Butterfly effect - kapitola 10

Tak další kapitolka je tu, doufám, že se bude líbit. :) 
Příjemné počtení. 

Posadila se na své posteli a trochu zmateně koukala kolem sebe. Nepamatovali, že by šla po svých do ložnice, takže došla k názoru, že jí sem asi odnesl Keigo a při vzpomínce na něj se jí sevřel žaludek. Její tváře hořely, přece jen k tomu svolila. Svolila, aby si ji zval celou, každý její kousek těla.

Další překvápko bylo, že v bytě nebyl, ale všimla si, že měla na stole zprávu, že šel něco koupit, aby mohl udělat večeři. Zahlédla taky, že se vedle pohovky válela jeho taška s věcmi, s kterou včera dorazil. Nějak se jí to nezdálo.
"Večeři," poškrábala se ve vlase a podívala se na hodiny. Zděsila se. Bylo něco po šesté hodině večer. Ona prospala půl dne, ovšem pak jí došlo v kolik šla vlastně spát. Nemohla se divit, vrátila se sem v osm a pak přišel Keigo a šlo se spát o dost později. Ale nemohla si stěžovat, to, co s ním prožila, bylo dobré až moc.

Když se podívala na svůj notebook, tak se jí vybavilo i včerejší setkání s Tenkem, což jí potěšilo, ale zároveň se nemohla zbavit blbého pocitu. Jak dlouho sama sobě lhala, že s Hawksem nic nemá. A Tenko? Lhala by sama sobě, kdyby tvrdila, že k němu nějak nemůže potlačit jistou náklonost. To, co s ním měla, nebylo jen o lásce, bylo to spíš něco víc. Jako nějaké pouto. Dvě děti, které prošly hrůzami života, aniž by si to zasloužily.
Oba toužili po lásce a opoře, které se jim nedostalo. Měla pocit, jako by se vrátila do doby, kdy tu sním byla a chodila hrát hry do města nebo u ní v pokoji. Zapnula notebook a otevřela King of Underworld. Přihlásila ke svému starému účtu a vážně to fungovalo, jen se své jméno změnila na Moth. Nechtěla, jakkoliv na sebe upozornit, ale chtěla si zachovat něco ze sebe. Najít ho bylo jednoduché nechal si stále svoji starou přezdívku. Shiggy. Musela se nad tím pousmát, když si vzpomněla, jak to narychlo zpatlala.

Poslala mu pozvánku a zprávu. Naštěstí neznal veškeré charaktery, které měla, takže mohla hrát za jinou. Nechtěla, aby jí poznal i přes toto, protože tu hru občas hrála i s ním. Některé její charaktery znal velice dobře. Pak jí došla podstatná věc, pokud si na sebe vzala ten kostým, tak bude počítat, že jí má. Takže jí nezbylo než zaplatit za nové jméno postavy, neštěstí se nikomu neukázalo, že hráč jméno změnil. Za což byla ráda. Vypnula hru a koukla na správy, které jí vyskočili.

"Muscari?" Zmateně se podívala na správy, bylo to dlouho, co se jí neozval. Tak mu odpověděla a on jí okamžitě zavolal přes videocall.
"Ahoj," zakřičel na ni, seděl za DJ pultem a pouštěl různé písničky, Hana si k vůli tomu dala své sluchátka a ztišila zvuk jeho okolí, aby mu rozuměla. Nepotřebovala rušit sousedy, stačilo to posledně.
"Proboha tak ty chráníš stát," zasmála se a on se v klidu pohupoval do rytmu. Občas do takových klubů chodili a tancovali.
"Řekl jsem si, že tě pozvu. Beztak si celé dny zalezlá v práci a nikam nechodíš. Takže jsem se rozhodl, že zavolám a nemáš na výběr, prostě si užiješ tu atmosféru přes video."
"Ty ses zbláznil, kolik si toho vypil?"
"Jako DJ pít moc nemůžu, takže na nohy ať tě vidím, zda si za tu dobu tam nezakrněla," zakřičel Lukáš a mrkl na ni. Hana měla pocit, že si dělá srandu, každou chvíli se mohl vrátit Keigo, který jí mohl nachytat a on po ní chtěl, aby tančila. Jen, co dohrála píseň se pustila její oblíbená. K/DA - Villain, byla to trochu ironie, když byla Hero, ale nemohla si pomoci. Zhluboka se nadechla tohle dlouho nedělala, ale neodolala. Otočila notebook od sedačka a stoupla si před něj. Cítil se na jednu stranu strašně trapně, ale něco jí nedělo. Pamatoval si kroky, které se všichni tři učily i dokonce Falcon s jejími těžkými křídly. Nemohla si pomoc, a když se jí konečně hudba začala dostávat pod kůži začala i zpívat. Lukáš pozoroval, jak í to jde a usmíval se. Nezakrněla tam, krom toho rád slyšel její hlas. 

