Butterfly effect - kapitola 45
Není to nějak dlouhá kapitolka, ale doufám, že aspoň trochu potěší.
Měla jsem teď hodně práce z dodělávání své AP, ale teď už mám dopsáno.
Pěkné čtení.
Nehty zaryla do opěradel sedačky a zaklonila ji dozadu, aby si lehla, její tvář se zkřivila do zmučené grimasy. Její hlava opět byla přeplněná myšlenek, které se nechtěly ztratit a její hrdost chtěla aspoň trochu vypadat před Tokoyamim, i když si byla vědoma, že mu bude muset o svých jistých problémech říct. A už teď věděla, že Nita bude naštvaná, protože nebyla tím prvním komu se svěřila se svými problémy. Copak se, ale mohla svěřit, že za tím jejím trápením stojí nejhledanější villain Japonska, ten, kterého označila, jako člověka, který má všude ruce. Dostala by to z ní, tak dlouho by se ptala, až by jí nedala na výběr a řekla by jí to. Nita byla v těchto věcech občas neústupná. Uměla sice spoustu věcí pochopit, ale tohle bylo přece trápení její senpai, takže by ho chtěla vyslechnout a pomoci jí se s ním nějak popasovat. Tak jako s jejími křídly, kdyby jen věděla, jak moc jí za ty slova tenkrát v té šatně byla vděčná. Po tak dlouhé době se podělila o něco, co viděl jen málokdo. Takže určitě tentokrát by to nebylo jinak, chtěla by pomoci. Jako pravý Hero.
Její láska z mladších let. Trpce se usmála, nepoužila jedno slovo, které by ukazovalo, že to skončilo. Bývalá. Říkalo se, že první lásky jsou lásky na vždy, zůstávají po nich i největší jizvy, jenže v tomto případě tyto jizvy byly opět krutě a zároveň dost příjemně otevřeny. Jak sebe teď za to nenáviděla, iritovalo ji, že jediné výčitky, které má jsou z toho, že je nemá. Co bylo tohle za logiku? Tomu trochu nerozuměla. Hanba by jí měla fackovat.
Někdo si však její malé přetvářky všiml, Tokoyami, který poslouchal muziku a hrál nějakou videohru, očkem vždy přeletěl po okolí a Hana seděla kousek od něj. Hawks někam zmizel, což bylo na jednu stranu vtipné, když byli v letadle. Vlastně toho jejího chování si všiml, už na tréninku, když za nimi došla, vyřazovala něco, co u ní doposud neviděl. Neviděl ji sice tak často, jako jeho spolužačka Nita, ta by možná věděla lépe, jestli se mu to třeba nezdá. No to, jako by se snažila něco rozdýchat bylo velice podezřelé.
"Jste v pořádku, Hana-san," optal se a její fialové duhovky se zadívaly do těch jeho červených v ten moment ji, ale dávka úzkosti pohltila více a nepřispělo tomu fakt, že si až teď uvědomila, jak je mu na jednu stranu podobný. To její mysl fungovala takto, aby si z tak běžných věcí připomínala Tenka. Byla zoufalá a postupně si uvědomovala, že zas zamilovaná možná snad už i lehce posedlá a tu byl další pro ni neřešitelný problém, byla zamilovaná do dvou chlapů. Ještě pevněji zaryla nehty do opěradla.
"Hana-san?" Tentokrát Tokoyami odložil veškeré věci a přišel k ní, jako by snad jí tím uměl pomoci. Jen, co se však nesměle dotkl jejího ramena, aby se na něj opět podívala ucítil ještě jeden dost propalující pohled. Nevyvedlo ho to z míry natolik, aby nestihl zareagovat.
"Hana-san asi není dobře," zvedl svůj zrak mladému pro, který měl menší problém při, kterém se mu těžce procházelo úzkou uličkou od toalet a srazil se tam s letuškou.
Vlastně nevěděl, proč se tak zvláštně na Tokoyamiho zadíval, přece jen chtěl Haně pomoci, nebylo to v tom nic jiného. Viděl, že jí je zle a on tu není, tak nabídl pomoc, proč jeho tělo, ale takto reagovalo. Moc dobře si uvědomoval, jak se na něj podíval a co se mu honilo hlavou. Tu ruku měl dát okamžitě z jejího ramene pryč. Na druhou stranu věděl, že je podráždění od té chvíle, kdy vypustila ty prokletý slova, Byla jsem s Tenkem. Jenže Tokoyami pro něj nebyl hrozby, Hana ke k němu chovala dost familiárně, až trochu mateřsky mu chvíli přišlo, přitom už to nebylo dítě. I tak to tu bylo, žárlivost a potřeba si Hanu prostě udržet u sebe. Trochu rezignovaně si pro sebe povzdychl a poškrabal se na zátylku, než se už s normálnějším výrazem dostal od kabinek.
