Butterfly effect - Kapitola 35

Tak další dílek je tu.
Nad tímto jsem váhala dlouho, protože jsem strašně slušná. xD 
Vím, zní to divně potom, co všechno jste u mě četli.
No nic, doufám, že mě neukamenujete a užijte si to.
---
Upozornění obsahuje NSFW scény.

"Takže," promnul si místo, kde tlačila svým prstem do jeho čela a otočil na chvíli svůj pohled opět na tu krásnou vyhlídku. Mohlo být tak kolem páté hodiny, takže měli spoustu času. Nemohl však spoléhat na to, že si to opeřenec nerozmyslí a přece ji jen půjde hledat. Jestli chtěl aspoň nějaký čas strávit v její přítomnosti, kterou mu hodlala dopřát, musel toho využít. Ještě jednou se svým pohledem vrátil k ní a pořádně si ji prohlédl, musel uznat, že tento outfit mu dost lahodil. Modré džíny, růžová mikina s nápisem, přes kterou měla duhově zbarvenou riflovou bundu a bílé tenisky. Mít ještě sluchátka a přenosnou herní konzoli v ruce, byla by naprosto k zulíbání. Sladěna v holčičích barvách, dost kontrastovala s oblečením, v kterém ji vidíval na jejím profile či na fanpage zasvěcené jí. Chodila, jako dáma, nevypadala ovšem špatně, to by si nikdy nedovolil říci, ale chyběla mu tahle její stránka, která byla uvolněná, nesvázána s její prací, prostě jeho Player Two... Butterfly.

"Nevím, můžeme zajít do města, ale..." odmlčela se, chtěla se jít projít, jenže všude kam se hnou budou lidé a ti by je mohli poznat. Tedy Tomuru možná ne, jeho tvář většinou zakrývala, převážně další ruka přes obličej. Na tohle se od doby, co se o něm dozvěděla, chtěla zeptat. Co to vlastně je?
"Bojíš se, že by mě poznali," zvedl svoje oči k jejímu obličeji a Haně se jeden koutek úst mírně nadzvedl.
"Ne, bojím se, že poznají mě. I když je pravda, že většina lidí ignoruje fakt, že chodím..." Znovu se odmlčela a její oči pro změnu sjely k zemi. Nechtěla tohle vytahovat, vždy když na tohle téma vedli hlubší debatu viděla na něm, jak se mu to příčí. Rozhodně to nechtěla vytahovat zrovna tady, když se rozhodla, že potřebuje zapomenout na tu eskapádu, a to ponížení v bazéně.
"Chápu... No," zastavil se a opět jí chytl její zápěstí, asi si momentálně neuvědomovala, ale už když se jí poprvé dotknul měla na zápěstí gumičku. Poklepal na ní prstem a Hana se usmála. Vybavil se jí jejich první společný výlet do města, kdy mu udělala culík. Vypadal v tom pěkně a on po cestě pořád frflal, než došli do části, kterou chtěla navštívit. Hana si udělala drdol a tím si sepnula svoje vlasy a doufajíc, že v této kabelce má aspoň pár pinetek, k jejímu nešťastnému dni i měla. Takže si ofinu sepnula tak, aby jí nepadala do obličeje a přes hlavu hodila kapuci. Otočila se po této své změně na něj a Tenko mírně ztuhnul, až teď si uvědomoval, že to asi nebyl nejlepší nápad, protože, když ji viděl, začaly se ozývat jisté partie. Vypadala přesně, tak jak si ji pamatoval z dřívějška. 

Naštěstí část města, do kterého zavítali nebylo tak silně okupováno turisty, jen sem tam někdo kolem nich prošel a Hana vždy mírně sklopila hlavu, aby jí i tak nebylo viděno do obličeje. Její evropský vzhled, by přece jen mohli přiřadit k Pro Hero Deilephilii. Byla to vlastně teď ironie. Tenko byl nejhledanější a nejnebezpečnější villain Japonska a šel vedle ní s naprostým klidem s rukama v kapse své černé mikiny a ona? Skrývala se před zraky všech kolemjdoucích, modlící se, aby ji nepoznali. Jako by snad byla nějaký kriminálník či co. Mělo to svůj důvod, kdyby jí tu viděli s ním, tak za prvé by asi hodně musela vysvětlovat příslušným autoritám a za druhé tohle by u Hawkse asi nezachránila, i když po tom incidentu?  Byla jak malá, dělala přesně to, co neměla ráda. Měla na tom svůj podíl, no nemohla si pomoct, vždyť tohle hašteření a házení do vody bylo naprosto u páru normální. Nenormální byl fakt, že mu neřekla, že neumí plavat a šla s ním do bazénu. Povzdechla si a zadívala se na malý stánek s nějakým jídlem.
"Dáme si," otočila se na něj a on se trochu nervózně ošil, neměl u sebe ani yen, "neboj zvu tě, když si byl ochotný přicestovat přes celé Japonsko." Šťouchla do něj loktem a Tenko se docela mile usmál, její tváře nabraly mírně červený odstín, když si k tomu ještě prohrábl svoje vlasy. Tohle bylo vážně nostalgické, všechno. To, jak se teď chovali, jak se na sebe dívali... Ty gesta, který jeden druhého obdařovali. Až v sobě pocítila úzkost, protože tam někde v hotelu čekala osoba, kterou sakra milovala a byla tady s osobou, kterou... Její oči se vpily do těch jeho rudých a snažila se tam najít aspoň kousek něčeho negativního k ní. Proč to tam neměl? Vždyť měl být na ni naštvaný, že se mu tenkrát nabourala do jeho minulosti a obešla ho. Bez optání a bez varování mu předhodila návrh, který ho na jednu stranu mohl stát taky život, i když teď o tom silně pochybovala. All for One si držel Tomuru u sebe zuby nehty až se jí pro změnu zkroutil žaludek odporem.

