Příběh jedné Uchihy - Kap. 10

Tak další dílek je napsán.
Doufám, že se vám bude líbit a co, že vás tu čeká.

Něco málo z minulosti Han, takže můžete čekat Tobirami s Hashiramou...
No a Madara, ten tu nesmí chybět.

Probudila se v jeho objetí, jak jinak. Vlastně jí to ani tak moc nevadila a tak se přitiskla k jeho hrudi ještě víc. Ucítila, jak si ji automaticky k sobě přitiskl. Zvedla k němu svůj zrak a spočinula na jeho obličeji. Měl výraznější rysy obličeje, než měl její snoubenec. Han přepadl pocit, který příjemný nebyl. Pravda, nikdy se jí na to moc nevyptával, ale za tu dobu se taky dost změnilo. Kdo vlastně byl muž, kvůli kterému ho zachránila? S kým to tehdy v Senju-klanu byla za snoubená?
Její myšlenky ji však zavedly dál. Jak bude reagovat na jméno člověka, kterého milovala, s kterým byla zasnoubená a tak nějak s ním přišla i o své panenství?
Nevěděla jak, ale jako by jí to vrátilo do doby, kdy...

"Han-chan!" S křikem za ní doběhl hnědovlasý mladý hoch a pořádně jí objal. Usmála se na něj a pak se podívala na dalšího hocha jen o pár let mladšího.
"Ahoj," pozdravila je oba.
"Jaká byla cesta? Nikdo tě nepřepadl? Hm," vyzvídal hnědovlasý mladík a Han se rozesmála.
"Ne, nikdo mi nic neudělal, Hashiramo."
"Vždyť chodí, jen po území Senju-klanu a to ještě v oblastech, které hlídají naše hlídky, bratře." Hashirama se otočil na bratra a pustil Han na zem. No, nebyla to tak úplná pravda. Těm dvěma to neřekla, některé bylinky rostly na nebezpečnějších místech, ale nechtěla je tím zatěžovat. Trénink a chození na hlídky, hochy už tak dost zaměstnávalo a ona jim ty starosti na víc, nechtěla přivádět.
Ten den společně strávili různým vypravováním až do doby, než si k večeru Hashirama vzpomenul, že slíbil kamarádům, že zajdou do krčmy. Tobirama o to očividně nejevil zájem a tak raději zůstal s Han.

"Han?!" Trhla sebou a zmateně Madarovi hleděla do očí.
"No," otázala se, neměla potuchu, co udělala. Vadilo mu snad, že na něj tak zírala.
"No, já jen... Asi bych tě měl naučit se sharinganem. Už zas." Han zabořila svůj obličej do jeho hrudi. Madara se jen pousmál, nevadilo by mu to, ale přece jen to byla jistota, že mu s ním nic neudělá.
"Promiň, neuvědomila jsem si to."
"Taky si přemýšlela o rodině," poslední slova řekl s určitým opovržením, který nešel přeslechnout.
"Ten tón si vyprošuji, kdybych neskočila u nich, tak by si tu nebyl," převalila Madaru pod sebe.
Tato poloha, byla docela příjemná, ale...
"Můžeš ze mě slézt, potřebuji si odskočit a taky zkontrolovat, jestli už ta sněhová bouře skočila." Han přetočila oči v sloup a lehla si zpět.

Po nějaké chvíli se vrátil. Opět nebyl spokojený.
"Počasí hraje proti nám, pořád tam řádí ta bouře. Doufám, že tu kvůli ní nebudeme moc dlouho, to jídlo nám mělo vystačit k hranicím," zavrčel a podíval se na svůj batoh.
"To přejde do večera, tyto bouřky tu bývají tak dva maximálně tři dny. Víc ne... Vidíš, tato varianta zdržení mě nenapadla. Promiň," zamumlala Han, s tím vážně nepočítala. Poslední zimu tu nic takového neřádilo a tak jí to nenapadlo do soupisu, co je může zdržet.
"Proč se omlouváš, dokud jsi tu bouři neudělala ty, tak nevidím důvod se omlouvat." Sedl si vedle ní.
"Co budeme dneska dělat?" Madara se zhluboka nadechl. To byla ta správná otázka.
"Co třeba ten sharingan, hmm?" Han se na něj koutkem oka podívala a ušklíbla se. Ne, tohle nebyl dobrý nápad. Bylo jí docela chladno a ještě se štvát s touto věcí se jí vážně nechtělo. Madara do ní drcl loktem a usmál se.
"Je mi jasné, že tato varianta se ti nelíbí."
"Na to je tu velká zima," zamrmlala a podívala se na své botky.
"Zima, jo? To jde jednoduše vyřešit."
"Vážně a jak." Až když to dořekla, jí něco problesklo hlavou, i jeho tón byl takový zvláštní. A pak se jen ozvalo přesně ta věta, která jí prolítla hlavou.
"Neznáš pravidlo přežití v chladných podmínkách?"

