Butterfly effect - kapitola 26

Nový dílek je tu!
Příjemné čteníčko.

----
Upozornění obsahuje NSFW scény.

Ta bolest, kterou cítila, když se otočila nebyla nic s porovnání s tím, jak jí třeštila hlava. Nebyla nemocná, to si byla vědoma, ale včera toho moc nevypila, což nebyl tak dobrý nápad. Její oči se zaměřily na postavu ležící vedle ní, spokojeně spal. Ta jeho klidná tvářička působila mileji než včera večer, nad tím se, ale ušklíbla. Byla v ten moment vytočená, cítila se provinile a k tomu, aby vážně vybouchla a že to vlastně i uměla chybělo opravdu jen málo. Mohl být rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Sice její schopnosti jí byli teď k ničemu, když je nemohla ani použít, ovšem to by jí nezabránilo být pěkně hnusná mrcha a vyčíst mu opravdu všechno. To ženy umí, být vyčítavé mrchy.

Její pohled spadl na jeho ruku, kterou měl v ortéze. Některá poutka byla povolená, takže mu tohle doktor nedával. Nehledě na to, že ta noha, na kterou včera kulhal byla nateklá. Toť asi vše k pěknému ráno a že to bylo pěkné ráno. Probudit se vedle něj byla změna, velká změna. Velice příjemná.
No momentálně působili, jako dva mrzáci. Spokojení mrzáci?
Hana se lehce natáhla k němu a políbila ho na tvář, možná by dělala po ránu jiné věci, ale ta noha opravdu vypadala nehezky. Takže se pomalu vyšourala z ložnice, které si ráno chtěla užít víc a vybrala se směrem k té velké lednici, kde do sáčku nechala napadat led. Najít utěrku bylo kupodivu snazší, než si zprvu myslela a pak vyrazila zpátky.

Položit něco tak ledového někomu na nohu, když spí nebyl nejlepší nápad, no následná vykopnutá noha minula její obličej. Keigo se vyděšeně zarazil a zůstal pohledem na Haně, která se smála. Tohle nebyl jeden z nejlepších budíčků, ale za ten její úsměv to stálo. I když jí pravděpodobně mohl vykopnout zuby. Možná by utrousil ještě nějakou poznámku, na to že je nezodpovědná, ale nakonec to v sobě potlačil. Vážně mohl děkovat všem svatým, co u něj v ten večer byli, protože tu ještě pořád byla.
"Odplata, Babybird," pokýval hlavou, bylo to zas dlouho, co jeho ústa vypustila tu přezdívku ven. 
"Ne, Birdie. Jen tvá noha potřebovala led. Víš, že jí máš nateklou," postavila se na nohy a u toho vypustila ještě několik nadávek, držíc přitom svůj bok.
Vyhrnula tričko a podívala se na to zarudlé místo, vypadlo to líp než pár dní pozpátku, ale pořád to tam bylo. Jako by nestačilo, že těch jizev měla víc než dost.

