Zimní radovánky (Butterly effect) - část III.

 Dlouho, jsem nic nepřidala, takže sem dávám aspoň kratší část Zimních radovánky.


Za chvíli za nimi došel i Keigo, který nesl zbytek domácnosti a přisedl se za nimi. Hana si vzala Toria, přece jen malá Kei měla radši tátu. Milovala tento pocit, když takto společně seděli a ratolesti byli zrovna na zulíbání. Velice tyhle chvíle ukládala do své paměti, protože nebyli takto časté. Po chvíli ucítila, jak se Keigova hlava opřela o její rameno a Kei tak mohla dosáhnout i na mámu. Asi ji četl myšlenky, protože po chvíli se opřel i Tenko, malý zádrhel v tom, ale byl. Nevěděla, o kterou hlavu se má opřít, aby druhý nežárlil, no přece jen vyhrál Tenko. Kei se o tatínka nerada dělila ani s mámou.

Nemohla však říci, že nezvažovala, že by se opřela zrovna o něj, ale jeden pohled do těch jejích malých zlatých oček po tátovi a věděla, že tu hlavu má dát jinam. Kei si na svého tátu vyhrazovala snad všechna práva. Tatínkova holčička, jak se říkávalo a tady to byl zdárný příklad.
„Kdy mají dojet,“ zamrmlal Keigo a Hana otevřela oči, to, jak si to vychutnávala přimělo její víčka padnout.
„No, Luky s rodinkou přijedou kolem oběda, aby Yelena mohla spát s Yuutou a Nita se Hitoshim i později. Nita psala, že ještě něco musí vyřídit. Jen doufám, že se to netýká darů, už jsem jim psala, ať si nelámou hlavu… Ale známe Nitu, ta si říct nedá,“ zasmála se Hana a malý Torio se zapřel o její hruď a snažil se balancovat, na což Hana ztuhla a snažila se ho tak udržet. To, že Kei už stála nebylo novinkou, jen co zjistila, že to jde tak dělala hlouposti, ale Torio? To byla jiná, nechtělo se mu.

To, jak Hana najednou zmlkla donutilo oba muže zvednout hlavu a jejich oči se upřeli na balancujícího chlapce, který si je prohlédl a pak zabořil mamince hlavu do hrudi, protože přepadl. Hana trochu bolestně zastonala, ale i tak se její úsměv neztratil z tváře.
„Ty jsi šikula, broučku,“ přitiskla chlapce ještě víc k sobě a vtiskla mu několik polibků do jeho zvlněných nadýchaných vlásků. Yuuta se natáhl, když Hana povolila stisk a chlapeček tak sedl Haně opět na klín, aby mohl brášku pohladit po hlavě. Na což malý Torio vypískl a začal se na brášku usmívat. Šlo vidět, že se starší chlapec lekl, ale pak si přisedl za ním a hladil ho po vláskách. Což se mladšímu očividně moc líbilo až tak, že se vytočil a než kdokoliv stihl zareagovat ležel na Yuutovi, který zas ležel na Tenkových nohou.
„Co vyvádíš,“ sundal Toria z Yuuty, který ale věnoval otci zvláštní výraz. Chtěl, aby ho tam snad nechal? Občas mu nerozuměl nikdo, a tak oba chlapce přesunul na matraci a o kousek dál aby se Torio mohl opřít o Yuutu a ručkama se snažil chytit jeho vlásky. Na ty nemohl sice dosáhnout, ale i tak se nevzdával, a nakonec se začal i smát.
„Můžou být ještě víc sladcí,“ podívala se Tenka, který pokrčil rameny a Keigo vtiskl Haně na krk polibek.
„Aby ne, když jsou tvoje,“ zamrmlal jí do ramene a Hana se usmála, možná na chvíli vypustila Tenka ze svého zorného pole, přitom seděl hned vedle ní, no, když se jí dotknul Hana poskočila a odtáhla se. Lekla se. Oba muži trochu nechápavě na sebe pohlédly, když se Hana omluvila a odkráčela pryč.

