Butterfly effect - Kapitola 2

Vítám vás u dalšího dílu, 

takže se pohodlně usaďte a přeji příjemné čtení!

Doufám, že se vám dnešní díl bude líbit.

Uběhlo pár měsíců a Haně se povedlo pochytat další lidi, co byli spolčením s Collectorem na což byla patřičně hrdá. Dokonce našla i jednoho, který byl při tom, když jí odebrali křídla. U nich se zabíjet nemohlo, i když ohrožovali civilisty, což se příčilo dosti s tím, na co byla zvyklá z domu. Takže měla jisté problémy při některých misích a tehdy nebýt Tsunagy, tak by toho muže zabila. 

Jeden z jejich vysílačů, které navrhla Hana zachytil signál, poblíž nějakého mola. Jednalo se o opuštěný sklad rybářských lodí. Vše oznámila, sbalili se a s jednotkou vyrazili. Nějak se to však zkomplikovalo a ona zůstala sama. Muž používal zvláštní vlny, které dokázaly odhodit i člověka. Bohužel i jeho schopnost byla omezená, takže trvalo nějakou dobu, než to mohl použít znovu.
Vytáhl zbraň a začal střílet. Když se mu nedařilo Hanu zasáhnout ani vystrašit, tak si vzal k sobě jednoho z rukojmích.
Zraněnou ženu, která byla jedna z dalších jeho obětí. Měla oholenou hlavu, kterou jí hyzdily čtyři obří šrámy, které způsobili při tom, když jí odebraly její rohy. Žena byla zjevně ještě pod nějakou drogou, protože byla úplně duchem nepřítomna. Koukala před sebe, její ruce vysely podél jejího těla a když jí muž přiškrtil, nijak nezareagovala. Ovšem pro Hanu tohle bylo něco nového.
Jeho práce probíhala vždy, když byl pacient při plném vědomí. Jediné, co jim vždy píchl, byla nějaká látka, která umožnila pozastavení použití quirku. Nikdy nikoho neuspal, chytla se přes rameno za lopatku a skrčila se za nějakou bednu. Jejím tělem pulzovala směsice strachu a obrovské zlosti.
Klepala se a před sebou viděla výjev z té noci. Krev, nepopsatelná bolest, když jí rvali křídla ven a oči Falcon, která bezvládně ležela na protějším stole. Její oči byly prázdné. Bez života. 

V zádech měla obří díry, které moc krvácely. Při vzpomínce na to si dala ruku přes pusu. Měla pocit, že se pozvrací.
Další vlna, odhodila bedny kousek od ní. Jako by to v ní něco probudilo, její fialové oči se zbarvily do světle zelené barvy a ona vyrazila. Nemohla ji tam nechat. Nemohla přece dopustit, aby zemřela. Znovu.

Krystaly odrážely kulky a když muž přiložil zbraň k hlavě té nebohé ženy. Padla k zemi.
Jeho oči ji zmateně pozorovaly, se strachem sklopil zrak ke své ruce, která se válela na zemi. Pár kroků, vytrhla ženu a vší silou udřela muže. Ten se zakymácel, posadil se na zem a začal ječet. Tsunagu na to okamžitě zareagoval, proběhl skladem a doběhl za nimi. Stála mlčky nad ním a její krystaly mířily na toho sedícího muže na zemi, který si držel svou krvácejí amputovanou ruku. Třepal se strachy a s lehce pootevřenými ústy hleděl do jejich teď už zelených očích. Konečky prstů se jí zvláštně leskly a ona se napřáhla.
"Hano to stačí," řekl klidně a ona cukla hlavou. Otočila se za hlasem a její oči se leskly. Jen tak tak držela svoje slzy. Bolelo to.
"Zachránila si ji." Jeho hlas zněl tak strašně klidně a v ten moment muž sebral kus kovu. Výpad. Kov se roztekla přímo v jeho ruce. Směrem, kterým mířil, Hana postavila svou ruku v její speciální rukavici. Další hysterický řev, když tekutý kov popálil jeho ruku. Pohledem přejela k němu a kopla ho. Muž bezvědomí dopadl na zem. 

