Butterfly effect - Kapitola 7

Vitám vás u dalšího dílku,
doufám, že se vám bude líbit.
Příjemné čtení. ♥
---
Upozornění obsahuje lehké NSFW scény.

Hana otevřela dveře do bytu, odkopla boty a posadila se na sedačku. S hlavou v dlaních přemýšlela, co má dělat. Ten den byl jak na horské dráze, nahoru, dolů, nahoru, dolů... Děsila se nadcházející fáze. Jako by si neprožila dost, vždy ovšem nebylo všechno růžové, to věděla. Přišlo jí, že vždy, když začne být něco dobré v jejím životě, přijde nečekaný zvrat. Další věcí, která jí ležela v hlavě byla její schopnost.

Její rodina, byla známá tím, že si dávala záležet, koho si do rodiny pustí. Jednalo se vždy o motýlí křídla nebo i hmyzí, dalším charakteristickým znakem byla manipulace za pomoci mysli a pak krystaly. Ovšem nepamatovala si, zda jí otec někdy řekl, že by se u nich v rodině něco takového objevilo.
Měnit své tělo v krystal, byla novinka.
Sestřička jí sice říkala, že by to mohlo být možné. No, stoprocentně to nevěděla.
Krom toho se začala bát, aby to nebylo stejné jak u křídel. Její křídla taky po nějaké době potřebovaly odpočinout a vrátit se do své normální podoby. Takže tu vyplívala otázka jak dlouho a v jakém rozsahu dokáže být v této podobě. Nechtěla tak zůstat navždy. Nemoc se pohnout, nadechnout se či se někoho dotknout.

Otevřela dveře od balkónu a sedla si zpět. Hawks se měl stavit, no nevěděla, kdy a kolik času má. Nedalo jí to. Musela se zeptat. Donesla svůj černý notebook a připojila se. Vyhledala jisté věci, skontrovala čas, kvůli časovým pásmům a spustila video hovor. Čekala, zda se osoba na druhém konci spojí nebo se hovor sám po nějaké době vypne sám. Opřela se o opěradlo sedačky a koukala do obrazovky. Na pozadí jí blikala různá čísla, takže její vysílače něco zachytili a ona vytáhla program do popředí.
Oči jí přejížděly po obrazovce a chytaly každé číslo a následnou lokaci, kterou program vytáhl. 
"Vidět tě takto zapálenou do práce je fakt sexy. Škoda jen, že nejsi tak zapálená i do jiných věcí," řekl provokativně a usmál se. Hana se na Hawkse zamračila, věděla moc dobře jak to myslí. Když si všimla, že jí na něm něco neladí, uvědomila si, že jeho oblečení je civilní. Snad poprvé v životě ho viděla takto oblečeného. Šedé tričko, modré rifle, riflová bunda a boty s vysokým kotníkem. Vše k sobě dost ladilo. Nita by měla radost, proletělo jí hlavou. 
"Guten Abend, ve spolek," ozvalo se z počítače a Hana se šokovaně podívala na notebook a klikla na hovor. Jeho hlas jí vrátil do reality. A pak s kousnutým rtem se podívala zpět na Hawkse, který se tvářil dost nechápavě.
"Papa, Englisch bitte," podívala se zpět na obrazovku a Hawksovi to došlo. Slovu Papa, docela rozuměl. Jindy by se zachoval normálně, no teď. Tohle byl Hanin otec. Známý mafián a člověk, kterého hledala nejedna agentura.
"Posaď se u nás, mladíku" řekl klidně Nikolaus a Hawks ztuhl.
"Nenech se vyzívat dvakrát," poplácala na místo vedle sebe a Hawks neochotně přisedl, vypadala docela klidně, takže se asi nemusel bát.  Odložil svoje brýle na stůl, podíval se na muže na obrazovce a zarazil se ještě víc. V ten moment nevěděl, co má dělat. Ještě by vstřebal fakt, že je to zločinec, no ale fakt, že se právě v tváří v tvář setkal s otcem Hany. Muž měl krátké tmavě hnědé vlasy, fialové oči jako Hana a vousy na bradě. Na sobě měl černý upnutý rolák bez rukávů, takže šlo vidět, že tento muž dost posiloval, což k jeho povolání bylo nutné. Vzbuzoval strach, krom toho si všiml, že má muž na krku, růžovo tyrkysový krystal, který dost kontrastoval s jeho vzhledem, protože byl docela jemný.