"V pořádku?" Jeho ruka vystřídala tu Tokoyamiho a mladík se kousek posunul, aby měl k Haně lepší přístup. Nevypadala na to, že by jí bylo dobře, takže položená otázka byla zbytečná. Koutkem okem se ohlédl směrem k Tokoyamimu, tak tohle nemělo dlouhého trvání, utrousil si suše v hlavě. Cítil, jak mu její ruka vklouzla do jeho dlaně a pevně ho sevřela.
"Kde máš léky," opět své zlaté oči upřel na ni a Hana pokývla na tašku na protějším sedadle, Keigo se chtěl natáhnout, jenže ho nepustila. Na což dost rychle zareagoval Tokoyami, docela až automaticky a tašku podal. Nebyl slepí a nějak mu to docházelo, a i když v jeho třídě by na prstech jedné ruky spočítal kolik jeho spolužáků mělo nějaké vážnější psychické problémy, dokázal si spojit její přednášku o Collectorovi. I jim ukázala obrázky její kolegyně a snoubenky Falcon, po tomto zážitku by asi nikdo nezůstal úplně v pořádku. Když Hawks Haně podal prášky a odložil je na malý stoleček před nimi, poznal je. Jejich spolužák Shinsō, i když se především kamarádil s Kaminarim, tak občas spolu po večerech hráli a na druhý den debatovali o hrách. No jednou se stalo, že mu nedopatřením vypadly přesně tyto léky z tašky, nechtěl se o tom bavit, ale tu krabičku i název si prostě zapamatoval. Přece jen si ho i on oblíbil, takže mu jako jeho přítel od her chtěl pomoci v případě nouze.
"Máme to teď náročný," zaznělo stroze a Tokoyami se otočil za hlasem, Hana už ležela a tvrdě spala, vždyť let do jejich země trval něco přes jedenáct nebo dvanáct hodin a ona po práškách byla dost ospalá. Na jednu stranu byl za to Hawks rád, že spí, minulou noc toho zas moc nenaspala a trochu ho to děsilo. Hana spávala málo, když nemohla usnout, hrála hry, no, když k tomu přičetl její stavy, nelíbilo se mu to. Potřebovala trochu režim, pohyb, jídlo a oddych. Což se neslučovalo s jejím pracovním nasazením, ale věděl, že na její základně to bude první věc, kterou udělá a řekne panu Kovářovi. Nepotřeboval, aby si ubližovala víc, protože bude chtít s nimi trénovat, to prostě ne.
"Vztahy na dálku, jsou obtížné," naklonil svou hlavu, aby se podíval na Hanu, která byla zabalená v dece.
"Ale? Taky si měl někoho tak z daleka," pousmál se Hawks a Tokoyami trochu uhnul pohledem.
"Ne, tak úplně. Člověk se přes hry střetne s mnoha lidmi a s jednou dívčinou jsem si docela sedl, jenže ona byla úplně z jiného státu. Už si ani nevybavuji jméno," zamumlal, nebylo tomu tak úplně znal její jméno i jméno její země a moc dobře věděl, že je to sousední stát Deilephiliini země, Polsko.
Hawks se snažil udržet si teď tvář, jinak by tu vybuchl smíchy a začal by se vyptávat, protože mu bylo jasné, že lže a snaží se mlžit. Nakonec se přece jen lehce zasmál a mladíkovi tváře nabraly červenější odstín od studu. Asi by ho ani ve snu nenapadlo, že bude řešit vztahy s NO.2, vždyť minule byl rád, že ho vlastně něco naučil, takže už i trénink u něj bylo něco. Nehledě na to, že i Hana se do toho zapojila a učila ho základní chmaty, které prý bylo dobré znát, než doletí k nim. Měl malé podezření, že si těch pádů na zem u nich na základně asi dost užije asi nejvíc, protože Hawks se měl kvůli křídlu stále šetřit a Hana, jak mu došlo asi raději taky. Krom toho něco málo zaslechl o jejich minulém případu, kdy našli sklad a někdo tam byl vážně zraněn. Vypadalo to právě na mladou Pro, i když po fyzické stránce to nevypadalo, že byla zraněná, ovšem doktoři uměli zázraky a ti její obzvlášť.
