Zimní radovánky (Butterly effect) - část IV.
Tímto dílkem bych chtěla popřát všechno nejlepší Farah, neboť jsi nám zhatila všechny naše plány, které jsme pro tebe s Petrikou měli, tak tady máš aspoň něco malého na potěšení!
Doufám, že ti to bude stačit, užívej si, oslav to!
♥ Vše nejlepší Farah! ♥
„To jsi snědla balón nebo dojídáš po těch dvou,“ rýpnul si Tenko, když viděl,
že jeho drahá polovička, ještě trochu zpracovává, to její velké břicho. Tohle
by mohla Ramona zakecávat, jak chtěla, bylo na první dobrou vidět, že je
těhotná, tohle měl právo přehlédnout je slepí.
„Haha, pán Shimura se snaží být vtipní,“ podívala se na Tenka, který se
usmíval, tihle dva si sedli, vlastně do sebe tímto způsobem rýpali docela
často, ale stále v přátelském duchu. Jediný, kdo tomu někdy nechápal byl
Lukáš a Hana, jako by ti dva měli mezi sebou tak trochu vlastní svět. No mohla
se Hana, ale na Tenka zlobit, našel si někoho, s kým si rozuměl, i když se
to zakládalo na pomlouvání Keiga.
Hana si
povzdechla a podívala se, jak Yelena okamžitě běžela za Yuutou s tou
velkou novinou, konečně mu to ta malá Lyagushka mohla říct.
„Tak aby ti to nebylo líto, ukaž Ram a Lukášovi, jejich pokoj a já jdu pomoci
Keigo s dvojčaty nebo nás sežere,“ zamrmlala poslední slova a mizela,
ovšem že Ramona zaregistrovala tu dobrou náladu Tenka a tohle Hanino mrmlání
značilo jediné a dost spiklenecky se na Tenka usmála. Nehledě na to, že jedno
z jejích obočí vyjelo o kousek výš, když si všimla jeho reakce, která ji dobře
značila, že ho prokoukla, Tenko jen převrátil oči v sloup a uchechtl se.
„No pojďte, chtěla vám dát pokoj, kde normálně býváte, ale neboť má tu spát
ještě jeden pár, dostanete větší, ne, že by to malé stvoření spalo s vámi,
ale teď se vám to asi bude hodit,“ podíval se opět na Ramonu a ta se na oko
uraženě ušklíbla. Přesně věděla, co tím myslel.
Hana vešla
do obývacího pokoje a podívala se na Keiga. Neviděl ji, slyšel, že jim šli
otevřít oni dva, a tak se ani moc neuráčil jít tam za nimi. Přece jen teď seděl
na zemi s dětmi, s které musel pohlídat. Přesto, že ji neviděl, věděl
o její přítomnosti a podle toho, jí teď klidně bilo srdce, byla spokojená. Byla
to jedna z mála věcí, které milovala, ano rodina a to, že kolem ní lítala
a ráda viděla společné chvíle, tak vidět jen ho nebo Tenka hrát si nebo jen
sedět s jeho nebo dětmi toho druhého, bylo pro ni vždy ujištění toho, že
udělala dobře.
Její pomalé
váhavé krok k nim, zda se přidat nebo je ještě takto nechat ho, ale
donutili se otočit a stáhnout jí k sobě. Děti seděly a posílali si
s Keigem míček a aby tu hru trochu oživil tak občas míček hodil
k jednomu nebo druhému anebo ho odrazem o zem hodil vždy trochu jinam. Což
se moc líbilo Kei, která se okamžitě postavila na nožky a snažila se míček
donést, zatímco, její bráška Tori jen koukal. Kei, co objevila běhání se to
snažila praktikovat pořád, zatím, co její rodiče z toho moc nadšeni
nebyli. Ne, že by nebyli rádi, že už to není jejich malé miminko, ale děsilo
je, až zjistí na, co jsou ty křidélka na zádech a začnou je k tomu
používat. Hana to sice pořád viděla optimisticky z té strany, že jejich
křídla nepotrhá vítr nebo přírodní jevy. Musela však uznat, že pád z velké
výšky, byl nebezpečný ne, že ne.