"Vaše jméno, mladíku." 
"Hawks," zakoktal se a podíval na Hanu, která momentálně zadržovala smích. Nikolaus se podíval na Hanu.
"To je Hero jméno, já chci vaše skutečné," řekl klidně a Hanin výraz se vzápětí změnil. Její neutrální výraz překvapil oba.
"Do toho ti nic není. Krom toho nepřišla jsem ti představovat své přátelé, ale chci se zeptat na věci ohledně quirku v rodině. Je někdo, kdo umí měnit své tělo v krystal, a nejen své křídla," zeptala se, aby změnila téma a zaujala tím otce natolik, aby přestal čmuchat.
Její otázka ho asi zaskočila, protože se zamračil a pak se otočil na židle a cosi vytáhl. Prohlížel si nějaké zápisky v knize a po celou dobu krčil čelem. Nebyl si jistý, zda něco takového v rodině je.
"Moje drahá, myslím si, že ne. Proč se ptáš a pořád na svém požadavku, protože mi strašně někoho připomíná." Hana se podívala na Hawkse a pak vyděšeně na otce, že by znal? Ne... Jak by mohl?
"Protože," nadechla se Hana a zvedla ruku. Nevěděla, jestli se jí to povede, nad tímto pořádnou kontrolu neměla, ale podařilo se jí, aspoň kůži na prstech proměnit. Její otec se naklonil blíže k obrazovce a prohlížel si její prsty.
"Kdy to začalo?"
"No moje záda... Občas se to rozšířilo, když jsem použila svoje křídla, ale teď je to docela časté a rozrůstá se to... Jedna sestra měla jistou teorii, když jsem nechala napálit do sebe náklaďák, jak jsem tu byla poprvé. Naše křídla jsou tvořená šupinami, které měníme v krystaly a kůže jsou taky šupinky. Myslím si, že asi měla pravdu, ale je to divné, většinou se quirk ustálí a dědí se ve stejné formě, silnější a slabší, ne? Ne," podívala se na Hawkse, který pokrčil rameny, tahle konverzace ho vyvedla na tolik z míry, že nevěděl, co má dělat. Krom toho mu naznačil, že zná asi jeho otce. Což bylo dost šokující.
"Většinou, ale sama sis odpověděla, tvůj quirk je silnější než náš."
"Ale můj quirk je krystalová manipulace, což je, že ovládám za pomoci mysli své krystaly, aniž bych cokoliv udělala."
"A vytváříš krystaly, tím, že se dotkneš sutin, které na jistou dobu taky ovládáš a měníš svá křídla v krystaly. Nemáš čistě jen krystalovou manipulaci. Schopnosti quirku rostou celý život, aniž by to člověk občas zaznamenal, krom toho Hano, u nás v rodině, jsou všichni s quirkem a tvoje máma je taky z rodiny, kde je celý rodokmenem quirkových lidí. Takže si se prostě až moc povedla a vyklubal se z tebe perfektní motýl."

