Butterfly effect - kapitola 31

Dneska vás vítám, u takové delší kapitolky. 
Doufám, že to nebude úplný blábol a trochu se aspoň něco nového dozvíte.
Krom toho chytám Valentýnský speciál, takže nové kapitolky nebudou tak časté,

protože svůj čas budu věnovat právě psaní speciálu.

Krom toho tam budou i malá překvápka, ale víc neřeknu!
Příjemné čtení!

Nechtělo se jim nic, ani jednomu. Venku se udělalo sice nádherně, ale potom všem, co se událo večer a nad ránem, se rozhodli strávit den na pokoji. Zprvu si oba mysleli, že to bude otravný a že stejně nakonec půjdou někam ven, no k jejich velkému překvapení nešli. Hawks ještě musel dokončit svůj rozhovor s asistentkou, který tak znenadání ukončil. Naštěstí to nějak nekomentovala, jen řekl jí, že se něco stalo a musel to okamžitě řešit. Při čem se Hana snažila zachovat klidnou tvář, ale nešlo to tak dobře. Culila se a překrytá ústa zakrývala to, jak se bavila, když to takto okomentoval. Nakonec musel ještě něco málo vypsat, a i když si řekli, že práci tento týden se budou snažit eliminovat na minimum, tak si oba jen přece dneska dovolili zabrouzdat do pracovních vod. 

Hana toho neměla tolik, byla zaskočena tím, jak rozdělaná práce dobře funguje. A výsledek byl viditelný skoro po prvním dnu. Spousta věcí, které měli na sdíleném souboru, byla poloviční a její počítač jí ukazoval, kdo se právě do dané složky dívá či ji stahuje. Bylo to fajn, a tak nakonec vytočila Nitino číslo, protože od ní měla z předešlého dne několik zmeškaných hovorů a neboť Keigo hovor dokončil mohla se do něj pustit teď ona. Podle rozvrhu, ke kterému měla přístup, měli teď pauzu, takže byla velká pravděpodobnost, že jí to vezme. Vzala.

"Zdravím, Hana-senpai," vyjekla a tím upoutala snad veškerou pozornost přítomných spolužáků, že se vlastně bez zeptání přihrnuli k obrazovce a koukali na Hanu, která se doširoka usmála.
"Ahoj Nito a taky vás všechny zdravím," naklonila se k notebooku blíž, aby rozpoznala všechny její spolužáky ze třídy. Vlastně všechny znala jménem, protože tolikrát o nich slyšela, že zapamatovat si jejich jména bylo to poslední. Také k tomu přispělo, že měla tu přednášku, která se neskutečně protáhla, protože se měli tendence zapojit a vyjádřit své názory a postřehy. A ne vše bylo marné, některé věci ji zaujali. Občas se hodilo na to mít názor někoho jiného, protože každý viděl něco, co druhý ne.
"Volala si," čekala, že jí dá odpověď na to, proč jí včera tak vehementně volala a neboť byli s Keigem na vycházce a pak vybírali plavky, nebrala jí to.
"No to bych, probrala až budeme sami," řekla jaksi zvláštně a hned na to se usmála, "Jak se vůbec máte? Jste prý někde s Hawksem? Kde to přesně jste?"
Nita valila jednu otázku za druhou, nehledě na to, že i několik jejich spolužáků se na něco zeptalo. Vlastně i opodál stál Tokoyami doufajíc, že si Nita vzpomene zeptat na to, zda tam bude, když bude mít praxi v agentuře Hawks. Haně nezbylo nic jiného, než všem popořadě odpovídat a Keigo se usmíval, přišlo mu to milé, jak se Hana dokáže, tak v klidu a upřímně bavit s těmi dětmi.  

