Butterfly effect - kapitola 30

Tak přeji příjemné počtení!
A doufám, že to bude mít aspoň trochu hlavu a patu.♥
Nějak nevím, co si o této kapitole myslet, nějak jsem se u ní zasekala.
Tak doufám, že i tak potěší!

---

Upozornění obsahuje NSFW scény.

Seděla naproti němu a užívala si, jak bublinky a proud vody naráží do jejího těla. Voda jí sahala tak akorát lehce nad její dekolt, takže měl, co dělat, aby ji takto nepozoroval příliš dlouho. Nechtěl ji až tak okukovat, ale nemohl si nějak pomoci. Hanu viděl sice už v kde čem, ale takto. Nevzpomínal si, že by ji někdy viděl s výstřihem, už tak byl překvapený, když si nakonec vzala ty modré plavky, o kterých ani nedoufal, že by si jen zkusila. Nemluvě o tom, že když si sundala župan, čekal spíše ty modré, ale červené plavky? Došli mu slova, dokonce měl pocit, že je možná v nějakým paralelním světě, protože Hana a něco takového? Bylo to vůbec možné?

Tyto červené vážně neměly konkurenci, už v tom obchodě, věděl, že v nich bude vypadat fantasticky. No teď?
Fantasticky bylo slabé slovo oproti tomu, co viděl. Nemohl se přestat dívat na její odhalený krk, klíční kosti a dekolt, hlavně tedy na něj. Krásně seděly na její postavu, kterou tím podtrhly ani po dalším pohledu se té myšlenky nezbavil. Jen měl pocit, že vypadala trochu pohuble. Čehož si vlastně tak trochu začal všímat už hned to ráno po tom jeho výstupu. Mírně ho to znervózňovalo. 

Nevypadala, že by si toho sice nějak všímala, její hlava byla lehce zakloněna dozadu, kde si dala srolovaný ručník jako podpěrku. Zavřené oči a hrudník, který se jí zvedal v pravidelných intervalech, naznačoval, že si relaxování vážně užívá. Což při jejím workoholickém stylu života viděl snad prvně. Jen on měl najednou problém nějak relaxovat. Rozptylovala ho, nešlo si to užívat, tak jak by chtěl. Tak moc se jí toužil zase dotknout. Když jeho hlavu netrýznila práce, kterou se snažil dělat. Tak tu byla Hana, těm pocitům, ne tak docela pořád rozuměl. Nebo možná ano?
Byla to jeho první opravdová láska, kterou zažil. Dávala mu něco, co mu vážně chybělo už od mala. Být chtěný, milovaný aspoň pro někoho, komu by to mohl vrátit ve stejných douškách, jako by mu to dávala.

Ještě chvíli se snažil ignorovat to, jak se mu vlastně ukazuje, až se k ní nakonec přesunul. Všiml si, jak se její oči zaměřily na něj, nemohla přeslechnout zvuk vody, přitom jak se jeho postava narovnala. Ucítila jeho měkké rty na hrudi a tiše vzdychla. Jednou rukou se opřel o výstupek na sezení a prsty druhé ruky přejel po jejím pase až k jejímu ňadru. Polibky si razil malou cestičku až k jejímu krku, kde se náhle na chvíli odtáhl.
"Zhubla si," zkonstatoval trochu vyčítavě, Hana sice patřila k drobnějším postavám, takže útlá byla. No, tohle mu přišlo trošku víc, nepotřeboval, aby si ubližovala ještě sama. Stačilo, že jí ubližovali ostatní a už s tím začínal mít jisté potíže.
"Já vím, bylo moc práce, stress a teď to zranění. Nebýt Idy, tak jsem na tom hůř, přijde mi, že mě v tom hlídá. Je to takový papa Nikolaus dvě," řekla klidně a její koutky úst se lehce zvedly. Každé ženě by zalichotilo, když by její postavu ohodnotil jejich přítel, že je hubená. Ovšem nepřeslechla tam tu malou výčitku a strach o to, aby nezašla tak daleko, aby si ublížila. Mohla být vlastně ráda, že ten večírek na, kterým poprvé potkala Hawkse se konal pár měsíců po tom, co přicestovala. Byla to chodící kostra, možná proto se na ni Keigo ani nepodíval. Na, což se její rty zvlnily do trpkého úšklebku.
"Nehodláš v tom pokračovat, že ne," přitiskl svoje rty na její krk, když její hlavu lehce vytočil na bok, aby políbil to místo za jejím uchem.
"Tu se nehodí říct na svoji obhajobu, nejsem sebevrah." Pevně semkla svoje rty a snažila potlačit úsměv, který se jí objevil na tváři. Neměla v plánu se ohrožovat, jen toho všeho bylo doopravdy moc a vše si vybíralo svou dlaň. Pracovat až skoro do vyčerpání a pak dát pauzu. Takto to probíhalo u ní docela často, neuměla moc relaxovat a byla pravda, že jediné chvíle, kdy vypla, byly v přítomnosti Ramony a Nity. Jejich společnost byla jediným relaxem, který měla. To, že občas hrála s Tenkem po večerech nebylo až tak moc prospěšný, když pak šla spát brzo ráno a vstávala pár hodin na to. Věděla však, když teď bude mít klid a svůj čas bude trávit s Keigem, tak se dá opět do kopy.

