Příběh jedné Uchihy - Kap. 8

Po delší době opět nový dílek, sice je kratší, ale myslím, že jsem ho docela hezky zakončila... :)
Jsem zvědavá, co na to řeknete, možná to bude jeden ze slabších dílů, 
ale musíme se tím prokousat! :D
P.S. Doufám, můj milý anonyme, že jsem tě moc nezklamala, ale maturita
si vyžádala svoje! :/ 
Pomalu se blížila ke svému domu. Čím blíže mu byla, tím horší pocit cítila. Mohla být několik metrů od hlavní branky, když se vytočila a zkusila jít zezadu. Procházela čerstvě napadlým sněhem mezi stromy. Rampouchy na jejím malém plotu vypadaly tak krásně. Jako kdyby to byly nějaké krystaly, usmála se a podívala se do dvora. Její oči spatřily příšernou scénu.
Nemohla uvěřit, že ten pocit ji vlastně varoval před děsivou realitou. Madara ležel na zemi ve sněhu a kolem byl rudě zbarvený sníh. Han se v očích zaleskly slzy a jen tak tak nevykřikla. Madara se totiž zvedl, a otočil se jejím směrem. Muži, kteří byli na zahradě s ním, o ní nevěděli. Z dálky viděla, jak Madara zakýval hlavou, ne. Bylo jí jasné co tím myslí, ale...
Otočila se a chtěla jít, ale...
Udělala krok, ale... Ve vnitru cítila, že to špatné. Otočila se k zahradě a v ten moment ucítila tupou bolest na temeni hlavy a tmu.

Probrala se, až uslyšela víc hlasů. Otevřela oči a viděla, jak kousek od ní leží Madara. Tohle bylo komické, celou dobu je tu nikdo nenašel a teď.
"No vidíš, chtěli jsme si užít a ještě najdem Uchihu," smál se jeden z nich a Han přišlo znovu do breku. Ten odporný slizký podtón, který v tom slyšela. Pevně sevřela víčka a semkla ruky. Modlila se, tohle za dobu, co tu Madara byl, neudělala. Jen dnes měla vážně nějakou slabou chvíli, kdy už po druhé prosila Ty, ty kteří jsou nejmoudřejší.
"Prosím," zašeptala.

"Zvedej se." Slyšela hlas z dálky a otevřela oči. Zase... Toto znala, ale jak. Podivila se, malé děvče drželo dřevěnou katanu. Cvičila s chlapcem o snad rok starším, než byla ona. Černé krátké vlasy a vzadu malý culík.
"No tak... Bráška dneska přijde až večer a já chci být silný jako on," usmál se na děvče a ona se podívala na Han.
"Víš, kdo jsi," oznámilo jí děvče a postavilo se na nohy, a pak se podívala znovu na chlapce "Tak bojuj, Uchiho!"

Han otevřela oči a v mžiku sebrala sekeru, co byla zaseknutá v polenu. Jeden muž se k ní rozběhl, ale sníh ho natolik zpomalil, že když se k ní konečně přiblížil a kdyby na ni snad i  dosáhl...
Han se otočila a sekeru mu zasekla z boku do hlavy. Madara se na ni otočil a když muž dopadl mrtví k zemi, všiml si, proč ti dva na ni tak vyděšeně hledí.

Han až s děsivým klidem vytáhla zaseknutou sekerku a krokem, který se zrychloval, mířila k těm dvěma. Už toho bylo všeho dost. Nejsi přece chudinka, hračka ani boxovací pytel. Ozvalo se jí v hlavě.
"Co jsi zač!?" Jeden z mužů na ni zaječel a rozběhl se k ní. Kataně se s lehkostí mihla a jedním úderem zas muže poslala k zemi. Toho využil Madara a poslednímu zlomil vaz. Ten muž neměl ani ponětí, že už Madara neleží ve sněhu.
"Han?" Jeho hlas zněl dost nejistě, ale ona na oslovení nereagovala, koukala na mrtvolu muže a až snad na pošesté k Madarovi pohlédla do očí.
"Co jsem to udělal?"

