Zimní radovánky (Butterly effect) - část IV.

 Tímto dílkem bych chtěla popřát všechno nejlepší Farah, neboť jsi nám zhatila všechny naše plány, které jsme pro tebe s Petrikou měli, tak tady máš aspoň něco malého na potěšení!
Doufám, že ti to bude stačit, užívej si, oslav to!
 ♥ Vše nejlepší Farah! ♥

Když se rozezvonil zvonek, všichni věděli, že první část letošní návštěvy přišla. Bylo přesně něco kolem oběda, a tak se nebylo čemu divit. Rodina Novikov byla tu, ironií bylo, že to nakonec bylo dost velké překvápko. Hlavně z toho důvodu, že když se ve dveřích zjevila Ramona všichni členové rodiny Takami Shimura byli dost překvapení.

„To jsi snědla balón nebo dojídáš po těch dvou,“ rýpnul si Tenko, když viděl, že jeho drahá polovička, ještě trochu zpracovává, to její velké břicho. Tohle by mohla Ramona zakecávat, jak chtěla, bylo na první dobrou vidět, že je těhotná, tohle měl právo přehlédnout je slepí.
„Haha, pán Shimura se snaží být vtipní,“ podívala se na Tenka, který se usmíval, tihle dva si sedli, vlastně do sebe tímto způsobem rýpali docela často, ale stále v přátelském duchu. Jediný, kdo tomu někdy nechápal byl Lukáš a Hana, jako by ti dva měli mezi sebou tak trochu vlastní svět. No mohla se Hana, ale na Tenka zlobit, našel si někoho, s kým si rozuměl, i když se to zakládalo na pomlouvání Keiga.

Hana si povzdechla a podívala se, jak Yelena okamžitě běžela za Yuutou s tou velkou novinou, konečně mu to ta malá Lyagushka mohla říct.
„Tak aby ti to nebylo líto, ukaž Ram a Lukášovi, jejich pokoj a já jdu pomoci Keigo s dvojčaty nebo nás sežere,“ zamrmlala poslední slova a mizela, ovšem že Ramona zaregistrovala tu dobrou náladu Tenka a tohle Hanino mrmlání značilo jediné a dost spiklenecky se na Tenka usmála. Nehledě na to, že jedno z jejích obočí vyjelo o kousek výš, když si všimla jeho reakce, která ji dobře značila, že ho prokoukla, Tenko jen převrátil oči v sloup a uchechtl se.
„No pojďte, chtěla vám dát pokoj, kde normálně býváte, ale neboť má tu spát ještě jeden pár, dostanete větší, ne, že by to malé stvoření spalo s vámi, ale teď se vám to asi bude hodit,“ podíval se opět na Ramonu a ta se na oko uraženě ušklíbla. Přesně věděla, co tím myslel.

Hana vešla do obývacího pokoje a podívala se na Keiga. Neviděl ji, slyšel, že jim šli otevřít oni dva, a tak se ani moc neuráčil jít tam za nimi. Přece jen teď seděl na zemi s dětmi, s které musel pohlídat. Přesto, že ji neviděl, věděl o její přítomnosti a podle toho, jí teď klidně bilo srdce, byla spokojená. Byla to jedna z mála věcí, které milovala, ano rodina a to, že kolem ní lítala a ráda viděla společné chvíle, tak vidět jen ho nebo Tenka hrát si nebo jen sedět s jeho nebo dětmi toho druhého, bylo pro ni vždy ujištění toho, že udělala dobře.

Její pomalé váhavé krok k nim, zda se přidat nebo je ještě takto nechat ho, ale donutili se otočit a stáhnout jí k sobě. Děti seděly a posílali si s Keigem míček a aby tu hru trochu oživil tak občas míček hodil k jednomu nebo druhému anebo ho odrazem o zem hodil vždy trochu jinam. Což se moc líbilo Kei, která se okamžitě postavila na nožky a snažila se míček donést, zatímco, její bráška Tori jen koukal. Kei, co objevila běhání se to snažila praktikovat pořád, zatím, co její rodiče z toho moc nadšeni nebyli. Ne, že by nebyli rádi, že už to není jejich malé miminko, ale děsilo je, až zjistí na, co jsou ty křidélka na zádech a začnou je k tomu používat. Hana to sice pořád viděla optimisticky z té strany, že jejich křídla nepotrhá vítr nebo přírodní jevy. Musela však uznat, že pád z velké výšky, byl nebezpečný ne, že ne.

