Butterfly effect - Kapitola 21

Tak další dílek máme tu.
Pěkné počtení.

"Tohle je tedy plánek toho místa," ukázala Elein na promítacím plátně, plány celé oblasti včetně budovy, kterou pak přiblížila, aby se mohli dohodnout, kdo kam půjde. Klasický zátah nic neobvyklého. Seděl tu její tříčlenný tým a krom nich tu seděli ještě tři další. Dvě ženy s křídly a mladík, který působil až na svou výšku docela normálně. Seděl vedle z jedné z těch žen, měla na sobě přehozenou leteckou bundu a brýle, které drželi její krátkou neposednou ofinu a její velká křídla, která měla obří rozpětí se občas pohnula, když se zavrtěla na židli. Nechápala, jak s tím může vlastně, tak nějak fungovat. Její křídla měla váhu a ona se s nimi dokázala pohybovat tak elegantně pořád. Neměla možnost je schovat jako ona sama. 

Její černé oči se zaměřili na blondýnku vedle ní s motýlími křídly. O ní věděla kupodivu víc než o zmiňované ženě s ptačími křídly, kdo by neznal dceru Nikolause Elstera, Hanu Straku. Její fialové oči momentálně, ale působily tak zvláštně. Řekla by až unaveně na rozdíl od kolegů, kteří seděli vedle ní. Nějak to na sobě nedali znát, že by spolu něco ta dvě měly, když šlo o práci, ale když vše skončilo, držely se za ruce a Ali neměla sebemenší problém, jí k sobě tisknout a občas jí vtisknout i polibek před nimi. Což jí blondýnka většinou dala najevo, že ji sice má ráda, ale mohla by se krotit. Tyhle věci na veřejnosti, Haně docela vadily, ale tu něhu a potřebu se o ni starat, kterou do toho Falcon dávala se nedala přehlídnout. Byla dokonalá. Aspoň v jejích černých očích.

Otočila se na Ali a podívala se na náramek, co měla na ruce, ten však vůbec nereagoval a jí došlo, že se na ni podepsali mise z předešlých dnů. Vždy to přišlo, to psychické vyčerpání, které mělo za následek, že její tělo bylo náchylné na nemoci a různé somatické problémy.
Poslouchala, co říká Elein a jak očima sleduje Falcon a občas se podívá na ni. Jako by se ujišťovala, zda ji přitom nevidí. Jindy by jí asi nevěnovala pěkný pohled, no teď se zvedla a odkráčela z místnosti na chodbu. Bylo jí mizerně, posadila se na sedačku na chodbě a překřížila ruce přes prsa. Začala jí být zima a zároveň velké teplo. Zimnice.

Tušila, že tato mise se má konat tak za tři dny, ale museli být připravení a mít plán, aby se nestalo, že by se všichni rozhodli jít na jedno místo. Záleželo, kdo tuhle misi vedl, tentokrát to byl tým z Ruska, což znamenalo, že Elein měla hlavní slovo, které tak prezentovala za celý tým, rozdělení práce, po jejich společné konzultaci tak, aby byli nejúčinnější. Když se tedy otevřely dveře a v nich stál jejich nejmladší člen, věnovala mu jen chabí úsměv a už se chtěla zvednout. Což jí nešlo, motala se jí hlava, jak kdyby byla na nějakém kolotoči, a tak raději se o další pokus ani nepokusila. 

"Je ti dobře," zeptal se a přišel k ní, pravděpodobně mu bylo vysvětleno, co má dělat a kde bude. Jinak by asi nepřišel. Bylo vtipné, že jejich konverzace, byla třemi různými jazyky a nikomu to nevadilo. Co se týkalo misí mluvili anglicky, když byli takto mimo tak oba dva týmy uměly něco z toho druhého, který ovládal ten druhý tým. Všem to kupodivu vyhovovalo. 
Hana se ani nesnažila mluvit, jen zavrtěla hlavou a jeho ruka spočinula na jejím čele. Chvíli to vypadalo, že váhal, ale když se jeho ruka dotkla jejího čela, mírně v něm hrklo. Hřála asi tak, jak Muscari, když to přehnal s jeho quirkem. Spider a Muscari často pracovali spolu, dobře se doplňovali. Muscari poskytl Spiderovi prostředí, kde mohl být nenápadný a pochytat všechny, zatímco se Muscari mohl věnovat dalším věcem a v případě nouze pomoci právě zmiňovanému pavoučímu muži. Takže o jeho přehřívacím problému a teplotách věděl asi jako jediný z jeho ruského týmu.  

