čtvrtek 15. března 2018

Příběh jedné Uchihy - Kap. 7

Už zase půjdu spát o půlnoci, ale opět pro vás mám nový dílek.
Konečně jsme se někam pohnuli. 
Pěkné počtení a omluvte můj pravopis a mé překlepy! :)


*Zima začala. Je tedy čas odejít?*


Jeden z dalších ještě pěkných podzimních dnů, seděla na dvoře a Madara házel do stromů kunaie. Pozorovalo ho a přemýšlela, co bude dělat, až ho odvede pryč a vrátí se zpět do svého prázdného domu. Jeho společnost jí bude chybět víc, než si tenkrát mohla přiznat. Až teď si uvědomovala, co pro ni mladý Uchiha znamená.
Povzdechla si a opřela se o strom.

Převalovala se v posteli, už nějakou dobou se jí zdály velice divné sny. Pořád se jí zdálo o těch dětech, co viděla. A mnohokrát dokonce křičela ze spaní, že se i Madara ujišťoval, jestli jí něco není.
Ale posledních pár dní od onoho incidentu, co jí Madara přejížděl po zádech prsty, se to tak nějak změnilo.

O něčem si s Madarou povídali, ani neměla potuchy o čem. Přišlo jí to zvláštní, seděli vedle sebe na terase a pozorovali les. Cítila, jak se usmívá a on. On se choval tak zvláštně, až jí to přišlo divné. Vždy měl připravenou kousavou poznámku na její účet. Nebo ji dokázal do několika minut absolutně umlčet pohledem, když překročila hranice.
Ale tentokrát překročil hranice on. Šla si lehnout do pokoje, zrovna se převlékali, když znovu ucítila na svých zádech jeho prsty. Cítila ten příjemný pocit z toho dotyku, jak se jí rozléhá po těle. Nechala ho. Ve svém nitru cítila, že chce víc, než jeho dotek na jejích zádech. Opět jeho prsty sjely k jejímu zjizvenému boku. Pevně jí za něj chytil a přitáhl si ji k sobě. I když to nebylo zrovna jemné přitáhnutí, cítila, jak se v ní hromadí chtíč. Líbilo se jí, že se k ní nechová, jako ke křehotince.
Rukou jí přejel po břiše až k jejímu ňadru, které pevně uchopil a políbil ji na krk. Líbal ji po krku do té doby, než sjela k podlaze. Konečně si ji mohl otočit k sobě a nahlédnout jí do tmavě modrých očí. To co v nich viděl, přesně naznačovalo, že to co dělá jí je nemálo příjemné.
I ona se ztrácela v těch jeho obsidiánových očích, které měly ten zvláštní lesk. Cítila, jak ji přejel rukou po stehnu a druhou si rozvázal své kimono. Nechávala se unášet jeho dotyky a polibky. To co do nich dával nebylo takové, co zažívala s...


Prudce otevřela oči, cítila, jak jí hoří tváře. Byla zadýchaná upocená a mokrá. Zírala před sebe, ale po chvíli na sobě ucítila něčí velmi zkoumavý pohled. Neochotně se otočila na Madaru, který byl kousek od ní.
"Jsi v pořádku?" Na tohle se jí ptal poslední dobou pořád, když se v noci probouzela, ale takto jí viděl snad poprvé. Han se zvedla a okamžitě zamířila ke koupelně, kde na sebe vylila celí kýbl studené vody a posadila se na zem.
Když občas zašla do vesnice, slýchávala od starších žen, že jejich synové měli své období, kdy se probouzeli mokří. Zdálo se jim o ženách a ony ty přímo odsuzovaly. Přišlo jim strašně nevhodné, aby jejich synové měli takové sny, když na ženy nemají ještě věk.
U chlapců by tyto mokré sny ještě pochopila, ale ona. A aby snila o tom, jak ona a Madara, spolu...

Mokré věci jí těsně přilehly k jejímu tělu. Takže když vstoupil mladý Uchiha, aby se ujistil, že je v pořádku. Tak zas on nevypadal až tak v pořádku. Jeho tělo zareagovalo přesně tak, jak by zareagovalo tělo snad každého jiného muže. Chvíli ji pozoroval a pak z koupelny vycouval, kdyby tam byl o něco déle, mohlo by se stát, že by se nemusel ovládat.

