Příběh jedné Uchihy - Kap. 16

Jsem zas po delší době zpět, takže vám sem přináším další dílek povídky!
Přes leden se bude snažit psát. Taky si budu chtít napsat,

 co nejvíc dopředu, abych mohla trošku častěji vydávat.

Tak si ji užijte! <3

 Cesta k Madarovi domů byla velice tichá. Madara se zatím na nic nevyptával a Hanare měla pocit, že musí vstřebat fakt, že je naživu. Tušila, že to bude pro oba těžké. Přece jen si k sobě našli cestu, pak se stalo, co se stalo a teď se sem vrátí, jakoby nic? Stalo se toho hodně a některé věci byly nevyřčené.
Uvažovala, jak mu to všechno vysvětlí a jak na to bude reagovat. I když se vlastně nic tak strašného nestalo. Ovšem ten jeho výraz, když se lávka zřítila dolů. Trochu se otřásla.

Mezitím pozorovala domy, aby na chvíli nezatěžovala svou hlavu obavami. Nelišily se od normálních domů v Senju vesnici, jen občas místo jejich symbolů zdobil vlajku vějíř, který byl typický pro Uchihy. I lidé byli docela stejní jen muži nevypadali až tak přívětivě.
Opět schytala několik velice zkoumavých pohledů. Dvě ženy, jedno dítě a vedoucí klanu?
To bylo vážně něco divného, ale nikdo se na nic neptal. Jakoby se něčeho báli.

Po příchodu do jeho domu se ozvalo zaklepání. Do domu vkročil muž, který sháněl vedoucího klanu. Madaru totiž hledala rada starších a tak byl opět povolán před ně. Madara se chtěl z tohoto předvolání vykroutit, ale posel byl neodbytný. Tak nakonec neochotně svolil.
"Haru, Hana, pojďte sem," zavolal Madara a  na chodbě se zjevili dvě ženy. Byly to služebné, takový dům totiž nemohla zvládat rodina sama. Byl to docela zvyk, že hlavní rodiny měli snad všechno a tolerovalo se jim snad všechno. Hlavní rodina neboli vedoucí rodina klanu byla vždy zvolena podle síly, kdyby někdo vyzval na Madaru na souboj o jeho post a porazil ho, tak získá nejen postavení, ale i tento dům a lidi v něm pracující. Byli to svobodní lidé, ale vedoucí klanu na to kolikrát zapomínali a brali je jako jejich majetek.Vše jim v rychlosti řekl a zmizel. Hana byla mladá dívka s typickými rysy Uchiha dívky. Za to Haru byla stará šedivá žena, která byla od pohledu nepříjemná a vše muselo být podle ní. Takže nové návštěvnice byly nevítanými hosty.
Hana jim ukázala dům, protože jí to bylo nakázáno. Haru byla šéf a otravovat se z nevítanou návštěvou se doopravdy nechtěla.

Dům byl obrovský a krásný. Sídlo hodné jen hlavní rodiny. Vedle něj stály ještě další dva domy, nevypadaly tak majestátně, ale přece jen to nebyly obyčejné městské domy, jako byly ve vesnici. Na jednom bylo vidět, že v něm někdo žije, ale druhý už nějakým rokem tak trochu chátral.
Když procházely naprosto nádhernou zahradou děvčatům se tajil dech.
Hanare to však znala. Už jednu takovou viděla v u Senju. Když byla mladší žila nějaký ten rok u Tobirami a Hashirami. Hrávala si tam dokonce i s Itamou, tedy když ještě žil. Byli to pěkné roky, jen jejich otec to kazil. Neměl moc Han rád a často jí to dával najevo. Za to jeho manželka byla opak, milovala ji. Tak jako Madara neměl žádnou sestru tak i chlapci ze Senju klanu žádnou neměli. Proto si dost Han oblíbili, byla pro ně jako mladší sestřička. Nic ale netrvá věčně a po smrti Butsumovi manželky ji poslal zpět do té chatrče, kde ji našli s tím, že je schopná se o sebe postarat. Naneštěstí jí s opravami pomohli ve volných chvílích chlapci, takže dům opravili do obyvatelné podoby.