Ignorujíc její otázku se Keigo naklonil, aby si prohlédl aspoň z dálky, to, co měla na boku a vlastně i na zádech? Trošku zapátral v hlavě, co mu včera řekla a došel k závěru, že se to nějak neshoduje s tím, co viděl.
"Řekla si pobodala, ne probodla." Jeho hlas nezněl naštvaně, a to se taky snažil, provokovat nechtěl, no chtěl vědět, co se vlastně stalo. Nebýt toho včerejšího jeho výstupu, mohl to už možná vědět, teď však musel na všechno trochu opatrně. Hana nevypadala, ale nějak podrážděně jen trochu rozpačitě. Odpověď se mu tedy moc líbit nebude. Tedy aspoň si to myslela, pokud mu na ní záleželo.
"Takže se stalo co?" Hana se posadila naproti něj, aby mu viděla do tváře a docela blízko, až byl překvapený.
"Poslední dobou jsme lítali za Collectorovími lidmi a obcházeli jedno skladiště za druhým. Někdy to byli jen přepravní skladiště, kde nic už nebylo nebo tam byli pomůcky na chytání lidí. Ne, vždy ta látka působí hned a když se člověk vyděsí má dost velkou sílu. Přece jen po tak dlouhé době se nám fakt zadařilo na jednu stranu, dostat se tam šlo dobře, vyklidit s menšími problémy, ale nic vážného. S Muscarim jsme šli zjistit, co jsme to našli a já otevřela jednu z krabic. Nikdo už tam neměl být, detektory tepla nic nehlásili, tedy jen, že v těch krabicích něco je. Takže se asi skryli za ně... Aby si zachovali ty odříznuté části svůj vzhled, barvu... Prostě aby vypadala přesně tak, jako na majiteli, našel Collector lepší způsob a převáží některé věci v takových velkých válcových nádobách s nějakou tekutinou," na chvíli se odmlčela a nervózně si prohrábla vlasy, bylo mu jasné, že teď přijde to hlavní, "otevřela jsem tu krabici a byla v ní křidélka s krovkami. Byla maličká a já začala v hlavně kalkulovat, jak velká byla moje křídla, když mi bylo čtrnáct, deset... osm... To mu dítěti mohlo být tak pět maximálně a najednou jsem zacítila ostrou bolest, byla jsem v šoku, pak zas trhnutí a najednou po té skleněné nádobě stékaly kapky krve a mě došlo, že je moje. Pak už jsem slyšela Muscariho a sanitku a lidi v sanitce, že ztrácím moc krve a že nesmím usnout. V nemocnici mi pak řekla Ida, že ta žena měla v tom ocasu nějaký jed, takže mě to zabíjelo a ona ho nedokázala neutralizovat, protože byl pro ni neznámí. Zapomněla jsem zmínit, že tu látku, jed musí dostat Ida do sebe, aby ji dokázala zlikvidovat. No a Muscari ji vystopoval i s tím chlapem prý a donesl Idě ten jed, takže ten postup zastavila. Akorát uzdravování v tomto případě bude na delší dobu, neměla čas ten jed pořádně zpracovat. Báli se, že by ten jed mohl začít působit rychleji a já bych to nemusela přežít... Ale to neznamená, že to nějak ošidila, ten jed nefunguje, jen je možný, že se ta rána... může trochu prasknout a krev se zbytkem jedu prostě vyteče." To už Hana skoro šeptala, protože Hawks se dost zvláštně díval a mlčel. Jeho hruď se dost nepravidelně zvedala, bylo jí jasné, že se snaží uklidnit. Sám tápal, co je horší fakt, že mohla umřít anebo fakt, že ten jed má v sobě a kdykoliv může začít krvácet. Jen k ní natáhl svoje paže a prsty naznačil, aby se přitulila. Neodporovala. 