I on od té osudné noci začal pociťovat něco zvláštního. Při vzpomínce na její odhalená záda... Otřásl se, moc dobře věděl, že by na to neměl myslet. Ovšem tahle mladá žena, ho jistým způsobem zaujala. Předtím si myslel, že půjde o docela nudnou osobu, ale ona se pro něj stávala každičkým dnem zajímavější. Možná to bylo tím, že měla zvláštně nejasnou minulost. Nebo její původ?
Klany, které využívá dost silná genjutsu. Těch nebylo mnoho a za další nebojovaly. Skrývaly se.
Podíval se na dveře koupelny a ještě jednou nechal svou mysl zabloudit k té mladé ženě.

Tyhle její sny trvaly dalších několik týdnů, dokud se k zemi nesnesla první vločka. Všechno okolo bylo zasypáno několika vrstvami sněhu a rampouchy zdobily její domov. Vše bylo krásně bílé a čisté. Nic tuhle dokonalou bílou nemohlo pokazit. Koukala z okna a spokojeně se usmívala, zrovna moc chumelilo a ona vypadala jako dítě, které se těší, až si půjde zablbnout do sněhu.
Přiložil do kamen, které tu měla, a podíval se na ni. Musel se usmát, vždyť její oči přímo zářily. Tohle snad viděl jen u bratra, když byl ještě malý kluk. Těšil se tak moc, ani ne tak na Vánoce, ale na to, jak jeho bratr oslaví jeho narozeniny.
Máma vždy něco sladkého upekla, ale táta se to nesměl dozvědět. Při vzpomínce na otce se zachvěl.
Poslední jeho vzpomínky nebyly zrovna nejpříjemnější.

Někdo zaklepal na dveře a Madara ztuhl, ale Han v klidu otevřela. Stál v nich stařec a podle toho, že měl převázané oči, byl určitě, slepí.
"Ahoj Han. Jsem rád, že jsem tu tvoji chatrč v tomhle sněhu vůbec našel. Zas potřebuji ty bylinky na ty moje klouby. Bolí mě kolena a lokty,“ postěžoval si a Han jen přikyvovala.
"No jo Nobuo-san, už nejste nejmladší, měl byste sedět doma a odpočívat. A ne, že si vyjdete na procházku," pokárala ho Han a už vytahovala bylinky, které potřeboval.
"On je tu ještě někdo," zeptal se, protože vycítil, že v místnosti je někdo další a žena to nebyla.
"Ty už si našla chlapce?" Další otázka a Han měla, co dělat, aby nepropadla smíchu.
"Dobrý odpoledne," řekl trochu nejistě Madara a muž se otočil jeho směrem.
"Ale dobrý mládenče. Jsem, že si naše sluníčko našlo někoho, kdo ji tady pohlídá. Ženská sama uprostřed lesa, ta potřebuje chlapa, aby ji ochránil. Mnoho mužů by toho určitě využilo."
Madara se podíval na Han a i on se usmíval. Ten muž se mu začínal líbit. Byl to typický stařec, který toho spoustu zažil. Jen do té chvíle, než začal mluvit o Uchiha klanu.
"Jistě Nobuo-san, ano potkala jsem ho před několika měsíci na jedné oslavě," řekla a Nobuo se otočil za jejím hlasem.
"Slyšela jsi to o té vesnici, na kterou zaútočil Kaguya klan? Byl to masakr spousta mrtvých, ještě štěstí, že si tam nebyla,"dodal a Han si přejela po boku.
"Jistě, to jsem měla velké štěstí. A ví Senju, jak se tam dostali? Přece jen je to hlídané území?"
"No... Povídá se, že odtud stáhly jednotky, protože potřebovali lidi do války." Han pokroutila hlavou a začala balit bylinky do pytlíků.
"Když tam došli, bylo už po všem, jen mrtvoly. Neštěstí toto. Vždy udělají nějaká opatření až potom, co se něco stane. Zesílili teď pohraniční týmy, ale beztak to nebude na dlouho. Začíná být tuhá zima a ani Uchihové nevylezou ze svých zablešených nor," zavrčel Nobuo a ona vycítila, že zrovna toto téma by měla rychle skončit. No nakonec se zasmála a Nobuo se zarazil.
"Přesně toto si o nás myslí taky," řekla klidně a Nobuo chtěl něco opět říct, ale to už mu Han dala bylinky a poslala ho domů. Přece jen chumelilo a on se musel vrátit domů. Mohlo by se stát, že by nemusel totiž dojít, kdyby vyšel až večer. S Han rád debatoval, ale toto její jednání bylo u ní netypické.

