Butterfly effect - Kapitola 42
Jeho zlaté duhovky ji pozorovaly, měla pořád uslzené oči nehledě na to, že její lehké líčený bylo lehce rozmazané, jak si třela oči. Nevěděla pořádně, co mu na to má říct. Bylo snad něco, co by mohla? Vždyť tohle nebyla omluva za to, co udělala? Tohle nešlo omluvit a nebyla si jistá, že i kdyby řekla promiň, že by to nějak spravila. Snažil se to urovnat, mít nad tím nadhled, jenže ona se pořád nemohla zbavit pocitu, že ona potřebuje něco, co on nemá a zároveň i jeho, protože by to, co jí dává on, chybělo. Takže se točila v začarovaném kruhu bez východiska, nemohla mít obojí, to nešlo, ne?
Povzdechla si a ještě jednou protřela místa pod očima, aby utřela zbytky slz.
"To, ale neomlouvá, co jsem udělala Keigo, to víš? Já... já mám pocit, že se teď tak v sobě nevyznám, prostě..." sklopila sraz k jeho kolenům, vážně to všechno teď tak trochu na silu hráli, jak dokonalý pár jsou.
"Bylo toho moc a my místo, abychom ubrali a trochu to urovnali, jsme na to tlačili a dělali, že je vše v pořádku. A oba víme, že tomu tak nebylo, jen jsme si to nepřiznali Hani," chytl její tvář a zvedl ji k sobě, už opět měla svou typickou barvu očí. Ulevilo se jí, že není jediná, která se to takto cítila, jenže, tu bylo ještě to jedno. Tenko, co on? Nechtěla se ho vzdát, jenže tu byl Keigo, kterého se též nehodlala vzdát. Jenže lhát ani jednomu nechtěla, dělat něco za zády jednomu z nich nechtěla, prostě... Lehce zatnula pěsti a sevřela látku svých šat.
"Na chvilku vypni, už zas nad něčím moc uvažuješ. Za chvilku se ti začne kouřit z tvojí hezké hlavičky, Babybird, " zavrčel mírně a Hana sebou cukla, jak byla ráda, že jí do hlavy nevidí. Asi by se zděsil, kam jí její myšlenky pomalu a jistě zaváděly. Vážně teď uvažovala nad tím, že je by je chtěla oba?
Trochu se nad tím musela usmát, tohle by nešlo, její hlava se opřela o jeho rameno a objala ho. Patřila dvěma mužům, kteří stáli každý na jiné straně. Z čehož vyplynula další malá obava, co když se jednomu nebo druhému podaří toho druhého porazit, bude schopná si vybrat. Její tvář se lehce zamračila a zhluboka se nadechla. Tak moc pěkně voněl, ještě víc se k němu natiskla, jako by snad zapomněla, že ještě před několika hodinami by se jí nedotkl a už vůbec by ji nenechal, aby se k němu takto tiskla. Její brada se trochu zabořila do jeho ramene, asi to nebyla nejlepší poloha, protože to muselo tlačit, no něco mu ještě chtěla a nechtěla, aby mu mumlala do hrudi.
"Nechtěl bys letět příští rok na Slet do České republiky, pořádá to pan Kovář se ženou," zeptala a odtáhla se od něj, aby na něj viděla.
Keigo se na chvíli zamyslel, možná někdy předtím se mu o tom Hana zmínila, no nenapadlo ho, že by mu tohle navrhla. Znělo to docela fajn, krom toho on nikdy neviděl nikoho jemu podobného. Křídla, vždyť jeho rodiče mu s jejich quirky nebyli podobní, jeho otec sice měl peří na rukou, ale to bylo vše. A když se díval na informace o Aleně Kovářové bylo to něco zvláštního, ten pocit, že vážně není jediný takový a že jich je dokonce i více. V Japonsku se s nikým, kdo měl ptačí křídla taková jako měl on nesetkal až na člověka, co byl úplně jako pták, ale k tomu i podobné schopnosti, co by vlastně dal za to, kdyby měl možnost trénovat s někým, kdo by mu byl podobný. Hana měla svou rodinu, i když ji trénovali jen chvíli skoro vše se pak naučila sama nebo jí pak pomáhala právě zmíněná rodina okřídlených lidí, i když měli trochu jiný typ. Ale on? Nikoho neměl, jen lidé z Hero Public Safe Commission a ti mu nebyli vůbec podobní, takže trénink byl o to těžší.
"Proč až příští rok, to se letos nekoná?" Vážně teď změnili takto rychle téma? Na druhou stranu byl možná za to rád a podle toho, jak na něj působila asi ani neměla, co k tomu více dodat. Bylo to teď těžké pro oba, dost těžká zkouška jak pro ně samé, tak pro jejich vztah, který měli.