Seděla mu na stehnech a hlavu měla opřenou o jeho rameno. Byla to její práce, tak jako jeho. Ten pocit, který v sobě, ale teď měl... Musel se přemáhat, vždy to byl risk, že se něco může stát i těm sebe lepším. All Might byl v důchodě a po zjištění, proč z toho nadšený nebyl. Nebyl sice jeho fanda, ale i takový velikán dojel na zranění.
"A ti dva z toho skladiště, co je s nimi," odtáhl se na chvíli, aby na ni viděl. To, jak se její oči přimhouřily, jako by pátrala v hlavě, zda to ví?
"Já... Nevím... Ida, říkala, že je Muscari našel, ale co je teď s nimi nevím. Možná to bude ve zprávě," pokrčila rameny, a ještě chvíli ji nechal, protože se vážně snažila najít v té své malé hlavičce odpověď. Marně. Postavila se, ten nespokojený výraz, který se jí, ale vzápětí na tváři objevil, ho trochu zarazil. 
"Myslíš, že by byl schopný je..." Pohled značící ani to nezkoušej vyslovit, ho umlčel. Trefil se?
"Má skryté některé informace, pod tvým systémem, takže bude mít asi pestrou minulost."
"Právě ty bys ho měl v tomto ohledu chápat, Keigo." Jeho jméno vyslovila tak, že sebou lehce trhl. "Krom toho není jediný," posadila se na kraj postele a podívala se na něj. I ona mu ještě něco neřekla, neměla sice na rukách ničí krev, ale... I na ni by sedělo označení Villain.
"Jeho složka se objevila v našem systému, není úplná a když se ji pokoušeli otevřít zjistili, že je to dál nepustí, pokud nemají oprávnění správce. Což si ty, když se jim pak podařilo zjistit aspoň tohle. A jak přesně myslíš, že není jediný?"
"Máte databázi hackerů," nespouštěla z něj svoje očka a on přikývl, "Máš tu notebook?"
"Ne, v práci. Stejně tam musím, proč?"
"Za prvé ukážu ti to až ho budeš mít tady za druhé ty půjdeš tak akorát do nemocnice," zavrčela a naklonila se k němu. Chytla jeho ruku a ortézu, kterou na ní měl mu spravila, neodpustila si přitáhnout víc ty přezky, až Keigo sykl.
"Krom toho, chceš pracovat, když nevzlétneš a sotva chodíš. A nepokoušej se mi namluvit, že s tím křídlem vzlétneš, Birdie. Chodila jsem před tebou s člověkem, který měl jednou tolik větší křídla než ty, a to tvoje je o kousek níž poleženo, takže sval, který slouží k tomu, abys vzlétl je namožený anebo přetržený, to nám, ale řeknou v nemocnici. A i kdyby si přece jen vzlétl, živě si dokážu představit, jak to bude bolet a nehledě na to, že následná léčba zabere dvakrát tolik času. Věz, že vím, o čem mluvím."
"Fascinuje mě, kolik toho víš o ptačích křídlech a co ti řekne jedno křídlo, které je o kousek níž než to druhé a Falcon měla větší křídla než já?"
"Měřila 180 cm byla i vyšší a ano, sokolové mají větší rozpětí křídel než jestřábi, a hlavně to něžné pohlaví, bývá v říši ptáků většinou vetší než to mužské," pohladila Keiga po tváři a tomu zatikal koutek úst. Právě se dotkla jeho ega a moc dobře to věděla. Bylo vtipné pozorovat, jak se pro změnu on snaží něco najít, co by jí na to odsekl. 

"Mohla být, ale rozhodně se jí nepodařilo tě dostat do tvé krystalové verze." Na jeho tváři hrál pobavený úšklebek, a přitom si olízl rty, Hana se odtáhla. Jak mohl?
Nakonec se otočila a zmizela ve dveřích s rudým obličejem. Tak tam Keigo seděl na posteli a přemýšlel, jak to dneska vlastně celé udělat. Musel podat hlášení, měl ještě práci a dokonce hlídku, ale v jednom měla Hana pravdu v tomto stavu to fakt nešlo, pokud nechtěl nikoho ohrozit. I sebe.
Došoural se k barovým židličkám a z koupelny se ozývala tekoucí voda. Sprchovala se, vlastně mu došla jedna věc. Jak se sem dostala?
Možná by mohl počkat, ale vidět i nahou, bylo o dost lákavější. Nezamkla a ve dveřích pozoroval její nahé tělo za prosklenou stěnou sprchového koutu. Až teď si pořádně prohlídl ty dvě nové rány, nakonec musel popojít, aby na ně dobře viděl. 
"Babybird, jak si se sem dostala?" Hana se otočila na něj, měl na sobě jen spodní prádlo a ona byla. A on se chtěl bavit o tom, jak se sem dostala? Hana se zatvářila trochu zklamaně, no, pak se na její tváři objevil dost provokativní úsměv.
"Vloupala jsem se sem," řekla naprosto bez toho, aby si z toho dělala velkou hlavu a jeho úsměv pomalu mizel a vystřídalo ho zděšení.
"Myslíš, že budu mít celu vedle tvého otce." Tohle sice bylo něco, co si mohla odpustit, ale ta jeho reakce stála za to. Vypadalo to, že právě chytá infarkt. Ten šok, výraz... Nevydržela to dlouho a rozesmála se.
"To nemyslíš vážně?"
"Naprosto, vážně... Můžeš být klidný, abych se přitom nechala natáčet, nejsem tak blbá. Krom toho, neuvěříš, ale jedna taková okřídlená osoba, mi nebrala telefon a nedala mi ani klíč. Napadl mě sice hotel, ale nikde nic volného nebylo, jedině, že bych jela někam jinam," otočila se k němu zády a pustila víc teplé vody a nechala po sobě ztékat. Slastně přivřela víčka a vstoupila víc pod tu tekoucí vodu. 