Zrovna dělala nějakou práci na svém pracovišti. Byla v patře, kde pobýval i Tsunagu. Bylo to patro vyšetřovacího týmu a občas to bylo i místo, kde pobývali praktikanti. Už týden tady nějací byli a dnes přišli ještě další. Jedno děvče si ji dost okatě prohlíželo, když je tady Best Jeanist prováděl, no nevěnovala jí žádnou pozornost.
Praktikanti pořád chodili sem a tam. Takže když se otevřely dveře a ona slyšela kroky nevěnovala tomu velkou pozornost.
"Kasasagi Hana?" Znala ten hlas a moc dobře. S velkým sebezapřením se snažila neušklíbnout. Postavila se otočila se na muže. Nic netypickém na něm nebylo, ale přece jen se cítila dost nervózně. Muž, který před ní stál, jí tenkrát přišel nabídnout, aby se přidala do programu pro mladé hrdiny Hero Public Safety Commission.
"Naše rada by vás chtěla pozvat, abyste podrobně popsala chování na mi..." Muž nestačil nic moc dalšího říct.
"Vítejte, Minoru-san," řekl klidně Tsunaga a ona se neubránila uchechtnutí.
"Hana nemusí nikam chodit, vše jsem sepsal a pokud budete chtít nějaké další informace mohu vám je říct. A jestli chcete tu zprávu vidět rád vám ji ukážu nebo vám mohu poslat kopii. Je tam úplně vše zapsáno."
Muž znejistěl, vypadalo to, že ho Tsunagu dost zaskočil. A přemýšlel, jak z toho ven.
"Pojďte, rád vám tu zprávu ukážu." Muž neochotně ještě s dvěma muži, s kterými přišel, odkráčeli do jeho pracovny a si s úlevou sedla zpět na své místo. Nasadila si sluchátka a zapřela se do židle, která se s ní zaklonila dozadu. Zavřela oči a chtěla trochu zrelaxovat.

Když však otevřela po chvíli oči, šokem se jí podařilo spadnout i se židlí na zem. Snaha mladého Pro Hero ji chytit, byl marný.
"Do háje s tebou, Hawksi," zanadávala Hana a on ji s omluvným výrazem pomohl se posadit.
"Jsi v pořádku," zeptal se opatrně, tohle opravdu nechtěl, i když mu na rtech hrál pobavený úsměv. Chtěl pozorovat její klidný výraz, který se mu naskytl. Neodolal. Vypadala hezky a on se na poslední dobu rád díval.
"Ty máš tak stupidní nápady k sakru," mačkala si jemně při tom své naražené zápěstí, podívala se na sluchátka, jejichž kabel byl vyškubnutý a visel zaseknutý v opěrce židle. Pak zběžně zkontrolovala notebook, ten naštěstí ležel na stole, byl sice lehce posunutý, ale nespadl.
"Co kdybys sis dala pauzu, zašli společně na svačinu a našli bychom přitom nějaký led." Hana k němu naštvaně zvedla své fialové oči. Měla ho chuť praštit za to, co provedl, ale vypadnout z kanceláře byla velice lákavá nabídka, kterou ráda uvítala. Hlavně, když tu byli oni.

Led se jim nakonec podařilo najít v kuchyňce na konci chodby tohoto patra. Chytl jí ruku a přiložil k ní utěrku s ledem. Vzhlédl k jejímu obličeji. Vyděšeně se zahleděl na její ret. Měla ho rozkousnutý a pomalu jí po bradě tekla krev. Toho si před tím nevšiml.
"Co je," zamrčela, protože jeho pohled byl až moc pronikavý.
"Podrž si to," řekl a došel pro ubrousek a přiložil ho k jejímu rtu. Sykla. Lekla se.
"Opovaž se něco říct nebo tě kopnu," řekla podrážděně, slyšela, jak se nadechl. Chystal se jí říct nějakou jeho přihlouplou poznámku.
"Ale no tak Kasasagi, taková malá ranka, tě nemůže rozházet." Pokaždé, když jí řekl Kasasagi se uvnitř jí ozval zvláštní pocit. Usmál se na ni a ona vykopla nohu. Chytl ji, pohledem přejel po noze až k jejímu obličeji.
"Ani nevíš, co mě při tomto napadá," naklonil se o kousek blíž k ní a posunul svou ruku po jejím lýtku výš až ke koleni a Hana zrudla. Jeho obočí vyjelo o kousek víš a na jeho tváři hrál pobavený úsměv. Všiml si toho. 