„Je ti
jasné, že dnes večer budeš moje,“ zašeptal ji do ucha, když už seděla
s nimi na zemi, její trochu křečovitý úsměv věnovaný dětem a plytký dech a
mysl plná hledání možné alternativy jak z toho ven, takto bylo vždy. Tohle
bylo jejich součástí každodenního života, když šlo o jejich intimní život, oni
si museli, občas dokázat jeden před druhým, že jsou lepší. Nejhorší na tom
bylo, že jim prostě nevadilo, že v domě měli návštěvu, a to ještě jedna
část má přijet. Byla jednoduše jejich a omezovat se kvůli druhým nechtěli ani
jeden, život v tomto byl totiž velice nevypočitatelný. Ztratit tedy kvůli
někomu jen možnou strávenou volnou chvíli s ní? To, by někdo mohl zkusit. Práce
byla práce, každý měl svůj byznys, přátelé byly důležití, ale rodina? Ta byla
nadevše.
„Teto Hano?
Máte rádi Yuutu?“ Hana si zkousla ret a otočila se na tu malou princeznu, za
kterou byl Yuuta, který dělal, že nic. On jí to řekl, určitě celé, ale Yen? Ta
si to uměla taky pobrat po svém, a tak se musela ujistit, že jejímu kamarádovi
nic nehrozí a že je tak, jak má být. Yen, byla prostě taková, musela chránit a
vykomunikovat vše, i když některé věci byly nad její chápaní. Za to Yuuta se
občas uměl vyjadřovat jako dospělí, ovšem nedocházel mu u spousty věcí význam
nebo jen myslel, že význam je úplně jiný.
„Máme neboj,
všichni milujeme, tohoto…“ Hana se postavila a přikrčená se blížila k nim
a už teď šlo vidět, že Yen se lehce přikrčila a usmívala se, „malého broučka
máme rádi,“ odřekla Hana a polechtala Yen, kterou si k sobě přitáhla a
konečně ji měla možnost pořádně přivítat. Yuuta se, ale netvářil moc nadšeně,
spíš to vypadalo, že snad i žárlil. Ovšem nikdo moc nevěděl na koho, že mu máma
bere Yen, nebo, že Yen objímá mámu. Nebo obojí? Ať už to bylo jakkoliv, trochu
uraženě si šel s tabletem sednout na sedačku a čekal, co se všechno bude
dít.
A že toho,
bylo dost, jen, co se dostavili ti tři z vrchu se pustili do chystání
jídla, aby se pak mohli uložit děti a nachystat se tak na příchod Nity a
Shinsa.
Když Ramona koukala na to, jak Hana s Keigem krmí ptáčata, tak si
uvědomila, že ji to za chvíli čeká znova a tělem jí projela vlna toho
nepříjemného pocitu. Těšila se na dítě, to ano, ale mělo to i své mínusy a
jeden z těch mínusů bylo, že museli hledat nový byt, aby se budoucí
čtyřčlenná rodina měla kam vlézt. Její malý starý byt, začal být ještě menší,
když se k ní sestěhoval Lukáš a s příchodem Yaleny se byt stal
krabičkou od zápalek. Takže jí nestresoval jen nadcházející porod a stará si o
malé a větší dítko, ale i tyto všední starosti hledání nového. Lukáš se snažil,
ale byl teď jediný, kdo vydělával. Hana platila dobře, na to nemohla říct
špatného slova, ale i tak na ceny domů by musely vydělávat to, co Hana a Keigo dohromady,
a to ani jeden nevydělával. Měla sice úspory a tu malou chatu na Sibiři by
mohla prodat, ale pořád. Ceny se zvedly, když tu zaúřadoval AFO v těle
Tenka. Nejen systém Heroes to otřáslo na tolik, že se ještě teď z toho
vzpamatovávaly. Bylo to až šílené, vše rostlo, a ne se zastavit. Lukáš by možná
šel s ní, kamkoliv by si řekla, ale zas už tak nechtěla nechat Yelenu odloučenou
od věcí, které tu stihla poznat a přivykla si. Krom toho chtěla ji uchránit
před výcvikem hrdinů v Rusku, tady to bylo, přece jen lepší. Nebo spíš,
dost se oddálí, než někoho bude muset… Lehce se otřásla, to, co jí napadlo, ji
až znechutilo. Když se podívala na usměvavou tvář svojí dcerky, nechtěla pro ni
život, který ona měla v Rusku.
