Butterfly effect - Kapitola 12

Další dílek je tu!
 ♥
Pěkné počtení.

Sledoval, jak obří výbuch zlikvidoval místnost vysoké budovy naproti, kde stál. Jeho karmínové oči se zaměřili na padající tělo bezvládné ženy, otřes z výbuchu ji přivodil bezvědomí. Krom ní, ale z okna vyskočilo cosi, co se momentálně člověku nepodobalo. 
Neváhal. Tentokrát už ne. Černá hmota pohltila ho i ji a vyšel na zem před budovou. Neměl jeho typický oblek. Jediné, co šlo vidět, byli jako oči. Tvář zahalená v masce, stažené vlasy a dlouhý kabát s kapucí. Konečně ji držel v náruči. To cosi, co vypadlo oknem s ní se zhmotnilo na zemi. Neměl, jak s tím bojovat, nebyla to pevná látka, které se mohl dotknout, ani nezaregistroval, že jeho část se k němu přiblížila a okamžitě zaútočila. Cítil, jak s ním někdo škubl na stranu a on pevně stiskl tělo mladé ženy blíž k sobě.

"Hej ty, zlatá rybko. Kliď se," zavrčel muž s tetováním, který nevypadal nadšeně. Oslovení nepatřilo, mladíkovi, co držel ženu, ale té hmotě. Pustil tašku a sundal si kabát.
Mohutná postava, mohl mít skoro dva metry na výšku, ať už to byl kdokoliv přišlo mu, že chrání tu mladou ženu v jeho náručí. Hmota nabrala tvaru a změnila se v dost známou tvář okřídlené hrdinky z Česka. Ušklíbl se. 
"Co to je," vyštěkl, potetovaný muž si stoupl blíž k němu a podíval se na něj, hlavně zkontroloval Hanu. Jeho ruce se proměnili v liánu a on ji chytl, část se změnila v prach. Došlo mu, kdo to je. Z vyprávění.
"Tu bys být neměl," zavrčel na něj. Z budovy vyšli další hrdinové, ale bez jejich quirků to bylo zbytečné. Liány obmotaly Hanu a položili ji ke schodů budovy, odkud se dokulhal i okřídlený Pro Hero, jeho křídla byla svěšená a vyloženě je za sebou táhl.
"Ta hmota, zhmotňuje naše představy. Může to být cokoliv, čeho se bojíš, co tě straší, to, co se ti líbí. Tohle bude složité," ušklíbl se, a ještě jeden pohled věnoval jemu, "běž něž tě tu uvidí."
Nevěděl, odkud ho znal, ale jestli znal Hanu, tak mu o něm musela říci. Raději už se na nic neptal a zmizel v uličce, kde na něj čekal Kurogiri, který se nepokoušel v ničem odporovat. Ale nehodlal odejít hned, chtěl vědět, co umí, a hlavně jestli je Hana opravdu v pořádku.

Hawks se došoural k Haně a odnesl ji dovnitř. Mirko výbuch naštěstí odhodil do druhé místnosti, a ne prosklenou stěnou ven. Takže na tom byla lépe. Poznal, kdo je venku, takže to oznámil všem přítomným, co teď mohli jen koukat a nechat vykonávat jejich ušlechtilé povolání někoho jiného. Pro Hera NO.3 Muscariho.
"Tak pojď Falcon," zavrčel a její křídla se roztáhla a změnila se. Vždy ho určitým způsobem děsila, ale zároveň byli dobří přátelé. Proto se zhmotnila, nebo možná. Otočil se na budovu. Hana?
Přece jen ta hmota prošla oknem s ní, co když je to její přelud. Ve finále to, ale bylo jedno, kdo bude s bludem bojovat. Mohl to zkusit a jen doufal, že se Hana vzbudí ta už s ním totiž bojovala a znala jeho slabinu.

"Kasasagi," zatřepal s ní Hawks, ale nereagovala, byla podraná a pořezaná od skla. Naštěstí nic vážného, což bylo na jednu stranu uklidňující fakt. Ať už ten muž, byl kdokoliv zachránil ji.
Slyšela jen tlumené hlasy ve své hlavě a otřesy, které způsoboval quirk Muscariho. Snažil se neudělat paseku, ale nemohl tu hmotu do ničeho chytit. Jakkoliv se snažil ho chytit, hmota se zas rozpustila a objevila se jinde. Věděl, že potřebuje, aby nabil lidské podoby, ale jak?
Jediná výhoda byla, že uměl vytvořit blud jen jednoho člověka. Problém byl, že blud byl hodně silný, kdyby se jednalo o někoho horšího mohl by se srovnávat s originálem. Jen fyzické útoky na něj neplatily. A krom toho neznal jeho limit, takže tu mohl bojovat s ním až do večera.

