Butterfly effect - Kapitola 19
Tak vítám vás u nové kapitolky,
pěkné počtení ♥.
"Keigo," pohladila ho po vlasech a on zamrčel, jeho víčka se od sebe odlepila a on se na ni zmateně podíval. Byl stále večer nebo možná dost brzo ráno, protože světlo venku nebylo. Bylo mu zle, ústech měl úplně sucho a šíleně ho bolela hlava. Byl zvyklí pít, ale tento druh alkoholu absolutně neznal a byl pěkně odporný, ale držel s jejím otcem krok. Aspoň si myslel, že by ho mohl v tomto ocenit.
"Ty ještě nespíš, Babybird," zamumlal a přitáhl si její ruku k tváří, jak ona byla jemná a pěkně voněla. To, ovšem nemohl říct momentálně o sobě, protože i on cítil ze sebe zápach alkoholu a to bylo, co už říct.
"Ne, hrála jsem hry a snažila se neusnout, abych vás mohla oba hlídat. Nepotřebuji, abyste se zadusili vlastními zvratky," řekla klidně a poklepala mu na rameno, "posuň se."
Hana si sedla za Keiga a on se o ní opřel, za jiných okolností by to asi bylo příjemnější, tedy pro ni. Políbila ho do vlasů a jemně mu je projížděla. Opět měl ten zvláštní výraz. Líbilo se mu to. Cítila jak se peříčka jeho křídel, jemně dotýkají jejích nohou a ona se usmála. Jeho křídla za opírala o její břicho a trochu to bolelo, ale nic, co by neuměla vydržet.
"Dneska si připiju jen vodou," zabrblal znova a Hana se usmála, ani se mu nedivila. Měla však pocit, že její otec bude jiného názoru a už teď Keiga litovala. Nanejvýš to vypije za něj, co už. Nechtěla si moc opakovat tuhle noc znova. Lehce mu přejela rukou po křídle a on vzdychl. Jak tohle stvoření, mohlo mít tak citlivá křídla. Vlastně i Ali to tak měla, lišilo se to však člověk od člověka. Zajímalo ji, jestli má stejnou reakci, když by se ho někdo dotknul při nějakém souboji. U Ali hrály hodně roly city, takže v boji tolik neprojevovala žádnou reakci tohoto typu. Přišlo jí snad, že je Keigo měl i možná citlivější než ona. Přece jen jeho peří dokázalo podle vibrací najít lidi, aniž by viděl do budovy. Což jí na mysl přišla opět ta její velice oblíbená organizace tady v Japonsku, s kterou se nesnesla.
Kolik si toho asi musel vytrpět, než jeho techniku vyšperkovali?
Nechápala, proč opět nad touhle prokletou organizací, zase přemýšlela? Možná proto, že její Birdie pro ni pracoval nebo taky, že na ně věděla něco, co by způsobilo rozsáhlé vyšetřování a spoustu žalob. Jediné, co ji mohlo uklidňovat byl fakt, že se to netýkalo všech lidí celé Hero Public Safety Commission, takže do toho Keiga nemohli tahat. Tohle bylo čistě práce vedení a několika jmen, kteří je kryli. Zamračila se a trochu pevněji stiskla jeho křídlo. Ušel mu další sten a chytl její ruce a položil si je na hruď.
"Promiň," zamumlala mu do vlasů, když se jeho hlava opřela o její hruď. Usídlil si to přímo její ňadra a spokojeně zavřel víčka. Bylo mu blbě, ale tohle bylo fajn, vlastně nepamatoval, kdy něco takového zažil. Určitou vnitřní pohodu, když mu bylo blbě, mohl tak akorát sám v apartmánu nadávat, když si druhého dne měl cokoliv nachystat, aby se mu udělalo lépe. Teď? Opíral se o ni, nechal se od ní hladit po jeho blond vlasech, křídlech a starala se o něj. Nezažil to. Snad nikdy...
