Butterfly effect - Kapitola 6

Zdravím vás u další části.
Dneska se tu objeví, nové postavy, 
ta příjemné čtení.

Nita                                Best Jeanist

Opřela se o zábradlí mostu a podívala se do vody. Koi kapříci si tu klidně plavali a ona jim hodila jídlo, které tu v parku koupila. Vlastně tu byla poprvé a moc se jí tu líbilo, někde vzadu v hlavě se jí vyklubala otázka. Zda by Hawks s ní šel někdy ven. Většinou spolu chodili ven přes noc, když jí pozval na nějaké večeře. Obědy měly buď u ní nebo u něj na jeho pokoji tady ve městě. No nikdy se nešly jen tak ven projít. Musela se pousmát, cítila se jak puberťák, který se právě zamiloval. 

Podívala se na skupinku chichotajících se děvčat a pak jí došlo, že to byl právě ten důvod, proč s ní nechodil ven za dne. Pokud se nejednalo o mise.

Koukala do vody a čekala na Nitu. Opět měla zpoždění. Před pár dny ji psala, zda nemá nějaké informace nebo dokonce neví, jak to vypadá s Best Jeanistem. Všimla si, že si ho oblíbila, když byla u nich na praxi. Kdo by ho neměl rád. I ona musela uznat, že tento muž byl dosti galantní a taky jí přišlo, že jako jedinému snad dost záleželo na jeho praktikantech. Možná, že to bylo i tím, že věděl něco, co ostatní ne. 
Měla v plánu ho navštívit, aby se ujistila, jak se mu daří, a tak řekla si, že ji vezme s sebou. Krom toho s ním potřebovala taky probrat její rozhovor s Hawksem a nastávají problémy, které z toho plynuly.

Rozhovor, kterým s ním vedla, nebyl jen o jeho práci, ale také o jejich vztahu.
Nešlo z toho nějak vybruslit, oba překročili hranice a jejich vztah už nebyl čistě kamarádský, jak si doposud sama sobě namlouvala. Chtěla, ale trochu času. Přišlo jí, že vše se událo moc rychle. A on s tím problém neměl, když jí prošel celou složku s Falcon. Pochopil, proč ho vlastně tak odmítala.
Byla z toho nesvá, že jí takto zasáhl do soukromí, ale na jednu stranu i ráda, protože nechtěla, aby se o tom dozvěděli ti, pod kterýma pracuje.

Měl na ni, ale docela dost otázek, ohledně Falcon. Což jí překvapilo, ale nakonec, četl její stažené emaily, smsky a jisté fotky, které jí posílala. Doteď nepochopila, jak se jí ten soubor dostal do tohoto notebooku.
Častokrát slyšela od Falcon, že nemá na nic čekat. Život je krátký a ty si ho musíš užít. Takže jí občas zaslala odvážnější fotku, když si to pak v následujících imunitách rozhovoru uvědomila. Okamžitě vyhledala tu složku, kterou stáhl a málem jí porazilo. Jeho zlatá kukadla jí probodávala nevinným pohledem a ona rudá jako rajče se skláněla nad svým notebookem a zhluboka dýchala.
Jistěže se i jeho tváře lehce zčervenaly, některé fotky byly více než odvážné. Hlavně, když se Falcon vyfotila v sexy prádélku, které si vyloženě koupila jen a jen kvůli ní. Poslala jí to, když byla na schůzce, kvůli další misi a dost jí do rozházelo, takže se mu ani nedivila.
Opřela si lokty o kuchyňský pult a vložila svůj rudý obličej do dlaní.
"Proč si jí nikdy neposlala něco podobného?" Jeho hlas zněl tak zvědavě, jako i pohled, který naznačoval, že by i on rád něco takového uvítal. Nevěděla, co mu má odpovědět. Tohle bylo na ní moc.  Že ona poslední dobou měla štěstí na takové ukecané, sebevědomé a přímočaré lidi. Tito lidé naopak ji nutili do věcí, které nerada dělala zase ona. 
"Prostě taková nejsem," odsekla mu.