"Černý humor," řekl a svůj obličej nechal jen kousek od toho jejího. Rty se jí rozjely do úsměvu a na tváři se jí objevily místa pokrytá krystalem. Opět mohla použít svůj quirk a neboť se na jeho krku pohupoval její dárek, stačilo jen pomyslet. Přitáhla ho tím k sobě úplně, aby tak jejich rty spojila. To tiché nespokojené zamrmlání, které mu uniklo, když se řetízek zaryl to jeho krku, bylo tím jejích gestem zažehnáno. V kombinaci s těmi plavkami, nešlo odolat. Jeho ruky spočinula na jejím zátylku, jen aby se on něj nemohla odtáhnout a on si tak mohl plně vychutnat ty její plné růžové rty.
Nemohl být spokojenější, Hana totiž spolupracovala, oba se tak přesunuli zpět na místo, kde předtím seděl a ani na moment se od sebe neodtrhli.

Volnou rukou hladil každou část jejího těla, a přitom se tak náruživě vpíjel do jejích rtů, až jim oběma chvílemi docházel vzduch. Zapřená o jeho rameno se její tělo tisklo k němu, až mu bylo v jistých slabinách těsno. Jak ona milovala jeho vlasy, nechápala, proč zrovna u něj je má tolik ráda. Prameny blond vlasů proklouzávaly mezi jejími prsty, dokud její druhá paže neobejmula jeho krk a nezatáhla jeho hlavu díky tomu dozadu. Z úst se mu vyšel spokojený povzdech. Lehce se tak od jistých partiích vzdálila a jeho volná ruka ji přirazila zpět. Bylo by docela jednoduché zbavit ji jejich krásných rudých plavek, ale tím by tohle potěší z toho, že si je jen kvůli němu pořídila zkazil.
"Vážně je to dobrý nápad," zeptala se, když ucítila prsty mezi svými stehny, jak se snaží odhrnout látku plavek. Místo odpovědi se však dočkala jeho dvou prstů v sobě, v dost příjemném tempu. Pravděpodobně, to asi byl velice dobrý nápad. Její tělo mu vyšlo vstříc a svoje steny tlumila v jeho rameni, což se mu očividně nelíbilo. Ne zrovna šetrným způsobem trhnul jejím culíkem dozadu.
"Měly bys ho nosit častěji," pousmál se, když se střetl s jejím na oko ublíženým výrazem. Mohl být o trochu jemnější, jenže všechno hrálo proti tomu. Její steny, to, jak vypadala v těch vyzývavých rudých plavkách, nešlo se dál krotit. 

Kombinace jeho, vířivky a téhle činnosti bylo něco, co nedokázala popsat slovy. Nikdy nic takového nezažila, neměla to s ničím srovnat a možná proto to tak příjemně působilo na její smysly. Až opět její tělo reagovalo tak jako vždy, krystaly. Mu to ani teď nepřekáželo, vlastně mu to dost lichotilo. Reagovala tak vždy, když to bylo příjemné až moc a on si to užíval, vypadala dokonale. Ten zvláštní pocit, když se toho lesklého kamene dotýkal, byl silnější než kdy předtím. Horká voda v protikladu, jak teď její tělo díky tomu chladilo. Potřeboval ji, nikdy nepocítil až tak velkou tužby být v ní. Cítit tu jemnost a to, jak se kolem něj, tak příjemně stahuje. 