Byla tu jen a jen pro něj. Sice občas zašla za svým otcem, ale to byla její rodina, on byl? Co on pro ni byl?
Žárlil, když se kolem ní někdo ochomýtal, představa toho, že se jí něco opět stane ho začala nějak strašit. Na jednu stranu ho to dost zneklidňovalo, ale na druhou tyhle zvláštní pocity, které se v něm objevili byly tak... Nedokázal by to popsat, vážně to neznal.
Tohle je mít někoho rád? Milovat?
Že by se nakonec dostalo i na něj. Snad až po tom výslechu jejího otce si začal uvědomovat tuhle jistou závažnost. Pro něj neexistovala práce na prvním místě, a to byl villain. Byla to rodina a Hana byla teď pro něj jediná rodina, kterou měl. Až tedy na otce, který hnil ve vězení, ale ten pro něj rodina nebyl. Nebyl ta pravá rodina, tedy aspoň podle toho, co měl rodina představovat.
"Heyo, Kasasagi!" Škubla sebou tak, že ho málem polila koupeným kapučínem a dost vražedně k němu vzhlédla. Ano, ten hlas poznala na první dobrou. Vlastně byl rád, že ho okamžitě poznala, něco v něm ho utvrzovalo v tom, že na něj jen tak nezapomene, a to jeho egu dost lahodilo. Když se setkal s jejím ne dost přívětivým pohledem, pochopil, že to možná krapet přehnal. Podle instrukcí a jistých plánů se k ní měl dostat, co nejblíž navázat určitý kamarádský vztah, tak aby ji mohl sledovat. Potřeboval její důvěru, no momentálně spíš vypadala, že ho asi zabije. Její napjaté drobné tělo se otočilo směrem ke dveřím kavárny, odkud před chviličkou vyšla a chtěla vejít dovnitř.
Flirtovat s děvčaty, která o to stála a věnovala mu pozornost, na kterou byl dost zvyklý bylo to o mnoho jednoduší než cokoliv dělat s ní. Ona neměla jakýkoliv zájem, a přesto v jejích očích bylo cosi, co ho nenechávalo tak úplně beznadějným. Jako by mu snad ona aspoň trochu dovolila se k ní přiblížit, a přesto určovala jistou hranici toho, co si on může k ní dovolit. Byl z ní zmatený, a to bylo ještě dost slabé slovo, co se mu vždy po střetnutí s ní honilo hlavou.
"Počkej, koupím ti nové, co jsi měla," podíval se na ni a jeho oči působily o cosi jemněji i jeho výraz se změnil. No pořád se na něj mračila. Jeho zlatá jestřábí očka na ni neměly takový vliv, v jaký doufal.
"Kapučíno s vanilkou a ahoj," zavrčela a Hawks se vydal místo ní do obchodu a ona zbytek vyhodila do koše, který měli při restauraci. Na ulicích Japonska se moc košů nenašlo a tahat se dvěma kelímky nechtěla. Podal jí nový kelímek a usmál se na ni. Pořád žádná pozitivní reakce. Měla ta osoba vůbec srdce?
Měla a jaké... Pousmál se nad tím. Byl idiot, který se snažil zezačátku do toho jít pracovně a když zjistil, že to tak nepůjde začal si hrát i s vlastními city a teď tu s ní takto ležel. Vedle v ložnici její otec, s kterým se seznámil. Věděl, o ní vše, tedy aspoň o její minulosti a bývalých. Bylo však zvláštní, že nepociťoval žádné výčitky. Nelitoval toho, co udělal. Těch zlomů bylo hned několik, než pochopil, co pro něj tato mladá žena znamená.
Že by ji chtěl někdy v životě políbit. Dotýkat se ji. Hladit ji po těch jejích krásně jemných vlasech a její drobné tvářičce. Patřit ji, a přitom ji vlastnit. Byla jen jeho, Babybird.
