěnka," zamyslela se Hana a Nita se zděsila, nemohla přece svoji kamarádku pustit na Halloween bez pořádného make-up, který by dodal jejímu kostýmu na kráse.
"Takhle by to nešlo. Vy, musíte být tip top na Halloween," založila si protestně Nita ruce přes prsa a Hana věděla, že se půjde opět nakupovat. 
"Budu moct dosnídat, že jo?"
"Jistě, mohla bych pozvat pár spolužaček," zeptala se prosebně a Hana pokrčila rameny, nějak jí to nevadilo. Pár děvčat navíc jí už bylo jedno.

"Nito," zakřičela růžová dívenka a Hana si překryla ucho. Chvíli uvažovala, zda by neměla raději nosit s sebou sluchátka, které měla k Hero obleku, aspoň tím mohla redukovat hlasitost zvuku okolí.
"Ahoj, Mino," obejmula ji a podívala se na Hanu, "tohle je moje spolužačka."
"Mina Ashido," podívala se na s úsměvem natáhla ruku k Haně a pak se zarazila.
"Hana Kasasagi... Copak," zeptala se Hana trochu nechápavě, protože si jí dívenka měřila, když si s ní podávala ruku.
"No, v televizi jste působila vyšší. Nechtěla jsem vás nějak urazit," vykřikla dívenka na obranu a Hana se usmála.
"Jo, já vím jsem malá a televize dost zkresluje."
"Když jste tam stála vedle Hawkse, tak to možná šlo trochu poznat." Jen co dozněl její hlas se Hana podívala na Nitu, která se v ten moment tvářila jak anděl veškeré počestnosti, který nikdy nikde nikomu nic neřekl. Protřela se obličej. Přišlo jí to vlastně i nejednu stranu milé. Byly to typické věci, co dělali puberťáci.
"Neměla přijít ještě jedna?"
"Toru nebylo dobře, takže jí mám omluvit."
"Tak to, abychom jí něco koupily, aby jí to nebylo líto. Stejně budu zas platit já," poškrábala se ve vlasech Hana a šla směrem do nákupního centra. Nita se podívala na Minu, která byla docela překvapená.
"Vy to budete platit," zeptala se Mina a podívala se na Hanu.
"Jste studenti, kteří jsou závislý na kapesném rodičů a já jsem člověk, který rád dělá dobré skutky a vydělává," usmála se a podívala se Nitu, která se tvářila, jak v sedmém nebi, když procházely halou nákupního centra.

"Mami, mami! Koukej, na ty růžky, ty jsou krásný," křičela na mámu holčička s dlouhý hnědými vlasy a tahala matku za rukáv. Děvčata se na ni otočila a Hana se usmála, bylo to roztomilé.
"Chceš se podívat," zeptala se Mina a holčička s matkou přišly blíž. Malá okukovala Minu, a dokonce se jejich růžků dotkla, její hnědá očka byla plná úžasu.
"Taky chci takové," řekla holčička a matka se na ní usmála.
"Třeba ti takové přinese Santa Claus, chceš se sní vyfotit" podívala se na ni a pohladila jí po vláskách. Malá kývala hlavou a šlo se na věc. Hana je taky vyfotila, aby měla Mina památku. Když odcházely pryč z obchodního centra, malá holčička na ně mávala, jak o život a křičela na rozloučenou.
"Ta byla rozkošná, že jo," podívala se na své společnice Nita a Mina se tvářila spokojeně.
"Jo, byla k sežrání. Taky bych někdy chtěla mít takové," řekla zamyšleně Hana a Nita se zasmála.
"Jo! Malé, blond s fialovýma očima a s červenými křídly," rýpla si do Hany a ona se na ni šokovaně podívala. V ten moment jí přišlo, že přestala snad i dýchat. Mina se začala okamžitě smát a obejmula Nitu kolem ramen. Říkat jí, že spolu nic nemají bylo zbytečné, i když pořád tak trochu sama sobě lhala.
"Uděláme si taky společnou fotku," zavelela a Hana duchem nepřítomna si stoupla vedle děvčat a snažila se usmívat.

kapitola 7 <---   ---> kapitola 9

Komentáře

  1. Bože, vy ste moja spása dneska aj s Petrikou! Po zničenom dni polného nervov s blogspotom a obrázkami ma takto na záver obe potešíte novými kapitolami! ♥ Úplne jasám ♥ Je to úžasné, fakt! Ako si krásne zase nadviazala na to všetko a nadpojila na Halloween, ktorý bude nasledovať ♥

    Ako som ti už písala na Insta - som SIMP na Haninho otca. Ja si proste nemôžem pomôcť, mne je moc sympatický :D tie jeho hlášky sú mega :D a aj to, aký je cool a badass , ale stále sa o svoju dcérenku bojí ♥ Teším sa, až príde do Japonska aj so svojimi bejzbalkami xD dúfam, že ten Silvestrovský diel s ním napíšeš. A rovno nech si dajú stretko v trojici aj s budúcim zaťkom (Hawksom xD)
    A čo sme to tu videli? Začali niekomu tikať biologické hodiny? Hana, zachcelo sa ti malé okrídlenča? :D No, ešteže viem pár spoilerov O:-) Ale je to super, vidieť, že Hana už začína premýšľať o deťoch... Nita jej s tými krídlami nasadila chrobáka do hlavy :D Ale také dieťatko s červenými očkami by tiež nebolo zlé, čo? :D
    Strašne sa mi páčila aj tá pasáž s Ramonou - tie ich hlášky :D a jak tam spomínala Hana ich spoločnú minulosť... to ma dosť zaujalo! Aj že sa nemusí s niektorými členmi jej tímu. Ich spoločné povyrazenie v bare bolo tiež super a dokonale to zapadlo do toho Halloweenu! Strašne sa mi páči, ako sú tie vaše poviedky poprepájané ♥
    Hawks bol zase ako vždy úžasne vystihnutý a napísaný ♥ podľa mňa začína mať výčitky svedomia, že takto Hanu "špehuje", lebo sa v ňom prebúdzajú city k nej... Teším sa na pokračko :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)