"Tokayami ty budeš mít u Hawkse praxi, je tak, že?" Na jeho dotaz se vlastně ani nedostalo, protože nebyl vůbec zmíněný, ale byl překvapen, že Hana o tom věděla. Tak mu pár spolužáků ustoupilo, aby se i on dostal blíže k telefonu, na kterém probíhal tento jejich videohovor.
"Ano, vy tam budete taky? Jakože u Haw..." Zformulovat správně tuhle větu, aby dávala smysl bylo docela těžké. Přemýšlel, jak nejlépe použít slova, protože by to ve finále mohlo vyznít jinak, než měl v plánu. No Hana, které se usmívala, vypadala, že to i tak z té nedokončené věty pochopila.
"Jestli mě někdy vezme s sebou," kývla hlavou směrem ke Keigovi, kterého sice neviděli, ale všichni nějak tušili, že tam je," tak se s tebou ráda uvidím, Tokayami-san. Za další je vcelku možné, že ve Fukuoce budu dlouho, takže, budu mít hodně času. Takže pokud bys chtěl se sejít po praxi tak klidně, abych neoxidovala u Hawkse v agentuře."
"Myslím, že by to bylo zajímavé vidět vás při práci," řekl a doufal, že Hana pochopí, že by byl vlastně i rád, kdyby mohla na nějakou malou hlídku s nimi. Od včerejšího rozhovoru mu to docela vrtalo hlavou, a nakonec došel k závěru, že mít dva Pro, kteří jsou jedni z nejlepších ve své zemi, jako učitelé znělo víc než dobře. Komu by se tak poštěstilo.
"Jakože bych si udělala taky praxi u Hawkse v agentuře? Nabíráš ještě praktikanty," podívala se na Hawkse, který trochu nechápavě zvedl své oči od notebooku a vzápětí se zatvářil kysele a pokroutil hlavou. Vlastně to nepochopil nebo mu to spíš nedošlo.
"Jakože nejsem pro tebe na práci sidekicka dobrá? Tak teď si mě urazil," opřela loket o stůl a zapřela si hlavu o dlaň ruky. Keigo pohotově zvedl opět hlavu k ní, asi mu to došlo.
"Jakože ty bys měla být ten praktikant?" Ne, vážně to nepochopil na první dobrou, Hana převrátila oči v sloup.
"Ty si mi, ale hlavička," ucedila ironicky, "Myslela jsem to tak, zda bych mohla nějaké hlídky strávit s vámi, když tam bude Tokoyami. Bude to vadit?"
Hawkse se musel trochu víc zamyslet. Když s Hanou měl náhodné mise zezačátku neměl s tím problém, když ale přišlo na poslední zásahy bylo to zvláštní. V tom obchodním centru se o ni opravdu bál. A možná díky tomu si nebyl tak úplně jistý, zda by s ní dokázal pracovat a neohrozil tím praktikanti. Na druhou stranu Falcon to zvládala, což ho přivedlo k faktu zkusit to. Tohle by byla vyloženě záměrná akce ne náhodné zásahy, takže by to měl aspoň trochu pod kontrolou a ohlídal si to.
"Proč ne, ale neměla by ses šetřit?" Všichni tiše na druhé straně obrazovky mlčeli a čekali, jak tohle mezi těmito Pro dopadne. Málokdo měl možnost slyšet a vidět rozhovor Pro mimo pracovní život a v tomhle případě se jednalo o nejsledovanější pár. Během těch pár dnů z toho byl strašný poprask.
"Říká ten pravý," usmála se, "pokud jsem to pochopila, přijede Tokoyami příští týden a ty máš ještě šetřit křídlo, takže se ti pomoc bude hodit."
Keigo povzdechl měla pravdu, jako vždy. Vlastně si této její vlastnosti všímal až poslední dobou, byla všímavá a dost inteligentní. Zvedl se, přešel k ní blíže a naklonil se k notebooku taky.
"Heyo, takže nám budeš dělat sidekicka ještě s pár praktikanty," zdůraznil to slovíčko nám, aby oba ujistil. Hanu v tom, že její pomoc přijímá a Tokayamiho zvědavost, zda bude mít dva nejlepší Pro po svém boku. Na druhé straně zavládlo naprosté ticho, všichni koukali na Hawkse jak na nějaké zjevení a Aizawa, který přišel o pár minut dřív do třídy si nemohl nevšimnout ten zájem u Nitina mobilu. Že se šel přesvědčit, co to vlastně mladá dívčina vyvádí. A i on byl docela překvapen, dvěma Pro na obrazovce.
"Zavolám k večeru nebude to vadit," zeptala se ještě Nita opět tím zvláštním tónem, než chtěla vypnout hovor a blondýnka přikývla, že klidně může. 