"Asi nedojdeš na ošetřovnu po svých, co?" Nacházeli se na vojenské základně, ale přechod na ošetřovnu byl dlouhý a pro Hanu v tomto stavu absolutně nemožný. Posunula se na kraj sedačky a její křídla přilnula k jejím zádům. 
Nedokázal si představit, jak by ji měl vůbec vzít, nikdy předtím se jen ani nedotkl Eleininých křídel na tož křídel Hany. A kdo znal aspoň trochu anatomii motýlích křídel věděl, že jsou křehká a hlavně, při sáhnutích na ně, člověk setře jemný prášek, který je na nich a motýl nemůže létat a je odkázán k smrti.
"Neboj, ono se to spraví po chvíli," zamrmlala Hana a Sato ji nakonec vzal do náruče a šel s ní na ošetřovnu, byla lehounká. Vážně jako motýlek.

Když se po chvíli otevřely opět dveře místnosti a Muscari se podíval na chodbu, ztuhl. Nikdo tam nebyl, ani Sato a už vůbec ne Hana. Všimli si, že jí není dobře sama jim to řekla, ale nějak tomu nikdo nevěnoval větší pozornost. Měli toho moc, takže to spíše přiřadili k tomuto faktu.
"Oni tu nejsou," prohodil Lukáš a žena se sokolími křídly se prudce otočila na něj. Její oči se nebezpečně zúžily a po kontrole, že chodba je prázdná, od ignorovala všechno a vydala se ven. Lukáš měl asi jedinou nevýhodu, že stál ve dveřích. Falcon ho přirazila jediným pohybem ruky k rámu dveří a by ji mohl uvolnit cestu. Měla sílu, přece jen už její záda musela unést tíhu křídel, která se měnila v kov. 

Když se setkala na chodbě se Satem přirazila ho ke stěně a její křídla se roztáhla v nebezpečném gestě.
"Kde je," zavrčela a její stiskl byl ještě silnější, že jeho boty opouštěli pevnou zem. 
"Je tam," ukázal na dveře, "bylo jí špatně, tak jsem jí odnesl." Jeho hlas z něj zaraženě, tohle asi nečekal. Falcon působila dost mile, ale jen v případě, kdy se nejednalo o Hanu.
Alena pustila Sata a trochu nervózně od něj odstoupila, jednala dost impulzivně i ona toho měla za poslední dny plné zuby. No nešlo momentálně seknout s prací a dát si nějaké volno a jak šlo především o Hanu, byla dost ochranitelská. Což při těch misích nešlo ani poznat, pokud tedy nedošlo k tomu, že Hana se nemohla o sebe nějak postarat.

"Omlouvám se," podívala se na Sata a ten přikývl, občas ty ženy uměly být děsivé. Všechny.
"Myslím, že toho máme všichni plné kecky," řekl klidně Monkey a jeho pohled přejel po všech, "ještě štěstí, že ta mise bude za tři dny. Trochu si odpočineme a bude."
"No, sestřička říkala, že Deilephilia má dost vysoké horečky a s velkou pravděpodobností ji to nepustí jen tak." Muscari se otočil na Ali, která povzdechla, znamenalo to, že Hana s nimi nemůže.
"Elein, kterou tu část z té budovy má Hana obstarat?" Jak uslyšela černovláska své jméno se její tělo lehce zachvělo a zapřemýšlela se. 
"Pokud nebude moci, tak se to dá ještě pozměnit. Spider by mohl být zase s Muscarim a my si vezme vnitřek budovy," řekla klidně a Falcon se na ni usmála na což Elein trochu rozpačitě uhnula pohledem.
"Děkuji," otočila se na Lukáše, "postarám se o ni doma a pak zavolám sestře, ať se na ni přijde podívat, když budeme na misi."