Vytrhla mu nohu z jeho ruky a postavila se. Naštvaně se nadechla a otočila se k němu. Pozoroval, co udělá. Udělal k ní ještě pár kroků, že stál v její těsné blízkosti, její oči se lehce naštváním přivřeli. Možná byla naštvaná, ale její tělo z nějakého důvodu lehce třáslo. Byla nervózní. Cítila jak se jí lehce třepou ruce a tep jejího srdce se zrychlil.

Tohle jí dělal pořád. A ona toho už měla dost, přitáhla ho za jeho bundu k sobě. Tak, aby mezi jejich rty nechala jen malý kousek volného prostoru. Jeho oči těkali a snažili se aspoň něco vyčíst z těch jejích.
"Opovaž se to udělat znovu, Birdie," povolila jemně stisk, cítila, jak se k ní Hawks ještě lehce naklonil. Počkala až bude ještě blíž a uhnula mu. V klidu od něj popošla a on se rychle narovnal. Slyšela to jeho povzdechnutí. 

Od doby, co se poznali za ní často chodil. Už spolu měli i pár nedobrovolných misí, vždy se k nim jaksi připletl. Poprvé si myslela, že je to náhoda, že byl někde poblíž, no pak už jí to nedalo. Zjistila totiž, že bydlí ve Fukooce, což od tohohle města bylo hodně daleko a krom toho při jedné z jeho návštěv, někdo stáhl z jejího pracovního notebooku několik složek s její prací. Dokonce i to málo, co měla na onom notebooku, pod jménem soukromé věci. Nebylo tam nic moc důležitého spíše si tam poznačila, kde dala vysílače a uložila si tam mapu Japonska, mapu města Musufatu a vlakové komunikace.

Hana vyšla na chodbu, ale v tom ji Hawks chytl za rameno a přirazil ji ke stěně. Vlastně ani nedýchala, měl ten jeden z jeho tajemných pohledů a ona měla pocit, že ji snad přestalo bít srdce.  Lehce se usmál a zas se k ní sklonil. Chtěl tohle udělat skoro pokaždé když s ní byl. Políbit ji.
"Hawksi." Její hlas zněl tak nějak přiškrceně, její nehty se zaryly do omítky a její fialková očka, která se teď tak něžně leskla, se mu podívala do těch jeho zlatých.
"Remember, I can cut off your hands," zašeptala mu u rtů a usmála se na něj. Její oči sjeli k jeho pravé ruce. Neslyšel tu větu poprvé, ale teď byla mířená přesně na něj. Vedle jeho rukou, které byly zapřené o zeď vedle její hlavy, levitovaly dva tenké krystaly, které se nebezpečné zapřely do jeho bundy. Stačilo, aby dovolila krystalům zatlačit o něco víc a mohl by být bez rukou. 

Hawks se nervózně nadechl a udělal pár kroků dozadu, aby ji uvolnil cestu. Tahle žena si s vážně ničím nedělala moc velkou hlavu. 

"Posloucháš mě vůbec, někdy?"
"Jistěže poslouchám, poslouchám tě až moc pozorně," řekl až seriózně, což Hanu překvapilo. Měla pocit, jako by jí tím, chtěl něco naznačit. Očividně ho to, asi ani nepřekvapilo, co udělala. Byl na její odmítání zvyklí.
"Co kdybychom večer někam zašli na večeři? Mám tu ještě nějakou práci ve městě, která nebude snad dlouho trvat, takže se během dne ozvu v kolik se pro tebe stavím, Babybird." Než stačila cokoliv namítnout rychle kolem ní prošel a připojil se ke skupince, která zrovna vyšla ze dveří, konečně odešli od Tsunagy. 

