Butterfly effect - kapitola 44

Další kapitolka je tady.
Doufám, že to nebude moc chaotické. :)
Pěkné počtení.

Spoustu jeho členů z Ligy zůstaly v šoku, když Tomura vystřelil do koupelny ráno, jako první. Ne, že by měli jen jednu koupelnu, ale i tak to u něj bylo dost nezvyklé. Většinou se vyšoural mezi posledními z pokoje, protože hrál dost pozdě do noci. A pokud neměli něco na plánového, neviděli ho skoro vůbec. Takže to bylo dost nezvyklé, hlavně za sebou dost třískl dveřmi a za vteřinku se ozval známí zvuk zamykajícího zámku. Všichni koukali na dveře a vstřebávali, že Tomuru takto vážně nikdy předtím neviděli. Poslední dny byl divný, od toho jednoho dne, kdy měl sakra dobrou náladu ser to změnilo na něco neidentifikovatelného. Občas jim snad i přišlo, že mu něco chybí, což bylo divné. Dokonce ho za poslední dobu neviděli s rukou přes obličej, jen někdy jen tak seděl u baru se stejnou sklenicí whisky třeba celý večer. Vypadal, jako by o něčem přemýšlel a čím pokročilejší hodina byla tím zdeptanější z toho byl. 

Sám v hlavě hledal, kdy naposledy se mu něco takového stalo. Možná když byl dítě? Věk, kdy je to pro kluky normální, jenže on už nebyl malý kluk, aby se mu zdály takové sny. Nasupeně odhodil kalhoty i se spodním prádlem do kouta koupelny a zapnul sprchu. Potřeboval se nutně schladit, jeho mysl od té jejich společně strávené noci, pracovala na plné obrátky. Vždyť ona byla jeho poslední, s kým před lety byl a teď to ochutnal znovu, takže se tomu na jednu stranu nedivil. No, jeho bujná fantazie se začala promítat do jeho snů a jindy jeho bezesné noci se očividně začínali stávat velice živé. Až moc na jeho vkus, stačí, že si jeho pocity s ním hrály a občas mu naskočila husí kůže, když se mu někde v koutku mysli vybavil její teplý dech na jeho krku a ten příjemně teplí pocit jejích rtů. 

Jeho rudé duhovky se zaměřili na mizející sprchový závěs, nedával si pozor. Jen nevrle zavrčel a přetočil oči v sloup. Vážně na nic jiného nemohl myslet. Rukou si prohrábl svoje světle šedé vlasy a opřel se o kachličky za ním. Jak tohle bude vysvětlovat Kurogirimu , on pral věci. Všem. On se o tyto věci nikdy moc nezajímal, hlídal ho, když byl dítě. Takže tyto věci obstarával on. 
Jeho pocity ho děsně mátly, jeho myls byla plná jí. Měl ji opět, zas na krátký moment byla zas jen a jen jeho. A on zjistil, že ji potřebuje, jak si jen hloupě namlouval, že když je s Hawksem, tak by to pro ni mohlo být lepší. Hlavně tedy po tom, co za ním přišel její otec. Opět mu jeho zbytek svědomí nedovolovalo, aby jí někdo ublížil. Nikdy, kdo ho pronásledoval, Heroes nebo dokonce jeho mentor a jeho přívrženci. Několik měsíců dozadu byl také jedním z nich, než si to vyříkali v uličce a on tak nějak sám neochotně musel připustit, že to, co mu řekla, mělo smysl. Aspoň částečně. 
Co však byl bez ní? Když by zničil společnost, co by bylo s ní? Odešla by pryč? Pravděpodobně asi ano, protože, co by dělala v zemi, kterou by zmítal chaos nebo ještě hůř zůstala by. Hledala by Collectora a pomáhala by to tu uklidnit, což by bylo velké riziko, které odmítal, v zájmu jejího bezpečí, podstoupit.