Keigo si vzal její klíče, takže když vešel do bytu ani to nepostřehla. V kročil do obyváku a chvíli koukal na Hanu s otevřenou pusou. Tancovala a zpívala. 
"I'm a straight up villain, straight up villain, Yeah, no feeling, yeah, no feeling," otočila se směrem ke kuchyňskému pultu a ztuhla. Setkala se párem nevěřícně koukajících zlatých očích, patřící okřídlenému Hero, který seděl na barové židličce, mlčky a s úžasem ji pozoroval. Nemohl od ní odrhnout oči. 
"Hano," ozvalo se ze sluchátek, takže si je zavěsila na krk, aby ho šlo slyšet a vzala si notebook ke Keigovi.
"Luky, tohle je Hawks," otočila notebook na Hawkse, který se podíval na display. Uvědomila si, že mu O Hawksovi nikdy neřekla, občas s ním probrala práci, ale nikde ne její soukromí život.
"To je Muscari," zeptal se a podíval se na Hanu a ta kývla. Věděl, koho měla v týmu, takže když zahlédl, tmavovlasého mladého muže s tetováním a s jizvou kolem oka, usoudil, že to bude on. Lukáš ztuhl a předal místo kolegovi a šel sednou do šatny, kde měl více soukromí. Nevypadal moc nadšeně, aspoň tak působil na Hawkse.

"To červené jsou křídla? Ty máš nějakou úchylku," řekl pobaveně a Hana se na něj zašklebila, naštěstí mluvil už anglicky, takže mu Hawks rozuměl. Hana se posadila vedle Keiga.
"No, asi jo," pokrčila rameny a Lukáš si měřil Hawkse pohledem. Nikdy se mu o něm nezmínila, vlastně většinou mluvila o práci nikdy nezabrušovala do jejího osobního života, i když byly dobří přátelé. Mrzelo ho to.
"Jen si vyměnila pohlaví, co," uchechtl se a čekal typickou pohoršenou reakci Hany a taky, že přišla, její obličej ztvrdl a její dosavadní dobrá nálada, pomalu mizela.
"Neprovokuj, nebo to típnu," zavrčela Hana a Lukáš zvedl na svou obranu ruce.
"Promiň, nějak se nemůžu s žít s faktem, že máš dalšího okřídlence u sebe v posteli. Víš, jak to dopadlo minule, že ano." Věděla, že to nemyslí zle, ale tohle přehnal. Kdyby mohla být u něj asi by mu jednu střelila.

