Butterfly effect - kapitola 43

Další kapitolka je tu, doufám, že si ji užijete.

Hana se pohodlně usídlila na gauči a začala vyřizovat emaily, které se ji za dobu pobytu v hotelu, nahromadily. Naštěstí to nebylo nic nepříjemné, dokonce i Hero Public Safe Commission souhlasila splacení letenek a podpory toho, aby se do Japonska na zákrok dostali i ti nejchudší, a to i s cestou zpátky a včetně uhrazení celé částky pobytu v nemocnici a potřebných věcí okolo, jako bylo například jídlo. To docela Hanu mile překvapilo, na druhou stranu i oni si museli zachovat image těch dobrých, ovšem tento email nebyl vyloženě podepsán ředitelkou, ale někým jiným. To značilo, že to viděla, ale odsouhlasil to někdo jiný od nich, kdo to asi měl na starosti a podle toho, jak to bylo docela pěkně napsané, soudila, že v tom nebyl ani jeden háček ba dokonce s ní v tomto souhlasili a snažili se jí v tom pomoci. 

Nějak tomu nemohla uvěřit, vážně teď tahle Commission byla na ni milá? Nedalo jí to a dotyčného si vyhledala. Nebyl od ní zas tak věkem daleko na ten post, který měl však mladý byl a na první pohled vypadal trochu jako ňouma. No, nemohla se zbavit toho zvláštního pocitu, který se jí při pohledu na fotografii muže, uvnitř usadil. Vyzařoval něco, co se jí zalíbilo, ale v rovině profesní. Nemohla křivdit celé Commission všichni nebyli stejní, tak jako villaini nebyli na jedno brdo. 

Její zrak se sklopil na klávesnici a ten docela fajn pocit vystřídala opět mizérie z předešlých dnů, bylo to možná o trochu lepší než předtím. Krom toho měla opět léky, aby se dala znova do kupy, no nemohla to pustit jen tak z hlavy. Připadalo ji, jako by ve všem vždy byl Tenko, od doby, co ho poznala se vše točilo kolem něho. Myšlenku na to, co by se stalo, kdyby ho nepotkala raději zapudila hned v zárodku, protože by pravděpodobně skončila jako villain, a i kdyby ne, tak si nějak nedokázala představit život bez něj. Milovalo ho tak moc, jako mladého Pro, který teď měl menší trénink s jeho přicestovalým praktikantem a následně mu sdělí, že jeho praxe bude probíhat v její rodné zemi, kde se přiučí mezinárodní spolupráci a zkusí si výcvik u nich. Včetně toho, že mu bude nápomocen jeden známí od Hany, který by mu pomohl pochopit jeho quirk. Jen doufala, že Tokoyami na tuto změnu nebude naštvaný a bude se mu nápad líbit. 

Povzdechla si a hlava jí lehce padla na opěradlo, oči jí mířily na strop a upíraly na osvětlení, které tu Keigo měl. Lehká nervozita se mísila s tím, že bude muset opět balit a vybavit vše potřebné. Jednu výhodu to mělo, když zdědila otcovi akcie a nějaké smlouvy. Díky tomu nepoletí klasicky veřejným letadlem, ale soukromím. Personál, který bude profesionální a bude umět se chovat přirozeně, i když s nimi poletí Hawks a také, že nebudou muset snášet nějaké otravné fanoušky či fanynky. Neměla na nikoho náladu, vážně ne a rozhodně se nemínila přetvařovat či být označována za to, že je nějaká nepříjemná. Chtěli si udržet ten vybudovaný image křehkého motýlka, kterým kdysi byla. To, že se opět objevila s Hawksem rozpoutalo to strašné debaty a přispěly k tomu ty fotky, které nechtěně vypluly na povrch z focení jeho merche. Během pár dní se staly nejoblíbenějším a zároveň nejvíce nenáviděným párem Pro Heroes v Japonsku, protože si mysleli, že nějaká Pro z Čech, není vhodnou partnerkou pro NO.2 Hawkse. Nějak to tušila, že to nastane, možná pro to měla ráda i tak trochu Českou republiku, byli tak trochu anonymní. Ano, lidé věděli o ní a Falcon, že spolu jsou, no, netušili o jejich tajných zásnubách, s tím chtěly obě počkat, než to oznámí veřejnosti.  