Babybird. Nechápala proč jí takto začal říkat. Vždycky ji tím jen naštval. Na oplátku mu zase vymyslela přezdívku Birdie, což bylo docela příhodné. Byl mladší, měl křídla a byl stejně ukecaný jak papoušek. Než se vrátila zpět na své místo, zašla si na toaletu. Musela si opláchnout obličej. Tohle bylo až moc na její nervy, fascinovalo ji, kolik toho při něm snese. Líbil se jí to ano, řekla by mu to, ne. Povzdechla si. 

Kolikrát, když se k nim připletl měla pocit, že nervozitou udělá nějakou chybu. Měla totiž tendence ho neustále chránit. Byla si vědoma, že je sice talentovaný, chytrý a jeho technika boje byla špičková, krom toho dokázal improvizovat což neměl moc v lásce, protože měl radši, když mohl vymyslet taktiku a té se řídit, ale to si myslela i o Falcon. Ve spoustě věcech ji připomínal.

Když pak prohledávali sklad našli tam různé druhy provazů, sítí a pout. Když uviděla, kovovou síť udělalo se jí zle. Věděla, na co přesně se používá, chytali se tím hlavně ti okřídlení.
Od té doby se o něj neskutečně začala bát. Když se ji někdy nějakou delší dobu neozval, občas mu napsala email, pak jí poslal i jeho číslo, přece jen to bylo rychlejší, jak jí řekl a taky mobil měl vždy u sebe i při misích.

Když se vrátila zpět, všimla si, že přesně ta mladá slečna, která si ji se zájmem prohlížela, když je tu Best Jeanist prováděl, teď pokukuje po jejím stole. Ve vhodnou chvíli, kdy se nikdo nedíval si sedla na její židli, kterou při odchodu s Hawksem zvedli a zkoumala každou její fotku. Vypadalo to, jako by se ujišťovala, že je to ona.

Chvíli přemýšlela, že se možná stala její tajnou obdivovatelkou, jak to tu bylo zvykem, ale aby pravdu řekla, na tohle opravdu nebyla zvyklá, u nich se takové projevy nekonaly. Už i to, že tu měl každý Pro Hero svůj merch naznačovalo, jak moc to tady v Japonsku žerou. Doma byla ráda, že si někdo koupil její fotku s podpisem nebo plakát. Přece jen se u nich našli jedinci, kterým se tito nejlepší Pro Hero líbili.

"To je můj stůl," řekla opatrně Hana, nechtěla mladou slečnu nějak vyděsit. No sama nevěděla, jak přesně v takových situacích reagovat. Nikdy se nesetkala s nikým takto na přímo.

"Si to ty," vykřikla, stoupla ze židle a dala si přes ústa ruku. Hana dost zmateně koukala na mladou dívku a nechápala, co se právě děje. Vypadala, jako by objevila ztracenou Atlantidu či objevila svatý grál. 

"Já jsem..." Doufala, že jí odpoví, protože jí to nedávalo smysl, proč je tak nadšená.

"Ty jsi Hawksova přítelkyně," řekla radostně a Hana na ni tupě zírala. Hodnou chvíli takto setrvala, než se jí zformulovaly myšlenky, do nějaké vhodné věty.

"Ale já s ním nechodím, nic s ním nemám," řekla obranně, dívka povytáhla jedno obočí a usmála se.

"A to, jak jste spolu flirtovali a pošťuchovali se na chodbě bylo, co?" Hana na sucho polka a svoji rudou tvář skryla do dlaní následně si projela vlasy a pak prokřupla prsty. Snažila se trochu uklidnit.

"Pro boha, ty jsi to viděla," řekla si spíš pro sebe, než, aby se růžovo vlásky přímo zeptala.

"Jsem Hiraoka Nita," padala jí okamžitě ruku a Hana jí přijala.

"Hana. Kasasagi Hana," řekla a posadila se na svou židli. Nita se očividně rozhodla, že s ní stráví momentálně zbytek její směny tady.