Hawks se podíval na Hanu, jak se její výraz opět změnil v ublížený. Neměla snad právo na to s někým být.
"On o nás ví, pokud narážíte na to, co se stalo Falcon," podíval se do notebooku a Lukáš ztuhl, "dokonce Hanu konfrontoval na ulici za bílého dne mezi lidmi. A já se s ním taky osobně setkal."
"Takže se to zas bude celé opakovat," řekl dřív, než si uvědomil, že to řekl nahlas. Vyděšeně se podíval na Hanu, která sundala sluchátka položila je na linku a odešla do koupelny. Bylo jí vlastně nějak do pláče. Byla zvyklá snášet jeho narážky, ale tohle trochu přepískl.
"Omlouvám se, to jsem nechtěl. Jen... Jen se o ni bojím." Hawks si přisedl blíže k notebooku.
"Bylo to nutný, takto do ní rýt. Myslím, že za poslední dobu si toho tady taky prožila dost." Lukáš se podíval na Hawkse. Poslední dobu?
"Ty Hawksi, dotaz na tebe, co ti Hana o sobě všechno řekla. Protože, kdybys jí znal tak jako já, neřekl bys za poslední dobu. Což mám pocit, že si myslel za pobyt v Japonsku, že?"
"No, vím o její rodině, o tom, že jako mladá zabila v sebeobraně a o Collectrovi, co se jí stalo. A taky, že se nesnese z mými nadřízenýma s Hero Public Safety Commission." Lukáš se naklonil ke kameře.
"Věří ti, ale pořád nevíš úplně všechno." Keigo se otočil na dveře koupelny, kde stála Hana, která nevypadala nadšeně. Nervózně se ošila a poškrábala si krk. Muscari nakousl opět včerejší konverzaci o jejich jizvách. Zbytek jejich rozhovoru naštěstí probíhal lépe. Hana sice mlčela, no Lukáš se bavil s Keigem a když přišli k tématu oblíbené věci Hany, tak se konečně začala i smát. Řekl mu úplně všechno, co si o Haně pamatoval, a tak jen vždy dodala, když se něco změnilo za poslední dobu. 

"Víš, jak ses mě ptal, jak s tím dokážu žít," poklepala si na rameno, když Hawks začal dělat večeři a kývl. Možná to bylo brzo, ale po tom, co mu řekl Lukáš moc na výběr asi neměla. Nechápala, co to do Lukáše vjelo, ale nějak tušila, že to bude tím, že se o ní bojí a to hodně. Nechtěl, aby se opakovalo to, co po smrti Falcon.
"Víš, Best Jeanist nejel do Česka pro mě, ale pro Lukáše. Jenže Lukáš ho odbil, že nikdo tu práci neudělá líp než já. Ale já byla zavřená v psychiatrické léčebně, protože," zasekla se a zhluboka se nadechla, Keigo se na ni otočil, právě totiž slyšel, že řekla, že byla v psychiatrické léčebně, nějak tomu nerozuměl.
"Nemohla jsem s tím žít, nikdo mi nevěřil, lidi mizeli a vraceli se buď zmrzačení nebo mrtví. Vláda se na nás vykašlala a já toho měla už prostě dost, tak jsem se šla do baru napít. Nějak jsem přebrala a koupila si pak něco v obchodě a zašla na jeden dost vysoký most," zašeptala a snažila potlačit slzy, co měla v očích. Nemusela mu říkat, co se asi stalo pak. Opřel se o linku a zhluboka se nadechl.

Přišlo mu v ten moment snad ještě víc zle než do teď. Nevěděl, co jí na to má říct.  Po každé, když se o ní dozvěděl, něco nového měl pocit, že jeho život v porovnání, co zažila ona je nic, a to byla o pár let starší než on. Až teď tak trochu pochopil, proč Hana tak balancuje na hraně s kriminálními věcmi. Nevěřila jim, vše tajili, jako jeho jméno. Jeho otce. Chytil její tvář do dlaní.
"Ještě něco, co bych měl vědět o tvém životě. Nechci na to přicházet od ostatních. Vím, že to asi nebudou příjemná témata." Hana se zamyslela a chvíli těkala očima ze strany na stranu.
"Vím, že tě tvůj táta, dalo by se říct tě týral. Víš, když se moje matka domluvila s babičkou, matkou mého otce, poslaly mě do klášterní školy, byl to takový internát. Odkládali tam děti, které nikdo nechtěl, co se týkalo školy, byla dobrá. Velice dobrá, ale co se týkalo toho internátu, to bylo peklo. Sestry a matka představená, nás měly za stvůry. Děti, které obdařil ďábel ne bůh. Mlátily nás, některé topily a trestaly za cokoliv, co jim přišlo, že je špatné anebo jen tak. Když jsem měla možnost dělat od čtrnácti kurz pro Hero šla jsem. Byla to možnost, jak chodit později na internát a vyhnout se trestům, ale nemohla jsem se zbavit pocit, že i když jsem Hero, tak jsem selhala. No a pak to nějak ve mě vybouchlo. Bylo mi osmnáct a já už tam nemohla být a ony se se mnou loučily. Matka představená mi chytla ruku a začala s ní třást. A mě se vybavilo úplně vše, co nám řekla. Jediné, co si zasloužíme je smrt a vše, co se nám špatného stane je jen boží trest za to, že jsme si vzaly dary od ďábla.
Neudržela jsem se a prohodila jsem jí rozetou kostela. Rozpoutala jsem díky tomu vyšetřování. Všechny pozavíraly za týrání, ublížení na zdraví dokonce i za několik smrtí, o kterých jsem ani nevěděla." Pustil její tvář a opřel se o linku. Nemohl se zbavit faktu, že snad neprožila nic nikdy hezkého. 
"Nepálí se ti něco," podívala se na hrnec a on se okamžitě vrátil k hrnci. Nemohla si pomoct, sice jí ještě po tvářích tekly slzy, ale u té plotny vypadal k sežrání.