"Křehký motýlek," přečetla si nějaký komentář a musela se uchechtnout, rozhodně si tak momentálně nepřipadala, spíš nějaká zákeřná Můra, což jí zase vyvolalo úsměv na obličeji. Ty diskuze neměly konce, každý chtěl teď o ní vědět nejvíce, aby ji mohli porovnávat. Jedna z informací, která se dostala na povrch a trochu jí to vadilo, byly ony chybějící křídla. Neměla k tomu, co říct, nechtěla to s cizími lidmi rozebírat a kam tato diskuze vedla se jí nelíbilo. Konspirační teorie tipu, že je s Hawksem, aby mu jeho křídla sebrala a mohla tak mít křídla zpět, ji nemálo zvedlo žaludkem. To si, jako někdo vážně mohl myslet, že by někoho, po tom, co jí Collector udělal, připravila stejným hnusným způsobem o něco, co bylo jeho nebo její součástí celý život.

Trhla sebou, když jí začal vibrovat mobil, budík, který měla nastavený, aby přišla na obědovou pauzu k Hawksovi do agentury a donesla mu oběd. Pohotově budík vypla, aby se nerozehrála otravná znělka, kterou tam měla uloženou, když vstávala do práce. Byla nachystaná, takže zabalila jídlo a vyšla z bytu už ze svými vlastními klíčky, dokonce jí k tomu pořídil klíčenku s jeho podobiznou. I když nad tím kroutila hlavou a převracela oči, udělalo jí to radost, takové blbosti měla ráda, vlastně to bylo něco, jako když dala Tenkovi ten flashdisk, který mu věnovala, jako opožděný vánoční dárek. Věděla, že mu to udělá radost a stejně se tvářil, jako kdyby to byla absolutní kravina. Prsty si přitom přejela po bocích, kde stále ještě byly vidět jeho otisky ruky a její tváře nabraly jemně červený odstín, avšak vzápětí se jí vybavilo, jak jí Keigo objímal, když se sesypala a jak dobře jí na jednu stranu přitom bylo. Byla v bezpečí u něj, povzdechla si. Tyhle pocity, které se mísily jeden přes druhý jí vyčerpávali psychicky. Musela to nějak vyřešit, jenže tu byl opět kámen úrazu, jak to bude řešit? 

Podmínky, které jí Keigo stanovil vůči Tenkovi byly dobré, jenže sama si nebyla jistá, zda to zvládne. Jak moc se ho chtěla zeptat, a co, když to udělám znovu? Co by bylo pak? 
Ještě, když se vracela do hotelu si byla jistá, že prostě tohle bylo rozloučení a ukončení toho, co mezi sebou měli, jenže teď si tím nebyla jistá. Po tom, s čím si teď s Keigem prošli díky tomu, jí ten pocit toho, že Tenka chce zpátky nepřešel jen se zesílil. Keigo v tom měl pravdu, odluka by nepomohla, ale spíš by to bylo na škodu. No i tak, by se ho také nevzdala, její hlava byla jako balón a ona neměla ponětí, komu se s tím svěřit. Nita, nepřipadala v úvahu, vždyť ta holka měla taky, co dělat se sebou. Ramona a Lukáš to už vůbec, moc dobře věděla, jaký mají k Hawksovi postoj a Tsunagu, toho zamítla okamžitě. Tohle byli její pravý přátelé, ano měla kamarády a spoustu lidí znala, ale těmto prostě věřila a tohle byla dost choulostivá záležitost, která se jen tak s někým neprobírala. 

Už ráno věděla, že opět bude mít problém se dostat do jeho agentury, nějak to prostě cítila. Ta recepční ji neměla ráda, krom toho, Hana nenosila hero kostým pořád, nebyla typický hero Japonska. Narážela sice díky tomu na dost problémů, ale jí to přišlo zbytečné. Vždyť nebyla na hlídce ani v práci, šla sem čistě donést oběd a prodebatovat věci okolo cesty do Česka.
Dneska měla na sobě volnější pastelově růžový lehký svetřík, protože se ochladilo a delší sukni, protože tu v Japonsku nebylo moc vhodné chodit v krátkých věcech. Také si z dovolené dovezla malý modrý batůžek s plameňáky a ofina, která jindy padala do její tváře, teď držely brýle. Takže ji opět recepční nepoznala.
"Kam si myslíte, že jdete," ozval se za Hanou nepříjemný hlas, měla chuť jí rozbít ten recepční stolek. Ovšem jako na zavolanou, se zde objevila Hawksova sekretářka, která okamžitě táhla Hanu pryč s haly, protože při jejím oslovení se spousta zvídavých pohledů upřelo právě směrem mladé Pro z Česka. Hawks jí informoval, že Hana zrovna nemá ráda davy a vyptávání se, sice ano, uměla to ustát i doma se to občas dělo, ale tady bylo o dost více lidí než u nich. 

