Příběh jedné Uchihy - Kap. 15

Sice trochu pozdě, ale pořád je úterý!
Pěkné počtení, tento díl je takový rychlý a dost kecací.
A děkuji za podporu mé anonymce! 
 Brzo ráno se sebrali všichni chlapy a naložili zraněné na vozy. Stan zůstal stát, nezbourali ho. Jak děvčata zjistila, tak toto místo byla jedna zastávka a ten stan tu stál už několik let. Aspoň teda jeho základní pilíře. Plachta se měnila docela často. Nikdo totiž už dlouhou dobou neměl čas postavit na tom místě přechodnou nemocnici a tak nejbližší byla až v hlavní vesnici. Často se živý do vesnice vrátila jen půlka se zbytku jednotky, která přežila válku.

Další docela otřesná věc a zvyk, byl ten, že dva dny do vesnice znamenala noc bez zastavení a bez spánku. Takže muži šli celou noc. Měli mezitím pár zastávek a to jen na zkontrolování zraněných. Pokud někdo po cestě zemřel a nebyl to někdo z vyšších vrstev byl prostě v lese vykopán hrob a pohřben. Pokud to byl někdo z vyšších vrstev, tak se jeho tělo dalo na vyhraněný povoz. Pokud zbyla nějaká plachta byl do ní zabalen, aby se na něj zbytek nemusel dívat. Nebyl to zrovna vábný pohled.
A ten smrad mrtvých těl, proto jezdily tyto povozy jako poslední.

Hanare se šourala za povozem, v kterém se vezla Fumiko s Hiroko. Měla sice možnost jet, ale někteří byli více zranění než ona a nohy jí fungovaly. Tak raději šla.
Nebylo sice moc komfortní ještě z jedné věci. Mezi nimi se necítila, ale vůbec dobře. Dokonce si začala uvědomovat, že jí ta samotna a bezstarostnost chybí.

Nakonec jim cesta uběhla docela dost rychle i počasí se umoudřilo. Hrálo jim do karet. Jen Hanare se cítila tak nějak zvláštně. Madara byl podle všeho momentálně vedoucí klanu, což by mohl být problém. Teď se kolem něj budou všichni motat a ne jen velitelé armád. Jak už Madara zmiňoval, jeho rodině se snaží druhé hlavní rodiny dohodit jejich dcery. Takže, tu měla v tomto ohledu sokyně. To se jí nelíbilo. Na druhou stranu. Nezapomněl na mě? 
Zbytek cesty koukala pořád do země. Byla snad naivní? Myslet si, že když se po půl roce objeví, tak se vše vrátí ke starému a Madara bude mít stále zájem.