"Jinak myslím si, že ti to Hana vysvětlí sama, nechci nic říkat za ni," nahodil svůj typický úsměv a Tokoyami se ještě jednou podíval na její blond vlasy, které čouhaly z pod deky.
Jeho temná postava koukala z úzké uličky na malý domek, v kterém se svítilo. Původně si myslel, že odletěl, ale pak mu došlo, že pokud si teď Nikolaus začala hrát na otce tak chtěl být u Hany, co nejblíže to šlo. Ovšem tak, aby měla pořád dost prostoru. Na chvíli zauvažoval, jestli o něm Hana ví, že je pořád tady, nebyl si totiž jistý, zda jí to řekl. Jeho myšlenky se pořád točilo okolo toho, jak vlastně u něj začít. Nikdy nikoho o nic nežádal, vše se dělo tak nějak samo? Do ligy vstoupili nový členové, protože to zajistil Kurogiri, dával sice rozkazy, ale tohle bylo něco úplně jiného. Snad nikdy v životě o nic nepožádal, Hanu možná a pokud se jednalo o dny, kdy žádal o pomoc, to se radši snažil vypustit z hlavy, jen co si to vybavil. Jenže to pořád hlodalo.
Vážně to bylo, to, co doopravdy chtěl? Jeho mentor se ho ujal a dal mu vše, a když by nad tím zauvažoval, měl pravdu v tom, že žena, dokáže poblouznit. No, na druhou stranu Hana po něm nikdy nic takto nechtěla, pomohla mu a byl to on, kdo se za ní pořád vracel a vyžadoval její pozornost. Opřel se o sloupek a zadíval se na zem. Zničil vše, co ho vytáčelo a ona, byla někdo, kdo ho, vytáčel a přece jen ji nezabil. Proč zrovna ona, byla v něčem jiná než ostatní? Objevila se, zpřeházela mu život, pustil ji, vrátila se a bylo to tu zas. Tenkrát nepochyboval, chtěl vyplnit sny, které měl jeho mentor a pomstít se společnosti za to, co mu udělali. Když už se smířil, že tu není a že třeba až se vyplní sny jeho mentora, tak by ji navštívil a nějak se rozloučil. Jenže ona se vrátila a dala mu fakta, která byla plná pochybností o někom, komu věřil a byl mu odevzdaný udělat pro něj cokoliv. Jako třeba se nechat málem zabít, když zaútočili na UA.
Ten její bolestný pohled, když si prohlédla ty rány, po tom, co mu sundala triko. Musel vzít v potaz, že když se vrátila, už nebyla taková, jako tenkrát. Lidé se přece mění, jenže ona? Přišla zlomená a neměla chuť se vracet k věcem, které jí ublížili. Ano, chtěl ji zachránit a taky její život zachránil, jenže jí ublížil, takže se neměl čemu divit, že ho nezačala hned hledat, měla, co dělat sama se sebou natož s ním. Pustil ji bez jakéhokoliv vysvětlení a teď po ní chtěl, aby se k němu vrátila? Sice jí to vysvětlil, ale té konverzaci předešlo pár věcí, které nebyly nejklidnější a samotné setkání se taky neobešlo bez jistých problémů. A po tom všem, co jí teď udělal se k němu měla bez problémů vrátit. Ano, choval se teď poslední měsíce lépe, protože si po novém roce, opět dovolil něco víc, než měl, ale teď? Ano, možná trochu nevědomky, využil situace, která mezi ní a Birdbrainem nastala a snažil se jí trochu získat na svou stranu. Přitom si po rozhovoru s jejím otcem, tak trochu slíbil, že v zájmu jejího bezpečí, které díky němu bylo ohrožené, radši ji nechá a bude mu stačit jen její přízeň, jako dobré kamarádky. Jenže ona vždy byla víc než to, byla pro něj tak trochu jako jeho oblíbené postavy ve hrách, které se mu líbili. Jenže pro něj byli nedosažitelné, a tak mohl zůstat jen u svých fantazií. Když se tak zamyslel, vždy hrdina, který se celou hru bil o srdce nějaké té jeho oblíbené postavy, si musel poradit s různýma překážkami a kolikrát i s tím, co mu dotyčná nachystala, ale proč? Vždyť ho chtěla taky ne?