Madara jí povalil pod sebe, jen pár správných zatáhnutí za opasky a Han byla ve spodním prádle. Takže měl nádhernou podívanou na její krk, dekolt a břicho. Znovu se jí zaleskl v očích sharingan a Madara jí oči překryl rukou. Své rty přitiskl Han na krk, chvíli jí tam u jejího krku zůstal, pak se odtáhl a sundal si svou vrchní část oděvu. Nechala si to líbit. Přece jen o tom dokonce i snila, při vzpomínce na to zavřela pevně víčka. Rukama se překryla ňadra a Madara jí pohladil po tváři, takže se na něj podívala. Nechtěl zůstávat jen u hlazení a mazlení a tak padla jedna z otázek, kterých se tak bála.

"Kdy mu to chceš říct?" Han se podívala na Tobiramu a on jen sklopil hlavu.
"Já nevím, bude to složité. Musím to celé promyslet, asi jsem měl ještě chvíli počkat, ale už to nešlo. Na to tě mám dost rád, Han." Usmála se na něj, pohladila ho po tváři.
"To já tebe taky." Tobirama jí chytl obličej do svých dlaní a políbil ji.
"Stejně jsem zvědavá, co na to Hashirama řekne, až se dozví, že jeho vždy tak vzorný bratr, který dodržuje striktně pravidla, si chce vzít dívku bez původu."
"Hm... Mě spíš děsí to, co na to řekne otec."
"Zatím, tě nenutí do žádné svatby, takže je to momentálně na tobě." Han se opřela o ruce a podívala se na hvězdy na nebi.
"Han, na něco jsem se chtěl zeptat," řekl a podíval se do usměvavé tváře Han. V očích se jí leskla ta spousta hvězd na nebi.
"Chtěl bych dneska u tebe přespat," zamrmlal a na jeho tváři se mírně objevil ruměnec.
"Vždyť můžeš, kdo ti v tom brání."
"No já to myslel trochu jinak." Han se na něj otočila a Tobirama před ní na chvíli uhnul pohledem. Pak se zhluboka nadechl, jako by se k něčemu odhodlával a najednou povalil na trávu.
"Nechci čekat, prostě tě chci teď." V jeho hlase nebylo nic, co by jí dávalo šanci z toho vycouvat, i když s tím chvíli bojovala. Jedna její stránka byla proti, ale ta druhá po něm toužila, tak jako on po ní. Cítit jeho teplý dech na krku, hrudi a břichu, byla to jako droga. Jeho zvědavé ruce prozkoumávali každý její kousek těla. Opatrně přejížděl po jizvě, která byla vidět na rameni a boku. Pokaždé, když po ní přejel, pevně sevřela víčka, neměla to ráda a on to za tu dobu moc dobře věděl. Byl jemný, nechtěl jí nijak ublížit. Jeho dychtivé polibky, které mu oplácela, byli jako sladký lesní med, který často kradla včelám.
Z vesnice slýchávala, jaké to bylo, když je muži vzali. Některé to bolelo, některé tvrdily, jako by je rozpáraly a jiné říkaly, že to bylo dobré, že to nebolelo. 
Bolelo to, ze začátku, pak už ne.  Byla tenkrát moc ráda, že o to přišla s ním, než s někým cizím. Znásilněných dívek bylo totiž docela dost.

"Spala si s ním?" Han uhnula pohledem, neopovážila se mu podívat do jeho očí. Nevzpomínala na to zle, nebylo to špatně, ale on to takto brát mohl. Senju spal s Uchihou, to v této době bylo něco, co se nesmělo. Tyto páry, byly kolikrát zabity. Bylo to tabu. Jiná věc byla, když se do rukou dostala žena, jako zajatkyně při nějakém obsazování vesnice či přímo ve válce. Na ní si užít mohli, ale pak ji zabili.
Ucítila, jak jí chytl za bradu a otočil si ji jeho směrem. Zavřela oči. Ne, nehodlala se mu podívat do očí.
"Otevři oči. Nechtěj, abych tě musel nutit." Han poslechla a jen co je otevřela, ji oči začaly pálit. Snažila se plně ovládnout svůj dech, protože měla chuť plakat. Nechtěla před ním brečet, ovšem následně zůstala v šoku.
"Takže ano, spala si s ním. To ovšem mění situaci, Senju Han... Buď si jistá, že po dnešku, už Senju nebudeš," zašeptal jí do ucha a jeho pravá ruka sjela až k jejím kalhotám. Zajel pod ně a prsty jí začal škádlit. Han na sucho polkla a snažila se v jeho očích vyčíst aspoň něco. Jeho pohled byl divný, jako by se v něm něco přelo.

Měla v tom pravdu, Madara opravdu vnitřně sváděl boj. Lhal by sám sobě, kdyby řekl, že ho to napadlo. Pravda byla, ale taková, že ne.  Polibky a nějaké pohlazení či objetí, to ano. Ale tohle bylo jako by mu ten Senju něco ukradl. Vždy působila v tomto docela nevině, měla narážky, ale po tom, co se dozvěděl, že vyrůstala s těma dvěma, tak usoudil, že to má od nich. Ovšem tuto bitvu vyhrávala s převahou část, která chtěla dokázat, že On je lepší než ten Senju.

9.kapitola <---   ---> 11.kapitola