Butterfly effect - Kapitola 27

Tak nový dílek, je tu!

Neboť se teď snažím, konečně psát moji Absolventskou práci, 

tak dílky už nebudou tak pravidelně.
Takže mi popřejte hodně nervů a hlavně ať mi to odsýpá. 

Pěkné čtení. 

Hana seděla na Keigově posteli v tureckém sedu a fénovala si svoje vlasy, které by už nestihly uschnout, kdyby je nechala takto. Trochu ji překvapilo, že má tady i fén, ale nějak to nekomentovala. Za další ona taky fén častěji používala na to, když něco polila, než k čemu byl tak úplně určen.
Mobil jí zavrněl a Hana se pro něj natáhla. Chvíli nechápala, o čem to Ida píše, ale nakonec jí to došlo a zamračila se.
"Co ten výraz," sedl si na kraj postele a sledoval, co hezkému mu poví.
"Nechceš být táta, že?" Keigův úsměv pomalu mizel a vystřídal ho dost nechápavý výraz. Ne, že by nerozuměl slovům, ale význam, proč o tom mluví? Z nějakého důvodu pomalu očima sjel k jejímu břichu a Hana se rozesmála.
"Ida mi napsala, kam se mám stavit na vyšetření a na prášky, protože mám už jen pár posledních a potřebuji nové balení. A podle tvého výrazu soudím, že bys vážně nerad byl tátou." Vypadalo to snad, že se urazil. Jeho pírka se lehce načepýřila, Hana vypla fén a natáhla se k němu a pohladila ho po zádech.
"Nebo bys chtěl mít už dětičky," zavtipkovala, no, Keigovi se tohle téma očividně nelíbilo až se trochu zarazila. Nervózně si promnul ruce, a nakonec se na ni znova podíval.
"Momentálně ne, Babybird. Venku jsou pořád nebezpeční lidé," usmál se a snad se i trochu uvolnil.
"Ti tam budou, ale furt," odsekla a zadívala se na něj. Nechtěla děti hned, ale věděl, že je chce v budoucnu. Proč jí teď, ale přišlo, že on je nechtěl vůbec?

"Víš, že děti jednou, chci, že ano? Sice ne hned, souhlasím venku lítá chlap, kterého se děsím víc než Tomurových pěti prstů na mém krku, ale až ho chytím, tak bych chtěla," podívala se na něj a Keigo si nervózně prohrábl vlasy. Nikdy o tom nepřemýšlel, že by se on někdy chtěl stát rodičem. Práce mu v tomhle byla nejvíc. Ne, že by děti byly úplně nemožné, no nedokázal si tak úplně představit to dát dohromady, už jen tenhle vztah byl dost náročný. Kdyby Hana nedojela ani si netroufal pomyslet, kdyby měl cestu do Musafatu za ní. Nechtěl to s ní skončit, jen k tomuto možná jen ještě nedozrál. Mohl to u ní chápat, byla to žena a krom toho starší o něco od něj. Jeho přemýšlení nad tímto protnul až její hlas, který mu připomněl, že by se měli vydat do té nemocnice zjistit, co vlastně za zranění utrpěl.

Na to, jak se bál, že by mohla kvůli tomu být nějak podrážděná, se projížďka do nemocnice konala docela v dobré náladě. Hana seděla u okna a pozorovala ulice a občas se na něco zeptala. Nevypadala, že by jí ta malá ranní neshoda nějak rozhodila, až začínal přicházet na to, jak v těchto věcech byla tolerantní a snad až vyspělá. A taky chtěla mít jasno, no úplnou odpověď na to, zda by chtěl být rodičem ji nedokázal dát. Když měli u sebe Koto šlo to, bylo to docela i fajn, ale to měl volno. Už tak jeho otec, když chodil po nocích nebo přes den dělat svoje věci, tak ho nevidíval. Někdy i měsíce.
Jeho jestřábí zrak se opět zaměřil na Hanu, vážně by ona praštila s prací s její workoholickou povahou? Nebo, jak si tohle vlastně představovala, omezí ji? Tohle nedokázala jeho mysl zpracovat. Jedno věděl, ale jistě, nechtěl se o ni momentálně s nikým dělit. Tu její pozornost a to, co mu dávala si chtěl vychutnávat dokud mohl.