"Bezva, jsem perfektní motýl," uchechtla se ironicky, "cítím se jak šlechtěný pes."
"Už vím! Jak on se jmenoval... Za pobytu v Japonsku před... No, už nějakou dobou, ale byla jsi už určitě na světě, protože se má matka zajímala o Radku. Potkal jsem jednoho zloděje. Okradl mě, ale vím jak, se překvapeně tvářil, když mě chtěl zastrašit jeho peřím a já na něj poslal krystaly." Pobaveně se usmíval nad vzpomínkou, "Taro... Ne... Tami... Takami?"
Podíval se na oba dva a Hana se ani nehnula.
"Keigo, pane Elster. Takami Keigo," řekl trochu nervózně, jeho typická sebevědomá povaha, byla ta tam.
"Já mám paměť na tváře, jste mu podobný. Akorát nepamatuji si, že by měl syna. To nezmiňoval, kolik ti je?" Hawks se nervózně ošil, nelíbilo se mu to ani Haně. Nenapadlo jí, že by mohl Keigova otce znát. Čekala, že ho bude nějak vyslýchat ve stylu, co předvedl Falcon, no tenhle směr rozhovoru se jí přestával líbit.
"23," opřel se a Hana se na něj lítostně podívala. No, pohled, který věnovala otci byl úplně jiný. Ano, bylo to pár let zpátky, co se jí snažil dostat na jeho stranu. Krom toho ho pár let ani nekontaktovala, dokud nepřišel za ní on. V tomhle státu by ho asi musela okamžitě zatknout, no u nich. To bylo komplikovanější. Její otec měl podplacené lidi ve vládě, takže by to byla marná snaha o cokoliv se pokoušet a zabít ho? Zabít někoho z rodiny se jí příčilo.

"Fajn, uzavřeme téma rodina. A hlavně téma, kriminální otcové stojící za hovno," pozvedla jedno obočí a její otec se zamračil. Jejich vztah se za tu dobu docela zlepšil. Nechal jí být, nakonec byl na ni patřičně hrdý, ale jako boss v mafiánské rodině, musel Hanu označit za černou ovci rodiny. Byla to ostuda, že byla Pro Hero a chytala jeho kolegy. On však poslední dobou na to kašlal. I jeho obchody a činnost zeslábla, ale ne, že by měl málo lidí, právě naopak.
"Dobře, ale u rodiny zůstaneme. Potřeboval bych s tebou něco probrat, pokud by to nevadilo a o samotě," podíval se na Keiga, který se rád zvedl a odešel zpět na balkón.
"Asi ti hlavu provrtám krystalem," zavrčela na něj.
"Vypadá sympaticky. Je jak ona?" Jeho otázka, jí vyvedla z míry, tohle nebylo moc typické chování.
"Ano, je jí podobný. Někdy až moc, proč se vlastně tak divně ptáš?"
"To je dobře, že zas někoho máš a nejsi sama. Neměla bys být sama, když je tam on."
"Mluvíš, jak kdybys umíral." Pobaveně se zasmála a její úsměv rázem zmizel, když se podívala do jeho tváře.
"Následky Collectorovi operace. Už nemůžu chodit a postupuje to. Nevím, kolik mám času, ale je to následek té látky, co píchával obětem před vámi, aby pozastavil funkci quirku. Takže se neboj, ty budeš v pořádku. Chtěl jsem spíš probrat jisté záležitosti ohledně mých firem."
Hana se zhluboka nadechla, věděla, kam tím míří. Možná byla černá ovce a opovrhovala jí skoro celá rodina no... Ona byla jediný dědic.

"Omlouvám se za něj. Nenapadlo mě, že zná tvého tátu. Myslela jsem, že bude výslech ve stylu šáhni mi na holčičku a zpřelámu ti křídla. Měl jsi vidět Falcon," opřela se o zábradlí vedle něj.
"Hmm," zamrčel Hawks a podíval se na ni, viděl, že jí to mrzí.
"To jí fakt, řekl?"
"Jo," pokývala hlavou, a přitom se smála, "Pro demonstraci si donesl basebalovou pálku a Falcon svoje peří naprosto v klidu proměnila v ocel." To už se Hana smála, že málem plakala.
"A víš, co jí na to až vyděšeně řekl," podívala se na něj a utřela si slzy. Hawks kývl, aby pokračovala a usmál se.
"Že, na tohle mu nebude stačit ani jeho kovová a Falcon, že ani vaše krystaly, pane Nikolausi. Takže zvedl ruku na znamení, že prohrál. S uraženým výrazem si sedl na židli, vytáhl láhev, jakéhosi chlastu a pak se spolu tak opili, že u nás musel přenocovat. V tom našem malým bytě," smála se a Hawks se usmíval ještě víc, bylo to na jednu stranu hezké, že se staral o svou dceru, i když byla Hero. Jeho nepřítel. Vlastně to bylo poprvé, co jí viděl takto upřímně se smát.  Utřela si slzy a opět se podívala na Hawkse, pořád měla z něho divný pocit.