Nemohl nic, dělat, jen seděl u jejího bezvládného těla a jeho křídla nereagovala na jeho podměty. Přišlo mu, že je teď absolutně neschopný. Jak se musela cítit Hana, když nemohla použít své křídla?
Hero se nakonec snažili pomoci, aspoň tým, že odváděli lidi pryč od místa boha.
"Zvuky," zamrmlala Hana a otevřela oči, bylo jí zle. Hodně zle. Hlava jí šíleně bolela a v uších pískalo. Nic pořádně neslyšela.
"Řekni Muscarimu ať použije sluchátka a zesílí je, ty jeho bludy nezvládají melodie, zpěv," řekla, aniž by slyšela, co řekla a snažila se posadit. Vzpomněla si na její kamarádku Nitu nebo Present Mica, ty by tu přišli v hod. Znala Present Mic z Nitina vyprávění, byl to učitel na jejich škole, který měl quirk Voice.

 Hawks se podíval na Ryuko, která kývla a rozběhla se ven. Jenže za chvíli vrátila, že venku je dost velký hluk a hudba by nešla slyšet. Sice jí moc nerozuměla, ale pochopila, že tohle nepůjde. Vyšší tóny byli lepší a Lukáš neměl tak pištivý hlas.
"Měla bys ležet," zavrčel Hawks, Hana se na něj podívala a postavila se. Hlava se jí motala, vše jí bolelo, ale co teď zmohla. 
"Máme tu reproduktory a mikrofony," řekl kdosi z poza recepce a ruka ukázala na zavřené dveře. Natáhnout, ale takto elekroniku bylo na dlouho.
"A kdo umí zpívat," padlo v davu i tak a Hawks se podíval na Hanu, která si to už vyšla ven. Nebylo, co řešit.
"Present Mic tu je, ale jeho quirk, ještě správně nefunguje." Zakřičel kdosi za Hanou a podívala se na ty dva. Vidět její tvář a ty oči, v kterých nebylo nic. Sebrala poslední síly, co jí mohly a přiblížila se blíže k bludu. Nemusela zpívat slova, jen udělala lehké rozezpívání, tak jako to dělávala před sborem a blud začal problikávat. Šlo vidět, kdo je uvnitř něj. 

Lukáš se podíval za hlasem. Nevydržela tak dlouho zpívat, ale ani nemusela, protože Present Mic vyšel ven z budovy a nevypadal nadšeně. Nelíbilo se mu, že předtím nemohl použít svůj quirk. Muscari chytl Hanu a zakryl jí uši, jeho sluchátka nepropustila žádný zvuk. Jedna vlna a blud zmizel, jediný, kdo tam stál byl teď Martin, který se vyděšeně koukal na Lukáše, který okamžitě zareagoval. Jedna rána pěstí a byl mimo.

Všude chodilo spoustu lidí, přijela jednotka, krom toho i dvě dost zajímavé postavy. Šlo vidět, že jsou dvojčata a oba působili jako albíni. Světlá pleť, bílé vlasy a červené oči. Když se žena kohokoliv dotkla, opět se mu zapnul quirk, muž zatím léčil zraněné. Seděla vedle Hawkse na zemi, přikrytá svým kabátem, a i tak jí bal zima. Cítila, jak jedno křídlo ji obklopilo, konečně i mu začal fungovat quirk, aspoň jedno křídlo se vzpamatovalo.
"Myslíš, že když podám žádost, aby se ten večírek, konal v nižších patrech, že to pojde," podívala se na Hawkse, ten se zatvářil trochu překvapeně, křičela," no, jakože nemám ráda volné pády. Tohle bylo po druhé a už to zažít nechci... Nebo možná raději přestanu chodit na večírky."
Zhodnotila a Hawks se začal smát. Mirko, která seděla naproti, a právě k ní přišel muž, co vypadal jak albín, se začala smát taky. Mluvila úplně z cesty. 
"Hana, pak se na vás podívám," mluvil anglicky a šel tam slyšet jistý přízvuk, nebyl odtud. Jeho sestra se podívala na něj a pak na Hawkse a Hanu.
"Mohu," natáhla k němu své ruce a přiložila k němu, bylo to jako by jím projel elektrický výboj, druhé křídlo zareagovalo a pak se obrátila na Hanu, která začali těkat ruce.
"Eliasi, můžeš na moment. Nechci jí aktivovat zpět quirk, dokud se na ní nepodíváš. Myslím, že je v šoku." Seděla v rukách měla tik, její oči těkali ze strany na stranu a na jejich oslovení nereagovala.