"Takže ruku a nohu jsme vám dali do kupy, ale chce to pár dní klid a nenamáhat je extrémně. Ovšem vaše křídlo je na tom hůř, ten sval není roztrhlí, ale měl jste ho natrhnutý. Takže jsme ho dali taky do kupy, ale... Bude to chtít aspoň měsíc, aby se předešlo opětovnému natrhnutí nedej bůh roztrhnutí. To by bylo na dost delší dobu," zvedla k nim mladá doktorka svůj zrak a Hana se podívala na Keiga. Už teď věděla, že budou protesty, na to znala i Falcon, byla to ona v bledě modrém.
"Já, ale nemůžu být měsíc mimo, to nejde. Pokud je to v pořádku tak..."
"Protože když se ti to roztrhne, tak se na tři až čtyři měsíce rozloučíš s létáním a až budeš moci pohnout tím křídlem tak budeš chodit další měsíce na rehabilitace kvůli tomu, abys mohl létat. Je to dost individuální. Chceš vědět, jak pak to vím," odtrhla svůj pohled od doktorky, která jen přikývla, že ta žena má pravdu a Hana přistoupila ke Keigovi, "Když měla Falcon naverbovala, zašla jsem za ní na jedny rehabilitace, vždy vydržela hodně... Ale brečet jsem ji viděla za život snad dvakrát, když jí Collector rval s Martinem ze zad křídla a při těch rehabilitacích." Keigo se zadíval na doktorku, která se nadechla a trochu se ošila.
"Slečna má pravdu, křídlo, které se nemůže po dobu zpevnění a srůstání toho svalu hýbat, tak trochu zakrní. No a následné rozhýbávání je dosti bolestivé, musí si opět zvyknout, jak na ten pohyb, tak i na váhu, kterou musí unést. Takže i tak by to trvalo, než by se vrátilo do původního stavu. Pokud na to fakt moc trváte, tak aspoň něco přes týden, ale můj názor víte. Mějte se."

Celé to nějak zpracovával, nikdy se mu tohle za jeho život nestalo. Přišel o peří, občas trochu pochroumané křídlo, ale s jeho regenerací to bylo vše v pořádku. Jenže tu se jednalo o sval ne vyloženě o křídlo, jako spíš jeho záda. Vše muselo být poprvé, ale proč zrovna teď?
"Tak tohle nevím, jak vysvětlím. Mám sakra práci," zavrčel nespokojeně a Hana na to raději nic neodpovídala, říkat mu něco na to, už nemělo cenu. Její názor věděl i té doktorky.
"Do agentury," utrousil a řidič se rozjel, tentokrát to byl on, kdo se cestou díval z okna a pozoroval obchůdky a billboardy.  Auto se na chvíli zastavilo, byly kousek od jeho agentury a stáli na červené, jeho oči upoutala malá kavárna, která tu asi byla nová. Nepamatoval si, že by tu byla.
"Dáš si kávu," otočil se na Hanu a ta přikývla, nemusel ani řidiči říkat, ten zastavil na druhé straně a oni si v klidu došli až k ní. Neobešlo se bez jistých návalech lidí, kteří chtěli ukořistit nějaký autogram, a dokonce i fotku, což se jí prostě nelíbilo. Držela se kousek za ním, aby mu dala opět ten prostor. Nebavilo jí se tu prodírat tím davem, co tu stihl vzniknout. Hawks zašel do kovárny a ona raději zůstala venku, ani mu neřekla, co chce. No, ale aby se tou malou kavárnou prodírala, to opravdu raději oželí svoje cappuccino s vanilkou. 