No zas na
druhou stranu ani život v České republice by nebyl nejlehčí, sice by to
měla ve svých rukou a mohla se rozhodovat, ale když si uvědomila, že je to její
dcera a Lukáše, tak nepochybovala, že by vzala spravedlnost do svých rukou.
Yelena chtěla být Hero, i když se jí to možná trochu snažili rozmluvit, ale ona
se v tom shlédla, neměla sic nějakého oblíbence. Tedy jistě teta Hana a
Nita, strýc Keigo a Shinso a její táta, ty měla ráda a obdivovala. Občas se
snad i chytla přitom, že trochu žárlí na to, když mluvila o všech na okolo, jak
jsou silní a úžasní, ale nikdy nezmínila ji samotnou v této sféře. Ano,
nebyla nikdy klasickým Hero, ale i jako podpůrná složka, byla jedna
z nejlepších. To bylo málo?
Znělo to
sakra hloupě, co to stálo. Hlavně tedy nikdy netoužila být výjimečná, ale
hlavně chtěla být milovaná a chtěná a to byla. Lukáš pro ni dělal, co jí na
očích viděl a kolik obrázků měla od Yeleny, tedy lépe řečeno svých portrétů. Do
každého dala kousek sebe, většinu obrázků načmárala, ale jak se jednalo o obrázek
pro ni a k tomu tam měla být vyobrazena její maminka? Ne, to muselo být
perfektní a dobře si pamatovala den, kdy skoro celé dopoledne kreslila a když přišlo
na oběd tak ho probrečela, že musí nutně kreslit. Na jednu stranu to bylo milé,
ale nemohla nechat své dítě hladové, to prostě nešlo.
Znovu přišla
myslí do přítomné chvíle, kdy její podvědomí zaregistrovalo, že tu padlo už asi
po několikáté slovo dům. Snažila se pochytit, o čem se vlastně Lukáš baví
s Tenkem a po chvíli myslela, že snad špatně slyší.
„Takže ty teď vlastníš byty a domy,“ pozastavil se nad tímto Lukáš a Tenko jen
pokrčil rameny, ano, byznys jako byznys. No snažil se být aspoň v některých
věcech prospěšný, a i když byl pořád nejhledanější a nejnebezpečnější villain,
o kterém si všichni mysleli, že jen někde tiše čeká na nejvhodnější chvíli
zaútočit, tak si v klidu sice více méně nelegální cestou obchodoval
s nemovitostmi, alkoholem, drahými věcmi a s inspirací své milované ženy
Hany se pustil i do malého projektu… Tak trochu pod zástěrkou agentury Elster,
pomáhal dětem, které nikdo neviděl. Dětem jako byl on sám. I oni potřebovaly
tak trochu z té Hany, kterou měl a málem o ni přišel. Potřebovaly někoho,
kdo uvidí, že potřebují zachránit a neignorují je a že po vyplutí všech
podrobností o něm a o tom, co AFO udělal, děti, které byly bez domova a na
ulici, byly jednou velké diskutované téma, a nejedna neziskovka, díky těmto
informacím, vznikla. Sice nevěděli o všem, ale o jeho části minulosti ano, a i
ta část stačila k tomu, aby začala společnost vnímat tyto opuštěné děti
jinak a věnovat se tak i jim. Pak tu byl i Keigo, kterým svým příběhem prvně
pohoršil, vysoce postavený Hero lhal, a dokonce i zabil, i když se pak ukázalo,
že to bylo na fingované. Dabi se činil, i když teď nikdo nevěděl, kde je. Žil,
ale jak na to byl, bylo dost velkou záhadou.
No a když vyšel i jeho příběh celý na povrch, přidalo to olej do ohně, který
konečně značil, že se v tomto ohledu konečně něco změní k lepšímu.
Jen tedy to bylo na jednu stranu dost smutné, protože hodně lidí kvůli tomu
přišlo zbytečně o život.