"Copak," zeptala se, když si všimla, jak zvláštně se usmívá. Nebyl to moc typický úsměv, který by u něj vidívala. Jemně ji hladil po kotníku až by si člověk myslel, že přemýšlel nad něčím, ne zrovna vhodným, když vedle spal její otec.
"Přemýšlel jsem, jaký jsem byl, než jsem tě pořádně poznal." Jeho víčka se za s odlepila a neochotně se posadil, muselo ji to bolet. Zarýval ji jeho křídla do břicha.
"Pořád stejný frajírek," pošťouchla ho a on se na ni podíval. To, co měl teď v očích. Nedokázala to u něj správně identifikovat.
"Nikdy jsem neměl vztah ani nevím, jak se v něm mám chovat. Jak se chovat před tvým otcem, abych nevypadal pořád nervózně a nebral ho i jako villaina. Možná si měla pravdu tenkrát. Neznáme nic jiného než práci, tedy aspoň většina z nás, která nemá rodinu," uhnul pohledem a Hana povzdechla.
"A? Dávám ti to nějak najevo, Keigo," zeptala se a opět jeho žluté jestřábí oči zvláštně zasvítily. Nikdy mu to nějak nedala pocítit, občas měla v některých věcech navrch, což ho občas frustrovalo. Ale, za poslední dny možná i týdny nějak sám automaticky, dělal věci tak, aby měl navrch on.
"Víš, jsi teď asi v situaci, tak jako jsem byla já s Ali," přiznala snad trochu neochotně, byly to docela krušné chvíle, kdy se ty dvě sžívaly, "Vždy to nešlo přesně podle představ. Ali chodila s děvčaty měla vztahy a já za celý svůj mladý živůtek, chodila jen muži. První byl Martin, toho znáš z večírku, kdy odpálil bar. Chodil semnou jen, aby mohl vyprávět o tom, že přefikl dceru od rodiny Elster. Tátovi to neříkej, ten by byl schopný zajít i do Tartarusu." Keigo se usmál, tohle mu nikdy předtím neřekla, že před Tomurou měla ještě někoho.
"Jen jsem mu to jaksi nedopřála, my se porvali a já se pak dostala do toho programu Hero Public Safety Commission a poznala Tenka..." To, co řekla si uvědomila, až když se Keigo dost zmateně podíval.
"Tenka?" Musela však zůstat v klidu a zachovat si chladnou hlavu, nechtěla, aby věděl něco, co by ohrozilo vyšetřování. Jenže ona ho tak volala celé ty měsíce. Nebyl to Tomura. Byl to prostě... Tenko.
"Tak se mi představil, neměla jsem páru, že si říká i jinak." Tohle uhrála, snad...
Kolik lidí po světe se jmenovalo Tenko, plus jeho quirk nikde zapsaný nebyl. Prostě když člověk nechtěl, aby se o jeho quirku vědělo, tak prostě ho nikde nezveřejňoval. U něj neměl nikdo ani šanci, když svoji rodinu...
"Takže Tomura Shigaraki se ti představil, jako Tenko? A ty jsi nepátrala po tom, kdo je?" Přiblížil se k ní. Musela se pousmát, ten jeho podezíravý pohled, jak on moc dobře věděl, jaká je v těchto věcech. Hlavně když si něco umane. Když chce někoho moc najít.
"Vím o něm spoustu věcí, co ty nevíš Birdie, bohužel ty pracuješ pro jiné lidi. Nepracuješ se mnou na jeho případě," usmála se a naklonila se k němu. Tahle poloha pro něj nebyla moc dobrá, klečel a jeho ruce byly zapřené vedle jejích boků. Propaloval jí skrz na skrz tím svým pohledem a nějak tak tušil, že vědět, něco z toho, co ví ona, by možná ukončilo tohle všechno. Protože by ho možná chytili a skončil by v Tartarusu, tak jak jeho mentor All for One.