"Hana-senpai," křičela na ni Nita a už z dálky na ní mávala. Měla zpoždění trochu větší, než čekala, ale i tak měli dost času. Počítala s tím, a tak jí napsala ještě dřívější čas, takže nikam pospíchat moc nemuseli. Dívka na ni trochu překvapeně koukala, když jí Hana podala tašku. 
"Co to je?"
"Říkala jsem, že bychom mohly vzít nějaký dort a překvapit ho," podívala se na ni a usmála se.
"To je super nápad," zajásala a Hana se podívala ještě na kapříky. Vysypala jim zbytek sáčku a schovala ho do tašky. 
"Vypadáte spokojeně," řekla jako kdyby nic, no pozorovala, jak bude reagovat. Svůj obličej schovala do bundy, a ještě víc se usmála, když se vybrali směrem k východu tohoto parku.
"Že by, Hawks," zamyslela se na oko, "Měli jste už to rande?" Hana převrátila oči v sloup a povzdychla si. Ta holka měla v hlavě snad jen kluky a vztahy.
"Nito, mohly bychom se vyfotit, společně? Víš, nemám moc fotek se svými přáteli, a tak jsem si řekla, pokud by ti to nevadilo..."
"Co vás nemá! Jasně, že jo," vypískla, až se Hana lekla a přiložila si ruku k uchu, které jí bilo blíž. Několik fotek udělali na její mobil jiné na Nitin. Nebyli to však jen společné. Fotily se v průběhu cesty u různých kytek, sloupů, a ne vždy byli úplně normální. Tedy aspoň ty, na kterých byla Hana, nebyla totiž úplně zvyklá dělat až tak velké kraviny jako Nita.
  
Během cesty do nemocnice jí vyprávěla o tom, jak je na jejich tréninkovém kempu v lese, přepadla organizace zvaná LoV (League of Villains), no nedokázal jí říct jména, protože si je nezapamatovala. Jen popsala vzhled některých nebo jejich obleky. No nic jí to neříkalo. 
"No je tam týpek, co má všude ruce... Pak jeden, co vypadá jako mumie, ale je sexy," zasnila se a zamyslela se, "Jo, a ještě je tam, chlap v šedým, který se podobá na Deadpoola!"
Hana se na ní podívala. Sexy? Ovšem vzápětí jí úsměv zmizel, když si vzpomněla na Tenka a vybavila si, co s ním dělala, a to o něm věděla, že je Villain. Takže proč by se nemohla rozplývat nad zločincem.

Procházeli kolem nějakého obchodu, když se Nita vrhla k výkladní skříni a obdivovala nějaké korzety. Nemohla z nich spustit oči a koukala po cenách. No moc se jí nelíbili jejich přepísknuté ceny i přesto se nemohla přestat kochat, jak krásné jsou. V hlavě vymýšlela, jak by jí mohly slušet, když v odrazu prosklené vitríny viděla její společnici. Tajemně se usmála a v kročila do obchodu.

Hana se po celou dobu usmívala, no jen co vešla Nita do obchodu, jí úsměv přešel, když si uvědomila, že musí za ní. Bylo jí jasné, že jí donutit jí něco zkusit. Než však stačila udělat jakýkoliv krok, ztuhla.
"Zdravím vás, slečno Elster." Její srdce jako by se zastavilo, nemohla popadnout dech a ruce se jí začaly třást. V hlavě měla prázdno. Pomalu se otočila za hlasem.
"Na výletě," řekl klidně a rozhlédl se okolo sebe. Muž nemluvil japonsky, ani anglicky. Byla to němčina. Bylo jí jasné, že to udělal schválně, aby mu tady nikdo nerozuměl.
"Zdravím vás, doktore Schwarzi," zašeptala skoro neslyšně a oči jí neskutečně začaly pálit. Draly se jí tam slzy přes, které přestávala vidět.
"To je asi osud... Víte, když už jsem myslel, že vaše a její křídla dokončí moji sbírku, objeví se tento mladý nadaný Hero, který se kolem vás taky motá. Jakže se jmenuje? Ooo... Ano, Hawks. Je podobný Falcon, sebevědomí, věrný, čemu věří a ty jeho schopnosti jsou neskutečné." V ten moment jí přišlo zle, opravdu zle. To, jakým tónem mluvil, to, jak klidně před ní říkal ta slova. Hnula se.
Chytla ho za jeho sako a přitáhla ho k sobě.
"Drž ty svoje špinavý pracky od něho dál." Věděl, že to udělá a věnoval jí jen malé uchechtnutí. Chytl její třepající se ruce a začal je drtit, když je odsouval z jeho saka. 
"Nebuďte neslušná. Dělat takový rozruch na veřejnosti, před tolika lidmi. A krom toho... Co mi může udělat motýl bez křídel." Upřela na něj svůj šokovaný pohled. Zabolelo to, ale nemohla dovolit, aby se jeho ruce dotkly Hawkse. Jeho překrásných křídel. Cítila, jak jí ruce začaly tvrdnout. Zmateně se podíval na ruce a pustil ji. Hana je zvedla před svou hlavu. Věděla, že to umí, ale ne až v takovém rozsahu. Její kůže se změnila v krystal od ramene po konečky prstů.
"Držte se od něj dál," zavrčela výhružně a z tašky vyletěly dva krystaly.
"Měla byste jít za svou kamarádkou, mohlo by se jí něco stát," řekl o cosi neklidněji a podíval se na obchod. Nita, proletělo jí hlavou. Okamžitě se rozběhla do obchodu, neměla na výběr. Věděla, že je to dost nevypočítavý muž. Než odešel podíval se směrem na obchod, kam vběhla a zamračil se. Místo, aby jí zničil se její schopnosti quirku rozrostly? Měl pocit, jako by se její tělo adaptovalo na to, že nemá křídla. To ho docela zneklidnilo.