Stačí, že ji posledně ublížil její "přítel", ten Birdbrain, jak on ho nesnášel. Musel však opět velice nerad uznat, že i tak s ním Hana vypadala spokojeně. No, i když jak se to vzalo, aspoň ze začátku to tak vypadalo. I on vypozoroval, že Hawks je docela workoholik, už jen to, jak se interesuje do práce, kterou vede Liga, a ještě jeho hero práce. A Hana? Ta byla workoholička už když jí poznal, sice ne tak velká a dokázala se bavit, no nedivil se, že je teď tak prací posedlá. 
Kdyby jen přece se do toho víc zapojil a našel by její křídla a dal jí Collectora dost by si u ní šplhnul tímto způsobem, možná by byl lepší než Birdbrain, ale na druhou stranu chtěl, aby ho našla ona. Ten chlap ji nepřipravil jen o křídla, ale i o někoho, koho milovala. Kdo jí byl oporou, když ji pustil, aby mohla žít. 
"Do háje," zavrčel si pro sebe a sáhl po sprchovém gelu, nemohl jí to udělat. Byla by s ním, protože by mu dlužila a to nechtěl. Ano, chtěl jí pomoci, nemusela by se trápit, ale kdyby to takto udělat, nebylo by to správné. Nepoznával se, od kdy mu záleželo na tom, že by to bylo sobecké gesto a měl ji? No při jeho Butterfly svět zázračným způsobem fungoval úplně jinak a to co, platilo v jeho světe, neplatilo ve světě, který měl s ní. 

Pokud však svět s ní fungoval jinak, co by jako villain měl dělat, aby do něj zapadla ona, jako hero? Prohrábl si vlasy, aby smyl pěnu a podíval se na strop. Vedl Ligu za jediným cílem, který by uškodil možná i jim, pokud by se něco zvrtlo. Vždyť už přišli díky přešlapu o Magne a jak se dozvěděl, dva dny zpátky, málem chytili Kurogiriho. Ten měl však štěstí, a nakonec se mu podařilo utéct. Krom toho se tu šířit něco o nějaké skupině, která by snad měla zájem Ligu zlikvidovat, což se mu právem nelíbilo. Těch pár barů vydělávalo tak, aby se bary sami uživili a pokud mu paměť sloužila, tak poslední dobou se začalo dařit i Overhaulovi a to i po finanční stránce. Další otevřené kasino, další malé zázemí pro členy Yakuzy. Ano, měl i poskoky, ale k čemu teď byli, když mu tak trochu přebíhali právě opět stoupající Yakuze, tedy přesně řečeno jeho organizaci Shie Hassaikai.
Kurogiri byl sice dobrý barman, ale nevěděl, moc o tom, jak vést podniky, což vlastně nikdo. On sám byl rád, že dokázal plánovat útoky a kroky, které vedli proti heroes, ale vést podniky a vydělávat na tom. Tohle nebyl jeho šálek kávy a osobně nevěděl u koho by měl hledat nějakou pomoc. 

Uchechtl se, vážně teď uvažoval, že by si od někoho nechal pomoc. Spíš možná poradit, to v jeho hlavě znělo lépe, vždyť i mu kolikrát radil jeho mentor All for One. Jenže u něho to bylo absolutně zbytečné, nikoho takto neznal, kdo by se zajímal o fungování podniků a těchto obchodů. I když, možná...

"Vypadáš spokojeně," zkoumavě si prohlížela jeho tvář a za poslední dobu, co byl tak strašně nervózní to byla dost velká změna. Lukáš natočil hlavu směrem k ní a usmál se. Měl dobrou náladu. Ta malá Můrka se mu konečně ozvala, že žije a krom toho, že si dělají s Keigem další výlet. A ne tak ledajaký výlet. I on byl asi jednou na Sletu, ale byl trnem v oku snad všem přítomným. Neměl s nimi nic společného ani křídla a žádný ptačí gen, zatímco Hana aspoň disponovala těmi křídly, i když motýlími. Možná ho lehce někde tam vzadu trápilo, že Hana se bude cítit mizerně, protože ona bude mezi všemi těmi okřídlenými lidmi, jeden člověk dobrý, ale tolik kolik jich jezdilo? To na jednu malou Můrku bude asi moc, krom toho mnoho lidí bude na Hanu trochu zmateně koukat, to že asi ví o smrti Falcon je pochopitelné, ale o tom, že Hana přišla o křídla, to už moc mezi nimi známé není. Kdo by nehledal, nenašel by. Útěcha však byla v tom, že Hanu určitě spousta lidí pochopí a budou ji tak trochu o pečovávat. I u nich se kolikrát stalo, že díky své práci se stal nějaký úraz, přišli o křídlo, nebo ho měli zlomené a nemohli tak už létat. 