"Budeme asi muset počkat ještě chvíli, než vyrazíme," zeptal se Madara a ona jen přikývla. Opravdu jí nenapadlo, že když se stal takový incident, že by Senju zesílí jednotky. Tohle se za celou dobu, co tu žije, nestalo.
"Budu muset do města pro nějaké zásoby na cestu a tak," oznámila Madarovi. Propichoval ji pohledem.
"Fajn. Kdy?"
"Nevím možná za pár dní. Napadne více sněhu a Senju stáhnou i hraniční hlídky. Takže se pak můžeme vydat na cestu," řekla klidně a snažila se v sobě potlačit ten hnusný pocit. Nechtěla, aby odešel.
Už to nebude dlouho trvat.

Tiše šlapala po cestě, kterou dobře znala. Mířila do města, přesto nikam nepospíchala. Neměla proč pospíchat. Ten, co jí doma čekal, stejně zítra odejde. Odejde s ní na hranice a tam se rozloučí. I když to tak nevypadalo, tak si mezi sebou poslední dobou vytvořili docela přátelský vztah. Už neměla takový strach na začátku, takže neměla ani žádné pochybnosti o tom, že by ji nakonec zabil. Na to si na sebe zvykly.
Když konečně vše nakoupila, vydala se nazpět. Opět šla, jakoby jí uletěly včely. Přemýšlela o jeho nabídce. Nevěděla proč, no zeptal se jí, jestli nechce jít s ním až do jejich vesnice. Někdo jako ona by se u nich určitě uplatnil. Nikoho, kdo by se takto dobře vyznal v bylinkách, neznal. U nich byla o tyto lidi nouze. Nikoho to moc nezajímalo a lékařských ninjů bylo pomálu. Hlavně těch zkušenějších. Nemohla si pomoc. Znělo to tak lákavě jít s ním, ale copak by mohla. Příliš toho věděla o Senju a nelíbila se jí představa, že by nastala situaci, kdy by na to přišli a snažili se z ní dostat, co všechno ví.
Kráčela dál po cestě a nevěděla co dělat. Co mě tu drží, proběhlo jí hlavou. Nic.
A přece jen váhám odejít.

Najednou si na něco vzpomněla. Babské řeči, které strašily děti. Povídalo se, že pokud chceš radu, máš se zeptat krále hor a lesů, Tangu. Démoni, kteří byli velice chytří, a dokázaly soudit. Han napsala jejich značku do sněhu a zavřela oči.
Prosím, pomozte mi. Řekněte mi, co mám dělat. Dejte mi nějaké znamení!
Han se podívala na nebe, bylo čistě modré a v tom ucítila ten odporný pocit, který jí jasně říkal, že je něco zle. Přesně jako tenkrát, když se vrátila pro Madaru.

Ale co se děje?


4 komentáře:

  1. Nemusis se tak nutit a psat dalsi kapitoly pokud nechces, ja si klidne pockam i 8 mesicu, pokud bude treba a ti, kterym se tenhle blog a tve libi taky. Takze se hlavne do toho nenut. A znovu dekuju za hezkou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. A taky uprimne doufam, ze Izuna prezije, ozeni se a bude mit SPOUSTU deticek, samozrejme v to same doufam i v pripade Han a Madary.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prosím tě, když jsem zjistila, že poslední vydaný díl byl kdysi v lednu 2017, tak jsem myslela, že mě asi trefí! -.- takto to zanedbat...Ble... stydět se musím...
      Nemysli si, že se do psaní nutím, právě naopak... Mám chuť... Vždy si k tomu sednu začnu psát, do toho poslouchám písničky, občas si od toho odskočím trochu se protáhnu. No a jaksi vždy mě to psaní popadne v noci a pak u toho sedím do půlnoci, ono pak nejde přestat... :D

      Co se týká tvého druhého komentáře,tak to spoilovat nebudu, bude to překvápko... :) Doufám, že tě nezklamu... :)
      A děkuji za komentář... :) (P.S. tajně jsem vyčkávala, kdy se tu objeví tvůj komentář ;) )

      Vymazat
  3. Ikdyby to skoncilo jinak nez bych chtela stejne bys me nezklamala, me se vsechny tve povidky libi celkove takze bych dokazala zkousnout i spatny konec. Jen je mi docela casto a hodne lito Izuny... A neni zac, ja jsem spis rada ze jsem te nejakym zpusobem jeste neurazila

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)