Byla však překvapena, když jí Keigo podal její kelímek a ona zacítila tu příjemnou chuť cappuccina s příchutí, kterou si dávala snad pokaždé. Až se usmála, dokonce jí před tím davem obdařil polibkem na tvář, protože si všiml, jak se na něj usmívala a jí to dost překvapilo, že to udělal neveřejnosti.
Trefil se, věděl, co má ráda. Tohle ji kupoval docela často až se to zdálo dost dávno, kdy se s ní snažil sblížit.
"Vy jste ta modelka z té nové kolekce," zaznělo trochu víc nahlas, než zprvu asi mělo a několik očí se upřelo na ni a Hawkse, který vypadal dost překvapeně. Hana byla v jeho očích modelkou o tom nepohyboval, ale že by si ji někdo spletl?
"To je Pro Hero Deilephilia," ozřejmil a mladá dívčina, která se prodrala davem přišla k těm dvěma blíž. Držela v ruce časopis, který vyšel tohle ráno a našla stránku, která byla věnována jemu a jeho nové kolekci. Dokonce i Hana nahlédla do časopisu a to cappuccino, které měla v ústech vyprskla. Mohla děkovat, že tam nikdo nestál. S rudým obličejem drapla Keiga za bundu a mizela z dohledu lidí přímo do jeho agentury. 

"Slečno tam, ale nesmíte," řekla rázně ta blondýna ze včerejška a Hana se zastavila. Hawkse pustila před jeho agenturou a nebýt toho hlasu asi by i v té cestě schovat se na toaletu pokračovala.
"Ona je tu semnou, Pro Hero Deilephilia," ukázal na Hanu a vzal stejný časopis, co držela dívka z pultu recepce. Jen, co se dveře výtahu zavřely si Hawks našel přesně tu stránku, kde měl pocit, že doopravdy byla jeho Babybird. Nikdy se o merch nezajímal, ale nikdy by nepropagoval něco, co se mu nelíbilo, takže i tyhle věci mu prošly občas pod rukou.
Všiml si, jak nervózně vytáhla mobil a přepisovala číslo z vizitky a okamžitě ho vytáčela. Byla to ona, dokonce tam měla svoje jméno.
"Můžeš mí říct, proč jsem v tom časopisu Junko?" Na formality momentálně z vysoka kašlala, chtěla vědět, jak se soukromé fotky, které mohly maximálně do Renjirova portfolia dostat na stránky časopisu. Hana dala telefon na hlas a dost pevně ho stiskla.
"No... To se teď snažíme s Renjirem vykomunikovat, protože krom toho, že jste za to nedostala ani honorář tak mu ten foťák asi i zašantročili, naštěstí fotky má stáhnuté u nich. Někdo jeho foťák sbalil i s fotoaparátem hlavního fotografa, protože jsme ho tam včera nechali."
Po celou cestu až do jeho kanceláře se Hawks snažil nesmát, ale jen co vkročil dovnitř, rozesmál se. Hana tam jen zůstala vyděšeně stát a tápat v téhle pro ni bezvýchodné situaci.
"Chápete vy dva, že je fakt divný že jeden Pro Hero fotí druhému Pro Heru merch a k tomu mě díky tomu poznali na ulici, když jsem byla s ním," zavrčela do telefonu, protože se do jejich rozhovoru přidal i Renjiro.
"Už vidím ty titulky, Pro Hero Hawks chodí s evropskou modelkou," ozvalo se z telefonu a Hawks vyprskl ještě víc. 
"Renjiro, už ti někdy vyhrožoval Pro Hero s povolením v jiných zemí zabíjet? Jestli ne, chceš to měnit?"
"Hana-san v klidu to se nějak vykomunikuje," zkusila Junko, no Hana to tak růžově neviděla. Že ona se na něco takového nechala ukecat.
"Pokud jste u Hawkse může zavolat nadřízeným a dáme to tak nějak dohromady." Junko se očividně nevzdávala, Hana však měla jasno. 
"Já si myslím, že nic vykomunikovat ani nepůjde, vždyť je to v časopisu," vypla hovor a dopadla na pohovku, kterou tam Hawks měl. Vlastně z téhle situace byl na jednu stranu nadšený, Hana byla nádherná a ty fotky byli povedené, dokonce jí tam nechali i její jizvy, tedy tu co měla na ruce na těch zádech to moc vidět nešlo. Hlavně se mu líbil fakt, že jeho přítelkyně mu nafotila jeho merch, měla sice pravdu, že je divné, když Pro Hero fotí druhému Pro Heru merch, ale konečně přece jen mohl tak trochu naznačit, že s ní chodí. 