"Má páru," zkonstatoval trochu překvapeně Sato, vlastně viděl Falcon jen létat a používat svá křídla v boji, ale nikdy se s ní nestřetl takto. Nestihl ani zareagovat, její reflexy ho překvapili.
"Má, její rodina byla u letectva, takže Falcon, krom toho, že umí létat sama umí taky řídit letadla, helikoptéry a jiné vzdušné letouny, má také za sebou vojenský výcvik. Dost tvrdý, na to si dohlédl její otec. Chtěl, aby byla hodně silná, krom toho, si představ, když ta svá monstrózní křídla promění v kov. Za prvé musí to být váha, jak kráva a za druhé z toho musí šíleně bolet záda," prohodil Muscari, když se všichni vraceli do místnosti, aby mohli překopat plán vniknutí do té oblasti. Představa Falcon řídící letadlo byla docela vtipná, protože si nedokázal představit, jak by se tam vlezla. Vlastně ho to nepustilo, ani při tom, co všichni přemýšleli, jak to změnit, když tam s nimi Hana nebude. Držel se jen tak tak, když si představil Falcon narvanou s křídly v kabině stíhačky. Lukáš však nezmínil fakt, že Ali uměla své křídla rozpustit na jednotlivá peříčka a s menšími křídly se vlezla všude.

"Ahoj Andy," objala svoji sestru a podívala se na dveře od ložnice, cítila jistou úlevu, když tu svou sestru našla. Obě byly vysoké, až na to, že její sestra na rozdíl od ní měla vlasy po ramena a nezměnila barvu, takže její vlasy byli hnědé. Obě však nesly znaky sokola, černé oči, dokonce černé značky kolem očí, jediné, co se však dost lišilo, bylo to, že Andrea neměla křídla. Byla toho ušetřena i tak Ali v jedné věci na ni dost žárlila. Ona nemohla mít děti zatímco, její sestra ano. To byla daň za to, že zdědila po rodičích takto silný quirk. Možná, proto se snažila najít i bývalého přítele Hany. Tenka.

Plánovala Hanu požádat o ruku, vzít si ji a mít děti. Adopce sice možná byla, ale chtěla, aby měli něco z Hany, když ona mít svoje nemohla. No věděla, že by Hana na sebe nenechala nikým sáhnout. Málokoho si taky pustila k tělu, po tom, co se jí stalo v dětství se jí nedivila a u nich v zemi byl problém jít na nějaké umělé oplodnění, když se jednalo o lidi s quirkem. Za další už práci Pro Hera, nechtěla dělat na plný úvazek, chtěla žít, viděla, co ta práce s lidmi může udělat.
Byla v tom tak zoufalá, že byla ochotná snést Tenkovu přítomnost, i když o něm věděla vážně málo a tušila, že to ve finále může dopadnout hodně špatně. Vše záviselo na tom, jak se dohodnou.

Popravdě zezačátku ho nesnášela, bránil jí v tom, aby byla s Hanou, když o ní začala jevit zájem. Jenže, když pak našla fotky a Hana se nakonec o něm připitá rozpovídala, nějak nerozuměla tomu, proč by jí nakonec dal takovým stylem kopačky. Viděla na to na těch fotkách, ten kluk ji naprosto zbožňoval, a to bylo slabé slovo, mohlo by se zdát, že je to na jednu stranu dost naivní. Možná by ostatní řekli, že je to jenom poblouznění, přece jen za tak krátkou dobu se z toho nemohlo vyklubat nic vážného. Ale to, v jeho karmínových očích, které se na ni dívaly, jak na nějakou bohyni. Bylo to tak strašně čistý cit až jí přitom bodlo v hrudi, v ten den, kdy prohlížela ty fotky, které u Můrky našla udělala obrovskou pitomost, po které Hana bouchla a ve finále jí to ani jednou nepředhodila. Už tak z toho měla výčitky, že ji podvedla.

A tak ji napadl na jednu stranu dost zoufalý a šílený nápad, který se snažila zrealizovat. Krom toho se jí na rozdíl od Hany podařilo s Tenkem spojit. Možná nevěděl, kdo je a s kým vlastně žije pod jednou střechou, ale přes jednu z her si s ním začala psát a doufala, že až přijde vhodný čas mu o tom všem řekne. Zatím ho chtěla jen poznat a dozvědět se od něj něco nového, co se v jeho životě událo. Chtěla mu pomoci, chtěla pomoci vlastně tak trochu jim všem. Jemu, Haně i jí.