No, když si zpětně zopakoval její slova něco mu došlo. Ty pracuješ pro jiné lidi a nepracuješ se mnou, byl v tom velký rozdíl. Jistý druh svobody. Pokud na tom dělal i její otec, měl v tom vyšetřování vlastní postupy, důvěru své dcery a k tomu volnou ruku, co chce udělat. Tak jako ona a pak se sešli a daly to dohromady. Oba dva nastavovali stejnoměrně své krky, a přitom byli oba jistým způsobem teď indisponování, tím, že jejich quirk nebyl v plné síle. Pořád však mezi sebou měli rovnocenný vztah.
Ale on?
Na všem dělal sám, ne že by se někdy prosil o nějakou pomoc, ale... Cokoliv by se mu stalo, by nikdo moc neřešil, kdyby potřeboval pomoc, tak... Na koho se měl spolehnout?
Učili ho spoléhat se sám na sebe. Ale proč, když viděl, co dokázala s Falcon a Muscarim?
Pokud by se stalo něco tomu druhému byl by to problém, protože v tom byly city a mohl by to někdo zneužít proti nim, ale v těch videích, které viděl byla vidět dost velká profesionalita i potom, co se Hana dala dohromady s Falcon. Krom toho všichni tři byli přátelé a velmi dobří, ale na těch videích to nebylo moc znát. Byli to v ten moment kolegové, kteří pracovali.
"Milovala si ho," zeptal se skoro bezmyšlenkovitě a Hana se zarazila, její úsměv trochu opadl, "Nebo spíš miluješ ho ještě?" Tím ji trochu vyrazil dech, sama totiž nevěděla, co k němu po tom všem cítí. Láska už to asi nebyla, ale přesto k němu jisté sympatie pořád měla, což komplikovalo i její práci. Objektivní pohled. Opřela se a zaklonila na chvíli hlavu, musela si to nějak srovnat v hlavě.
"Hano?" Při vyslovení jejího jména, tím tónem, jí přejel mráz po zádech, a tak se na něj znova podívala. Málokdy jí říkal jejím křestním jménem.
"Já nevím... Víš, to, co jsme měli mezi sebou nebylo ani zdaleka takové, co máme teď mezi sebou my dva. Neřeším to, že můj otec ze mě chce najednou villaina, nechce mě za svou loutku nějaká organizace a už vůbec nejsem teď sama." Ucítila, jak se jeho ruka dotkla její tváře a zvedl ho k tomu svému. Čekala, že bude zase naštvaný, že po ní možná snad bude opět křičet nebo se jí vyptávat dál. Tenko nebo Tomura, to bylo fuk, jak přišlo na něj, vždy to dopadlo tak nějak špatně.
"Co tedy mezi vámi bylo?" Z jeho hlasu nešlo nic, co by nějak myslel zle.
"No... Já... Proboha, bylo mi devatenáct, byla jsem naštvaná na všechny, byla jsem sama, neznala jsem nic dobrého a potkala kluka, co na tom byl úplně stejně. Jen jsem teda neuměla zabít dotykem pěti prstů. Takže jsme si až moc dobře rozuměli a chápali jeden druhého a z toho malého poznání, jak bídně jsme na tom byli v životě jsme..." Nedořekla to, nějak se jí zadrhl hlas v krku a povzdechla.
Nebyl slepí, možná by se měl i vážně urazit a naštvat, ale zase se ptal první a ona mu odpověděla. Dostal, co chtěl. Měla ho určitým způsobem pořád ráda. Usídlil se v něm, ale docela spokojený pocit, který dost kontrastovat s tím, co slyšel. Jen ráda, jako starého kamaráda. Nějakého ex.
Tak totiž její slova na něj působily nebo možná chtěl, aby to tak vyznívalo. Nechtěl si v žádném případě připustit, že by stále mohla milovat toho villaina. A nějak mu na mysli padla další otázka.
"Miluješ mě, Hano?"