Vyrazila do své koupelny, do které měla přístup ze své ložnice a opláchla si obličej. Měla chuť si vrazit facku za to, jak reagovala, ale nějak to nečekala a její podvědomí zareagovalo. Což jí připomnělo, že dnes si ještě nenamazala ruku. Své triko přetáhla přes hlavu a podívala se na sebe do zrcadla, její pravá ruka, nikdy nebyla dokonalá, přece jen od devatenácti nosila jizvu, kterou jí udělal Tenko. Jenže teď. Po délce od zápěstí až po rameno se jí táhlo několik čar, jako když křupne sklo. Byla vděčná Idě a zdravotnickému týmu, že její ruka vypadala tak jak vypadala a nepřišla o ni. Vše se dnes neslo v takovém nostalgickém podtónu, že ji to snad i děsilo. Otevřela dvířka se zrcadlem a vytáhla krém, když je opět zavírala všimla si Tenka stojícího za ní. Opět ten omluvný výraz, měl ho pokaždé, když na toto téma přišlo. Tedy hlavně, když Hana měla odhalenou ruku. Nikdy tomu tak nebývalo, Hana svou jizvu na ruce, kterou jí tenkrát udělal pak už ani neřešila, jen na mise nosila dost často bandáž, aby jí to zakrývalo ruku. A to hlavně z důvodu, aby to villainy nelákalo to využít jako její slabé místo. Ovšem teď? 

Došlo mu to hned, prvně Yuuta, a to že byl nečekané dítě, a to, jak sebou cukla po tom, co se otočila na Keiga a přestala ho tak trochu vnímat. Zavřel za sebou dveře a přešel k ní. Jemně ji přitlačil ke skřínce s umyvadlem a svou ruku položil na její tvář. Držel si jistý odstup, aby jí nenatlačil až moc ke skříně, nechtěl ublížit žádné části, která jí patřila a že teď její záda zdobila nádherná křídla, které ho učarovaly snad v první moment, kdy se poznaly.
„Víš, že mě to moc, ale strašně moc mrzí, že jo,“ podíval se na ni a Hana se usmála, věděla to a tohle ujišťování jí vyčerpávalo. I když tam někde hluboko uvnitř sebe cítila pořád strach. Prožila si toho prostě v životě hodně špatného a postupem času si to začalo vybírat svou daň.

Jeho rudé duhovky spočinuly na krému, který držela. Lehce ji nadzvedl a posadil na kraj skříňky, opět dost šetrně a vzal jí krém z ruky. Dobře si pamatoval den, kdy za ním došla a byla nějaká nabručená. Netrvalo to dlouho a vysypala mu to všechno. Jak s Nitou neřeší nic jiného než kosmetické produkty, protože její kůže potřebuje péči, hlavně z důvodu, že její quirk měl vedlejší efekt. Šupinky kůže při nadměrném používání jejího quirku po sobě následujících dní, začaly tvrdnout a krystalizovat, protože se nedokázaly odloupnout včas. Takže jediné řešení, bylo začít používat krémy a přípravky určené na hydrataci pokožky, aby se její pokožka zjemnila a odumřelá kůže se stihla odstranit. Nebylo tedy divu, že na to zapomínala, nikdy se těmto věcem nevěnovala. A krom toho teď její ruka, potřebovala více péče než její zbytek těla. Decay, vše měnil v prach, a tak její ruka, i když na první pohled vypadala až na praskliny v pořádku, potřebovala nejméně třikrát denně namazat. Když tomu tak nebylo kůže se začala vysoušet, odlupovat a svědit, jenže až takovým stylem, že po tom, co by se poškrábala by si mohla ruku rozškrábat do masa.

Do zubů chytl kousek látky rukavice a stáhl ji dolů, aby si ji nezamastil a nanesl si na prsty krém. Hana mu rukavici vzala a položila vedle sebe a nechala ho. S jakým citem vmasíroval krém do její ruky, jí připomnělo, jak jeho prsty poprvé přejely poprvé kolem té jizvy, která tu byla stále také. Z toho soustředění na to, jak jemně masíroval její ruku se jeho oči upřely na chvíli na její hrudník, který teď měla odhalený a až teď si uvědomil, jak se z toho jistého odstupu, který si držel se přitiskl k Haně blíž. Krom toho, Hana takto sedící polonahá na kraji umyvadla byla velice lákavá a jemu začalo z té představit být dost velké teplo. Jeho tváře začaly značně rudnout a jeho dech každým dalším dotek zněl čím dál více těžce. Nepřidávala tomu ten fakt, že stál mezi jejími stehny a stačilo, aby se ještě více přitiskl k ní, aby cítila, kam se jeho myšlenky upínají. Na druhou stranu, musela si všimnout, jak se mu lehce chvěje ruka, kterou tak pečlivě vtíral ten krém do její kůže. Byl z toho celého nesvůj, nervózní a vzrušený zároveň. Jindy kypěl docela velkým sebevědomím, ale po tom, co se zas narazilo na toto téma. Vždy tak hodně znejistěl a bylo mu ze sebe zle. Až moc si to všechno vyčítal.