Prudce se posadila a koukala kolem sebe. Byla v nemocnici, no cítila se lépe než předtím. Podívala se na hodiny, bylo tak pět hodin ráno. Takže nespala asi dlouho. Měla pořád na sobě potrhané pletené šaty, postavila se na nohy a došourala se ke dveřím. Chodbou došla až do místnosti, kde seděl Keigo a Lukáš a dvojčata se bavili se sestřičkou. Ta byla neoblomná, došlo jí, že se hádají kvůli ní, ale co říkají to jim absolutně nerozuměla.
"Proč šeptáte," zakřičela a vstoupila do místnosti. Sestra se vyděšeně otočila na Hanu, lekla se jí.  
"To bude tím výbuchem," usmál se na ni Lukáš a obejmul ji. Trochu bolestně sykla, pořád jí všechno bolelo, ale pořád nechápala, proč všichni šeptají. 
"Co si říkal," zakřičela znova a Hawks se uchechtl, bylo to vlastně na jednu stanu roztomilé. Cítil, jak se uklidnil, když ji viděl stát na nohách. 
"Hej Eliasi? Ido? Myslíte, že to spravíte," otočil se na ně Lukáš, Elias přišel k Haně a přiložil ji dlaně k uším.
"Better?"
"Jo," řekla normálně a všichni si aspoň oddychli, že to nebylo něco horšího.
"Měla by tu zůstat," řekla sestra a dvojčata se na ni dost nehezky podívaly. Neměly rády, když se pletl někdo do jejich práce. Když šli kolem recepce na klinice podepsat papíry, aby Hanu mohli pustit. Všimla si Hana kytice a malého balíčku. Něco jí na tom zaujalo, v kytici bylo dlouhé pírko, které bylo dost povědomě zbarveno. Chvíli myslela, že má nějaké vidiny, ale když vedle květiny položila nějaká, že složku, kytice se zatřepala. Byla pravá.
"Pro koho to je," zeptala se sestry a ta se podívala na kytici.
"Ehm... Vy jste slečna Elster a pán Hawks?" Hana udělala několik kroků od pultu recepce a podívala se na kytici. Lukáš se zamračil a přišel ke kytici. Podíval se na lísteček.

Líbilo se ti přestavení? 

Mohla si zase létat.

Přeji krásné výročí.

C.

Vytáhl pírko s květiny a promnul ho v prstech, bylo Ali. Z jejích křídel, podíval se na malý balíček, kde byl též vzkaz. Hawks přišel za ním a vzal do ruky psaní a pevně papír sevřel.

Jaké to bylo nemoci létat?
Těšíš se až budeš ptáček,
 bez křídel?
C.

Otevřel krabičku a okamžitě ji zavřel i Lukáš odvrátil zrak. Hana pomalu přišla za nimi, když však chtěla krabičku otevřít, aby se mohla také podívat, co v ní je Hawks ji zastavil.
"Je v tom ptáček bez křídel," řekl nevrle a ošil se. Tohle nebyla náhoda, věděl, že bude večírek Pro Hero a byl si jist, že tam budou oba. Promyslet to do detailů. Martina odvezli do Tartarusu, kde si měl pobýt jeho zbytek života za ohrožení tolika lidí a pokusy o vraždy a další zločiny spojené s Collectorem, ještě to ráno.

Všech pět sedělo ve vlaku. Lukáš poslouchal písničky a dvojčata, cosi dělali na noteboocích. Hana koukala z okna, cítila se hodně unavená, a to jí čekala dlouhá cesta Shinkanzenem do města Musafatu. Pomrvila se na sedačce a podívala se na Hawkse. Jeho tvář byla nepřirozeně ztvrdlá a zamyšlená. Tohle bylo jiné, neohrozil jen jednoho člověka. Ohrozil úplně všechny, kvůli jim? Při vzpomínce, když Hana nehybně ležela na zemi se cosi uvnitř něj semklo. Pevně sevřel víčka, ani si nevšiml, že ho pozoruje. Položila mu dlaň na tvář a otočila mu hlavu k sobě a natáhla se pro polibek. Bylo jim jedno, jestli je teď někdo uvidí. Vagón byl i tak poloprázdný, a ti co seděli okolo, jen přece věděli, že ti dva jsou spolu.