Nechápala, proč jediné, na co její mysl momentálně myslela, byl let s Hawksem nad Musafatem. Vítr ve vlasech jeho letecká bunda a ten hřejivý pocit. Pocítila dotyk na tváři a slyšela, že někdo volá její jméno, otevřela oči a střetla se s vyděšeným pohledem Muscariho. Siréna sanitky šíleně řvala a jí došlo, co se vlastně před několika minuty stalo. Další Collectorův sklad a žena s mužem, kteří se z ničeho nic objevili a napadli je. Možná se mohli lépe podívat, že se zbavili všech, jenže jak mohla, když v jedné z beden našla malá hmyzí křídla. Nějak podle sebe si tipla, kolik bylo majiteli a udělalo se jí zle a pak přišla jedna a hned druhá dost ostrá bodavá bolest.

"Hano, hlavně nespi. Jo? Ida a Elias už čekají v nemocnici," pohladil ji po tváři, vlastně si uvědomila, co se stalo no nemohla se s tím nějak srovnat. Bylo to divné, cítila se strašně slabě a její oči se zase zavíraly, jeho hlas, ale nabral na intenzitě a Hana je zas otevřela.
"Stratila moc krve," řekl záchranář a snažil se zastavit krvácení. Sama sobě v duchu nadávala, že měla být opatrnější, ale co s tím teď nadělala. Mohla se snažit jen udržet se vzhůru, a to bylo dost náročné.

Muscari vytáčel dokola číslo Hawkse, ale ten to nebral, měl tomu okřídlenci chuť jednu vrazit. 
"Volané číslo je nedostupné, zopakujte volání později," znělo opět v telefonu až s mobilem třísknul o podlahu sanitky. Nejdřív přepadení policejních vozidel Nomu, kteří přepravovali Collectorovi lidi, co napadli nějaké lidi a teď tihle dva exoti. A ani jednou se Hawks neozval, měl na něj vážně velkou zlost. Chápal, že má práci... Najednou ho napadlo, zda mu o tom Hana řekla, že se s nimi utkala. Nomu se tu začali objevovat nějak častěji. Nákupní středisko, o kterém se dozvěděl, naštěstí v té době byl už na cestě zpátky po přečtení zprávy od Hany se vydal za Ramonou a zůstal s ní celou dobu, dokud jí nebylo lépe po Téčku.
Za poslední dobu ho něco začalo užírat, kolem Ramony se motal někdo další a nebyl to zrovna tak úplně její dobrý kamarád. Byla to náhoda, když se jeden o druhém dozvěděli, jen, co si všimli, že jeden o druhém ví, tak zmizl. Sledoval ji a v něm se usídlil ten nepěkný trn žárlivosti. Ramona se od něj držela dál, ale jeho drzé a vyzývavé chování neznalo hranic. Nejhorší bylo, že ji občas pomohl, byl trochu jako Hanin bývalý. Ironie byla, že patřil ke stejné sortě lidí, jako Tenko. Přesněji pracoval pro něj. Dabi.

Čekal v nemocnici v čekárně, když k němu přicupitala malá růžovovsláska, ani se na ni nepodíval. Měla tu praxi a dozvěděla se co se stalo, takže ho to ani nepřekvapilo, když se tu zjevila.
"Mám vám vyřídit, že je stabilizovaná," řekla Nita a sklopila zrak k zemi, to že její senpai momentálně ležela na jednotce intenzivní péče, nebylo nic příjemného. Ty rány, které Hana utrpěla tomu ani nepřidávaly, jedna na rameni, ta nebyla tak vážná, ale krvácela stejně tak moc, jako rána na jejím boku. Sice mimo důležité orgány, ale i tak udělalo to škodu. 
"Díky Nito," usmál se na ni a Nita přikývla. Při opouštění čekárny si všimla toho neznámého, co se mu lesklo v očích. Tohle u něj bylo nové. Nebezpečné...

"Má v sobě, nějakou látku, kterou nemůžu neutralizovat." Idin hlas zněl tak naštvaně až to protiřečilo k tomu, jak vždy mile působila. Měla strach a vztek dohromady a iritoval jí fakt, že její quirk je jí teď k ničemu. Potřebovala ten jed v malém množství dostat do sebe, aby ho uměla zničit u ostatních a tento neznala. Za dobu, co působila u Collectora se setkala s různými druhy jedu od různých lidí s quirkem i těch zvířecích, ale tento byl jiný. 
"Může na to umřít," zazněla jeho otázka a opět se na ni nepodíval.
"Ano, naštěstí to nepostupuje tak rychle. Potřebuji její jed, Muscari." To, co slyšel v jejím hlase bylo jednoznačné, něco mezi prosbou a příkazem. Donést ten jed za každou cenu. Konečně se střetl s jejími světle červenými duhovkami. Posadila se vedle něj a položila si na klín notebook, který otevřela a ukázala mu jen jedinou fotografii. 