„Je ti jasné, že dnes večer budeš moje,“ zašeptal ji do ucha, když už seděla s nimi na zemi, její trochu křečovitý úsměv věnovaný dětem a plytký dech a mysl plná hledání možné alternativy jak z toho ven, takto bylo vždy. Tohle bylo jejich součástí každodenního života, když šlo o jejich intimní život, oni si museli, občas dokázat jeden před druhým, že jsou lepší. Nejhorší na tom bylo, že jim prostě nevadilo, že v domě měli návštěvu, a to ještě jedna část má přijet. Byla jednoduše jejich a omezovat se kvůli druhým nechtěli ani jeden, život v tomto byl totiž velice nevypočitatelný. Ztratit tedy kvůli někomu jen možnou strávenou volnou chvíli s ní? To, by někdo mohl zkusit. Práce byla práce, každý měl svůj byznys, přátelé byly důležití, ale rodina? Ta byla nadevše.

„Teto Hano? Máte rádi Yuutu?“ Hana si zkousla ret a otočila se na tu malou princeznu, za kterou byl Yuuta, který dělal, že nic. On jí to řekl, určitě celé, ale Yen? Ta si to uměla taky pobrat po svém, a tak se musela ujistit, že jejímu kamarádovi nic nehrozí a že je tak, jak má být. Yen, byla prostě taková, musela chránit a vykomunikovat vše, i když některé věci byly nad její chápaní. Za to Yuuta se občas uměl vyjadřovat jako dospělí, ovšem nedocházel mu u spousty věcí význam nebo jen myslel, že význam je úplně jiný.

„Máme neboj, všichni milujeme, tohoto…“ Hana se postavila a přikrčená se blížila k nim a už teď šlo vidět, že Yen se lehce přikrčila a usmívala se, „malého broučka máme rádi,“ odřekla Hana a polechtala Yen, kterou si k sobě přitáhla a konečně ji měla možnost pořádně přivítat. Yuuta se, ale netvářil moc nadšeně, spíš to vypadalo, že snad i žárlil. Ovšem nikdo moc nevěděl na koho, že mu máma bere Yen, nebo, že Yen objímá mámu. Nebo obojí? Ať už to bylo jakkoliv, trochu uraženě si šel s tabletem sednout na sedačku a čekal, co se všechno bude dít.

A že toho, bylo dost, jen, co se dostavili ti tři z vrchu se pustili do chystání jídla, aby se pak mohli uložit děti a nachystat se tak na příchod Nity a Shinsa.
Když Ramona koukala na to, jak Hana s Keigem krmí ptáčata, tak si uvědomila, že ji to za chvíli čeká znova a tělem jí projela vlna toho nepříjemného pocitu. Těšila se na dítě, to ano, ale mělo to i své mínusy a jeden z těch mínusů bylo, že museli hledat nový byt, aby se budoucí čtyřčlenná rodina měla kam vlézt. Její malý starý byt, začal být ještě menší, když se k ní sestěhoval Lukáš a s příchodem Yaleny se byt stal krabičkou od zápalek. Takže jí nestresoval jen nadcházející porod a stará si o malé a větší dítko, ale i tyto všední starosti hledání nového. Lukáš se snažil, ale byl teď jediný, kdo vydělával. Hana platila dobře, na to nemohla říct špatného slova, ale i tak na ceny domů by musely vydělávat to, co Hana a Keigo dohromady, a to ani jeden nevydělával. Měla sice úspory a tu malou chatu na Sibiři by mohla prodat, ale pořád. Ceny se zvedly, když tu zaúřadoval AFO v těle Tenka. Nejen systém Heroes to otřáslo na tolik, že se ještě teď z toho vzpamatovávaly. Bylo to až šílené, vše rostlo, a ne se zastavit. Lukáš by možná šel s ní, kamkoliv by si řekla, ale zas už tak nechtěla nechat Yelenu odloučenou od věcí, které tu stihla poznat a přivykla si. Krom toho chtěla ji uchránit před výcvikem hrdinů v Rusku, tady to bylo, přece jen lepší. Nebo spíš, dost se oddálí, než někoho bude muset… Lehce se otřásla, to, co jí napadlo, ji až znechutilo. Když se podívala na usměvavou tvář svojí dcerky, nechtěla pro ni život, který ona měla v Rusku.

No zas na druhou stranu ani život v České republice by nebyl nejlehčí, sice by to měla ve svých rukou a mohla se rozhodovat, ale když si uvědomila, že je to její dcera a Lukáše, tak nepochybovala, že by vzala spravedlnost do svých rukou. Yelena chtěla být Hero, i když se jí to možná trochu snažili rozmluvit, ale ona se v tom shlédla, neměla sic nějakého oblíbence. Tedy jistě teta Hana a Nita, strýc Keigo a Shinso a její táta, ty měla ráda a obdivovala. Občas se snad i chytla přitom, že trochu žárlí na to, když mluvila o všech na okolo, jak jsou silní a úžasní, ale nikdy nezmínila ji samotnou v této sféře. Ano, nebyla nikdy klasickým Hero, ale i jako podpůrná složka, byla jedna z nejlepších. To bylo málo?