Její fialové oči se upřeně dívaly, do těch jeho sklopených, jež kontrolovaly, zda nevynechal ani kousek. Prsty levé ruky položila na jeho rameno a jemně s nimi posouvala až k jeho tváři. Donutila ho podívat se na ni a než se na cokoliv mohl zeptat, palcem lehce pootevřela jeho ústa a nohami ho k sobě přitáhla k polibku. Z prvotního šoku se, ale vzpamatoval docela rychle, a tak své tělo natlačil více na její. Chyběla mu, i když po Vánocích měl spoustu času, který s ní mohl strávit, ovšem při třech dětech a tomu, že Hana byla jeden týden nemocná a na antibiotikách tomu jejich společnému času nepřidalo. Nezanedbávala ho, dokonce za ním chodila spát, když se měl Keigo vracet dost pozdě a nechtěl jí budit. Neměl s tím problém naopak byl i rád, že tu postel má pro sebe sám a kolikrát sebou jen plesk o postel a usnul i ve věcech. Jenže k těmto intimnostem tedy moc nedošlo a když už, tak dal přednost jejímu pohodlí před svým.

Teď to byl však velký risk nechali Keigovi na krku tři děti. Ovšem neměl strach, že by ho Birdbrain načapal, tohle měli za sebou už nějakou dobu. Tento jejich polygamní vztah občas dokázal být zajímavý.
Možná by dumal nad tím vším a stopl by to, ovšem, když ucítil, jak rozepla jeho kalhoty a zašla svou rukou pod jeho spodní prádlo. Nebylo cesty zpět, naštěstí věděl, jak tomu dole vzkázat, že by měl teď děti raději ohlídat a nepouštět k nim. Hana dostala nové peříčko od Hawkse, kdyby náhodou potřebovala okamžitě pomoci. Přece jen uměl díky svému quirku dokonce odposlouchávat. Když se tedy peříčko pohnula a nemohla za to Hana ani on, věděl, že o nich ví.  Taky mohl někdy pohlídat děti Hawks sám. I on musel, sice nerad, ale když byl pryč Keigo a Hana potřebovala něco vyřídit, co mu zbylo. Občas sice přizval Togu a Twice, ti totiž měli z těch malých dětiček radost. Twice z dětí Hawkse a Toga zas z Yuuty. Pořád cosi opakovala, že je to fakt celý tatínek.

Celá tato atmosféra, která díky tomu všemu během dneška vznikla, sice nebyla nejpříjemnější, ale vše tak nějak vygradovalo k tomu, aby se rychle přehoupla do úplně jiné roviny. Jak za tu dobu zjistili, když nepomohli občas slova, pomohla postel nebo i jiné místo. Pořád si dost živě vybavoval jejich první sex po tak dlouhém odloučení, na ten altánek nešlo jen tak zapomenout, ano napáchal dost škody na obou stranách, jenže nebýt toho, tak by se jejich cesty mohli úplně rozdělit a kdo ví, jak by to všechno dopadlo. Občas stačil jen jeden pohyb motýlích křídel a vše by bylo jinak, motýlí efekt.

„Teď mám dilema Butterfly~,“ naklonil se k jejímu uchu, tak že jeho dech jí pošimral, odpověděla, mu jen zamrčením, na znak toho, že ho nechápe, on však velice rád pokračovat, „dilema je v tom, že nevím, zda si tě mám vzít rovnou tady nebo si tě odnést do postele… Nebo prvně tady a po druhé tam, hmm?“
Nevěděla, co mu na to má říct, její tváře už tak hořely, celé její tělo se pod náporem těch všech příjemných pocitů chvělo a při každém dalším jeho doteku a pohybu prstů, které teď okupovali její lůno, se nedokázala pořádně vyjádřit. Přece jen jejich poslední strávená chvíle takto byla tehdy, kdy měla teploty a byla nemocná. 