Obsluha v podobě starého pána, který byl přívětiví a nevěnoval tomuto podivnému páru větší pozornost se jevil, jako ta nejlepší možná varianta, kterou mohli potkat. Vše, co si vybrali jim zabalil do pěkných krabiček a že toho nebylo zrovna málo a o kousek dál si koupili i něco sladkého na zub. Nemohli zapomenout si koupit i něco k pití, takže stáli u nějaké vending machine, kde se pořádně nemohli rozhodnout, co si vlastně vezmou. Hana nakonec zůstala u něčeho sladkého, takže Fanta červené hrozny se jevilo, jako nejlepší varianta a k tomu se jí zalíbila malá plechovka s kousky Aloe vera, kterou si vzala také sebou. Tenko vlastně ani nevěděl, co by se měl vzít, už jen ten pocit, že to bude platit Hana mu přišel trošku ponižující. Slečna slušná, ale nechtěl jakkoli kazit ten společný čas, a tak si vybral černý čas s citrónem, který se jevil, že má největší láhev, aby nemusel Hanu žádat o další. Ta mu k jeho překvapení koupila ještě Coca-colu a vložila je do kabelky.
"Já bych si to vzal," zaprotestoval a natáhl se k ní, jen když jeho oči sjeli k jeho ruce, pochopil, proč to raději vzala ona a nervózně opět přešel rukou ke krku.
"Tak kam s tímto zamíříme," řekla pohotově a jeho pohyb ruky se zastavil. Vypadalo to, že přemýšlí, ale sám nevěděl, v které části Japonska se pořádně nachází natož, aby tohle místo znal a určil kam půjdou.
"Já nevím, Butterfly, tady jsem v životě nebyl. Mrkneme na mapy," snažil se najít nejlepší vhodné řešení a Hana se trochu ušklíbla. Mohla vidět Keigovu polohu i bez zapnutí své, no, pokud by chtěla něco hledat na mapách, musela by zapnout svou polohu, která se automaticky sdílela s ním, aby mohla vyhledat, kde se nacházejí. Po prvotním zaražení se ale usmála a podala Tenkovi tašku s jídlem. Vyhrabala opět svůj mobil a cosi na něm klepala.
"Arumihs, najdi nejbližší park," řekla k telefonu a na obrazovce se jí objevila celá trasa od místa, kde se nacházela. Arumihs fungoval i bez zapnutí polohy, což Hanu v první moment nenapadlo, ale při pohledu na stejno jmenovce se jí to rychle vybavilo.  