"Tvoje Hero jméno je Deilephilia, že? Co to vlastně znamená," řekla trochu zamyšleně.
"Ptát se, zda umíš latinsky je blbost co?" Tahle varianta mladou dívku nenapadla, vytáhla mobil a naklepala název do vyhledávače.
"Lišaj, to je motýl, ale ty nemáš křídla." Její zelené oči se upřeli na ni a Hana na sucho polkla. Trefila se, její jméno momentálně nemělo význam bez jejich křídel.
"Já o ně přišla," zněla trochu nervózně a Nita se zatvářila provinile, tohle očividně nedomyslela.
"Nic si z toho nedělej. Spousta lidí se mě na to ptá. Mám jméno podle motýla a ovládám krystaly. To je divný," usmála se na ni a její kolegyňka jí to oplatila.
"A ty?"
"Melody, quirk: symfonie. Můj hlas dokáže hypnotizovat, uspávat, ale také dokáže při vyšších tónech ničit věci, a tak no." Hana na ni překvapeně koukala, znělo to zajímavě. 

Po celou dobu dívka nezavřela pusu a co s ní dokázala všechno dostat ji na jednu stranu dosti překvapilo. Vlastně tu s ní seděla i po pracovní době. Ptala se jí na různé věci. Jestli má nějaké sociální sítě. Ty měla ale soukromé, takže jí okamžitě poslala žádost. Za jistých okolností by jindy žádost odmítla, ale nějak na to neměla srdce. Vyzařovala z ní pozitivní energii, která se Haně líbila. 

Připomínala jí trochu v některých věcech Lukáše (Pro Hero Muscari, NO.3 CZE, quirk: Rainforest/deštný prales), nebyl sice tak ukecaný jako ona, působil spíš introvertně, ale jen co byl na parketu, byl tu úplně jiný člověk. Hudba a tanec to byl jeho život. Vždy to vypadalo jako by chodil na ty mise z donucení, protože se kamarádil s Falcon, ale nebylo tomu úplně tak. Nikdy by nedovolil, aby se jim něco stalo. Při dotyku dokázal vytvořit celý deštný prales, kde dokázal pochytat kohokoliv. Podle rozlohy lesa se odrážela taky doba, jak tento les dlouho vydržel. Když věděl, že pochytal všechny tak les jednoduše nechal zmizel tím, že sundal ruku z daného předmětu. Tohle byl vrchol jeho quirku, protože les po sobě zanechal dost velkou paseku. Zničenou zem, polámané a vylomené stromy. Většinou používal raději jinou variantu, kterou jeho quirk uměl. Dokázal totiž vytvořit jen liány, nebo rostliny vyskytující se v pralese, a tak chytnout či uspat člověka. 

Sdílela s ním zálibu v hudbě a tanci, která i pro mladou Pro byla důležitá. Takže když jí Hana řekla, že zpívá operně a má naučené tance od různých skupin K-POPu, tak jí málem spadla brada na zem. A začala plánovat další schůzku, kam by spolu mohly zajít a zatancovat si. Hned vzápětí na to, ji pozvala další den na karaoke. Na což Hana nemohla říct ne, protože, když se o to pokusila Nita ji okamžitě ukecávala.

"Co vlastně máte s Hawksem," podívala se významně na Hanu, když společně odcházeli z agentury a ona ji pozvala na jídlo. Bylo to tu zas. Doufala, že toho vyptávání nechá.
"Nic, jen se známe."
"To není, odpověď Hana-sanpai, myslíte, že mi neuniklo, jak to mezi vámi jiskřilo," pozvedla jedno obočí a věnovala Haně jeden z jejich pohledu, říkajících, tohle nezakecáš. Hana povzdychla.
"Mysli si, co chceš. Já s ním, ale vážně nic nemám," snažila se zakrýt, cokoliv co by mluvilo opak.
"A políbili jste se, když vás přirazil k té stěně? Jaké to bylo?"
Hana se zastavila na místě a stála tam jak opařená vařící vodou. Na nic se nezmohla, ta holka byla dost přímá i na ni. Na to, že byla o dost mladší než ona.