Hawks s ní seděl na pohovce a hladil ji po vlasech. Utěšoval ji. Následný videohovor nedopadl úplně podle představ, ale to ona sama věděla, že to tak dopadne. Nakonec se domluvili na tom, že za sponzorují její merch a návrhy, hlavně tedy potom, co se zjistilo, že je NO.1. CZE, pořád tam byla na jednička a na to se tu dost slyšelo. Druhý videohovor bylo Hawksovo podávání zprávy o té misi, co měl, která se dobře moc nevyvíjela a když došlo na lámání chleba a jeho následném volnu. Bylo zle. Jistěže se jim to nelíbilo, bylo jí to jasné, už od doby, co Hawks pořád mluvil o práci. Takže zasáhla ona, odsunula ho se židlí pryč a nasadila ten svůj divný tón, s kterým se s nimi bavila normálně, ale přece jen v to bylo něco jiného. Až po její přednášce o křídlech a o tom, co se stane, když si to křídlo odrovná. Lepší měsíc, než aby jejich nejlepší agent skončil na tak dlouhou dobu mimo provoz. 
Nejhorší mu na tom všem, ale přišlo, že když se zeptala na Haninu poslední misi, o které se dozvěděli a museli též podat zápis z ní, neodpustila si do ní rýpnout.

Kdybyste dokončila náš program bez přerušení, určitě by se to nestalo, zopakoval si v hlavě ta slova a ušklíbl se. Kdy začali být takoví? Hlavně tedy na ni, zezačátku se docela snášeli. Obě strany. Ano, musel ji sledovat, ale pořád se k sobě chovali slušně. Bez urážek či posměšných poznámkách. No teď mu přišlo, že tohle začíná být dost osobní. Šlo-li o práci šlo to, ale jak přišli na to, že s ní chodí.
"Co kdybychom vypadli z města, když mám teď to volno a zajeli někam do wellness," sklonil se k ní a Hana se usmála.
"Chtěla jsem se zeptat, co by si chtěl zkusit podniknout v páru, když jsem přijela. A i když to není zrovna fajn průběh, proč máš volno, jsem ráda, že jsi to navrhl. Tedy akorát, chtěla jsem se porozhlédnout i po Fukuoce," řekla a Keigo souhlasně přikývl, vždyť tam nemusí být celé jeho volno. 

"Babybird, proč jsi chtěla tu databázi hackerů," zeptal se a jeho ruka spočinula ne její tváři. Všiml si, jak se zatvářila, zkřivená tvář až do něčeho bolestného. 
"Tak ji otevři," řekla a Hawks přešel zpět k notebooku, kde ji vyhledal. Nebyl až tak v zdatný v těchto věcech, co se týkalo počítačů. Když se mu po obrazovce rozletěli můry, málem slétl ze židle, jak se lekl. Když se obraz vrátil, počítač mu sám, našel jedno jméno a on se otočil na Hanu, která teď byla na svém notebooku a přešla k němu.
"Ty?"
"Lhala bych, kdybych řekla, že na to období moc pyšná nejsem," ucedila a Keigo chvíli zpracovával jisté fakty. Hana byla...
"Ty fakt patříš za mříže," opřel se a prohlížel si ji, položila notebook vedle toho jeho a zapřela se o opěradla tak, aby mu viděla přímo do očí.
"Ale Birdie, já v té době byla pod zákonem, nezletilá. Za další potřebovala jsem taky z něčeho žít, tak jako zbytek těch dětí z internátu. Praxe začali až ve čtrnácti a od patnácti jsme teprve dostali něco málo za to, vše totiž zabavil internát. Žádné kapesné nic. A dítě potřebuje nové boty a oblečení, když roste, každý dělal, co uměl, abychom si pomohli," usmála se a narovnala se. 
"Dělala jsi to pro ostatní, i když tě mohli vyloučit jako Hera?"
"Ne, u nás i bývalí villain může být později Hero za určitých podmínek ovšem a zárukou někoho od profese. Je to zdlouhavější, ale možné." Hana mluvila dost klidně, jako by to bylo u nich snad na denním pořádku. Jejich stát byl vážně divný od toho jeho. Co by za tyto informace dali jeho nadřízení, vyšlo mu na mysl ani nevěděl jak a odkud se to vzalo. Hana popošla k oknu a dívala se z něj. Ošil se, přišlo mu nějak slabo až možná zle. Následná myšlenka totiž byla o tom, co kdyby se to dozvěděli nebo by jim to dokonce řekl? Nikdy...
Až teď pochopil, že mu začíná důvěřovat a tyhle malé střípky, které pomalu servíruje, mu ukazují, jak moc mu věří. A když ji zradí tak se mohl těšit na to, že to, co o ní věděl, ho pravděpodobně zlikviduje.