"Pro Hero Hawks mě ovšem informoval, že v tuhle dobu přijdete, tak ať vás okamžitě zavedu za ním. Prý nemusíte moc davy," usmála se a Hana se trochu nervózně ošila. Co jí na to měla říct, že je divná. Skoro každý druhý Hero miloval tu pozornost. Dobře znala výjimky, takový Hawks to úplně taky nemusel, ale image byl image a na jistou publicitu přece jen nedal dopustit. Hana v tom viděla to, co si on sám možná neuvědomoval, chtěl být prostě lepší než jeho otec, a i když snad nikdo nevěděl, že jeho otec je villain Thief Takami, tak přesto dělal vše, co mohl, aby tak uspokojil sám sebe. Taky si to zezačátku nalhávala, že to dělá pro dobro a je lepší než její otec a rodina. Jen později si uvědomila, že v tom takový rozdíl není. Táta nedělal vždy špatné věci a vše se nezdálo být černobílé, tak jak to symbolizoval jing a jang. V bílé byla černá, v černé zase bílá. Díky tomu přestala nakonec pociťovat snad veškeré výčitky, když přece jen zabila. Snažila se, alespoň dojít ke kompromisu, když to šlo, a nejen slepě plnit úkoly. Naštěstí měla podporu týmu a Falcon, která byla taky proti zabíjení za ní stála jako skála. 

Hnědé duhovky plné očekávání pozorovaly Hanu, nedočkavě čekala na její odpověď. Ona, však neměla páru, co po ní vlastně jeho asistentka chce, sama se tak ztratila ve svých myšlenkách, že absolutně nevnímala. Dokonce nevěděla, že už se nacházeli v patře, kde byla malá tělocvična. Pár jeho sidekicků, nechtělo chodit do veřejných tělocvičen, protože i oni byli obtěžováni Hawksovými fanoušky a hlavně fanynkami, které doufali, že by od nich mohli dostat jeho soukromé telefonní číslo. 
Trochu nechápavě se na ni podívala a asistentka se rozesmála, očividně měla s Hawksem něco společné a to, co je prostě nezaujalo, to prostě neslyšeli.
"Vážně, jste v tomto celý Hawks, asi možná proto si rozumíte ne? Jste oba takový workoholici. Na druhou stranu mě to, ale překvapuje, vždy si držel ženy od těla, po této vztahové stránce. Musíte pro něj být asi dost výjimečná osoba, když vás k sobě pustil," usmála se asistentka ještě víc a ruka Hany se automaticky pevně sevřela až cítila bolest, jenž způsobovaly nehty zaryté v její dlani. Tak výjimečná, že jsme ho podvedla, protože jsem blbec, který prostě neumí otevřít hubu, proběhlo jí hlavou nespokojeně a nahodila svůj hero úsměv, který na sobě na jednu stranu nesnášela. Ano, mohla si za to sama a karma jí to pravděpodobně vracela, to že by slyšela výčitky od Keiga, s tím se smířila, ale že i tak random lidi, budou nevědomky narážet na tyhle věci. Nebo, že by si to až moc brala? 

Asistentka ukázala na dveře a Hana přikývla, ani jí nic neřekla, jen co žena zmizela za rohem, se na chvíli opřela o zeď a promnula si spánky. Musí věřit, že to bude dobré, že se to všechno nehroutí a za nějakou tu dobu, to bude tak, jako předtím, aspoň částečně. K tomu měl napomoci i tento malý výlet do Česka, minulí výlet se nevyvedl, takže i tu byla jistá možnost katastrofy. Jenže Tomura bude na míle daleko od Česka, pokud ho sama nepozve a neřekne mu, kde se přesně nachází. Vidět ho, ale teď nemohla. Sama tak nějak cítila, že i u něj potřebuje čas, aby to vážně vstřebala, ty pěkné, ale zároveň trpké pocity, které přivodila situace potom. Také se musela připravit na to mu říct, že to Keigo tedy pro něj Hawks, o nich dvou ví a k tomu, že jsou stále spolu, což nějak tušila bude asi docela šok. Byla upřímná ke Keigovi bude i k němu, nebude mu lhát, toho si asi taky užil dost a vodit ho tak za nos doopravdy nebude. 

Otevřela dveře a podívala se do místnosti Hawks tam stál nad Tokoyamim, který se opíral dlaněmi o podlahu a dost nahlas dýchal. Vypadalo to, že si její slova ohledně tréninku s Tokoyamim vzal k srdci. Jen doufala, že to ten její Birdie nepřehání, nechtěla být na něj zlá ještě v tomto. Jen si, ale nebyla jistá, zda dokáže odhadnout dětské hranice. Tokoyami byl sice tínedžer a ne tak úplně dítě, ale i tak měli jinak nastavené hranice než dospělí člověk od profese, kterou zastávali. A taky tu byla ta věc, že Hawkse trénovala Commission, což viděla trošku jako problém. Byli tvrdí, což zažila na vlastní kůži. Vzpomněla si na své modřiny a jak je Tenko nesnášel, když chodila pomlácená zpět, a to spolu v té době ani nebyli. 