"Nito?! Sakra... Nito?! Kde si," zakřičela na obchod a všichni se na ni otočili. Nita zvedla hlavu od věšáku s oblečením, které si prohlížela a v ruce držela pár kousků, které si chtěla zkusit. Přešla k ní a obejmula ji. Byla v pořádku, ten velký tlak opadl a ona se konečně mohla nadechnout. No v hlavě měla pořád nějak prázdno z tohoto zážitko. Dívčin nechápavý výraz a mrčení, jí donutil ji pustit ze svého sevření.
"Já jsem si chtěla, jen něco zkusit. Nevěděla jsem, že jste mě neviděla.," řekla trochu omluvně, no Hanin zvláštní výraz na ni nepůsobil nejlépe, jako pár minut před chvílí. Něco jí rozhodilo, proletělo jí hlavou.
"Víš, co? Vyber si co, chceš a já ti to koupím. A můžeme si tu něco i vyzkoušet, máme furt čas, tak nespěchej. Jen mě teď na chvíli omluv, musím si zavolat." Bylo to sice zvláštní, no, když jí právě slíbila, že si zkusí, co vybere, otočila se a mizela zpět ke korzetům.

Hana vytočila Hawksovo číslo a nervózně podupávala nohou. Nevěděla, co má dělat. Jeho hlavní cíl je Hawks a oni ho na něj nasadili?
"Hawksi?"
"Ahoj, Kasasagi... Hele nešlo by zavolat za chvíli, musím..."
"Tohle nepočká... Potkala jsem Collectora ve městě na ulici plné lidí a za bílého dne. Jen, aby mi řekl, že jsi jeho cíl. Chce tě do své osobní sbírky. Chce tvá křídla, Hawksi." Bylo tu zas.
Zastavil se před dveřmi a podíval se na ženu, která v nich stála. Hana do telefonu křičela, takže žena vše slyšela.
"Seru na to, řekni jim, že se setkáme, co v nejbližší době. Když se takto naposledy ukázal, za pár dní zmizel první Hero. Nedovolím, abyste i vy o někoho přišli... Hawksi?!" Hana se podívala na display telefonu, zda ještě volá. Hovor stále probíhá.
"Kasasagi, dám tě nahlas," zaznělo z telefonu a Hana si ho přiložila k uchu.
"Zdravím vás, Deilephilia, u telefonu prezidentka Hero Public Safety Commission. Můžeme se domluvit, pokud chcete?" Hana se zamyslela.
"Původně jsem to chtěla probrat s Best Jeanistem, než vás kontaktuji. Protože on je ten, kdo tohle vyšetřování vede nebo spíš to patří pod jeho agenturu. Pokud by vám to nevadilo, mohla bych zavolat z nemocnice rovnou s ním. Domluvím se to u sester, abych tam mohla při nejhorším zůstat déle. Může být?" Nikdy neslyšel Hanu takto seriózně mluvit. Jejich konverzace ať už to bylo cokoliv i to přiznání, neneslo takový tón, s kterým mluvila s prezidentkou. 
"Určitě by bylo špatné vynechat vedoucího agentury, který toto vyšetřování vede. Tak tedy zavolejte pak na tohle číslo. Hawks vám ho pošle. Příjemný zbytek dne."
"Vám taky, na slyšenou," řekla Hana do telefonu a zavěsila, vzápětí jí cinkla správa od Hawkse.