"Umírá," řekla a nadechla se, Hawks šokovaně koukal na Hanu, a ta k němu přišla blíž, " víš, on byl strašný táta. Chtěl, abych se k němu přidala a vyráběla diamanty, protože jsou perfektní. No, když jsem se vrátila z Japonska, utnula jsem s rodinou veškeré kontakty. Dala se dohromady s Falcon a Muscarim a dřeli na tom, abychom byli nejlepší. Dělali jsme strašný věci pro vládu. A jednoho, krásného dne po vyhlášení nejlepších Pro Hero v České republiky, kdy mi bylo 21 se tam objevil, jak pára nad hrncem a gratuloval mi, že jsem se stala NO.2 Hero. Byl na mě pyšný, donesl mi kytku, a nakonec spolu strávili pěkné odpoledne spolu. Jako otec a dcera. Jeho chování mě dost překvapilo. Myslím si, že to věděl a řekne mi to až teď, když jsem kilometry a kilometry od něj," řekla naštvaně a bouchla do zábradlí. Když se otočila na Hawkse, zarazila se. Jeho zlaté oči jí propalovaly pronikavým pohledem skrz na skrz až měla pocit, že řekla něco špatného.
"Ty jsi získala NO.2 Hero titul v 21?" Hana se na chvíli zasekla, on to nevěděl? V životě by jí nenapadlo, že to neví. Myslela si, že když našel ty složky a že když ji sleduje, tak by mu přece řekly, že je... 
"Žárlíš?" Věděla, že se do desítky se možná dostal dřív než ona, no ona měla pořád lepší umístění. Keigo ji chytl za ramena a přirazil k prosklené stěně.
"Myslíš si, že můžeš zlobit, Babybird? Za další nemusím žárlit, All Might odešel do důchodu, takže budou vyhlašovat nejlepší Pro Hero a já, jestli byl na třetím umístění v žebříčku, tak budu teď na druhém."
"Takže to znamená, že Tsunagu bude třetí?"
"Ty mě vážně, chceš zlobit, že," přiblížil se k jejímu obličeji.
"Takže ty můžeš a já ne," přitáhla ho k sobě a Hawks se usmál. Políbil ji, jeho ruce putovaly po jejích bocích a zajel ji pod triko.
"Tohle by to mohl spravit, to předtím." Oči mu přejely k notebooku na stole uvnitř bytu a Hana ho obejmula. 

"Víš, že bys ho měla nahlásit, že jo?" Hladil ji po vlasech, když mu spokojeně ležela opřená o hruď.
"Tahle komunikace je šifrovaná, on nemůže vystopovat mě a já ho. U nás má podplacené lidi ve vládě tady ne, takže by ho zatkly okamžitě," řekla klidně a pohladila ho po ruce.
"Co kdybys ho tady potkala, udělala bys to," zeptal se a její ruka se zastavila. Chtěl vědět, zda by to udělala. Měla chuť, se ho zeptat ve stejném duchu, zda by to udělal taky, ale když si zpětně vzala, co jí řekl o jeho otci, byla na vážkách. A tak chvíli mlčela.
"Otec je pořád otec, co?"
"Rodinu si člověk nevybere," uchechtla se a on ji potáhl ke svému obličeji. Rukou jí zajel do vlasů a přitáhl si pro další polibek. To, jak ji k sobě přitiskl v ní vyvolalo jistou vlnu vzrušení. Vzdychla. Chytl jí za boky a donutil jí sednout si na něj obkročně. I přes jeho volnější kalhoty cítila, že je vzrušený. Chtěl ji. Jeho prsty chytly lem trička a Hana mu ruce chytla.
"Ne, já," odmlčela se a chytla se za lopatku, nebyla mu připravena ukázat mu jizvy, které jí udělal Collector. Zhluboka se nadechla, při vzpomínce na dnešek. Chtěla na to už přestat myslet. Prohlížel si jí, no nakonec neodolal.
"Měla jsi v posteli někdy muže?" Hana převrátila oči v sloup. Tohle bylo moc. On, byl... Rozepla mu pásek od kalhot, rukou zajela pod ně a přiblížila se k jeho obličeji.
"Já nebyla ta, kdo měl minule úplně mokrý kalhoty," usmála se škodolibě na něj a Keigo přivřel oči slastí. Asi by utrousil další nějakou poznámku, no věděl, že by mohla přestat, a to momentálně nechtěl. Začala mu to vracet, a to plnými doušky. Ty jeho neustálé narážky, to jeho flirtování s ní, které se snažila vždy odpálkovat. A že se jí to dařilo. Nevěděl, jestli by tím neměl být znepokojený nebo právě naopak. Nebyla jako ostatní, nikde to neroztrubovala, že s ním teď... Randí?