Spokojeně se opět posadil do vířivky a vzal si něco malého z občerstvení. Hana se ovšem za ním nevrátila, když opustila koupelnu, ale posadila se na schodek, kde si taky něco malého vzala. Jahody v čokoládě, byli totiž velice lákavé a chtěla si snad vzít hned jak je spatřila. 
"Jinak k naší předešlé konverzaci, už tě něco napadlo?" To, jak si pohrál s těmi slovy v Haně vyvolalo vlnu studu s jistou dávkou zvědavosti, jaké to asi bude? Jen si to chtěla nechat na lepší příležitost.
"Napadli mě dvě věci, co jsem nedělala," zamrmlala a Keigo se na ni zvědavě podíval, opíral svou hlavu o dlaň vytočen tak, aby se dostal k občerstvení, "při jedné bych se musela opít a to dost, abych se odhodlala ti udělat striptýz. Na to byla spíš Falcon a ta druhá... No, řekněme, že to bude překvapení..."
"Striptýz zněl fajn, ale když je tu ještě něco... Třeba příště," řekl a na jeho rtech se objevil spokojený úsměv, Hana převrátila oči v sloup, podobnou reakci čekala, no pochvíli jeho úsměv vystřídalo, cosi neidentifikovatelného, "Alena ti dělala striptýz?"
Hana se zakousla do jahody, a jenom přikývla, neušlo jeho jestřábímu zraku, jak se její zorničky roztáhly a její tváře mírně zrudly. Vybavila si to a dost živě. Trošku kysle se zatvářil nad tou reakcí, proč ho to vlastně teď tak štvalo? Bylo hloupé, co jen pomyslet na to, že by žárlil na někoho, kdo ho neměl, jakkoliv ohrozit, když už vlastně nežil. Ovšem to děvče, pro jeho ptáčátko znamenalo hodně, dokonce si ji měla v plánu vzít, a tak se v něm usadil trn žárlivosti.
Při tom, jak pomyslel na to, že si Hana měla vzít Ali, mu jen na chvíli v jeho mysli zjevila představa jich dvou spolu. Sezdaní a snad jen na miniaturní moment tam uviděl i děti. No, představa zmizla tak rychle jak se objevila. Nemohl, momentálně na to bylo brzo a krom toho, pořád o něm nevěděla úplně vše. Tak nějak ho bodlo, měl by jí to říct. Nejen o otci, ale i o matce.

"Nelíbila se mi sauna," zkonstatovala, když zalehla do peřin a zmuchlala si přikrývku, kterou obejmula. Spokojeně se podívala na Keiga, který cosi ťupal do mobilu a mračil se.
"Všiml jsem si, že tě to neoslovilo, mě to přišlo celkem fajn... Musím si ráno vyřídit jeden hovor z agentury. Nějak mi zapomněli říct, že přijali zas praktikanty," utrousil mrzutě a Hana ho k sobě stáhla a políbila, aby mu snad aspoň trochu zlepšila náladu.
"Kdo by řekl, že relaxace ve vířivce bude tak náročná, že jsem z toho utahaný," lehl si obličejem k ní a na rtech mu hrál provokativní úsměv, její oči se lehce přimhouřili a probodávalo ho skrz na skrz. Dokud ji nepolíbil na čelo a přivinul ji k sobě. Hladil ji po zádech a snažil se, co nejjemněji dotýkat jizev, když přes ně přejel. V prvních chvílích při těch dotycích sebou cukala, ale pak se už jen držela a užívala si to, než její víčka ztěžkla úplně.