„Ty děti,
které jsou poslány na internáty rostou a oni budou potřebovat, kde bydlet. A
moc dobře víš, jak se snaží vláda získat finance na nemovitostech. Vše jde
nahoru a oni by neměli, kde žít, zas by byli na ulici. Takže skupuji byty a
domy, které pak budou využívat jako pronájem, ale pokud chcete, mrknul, zda tam
někde v lepší části není něco, co bych mohl vyhandlovat za přijatelnější
cenu pro budoucí čtyřčlennou rodinu.“ Podíval se na Lukáše a pak svůj pohled
upřel na Ramonu, která se zatvářila kysele, všimla si, jak přehltl a nemělo to
nic společného s jídlem. Právě spolknul něco uštěpačného na její adresu,
to jí bylo jasné.
„Nechceme být dlužníky,“ řekl trochu nekompromisně Lukáš, i když nabídka to
byla velice lákavá.
„Dlužníky? Teď si mě pobavil, proč si myslíš, že bych za to něco chtěl. Jste
jedni z mála, kteří mě přijali mezi sebe, bez nějakých větších keců, je to
tedy spíš poděkování a nebudu to opakovat dobře, prostě vám najdu vhodné
nabídky a vy se rozhodnete, tečka,“ ukončil tento rozhovor a Lukáš
s Ramonou se trochu zaraženě na sebe podívali. Tenko uměl být vážně
nevyzpytatelný, ale právě jim dost jasně naznačil, že je považuje za přátelé a
to oficiálně. Vždy to bylo jen takové nevyřčené, ale teď to nabralo váhu. Potřeboval
svůj čas, kdy si všechno aspoň trochu sedne a kolem dokola se to uklidní, aby i
on mohl aspoň trochu sociálně žít.
„My budeme
mít domeček,“ upřela své očka na Tenka Yalena a ten opět jen pokrčil rameny.
„Pokud si tvoji rodiče vyberou, tak asi jo. Tedy pokud nechcou nadále zůstat
v tom malém bytě, které je asi tak velký jako ložnice tety Hany
s koupenou.“
„Hej, je to ještě furt můj byt, nemůžu za to, že nejsem Hana, která podědila a
neživím se hackerstvím a programováním… Jo, a ještě nejsem NO.1,“
zaprotestovala Ramona a Hana vyprskla smíchy, na což si od brunetky vysloužila
nepěkný pohled.
„Rami, být NO.1 v Česku není moc výdělečné. Vlastně, kolikrát si člověk
platí i za to, když máš misi v jiné zemi.“
„Vy jste to neměli proplacený?“
„Ne, vy jo? Kecáš! Proč si myslíš, že jsme žily s Ali v tokovým malým
bytě? Protože ani jedna neměla na to, abychom si při našem životním stylu a
financím dovolily něco většího a obyvatelnějšího. Neříkám, že programování
nevynášelo, ale pořádně jsem začala vynášet až před…“ Hlas Hany se zasekl a
její jemné rysy v obličeji se svraštily, „vždyť víš,“ vyškrabala Toriovi
talířek a podala mu lžičku.
„Musím
uznat, že jsem o tom nikdy neuvažovala, vždy jsem tě viděla, jako dost, jak to
říct… No…“ na mysl jí vyšel jeden pojem, který okamžitě zamítla, „Suggar
Mommy“, to bylo v doslechu dětí dost nevhodné, „Ženu při penězích, chápeš
takovou tu paničku.“ To, při vyslovení posledního slova, musela potlačovat
smích, bylo všem na okolo jasné. Možná by i Hana něco ucedila, ale nakonec jen
odpila ze své sklenice s džusem a spokojeně s opřela o opěradlo
židle.
„Krom toho jsme s Ali přispívaly na charity, takže i spousta peněz šla tam.“
Cestou k rodině
Takami, Nita cítila, jak se v ní to napětí graduje. Bylo to až moc divné,
neměla to sice za zlé své přítelkyni, že její srdce bilo pro dva, ale proč
zrovna právě on? V její malé hlavičce pořád bilo něco na poplach a teď v autě
nepomáhalo, to ticho, které přerušoval hlas z autorádia. Pořád se uklidňovala
rozhovorem, který vedla se Hitoshim, no bylo jí to k něčemu? Asi ani ne,
plus byla nervózní ještě z jedné věci, kterou se rozhodla všem oznámit naráz,
protože se tak trochu bála reakce mladého muže vedle.