Jeho smysly teď vnímaly jen její prsty a její rty na těch jeho. Bylo to až moc příjemné, prsty zarýval do sedačky a jeho dech byl přerývaný. Nemohl to vydržet, tento motýlek nebyl až tak nevinný, jak se zprvu zdál. Měl pocit, že to, co doposud viděl, byla jen kukla a čím blíž jí byl, tím viděl, jak se klube a ukazuje tak svou pravou tvář. Tvář skrytou pod nenápadným oblečením a jejíma fialovýma očima které skrývali svou pravou barvu. Další slastný sten. Keigo chytl trochu šokovaně Hanu, ta se však jen usmála. Na to, že na sebe takto moc sáhnout nenechala tak s ním dělala divy. 

Hana se posadila vedle Keiga a mile se na něj usmála, vypadal spokojeně no jeho pohled, něco ho docela zajímalo.
"Byla Falcon první, s kým jsi," odmlčel se, nevěděl, jak to slušněji podat, a tak se na ni otočil s vírou, že pochopí.
"Pokud se ptáš na to, kolik jsem v posteli vystřídala lidí," na oko se zapřemýšlela, vážně s ním takové věci chtěla probírat a on s napětím čekal, co mu odpoví, "tak jsi třetí."
Převrátila oči v sloup a opřela se. Doufala, že ukojila jeho zvědavost, i když ho na jednu stranu chápala. Znala spoustu lidí od nich, co dokázaly dostat své fanynky či fanoušky do postele jen kvůli tomu, že byli Hero.
"Jestli Falcon byla druhá, tak kdo byl tvoje první láska?" Byla to nevinná otázka, neměla ničím urazit ani ji, jakkoliv ublížit. Ovšem opak byl pravdou. Bolelo to, měla pocit, jako by dnešek chtěl, aby jí všechno staré připomínal. Collector, pak Tenko. Lhala by sama sobě, kdyby řekla, že v té uličce nechtěla vidět jako obličej. Vidět jeho rubínové oči, jeho tvář, vždyť už to nebyl kluk, ale mladý muž, jen o pár let mladší než Keigo. Muž, který si vybral být Villain místo být s ní Hero.
 
Soubor, který kdysi nahrála do databáze, zmizel. Někdo ho smazal a ona nemohla zjistit kdo. Vždy měla pocit, že to, co chce najít nenajde, ale vždy najde něco, co nechtěla. Keigův otec, byl toho zdárný příklad.
"Byl to kluk odsud," řekla tiše, "kluk, kterého systém z nějakého důvodu přehlídl, i když nechápu do teď jak, a nechal ho na ulici. Nikdo ho nezachránil, všichni na něj koukali, jak na zrůdu a on hledal v tomto světe, nějakou oporu, která přišla ve špatné formě. Přitom byl tak nadaný, že mě každým dnem překvapoval víc a víc. Když už jsem myslela, že mu dokážu pomoci, bez jakékoliv rozloučení zmizel ze dne na den. Nikdy neodpověděl na žádnou smsku a každý můj pokus o komunikaci s ním utnul. Celou dobu jsem pak odmítala Falcon, protože část ve mě pořád doufala, a díky tomu, jsem neviděla, že kvůli mně trpí. Protože viděla, jak se dnem za dnem trápím u počítače a hledám, kdo tu posranou složku smazal. Nechtěla jsem se vzdát osoby, která mě přiměla být Hero. Osoby, která ve mě neviděla vraha, dceru mafiána, ale motýla, který chce vzlétnout a být viděn a jako správný motýl roznášet radost."
Zaťaté pěsti, které pevně svíraly látku, hlas, který se každým slovem víc a víc třásl, napovídal, že osoba, o které mluvila pro ni znamenala mnoho. Vždy přišel na to, jak jí odpovědět, i když to bylo kostrbaté, ale teď nevěděl, co by jí měl říct. Sám vycítil, že se radši na nic dalšího ptát nemá. Musel v sobě potlačit jistou touhu, zeptat se na mladíkovo jméno. Ale už teď by znal odpověď, kterou by mu určitě dala. Ticho.