Možná to bylo tím, že předtím zauvažoval o tom, že by jí měl říct o rodině úplně vše, že se mu teď vybavilo, jak jako malý zachránil ty lidi při té autonehodě. Jeho křídla to cítila a on si nemohl pomoci, ale proč to teď bylo až tak živé. Tak intenzivní, jeho oči se prudce otevřely a on se posadil na postel. Sice mžoural, ale to, co jeho křídla vycítila byla Hana. Její nepravidelný zrychlený dech, a to, jak sebou na jednu stranu mlela, ze strany na stranu. V první moment si myslel, že jí něco bolí, protože už si noc předtím absolvovali večer strávený v koupelně, protože se jí otevřely rány a jak řekla Ida, ta látka musela ven. Jenže tohle bylo jiné, nekřičela zprvu, jen cosi mumlala, měl snad pocit, že rozuměl něco ve smyslu přestaňte a po tvářích jí tekly slzy. Měla noční můru. 
Další slova Hana už, ale zakřičela, Prosím, nešahejte na mě. Keigovi se udělalo zle, ty slova mohla použít jen v jediný moment ve svém životě. Jeho ruce se lehce třásly, jestli se jí zdálo o tom, nemohl se jí přece jen tak dotknout, a i když se to dělo vše tak rychle, jeho mysl vše prožívala zpomaleně. 
"Hano," naklonil se k ní, ale bez reakce, "Babybird?"
Vzlykání a dost nespokojené mrčení, nevydržel. Nevěděl, jak by ji měl vzbudit, a tak ji prostě objal a docela pevně. Probrala se, jenže to zděšení z toho snu bylo dost velké. Její ruce se zapřely o něj a jedna z nich pevně sevřela jeho rameno. Chtěla ho od sebe odtáhnout a on mohl jen děkovat, že ho nepraštila. Do reality jí vrátilo křupnutí a Keigovo bolestné zasyčení. 
"Kei...go," vysoukala ze sebe a povolila stisk i krystal zmizel, jeho hlava se zvedla, "já se omlouvám, já..." Když ucítil, jak se snaží posadit, pustil ji. Setřela si slzy a rozsvítila malou lampičku, aby se mohla podívat, co mu to vlastně křuplo. 

Klepala se, její ruce se třásly a ona pořád ještě v dost velkém šoku si přisedla blíž jen, aby se mu podívala na to rameno, které ho trochu bolelo. Přemýšlel, jestli to křupnutí bylo jeho rameno? Očima sklouznul k dřevěnému kraji postele, kde si všiml, že je rozbitý. Než se ozval ten zvuk, Hanina ruka ho pustila a chytla se právě dřevěné části.
Jen co ucítil její prsty na své pokožce, mlčky jí stáhl k sobě a přitiskl. Jeho křídla je oba dva obvinula, jako by je měla oba dva schovat před celým světem. Když se pokusila něco říct, přitiskl jí k sobě ještě víc. Ze všeho jí bylo tak úzko a líto, že se rozplakala znova. Neviděl jí často plakat, a přece jen teď měl nutkavost jí ochránit. Jeho objetí se ještě víc upevnilo a křídla se natiskla ještě blíže k nim. Vždy se tak schovával, když mu bylo nejhůř, cítil se tak bezpečně, a tak se o to bezpečí, co mu jeho křídla nabízela se podělil s ní. 

Ani jednomu se nechtělo vstát z postele, oba na sobě byli natisknutí a jeho křídla je obklopovala. 
"Neměl si něco vyřizovat," zamrmlala mu do hrudě, Keigo sklopil svoje oči k ní a pohladil jí po vlasech. Její teplý dech cítil i přes tričko, co si večer oblékl.
"Odložil jsem to na později... Míváš noční můry často?" Jeho hlas zněl tak opatrně, jako by se bál, že otázka, kterou položil mohla být až přes čáru. 
"Občas," zašeptala, vždy to přišlo tak nečekaně, byl zázrak, že k tomu nikdy předtím nedošlo, když u ní byl. Tohle bylo poprvé a málem mu ještě ublížila.
"Omlouvám se, nechtěla jsem..." Jeho prsty spočinuli na jejích rtech a znova jí pohladil, bylo to tak šetrné, jako by byla nějaká porcelánová panenka, a při větším přítlaku jeho prstů se měla rozpadnout.
"Když mě Commisson našla a já šel k nim do výcviku, každý večer jsem se budil s křikem a moje pírka byla namířená na dveře, pokaždé jsem čekal, že se otevřou a bude tam stát on... Nikdo však nepřišel... Ani on a už vůbec nikdo, kdo by řekl, že je to dobrý. Jen můj malý plyšový Endeavor a moje křídla, která mě vždy schovala..." Přišlo jí to tak tak líto, a tak povědomé, že se nemohla nadechnout a znovu začala plakat. Bylo zvláštní, že o otcích si řekli, ale nikdy ani jeden pořádně nezmínil jaká byla jeho matka. Posadila se a podívala se na něj.