"Ještě aby ne, když se mi to blond stvoření konečně ozvalo a je v pořádku," zasmál se Lukáš a vzal špinavé nádobí od snídaně, aby ho mohl umýt. Jeho mohutné paže, ji pak objeli a políbil ji do vlasů, jak ona krásně voněla. Mohl si přát do života někoho lepšího? Asi těžko, ona byla dokonalá každou svojí částí, i když ho nemálo štvala s tou její nedbalostí o svůj zdravotní stav. Nepotřeboval, aby se jí něco stalo, když konečně v někom našel to, co měl u Hany a Ali. Pochopení, rovnost a u ní byl bonus to, že ho měla ráda. 

Krom toho, byl rád, že se mu Hana ozvala a dala tak jeho mysli na chvíli pokoj, Ramoniny narozeniny se blížili a on začal vymýšlet, co jí dá. Nebyli spolu dlouho, ale chtěl jí dát něco pěkného, a i když by se jí zavděčil vínem a paprikovými brambůrky, potřeboval vymyslet něco lepšího. Možná trochu osobnějšího, jen tedy nevěděl, co by to mělo být. Ano, svým bývalým přítelkyním kupoval kytky nebo čokolády, ale ona nebyla jen tak ledajaká přítelkyně. Ona byla výjimečná po všech stránkách a už jen to, že ho přijala i s tím, že měl na rukou krev nevinných, bylo pro něj něco, co nikdo, kdo to neudělal nepochopil. Nebyl sice na to pyšný, ale naučil se s tím žít.

Tomura vyšel ze sprchy a mířil do svého pokoje a na chvíli se musel zastavit. Dabi zrovna s někým telefonoval což nebylo tak netypické. Většinou to byl on, kdo volal tomu opeřenci, ale tohle bylo něco jiného pro něj netypického. Ovšem nechal to být, pokud to nějak nezasahovalo do jejich věcí bylo mu to putna. Hlavně tedy u něj, za celou dobu mohl vypozorovat, že nejvíc spokojeně se tu právě cítil spíše zbytek Ligy. Spinner se sice tvářil občas dost tak, jakože je tu kvůli práci, ale byla to jen chabá zástěrka toho, jak je rád, že někam patří. Toga a Twice také tvořili dvojici něco mezi kamarády a otce s dcerou, no a Mr. Compress tu vypadal taky spokojeně. Dokonce se zajímal i o chod baru a občas donesl nějaké věci. ovšem že kradené, aby to tu vypadalo útulněji. Člověk by nevěřil, kolik udělá pitomá výzdoba. 

"Jak se máš? Hm..." Jeho prst sjel po fotce, na které byl s Hanou. Neozvala se. Vůbec. A on? Nevěděl, co by jí měl napsat, vždyť jí řekl, že je to rozloučení, čehož dost hořce litoval. Tohle říkat neměl, ano, chtěl ji tím získat, ale byla to velká pitomost. Špatný tah v této hře dostat jí zpět. Bál se, aby u ní body, co tak pilně sbíral zas neztratil díky tomu. Dost by ho to, totiž naštvalo a vlastně ani nevěděl, jak by je měl pak získat zpět.