Oni v tom skladišti žili, takže tam měli spousty věcí, mezi kterými byli i plány na další dny a různé schůzky. Jako na dnešní večer, dnes měl na rozdíl od Hany štěstí, jeho ten muž nezranil, a i kdyby, nebyl jedovatý, jako ocas jeho partnerky. Věděl, co je to za bar, sledoval tam už párkrát Hanu a ta mu nakonec vysvětlila, proč tam chodí. Nic jí na to neřekl, jen doufal, že se to neobrátí proti ní.

Nasadil si helmu a posadil se na motorku, možná ten jed postupoval pomalu, ale čím rychleji to bude mít z krku, může zajít za Rami, které slíbil, že se dnes staví. Taky se už zase pár týdnů neviděli a on nechtěl být jako Hawks. Schoval malou zkumavku do kapsy a rozjel se k místu, kde by ho asi nikdo nečekal.
Ji tu znali, ho ne, ale pustili ho. Dnes tu bylo na jeho vkus víc lidí, sedl si k baru a položil helmu před sebe.
"Je tu šéf," podíval se na barmana, který se zarazil, "Je tu Tomura, jde o Hanu."
Kurogiri by ji asi možná měl rád z krku, nebyl loajální jen k Tomurovi, ale i k doktorovi. Ovšem teď byl s ním, takže ukázal na dveře a pak na strop. Po schodech nahoru.

Nikdo takové setkání nečekal, Muscariho postava ve dveřích překvapila osazenstvo, které se asi někam chystalo. On a Tenko se potkali jen jednou, takže jeho podezíravý výraz, který mu věnoval, byl na místě. Za další on věděl, že je Hero, jako Hana, ale dnes tu nebyl, aby tu vykonával práci Hera. Dnes vážně ne. 
Odpověď na jeho otázku, zda jí to zabije, měla za následek smršť emocí, které ho vrátili ke smrti Falcon a bezvládnému tělu Hany u řeky. Nedokázal si představit, že by teď měl přijít o tu druhou. Byli pro něj rodina, kterou po smrti jeho matky a babičky, nahradila nejprve Falcon a pak i Hana. Vřelo to v něm. 

"Co chceš," vyštěkl na něj Shigaraki a s ním to ani nehnulo, možná uměl vše změnit v prach, ale on zas uměl roztrhat tělo na kousky a nemusel se ho ani dotknou, stačilo by přiložit ruku ke stěně a v mrknutí oka by byli pryč. Ovšem byl tu kvůli něčemu jinému.
"Muž a žena, oba dlouhý štíhlý ocas zakončené ostrým hrotem. V případě ženy jsou dva s jedovatým hrotem, oba ještěří kůže, kde je najdu?" Všichni na něj nechápavě hleděli, málem by se už asi dotknul rámu těch dveří, kdyby nepromluvila malá blondýnka. Kupodivu tu byli všichni až na Dabiho, ten tu nebyl, což se snažil od ignorovat.

"Já asi vím o kom mluví," řekla Toga a podívala se na Shigarakiho, nemohl z Lukášových očích nic vyčíst, ale vycházelo z něj něco, co nedokázal specifikovat. Věděl, že se kolem Hany motal a zjistil si, že s ním mnohokrát spolupracovala, jako s tou ženou s křídly. Tohle jeho chování, ale viděl prvně, ale musel uznat, že to na něj zapůsobilo. Nestihl, však cokoliv odpovědět, když se zespod schodiště ozval ten ženský hlas, Lukášovy oči se nebezpečně zúžily a rychle seběhl po schodech dolů.