Hana spokojeně brouzdala na netu a koukala na různé videa z her. Pomalu si nevzpomínala, kdy takto koukala na nějaký stream. Možná tak s Tenkem, Falcon na to moc nebyla za to ji tahala po výletech, ale zahrála si s ní. Takže jí to neměla za zlé, sice většinou hráli nějaké letadla, ale i tak to bylo fajn. To jí přivedlo k myšlence, že by si mohli najít něco společného s Keigem, i když tu to bylo vážně těžké. Byli si podobní a Keigo znal pořádně jenom práci. Jediné, co ho bavilo bylo jíst kuřecí.
"Máš nějaké koníčky Keigo," podívala se na něj, pořád dělal něco do práce a vypadalo to, že ještě neskončil. Nikdy neviděla Hawkse dělat nic jiného a když spolu byli tak ne tak dlouho, aby se v těchto věcech poznali. Na Vánoce to bylo takové všelijaké a od té doby moc času spolu nestrávili v kuse. Takže nevěděla, co rád dělal, tedy jestli vůbec něco.
"Koníčky? Jakože, co rád dělám ve volném čase, který nemám... Většinu koukám na televizi. Taková ta klasika sport, zábavný pořady a tak..." podíval se na ni a Hana vypadala, že snad přemýšlí, "Asi jsem tě nepotěšil, co?" 
"To ne, jen mě to zajímalo... Víš je fajn mít něco, co by oba dva bavilo. Nějakou aktivitu, kterou bychom mohli sdílet. S Ali jsme chodívaly na vycházky a hrály videohry, ale co nás obě hodně bavilo, bylo číst fantazy knížky. Vždy jsme si pak sedly a komentovaly nějaké stupidní věci nebo co nás zaujalo. Dokázaly jsme si o tom povídat hodiny." Její tvář zesmutněla, bylo to strašně fajn, každá si na našla svého oblíbence a pak ho obhajovala jedna před druhou, ale nikdy se kvůli tomu nepohádaly. Občas se s tím spíše přátelsky škádlily, ale nikdy nic zlého v tom nebylo.
"Vy dvě jste byli, jak dlouho spolu?"
"Jak dlouho jsme spolu chodily? Přes dva roky, víš Ali přede mnou měla přítelkyni, s kterou se chtěly vzít, byli spolu přes pět let, jenže zemřela a v té době do týmu dotáhla mě. Zprvu mě brala jen jako kolegu, to bylo to období, kdy měla ty rehabilitace, potřebovala, aby někdo dohlédl na Muscariho. No a když jsem jí dělala psychickou podporu přitom, kdy měla první svoje lety, nějak se do mě zakoukala. Takže když jsme se konečně sžily, tak na nic znovu čekat nechtěla, taky byla skoro o pět let starší než já." Jeho překvapený výraz mluvil za vše, člověk se nebere po tak krátké době, ale jestli se Ali báli o Hanu, možná chtěla zažít ten pocit někomu patřit. Nechtěla to pravděpodobně zažít znova, být o to připravena.

"Já vlastně nic moc nezkoušel, takže nevím, zda by mě to bavilo. Jakože co se týká sportů, tak mě nevadí, jen zrovna při mém pracovním zatížení to není moc dobrá relaxace. Čtení knih, pokud to není něco, co potřebuji zjistit k práci moc nečtu. Nejedná-li se o nějaký módní časopis, občas si něco málo prohlédnu. A videohry jsem moc nehrával, měl jsem sice u Commission malou přenosnou herní konzoly, ale nikdy jsem u toho nevydržel a krom toho by si mě v tom porazila, ať už bychom hrály cokoliv... Občas když nemůžeš spát chodíváš hrát... Všiml jsem si," usmál se na Hanu a ta pokrčila rameny. Taky věděla, že ji občas přišel zkontrolovat, protože občas byla hlučnější, i když se snažila.
"Na jednu stranu mě fascinuje, jak jste mohli být, tak dobří, a přitom mít vlastní soukromí život," pokroutil nad tím hlavou, muselo to být šílené, tohle bylo něco, co pořád dobře nepochopil. Hlavně co se týkalo Hany, vždyť za rok a půl se stala NO.2, Muscari a Falcon podle toho, co se díval v tabulce byli, ale Hana ne. Takže musela máknout a to hodně.
"Víš u nás získáváš hodnocení i díky tomu, že si přínosem pro ochranný systém a neboť já měla spoustu programů, které jsem po příjezdu z Japonska dokončila, tak se mi začaly rychle připočítávat. Kolikrát stačila i spolupráce na vývoji nějakého programu nebo systému a měl si kladná hodnocení... Pak už stačilo, abych držela krok a nevynechala nic a bylo..."