Hana se cpala jídlem, které udělal, no on do jídla ani chuť neměl a jen se v něm rýpal. Že tak pěkné ráno, dokázal zničit jeden telefonát. Bylo to trochu, jako zlý sen. Ale musel uznat, že se mu Hana víc otevřela, vložila v něj důvěru, kterou nechtěl zklamat. Neměl v plánu to říct, jak by mohl, když s ní...
"To je opravdu všechno," podíval se na ni a ona se na něj s plnou pusou otočila.
"Myslím, že jo. Spisy o misích si umíš přečíst i sám. No a vyprávět ti o tom, jaké to bylo na programu u Hero Public Safety Commission asi moc nemusím. Zeptej se jich, já ti řeknu, zda to byla pravda," podívala se na Keiga a on si změřil.
"A ten kluk, pochopil jsem dobře, že byl Villain?"
"Ano. A než začneš cokoliv říkat. Tak v té době, by ho nemohli odsoudit, protože to, co udělal byla nehoda a k tomu to někdo ututlal. Jakože jeho rodina byla známá, dokonce měla známého příbuzného Hero a nikdo to neřešil. Byla to náhoda, když jsem to našla, nějak jsem tam zadala něco a najednou jsem našla, že se pohřešují. Ale to nedávalo smysl, jeho quirk, který se v pěti probral je zabil," podívala se na Hawkse a pohladila se po rameni, "Tak jako můj v devíti."
"Smím vědět, jeho jméno?"
"Ne. Udělala jsem za tím tlustou čáru. Už to nechci řešit. Teď už bych mu neměla, jak pomoci, udělal tolik špatných věcí, až to není hezký. A já tě zbytečně nechci zatěžovat něčím, co je minulost."
"Takže je dost známí a hledaný," nabral kus jídla a Hana se na něj zašklebila.
"Keigo, řekla jsem ne." Usmál se a spolknul jídlo. Chtěl to vědět a moc. Na jednu stranu mu to přišlo dosti dětinské žárlit. Snad by se Hana s ním už nezahazovala, ale něco uvnitř něj jaksi váhalo.

"Žárlíš," usmála se na něj a jeho obličej mírně zrudl, když si společně sedli na pohovku s tím, že si teda něco pustí v televizi.
"Ať už je to kdokoliv, slib mi, že neuděláš žádnou blbost," podíval se na ni a Hana měla pocit, že už tu blbost udělala. Nemusela nic říkat, aby mu došlo, že ho už asi potkala. Otráveně otočil hlavu k balkónu, dneska asi neměli svůj den, ani jeden. Někde uvnitř jí, se jí vybavila i ta poslaná složka, kterou poslala Tenkovi. Na jednu stranu si to omlouvala i tím, že kdyby jen trošku líp zapátral tak by na to stejně došel.
"Keigo vážně si myslíš, že bych se k němu vrátila? Jakože bych teď vzala všechny naše společně strávené chvíle a vyhodila je oknem a vrátila se k němu. To bys mi ty opeřenče musel dát sakra důvod to udělat," zavrčela na něj, " Krom toho mě nepoznal, za další si myslí, že jsem asi mrtvá, protože jsem mu na tom mostě volala, on to zvedl a já pak stejně skočila. Stačí." 