"Napíchl se na Hawksův mobil," řekla Ida a podala Haně notebook, když došli do bytu a posadili se u ní. Všichni byli dosti překvapení, když viděli, jak precizně má vyzdobený byt, jen Lukáš se spokojeně usmál.
"Jak kdyby tady byla," zašeptal a Hana mu věnovala malý hřejivý úsměv. Její oči se pak vrátily k obrazovce a zamyšleně se na to dívala. Nechtělo se jí to řešit, ale tohle bylo nebezpečné. Dostal se přes zabezpečení, které mu poskytovalo Hero Public Safety Commission, což byl problém. Oni měli vlastní zabezpečovací síť a on jí zdolal. 
"Tak jim napište a domluvte se s nimi Ido. Mě nemají rádi, tvrdě si stůjte ať se napojí na nás, dvojí ochranou by neměl projít. Nechci, aby s námi sdíleli soubory, jen ať tam mají náš program, proti heknutí," podívala se na Idu a ta přikývla. Vyprovodila ty dva ke dveřím, kde se s nimi rozloučila a popřála pěkné svátky.
"Doufám, že se do nového roku se nebude muset takto setkat," zamrčela Hana a zavřela dveře. Vkročila do obýváku a Lukáš vysvětloval historii malého andílka Keigovi. Stačil jeden pohled do těch jeho zlatých očích a věděla, že bude chtít taky něco takového. Vlastně jí něco napadlo. 

"Co ty tu vlastně děláš," zeptal se Keigo u oběda, když jim Lukáš podával jídlo. Hana a Hawks si šli lehnout, jen co mu dopověděl historii andílka, do ložnice a Lukáš se prospal na pohovce v obýváku, nechtěl je nechat samotné. Vzbudil se večer a napadlo ho, že něco udělá k jídlu, protože i on už měl hlad. Z jeho boje mu dost vyhládlo.
"No přišel jsem ji zkontrolovat a najdu ji skoro mrtvou v náručích, nějakého zahaleného muže s červenými duhovkami," usmál se na Hawkse a pohledem se přejel na Hanu, která se trochu nechápavě zatvářila. Nechápala, o čem to mluví. 
"Víš, když tě ten výbuch vymrštil tím, oknem, tak tě někdo zachránil. Aa... Keigo měl vyřazená křídla. Jak si myslíš, že si se ocitla dole," sedl si mezi ně a dal si sousto do úst, měl pocit, že by ho neměl zmiňovat tak úplně před Keigem. On sám pochopil, že když se dala dohromady s Falcon, tak si uvědomila, že chce Tenko pokračovat v cestě zloducha a když cestou sem četl o LoV, došlo mu rychle, že Tomura Shigaraki je Tenko, už jen kvůli jeho schopnostem a popisu.

Byl však překvapen, když ho viděl, zachraňovat Hanu. Krom toho jeho oblek vůbec neladil s tím, co do té doby nosil. Tohle bylo divné. Hana se tvářila nechápavě asi nevěděla, že to byl on. Takže s ním v kontaktu nebyla a vytahovat starou bolestivou minulost, když tu měla Keiga nebylo moc moudré. Byl rád, že se Hana drží pořád cesty Hera a ne kriminálního živlu. Už tak občas balancovala, ale on byl ten poslední člověk, který ji měl, co vyčítat. Nebýt Falcon taky by z něj byl hledaný zločinec, tohle měli obě dvě stejné. Pomáhat lidem, jako oni najít tu lepší cestu. Jako puberťák se zapletl s jednou nebezpečnou partou a Falcon ho tehdy z toho vysekala. Zachránila úplně cizího kluka.