Znělo to sakra hloupě, co to stálo. Hlavně tedy nikdy netoužila být výjimečná, ale hlavně chtěla být milovaná a chtěná a to byla. Lukáš pro ni dělal, co jí na očích viděl a kolik obrázků měla od Yeleny, tedy lépe řečeno svých portrétů. Do každého dala kousek sebe, většinu obrázků načmárala, ale jak se jednalo o obrázek pro ni a k tomu tam měla být vyobrazena její maminka? Ne, to muselo být perfektní a dobře si pamatovala den, kdy skoro celé dopoledne kreslila a když přišlo na oběd tak ho probrečela, že musí nutně kreslit. Na jednu stranu to bylo milé, ale nemohla nechat své dítě hladové, to prostě nešlo.

Znovu přišla myslí do přítomné chvíle, kdy její podvědomí zaregistrovalo, že tu padlo už asi po několikáté slovo dům. Snažila se pochytit, o čem se vlastně Lukáš baví s Tenkem a po chvíli myslela, že snad špatně slyší.
„Takže ty teď vlastníš byty a domy,“ pozastavil se nad tímto Lukáš a Tenko jen pokrčil rameny, ano, byznys jako byznys. No snažil se být aspoň v některých věcech prospěšný, a i když byl pořád nejhledanější a nejnebezpečnější villain, o kterém si všichni mysleli, že jen někde tiše čeká na nejvhodnější chvíli zaútočit, tak si v klidu sice více méně nelegální cestou obchodoval s nemovitostmi, alkoholem, drahými věcmi a s inspirací své milované ženy Hany se pustil i do malého projektu… Tak trochu pod zástěrkou agentury Elster, pomáhal dětem, které nikdo neviděl. Dětem jako byl on sám. I oni potřebovaly tak trochu z té Hany, kterou měl a málem o ni přišel. Potřebovaly někoho, kdo uvidí, že potřebují zachránit a neignorují je a že po vyplutí všech podrobností o něm a o tom, co AFO udělal, děti, které byly bez domova a na ulici, byly jednou velké diskutované téma, a nejedna neziskovka, díky těmto informacím, vznikla. Sice nevěděli o všem, ale o jeho části minulosti ano, a i ta část stačila k tomu, aby začala společnost vnímat tyto opuštěné děti jinak a věnovat se tak i jim. Pak tu byl i Keigo, kterým svým příběhem prvně pohoršil, vysoce postavený Hero lhal, a dokonce i zabil, i když se pak ukázalo, že to bylo na fingované. Dabi se činil, i když teď nikdo nevěděl, kde je. Žil, ale jak na to byl, bylo dost velkou záhadou.
No a když vyšel i jeho příběh celý na povrch, přidalo to olej do ohně, který konečně značil, že se v tomto ohledu konečně něco změní k lepšímu. Jen tedy to bylo na jednu stranu dost smutné, protože hodně lidí kvůli tomu přišlo zbytečně o život.

„Ty děti, které jsou poslány na internáty rostou a oni budou potřebovat, kde bydlet. A moc dobře víš, jak se snaží vláda získat finance na nemovitostech. Vše jde nahoru a oni by neměli, kde žít, zas by byli na ulici. Takže skupuji byty a domy, které pak budou využívat jako pronájem, ale pokud chcete, mrknul, zda tam někde v lepší části není něco, co bych mohl vyhandlovat za přijatelnější cenu pro budoucí čtyřčlennou rodinu.“ Podíval se na Lukáše a pak svůj pohled upřel na Ramonu, která se zatvářila kysele, všimla si, jak přehltl a nemělo to nic společného s jídlem. Právě spolknul něco uštěpačného na její adresu, to jí bylo jasné.
„Nechceme být dlužníky,“ řekl trochu nekompromisně Lukáš, i když nabídka to byla velice lákavá.
„Dlužníky? Teď si mě pobavil, proč si myslíš, že bych za to něco chtěl. Jste jedni z mála, kteří mě přijali mezi sebe, bez nějakých větších keců, je to tedy spíš poděkování a nebudu to opakovat dobře, prostě vám najdu vhodné nabídky a vy se rozhodnete, tečka,“ ukončil tento rozhovor a Lukáš s Ramonou se trochu zaraženě na sebe podívali. Tenko uměl být vážně nevyzpytatelný, ale právě jim dost jasně naznačil, že je považuje za přátelé a to oficiálně. Vždy to bylo jen takové nevyřčené, ale teď to nabralo váhu. Potřeboval svůj čas, kdy si všechno aspoň trochu sedne a kolem dokola se to uklidní, aby i on mohl aspoň trochu sociálně žít.