Tak prostá otázka a on nevěděl, jak na ni odpovědět, aby ji nevyděsil. Ona neměla ponětí, co se před pár minutami stalo? Tohle nedávalo smysl, ale teď musel racionálně uvažovat. Věděl, že nemají asi moc času.
Hlídky byly posílené. Avšak byl si jist, že se nepřišli jen pobavit, jejich velitel, šel na jistotu po něm. Věděl, že tu je, takže museli okamžitě pryč, už nesměli čekat. Znova se podíval na Han a až teď mu došlo, že to bude dost těžké. Chytl jí za ruku a vtáhl do domu, pryč od těch mrtvol.
"Převlíkni se a sbal si věci." Jeho hlas zněl tak přísně tvrdě, že se mu neopovažovala nijak odporovat, prostě to udělala.
Když její batoh byl plný, hleděla na malou krabičku ze dřeva. Vždy se podívala na ni a pak na svůj batoh, tak to zopakovala několikrát.
"Chceš si ji vzít sebou?" Han jen přikývla a Madara si jí dal do batohu k jejím knihám. Byla by je škoda tady nechat.

Nevěděla, jak dlouho šly, jen vždy řekla kudy a Madara se podle ní zařídil. Vše se pro ni odehrávalo tak rychle, jako by byla v dost špatném snu. Koukala na Madarova záda a zastavila se.
"Co jsem?" Madara se nechápavě otočil a pak mu došlo, jak to myslela. Vždyť se jí na to ptal v jednom kuse.
"Han, ty sis nic nepamatovala, když Kaguya-klan napadl vesnici, že?" Han mlčela.
"Tvoje odpověď na mou otázku byl hodně špatný sarkasmus. Nevěřila si mi. A teď, viděla jsi, co si udělala. To proč na tebe tak zírali, bylo tím, že jsi v očích měla sharingan. Jsi Uchiha tak jako Já." Odpověď, kterou od něj dostala se jí, očividně nelíbila a on to věděl. Tohle bude ještě složité.

Po cestě se jí Madara snažil asi přiblížit situaci, která tam nastala. Muži ji byly pravděpodobně z vesnice, kde často chodívala na nákupy a tak o ní dost věděli. Když pak Senju-klan posílil hlídky, poslal určitě vojáky z nedalekých vesnic. A lhal by sám sobě, kdyby takovou situaci nezažil. I jeho lidé tohle často dělali, když někde posílil hlídku, chlapi se chtěli bavit.

Nastávající tři dny museli dojít co nejrychleji k hranicím, což bylo dost komplikované, když táhl za sebou vyděšenou Han. Nakonec se jim za dvě noci se jim podařilo ujít dost velký kus, ale oba dva už potřebovali spánek a tak Han ukázala Madarovi, nejbližší jeskyně, které v okolí znala. Nakonec našly jednu, která byla ve výborné pozici a měla i únikový východ.
Ani se neobtěžoval rozdělávat oheň a sedl si těsně vedle Han, která koukala do země.
"Už to hoď za hlavu, jestli se rychle nevzpamatuješ, tak tě tu nechám," procedil mezi zuby. Nemyslel to však vážně.
"To bys neudělal, nedostal by ses odtud."
"Seš si tím tak jistá, jsem Uchiha umím si poradit i v horších podmínkách," usmál se na ni.
"To jsem viděla," řekla suše. Vlastně nechápala o co se Madara snaží. Otočila k němu hlavu a tím mírně pootočila i trupem, v ten moment jí Madara chytl a posadil si ji před sebe a přehodil přes ně deku. Cítila jak jí Madara položil na čelo ruku a přitlačil ji k jeho hrudi.
"Vyspi se," zašeptal jí do vlasů a jeho ruce ji objaly.


Komentáře

  1. VŮBEC ALE VŮBEC jsi mě nezklamala na tohle se člověku vyplatí počkat a taky, co se týče té maturity, mě to čeká příští rok. Už se docela těším na to, co na to řekne Izuna...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se mi ulevilo... :) Naštěstí jsem maturitu udělala hned, takže budu mít dost času, sice jsem se upsala na vyšší odbornou, ale zatím je spousta času a podle toho co ríkají děcka, je to volnější a lepší atmoška... takže se budu snažit psát )Ovšem to bych nesměla dostat tablet, který je strašně boží a furt na něj maluji! :D) ...
      No to jsem vcelku zvědavá taky, co vymyslím... :D Jinak tady je někdo docela fanda Izuny? Hm... :3 ;)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)