Jediná jeho výhoda byla, že žena stály zády k němu. Jeho ruka spočinula na dřevěné desce barového pultu. Nemusel si ani sundat rukavici, nemělo to žádný vliv na ovládání quirku. Liána se obmotala kolem jejího krku a zvedla jí do vzduchu. Její dva ocasy přitáhly k zemi další dvě liány a Muscari se usmál. Pár lidí opustilo místo, kde sedělo, ale nedošli dál, všichni skončili u stěn a kdo se přece jen pokusil vymanit se, přidusil ještě víc. Bylo mu jedno, jestli zemřou. Dělal to, protože šlo o život někomu blízkému, udělal by to, i kdyby šlo o Ramonu. A to i v případě, kdyby s ní nechodila.
Bylo mu jedno, že by jí to možná nelichotilo, ale byl schopný pro ni zabít kohokoliv, kdo by jí jen zkřivil vlas na hlavě. Po pravdě, kdyby jí Dabi ublížil, tak by šel po něm taky. Nemohl si to však momentálně dovolit v sázce bylo momentálně hodně životů a jakkoliv naštvat LoV, byl risk.
"Zkuste něco dalšího a budete další." Kurogori se podíval na Tomuru a ten jen sledoval, co vlastně ten muž chtěl. Měl by možná něco udělat, ale on tu asi nebyl pro nic za nic a pokud pracoval u Hany, tím pádem. Lukáš udělal k ženě několik kroků, přitom jeho prsty neopustily povrch barového pultu a vzhlédl k ní. Druhou rukou se dotkl jí a ona pocítila v oblasti zad neskutečnou bolest.
"Buď mi dáš jed, co teď zabíjí Hanu a já tě pustím nebo ti ten jedový vak pomalu vyrvu ze zad i s ocasy a věř, že tě to bude kurevsky bolet," zavrčel, v tom skladu ho pozorovala, její úzké hadí zorničky z něj nemohli spustit oči. Okouzlil jí, vypadal tak nevinně, chutně... Ale teď, měla pocit, že před ním stojí někdo úplně jiný.

"Tohle Hero nesmí," zněla její odpověď a Muscari se usmál tak, že jí ukázal své bílé zuby. Sundal z ní ruku, ale výhonky nezmizly. Pořád je cítila na svém tělu, v klidu přičichl ke sklenici, která patřila pravděpodobně jí a po zjištění, co to je se napil.
"Hero," zeptal se spíš sám sebe a přejel si po tetování po krku. Na svých nohách pocítila další šlahouny, které začaly táhnout dolů. Stačilo pomyslet a roztrhl by ji, jindy by se mu to příčilo něco takového udělat ženě, ona však udělal něco, co neměla. 
"Řekněme, že já tabulku správného Pro Hera nikdy splňovat nebudu, asi tak jako každý, kdo byl villain," poklepal opět na tetování a usmál se ještě víc, šlahoun na jejím krku se opět víc stáhl. Její ruce se snažily šlahouny uvolnit, ale marně. Znovu se napil, měl pod palcem momentálně celý bar a něco v něm se z toho pocitu těšilo. Báli se ho.

"Takže," položil malou zkumavku na bar a povolil, její ocas se zabodl do zkumavky. Ne dobrovolně, ale pod nátlakem Muscariho a žena se šupinami na obličeji, vypustila jed. Ještě jednou se napil ze sklenice.
"Slib je slib..." Jeho hlas se nesl v pobaveném podtónu, mrštil s ní kousek od dveří, kde postával Tomura, kterému došel význam téhle návštěvy.
"Já ho dodržím, ale on asi ne," vzal helmu i se zkumavkou, "je stabilizovaná." Prohodil jen tak a odcházel pryč. Jen, co se dveře za ním zavřely hosté baru byli konečně volní. Žena na sobě cítila dost intenzivní pohled, vlastně se nestihla ani pořádně otočit a pět prstů skončilo na pokožce jejího ramene. 

Z baru se ozval ženský křik a muž, který čekal venku na svou partnerku, chtěl vyrazit do baru. Jeden přesný kop a muž dopadl o kus dál. Nějak si nemohl pomoci, on ani Hana se zabíjením neměli problém, zatímco Falcon se v tomto raději držela zpátky. Muž použil svůj ocas a on ho chytl, jeho zorničky se nebezpečně zúžily. Z úst toho muže se nevydral žádný zvuk, jen spousta exotických květin. Tělo obmotalo několik lián a drtilo muže na místě, dokud Lukášovi nezůstal jeho ocas v ruce, který až ledabyle hodil na zem a zmizel v tekutině. 

Byl si jistý v jedné věci, že i kdyby to někdo na něj chtěl nějak napráskat, tak neuspěje. Všichni hosté baru byli villaini. Krom toho bez těl, žádné vyšetřování a také by se to nemohlo obrátit proti němu, protože právě v tomto hrál roly život někoho, o koho stál nejnebezpečnější villain celého Japonska, Tomura Shigaraki.

 kapitola 20 <---   ---> kapitola 22