"Mohl bych tě o něco poprosit?" Seděli opět u něj v bytě a společně večeřeli. Po cestě z agentury, kdy měli mezizastávku u doktora, kterého domluvila Ida, ji Keigo prosil celou cestu, aby udělala to rizoto, co měli na Silvestra. Ona si spíš říkala, že by se mohli někam jít najíst, no nakonec byl tak otravný a ona souhlasila. Takže společně seděli u večeře a jedli rizoto, bylo to příjemné. Hana jen přikývla, ať pokračuje a Keigo trochu uhnul pohledem. 
"Mohla by sis se nabourat do zařízení, když ti dám IP adresu, tak aby to ten dotyčný nepoznal. Pomohlo by mi to aspoň trochu zjistit, pro koho pracovali ti lidé, na kterých jsem dělal," otočil se zpátky a Hana se zamyslela.
"Nemáte na to tým nebo tak něco, technický podpůrný tým..."
"Mám, ale..." Hana se zadívala na Keiga, tohle vypadalo, že to nechce tahat mezi více lidí než bylo očividně třeba. Hlavně ne pro nezasvěcené a v jejím případě to sice platilo taky, ale ve finále jí to vlastně nemuselo zajímat, protože má své práce dost.
"Co potřebuješ z toho zařízený zjistit. Pokud budeš chtít něco stáhnout bude to trochu náročnější, pokud to bude velký obsah dat, na dálku je to vždy těžší, než kdybys tam dal flashdisk a stáhl to. Mohla by tu být i možnost vytvoření "Shadow", což by udělalo kopii, celého toho zařízení, takže bychom mohli prohledat všechno a pak stáhnout jen potřebné. Ale je ti jasné, že v mém případě budu dělat nelegální věc, protože na to nemám oprávnění, že ano. A kdyby to vyplynulo napovrch, tak se dostanu do disciplinárního řízení. A my dva víme, jací jsou tvoji nadřízení ve vztahu semnou," skončila svůj monolog a Keigo sklopil zrak. Ano, uvědomoval si to a moc dobře. Jenže tohle napůl souviselo s jeho prací na LoV a on to potřeboval vědět. Problém byl v tom, že to jeho zaměstnanci v agentuře nevěděli a ani o tom vědět nesměli, takže mohl poprosit jedině Hero Public Safe Commission, jenže po nedávných událostech by to nemuselo dopadnout nejlépe. Takže na vše sám.
Možná by i zavtipkoval nebo ji trochu vyhecoval, no opak byl pravdou. Cítil se dost zvláštně už vlastně od toho, co mu řekla, že je Moth. A on možná trochu sobecky vycítil příležitost, že by mu mohla tento problém pomoci vyřešit.