Posadil se do židle a koukal po svém pokoji, nic moc nikdy nebyl. Živě si však vybavoval, když Nikolaus okomentoval, že jeho pokoj vypadá, jako pokoj Hany. Spousta věcí z her, figurky, plakát All Mighta, který měnil, co chvíli, protože ho dost často ničil. Když si to shrnul musel vážně nerad přiznat, že tohle byl pokoj kluka, a ne mladého muže, ale měnit to nechtěl. I jeho Butterfly měla své dětinské vrtochy, maličkosti, které jí dělali šťastnou, tak jako ta pitomá fotka, vyfocená na té pláži polaroidem. Když jim to tenkrát nabídli rozzářila se jak vánoční stromeček a možná ještě víc. Sice pak skončila u něj, protože si ji tak trochu usurpoval, ale už to, že ji měli pro sebe, pro ni znamenalo tolik, až mu na jednu stranu z toho, že si ji nechal bylo trochu úzko. Jak se totiž následně dozvěděl, Hana fotky sebe jaksi nevlastnila. Vyfotit selfie sice bylo jednoduché, ale ona chtěla tento typ fotek, kdy se fotí s někým, kdo je pro ni důležitý, i když by na té fotce byla sama, stále by tu byl někdo po jejím boku a byl by to tak jejich společně strávený čas.  

Proto tak bazírovala, aby spolu někam pořád chodili, hlavně tedy do Arkád, kde se aspoň trochu i on sám zabavil. Jí to, ale vůbec nevadilo a kolikrát jen tiše sledovala, jak hraje, jak moc se soustředil, aby na ni udělal dojem. Nad tím se musel pousmát, bylo to tak hloupé nebo mu to teď, tak připadá, protože je starší. Co by změnilo to, kdyby to prohrál, ve spoustě her měla na vrh, to zas on mohl na ní oči nechat. A i kdyby to teď doopravdy bylo hloupé, tak tenkrát vždy spokojeně a s lehkou červení na tváři uznale pokývala hlavou. Jistě, že to na ni dělalo dojem, některé hry nebyly jen o skóre, ale i o strategii a ona se ráda dívala, jak se s tím po pasovával.  

Zapřel se do opěradla a židle se s ním zaklonila, bylo mu trochu divně. Tento pocit znal, ale tenkrát, když tohle poprvé cítil byl to kluk, který tak trochu objevil Ameriku. Tenkrát zjistil, že je v tom až po uši a on tu byl zas. Bylo to docela příhodné pojmenování motýli v břiše, a to při projíždění internetu většinou psali, že je to záležitost žen. Pf... Jaká to blbost.
Musel se na chvíli odklonit od brouzdání v minulosti a jak spokojeně a pěkně mu bylo s Hanou. Potřeboval vymyslet i to, co bude dělat dál. Chtělo to strategii. Cíle svých členů asi ve většině případů znal, pokud tedy s Hanou fungoval svět tak trochu jinak, tak přece s nimi může vytvořit tak trochu svůj vlastní svět, kde nebude muset zlikvidovat celou společnost a hero systém, ale nějak ho přece jen změnit tak, aby z toho mohli těžit. Což opět sahalo k tomu, že bude muset požádat o radu někoho, kdo už v tomto uměl chodit a Overhaul by byl až ta poslední varianta. Toho chlapa nemohl vystát, hlásal něco a sám používal k tomu quirk, kterým pohrdal. Takže opět skončil u jednoho jména, které bylo až moc příbuzné k jeho Butterfly... Nikolaus Elster.

Při otevření dveří se musel Keigo vážně přemáhat, aby nevypadal nakrknutě. Vždyť Tokoyami klidně mohl dojít na to letiště a setkat se tam s nimi. Ovšem Hana byla úplně jiného názoru a vymluvit si ho nenechala, a tak tu stál o půl sedmé ráno, před jeho dveřmi do bytu. Hana se zrovna vysoukala z postele hodila na sebe župan a zamávala Tokoyamimu na pozdrav. Mířila do koupelny se trochu dát do kupy. Očividně i pro Tokoyamiho to byl šok, který docela těžce překousával. Takže na to Keigo nebyl sám, kdo se cítil tak trochu trapně. Pozval ho dovnitř a ukázal mu ať se posadí na gauč. Na stolku byli nějaké papíry, které Hana potřebovala od Tokoyamiho podepsat. Jednalo se spíše o malé formality, že je seznámen se vším, co tato cesta obnáší a bezpečností pokyny, a i když byl momentálně pod ním, tak tohle si vzala na starost Hana. Taky se v tom vyznala lépe než on a byl jí za to i tak trochu vděčný, absolutně by nevěděl, co všechno by měl nachystat. Bylo to tak spontánní rozhodnutí, že se nepozastavoval ani nad tím, co to bude obnášet. 