Jeho křídla zacítila pohyb a jestřábí zrak se upřel na osobu u dveří. Do široka se usmál, vypadala docela klidně, takže to vypadalo, že se s nikým nepohádala či ji nic nerozčílilo. Jeho tělo se pohnulo jejím směrem, aby jí šel na proti.
"Ahoj, Baby..." Zbytek jejího oslovení spolknul a trochu nervózně se podíval na Tokoyamiho, který sice zaregistroval, že ji zvláštně chtěl oslovit, no moc mu nerozuměl. Nikdy jí tak před nikým cizím neoslovil, bylo to něco soukromého. Jen její a jeho. 
"Ahoj," políbila Keiga na tvář a on se na ni podíval," zdravím, Tokoyami. Doufám, že byl aspoň trochu hodný?"
"Dobrý den, Deilephilia-san," postavil se a popošel k nim, no stále si od těch dvou držel jistý odstup, jako by snad jim chtěl dopřát soukromý, "Byl to trénink v reálné potyč..."
"Na to jsem se neptala a prosím, říkej mi Hana," usmála se a její hlava se lehce naklonila, působila teď dost nečitelně pro oba. 
"Myslím, že v rámci tréninku ano?" Hana se zasmála a tu vzdálenost mezi nimi zmenšila i Keigo šel s ní. Bylo to zvláštní, za svůj život na sletech potkala spoustu lidí s ptačími geny, jak tomu říkala rodina Kovářova, ale Tokoyami byl... Jiný, tak jako její otec vedl rodokmen, tak i Kovářovi měli jistou databázi, zabývající se těmito geny. 
"Asi bych měl jít na oběd, takže mě omluvte měj..."
"Já myslela, že pojíme spolu, donesla jsem oběd všem," otočila se na Keiga a oba mladíci na ni trochu zmateně koukali. Opět to bylo něco, co asi nebylo zvykem, ale Haně to přišlo jistým způsobem normální a přirozené. Ukázat tak lidskost. 

Ne, že by mu to nějak vadilo, ale nikdy takto zatím nikoho z praktikantů neměl u sebe. Bylo to docela familiární, což na jednu stranu moc neznal a sám nevěděl, jak se s tím vypořádat. No, Tokoyami byl také zaskočen po minulé zkušenosti v jeho agentuře ani nedoufal, že ho znova vezme a toto, co předváděla teď Hana, bylo něco absolutně opačného. On chtěl vědět informace o útoku na UA a pak ho tedy něco naučil, ale Hana. Seděla tu a debatovala tu s ním o jistých věcech a taky to překvapení, že praxi bude mít úplně někde jinde bylo na jednu stranu strašně úžasné, ale děsivé. Bál se toho, že se Dark Shadow splaší a může jim ublížit, ano byly to špičky, ale i tak. Jisté obavy měl i při nich, krom toho měli letět letadlem, když však zmínila, že soukromím, tak i Hawks zbystřil. Vypadal překvapeně, takže asi ani nevěděl, že Hana disponuje těmito kontakty, že umí i tu zařídit soukromé letadlo na to, že tu nebyla tak dlouho a známou se stala až za poslední dobu a nejvíce tomu přispěl okřídlený hero. 
"Jinak pánové, chutná? Není to moc slaný? Mám pocit, že jsem to přesolila," mrmlala blondýnka a Tokoyamimu málem zaskočilo, ani ho nenapadlo, že to vařila ona. Když řekla, že donesla oběd, myslel, že to někde koupila. No po tomto, mu hlavou prolétla jediná věc, až ona bude mít praktikanty, tak se budou mít jak v nebi. Nevěděl proč, no ona mu přišla, taková komunikativní a asi by si ji dokázal představit i jako učitele na jejich škole. Ne, že by učitelé na jejich škole byli nějak špatný, Aizawa-sensei byl velice schopný, ale Hana-san byla taková, že je nechtěla strašit, ale vše řekla upřímně. Když tenkrát mluvila o Collectorovi, nebyla to léčba šokem, ale vážně výborná debata a zas něco jiného, od normálních výkladových hodin. 

Nemohl zapomenout na moment, kdy Todoroki podotkl, že jestli tu má Schwarz sídlo, tak tu musel být ještě předtím, než se proslavil v Evropě. A pokud o něm tady nikdo moc neví, je pravděpodobné, že pro někoho dělal, ale na jeho profil, to musel být někdo, kdo byl docela špička, protože on se s póvlem nezahazuje. Ty využíval vždy na špinavou práci a obklopoval se lidmi, kteří mu přišli, že jsou ho hodni. Ten její pohled, jako by snad měla i tip, ale nechtěla se o něj podělit, chtěla si to ověřit. 

kapitola 42 <--- ---> kapitola 44