Jak vlastně na tohle zjištění měl reagovat, nevěděl přesně. Naznačila mu, že to byla i jeho vina a měla v tom z části pravdu. 
"Takže bych tě měl zatknout a odvést na polici," zamyslel se, "anebo..." 
Moc dobře viděl, že se mu vlastně tak trochu nabízí, už to, že vážně nechala odemčené dveře. Nebyla vyloženě na tyto věci úplně, a proto ho to, snad i mile překvapilo. Už, když se mu na jeho narozeniny ukázala v tom spodním prádle, které pro něho měla. Viděl to na ní... Nervozita, to, že se jí to nelíbí. Bylo to v nich, viděl jí to v těch fialových očí už předtím a s jizvami na jejich zádech to nemělo nic společného. Až se mu přitom sevřel žaludek. Věděl to, řekla mu o tom, ale vždy dost stroze. Ne, že by potřeboval vědět, každý detail, ale nevěděl, kam ten chlap přece jen zašel, než Hana probudila quirk. Jak moc vyděšená musela být, než ho probrala?
A Fakt, že se jí mohl dotknout... Pustila ho ke svému tělu, v něm vyvolávalo mnoho dalších otázek. Znal pár obětí toho činu, přece jen se to dělo a už několikrát takto někoho zachránil. Člověku se tohle zrovna vryje do hlavy, když v tom hrají roli ještě děti. Poznámky policistů, nebyli nemístní jen prostě smutně oznamovaly, co asi bude následovat. Ponese si to celý svůj život.

Najednou z ní sundal svoje ruce a Hana se trochu nechápavě otočila. Jeho prsty se až nepřiměřeně křečovitě skroutily, až ho ruka opět zabolela. Vážně na tohle musel myslet zrovna teď. Vždyť tohle už spolu dělali a nejen jednou. Měl snad pocit, že si to začal snad i vyčítat.
"Děje se něco," usmála se a položila mu ruce na tváře. Stál tam a mlčel, koukal se na ni dost neurčitě a sám sebe přemáhal, aby něco vůbec udělal. Ta prvotní chuť tuhle malou kriminálnici, která se mu vloupala do bytu, potrestat byla najednou ta tam. Nepoznával se.
Natáhl se pro houbičku a sprchový gel, který tu měl a nalil ho na její rameno. Její ruce už dávno neokupovaly jeho tvář a možná i trochu zklamaně se od něj odvrátila a nechala namydlit. Ne, že by to nebylo příjemné, jen to, bylo zvláštní. Vyzařovalo z toho něco nového, co u něj nedokázala, tak úplně rozpoznat. 

"Co je," zeptala se, když se konečně vyhrabali z té sprchy a on se přehraboval v jídle, které koupila. Byly to kuřecí kousky, které byly obalené v nějaké směsi se zeleninou, rýží a nějakou omáčkou. Bylo to výborné, i když ohřátí tomu trochu ubralo. Takže jí začala mít podezření, že se něco děje. Možná to bylo, že mu nemuselo být dobře, ale... Bylo to kuře.
"Nic," usmál se na ni a Hana přivřela oči, tohle nebyl dobrý tah. V momentně věděla, že se něco stalo. Položila hůlky a otočila se na něj, byla jak vrba, čekající, že jí pošeptá jeho trápení, až se nad tím trochu pousmál.
"Co tě sžírá? Nemohla jsem si nevšimnout té náhlé změny v té sprše, z prvotního 'anebo' jsem čekala jisté... něžnosti," vybruslila z toho docela na svůj v kus hezky a když se setkala s jeho pohledem, tak se zarazila, "Keigo, co se děje? Mohla jsem to přisoudit, že tě to bolí, ale ty se rýpeš v kuřeti, a to je vážný. Krom toho, nechám ti otevřeno a ty nevyužiješ příležitosti po tak dlouhé mě... Přehnout ve sprše."
Vážně to řekla, zamyslela se a v tu chvíli, co měla odvrácený zrak se zas vrátila k němu. Na rozdíl od Tenka tuhle jeho pozornost vyžadovala a on se teď měla pocit zdráhal. Bylo to divný, až se v ní usídlil pocit, že snad... Pevně semkla rty v tenkou linku.