Chtěla ho Hana vůbec zpátky? Ano, vypsala se s ním a vypadalo, že stále má zájem, ale nechtěla jen to jedno?
Asi by si teď vrazil, ona a že by chtěla zrovna jen tohle? Ona? Vážně se jeho mysl snažila obrátit, to dobré, co pro něj dělala v to špatné. Nevěřit jí, protože pořád byla Hero. Hero, který pochyboval o práci Hero, kterou tady v Japonsku prezentovali. Věděla, že to tu funguje i jinak. Než jak to ukazoval All Might a ona to zažila taky. Ten jiný druh práce Hero, jako ta její kamarádka z Ruska, která ji vykonávala s jejím týmem normálně. Jenže, co ona jako Hero po něm vlastně chtěla? Aby se změnil a byl dobrý? I kdyby se snažil, tak by skončil, jako jeho mentor v Tartarusu. Krom toho, o tomto už uvažoval, takže jediná cesta byla ta, která souvisela s požádáním o rady právě Nikolause. Ale chtěla by ho i tak, když by se změnil? Zůstala by s ním, nebo by ji musel pořád z vpovzdálí sledovat, jak si žije s tím okřídlencem. Čekat a doufat, že třeba jednou umře by bylo dost na dlouho a nechat ho odklidit nebylo řešení, protože kdyby to zjistila, byl by to průser. A že by to zjistila, byl by první, koho by podezřívala. A co když by umřela ona, co když...
Jeho oči se zúžili, vybavil si opět, jak zabil ty, které měl rád. Jenže teď neviděl jen je, viděl ji. Roztříštěná na kousky a na rukách její krev. Jak dlouho to bylo, od doby, co si tohle vybavil. Jeho ruce skončili na krku a dost velkou silou sjížděl nehty po něm. A aniž by to chtěl bylo to přesně takové, jako když mu doktor a mentor dovezli ruce jeho rodiny. Obsah jeho žaludku skončil na zemi a nebýt něčí rychlé reakce, asi by už v této ulici nestál jeden dům.
kapitola 44 <--- ---> kapitola 46
Čítala som si to už ráno vo vlaku a musím povedať, že mi hádam už aj ten Chicken chýbal :D ha ha ha aké nečakane čo xD inak hneď prvé, Hana je tehotná xD a teraz s kým xD iné chute, je jej zle, úzkostná znova :DDD to bude, čo z nej vylezie, či to bude mať perie alebo ekzém :D bože, som hnusná, prepáč, ale bolo by to super👉 keby naozaj je 🥺 a tá mala ziarliva scéna, akože chudák Tokoyami, ale Hawks bol haat pri tom, ja milujem ziarlivostne sceny, strašne moc, úplne sa v tom vyzivam, keď o tom čítam a vždy mi to príde atraktívne :))))
OdpovědětVymazatNo a Tenko na záver. Očividne sex za rozlúčku nesplnil účel, ale obaja sa do toho zamotali ešte viac, čo je 🥵❤️👌👌👌 a ja to schvalujem ,len fakt rozmýšľam, ako to urobíš, ale je to vlastne aj jedno, lebo sa na to teším strašne :))))
Krásne to bolo :) úplne som to zhtla jak malinu, tak príjemne sa to citalo aj cez ten jemne trpky podtón :))
Po prečítaní tých ďalších dvoch kapitol sa smejem na tom, že sme si mysleli, že je Hana tehotná :D Ona bola len frustrovaná! Ale som rada, že sa to už celé vyriešilo. Bože, koľko šarapaty ten Tenko spôsobil. Tu už by vážne snáď pomohla len tá polygamia :D Nechcú sa do toho chlapci vrhnúť? Pre dobre ich Haničky? Neboli by pre ňu ochotní sa takto obetovať a urobiť kompromis, aby bola šťastná? :P Lebo toto je presne ako ja s mojimi dvoma - neviem sa rozhodnúť pre jedného. Je to ťažké, keď máš dvoch favoritov. A čo je ešte horšie, ona má chémiu s oboma a z oboch je vidno, že ju majú moc radi.
OdpovědětVymazatInak bolo moc pekné, ako si toho Tokoyamiho skamarátila so Shinsom ♥ Ak ho niekto z mála dokáže pochopiť, tak je to práve naše múdre a skromné vtáča. Teší ma, že má Hitoshi okolo seba takýchto ľudí ♥ Fumikage mi vždy bol sympatický a myslím, že v budúcnsoti sa scénok s ním ešte dočkáme.