"Ten vývar je naprosto famózní, Schmetterling. A dost bodl po tom včerejšku," podíval se na Keiga, který vlastně byl dost potichu a zároveň měl plnou pusu polívky. Hana nějak nešetřila masem, které měla. Kuřecí. Keigo a kuřecí, to bylo něco neodmyslitelného. Miloval kuřecí. Takže ho vlastně dost pobaveně pozorovala, jak se tou polévkou cpe.
"Je to výborný," řekl, když konečně všechno maso požvýkal a spolknul. Tu v Japonsku to nebylo stejné. Polévka, byla většinou brána jako hlavní jídlo, po kterém nic moc těžkého nenásledovalo.
Miso soup, které moc Haně nejedlo by se dalo přirovnat k jejich polévkám, ale například Ramen, který byl na způsob jejich vývaru, byl tu brán spíše jako hlavní chod.
Hana udělala aspoň z části masa, které ji zbylo, ještě rizoto, na které byla hrdá, protože se jí konečně podařilo tak, že byla spokojená. Neboť oba tvrdě spali nemusela s jídlem tolik pospíchat a mohla udělat rýži tak, jak byla zvyklá, a ne z rýžovaru, který dost často používala, protože většinou někam pospíchala.
Jen, co sobě i jim nachystala zmiňované rizoto dočkala se od Keiga dost velkého úsměvu a požadavku o přidání. I po tom, co včera večer zvracel a možná i teď mu pořád nebylo nejlépe, si chtěl znova přidat.
"Přece jen tě tu něčemu naučili, pořádně jíst," usmál se Nikolaus a Keigo se na něj trochu zaraženě podíval.
"Papa, English bitte," řekla Hana a podala Keigovi talíř. Nikolausův hlas v němčině zněl dost děsivě. Možná to bylo i tím, že Německý jazyk byl prostě dost tvrdý a tu v Japonsku tak mluvili jen turisté a s nimi moc do kontaktu Keigo nepřišel. Hana s tím jazykem nakonec vyrůstala, když se v jejím životě zjevila babička a taky se ho zezačátku dost děsila. Do té doby znala jen pár anglických slovíček ze školy.
Nikolaus se podíval na Keiga a usmál se znova.
"Že je dobře, že ti od mé dcery chutná," řekl trochu pobaveně a Hana převrátila oči v sloup, proč by mu muselo od ní chutnat.
"Neznám od ní moc jídel. Nejsme tak spolu často... Práce, ale za tyto svátky jsem ochutnal dost nových věcí a byli dobré." Nikolaus se zapřemýšlel, on nevěděl, jak se zde slaví Vánoce.
"Ochutnal jsi pravý český bramborový salát s kaprem?"
"Kapr?" Keigo se zděšeně podíval na Hanu, která okamžitě propukla smíchu.
"Ne, my... Keigo klid nejedl si kapra, já vím, že tady to moc nejíte, měli jsme tresku. Víš, tady kapři jsou spíš na potěšení oka než k jídlu. Nechovají se tu na sádkách jak u nás. A kdyby to byl kapr, myslím, že bys ohrnul nos i nad našim kaprem. Nic ve zlém," podívala se na Keiga, který musel uznat, že měla pravdu. Kapra měl jednou v dětství a ne... Nechutnal mu, tenkrát ho měl v nějaké svatyni. Ovšem bylo to aspoň nějaké jídlo, které za tu dobu našel a mohl se aspoň trochu zasytit.
"Takže jaké jsou plány, děti," podíval se na Keiga a pak na Hanu, která se zapřemýšlela a Keigo právě pobíral fakt, že je oslovil. Děti? No, ale jako první i tak zareagoval.
"No vlastně, nad Musafatem je turistická cesta vedoucí nad město a odtud je vidět krásně na ohňostroj. S vozíkem to sice půjde těžce, ale není to nemožný. Přece jen za poslední roky, cesty spravili, takže tu bude přístupné a je tam i svatyně, takže pokud byste chtěli trochu tradice, vím, že se tam chodí po obědě, ale můžeme ji večer po ohňostroji navštívit."