„My budeme mít domeček,“ upřela své očka na Tenka Yalena a ten opět jen pokrčil rameny.
„Pokud si tvoji rodiče vyberou, tak asi jo. Tedy pokud nechcou nadále zůstat v tom malém bytě, které je asi tak velký jako ložnice tety Hany s koupenou.“
„Hej, je to ještě furt můj byt, nemůžu za to, že nejsem Hana, která podědila a neživím se hackerstvím a programováním… Jo, a ještě nejsem NO.1,“ zaprotestovala Ramona a Hana vyprskla smíchy, na což si od brunetky vysloužila nepěkný pohled.
„Rami, být NO.1 v Česku není moc výdělečné. Vlastně, kolikrát si člověk platí i za to, když máš misi v jiné zemi.“
„Vy jste to neměli proplacený?“
„Ne, vy jo? Kecáš! Proč si myslíš, že jsme žily s Ali v tokovým malým bytě? Protože ani jedna neměla na to, abychom si při našem životním stylu a financím dovolily něco většího a obyvatelnějšího. Neříkám, že programování nevynášelo, ale pořádně jsem začala vynášet až před…“ Hlas Hany se zasekl a její jemné rysy v obličeji se svraštily, „vždyť víš,“ vyškrabala Toriovi talířek a podala mu lžičku.

„Musím uznat, že jsem o tom nikdy neuvažovala, vždy jsem tě viděla, jako dost, jak to říct… No…“ na mysl jí vyšel jeden pojem, který okamžitě zamítla, „Suggar Mommy“, to bylo v doslechu dětí dost nevhodné, „Ženu při penězích, chápeš takovou tu paničku.“ To, při vyslovení posledního slova, musela potlačovat smích, bylo všem na okolo jasné. Možná by i Hana něco ucedila, ale nakonec jen odpila ze své sklenice s džusem a spokojeně s opřela o opěradlo židle.
„Krom toho jsme s Ali přispívaly na charity, takže i spousta peněz šla tam.“

Cestou k rodině Takami, Nita cítila, jak se v ní to napětí graduje. Bylo to až moc divné, neměla to sice za zlé své přítelkyni, že její srdce bilo pro dva, ale proč zrovna právě on? V její malé hlavičce pořád bilo něco na poplach a teď v autě nepomáhalo, to ticho, které přerušoval hlas z autorádia. Pořád se uklidňovala rozhovorem, který vedla se Hitoshim, no bylo jí to k něčemu? Asi ani ne, plus byla nervózní ještě z jedné věci, kterou se rozhodla všem oznámit naráz, protože se tak trochu bála reakce mladého muže vedle.

Miloval ji, byly spolu už na škole a po skončení školy se to nezměnilo, nežili, hned spolu, ale časem. Takže, když přišlo i na tohle, zda chtějí děti, přišlo se na to, že každý má jinou představu. Nita děti milovala a chtěla je, už od doby, co se Ramoně narodila malá Yelena, tak u ní byla pečená vařená a když se pak narodil její druhé senpai synek. Pomáhala jí v tom těžkém období, jak jen mohla a že malého chlapečka hlídala docela často. To období bylo vážně moc složité, plné oprav, vyšetřování, zatýkání, chaosu, strachu… Vše bylo stresující a pro Hanu to byla dost nelehká situace na všech frontách, jak u Hawkse tak u Tomury.

Hitoshi za to, však děti nechtěl. Vždy se tomu tématu vyhýbal a nakonec, když z něj dostala aspoň nějakou odpověď moc ji nepotěšila. On děti nechce na otázky proč, pořádně odpověď nedostala, ale nebyla tak hloupá, aby si nedala jedna plus jedna dohromady. Jeho quirk, by něco, co ho děsilo a bál se toho, že by i jeho dítě procházelo čím i on. Nehledě na to, že byl tak trochu sirotu a vytrpěl si své. Proto v tom neviděl nic pozitivního, tak trošku doufala, že se to časem změní a teď se stalo. Neudělala nic za jeho zády, jenže ne vše bylo stoprocentní, takže se stalo a ona byla těhotná.

  Část III. <<<     >>>  Část V.