Hawks: **4*4***9
Hawks: Chceš abych se večer stavil?
Hana: Nechtěl jsi náhodou letět dnes domů?
Hawks: Den na víc mě nezabije a myslím si, že dneska by si asi neměla být sama.
Hana: Dobře, jestli ti to nevadí?
Hawks: Nech otevřené dveře na balkon. Dávej na sebe pozor.

Hana se podívala na poslední zprávu a opřela se zády o prosklenou vitrínu ochodu. Pevně stiskla mobil, který si dala do tašky a vrátila za Nitou. Ta byla očividně ve svém živlu, bylo jí jedno, co všechno si vybrala. No o něco nepříjemnější bylo, když jí Nita donutila si něco vážně vyzkoušet.
Řekla jí, že přišla o křídla. No, nikdy jí neřekla, že jí na zádech po nich zbyli jen velké jizvy. Styděla se za ně, nebyli to válečné jizvy spíš jizvy studu. Poraženého hrdiny.
Nita v kročila do kabinky, aby jí pomohla stáhnout korzet, tak chvíli nevěřícně koukala na její zubožená záda.
"Víte, že jizvy jsou vlastně krásné, Hana-senpai. Nemusíte se za ně stydět," nakoukla jí přes rameno do obličeje a Hana se mile usmála. Za tu dobu je snad ukázala jen dvou osobám, a to Tsunagovi a Lukášovi, protože ten jí přišel navštívit do nemocnice po tom, co je našly ležet ve skladu na operačních stolech.
"Bolelo to?" Hana se křečovitě usmála na Nitu a ta si právě uvědomila, že na to se ptát asi neměla. Takže, když se podívala, jak jí jizvy koukají i přes korzet něco jí napadlo.
"Minutku," řekla a odběhla zpět do prodejny. Hana se na sebe koukala a vzpomněla si na Hawkse. Její pohled se upřel na kabelku, no vzápětí si to rozmyslela. Její tváře zase hořely. Byla to ironie, před chvílí zažila nejhorší noční můru a teď myslí na tyto věci. Měla chuť se proplesknout.
"Tohle bude dokonalý Halloweenský kostým," řekla, když přiložila umělá démonská křídla k jejím zádům na což se Hana na ni prudce otočila, když si uvědomila, že řekla, že vše zaplatí.
 
Během převlekání ji pořád přemlouvala, až nakonec neochotně souhlasila, jen aby to děvče aspoň na chvíli umlčela. Když pak přecházely k pokladně, vzala z věšáku ještě jednu svítivě růžovou sukni, která se Nitě líbila, ale byla drahá, takže jí tam vrátila. Sice si jí nezasloužila za ten kostým na Halloween, který byl sice za pár měsíců, no musela uznat, že mladá dívčina jí přivedla na jiné myšlenky. 

"Zdravím, pane Best Jeanist, jak se vám daří," zakřičela okamžitě, když vkročily do jeho nemocničního pokoje.
"Zdravím, Melody-san," zmateně se podíval na Hanu.
"Překvapení," odpověděla mu na jeho nevyřčenou otázku, co tu dělá tato mladá slečna. Nita vytáhla dort, který naštěstí přežil cestu do nemocnice vlakem a Hana ho rozkrojila.
"Doufám, že můžeš Tsunagu?" Tázavě se na něj podívala a on jen přikývl. Neukrojila mu velký kousek, ale jen aby se neřeklo. Nita začala vyprávět, jak jí Hana vzala do ochodu a začala ukazovat její úlovky a konzultovat s ním, zda to bude k dalším kouskům oblečení sedět a čemu se, popřípadě vyvarovat. Na Hanu to ovšem působilo, jako by mluvili cizí řečí. Neměla potuchy, o čem si ti dva vykládají no nechala jim jejich módní chvilku, protože ona mohla konečně pořádně vstřebat, co se stalo a popřemýšlet o nastávajícím hovoru s Hero Public Safety Commission. 