"Jedl si," ozval se ženský hlas a Tokoyami sebou škubnul, Hana stála u lednice a koukala do ní. 
"Já se najím až na letišti, to je v pořádku," řekl klidně, nechtěl jim přidělávat žádné starosti na víc. Něco málo snědl, ale bylo toho opravdu málo, vždyť bylo dost brzo ráno.
"Dáš si palačinky nebo mám udělat něco tradičnějšího vaší zemi," otočila se na něj a už od jejího pohledu, šlo vidět, že nebude vyjednávat, a tak aniž by to věděl, že se v ten moment Hawks vybral z ložnice řekli sborově, "palačinky."

Bylo to dost neobvyklé, sledovat, jak tu s nimi sedí třetí osoba. Tento apartmán využíval snad jen on a to, že se tu pak u něj zjevila Hana byla už tak neobvyklé, no s Tokoyamim, tohle nabíralo dost zvláštní rodinný podtón. Vypadali trochu, jako... Rodina?
Zlatými duhovkami přejel po Tokoyamim a Haně, které mu osvětlila, co je to za papíry a to, jak na ni koukal a snad hltal každé její slovo. Tohle bylo tak zvláštní. Neznal to, seděli u jednoho pultu, jedli, a to všechno společně. Koutky jeho rtů se zvedly nahoru a spokojeně si vložil kousek sladkého jídla do úst. Haně se rozzvonil budík na mobilu a na chvíli si odskočila do ložnice. Léky. To, co se stalo u altánku se ještě ten den opakovala, a i na cestě domů, zatím o tom jejich mladému spolucestovateli neřekla, ale byl si vědom, že bude muset. A co až se to dozví i rodina Kovářů, a i její otec, který jak zjistil, je tady v Japonsku. Co jim jako řeknou? No víte, já Hanu málem utopil, Hana se naštvala, podvedla mě a když jsme to zkoušeli dávat dohromady, tak jsme na to tak trochu tlačili a Hana se sesypala?
Už teď viděl tu kovovou basebalovou pálku pana Nikolause, byl si jistý tím, že i kdyby to byla vina Hany, tak to schytá za ni on, protože to byl on, kdo ji hodil do toho bazénu.
"Jsem v řiti," zamrmlal, absolutně ignorujíc to, že kousek od něj seděl Tokoyami, který se trochu zmateně  na něj otočil.
"Prosím?"
"Ehm... Nic, toho si nevšímej, jen jsem se nad něčím zamyslel," usmál se a pokračoval v jídle než opět mladíkovu pozornost zaměstnala Hana. 

"Musím se přiznat, že jsem soukromím letadlem nikdy neletěl," podíval se Tokoyami na Hawkse a Hanu. Ti však se jen usmáli a Hana se před schody do letadla zastavila.
"Já vlastně jen jednou, když jsem letěla s Tsunagem, ale jinak to většinou byly vojenská letadla, takové, jak znáte z těch válečných filmů," otočila se na ty dva a oba na ni zůstali nevěřícně hledět, to k ní vůbec nešlo už jen fakt, že Hana byla vlastně vzato u letectva bylo divné. Spousta věcí se od jejich země lišila od té její a tohle byla jedna z nich. Žádné agentury, ale buď tu byla sólo cesta anebo přidružení k nějaké armádní či policejní složce. 

kapitola 43 <--- ---> kapitola 45