Hana přiložila k jeho ústům prst, aby nemluvil. Její tvář zdobila netypická klidnost, která ho možná trochu lehce vyvedla z míry.
"Budeš přikyvovat, dobře?" Hawksův následný výraz byl zcela nechápavý no i tak si Hana byla jistá, že pochopí.
"Děláš pro Commission nějakou speciální práci." Přikývl, musela použít ty správná slova. Tajná, to by na to nemusel ani přikývnout.
"Ta práce je tak unikátní, že o ní nikdo nesmí vědět." Přikývl.
"Ti lidé mají někoho technicky zdatného u sebe a sám si na to netroufneš." Přikývl.
"Bojíš se, že technický tým Commission, po tom nabourání by tu práci neudělal, tak jak bys chtěl." Přikývl.
"A i kdyby toho byli schopni, mohlo by to trvat dlouho anebo by to nemuselo dopadnout, podle plánu a práce by byla v čudu." Přikývl a Hana lehce posunula prst z jeho úst.
"Je ti jasné, že jak na to někdo dojde a ty se mě nezastaneš, nedej bože mi se rozejdeme a ty mi to takto vrátíš, tak si můžeš být jistý, že můj otec nebude jediný, kdo po tobě půjde," řekla spíš, jako dodatek, nečekala, že Hawks vážně přikývne. To, jí vlastně vyčarovalo na rtech úsměv a spokojeně se narovnala na barové stoličce.
"Takže, co by ti vyhovovalo víc? A jo, jen malá připomínka k mé kriminální činnosti se vztahuje taková podmínka a to, žádní mrtví z tvé strany."
"Nemám v plánu nikoho zabít, ale beru na vědomí. Spíš, asi to, co si nazvala "Shadow", protože nevím, co všechno z toho chci stáhnout."
"Dobře, budeme potřebovat nový notebook a taky si musíš říct, kdy budeš chtít tohle provést, protože, jak to vytvořím a on tam něco nového pár minut na to něco přidá, my to neuvidíme. Krom toho, nebudeme moct nic upravovat, přidávat ani to nelze stáhnout v daný moment. Můžeš jen procházet, čím kratší dobu tenhle stín funkční, tím tu bude menší šance, že na to dojdou, pokud jak tvrdíš jsou tam lidé technicky zdatní. Ale neboj, nejsou to minutu ani hodiny, ale tak dva dny maximálně, pak už je to riziko větší. Pokud to není větší génius než já a nevyhodí nás okamžitě. Jinak výhoda pro tebe, i když na to dojde, objeví se mu tam ty můry, takže nenabere podezření toho, že by na nich dělal někdo z té dobré strany," usmála se a nabrala si další sousto.
"Vážně ti to nevadí, pokud by to bylo riskantní..." Možná až do teď si byl jistý a najednou sám couval, na což se od Hany dočkal jen pokrčení rameny.
"Jako Moth nejsem už moc aktivní, vlastně poslední věci, jako Moth jsem dělala ještě u nás, když se nedostalo spravedlnosti tam, kde jsme nemohli udělat nic po právní stránce. Tak ho roznesli většinou jeho kolegové na kopytech, myslící si, že jsem na něj měla spadeno nebo jsem byla najata konkurenčním gangem. V tomhle světě nemusíš být aktivní roky, takže pokud by na to ten dotyční přišel a mě jako Deilephilii nespojí s Moth můžu být klidná. Krom toho najít náš signál bude těžké, takže se nemusíme bát, že by zjistil, adresu a tím to dal nějak do kopy."
 