"Arumihs," zopakoval s zamyslel se, Hana, která se na chvíli otočila zády k němu trošku ztuhle a její obličej nabral rudý odstín. Na tohle nebyla trochu připravená, když přemýšlela o názvu tohoto systému a jeho podpůrných programech, nikdy by ji nenapadlo, že se nakonec s Tenkem opět potká. Byla to osoba, která ji v mnohých věcech posunula kupředu a když přišlo na to, že měla svůj výtvor pojmenovat, byla v koncích. Všichni měli vždy nějaké speciální názvy nebo se jednalo o jméno, ale přišlo jí to zvláštní to pojmenovat takto na přímo. No, když spousta lidí používala jména nebo nějaké obměny, napadlo ji napsat to pozpátku. Lidé také docela mátlo, v jakém pořadí mají napsat poslední dvě písmena, zda sh nebo hs, protože to četla jako jejich š, takže spousta lidí tady si myslelo, že to bude spíše sh. 
Tenko si to zopakoval ještě několikrát, proč mu to přišlo tak povědomá, kde už tohle slyšel. Vždy, když otevřel ten flashdisk, který mu dala s jeho oblíbenou postavou ze hry, se mu zobrazil tento nápis, no nikdy ho moc nezkoumal. Hana přikrčila ramena k hlavě a pěvně zatnula pěsti, čekala, jestli na to dojde, protože začal ten název hláskovat a v ten moment ztichl.
"Shimura," pozvedl jedno z obočí a propaloval svoji společnici, která se pomalu otočila. Popravdě nevěděla, co mu má na to říci, tak jen lehce přikývla a uhnula pohledem pryč, "proč to nese mé přímení?" Hana zabodla svůj pohled do země a aby odlehčila situaci, zvedla hlavu a usmála se.
"Ne, je to pojmenované po tví babičce," vyprskla smíchy, nechápala, kde se to v ní vzalo. Tenko převrátil oči v sloup a stále čekal na nějaké vysvětlení. S taškou v ruce si přeložil své ruce přes prsa a čekal.
"Já nevím, prostě, všichni přicházeli se super názvy nebo to pojmenovávali po svých dcerách, manželkách, synech a prvních láskách," zamrmlala poslední slova a protřela si kořen nosu, jo, tohle bylo přesný důvod. Hana ani ve školce ani ve škole neměla nikoho, kdo by se jí líbil, či byla do někoho tajně zamilovaná ani do nějaké kreslené postavičky z pohádek. Motýlovi Emanuelovi, možná tak záviděla, že umí létat než, aby se jí líbil a kdyby přece jen ho pojmenovala po pohádkové postavě tak Rákosníček nebo Víla Amálka neznělo tak cool, jak Arumihs.
"A proč si to nepojmenovala nějak po tobě, nebo po oblíbené květině v latině, tak jak Deilephilia?"
"Tak promiň, že se mi ten nápad líbil a byla zamilovaná," zavrčela a nahlédla do mobilu, aby se podívala na cestu, kterou měli jít. 

Držela si od něj odstup, nechtěl ji, jakkoliv naštvat sám nevěděl, jak by na to měl patřičně reagovat. Možná mu to i trochu lichotilo, no i jeho otec nesl toto příjmení, a to už nebylo tak pěkné. Na druhou stranu, ten program jí pomáhal při její práci jako Hero, takže to neslo docela pěkné poselství, když jeho babička, jako velký hrdina pomáhala lidem, jen tedy škoda, že Nana byla jednou z nositelů One for All. No, kdyby ho nepoznala, tak by ten program nesl jiné jméno... Kdyby ho nepoznala, nikdy by nezažil to, jaké to je. Tu malou vzdálenost mezi nimi minimalizoval a malíčkem chytl lem jejího rukávu. Nějak na to nereagovala, takže doufal, že si toho buď nevšimla nebo o tom ví a nevadí jí to.
Došli k bráně parku, odkud odcházeli lidé, přišli v dobrou dobu. Všichni už se stahovali pryč a oni se v klidu proplížili kolem nich. Kráčeli po cestě, která je vedla hlouběji do lesa až došli k branám svatyně, která už zavírala, ovšem to nebylo místo, kam tihle dva chtěli. Chtěli najít nějaké místo, kde by je nikdo nerušil, mimo turistické cestičky, které na první pohled lákali. Takže se vydali po těch méně poutavých a oba dva doufali, že je to někam zavede. To, že by se mohli ztratit si ani jeden nepřipouštěl, pokud se jí tedy nevybije mobil. 

Oba přistoupili k malému altánku v klasickém japonském stylu, který se tyčil nad jezírkem. Hana se nervózně ošila, po dnešní zkušenosti s vodou se k ní přiblížit nechtěla, no věděla, že tady je nikdo neuvidí a je to ideální místo na to, aby se najedli a mohli si v klidu popovídat.
"Tenko, já neumím plavat," řekla trochu nervózně a otočila se na něj. Nechápal moc, proč mu tohle vlastně řekla, no jisté překvapení nemohl zakrýt a možná trochu pobaveně se usmál. To si myslela, že by ji tam hodil?
"To je v pořádku, nebudu tě tam chtít shodit, to bych si nedovolil a krom toho… Já taky neumím plavat," podíval se na ni a Hana se usmála, jo tohle byla ta nejlepší zpráva, kterou jí mohl říct. Necítila se totiž tak blbě, zas na druhou stranu, když by tam někdo z nich přece jen skončil, tak se s velkou pravděpodobností utopí. Nebo se utopí oba, protože se budou snažit zachránit toho druhého. Hana se nad tou myšlenkou usmála, to by chtěla vidět, jaké teorie by díky tomu vznikly, ale ten titulek. Pro Hero Deilephilia a známý villain Tomura Shigaraki se utopili v rybníku.