"A Ali chtěla děti," zeptal se z ničeho nic, bylo to sice trochu od věci, ale když už byli u těch soukromích životů, chtěl vědět, jak na tom byla Alice. Přece jen obě byly ženy, takže buď tu byla možnost, že jedna prostě někoho požádá pak umělé oplodnění anebo adopce. 
"Obě jsme chtěly... Ali byla neplodná, její táta říkával, že je to daň za to, že zdědila tak silný quirk. Její sestra neměla křídla po mámě, i když pár společných rysů měla, no plodná byla... Proto Ali preferovala, ženy než muže... Většina mužů chce v budoucnu mít svého potomka, kterému předá ty své silné geny," uchechtla se, "takže následné vysvětlování, proč to nejde ji už unavovalo. Umělé oplodnění je u nás v zemi strašně složité a zdlouhavé, samé papíry a ve finále ti to zamítnou, takže jsem buď byla možnost já nebo adopce." Jeho víčka se lehce přimhouřila, přemýšlel nad tím, zda by Ali nějakým stylem zkoušela Hanu o tomto přesvědčit. Šla by do toho jen tak? Aby měly děti. 

To, jak se na ní díval, jí přinutilo se usmát, nějak asi tušila, nad čím přemýšlí. Když už se i po tak dlouhé době zeptal, zda jí to nevadí a jestli nedělá něco, co by jí bylo nepříjemné.
"Ne, Ali mě nikdy do tohoto nenutila, ale to bylo docela zvláštní, protože řekla, že adopci taky nechce. Za to já byla docela pro, když jsem si v dětství prošla internátem a Lukáš byl z dětského domova, tak zachránit pár dětí a dát jim rodinu se mi líbilo... Vlastně jsme se k tomu rozhřešení, jak to teda provedeme nedostaly," opřela se a podívala se do obrazovky notebooku. Začala se cítit lehce nervózně, opět vytáhly téma, které minule neprobíhalo nejlépe. I když Keigo zněl klidně a neříkal nic, co by mohlo vyznít zle, cítila tu zvláštní atmosféru, která se tu vytvořila. 

Byl prostě zvědaví na tyhle věci, to jí bylo jasné, kdo by v jeho případě nebyl. Tohle všechno bylo něco nového a on si potřeboval udělat názor. A to, že se vyptával, jak to měla Ali byla jen ukázka toho, že chtěl porovnávat a vědět i názory jiných.
"Vlastně si myslím, že bys byl fajn rodič," řekla mile, ovšem ta nejistota tam, šla trochu slyšet. Raději nepoužila přesné označení, jen širší pojem, aby ho neurazila či nenaštvala. Otcem.
"Já? Proč si to myslíš," zeptal se a s dost velkým zájmem sledoval, jak Hana ještě na chvíli uhnula pohledem, kamsi pryč.
"Protože bys nikdy nechtěl, aby si prožili to, co ty... Tak jako, já si neprožil fungující rodinu. Já měla to štěstí ji aspoň vidět, když jsme jezdili k Ali domů do Beskyd... Ani jeden nejsme úplně tak po rodičích, vybojovali jsme si svůj život a moc dobře víme, jak se rodič ke svému dítěti chovat nemá... A taky," postavila se a posadila se Keigovi na klín, jednu ruku mu dala kolem krku a druhou jí chytla, "si člověk, který je schopen se rozdat se pro druhé."
"Rozdat pro druhé?" Jeho ruka zabloudila na její pas a lehce si ji přitáhl, tahle poloha se mu líbila, nikdy mu takto neseděla na klíně. Musel uznat, že mu to dost imponovalo, když ji tu takto měl. Dívala se mu z očí do očí a když se trochu nadzvedla byla o trochu výš, takže měla takovou malou kontrolu nad ním. Vlastně se mu líbilo, když měla navrch, což zezačátku nesl těžce. Přišlo mu to divné, že by žena měla navrch a už jen z práce, kdy mu vše nařizovali, a to neměl rád, protože stačil krok vedle a mohlo to dopadnout špatně. Ale u ní?
Nebylo to zlé, nijak mu tím neubližovala, a naopak v některých věcech to bylo opravdu dobré, být jí odevzdaný. Důvěřovat ji.
"Chceš zvednout ego? Takže... V naší práci jsi schopný se obětovat pro ostatní, mě dáváš pocit, že jsem aspoň trochu chtěná a potřebná pro tebe a jsi schopen mi to dát dost znát," na malý moment se Hana zastavila s její rty se semkli, nakonec přece jen si musela rýpnout, "Krom toho jsi ochotný se nechat využívat, jako nějaká loutka, ke které nemají ani špetku respektu a úcty, jako k lidské bytosti."