"Táta... Nikolaus, tohle neví a nevěděla to ani Ali... Ví, že jsem to neměla doma lehký, ale na to jsem neměla žaludek to říct ani jednomu... To, že mě přehlíželi a devět let dělali, že neexistuji nebylo to nejhorší, co jsem u nich prožívala. Radka po mě v jednom kuse řvala a byla milá jen, když se jí to hodilo a něco potřebovala. Využívala mě a psychicky mě vydírala... V jednom kuse mi vyčítala, že nejsem děcko Patrika a když to přehnala, její quirk se spustil. Myslela jsem, že mi praskne hlava, pořád jsem jí slyšela, klidně i týdny... Můj nebiologický otec, mou přítomnost snášel čím dál tím míň. Nikolaus si myslí, že na mě nikdy nevztáhl ruku, protože jsem mu přišla s těmi křídly odporná, ale začal chodívat z práce tak znechucený, že mě začal mlátit. Věděla to, ale nikdy nic neřekla... Když mě poslala na internát, ani se na mě nepodívala, ale ta její spokojenost... Přišla jsem ji jako by mě prodala... Nenávidím ji," zašeptala poslední slova a zhluboka se nadechla, bylo zvláštní, že se k tomu odhodlala. Říct to nahlas. Její poslední slova, byla tak upřímná, jako nikdy předtím. Nic, co by naznačovalo, že by ji nějakým kouskem mohla mít aspoň trochu ráda. Jediné, co je spojovalo jako matku a dceru, bylo to, že měla její geny. A tím to končilo. 
"Rány na těle se zahojí, ale nikdy ty na duši," odmlčel se, jako by i on sbíral odvahu na něco, říct něco, co nikdo nevěděl, "očividně naše matky jsou stejné." Utřel ji její uslzené oči a Hana trochu nechápavě zamrkala.

"Ty jsi to nečetla do konce tu složku, je tak," zeptal se Hana přikývla, věděla, že ta složka byla dost velká, ale, jak mu předtím, řekla, bylo to jeho soukromí.
 "Když otce chytili, tak semnou utekla, protože se bála, že jí zavřou, ale v té době o mě už věděla Commisson a tak nás vypátrala. Žili jsme v jedné vlakové stanici. Nabídla jí nový život bez toho, aby někdo věděl, že je spojená s Takamim za to, že mě budou trénovat... Moje matka žije, vím, že jsem to podal, tak jako by byla mrtvá... Po tomhle si myslím, že zvládneš mého otce lépe než setkání s mou matkou."
"Taky jsem se schovávala v křídlech, jen ty tvoje a Alenky, jsou na to lepší a hřejí," řekla z ničeho nic a Keigo se pro ni natáhl, opřela se zády o jeho hruď a jeho křídla je znova obklopila.
"Takto," vtiskl ji polibek do vlasů, Hana se usmála a znova zavřela svoje víčka. Bylo to tak příjemné, a tak moc dobře jí bylo v jeho přítomnosti, že znova usínala. 
Keigo věděl, že by měli jít na snídani, no nechtěl se teď od ní hnout a už vůbec jí nutit k tomu, aby se šla někam najíst mezi lidi a když viděl, v jakém je stavu. Podíval se, jak se jí opět klidně zvedá hrudník a jen se usmál. Snídaně počká, nebylo kam spěchat.

Když se znova probrala měla o dost lepší náladu, ten pocit té úlevy, který se jí šířil po celém těle, bylo to tak osvobozující. Chvíli jen tak pozorovala Keiga, jak sedí na balkóně a na stole před sebou má její šedí pracovní notebook a s někým hovoří. Ani si nedovolila tipovat, kolik je a jak dlouho spala. Jediné, co jí teď zajímalo byly chutně vypadající croissanty a konvice s čajem, které měl Keigo postavené na stolku. Potichu vstala a prošla jen v dlouhé noční košili kolem Keiga, který hovořil s jeho asistentkou z agentury. Pohladila ho po rameni a jeho oči se upnuly na ni. Pozoroval, jak si nachystala jídlo a s chutí se do ní pustila, přitom však stále hovořil s asistentkou. 