Tohle vážně bylo zapadlé místo, kde nepáchla ani noha. Člověk by řekl, že by podle toho vypadal i tento altánek, ale kupodivu byl pořád pěkný a zachovalý a výhled na to jezírko byl pěkný, možná i trochu romantický. Hana se naklonila přes zábradlí, ale jen lehce a zakoukala se na hladinu. Několik Koi kapříků tam plavalo a šli i přes lehce zakalenou vodu vidět, ta jejich barva totiž zářila. Oranžová, bílá, kombinace těch barev s černou, vypadali nádherně. Tenko ji tak jen mlčky sledoval, dokud se neotočila a o zábradlí se neopřela zády. Hlavu mírně zaklonila a podívala se na nebe, už se lehce začalo stmívat, ale pořád tu bylo docela dost světla. V tom jí došlo, že tu budou sedět asi po tmě, když tu nebylo žádné osvětlení, no obloha byla bez mráčku a minulou noc šel krásně vidět měsíc, který nádherně zářil.
"Sluší ti to," zamrmlal, jako by se bál, že mu za to ukousne hlavu, její oči se přesunuly k němu.
"Děkuji, Muscari balil věci, takže mám spoustu věcí z dřívějších dob. Za dobu tady jsme trochu obměnila šatník za více reprezentativní věci," posadila se na proti němu a pustila se do vybalování jídla, protože už začínala mít neskutečný hlad. Tenko se v tom, ale v první chvíli jen nevděčně rýpal, na což Hana k němu opět vzhlédla a usmála se.
"Chceš snad naznačit, že tě mám nakrmit, jak malé dítě?" V ten moment už měl v puse první sousto a trochu rezignovaně se do toho pustil, nebylo to tak špatné. Moc dobře věděl, že by to fakt udělala, už se o tom při jejich prvním setkáním přesvědčil. Chyběli mu ty bezstarostné chvíle s ní, to, jak spolu chodívali do arkád nebo se procházeli v ulicích s různými věcmi pro otaku. Jak moc rád by ji viděl zas v nějakém Lolita outfitu a že po tom Halloweenu, by si mohla zkusit i trošku odvážnější styly. Nejen ty nevinné a křehké princezničky, i když moc dobře věděl, že byla spíše na styl classy Lolita. Věděl, to vůbec o ní Hawks? O těch jejích nevšedních zálibách, které měla.

Bylo to pro něj zvláštní mít ji u sebe bavit se s ní a přitom vědět, že tam někde, nějakých pár kilometrů dál, na ni čeká chlap, kterého by nejraději zabil. Pořád mu neřekla, čím jí naštval a neboť se vážně stále neměla k odchodu, neměl z toho dobrý pocit, a tak se na ni chvíli tak podezíravě díval. Nebyla hloupá, to on moc, dobře věděl, takže si byl jistý, že asi pochopí, proč tak najednou ztichl, protože jejich témata je trošku znovu zavedla do těchto vod, kde probírali hrdiny a padlo opět jeho jméno. Hana se, ale neměla opět k ničemu, což už ho začalo mírně vytáčet.
"Tak, co ti provedl," zeptal se a Hana se ušklíbla, místo odpovědi se jednoduše postavila a stoupla si opět k zábradlí tak, aby na něj viděla. Nechtěla se o tom bavit, to mu bylo jasné, a tak přišel k ní, své ruce zapřel o zábradlí mezi ty její a naklonil se k ní. Věděl, že tím nehezky narušuje její intimní zónu a pravděpodobně to bude znamenat, že ho pošle pryč. Místo toho, aby ho odstrčila se k němu přiblížila, až mezi jejich obličeji nezůstalo moc volného prostoru. Stačilo se jen ještě o kousek přiblížit a mohli se dotknout špičkami svých nosů. Už teď oba vnímali tu vůni toho druhého, jen u ní to kazila vůně chlóru z jejich vlasů. Nepostřehla, že jeho prsty sevřely pevněji zábradlí altánku, protože se mu spojila její slova s tou otravnou vůní. Neumím plavat.
Stačilo málo a své dva zvednuté ukazováky by přiložil ke zbytku svých prstů, ale byla rychlejší. Její drobné prsty se jemně dotkly jeho obličeje a směřovala po tvářích až do jeho vlasů, jeho tělo se napnulo z prvotního šoku, pak však jeho oči zjemněly a přivřely se. Jeho hlava se víc zapřela do její levé dlaně, jako by ji měla podpírat a cítil, jak lehce prsty přejížděla v jeho vlasech. Nejhorší na tom celém bylo, že neměla tušení, co s ním tohle dělá. Už jen její přítomnost, bylo kolikrát těžké snášet, když na sobě měla nějaký upnutější top, který tak nádherně obtáhl její hubený pas a ňadra. Jeho oči sjely k jejímu dekoltu.
"Zašpinila sis mikinu," řekl dost ztěžka a Hana se podívala na svou růžovou mikinu s potiskem květiny. Měl pravdu měla tam nějaký flek, taky aby ne, když začali probírat hry smáli se hrám, které nebyly moc podařené a poukazovali na chyby, které tyto hry nesly. Trochu neochotně sundala ruce z jeho tváře a on odstoupil. Přišla ke stolku a po sundané riflové bundě odložila i mikinu, na které byl vážně velký flek. Trochu mrzutě povzdechla a otřásla se. Všiml si, jak zaváhala, ta riflová bunda nebyla moc teplá a jí ten flek na její růžové mikině očividně iritoval.
"Butterfly," oslovil ji a ona se k němu otočila, měla na sobě docela roztomilé proužkované tričko a nešlo přehlédnout, jak upnuté bylo. Nehledě na to, že jí chyběla podprsenka, i když bylo přítmí šlo jasně vidět, že jí bylo momentálně chladno. Přetáhl přes hlavu svoji mikinu a přišel k ní, aby jí do ní mohl obléct. Naštěstí Hana spolupracovala, byl za to rád, ještě chvíli by koukal na její bradavky, které obrýsovalo to tričko, tak by se asi přestával ovládat. Už teď začal cítit to nepohodlí tam dole.
"Bude ti zima," zašeptala, když jí přes hlavu přetáhl svou mikinu, hřála a dost pěkně po něm voněla. Nebyl to žádný drahý parfém nebo nějaký známí deodorant, no nedokázala to tak úplně specifikovat anebo, přitáhla si látku mikiny k nosu a nadechla se. Tomura ji s rudými tvářemi sledoval a nechápal, co to dělá.
"Káva," podívala se na něj a on trochu překvapeně zamrkal, "voníš po kávě?"
"No, jsem kolikrát přes večer vzhůru a hraju. Si myslíš, že bych to ustál bez kávy, zkoušel jsem i energy drinky, ale ty mě moc neoslovily. Vůně kávy mi byla sympatická, krom toho ty jsi dost často pila kávu, když jsme spolu hrávali."
"To je fakt, já teď spíš přesídlila na cappuccino, ale někdy při práci, kdy ponocuji nepohrdnu silnější kávou, ale stejně," její ruce opět zabloudili k jeho obličeji a stáhla ho k sobě. Přičichla k jeho vlasů, to bylo to druhé, co se mísilo s tou kávou. Nějaké dřevo, cedr a citrusové plody?
"Už sis mě očichala," řekl pobaveně a zvedl svůj obličej k ní, jeho ruce je lehce dotkly hřbetů jejích rukou a se zvednutými malíčky.
"Promiň, strašně pěkně voníš," zasmála se a v ten moment si uvědomila, že s ním flirtuje, mírně zpanikařila a očima těkala po jeho černém tričku, jako by se tam snažila něco najít.
"Ehm... Děkuji..." Jeho hlas zněl dost roztěkaně, ona mu lichotila? Už z toho, co udělal se mu těžko dýchalo, no teď, to bylo snad ještě horší, vpíjel se do jejích očí, které pořád přejížděly ze strany na stranu. Přiblížil svůj obličej blíž k ní, jak málo stačilo, aby se mohl rty dotknout těch jejích, i když věděl, že tohle si k ní dovolit nesmí.
"Víš, co mě nejvíc na tom všem vadí," řekl ztěžka a ona mohla cítit jeho teplý dech na rtech, "Že jsem se s tebou nemohl ani rozloučit a ty poslední dny, které ti zbývaly do odletu, bych tě nepustil z pokoje. Chtěl jsem, abys na mě nikdy nezapomněla, Butterfly~."