Hana dopisovala nějaké věci na sedačce na notebooku a podle toho, co koutkem oka zahlédl se jednalo o tu misi. Seděl tam s ní tak potichu, a ještě jednou si prohlížel ten článek, kde byla.
Přidávala tam soubory, které nesly název seznam nalezených zbraní, seznam nalezených částí, seznam majitelů. Musel se trochu ušklíbnout, když viděl žádost, kterou na ně měla. Žádost o proplacení části letenek pro oběti, nebylo to tím, že by se mu to nějak nelíbilo, spíš z toho důvodu, že si byl po dnešním rozhovoru jistý, že to smetou ze stolu. Podle všeho ne každý měl na to, aby si mohl dovolit cestu do Japonska a neboť si Collector vybíral i chudší lidi, ti neměli vůbec žádnou šanci a z toho plynula otázka. Kdo to do teď platil? 
Jeho zlaté oči se trochu podezíravě na ni upnuly, že by Hana? Měla agenturu, no nikdy ho nezajímali takovéto věci. Papírování, administrativa, zápisy s misí, které většinou prezentoval ústně, než aby je napsal a poslal a další mnoho věcí kolem toho. Ho zajišťovala v tomto Hero Public Safe Commission, která mu dost usnadňovala práci, krom toho měl na to lidi, kteří se o to starali. Takže ho dost zajímalo.
"Jak se vede vlastně tvojí agentuře," prohodil jen tak a Hana se narovnala, konferenční stolík byl nízký, takže se u toho hrbila. Možná si to vážně měla do kuchyně, ale tam byli zas nepohodlné židličky.
"Dobře, dokonce se zvažuje, že bychom začali přijímat praktikanti," zívla a podívala se na něj, nevypadal, že by ho odpověď uspokojila, "Vyklop to."
"Všiml jsem si té žádosti a docela mě zajímá, jak to vlastně všechno platíš. Vím, že tě platil Best Jeanist, ale ty teď pracuješ sama na sebe a máš agenturu. Vím, že potřebuješ mít i ty příjem, aby si agenturu obstarala i se zaměstnanci. A neboť vím, jak je velká tvoje agentura, překvapujeme, jak i když tě tu skoro nikdo nezná a tím nemáš nějaké příjmy stále dokážeš fungovat?" Hana si položila svůj loket na opěradlo a o dlaň si opřela svoji tvář. Nic nenaznačovalo tomu, že by ji otázka, jakkoliv zneklidňovala.
"Až přešlo období, kdy jsem byla Moth a dostala se do programu Hero Public Safe Commission, tak po něm jsem vytvořila, hodně programů, které mi dost vydělávají anebo jsem napomáhala na fungování některých sítích. Dokonce je používaní i tvoji nadřízení. Po tom skoku ze mě udělali nezpůsobilou a účty zmrazily, neboť jsem neměla nikoho a žila sama, ale peníze dál chodily. Best Jeanist je pak dokázal rozmrazit a já měla opět přístup ke všemu. Takže mám spoustu peněz, nepočítaje ty z akcií, které můj otec na mě stihl přepsat. Takže moji agenturu Elster a dokonce i ty letenky si můžu dovolit platit, ale neboť je to společná práce všech v čele semnou, tak jsem si říkala, že bych mohla zainteresovat i jiné lidi. Není to jediná žádost, už jsem je poslala i do některých zemí a dopadly dobře jinde zase ne."
"Si strašně skromná na to, kolik peněž máš, když vím, v čem bydlíš," položil časopis na své nohy a nespouštěl z ní svůj pohled.
"K čemu by mi to bylo, stačí mi, co mám. Malý byt, několik dobrých přátel, práci, která mě ještě stále baví kupodivu a strašně fajn přítele. Jen bych ho tedy mohla vidívat častěji, což se mi teď trochu splní, když si vezmu, že mě vlastní podřízení vylifrovali z agentury s tím, že si mám udělat volno a pokud se jedná o práci, vše budu řídit přes notebook. Takže jsem možná ráda, že nejsem v této situaci jediný mrzák, protože jak bys někam odletěl, tak bych ti tu okupovala byt. A po tomto," ukázala na fotografie v časopisu, "bych ani nevycházela."
"V čem ti to tak vadí?"
"Mě nevadí se nafotit, kupodivu mě to i bavilo i s Nitou, když jsme občas někam zašli, jen ten následný poprask a spousta lidí, mi nepřijde tak úplně sympatická. Mám ráda svůj klid."
"Jinak když si byla zabraná do vypisování zprávy, tak na tvůj fanklub... Tedy na Instagramu se objevil nový hashtag s názvem hawphilia a jsou tam fotky tebe a mě z dnešního rána, a dokonce z našich prvotních společných misí, takže po tomto už nevyjdeš ani z bytu v Musafatu."

kapitola 26 <---   ---> kapitola 28