Hana tu sice, byla už na jeden Nový rok, ale strávila ho sama a zašla se podívat na ohňostroj do města, kde bylo tolik lidí, že jí bylo z toho dost špatně. Jen jí to připomnělo, že mít křídla, nemusí se s nimi mačkat na zemi.
"To zní fajn," usoudil nakonec Nikolaus, "ale podíváme se po městě i teď, že ano nebo raději si chceš povídat, Keigo?" Její ruka ho chytla za bradu a prudce ji nasměrovala k sobě. Fialové oči se jí nebezpečně zúžily až Nikolaus trochu ztvrdnul. Věděla, kam tím zase míří.
"Alkohol do večera nikdo ani nevytáhne, rozumíš," zavrčela, už jen to, že bude muset vytáhnout Keiga ven byla dost velká podpásovka. Viděla na něm, že mu stále není nejlépe a další povídání by nepřežil.
Otec donesl i něco z českého alkoholu a neboť Hana, byla z Moravy u nich se krom pěstování vína pálila slivovice. Nechtěla vědět, jak to sem propašoval. Její otec byl pořád tak jednou nohou v kriminále a ona ho tak pěkně ze všeho, co udělal, dostala a stejně hazardoval. Prostě Nikolaus. Jednou villain asi pořád villain. Jinak si to představit neuměla.
kapitola 18 <--- ---> kapitola 20
Juuuj, toto bola tak zlatá a sladká kapitolka ♥ Úplne si si tu Keiga vychutnala a rozobrala si jeho pocity ♥ A to sa mi moc páčilo :) Som rada, že si na naše vtáčatko nezanevrela, lebo on je úžasná postava, ja ho mám rada a nejako som sa po tom písaní SS k nemu opäť tak schúlila a zatienil u mňa Shigarakiho. A úplne ho chápem, že bol taký zvedavý na Hanin milostný život pred ním. Úprimne, ktorý frajer by nebol? :) A som rada, že Hana bola k nemu úprimná. A keď povedala, že so Shiggym nemala to, čo majú teraz oni dvaja spolu ♥ Oh, pri tom mi zaplesalo srdiečko. A páčilo sa mi aj to, ako si tu Hawks uvedomil, že on vlastne nemá žiadneho takého blízkeho kamarátka/priateľa, ktorému by mohol plne dôverovať, čo je dosť smutné. Ale som rada, že má Hanu a možno vďaka nej získa aj ďalších blízkych. Myslím, že papa Nikolaus si ho celkom obľúbil :) Teším sa na ten ich Silvester. Niekedy sú aj takéto rodinné spoločné a pokojné akcie fajn, nie len chlasť potokom a ruka hore :) Takže som v očakávaní, že čo bude nabudúce :)
OdpovědětVymazatMne tento diel prišiel tiež veľmi podarený - taký zlatý a nežný :D žiarlivého Hawksa môžem všetkými desiatimi :D
OdpovědětVymazatA ten úvod, ten detail s krídlami. Je to pekné, tá predstava, že je na ne taký citlivý a že tam chutne reaguje :D
Mne sa páči, že Hana nie je taká konfliktná osoba a že medzi nimi nedochádza k takým tým typickým otravným hádkam. Príde mi tomto dosť taká vyspelá a celkovo ten vzťah vyzerá úplne inak potom :]
Kapor ma pobavil, ako som ti už písala :D Tak kuřecí mu nevadí, kanibalovi jednému a kapor je špatný hej :D
Má mínus, také malé nepodstatné, u mňa za to :DDD
Inak tie ich začiatky boli také úsmevné. On je fakt taký frajírek a pre našu Haničku to muselo byť zo začiatku také, že mech xD ale sme radi, že sa napokon nechala ním zviesť :D inak by sme prišli o túto parádu :D inak ja sa tiež teším na ich Silvester, že čo a ako vymyslíš :] ale ke´d sme videli ten fanart, ehm xD tak uvidíme, ako to dopadne :]
Petrika.