Proč ho vlastně zavolala? Vždyť netrýznila její přítomností jen ho, ale i sebe. Tak moc si namlouvala, že i když měla vztah s Keigem a milovala ho, tak tenhle mladík její srdce pořád okupoval. A ty jeho slova, vždyť by lhala, že to tenkrát nechtěla udělat stejně, být jen sním. Spolu u ní na pokoji, cítit to jeho teplé tělo, tu zvídavost při tom, když se dotýkal jejího těla. Jenže teď už neměl šestnáct, nebyl to mladý klučina, který vypadal, jako kdyby ho pustili z Mauthausenu. Ne, teď tu stál pořád tak pěkný mladý muž, který nejen, že jí už dávno předrostl, ale i zesílil. Vždyť ji tenkrát zvedl, jako by nevážila nic, a to jednou rukou. Nehledě na to, když pustil její ruku a ona tak samovolně sjela dolů po jeho hrudníku dolů, jak pevné a vypracované břicho nyní měl. Volnou rukou objal její pas a přitáhl si ji ke svému tělu, jak jen mu to dovolila a sklánějící se opět k jejímu obličeji, hledal aspoň kousek odporu, aby přece jen přestal.
"Dovol mi to," zašeptal blízko jejího ucha, když se bradou opřel o její spánek, "dovolil mi se s tebou rozloučit."