"Chceš mě vidět v Hero kostýmu?" Její slova, byla dost nečekaná a on šokem, nevěděl, co v první moment říct.
"On ho navrhl, že?" Došlo mu to, uvnitř něj bodl trn žárlivosti.
"Nejenže navrhl můj kostým, ale on mi dal i jméno." Keigo jí k sobě přitáhl, kolik toho o ní ještě nevěděl. Pořád jí měl sledovat a podávat informace o osobě, která se mu čím dál víc dostávala pod kůži. Nerozuměl tomu. Proč, když se domluvili na Collectorovi, ji má pořád sledovat? Čím je ta mladá Pro Hero naštvala?

Seděl ve své pracovně ve Fukuoce, kde měl agenturu. Dozvěděl se o tom, že bude mít vlastní agenturu, při její přednášce, o Collectorovi, kterou měla upozornit další hrdiny na něj. Nejen, že se některým zvedl žaludek, při pohledu, co tento muž napáchal, také jí někteří přislíbili spolupráci, kdyby našla nějaké jeho sklady. Když viděl její i Falconina křídla v plné kráse, dokonce i s nějakým videem, kde bylo vidět, jak používají svůj quirk, aby ukázala, kvůli čemu si je vlastně Collector vybral, pochopil, proč se o něj tolik bála. Další obrázek byla totiž zubožená Falcon po zákroku Collectora. Ani se na tu fotku nepodívala, všiml si jak, její hlas změnil intonaci, když pak přešla na další slide, byla jako na začátku prezentace. Dokonce zaregistroval, jak si Mirko přejela po svých uších.
Jedna z dalších věcí, která ho dost zaujala byla, že Collector si vybírá rád páry nebo kolegy, kteří jsou dobří přátelé, protože ho baví vidět, jak ten druhý pak trpí a ničí se. Zmínila také, že tito lidé pak páchají dost často sebevraždy.
"Bez lásky, blízkých a "quirku" ztrácejí tito lidé úplně vše, co jim na světe kolikrát zbývá." Její hlas zněl při těch slovech, tak zvláštně nebo měl takový pocit jenom on?

Podíval se na obrazovku monitoru a vyhledal si nějaké články, kde se objevila ona. Většinou byly v češtině, takže musel spoustu věcí překládat.
Nakonec našel i článek, který byl o mladé dívce, kterou přepadl postarší muž a její spolužák a ona je zabila. Ale kvůli nezletilosti bylo jméno skryto. Což bylo divné, najít něco takového, když hledal ji. Přihlásil se do databáze Hero Public Safety Commission a vyhledal její složku. Díky svému postavení se dostal i do tajných složek, které předtím asi přehlédl. Nepamatoval si, že by je tam viděl předtím. Vlastně měl pocit, že se tam teď zničehonic objevily.
Konečně mu došlo, co myslela tím vrahem. Přiznala se mu s něčím, co jí pronásledovalo celý život, a přitom jednala v sebeobraně. Pochopil moc dobře, proč se ty složky odkryly právě teď.
Měli podezření, že něco překročil.

  kapitola 6 <---   ---> kapitola 8