Domů se vrátila dost pozdě, Nita jí nakonec ukecala, aby šli na karoke už dnes, a tak raději, aby se vyhnula dalším otázkám ohledně Hawkse, souhlasila. Protože při zpěvu se nedá na nic ptát. Cesta tam byla sice šílená a ona měla pocit, že je na spíše na výslechu než venku s novou kamarádkou. Ale jak došly, začala se ptát na to od kolika zpívá a tak. Krom toho, když tam byly je začal obsluhovat nějaký mladý hezký chlapec, takže svou pozornost přesměrovala na něj. Bez servítek s ním začala flirtovala a Hana se za ni styděla. Vlastně seděla zapadlá v sedačce rudá jako rajče.

Šla se osprchovat a když v koupelně koukala do zrcadla, otočila se tak aby viděla na svá zjizvená záda. V ten pocit ucítila tu bolest. Zhluboka začala dýchat, aby ten pocit v sobě protlačila a uklidnila se. Podívala se na náušnici, která teď ležela na umyvadle. Peří. Náušnice z peříčka od Falcon. Bylo dlouhé v barvě, jakou mají sokolové. Šedo bílé, nosila ho neustále. Vybavila si, jak jí ho dala.

Seděla na zemi a ztěžka dýchala. Jedno z jejích motýlích křídel bylo poničené. Vypadalo to jako by se někdo snažil vyrvat a ono se trhalo kousek po kousku. Nebolelo to tolik, jak by se na první pohled zdálo.
"Můrko, si v pořádku," doběhla k ní Falcon a okamžitě jí kontrolovala její křídlo. Působila dost vystrašeně, věděla, že si ho může spravit, no to jí neodradilo se strachovat.
"Ramono, prosí vás prohledejte okolí, zda tu ještě nejsou civilisté. Muscari! Běž jí pomoci, postarám se o Deilephilii." Její hlas zněl, jako by snad umírala. Bála se.
"Uklidni se není to poprvé, co mi poškubali křídlo." Falcon se na ni přísně podívala a Hana znejistěla. 
"Jak se mám uklidnit, když vidím, že tě to bolí. Posloucháš mě vůbec někdy, Hano," chytla jí za tváře a palcem jí setřela šmouhu od prachu, který tam měla. 

Seděla na své posteli a skládala krystaly do křídel, které teď též tvořili krystaly. Falcon seděla na své posteli a pozorovala ji.  Když jí došly začala tvořit další, a tak to šlo, dokud nebyla dostatečně velká. Pak se její quirk uvolnil a vytvořili jí znovu její motýlí křídla. Byly v pořádku a v plné kráse.
"Moc se o mě bojíš," řekla Hana a Falcon se opět na ni škaredě podívala.
"Moc se o tebe bojím? A kdo by se nebál o někoho, koho miluje, hm," řekla naštvaně a ona se zarazila. Falcon se jí líbila, krom toho to byla fakt dobrá kamarádka, ale nikdy si nevšimla, že by o ni měla zájem. To její přehnané žárlení, občasné narážky na ni, které je vždy donutili se červenat. Až teď jí to došlo. Falcon vytrhla jedno své peří a její tvář bolestivě cukla. Přešla k šuplíku a cosi z něj vytáhla. Chvíli si s něčím hrála a pak ruku natáhla k Haně. Na její dlani ležela náušnice.
Svůj pohled měla zabodnutý na druhou stranu, ani se neotočila, když si k ní přisedla. Vzala si náušnici a strhla jí sobě. Čekat na to až se jí Tenko ozve, už nemělo smysl. Už na něj nechtěla myslet, sama se s tím natrápila dost. Políbila ji. Jak na toto musela dlouho čekat, si uvědomila až jí Falcon přitiskla k sobě a spokojeně ji objímala. 

Bylo zvláštní, že se jí na něj Hawks nikdy nezeptal. Většinou ji radši řekl nějakou poznámku k tomu, jak se obléká. Hlavně, když se po delší době dokopala a zašla si na pláž, kde na sobě měla jednodílné plavky, které jí zakrývaly záda i dekolt. Ten jeho škleb stál za to.
A v ten moment jí něco došlo, bylo po jedenácté hodině večer a Hawks se neozval. Tohle mu nebylo podobné. Většinou, když něco sám plánoval, tak se ozval, i když to musel na poslední chvíli zrušit.
"Možná se práce protáhla," řekla si pro sebe unaveně a šla si lehnout.

 kapitola 1 <---   ---> kapitola 3