Hana pocítila, jak se jí sevřel hrudník tím, tak zvláštním pocitem. Její iracionální stránka vyloženě křičela, že tohle je naprostá šílenost a že tam někde v hotelu na ni čeká někdo, s kým chodí. Ovšem ta druhá stránka, která tu pořád byla a v přítomnosti tohoto mladého muže, který před lety okupoval její mysl a srdce, toužila naposled ochutnat vše, co jí mohl nabídnout. Zkusit to - ale to by podvedla, byla ovšem taková? Za ty všechny roky, co jí lidé i přesto, že ji milovali ublížili, snažila se být ta dobrá, ale bylo to k něčemu? Jeho ruka jí zajela do vlasů a s velkou ostražitostí vnímal každý pohyb, který věnoval, aby přece jen nepřidal ten poslední prst. Bylo to dávno, co se takto kontroloval, vždyť s ní to vždy bylo takové, jeho mysl vnímala jen dvě věci ji a jeho prsty. To, že to byl hazard o tom se nedalo pochybovat, ale stál za to, protože se necítil, jako nějaká stvůra, neomezovala ho, dala mu možnost výběru. To, jak váhala, jak se její tělo chvělo, pod jeho dotyky, byl přímo balzám na jeho duši. Stále mu však nedala odpověď, možná to chtělo ještě něco, aby mu dovolila si ji vzít teď a tady. Jenže stačilo špatné slovo a mohlo být i po té poslední naději, že by ji aspoň na tento moment získal. Na jazyk se mu dralo mnoho věcí, ohledně toho opeřence, a i když věděl, že jí teď v hlavě a srdci figuruje i on, tak mluvit o něm nebylo asi dvakrát moudré. Všiml si, jak zvláštní vztah vedli, ano, nemohl do toho mluvit, vždyť Hana byla jediná žena, s kterou kdy byl a možná mohl tak porovnávat z her, ale takto podle něj vztah nevypadal. Hawks se u ní objevil jen když měl nějakou misi nebo byl u nich, a to většinou tak na dva dny, a to k ní přišel většinou večer a psát si, nenahradí osobní kontakt osoby, kterou chce člověk mít u sebe. Vždyť on tenkrát, když se ji musel stranit měl skoro až absťák a ty poslední dny, jí už ani nepsal a ten pocit, který cítil nikdy předtím nezažil.

A tak ho pohled na to, jak Hana i přesto, že byla s Hawksem, vlastně s Hawksem nebyla, ho děsně štvalo, vždyť... Kdyby byla s ním byl by to sakra jen další hazard, ale pořád by tu byl pro ní, jako partner a ne jen někdo, kdo přijde večer vyspí se u ní a... s ní a pak ráno zase zmizne, tohle nebyl vztah, ale spíš kamarádi s výhodami. Mohl to však použít proti ní?
Jeho mysl se v tom trochu utápěla, poslední strávené chvíle s ní rezignovaně sám sobě přiznal, že ona jeho už asi nebude, tak jak by si představoval, ale i ta její přítomnost, a to její kamarádství mu začalo stačit, ale teď? Jeho ruka pevně sevřela látku jeho mikiny a zajela pod ní i triko a přejelo po jejích zádech, kde se poprvé dotkl jejích jizev. Obličej mu klesl lehce níž k jejímu rameni a natočil ho tak, aby jí vtiskl malý polibek ne krk, možná, aby jí to přemýšlení ulehčil. Pak mu však, něco jen přišlo na um, a to už jeho ústa nedokázala nevypustit na světlo.
"Vždy ses mě ptala, co chci, Butterfly~," vtiskl jí další polibek na krk a pomalu se přesouval k jejím rtům, "A od chvíle, co jsem zjistil, že si tu z masa a kostí... Chtěl jsem jen tebe... Cítit tvou přítomnost, vidět tě se smát, slyšet tvůj hlas, když zpíváš, hladit tě, když máš těžký den."
Jeho rudé duhovky se zadívaly do jejích fialových očí, to, co v nich viděl, nebyl strach ani znechucení z toho, co dělal. Ty lehce přivřené oči, zastřené těmi pocity, co v ní vyvolával, chtěly, aby to byl on, kdo překročí tu hranici, která je momentálně dělila. 

Všiml si jen na moment toho malého znejistění, když své rty přitiskl k těm jejím. Jen lehce ochutnával tu jemnost, nebylo to tak, jako v té uličce, kdy ji pak z frustrace násilně políbil. Jeho ruka sjela po délce její páteře a Hana jemně pootevřela ústa, jejím tělem projela ten příjemný třes a on se opovážil ochutnat její ústa ještě víc. Jazykem přejel po spodním rtu a přitiskl ji k sobě víc až jí unikl malý povzdych, až začal pochybovat, zda je tohle vážně skutečnost a ne, jen výplod jeho bujné fantazie nebo absence neuspokojených tužeb. 
Náruživě se vpíjel do jejích rtů a svým tělem jí přitiskl ke stolku, na kterým před chvílí jedli, ještě štěstí, že krabičky Hana posunula až na druhý konec. Nehodlal se totiž toho tenkého stébla, co mu podala pustit. Chytl ji za pas a posadil na stůl, chytíc přitom lem té, mikiny, co jí tak ochotně půjčil, před chvílí a přetahujíc ji přes hlavu se na chvíli musel vzdát jejích rtů. I když její pohled byl naprosto odlišný od těch dnů, kdy byly spolu, byla tam ta tužba po něm, a to mu stačilo. Bylo mu to jedno, chtěl ji. 