Bylo to na déle, než očekával, dobře nechápal, kde se toho tolik zase nakupilo. Nebo to také mohlo být tím, že se už sám osobně moc do chodu agentury nezapojil a když se jí naskytla příležitost tak jí očividně chtěla využít. Hana už dávno dojedla a stihla i svou pozdní ranní hygienu, a tak teď s hlavou opřenou o ruce spočívala na stole a pozorovala Keiga. Nikdy ho tak precizně neokukovala a musela uznat, že tento mladý muž měl vážně, co nabídnout. Nechápala, kde se to v ní vzalo, no její noha spočinula mezi jeho stehny a opatrně se s ní dotýkala jeho slabin. Jeho tělo ztuhlo a napnulo zároveň, no až na malý povzdych si zachoval dost klidný výraz a dál pokračoval v rozhovoru. Jen na malý moment jeho oči našly ty její a daly jí najevo, že nemá provokovat, když řeší práci. Na což se jen provokativně usmála.

Nechtěla přestat, a tak se její doteky docela zintenzivnily, no pořád se na její vkus stále dost dobře držel a ona měla chuť ho najednou trochu potrápit. Její noha opustila jeho rozkrok a on si možná až předčasně oddychl, stačila jen chvilinka jeho nepozornosti, když mu jeho asistentka cosi ukazovala přes videohovor. Zmizela.
Neseděla na židli a když ucítil něčí prsty na lemu svých kraťasů ztuhl nanovo. Tentokrát to dalo větší práci udržet si klidnou tvář, šlo to jen ovšem na chvíli. Do doby, než ucítil její teplý dech a měkkost jejich úst. Jeho nehty se zaryli do dřevěného stolku, že za sebou nechávaly rýhy. Nepřestávala, bylo to až mučivě pomalé, opatrné až mu přišlo, že tohle... Došlo mu to, o to víc, ho překvapilo, že si k tomu vybrala právě tuto chvíli. Jeho tělo se začalo čím dál tím víc napínat a jeho kontrola nad tím, aby působil klidně se rozpadala, jak domeček z karet. Bylo to moc příjemné, aby se nijak hlasově neprojevil, jeho obličej se trochu svrásčil. Čehož si všimla i osoba na druhé straně obrazovky.

Nevěděla, jestli to dělá dobře, Keigo se vážně snažil, no jen, co měl odpovědět na její dotaz, ohledně toho jeho výrazu, zabouchl notebook. Zády se pořádně opřel o opěradlo židle, jeho hlava se zaklonila dozadu a z úst mu vyšel slastný povzdych. Překvapilo jí to, ale i tak pokračoval a on se po tom, co ty příjemný pocity, které mu způsobovala vstřebal, se na ni podíval. Jedna z jeho rukou spočinula na její hlavě a prsty zabloudil do jejích vlasů, zatímco ta druhá pevně sevřela okraj židle. Byl rád, že balkón, na kterém se nacházeli byl v dost velké výšce, takže sem nikdo neviděl a zábradlí mělo výplň.
Jeho oči byly pevně sevřené k sobě, nebyl moc schopný se na ni dívat, nebylo to sice poprvé, co tohle zažil, ale rozhodně to bylo poprvé, od osoby, ke které něco tak silného cítil. Nedalo se to porovnávat, a tak se snažil si to aspoň, co nejdéle vychutnat. Jeho dech byl přerývaný, jen stěží dokázal teď pro změnu on, krotit svůj hlas tak, aby nebyl slyšel a jeho tělo se začínalo pnout ještě víc.
"Baby~Bird~," zasténal a s dost velkým sebezapřením jí chtěl od sebe odtáhnout, no všechno se znenadání seběhlo tak rychle. 

Hana se postavila a vlastně dost rychlím a rázným krokem opustila balkón a mířila do koupelny, na tohle neměla žaludek. Ještě chvíli tam seděl a vstřebával ten pocit slasti, kterým jim projel, než se trochu schopný postavil, popravil kraťasy a došel za ní. Hana si propláchla ústa a vyplivla obsah do umyvadla, při tom pohledu Keigo uhnul pohledem. Chtěl tomu zabránit, no jen, co se pohnul a přestal se kontrolovat... Stalo se, no Hana nevypadala, že by jí to nějak překáželo a v něm se nad všechny ty vyčítavé pocity usadila spokojenost a ten příjemný pocit toho, že v něčem byl u této mladé ženy první. Co zkusila jen s ním a nebyl to On.

kapitola 29 <---   ---> kapitola 31