Nervózně uhnula pohledem, tohle moc nebylo něco, co bylo obdivuhodné, ale nemohla si tak úplně pomoci. To, co jí řekl v ní vyvolalo nějakou smršť pocitů a myšlenek a chtěli ven. Chtěla vědět, zda si to vůbec uvědomuje. Potkala pár lidí, co to takhle měli a mysleli si, že to tak není a u něj jí to přišlo líto.
"Tohle mě žere už od chvíle, kdy mi došlo, že není proč tě sledovat. Proč po tobě Commission jde, Hano?" I v něm ten prvotní pěkný pocit šel do ústraní a vystřídal ho něco, co fakt užíralo.
"Protože proti nim vedu vyšetřování a oni chtějí vědět, jak moc jsou v prdeli," postavila se a přeložila si ruce přes prsa, neměla to po tom všem teď vytahovat, no opět k tomu došli docela spontánně. 
"Dobře," řekl docela překvapeně a trochu nespokojeně se zamračil, "a smím vědět, čeho se to tvé vyšetřování týká? Protože tvé vyšetřování jsou vždy dost divná, už jen to že děláš na LoV nebo spíše lépe řečeno na Tenkovi." Věděla, že to jméno použil schválně. Jenže se bála, nevěděla, jak na to vše bude reagovat.
"Fajn... Tomura chce vědět, kdo může za to, co se mu v životě stalo. Já to mám zjistit, pokud se mi to povede Tomura nezlikviduje systém, ale toho, kdo za to může... Jeden člověk za životy ostatních."
"Co když to nebude jen jeden člověk, necháš je povraždit?"
"Může..." Keigo se zarazil, řekla to docela dost jistě, no její pohled byl dost nečitelný.
"Ty máš typ, kdo za to může v jeho životě," stoupl si a přišel k ní, aby se jí mohl dívat do očí. Uhýbala.
"Podle toho, co jsme s otcem zjistili, je vážně až moc velká náhoda, že ho našel All for one. Myslíme si, že v tom měl prsty... A to je vše k Tomurovi stačí, pokud v tom budou mít prsty i jiní lidi pracující pro All for one, jsou to tedy villaini a hrozí jim basa... A já jsem Hero, takže je můžu zavřít," podívala se na Keiga, "Krom toho jste si docela podobní, ho využívá jako svou loutku All for one a tebe Hero Public Safe Commission. Obě strany zneužili dítě ke svým účelům, aby si nemuseli špinit svoje ruky."