Přetáhl si přes hlavu své černé triko a Hana mírně porudla, proč musel vypadat tak dobře. Všimla si těch malých jizev, které zůstaly po tom, co ho postřelili. Její ruka se zastavila na jedné, která byla na jeho hrudi, byl to dobrý zásah, měl zranit ne zabít, ale i tak se ušklíbla. Ironie, když by ho teď měla zadržet a místo toho... Přiložil na její ruku tu svou a přejel s ní po hrudi až ke svému krku a pokračoval až k jeho vlasům. Nesnášel dotyky, no od ní věděl, že mu nehodlá ublížit, spíše naopak. Proto to možná u ní snášel, a dokonce je vyžadoval, na rozdíl od jeho matky, které většinou byli aby ho utěšila, protože nebyla dost silná se vzchopit a ubránit ho před otcem, tak jako její postoj ke všemu. Podřídila se jemu, nikdo nehleděl na to, co chtěl.
Zarazil se a pustil její ruku, Hana se teď podřídila jemu, tak jako se jeho matka podřizovala ve všem otci a když už něco řekla, bylo už pozdě. Mírně se k ní naklonil, aby jí opět viděl do obličeje a své ruce položil se zvednutými malíčky vedle jejích stehen na stůl. Trochu až zkoumavě ji teď pozoroval, no nemohla přehlédnout tu znepokojenou vrásku na jeho čele. Jestli tohle chtěl udělat, tak to chtěl slyšet, že to chce i ona. 
"Chceš mě, Butterfly~," zeptal se zastavil se opět před jejími rty, Hana je lehce pootevřel a oči se mírně přivřely, jako náhle se zastavil a vyslechla jeho otázku, tak se trochu zarazila. Byl to přesně ten pohled, který mu věnovala, když se ho na ptala a ona už ztrácela trpělivost, jako on.
"Chci tě, Pretty boy~," zašeptala a na jejích rtech se objevil malý úsměv, když se opět při vyslovení té přezdívky lehce zachvěl a ona věděla, že to nebylo tím chladným počasím, které je začalo obklopovat. 
Někde tam v zákoutí své iracionální mysle, tušila, že tohohle možná bude litovat, ale bylo v téhle chvíli jí to bylo z neznámého důvodu tak nějak jedno. Až to nechápala, prvotní výčitky, které měla, byly ta tam. 

Přesně tohle chtěl slyšel a když si všiml toho nepatrného úsměvu nad tím, jak reagoval při té její pitomé přezdívce, trošku prudčeji chytl její zátylek a přitáhl si ji k polibku. To že mu to oplácela, bral tak, že to vážně chce i ona, dokonce i její ruka zabloudili do jeho vlasů. Druhá přejížděla po jeho kůži od tváře, přes krk, rameno, hrudník k jeho vypracovanému břichu, kde její ruka chvíli pobyla déle, což mu dokonce vykouzlilo snad i malý pobavený úsměv na rtech, ten však vzápětí zmizl a vystřídalo ho něco až trochu bolestného, když ucítil její prsty prvně na podbřišku a pak jak přejela po jeho kalhotách, který byli v tento moment tak těsné. To, jak ho dráždila bylo vyloženě mučivé, že se přestával zapojovat do toho jejich malého boje s jazyky. Slyšel, jak zacinkala kovová sponka pásku a ten zvuk rozpínající ho se zipu, odtáhl se ona mohla vidět, jak pevně stisknutou čelist má. Vždyť k ničemu ještě pořádně nedošlo, takže jeho reakce, tak trochu nechápala. Chytl její ruku a přirazil ji ke stolku, dost těžce dýchal a svůj zrak upínal na její kolena.
"Já... Dej mi prosím chvil..." Hana si jeho obličej zvedla k sobě a přimhouřila oči, dost jí vyvedlo z míry, že řekl prosím a k tomu ta slova? Tenko byl sice člověk, který neměl rád dotyky a spoustu lidí odpuzoval, ale že by od té doby s nikým... Její zorničky se roztáhly a její brada spadla o trochu níže, její překvapený výraz ho donutil zrudnout od hlavy až k patě. Nechtěla ho sice dostat do žádné nepříjemné situace, ale tak moc toužila po té odpovědi.
"Tenko ty jsi s nikým od té doby..." Věděl kam tím míří, no, nechtěl, aby to vůbec vyslovila nahlas. Ze začátku to bral jako něco, co by chtěl pak nějak dořešit a znovu se s ní potkat, když mu pak řekli, že je mrtvá něco se v něm seklo. A představa někoho jiného s ním...