Hana se rozloučila s Nitou a zavolala jí taxík, který ji měl okamžitě odvést na internát UA a nikde nezastavovat. Nita měla pocit, že se jí snad ten řidič bojí, protože jí všechno, jak voják odsouhlasil. Zamávala jí přes okno a vrátila se zpět do jeho pokoje a po cestě, řekla sestře, že musí něco projednat, a tak se tu zdrží. Nelíbilo se jí to, ale souhlasila. Stačilo zmínit, že se jedná o bezpečnost města a bylo ticho.
"Best Jeanist, Deilephilia," pozdravila je prezidentka a oni jí ho oplatili. Jejich malá konference se protáhla o něco déle, než doufala. No, dopadla nakonec docela dobře. Neboť to byl Tsunagův případ, který prošetřoval nechali mu to na starosti a ten to zase nechal Haně, které vlastně ani neřekl, že pro ni založil malou agenturu zabývající se právě Collectorem a všem okolo něj.
Zírala na něho s otevřenou pusou a prezidentka se tvářila taky dost překvapeně. Jistě, že spolupráce s jeho agenturou nadále pokračovala, ale Hana mohla konečně jednat bez něj a jeho povolení.

Jeho zranění nebyla tak vážná s jednou plící se dalo žít, ale musel se šetřit. Nemohl vést všechno a tohle bylo řešení, jak Haně dopřát konečně volnost. Nechtěl se jí zbavit to věděla, ale přece jen měla pocit, že se cítila jako by ji obešel.
"Vím, že jsem ti o tom měl říct, ale vypadala si už dost dobře. Krom toho, když bude problém s Hero Public Safety Commission nebo s kýmkoliv jiným, kdykoliv můžeš zavolat a pořešíme to. A také jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybys mohla vést vlastní agenturu a občas mít i své praktikanty, přece jen jsi trochu jiná než my. Takže bys jsem mohla vnést trochu nového svěžího stylu." Nevycházela z údivu, ten muž byl vážně číslo, popravil si své vlasy, aby přesně seděly tak jak měly.
"Agentura bude v plné provozu až po novém roce, ale už teď můžeš skládat tým a pokračovat ve vyšetřování. Přenechám ti svoje lidi, kteří na tom doposud dělali s tebou. Byly najati až, když jsi nastoupila, takže jim změna agentury nebude vadit."
"Myslíš si, že mám finance na to vést agenturu a platit výplaty?"
"Podařilo se mi rozmrazit tvoje účty, všechny. Byla to dlouhá tahanice, ale povedlo se. Váš stát je zvláštní v těchto věcech. Místo, aby byli rádi, že jejich nejlepší Pro Hero se uzdravil, tak mám pocit, že je to snad obtěžuje."
"Můžeš mi říct, jak to děláš? Já jsem to z nich nedostala a ty si přijdeš a hotovo."
"To mým šarmem," řekl a při posledních slovu se rozkašlal. Naštěstí nemuseli volat sestřičku a Hana usoudila, že i ona by mohla jít. Tohle musela taky trochu vstřebat. Neměla absolutní tušení, že by Best Jeanist chtěl, aby se osamostatnila, ano, spolupráce a úspěchy budou patřit oběma, ale i tak měla pocit jisté... Zrady? Pokud se tomu tak dalo říct.

Vyšla z vlakové stanice a šla směrem domů. Mobil jí opět klinknul, myslela, že jí opět píše Hawks, že už je třeba u ní. Ovšem jméno na obrazovce jí zaujalo.

Ramona: Čau, kdo by čekal, že se s tebou znova potkám v Japonsku, Můro.
Hana: Ahoj, počkej, jak víš, že jsem v Japonku? Jsi tu snad taky?
Ramona: No, pokud mě média v televizi neklamou, jako to mají u nás zvykem, tak jsem tě při jedné akci viděla v telce. Byla jsi tam napsaná takovým tím malým písmem. A jo, jsem tu taky. 
Hana: Ou... No a co tu vlastně děláš? 
Ramona: Podpůrný tým, víš občas potřebují lidi bez trikotů, abychom jim zachraňovali jejich reputaci.
Hana: Haha... Takže pořád stejná špinavá práce jako u nás. Ale nahlas to neříkej, ještě by se nás pak mohli někteří v těch trikotech bát. To jste tu všichni?
Ramona: Ano... Vlastně pořád nemůžu uvěřit, že tě pustili ze země, co jsem slyšela nikdo tě pustit nechtěl.
Hana: Ramono, mám pocit, že máš klamné informace mě nechtěli pustit ze země, ale z blázince. Jinak, co kdybychom si někam pak zašli a promluvili si o tom osobně, pokud budeš mít vůbec čas. Protože jestli si vás pozvali, tak máte určitě na pilno.
Ramona: Hmm... Fajn, ozvu se ti až najdu ve svém plném diáři čas. Hoj.