"Jo ještě jedna věc, vlastně," zvolal Lukáš česky, když pomohl schovat nádobí z večeře, "Všechno nejlepší k narozeninám, Můrko."
Keigo trochu nechápavě těkal očima z jednoho na druhého. Díval se, jak donesl balíček a třepal s její rukou a v ton moment mu to došlo.
"Ty máš narozeniny v prosinci," podíval se na Hanu, která se dostala z Lukášova sevření.
"Ano," usmála se na něj a přisedla si s dárkem ke Keigovi na pohovku. Lukáš se zapřel o opěradlo a díval se, jak se bude tvářit. Když otevřela byl tam řetízek s motýlkem, byl pěkný, jen tedy ho dost kazila jednička, která tam byla vyrytá. Další věc, co jí zaujala, byl papír pod ním. 
"Víš, slyšel jsem, že si založila firmu a taky jsem ti přišel pogratulovat k titulu," řekl a Hana se na něj zmateně otočila. 
"Cože? K jakému titulu?" Nechápavě zvedla hlavu k Lukášovi, který se otočil na Keiga, které mu to došlo při opětovném podívání se na její řetízek s motýlkem. 
"No, jak víš, po řádění Collectora uzavřeli získání titulu nejlepší hrdina a teď v květnu ho zas otevřeli, no a neboť jsi pořád vedena jako obyvatel České republiky a nasbírala si tu další čísla zachráněných, a mrtví nemůžou nést titul, tak si se stala NO.1 České republiky a já jsem teď NO.2, ale jen, co to, vyhlásili to zase uzamkli. Jakože mě to taky netěší, jako tenkrát, ale jen jsem ti to chtěl říct," podíval se na ni znova a Hana se moc taky nadšeně netvářila, "Krom toho, vláda najala mnoho podpůrných týmů, aby dělaly naši práci a já o ni přišel, nemůžu dělat práci hrdiny, když si mě nikdo nenajme, tak jsem si říkal... Tak jsem si říkal, že bych ti tu... Mohl pomoc, co myslíš?"
Jeho hlas se při posledních slovech trochu zadrhával a Hana vytáhla papír, byla to přihláška do její agentury, která ještě neměla ani název a ukázala ji Keigovi.
"Bude fajn, když na tebe dá někdo pozor," usoudil a vzal si papír, který si následně důkladně přečetl, jako by to byla přihláška do jeho agentury. Věděl, že Lukáš projde, ale zajímalo ho, co je vlastně zač. 
"Víš, že zvládám hodně, přímé akce, spolupráce mi nedělají problém a co se týká špionáží, víš, že pokud se jedná o infiltraci do skupin těch špatných, byl jsem nejlepší. To bude mým vzhledem, už tak vypadám jak oni," zasmál se a Hana nevěřícně pokroutila hlavou. Keigo zvedl své zlaté oči k němu a přeměřil si ho, jen doufal, že ho nepošle špehovat LoV, to by nebylo dobré. I když ti nezapadali do vyšetřování Collectora, takže mohl být v klidu, zatím.

"Měl bych ti něco koupit, když jsem prošvihl tvoje narozeniny," zamrmlal Keigo do jejích vlasů, když konečně druhý den už byli sami u ní v bytě. Ležel s ní v posteli a tiskl ji k sobě.
"Jak chceš. Já jsem na to taky zapomněla," zasmála se a přitisknula se k němu víc. Bylo toho na začátku prosince prostě moc. Vláda, chtěla ještě nějaké podpisy, ohledně její nové agentury, protože neměla japonské občanství, naštěstí nemusela řešit věci ohledně schválení, jen chodila podepisovat papíry, které si musela prostudovat, aby nepodepsala žádnou blbost. Když se jí něco nelíbilo, tak se museli dohodnout na nových podmínkách, což občas zabralo hodně času.

"Já tě špehuji a pošvihnu tvoje narozeniny," uchechtl se a vtiskl jí polibek na tvář. Při vzpomínce na svou práci ji zmáčkl ještě víc. Za poslední dobu toho měl i on moc. Snažil se tutlat tento jejich vztah, ale stejně měl pocit, že to ví a oni na něj začali hodně tlačit, ohledně informací o její práci, která doopravdy neměla nic společného s Collectorem.

Nechtěl si však kazit jeho první svátky, které netrávil sám. Doposud vše slavil o samotě, občas zašel do města a něco malého sám sobě koupil a pak stejně skončil u hlídky, ale tohle chtěl, aby bylo jiné. Výjimečné pro oba. I když jen, co konečně měl chvíli volna, tak se stalo toto.

Hana, ale na rozdíl od něj zjistila, kdy má narozeniny, dokonce si je zapsala do diáře v telefonu. Měla pro něj dárek, tady spíš pro sebe, ale vlastně pro něj. Na tyhle věci, nebyla, ale on ano, takže se překonala a zašla do obchodu se spodním prádlem a hledala, aspoň něco, v čem se nebude cítit tak trapně. I když měl narozeniny pár dní po Vánocích, nezabránilo ji koupit mu spoustu menších dárků. Tohle vážně měla po Falcon, když tu byl i Lukáš, musela se ještě stavit do města pro dárky pro něj. Pro Nitu, měla nějaké masáže, či co a poukázku na manikúru a nákup v jednom obchodě s oblečením. I pro Ramonu si něco malé nachystala, tedy spíš koupila víno, které ráda pila a zkusila koupit jedno na doporučení, i když věděla, že ta si raději dá to svoje. Ale proč by nemohla ochutnat i něco jiného. Věděla, že ta touží hlavně po tom, že se vyspí a dají ji klid, takže jí k tomu dopsala malý vzkaz a přidala pár svíček jako malý vtípek, protože věděla, že tu v Japonsku moc vany nefrčí.

 Na relaxaci při svíčkách ve vaně. 

kapitola 11 <---   ---> kapitola 13