"Nebudeme vás tu dlouho otravovat," řekla a Hiroko, aby uklidnila starší služebnou. Haru sice stále nevypadala nadšeně, ale uklidnila se. Za to však nevěděla, že Hanare tu ještě nějakou dobu zůstane. Oni měly kam jít, ale Hanare ne. Úplně cizí země a vesnice, litovat tohoto rozhodnutí už nemělo smyl.
"Vy budete spát tady... Eh..."
"Hiroko a toto je moje malá sestra Fumiko," řekla s úsměvem a Hana ji úsměv oplatila.
"A kde bude spát Hanare-neechan," zeptala se nedočkavě Fumiko, chtěla vědět, kde bude spát její velká sestra. Protože jí chtěla navštěvovat a taky u ní občas přespat, než budou bydlet u strejdy.
"Mohla byste na chvíli Hanare-san," řekla dívka zvláštním tónem a Hanare jí následovala, " Víte, když se Madara-sama vrátil zpět domů, tak sebou přitáhl i nějaké vaše věci. Haru-sama je chtěla vyhodit, ale Madara byl striktně proti a když se o to chtěla nenápadně pokusit, tak vyletěl. No a tak jsem na jeho příkaz věci dala do jedné ze zadních místnosti."
Prošli dost dlouhou chodbou až na konec, kde byly zdobené dveře. Stromy, květiny a...
"Motýly..."
"Byl to pokoj jeho matky." Hanare se na ni zmateně otočila.
"Jeho matky? To přece nemůžu."
"Madara-sama to tak určitě chce, nedal by jen tak příkaz vám sem donést věci a pak by vás ubytoval jinam."
"A to na to Haru-san nepřišla, že tu jsou moje věci?"
"Ano, ví to... Ale... Ona se tomu pokoji přímo vyhýbá...Nechápu proč," otočila se na Hanare a usmála se, "popravdě mi přijde, že se vás Haru-san bojí?"
"Bojí?"
"No, pracuji s ní dlouho a tak dobře poznám, když se jí něco nelíbí a když se něčeho bojí... Máte hlad," změnila hned řeč a vkročila do pokoje, aby jí ho mohla ukázat. Tento rozhovor byl dost divný a matoucí. Musela uznat, že pokoj byl krásný, ale asi nejhezčí věc byla terasa, která vedla na zahradu. Hanare si sedla ven a zadívala se do ní.
"Pokud máte nějaké ovoce, tak bych si dalo to."
"Budete to chtít donést sem?"
"Jo, děkuji," řekla trochu nepřítomně, protože nemohla spustit zrak z té vyhlídky.  Za tu dobu se už naučila aspoň, částečně kontrolovat sharingan. No teď, to moc nešlo. A tak její normálně safírové oči změnily barvu do karmínové.