Když se po chvíli ticha nedostavila, žádná odpověď ani nic, co by naznačovalo, že by nesouhlasila, vyřešil to tedy za oba dva. To zrcadlo, které tu bylo lákalo natolik, že přece jen nějakou chvíli tady ještě pobudou. Nemusel tak svůj zrak upírat na její záda, ale na odraz její tváře v zrcadle. Miloval, když se jí mohl dívat do tváře, chtěl vždy vědět, že to celé dělá opravdu dobře, a i když Hana měla ráda tuhle pro nich dost nostalgickou polohu, musel uznat, že tady mu až tak nepřekáželo. A tak během chvíle spojil dvě jejich velice oblíbené věci v jednu. A že to nabralo na jiné úrovni, dívat se na ni v odraze, jak se přes přivřené oči dívá zas ona na něj, skousnutý ret, pro jistotu, aby nebyla hlučná, vše bylo díky tomu dost intenzivní. Jeho ruka opustila její bok a spletla se s jejími prsty na skříňce, to jak se, tak jeho váha přehoupla ještě více na ní a tiskl se k ní, měla pocit, že jí snad pod tím náporem rozmáčkne. No byla si jistá, že se tak nestane, avšak cítit ho takto natisknutou na ni, byl dost vzrušující.

Bylo to vlastně i docela zvláštní, ve vztahu s ním měl v těchto věcech prostě navrch, i když ona taky dokázala jistým způsobem dominovat, no ve vztahu s Keigem, to skončilo úplně naopak. Ano, Keigo se snažil dominovat, no netrvalo dlouho a jejich role se jaksi vyměnili, což ani jednomu nevadilo, když Hana měla hlavní slovo. Občas se stalo, že i Keigo se dokázal dost dobře projevit, ale většinou tomu něco předcházelo.
Vlastně to bylo tím, že Keigo se snažil mít vše pod kontrolou a být prostě ve všem až moc přehnaně dobrý a nedělat chyby. Jenže u Hany si nic dokazovat nemusel a naopak, Hana byla ráda, když mu mohla dopřát jistý druh něhy a náklonosti, které se mu moc v životě nedostávalo. Vše bylo prázdné a bez citů, ale u ní? Bylo to jiné, a tak nebylo až tak těžké tomu všemu rychle přivyknout.

Část II. <<<   >>> Část IV.

Komentáře

  1. Oneskorene, ale predsa píšem reakciu na tento diel. Vďaka nemu som sa po dlhej dobe aspoň čiastočne na chvíľku znova preniesla do tohto fandomu, ktorý u mňa už dlho leží v zabudnutí. Časť ako vždy to bola výborná, výdatná na roztomilé momenty z rodinného života a nové informácie o tom, ako to bude s tvojimi postavami v budúcnosti. Prekvapilo ma, že Hane v budúcnosti tie quirky spôsobila takéto komplikácie, no ešteže existujú výdobytky medicíny a kozmetiky, ktoré jej v tomto môžu pomôcť. Detičky boli ako vždy rozkošné. A ten moment Tenka s Hanou? Nečakala som to, ale ako dobre, že si ešte stihli poriadne užiť, kým prídu všetci hostia, lebo s návštevou v dome na to už asi moc času a príležitostí nebude. Samozrejme, tá scéna v kúpeľni bola riadne žhavá a skvele napísaná, ale to už u teba je štandard, takže len tak ďalej :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Strašne Hane závidím :D ako vážne, už len to, že jej Tenko krémoval ruku a to som ešte netušila, čo príde potom... Ahh, je to krásne :) inak je super, že si nechala tú polygamiu, takto ich máme oboch a obaja majú svoje kvality a bola by škoda, keby sme sa o ne ukrátili :DDD inak tá vsuvka s pierkom ma pobavila, Keigo to má live :D akože na jednej strane chudák, ale tak čo :)) verím, že tiež si užíva Hanu :) je to zaujímavé a som rada, že tu máme aj niečo takéto, asi som nikdy žiadne dielo na túto tému nečítala a popravde, v tejto kombinácii postáv mi to príde úplne prirodzené :) pekný diel, Dechi

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)