Hana se usmála, když si přečetla poslední zprávu. S Ramonou si také užila svoje práce v zahraničí, byla vždy náročná. Nikdy nikdo nevěděl, s kým budete spolupracovat a jejich tehdejší setkání neprobíhalo úplně v přátelském duchu. Neboť zkoordinovat se zabralo hodně času, ale při dalších setkání to bylo lepší, že se nakonec znaly i jmény. Což moc zvykem nebylo.

Když procházela kolem jedné ulice, viděla v ní zvláštní modrou záři a dost povědomí smrad. Pomalu se vydala tím směrem. Smrad a dým? Spálená těla. 
Dřepla si k rohu budovy a podívala se za roh. Byla tam skupinka lidí a o něčem se hádali, no neviděla na ně. Byli daleko, přece jen občas musela nosit brýle na dálku.
"Dabi, můžeš mi vysvětlit, co to mělo být," ukázal muž na spálená těla, "chtěl jsem je jen postrašit ne zabít." Ten hlas znala. Přemýšlela nad tím, zda je to on. Nepohnula se ani o milimetr. Nechtěla skončit, jako oni, neměla u sebe dostatek krystalů, aby se mohla před ohněm chránit. Další vlna ohně.
"Dabi!" Trhla sebou, slyšela kroky mířící jejím směrem. Připravila se, no aniž by to věděla, zareagoval i jiný krystal.
"Co to je," ozval se dívčí hlas, zcela okouzlena levitujícím krystalem na šňůrce a mužův pohled trochu znejistěl. Nebylo možné, aby se sám od sebe hnul.
"Nic... Jdeme odtud," zavrčel nervózně a všichni zmizeli. Když se dlouho neozval žádný zvuk zavolala polici.

Popsala jim situaci a oni si vše zapsali. Těšila se až půjde domů a odpočine si, bylo toho vážně moc a už nechtěla nic řešit, nic slyšet. Těšila se docela i na Keiga. Tento den byl až moc plný překvapení.
"Vy neznáte jejich jména," optal se policista a Hana zavrtěla hlavou. Jak by je mohla znát, na televizi koukala vážně zřídka a její práce se vždy točila kolem Collectora.
"Jedná se o skupinu League of Villains. Jejichž členové jsou Dabi, ovládá ohnivý quirk, modrý oheň. Himiko Toga, děvče, které mate dost vzhledem, umí to s noži, další je Spinner, to je taková ještěrka, Mr.Compress a Kurogiri, který umí vytvářet portály. Twice a nejdůležitější, jejich velitel Tomura Shigaraki, světle modré vlasy, jeho quirk mění vše na prach a..."
Hana se zhluboka nadechla, chytla se za kabát a nenechala, aby jí cokoliv dalšího řekl. Odešla. Otočila se kráčela směrem domů. Srovnávající se s jistým faktem. Tenko?
Tomura Shigaraki.
Snažila se zmizet policistům z dohledu a když se jí to podařilo, zapřela se o svá kolena a snažila se popadnout dech. Měla pocit, jako by jí znovu vyřízly křídla ze zad. Ta bolest, ale přešla do hrudi a tam jí svírala. Nemohla se pořádně nadechnout, když si uvědomila, že všechna ta snaha, aby mu pomohla. Aby ho konečně někdo zachránil. Byla najednou úplně zbytečná. 
Shigaraki. Tenko Shigaraki. 
Nemohla se mýlit, to v té uličce, byl doopravdy její diamant, který mu dala a on ho stále měl?
Ale proč? Když jí už potom nekontaktoval. Proč by nosil něco, co byl dárek z její mladické lásky?
Neopověděl na žádnou její smsku, když se mu občas pokusila zavolat tak to típnul.
A přece ho stále nosil?

  kapitola 5 <---   ---> kapitola 7