Ta jeho roztěkaná a vratká povaha ho však neopouštěla ani s ní, a tak jí chytl za stehna a trhl s ní k sobě až vyjekla. Její ruce zbrzdily to trhnutí kupředu, kdyby tak neudělala asi by skončila na zádech na tom kamenném stolku a pěkně by si nabila hlavu. Ten jeho nafučený výraz, měla vážně i při tak intenzivní chvíli, co dělat, aby se nezasmála. Asi ho přece jen trošku naštvala, protože při rozepínání jejích riflí s nimi dost trhl, aby odepl knoflík, který nakonec zacinkal o zem o kus dál. Stačila chvíle a jeho prsty přejely po látce jejích kalhotek, které už od doby, co se k ní začal tisknout byly dost vlhké. Zapřená o lokty se měla možnost akorát tak dívat a když jeho prsty začaly tlačit přes látku na citlivá místa, zavzdychala. To, její vzdychání sice jeho stavu moc nepomáhalo, no, pořád to bylo snesitelnější, než když se ho tak pěkně dotýkala a mohlo vážně stačit málo. Na tohle totiž čekal hodně dlouho. Chtěl přejet výš, aby ji sundal tričko a mohl se kochat a dotýkat i zbytku jejího nádherného těla, no jeho pět prstů skončilo na látce jejich kalhotek a než se nadál díval se na prach na jejím podbřišku ani neměl tušení jak, no stihl jeden ze svých prstů zvednout a její kůže pod nimi se leskla. Střetl se s jejím lehce zamračeným výrazem, a to tričko si přes hlavu, raději přetáhla sama a vložila si ho pod záda.
Vždy to byl risk, on i ona to věděli, stačilo tak málo a mohl jí smrtelně ublížit, a i přesto se na něj dívala úplně tak, jako vždy, když něco zničil. Její nohy obmotaly jeho pas a trhla s ním k sobě, věděla, že si tohle bude chtít užít, takže jeho dost mrzutý výraz snad i čekala.
"Jak už jsem řekla všechno záleží na tom, jak se tohle naše malé setkání bude vyvíjet," řekla a její hlas se ještě víc ztišil, "a já tě nemám v plánu v brzké době poslat pryč."
Ty její slova byla, jako nějaký impulz, jeho dva prsty se zabořili do ní a Hana se snažila tu vlnu těch příjemných pocitů ztlumit až se její hlava zaklonila mírně dozadu. On jí však chtěl slyšet, a tak jeho druhá ruka, chytla jemně její bradu a palcem jí pomalu vjel mezi její rty, aby svá ústa otevřela. Teď si ji rád vyslechne, vše, co má na srdci mu může říct.

Tohle jeho trýznění těch citlivých míst jazykem, jeho dlouhé prsty uvnitř jí, které jí každou chvíli způsobovaly větší a větší slast, druhá ruka, která se dotýkala všeho, kam dosáhla v téhle poloze jí na smysly působila stejně intenzivně a v kombinaci s tím předchozím se absolutně ztrácela někde uvnitř sebe. Proč tohle bylo tak jiné než s Ali a Keigem? Na mysl jí padlo pojem zakázané ovoce, ano, Tenko byl takové zakázané ovoce, kterého se neměla ani dotknout. O to, víc to tak lahodně chutnalo.
Nemohl se toho nabažit, ale Hana, která už se po snad už poněkolikáté prohnula v zádech a prsty, které se jí obalily krystalem, opět zanechaly na kamenném stole další rýhy, už nechtěla tento druh pozornosti, chtěla jeho. Cítit ho v sobě. Tenko se na malý moment zastavil a kousek poodešel, chtěl to vidět. Jeho ruka zatáhla za tu její, když se konečně posadila a její botky klaply, když dopadla na zem. Musela se dokonce zapřít, stále měla na sobě rifle, které byly staženy k jednomu jejímu kotníku. Trochu neohrabaně se vysoukala z tenisek a Tenko ji otočil k sobě zády, pořád však svůj zrak držel někde nahoře. Jen do momentu, kdy se Hana nezapřela rukami o stůl otočená k němu zády. To, co měla na zádech ho vážně nemálo vyvedlo z míry a s velkým přemáháním, jí políbil na to místo, které ani nevěděl, že patří jen jemu. Cítila, jak se k ní natiskl, až se postavila na špičky a z úst se jí vydral slastný povzdech. I jeho nemohla přeslechnout, to, že si to užívá možná víc, než ona se nepokoušel, jakkoliv zakrýt. Byla tak jemná a úzká, že tohle nemělo moc dlouhého trvání, i když se pokusil si ten konec aspoň trochu oddálit. Jeho opřená hlava o její záda, byla těžká a ten jeho teplý dech jí lechtal. 
Jen, co trochu popadl svůj dech a vstřebal ten pocit, který v jeho těle stále ještě dozníval se od ní odtáhl a zahleděl se na ni. Ona se opět vyhoupla na stůl a prstem ukázala ať přijde k ní, všiml si, jak se její čelist pevně sevřela a nadechla se, jako by snad hledala nějaká správná slova.
"Já tě, ale ještě nechci pustit," zajela mu znova do vlasů a přitáhla ho tím k sobě ještě víc.

kapitola 34 <---   ---> kapitola 36