Naštvaně se opřela o opěradlo pohovky a mračila se. I kdyby jak by mohla tušit, že by jí teď Tenko nezabil. Sice nosil, její krystal, ale kde měla jistotu toho, že ji nepromění v prach. 
Chytla si na svou jizvu na ruce, aniž by si uvědomila, že jí Keigo pozoroval. Něco se mu v jeho hlavě začalo skládat a nebyl z toho zrovna dvakrát nadšený. Docházelo mu, kde to zranění už viděl.
"Otec přijede na Silvestra," řekla dost podrážděným tónem a Keigo se na ni s šokem podíval. Měl pocit, že slyší špatně.
"To jako, že pan Elster, přijede sem."
"Ano, můj otec sem přijede oslavit s námi Silvestra," otočila se na něj.
"Ale to jaksi nejde... nemůžu..." Hana mu dala prst na rty.
"Můj otec je teď v programu na ochranu svědků, hlavou rodiny by se o Vánocích měl stát strejda, který je ještě horší než můj táta. Táta na mě přepsal strašně moc majetku a různých obchodů, které nejsou nelegální, abych měla něco z rodinného dědictví, které mi náleží. A pokud se toho dožije bude svědčit, proti momentální hlavě rodiny.  No a volal, že by rád přijel na Silvestra se s tebou seznámit. Vlastně je to trochu hr, já vím... Nebo vlastně nevím, jak na tom jsme? Jakože," prstem ukazovala na Hawkse a na sebe a přemýšlela, co vlastně mezi sebou mají. Spali spolu, líbali se dělali takové ty dospělácké věci, Hawks o ní věděl skoro všechno a ona o něm asi taky.
"Kolik holek si měl v posteli ty?" Hawks na ni vyděšeně koukal, "No, víš o mě všechno, ale nikdy ses nepochlubil, jak si na to s prvními láskami byl ty."
"Já, jsem vlastně. No... Pár fanynek jsem v posteli měl, ale to, co mám s tebou je tak trochu nový." Haně došel podstatný fakt, byl jako všichni ostatní tady. On neměl normální vztah ani jeden. 
"Takže když jsme spolu byli na večeři, proto ses choval tak nervózně. Ty jsi nikdy neměl rande a žádný vztah." Hana se zhluboka nadechla, nechápala, jak může být překvapená. Vždyť tohle fakt, řešila s Tsunagem, ale teď. On s jeho vizáží mohl mít vážně jakoukoliv, na kterou by jen ukázal. 

"Takže spolu chodíme," podíval se na ni a Hana se začala smát. Vypadal jak kluk, který se zamiloval a chtěl vědět, zda ta pěkná holka s ním chce chodit.
Věděla, že to není nejvhodnější, pro někoho, kdo s nikým nechodil, ale on se vždy tvářil tak. Sebevědomě a nikdy na sobě nedal znát, že by snad dělal některé věci úplně poprvé. Možná někdy někam někoho pozval, ale nikdy to nebyla osoba, kterou měl asi rád.

"A ty chceš chodit s někým, kdo má bývalého Villaina, otce kriminálníka, který si už chystá dřevěnou pálku, zmrzačili ho, přišel o spoustu přátel, takže je tím dost poznamenaný, prošel..." Nestihla pokračovat, protože ji políbil. Neústupně tiskl své rty na ty její, aby ji konečně umlčel, protože to už věděl. Proč by tedy měla opakovat věci, které už o ní ví. Neutekl. Nelekl se. 
Chtěl ji možná snad od první chvíle, kdy ji potkal. Už tenkrát si něčeho zvláštního, co vyzařovala.   

kapitola 9 <---   ---> kapitola 11