Keigo chytl Hanu za ruku, která sebou překvapeně cukla, no nechala se a odvedl ji dovnitř. Ani se na ni nepodíval, posadil se na postel a ukázal ať si sedne na druhou stranu. Nehádali se, no nebyla to zrovna příjemná konverzace, ovšem asi bylo na čase si v tom udělat tak trochu pořádek. Jemu se nelíbilo to řešit na balkóně a pokud si měli užít zbytek dovolené, museli to rozseknout.
"Poslouchám... Máš něco na srdci, tak ven s tím." Hana se posadila na druhou stranu a podívala se na něj. Chvíli si formulovala v hlavě, co mu vlastně řekne. 
"Tvá matka tě vyloženě prodala organizaci, která tebe využívá, jako nějakou loutku. Vedeš díky nim vyšetřování LoV, i přestože, že je tvůj otec kriminálník, o kterém nikdo neví. Je to výhoda nejen pro ty, kteří by to zjistili a nějak tvoji minulost použili proti tobě, ale uvědomuješ si, že je to vlastně tvoje zlatá klec u nich? To pomyslné bezpečí toho, že o tobě nikdo nic neví a oni toho můžou kdykoliv využít. A můj názor je ten, že i když se jim fakt příčí, že se mnou chodíš, neudělali jen z toho důvodu, že mám na ně stejnou páku. Proto taky je vyšetřování pozastaveno, raději budu nastavovat svůj krk a čekat až to obrátí proti mně, než aby cokoliv udělali tobě... Chtěla jsem ti o vyšetřování říct už předtím, jenže jsem si nebyla tak úplně jistá, zda by sis nemyslel, že chci položit celou Commission. Pravdou je, že se to týká hlavně vedení a prezidentky, tebe a ostatních se to nemělo vůbec dotknout. V té době jsem to vyšetřování neměla kompletní a když jsem si pak nějak všechno dala dohromady a my spolu začali chodit," zmlkla a podívala se Keigovi přímo do očí, "Během února jsem dostala email z vedení Hero Public Safe Commission, myslela jsem si, že chtějí něco ohledně Collectora no... Byl to soukromí email, vyloženě pro mě. S tím, že jsi jsou vědomi faktu, že jsem věděla o tom, že mě sleduješ a že veškeré informace, jsem ti dávala a že vyšetřování mě ukončují, protože oba máme něco, co by mohlo ohrozit toho druhého." 

Měl pocit, že asi špatně slyší nebo možná chtěl, aby špatně slyšel. To, že v některých věcech měla pravdu bral. Ano i on si poslední dobou všímal, že je to docela riskantní dělat agenta u LoV, no přijal to, protože byl nejlepší. Nebo možná lépe se s ním manipulovalo?
Tohle však byl problém, Hana za něj nastavovala svoji kariéru a možná i svou svobodu, kdyby zjistili o ní úplně vše. Tohle byl snad jen špatný sen, protože si uvědomil, že si Hana nechala od nich šlapat i po hlavě, jen aby ji připomněli, že by neměla tak moc vystrkovat drápy.
"Smím ten email a ty podklady vyšetřování vidět," vydechl, snažíc se aspoň trochu uklidnit. Tohle byl další den blbec. Jak se z povídání si o zájmenech dostali k tomuto, nechápal ještě víc. Hana mu přikývla a donesla černý notebook a otevřela mu vše, co chtěl.
"Víš, co já půjdu zavolat té Nitě a kdybys pak měl jakýkoliv dotaz, tak..." Povzdechla a Keigo jí přitáhl ještě na chvíli k sobě, jeho ruka opět zabloudila do jejích vlasů a políbil ji na rty. Pozoroval jak se za ní dveře balkónu zavřely a on se otočil k notebooku a pustil se do čtení.

Vlastně jen doufala, že bude chtít poradit ohledně nějaké blbosti, či se doptat, jak se dostala na stránky časopisu o módě, kde nafotila merch pro Hawkse. K jejími zděšení se Nita zeptala na úplně jinou věc. Prvně dost tápala a snažila se různými otázkami dojít k tomu, aby jí to její senpai řekl sám od sebe a ona se nemusela tak opovážlivě zeptat. Chtěla vědět, jestli je to všechno pravda a ona byla fakt ta poslední, kdo to věděl.
Neměla jí to za zlé, že jí to neřekla, asi tak nějak sama vytušila, že to není zrovna asi téma, které lidem říká na potkání. Jenže ona nebyla tak úplně už cizí a už vůbec nejen tak někdo. Byla to její kamarádka a budoucí kolegyně jednou. Ona jim vše řekla, i když to z ní tahat bylo taky náročné.