"Koná, ale máš tu mít praktikanty," pokusila se o úsměv a Keigo se ušklíbl, no ano, praktikanti. Tedy spíše Tokoyami, kterého měl trénovat, že by ho nechal na starosti jeho sidekicks, které měl v agentuře? Mohl by pak s Hanou letět na Slet.
Jen co však pohlédl do fialových očích, věděl, že by tohle neprošlo a musel se usmát. Hana by mu to nedovolila, aby ho tak ošidil o trénink, který mu vlastně tak trochu slíbil, a to i s ní. Jeho blond hlava se snažila vymyslet, nějaký plán, ale marně. Tohle nemělo žádné východisko. Musel by jet s nimi, ale to by pak neměl žádný trénink. Někdo by si mohl myslet, že tohle je jen další náhlé rozhodnutí, které nemusí být dobré, ale tak nějak podvědomě věděl, že jí nejlépe bude mezi těmi, kteří za ni bojovali a milovali, jako vlastní. Rodina Kovářova chtěla dostat Hanu z psychiatrické léčebny, ale marně, ani to, že za to chtělo vzít odpovědnost letectvo nepomohlo. Takže tento návrh na to, aby strávili u ní v zemi mezi svými, bylo něco, co se neodmítalo.
"Škoda, že Tokoyami nemůže s námi a mít při tom trénink u vás. Osobně bych rád letěl a krom toho, tobě by to prospělo, jen tedy nevím, zda by se Tokoyamimu líbilo, že by neměl žádné nové zkušenosti a jen by dovolenkoval. Krom toho, ty mi nedovolíš ho tu nechat v mojí agentuře, když jsme mu slíbili, že bude trénovat s námi," utrousil trochu suše, Hana se nad tím musela pousmát. On a tyto věci, praktikanti a vyřizování jakékoli administrativy, neměl to rád. NO.2 Japonska neměl zájem vychovávat či trénovat novou generaci hrdinů, tohle kupodivu už vypozorovala a nechápala, proč se k tomu takto staví. Na druhou stranu se vším protloukal sám a trénink u Hero Public Safe Commission nebyl úplně týmový a nikdy za tu celou dobu si nějak nevšimla, že by o týmovou práci Keigo jevil zájem.
Lehce naklonila hlavu a prohlédla si ho, jistě přece ji jen napadl jeden člověk, s kterým by chtěl jednou zkusit spolupráci. Endeavor, jeho zachránce a vzor. Na chvíli se zapřemýšlela, a přece jen aspoň ji něco napadlo, jak tohle vyřešit, tak, aby všichni byli spokojeni.
"Nebude to problém. Pojedeme dřív, vezmeme Tokoyamiho na základnu letectva a můžeme trénovat tam. Krom toho, kterému praktikantovi se dostane takových zkušeností. Podívá se do jiné země a vyzkouší si trénink v jiných podmínkách a v zájmu mezistátních vztahů. A taky pan Kovář bude mít neskutečnou radost, že bude moci Tokoyamimu připravit nějaký výcvik, myslím, že když mu zavolám, tak do druhého dne budu mít celý plán na e-mailu. No a poslední věc, Tokoyamiho quirk Dark shadow, s tím by mu mohl pomoci na sletu Jürgen, jeho quirk je tomu Tokoyamimu podobný, takže by se mohl navíc naučit něco přímo tam... Tedy pokud bys vážně chtěl letět," podívala se do jeho překvapeného obličeje, musel uznat, že se konečně uvolnila, a dokonce mu přišlo, že v ní teď viděl opět tu starou Hanu. Vážně za poslední dny, byla pro něj snad až tak trochu cizí, vždyť všechno poslední dny od toho hloupého plaveckého bazénu to byla jedna katastrofa za druhou. Takže tu Hanou, kterou poznal tak s těží tyto dny poznával. Všiml si toho, hroutila se a dneska ty prášky byly signál, že je to vážnější, než se na první pohled zdálo.
Jeho ruce jí jemně chytly za tvář a naklonil se k ní, byl jen pás centimetrů od jejich rtů, byl to velice zvláštní pocit. Tak jak v tom bazéně, když ji mohl zase držet.
"Velice rád k vám zavítám do země, NO.1 Hero Deilephilia," natiskl jeho rty k těm jejím a otíral se o ně, nechtěl působit, že si tím něco přivlastňoval spíš chtěl, aby to brala jako milé gesto. Musel opět s Hanou zpomalit, a ne všechno dělat rychle, jak si opět poslední měsíce zvykl. Sám si říkal, že zpomalí, že ona za to stála, ale nedodržel to. Co by mu na to asi řekl pan Nikolaus, že jeho radu opět neposlechl. Zase. Její tváře nabraly okamžitě červený nádech a když se od ní na vteřinku odtáhl, sklopila svůj rudý obličej dolů. Cítila se, jak puberťačka, byla to trochu ironie, když už ten pocit zažila na tomto místě jen s jiným mladíkem.