"Vypadáte sklesle." Hlas jí donutil zvednout hlavu. Byl to muž, s kterým trénovala.
"Yashiro? Eh... Nějak jsem se ztratila v myšlenkách," odpověděla a srovnala krok s ním. Neuvědomila si to, ale když se zamyslela, zpomalila a už nějakou dobu nešla kousek od povozu.
"Posílá mě Hiroko tě zkontrolovat. Ztratila jste se jim z dohledu."
"No jo, vidíš. Neuvědomila jsem si to. Jak se tam vepředu mají?"
"Dobře, Fumiko se drží jako klíště našeho velitele. Chvíli s ním jela na koni. Prý nikdy nejala, takže nový zážitek."
"To je dobře."
"Nevypadáte nadšeně. Blížíme se k vesnici a vy tváříte, jako byste šla na popravu?"
"No, připadám si tak. Nevím, co mám od toho všeho čekat."
"Hiroko mluvila o tom, že hledáte našeho vedoucího. Prý vám dluží laskavost za záchranu jeho života?"
"Tak nějak."
"Hanara-sama, mám na vás osobnější dotaz. Vesnicí se šušká, že Madaru zachránila žena. Ta žena byla, ale prý Senju a pak zjistila, že je Uchiha." Chvíli přemýšlela, jestli má vůbec cenu Yoshirovi lhát, Přišlo jí, že by to hned odhalil. A tak nic neskrývala.
"Ano, nežila jsem na hranici Senju a Uchiha klanu, ale přímo v něm a to asi tak dobrých patnáct let," zašeptala, nepotřebovala, aby to slyšel každý.
"No... Tak to hledím, že to nikdo nepoznal."
"Nevypadám zrovna jako typický Uchiha. A i kdyby tak mnoho žen v Senju klanu mají černé vlasy a oči."
"Proč máš zájem o Hiroko? Je těhotná těmto ženám by se každý vyhnul. A je jedno jak k dítěti přišla," řekla, aby rychle změnila téma a očividně to Yashirovi nevadilo.
"Když jsme u těch upřímností, tak asi před čtyřmi lety jsem přišel ve válce o možnost mít děti."
"Zaslechla jsem, že někdě Senju ti hodně staří, své zajatce kastrovali, úplně." Yashiro se zděsil.
"Ne, to se mi nestalo. Jen rána byla dost nešikovná a zasáhla, co neměla... To se fakt dělalo."
"To se zase šeptalo po Senju klanu."
"Ou... To je příšerný."
"A víš, jak k dítěti přišla?" Yashiro jen zavrtěl hlavou. O tomto ani moc nepřemýšlela. Lepší bylo to říct teď, než potom, když půjde do nejtužšího. A tak se Hanare pustila do vysvětlování toho, jak Hiroko přišla k dítěti a proč jsou do vesnice. Oba se raději odebrali z doslechu zvědavých uší. Yashiro, patřil zrovna mezi hrstku lidí, co tohle přímo odsuzovala. Čistá krev dobře. Ale vše má své meze. Znásilňovat bezbranné ženy a to ještě z pomsty, bylo něco odporného.
"...No a tak, jsme došly až do toho hostin..." Hanare začala těžce oddechovat, jakoby ztrácela dech. Pak následovala nesnesitelná bolest zad a nakonec dost tvrdý pád na zem. A po tak dlouhé době Hanare zažila jednu ze svých příšerných vzpomínek, když byla dítě. Necítila nohy. Nehnula s nimi.

Zbytek cesty ležela v jednom povoze a při zastávce se jí snažil dát do kopy Tomi. Medik, který ji už jednou záda léčil. Naštěstí asi tak tři kilometry se Hanare vrátil cit v nohách. Tenkrát ležela nehybně asi čtyři měsíce. Příšerné čtyři měsíce.
Když úspěšně dorazili, tak se s velitelem rozloučili a Yashiro se jim zas nabídl, že je dovede k Madarovi. Hanare sice tvrdila, že to nebude nutné, ale nenechal se odbít. A taky chtěl dohlédnout na to, že Madara dodrží slib, který dal Hanare ať už se jednalo o cokoliv. Hlavně, aby nezůstala děvčata po setmění venku na ulici. Kdyby se jim něco stalo, asi by si to neopustil, na to se mu Hiroko líbila.

Pro něj to byla jediná možnost mít dítě. Když se to jeho rodiče dozvěděli, byli zdrceni. A tak mu dovolili si vzít klidně i těhotné děvče a co týkalo jeho bratrů a sestry tak i ti byli pro. Yashiro byl nejstarší a mnohokrát svým bratrům pomohl, když byli ve stejném oddíle. Takže to nebrali, jako něco strašného. Vzít si těhotnou ženu bylo také docela velké tabu. Většinou si totiž lidí mysleli, že se s někým vyspala a pokud byla znásilněna, tak že si o to koledovala či dokonce, správná žena je doma a chodí ven jen v doprovodu členů své rodiny. Typická puťka, která má jediný úkol, být po boku svého manžela a rodit mu děti.