Všechny ty náznaky toho, čeho se mladá růžovovláska chtěla dopídit, Hana pochopila. Tohle na její náladě nepřidalo, ale byla to Nita. Děvče, které si ji k sobě stáhlo a dokázalo jí vždy od těch špatných věcích pomoci. Na chvíli prostě vypnout a užívat si její společnost.
"Nito, slib mi, že cokoliv ti řeknu je jen a jen pro tvoje uši. Nic nepůjde na fanklubové stránky a poprosila bych, abys o tom nemluvila s nikým. Ano?"
Nita přikývla a Hana se pomrvila v židli, snažila si najít tu nejvíce pohodlnou polohu k sezení, která by ji aspoň trochu uklidnila a nabrala trochu té odvahy. Chtěla jí říct všechno, jen tedy ne úplně o jejím rodinném zázemí, to raději vynechala, ale to už možná Nita věděla s předešlých konverzací, že to Hana neměla moc jednoduché, ale podrobnosti vynechala. 

Nita seděla na své posteli na koleji a upřeně sledovala blondýnku na druhé straně, které se dost třásl hlas. Neříkalo se jí to snadno, mnula si ruce a pořád si nervózně popravovala vlasy. Každá další vyslovená věta, způsobovala, že jí po tváři tekly slzy. Potahovala a kapesníkem se snažila vše setřít. Žena, kterou si myslela, že zná, tak úplně neznala. Vyrovnaná, silná, chytrá, obětavá a místy dost dospělácká, takto ji měla před očima furt, ale teď? Pod tím vším skrývala svou malou ztrápenou dušičku, která si vytrpěla za život tolik nehezkého, že to sama nechápala. Ona měla vždy všechno, milující a podporující domov, dobré přátele... Její problémy, co si kam obleče a jestli náhodou někdo neviděl něco, co potřebovala skrýt byly absolutní prkotina.

Na obrazovce se objevila další postava po nějaké době, která Hanu obejmula a hlavu zapřela do jejího ramene. Hana zaklonila hlavu a opřela se o jeho rameno. Něco zamumlal no nerozuměla tomu.
"To je všechno," řekla a podívala se na obrazovku, kde Nita stále ještě potahovala. Nemluvně o tom, že Hana měla taky na krajíčku, kupodivu opět pocítila ten pocit úlevy. Za což byla ráda, protože se Keigo přišel doptat na některé věci.
"Mohla byste mi senpai, pak dát pár rad, jak se k někomu, kdo toho v životě moc ztratil chovat na co si dát pozor... Mohli bychom někam zajít a poklábosit..." 
"Hitoshi Shinsō," zeptala se a Nita sebou trhla, její senpai byla vážně chytrá a hodně, "zjistila si, že nemá rodiče a žije momentálně na internátu, "Myslím, že bychom si mohli o tom popovídat. Netlač na něj počkej až ti to bude chtít říct sám. Každý jsme jiný a snášíme jisté věci jinak."
"A pak je vhodný komunikovat a vše si vyjasnit," zvedl svůj pohled Hawks a podíval se na mladou růžovlásku. Hana se na něj trochu překvapeně otočila a pohladila ho po tváři.
"No nic, musím tady s Hawksem něco dořešit," poplácala ho po tváři a usmála se na ni.
"Senpai, žádná práce... Jste na dovolené, tam se dělají jiné věci," mrkla na ni a přitom ji zamávala, obrazovka zčernala a Keigo si spokojeně zamlaskal, ten její nápad se mu dost zamlouval.
"Možná má tvoje kamarádka pravdu... Dneska toho bylo až až... Co takto vířivka a trochu relaxace?"
"Nemáš žádné dotazy?"
"Mám, ale už to pro dnešek nechci řešit, nebo by mi šla z toho hlava kolem. Krom toho si o tom můžeme popovídat i tam, ale před tím chci aspoň chvíli přemýšlet nad něčím jiným a kochat se při tom tebou v těch modrých plavkách," políbil ji a užíval si ten moment, že tu s ní mohl být.
"Modré?"
"Ano, včera jsem měl červené dneska chci mít modré, protože tyhle dvoje jsou vyloženě jen do vířivky. Do bazénu máš ty růžové s kytičkami, aby mi tě neokukovali."

kapitola 30 <---   ---> kapitola 32