Venku se už šeřilo a tak Hiroko donutila Fumiko spát s ní, aby dala Hanare chvíli pro sebe. Hanare se, ale nechtělo spát a Madara se stále nevracel a tak se procházela po celém sídle. Zprvu hledala Hanu, ale to se jí nepovedlo a tak prozkoumávala dům sama, ale potichu nechtěla zas probudit děvčata a rozhodně nechtěla potkat Haru. Její prohlídka domu jí zavedla do místnosti se zapáleným krbem a spousty papíry. Vypadalo to jako, nějaká pracovna. A že byla. Ležela tu spousta map a o některých věděla už teď, že jsou špatně. Některá místa poznala okamžitě, jednalo se totiž o území Senju a v tom se vyznala a tak vzala štětec a překreslila některá místa. Hlavně dokreslila řeky, které často chyběly. Senju měly ve zvyku měnit směr menších řek, pro jejich potřebu.
"Tu byste být neměla," ozval se mužský hlas a Hanare se vylekaně otočila. Podle toho culíku, který měl momentálně přehozený přes rameno, rychle vydedukovala, že se jedná o Izunu, mladšího bratra Madary. Krom něj tam stál za ním ještě někdo cizí. Muž, o trochu mladší než Izuna, ale stejně vysoký, hnědé vlasy a tmavé oči.
"Jmenuji se Hanare..." Vlastně nic jiného říct nestihla, protože jí do řeči skočil ihned on.
"Nikdy by mě nenapadlo, že si Madara vodí domů kurvy." Jen, co to Izuna dořekl se Hanare objevil v očích sharingan, což oba muže trochu zaskočilo.
"Já jsem ta, co tvými bratrovi zachránil krk, ty Idiote," zavrčela nakrkle. Mužská logika, prolítlo jí hlavou.
"Vy jste Han? Vždyť jste řekla Hanare?" Vypadalo to, že ho tím dost zmátla.
"Han je zkrácená verze Hanare, jako malá jsem neuměla, říct er," zamrmlala. Jako malé jí to dělalo velký problém, jediné jméno, které uměla říct perfektně byl Itama.
"Můj bratr je kde," zeptal se, protože i tak by tu neměla, co dělat. Pořád mohla dělat pro Senju.
"Někam ho odvolali, moc jsem neposlouchala, ale vypadalo to důležitě, protože ten chlápek byl dost neodbytný... Jo, a aby nedošlo k dalším omylům v povolání, tak tu jsou ještě dvě nocležnice. Dcery jednoho z velitelů jednotek ze severní strany."
"Dobře, beru na vědomí. Co to tu vlastně čmáráš?" Jeho tón byl vážně otravný a Hanare to dost těžko překousávala. Každý jí rád mít nemůže.
"Mapy, znám ty místa, ale je tu spousta chyb. Chybí tu nové postavení řek, tady zas není už jezero, ale jen suchá propast. A určitě ty mapy používáte k naplánování útoku a myslím si, že by nikdo nechtěl skončit v té propasti, tenkrát se tam dalo skočit a přežít, bez vody už asi ne," usmál se na Izunu a ten pro změnu zas úplně zmlkl. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí.
"Vážně tam je teď propast?"
"Ano, vidíš tuhle řeku, tak tu Senju, před nějakou dobou odvrátili jinam, kvůli tehdejšímu suchu. V ten moment neměla řeka tak silný proud a odklonila se úplně, takže to jezero vyschlo."
Izuna se mlčky otočil, shrábl mapu a sprintem vylítl ze dveří ven, až svého kamaráda málem srazil.
"Víte kam tak pospíchal?"
"Asi na vedení, plánovali přednedávnem v té oblasti nějaké útoky... Jinak jmenuji se Katashi." Muž ji podal ruku a ona ji přijala.
"Jedla jste?"
"Jo, měla jsem ovoce, ale začínám mít opět hlad."
"Služebný už spí, tak si něco dáme." Nechal Hanare vyjít z pokoje a doprovodil jí do kuchyně.

"A jaký vztah máte s Madarovou rodinou?" Tohle jí dost zajímalo, vždyť právě jedli jejich jídlo bez svolení.
"Jsem hodně dobrý kamarád Izuny, skoro by se dalo říct mladší brácha."
"Ach tak... Takže takový kumpán."
"Jo přesně tak, většinou se společně dostaneme do nějakého průseru," usmál se, což značilo, že se do těch průserů dostávají často.
Za chvíli uslyšely kroky, původně si mysleli, že se vrátil Izuna, ale ve dveřích se objevil ten starší.
"Madara-san," kývl na něj a Madara mu to oplatil.
"Ty ještě nespíš?"
"Ne, měla jsem slíbenou ještě koupel, ale Hana kamsi zmizla, nemohla jsem jí najít a tak jsem ti prošmejdila dům." Madara na ní nevěřícně hleděl.
"Nachytali jsme jí s Izunou jak ti opravuje mapy s oblastmi Senju klanu. A Izuna zjistil, že jeden útok se asi nevyvede, tak běžel informovat vedení, aby dali vědět jednotce."
"Bezva, takže by měl být za chvíli doma... Chceš ukázat koupelnu?"
"Jop... Děkuji za pohoštění." Katashi jen kývl a Hanare se vydala za Madarou. Opět nastalo to trapné ticho, ale to správné trpné ticho mělo teprv nastat.
"Víš, mám takový problém," začala, když stály v koupelně," někdo mi musí pomoc z těch obvazů." Madara se na ni otočil a Hanare si odkryla kousek svého kimona z hrudníku i tam měla obvazy.

 15.kapitola <---   ---> 17.kapitola