"Hele! Támhle je obchůdek s dangem," zakřičela Fumiko a bezmyšlenkovitě proběhla uličkou spojující dvě ulice. Všichni tři nestihli tak rychle zareagovat a tak se opožděně za ní vydali.
"Fumiko, stůj," zakřičela zoufale Hiroko. Nelíbilo se jí, že se sestra oddělila. Měla strach, aby nepotkali dva zbývající muže, kteří k nim chodili. To se sice nestalo, ale Fumiko vrazila do jednoho muže, který se po ní chvíli na to ohnal. Stihla však udělat pár kroků dozadu a tak se mu vyhnula.
"Ty nevychovaný spratku!" Jen co to dořekl, tak mu Hanare a Yashiro drželi katany pod krkem.
"Vypadni," zavrčel Yashiro a muž se okamžitě klidil. Hanare něco zalechtalo u tváře.

Motýlek, kterého Madara sledoval, se posadil mladé ženě na rameno a pošimral ji na obličeji, protože se trochu ošila. Modré kimono a vzadu symbol Uchiha klanu. To přece nemůže být…
"Han?" Mladá žena se otočila za hlasem a usmála se. Katanu schoval a udělala pár kroků blíž k Madarovi.
"Ahoj." To bylo asi jediné, na co se momentálně zmohla. Co mu měla říct v tento moment. Bylo snad něco, co by mohla říct? Bylo to skoro půl roku, co se neviděli. On se myslel, že je mrtvá a ona, že se snad nikdy nedočká.
A tak tam jen stáli a koukali jeden na druhého. Až nastala ta trapná chvíle ticha a ta hustá atmosféra se dala krájet.

"Madara-sama," poklonil se Yashiro a Hiroko ho chtěla následovat.
"To ani nezkoušej," zavrčela Hanare, "Nebudeš před ním klekat. Ještě bys nám tu porodila."
Madara si skousl ret. Jo, toto byla Han.
"Ale…"
"Žádné ale!" Tuhle bitvu by Hiroko nevyhrála. Hanare si stála za svým.
"To je v pořádku," řekl rychle Madara, aby na sebe nepoutali pozornost. Fumiko se přitiskla k Hanare a zpoza zad nakoukla na Madaru.
"Hanare-neechan, tak tohle je ten chlap, kvůli kterému jsme tady." Hanare jí pohladila po vlasech a usmála se.
"Jo, to je on."
"Oni jsou tu s tebou?" Tohle Madaru očividně dost překvapilo.
"Toto vysvětlování je na delší dobu Madaro, takže, co kdybychom to někde v klidu probrali."
"Půjdeme na dango?!"
"Fumiko," okřikla jí sestra a Yashiro se postavil.
"Víš, co já ti ho koupím a pak za vámi přijdu. Musím navštívit svou rodinu. A Madara-sama určitě nebude nic řešit na ulici, ale spíše u sebe v sídle."
Madara se podíval na Yashira a přikývl. Docela ho zajímalo, proč je s nimi tento muž a taky proč cestuje Hans těmi dívkami. To je taky zachránila?
Avšak při pohledu na Han se zarazil. To Han vypadala spíše, že potřebovala záchranu. Obvazy na rukách byly nepřehlédnutelné.
"Půjdeme," zavelel, teď mu bylo jedno, že doslovně utekl od rozdělané práce. Stejně vše potřebné jim už řekl.






Komentáře

  1. Maturita, vstupni zkoušky, maturita... OMLOUVAM SE, OMLOUVAM SE, OMLOUVAM SE ale uz je toho na me VAZNE HODNE a ja vubec NESTIHAM!!!! ale jako VZDY UZASNY DIL a taky me zajima jak bude Izi reagovat na Han...(doufam, ze dobre ale i kdyby ne tak by mi to stejne nevadilo protoze jsem si jista ze nakonec si ji Izi zamiluje stejne jako Mady...)

    OdpovědětVymazat
  2. V pohodě, já zas onemocněla, takže mám skluz v dílech. :-\
    No nech se překvapit, jak bude reagovat a myslím, že všichni budou ze začátku takový makoví... Jsem jako vždy ráda za komentář, trpělivě jsem na něj čekala. :-) takže si mě zvedla náladu...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste okomentovali tento příspěvek! :)