"Nepodvedl jsem tě," vyhrkl pohotově, když ji viděl, nebylo jiné možnosti, "Nevadí ti to, když... No... Po tom, co se ti stalo, jako malé... Tě nutím do věcí, co se ti zrovna... Řekněme si to narovinu... Nesnášíš, když tě nutí někdo do těchto erotických věcí nebo když o tom máš mluvit, vždy uděláš tu pauzu."
Hana párkrát zmateně zamrkala, tohle jako udělala jedna sprcha?  Kdyby ta barová stolička, měla opěradlo, tak se asi opře, protože tohle bylo trochu moc. Věděla, kam tím míří.
"Ehm... Tak tady je zakopaný pes. Ne, nevadí... Já vím, že občas je to semnou v těchto věcech komplikované, ale řekla jsem ti někdy ne? Víš, jakože, kdyby se mi fakt něco protivilo, tak bych ti to řekla."
"A je něco, co se ti nelíbí?"
"Přes dva metry vysocí chlapy, kteří jsou strašně svalnatí a mají dost nebezpečný výraz. A když k tomu smrdí po cigaretách a alkoholu," otřásla se a Keigo ztuhl, tohle bylo až moc přesný popis. Tu otázku, která se nabízela, polkl i s tím knedlíkem, co se mu udělal v krku. Byla to totiž vlastně i odpověď.

"Sice to na jednu stranu ztrácí opodstatnění potom, co jsem s tebou vyváděla, ale je to strašně milé," vtiskla mu polibek na tvář. On si stále nevšiml? Nebo svůj merch prostě jen neznal?
Hana se opřela o linku a chvíli na něj jen tak koukala, než jeho oči sklouzly, tak nějak dolů. Jeho pohled se na chvíli zastavil a koutky jeho úst se zvedly v pobavený úsměv.
"Babybird, co to máš na sobě?"
"Jo, tohle," ukázala na tričko a vzápětí dodala "to je merch jednoho známého hrdiny z Fukuoky."
Jeho oči opět sjely k tričku, původně myslel, že je to jeho triko, ale tohle bylo volnější a menší. Sedělo jí velikostně.
"To není moje triko?"
"Ne, to bys neoblíkl, Birdie," zasmála se, jeho mírně načervenalé tváře ji, ale utvrdili v tom, že se mu to na jednu stranu lichotí. Opět upřel na ni ta zlatá očka a Hana se s plnou pusou otočila.
"Takže si můžu dát v klidu snídani?" Byla to zvláštní otázka, kterou zprvu nepochopila, ale potom, co jeho pohled klesl opět níž a ona ucítila jeho ruky na svých bocích. Z hýkla překvapením. Neobešlo se to sice, bez Keigova bolestného výrazu, ale nakonec skončila na kuchyňském pultu. Byla ráda, že minul to jídlo, které se nacházelo kousek od nich.
Začala mít snad i pocit, že je nějak vysazený na tu kuchyňskou linku, nebylo to zas tak dávno, co tyhle věci dělali u ní a taky v kuchyni.  
Nebylo to tak náruživé, jako vždy, jeho polibky byly něžné, jemné. Jeho doteky, které ji věnoval byly stejné. Slastně přivřela oči, soustředila se jen na něj. Ucítila pevný stisk a její tělo se lehce nadzvedlo. Všechno co dělal, bylo tak intenzivní, že chvílemi přemýšlela, zda je ještě nohama na zemi.
"Dobrou chuť," zachraptěl a tváře Hany nabraly tmavě červený odstín, bylo to vůbec legální, co s ní dělal. Prsty, které měl zabořené v jejím pase, upevňovaly svůj stisk až měla pocit, že po tomhle zůstanou i modřiny. Nečekal dlouho, její ruce mu zajely do vlasů a žmoulaly každý pramen, který se jí dostal pod prsty. Tu atmosféru, kterou tu vytvořili proťal až její hlasitý sten, kdy se její tělo prohnulo ještě víc, a nakonec s hlasitým oddechováním dolehla opět na linku. Jeho ruce se zapřely vedle její hlavy a klečící jednou nohou na barové židli se na ni naklonil a usmál.
"Takže ti bylo líto, že jsem tě v té sprše nepřehnul? To můžeme ještě stihnout, Babybird~"

kapitola 25 <---   ---> kapitola 27