Miloval ji,
byly spolu už na škole a po skončení školy se to nezměnilo, nežili, hned spolu,
ale časem. Takže, když přišlo i na tohle, zda chtějí děti, přišlo se na to, že každý
má jinou představu. Nita děti milovala a chtěla je, už od doby, co se Ramoně
narodila malá Yelena, tak u ní byla pečená vařená a když se pak narodil její
druhé senpai synek. Pomáhala jí v tom těžkém období, jak jen mohla a že
malého chlapečka hlídala docela často. To období bylo vážně moc složité, plné
oprav, vyšetřování, zatýkání, chaosu, strachu… Vše bylo stresující a pro Hanu
to byla dost nelehká situace na všech frontách, jak u Hawkse tak u Tomury.
Hitoshi za
to, však děti nechtěl. Vždy se tomu tématu vyhýbal a nakonec, když z něj dostala
aspoň nějakou odpověď moc ji nepotěšila. On děti nechce na otázky proč, pořádně
odpověď nedostala, ale nebyla tak hloupá, aby si nedala jedna plus jedna
dohromady. Jeho quirk, by něco, co ho děsilo a bál se toho, že by i jeho dítě
procházelo čím i on. Nehledě na to, že byl tak trochu sirotu a vytrpěl si své.
Proto v tom neviděl nic pozitivního, tak trošku doufala, že se to časem
změní a teď se stalo. Neudělala nic za jeho zády, jenže ne vše bylo stoprocentní,
takže se stalo a ona byla těhotná.
Část III. <<< >>> Část V.
V prvom rade sa Ti chcem moc poďakovať za venovanie a tento krásny darček v podobe dielu jednej z mojich najobľúbenejších poviedok od teba ♥ Ja som to už vravela nespočetne veľa rázy, no túto AU, ktorú si si vytvorila s rodinkami budúcnosti úplne milujem. Všetky tie detičky sú mega sympatické a proste tie rodinné životy dokonalé pasujú k charakterom a aj dianiu v mange a pre mňa je toto osobne môj malý canon, ktorý by ma v originál mange potešil najviac ♥ Ako som spomínala, Shigaraki je tu mega sympatický, lebo je vidno, akou zmenou prešiel a ako vyspel, odkedy sa dal oficiálne dokopy s Hanou :) A celý ten jej rodinný život je úžasný i keď niekedy strasti plný. Ale počas čítania tých scénok s jej malými drobcami si proste človek musí povedať, že to stálo aj za to trápenie. A ten dej sa tu vyvíja veľmi zaujímavo a je to fakt zážitok o tom všetkom čítať. Detí sa rodí a ešte sa len bude chystať rodiť neúrekom a už tu mám vytvorené svoje obľúbené shipy (Yuulena, hahaha). Fakt sa mi moc páči, ako si vytvorila pre každé to dieťa jedinečný charakter, ty máš tieto OC proste vždy mega vyšperkované. A tie interakcie s nimi a aj s postavami ktoré sú nám už dávno známe sú proste top. Strašne ma pobavil ten kamarátsky a doberačný vzťah Shiggyho s Ramonou a celkovo to bolo v tejto časti vidno, že fakt ten Tenko nie je len nejaká vražedná mašina bez mozgu ako ho prezentujú občas v mange, ale je to fakt vo svojej podstate fajn chlap, ktorý síce napáchal zlého, ale nie je kompletne zatratený a snaží sa. Takže to mi je sympatické. Tiež sa mi páči ten ich rodinný život a to, ako si neberú servítky pred ústa a proste túžia po Hane a nebudú si ju odopierať len za to, že majú aktuálne návštevu :D To im kvitujem.
OdpovědětVymazatA ten šokantný záver. Fíha, takže už aj posledná členka tria je v tom. To bude ešte zapeklitá situácia, ale sa mi páči, že sa držíš mojej myšlienky. Tiež to takto v budúcnosti vidím so Shinsom a jeho plánmi s rodinou a som zvedavá, ako sa to bude vyvíjať ďalej :) Moc sa teším na pokračovanie, lebo tento zimný príbeh je proste strašná pecka a i keď si viem predstaviť, aké náročné to musí byť písať - toľko postáv a liniek, tak ty to zvládaš ako šikulka.
Ďakujem ešte raz moc za krásny darček, nesmierne si ho vážim a vedz, že mi mega spríjemnil narodeninový deň ♥
https://klubumelcu.blogspot.com/?m=0
OdpovědětVymazat