"Podíváme se ještě do města?" Její fialové oči se na něj upřely a kývla, ani v její sedřená kolena ji nezabrání v tom, aby tuhle momentální hezkou chvíli kazily.
Lukáš se podíval na svůj telefon, od Hany už poslední dny nedostal žádnou sms. Bylo to trochu divné, věděl, že nechtěla být rušena a on jí to přál, i když byla s tím floutkem, ale... Předtím mu poslala pár fotek a na Instagramu i jiné sociální sítě se občas objevili a teď, jako by se po nich slehla zem. Takže začínal mít jisté obavy, vždyť byla jeho nejlepší kamarádka, možná se občas i přistihl, že jí bral trochu jako svoji sestru. Povzdechl si a pár tmavě tyrkysových očí se na něj upnuly. Nemusela mu vidět do hlavy, věděla, že ho to nemálo štve, když o ní nic neví. Přiznal se jí, že byl dost nervózní, když byla Hana tady a pak se mu neozývala. Takže ho ta jeho starost o ni, na jednu stranu štvala, protože ho tím zaměstnávala, ale na stranu druhou to bylo vážně roztomilé.
Ramona si na něj obkročmo sedla a tím upoutala snad všechnu jeho pozornost. Měla na sobě volnější tričko a kalhotky, chystaly se jít spát. Ramona byla na obhlídce nějakých skladů patřící Overhaulovi s jejím podpůrným týmem a on momentálně zjišťoval něco o kontaktech, které tu měl Collector. Aspoň to bylo uspokojující, protože pár lidí našel, ale pak přišli myšlenky na Hanu. No a dobrá nálada pomalu klesala, ovšem tento pohled na ni to začal dost dobře kompenzovat. Ani na nic nečekal, jeho ruce si jí přitáhly pro polibek, chtěla mu spravit náladu a tohle se jevilo, jako ta nejrychlejší varianta. Možná snad tam někde věděla, že by mu stačilo jen objetí a malé pomazlení, ale tohle si oba dva po dnešním dni zasloužili.
Veľmi pekná časť, Dechi. Po tak veľmi dlhej dobe som musela pátrať v pamäti, že čo sa tam vlastne deje, ale nadviazala si na to fajn. Som celkom dosť zvedavá na to pokračovanie. Páči sa mi, že ako si vymyslela výlet nie len pre Hanu a Hawksa ale aj pre ich adoptívneho syna Tokoyamiho. Myslím, že z toho bude mať mega zážitok - cesta do Čiech na druhý koniec sveta, letecký zraz a stretnutie s toľkými zaujímavými ľuďmi, spolužiaci mu budú riadne závidieť ;) Teším sa, až ten ich výlet rozpíšeš, to zase bude sága :D Potešila si ma aj tým, že sa atmosféra konečne troška zlepšila a nebolo to už také dusivé, hádam si k sebe už nájde tí dvaja cestu keď troška spomalia a zvoľnia.
OdpovědětVymazatRamona s Lukášom na konci ma dosť prekvapili, už by som na tento pár bola pomaly aj zabudla, nečakala som, že ich zahrnieš, Petrika sa isto poteší, malo to príjemnú romantickú atmosféru ten záver :) Ani tá dĺžka mi nevadila, bolo to príjemné konečne niečo od teba vidieť.
Len tak ďalej a dúfam, že čo najskôr napíšeš aj pokračovanie!
Veľmi sa mi páčilo ako sa obaja zachovali a snažia sa to dať znova dokopy a opraviť ten ich vzťah.
OdpovědětVymazatInak musím priznať, ja Pedrita, že Hawks mi je tu čím ďalej, tým viac sympatickejší :D
Áno, uznávam, má čaro a páči sa mi ako sa správa k Hane :]
Inak aj od nej mi prišlo ako veľký krok, že ho pozvala do Čiech a podľa mňa si toho moc vážil, super nápad, že to spojíte aj s Tokoyamiho tréningom, som na to zvedavá veľmi :]
No a Lukinko s Ramonitou na záver, jej, to bolo ako pohladenie pre moju umučenú dušu : ] a inak aj tá zmienka Overhaulových skladov, brr :D okej, toto nie je o ňom, ja viem, ale tak :D haha
Milý diel, krátky, ale nabitý peknými vecami a emóciami :]