Butterfly effect - Kapitola 57

 Pěkné čtení! ♥

„Tohle by počkalo až by se vyřešila momentální situace, ne?“ Jen, co to však dořekla, znova se jí zvedal žaludek. Bylo to trochu vtipné, zvládala hodně věcí a teď se jí zvedl žaludek z toho, jak jí pižlají křídla ze zad.
„Hani, řekl bych, že za jiných okolností možná, ale tohle je důvod, proč jsme tady s Tenkem.“
„Collectorovi dárky? Super důvod…“ Její nespokojené zamrmlání se Nikolaus snažil ignorovat. Přece jen to dělal pro.
„Schmetterling, dárek, který neposlal Collector byla část křídla tvého dědy Mathiase.“ Její oči se zvedly a zaměřily se chvíli na skříň před sebou, než se otočila na otce. Přemýšlela.
„Dědovo křídlo? Někdo mi poslal křídlo mého dědy a nebyl to Collector?“
„Ano,“ řekl Nikolaus a přišel k ní blíž, aby ji pomohl se posadit na gauč. Šlo vidět, že když Ludmila vypla televizi, tak už to nevypadalo, že by měla zvracet znova.
„Collector poslal motýla, a jak jsme řešili před tím s Idou, tak tam je i dopis, zkráceně, těšíš se až se budeš podobat svému otci,“ řekl Tenko a poškrábal se na krku, vypadal dost nesvůj.
„A Ali měla vycpaného sokola a v dopisu stálo něco ve smyslu, aby si tě pamatovali. Ani nevím, jak se sem ty věci dostaly, ale je možné, že je někdo otevřel a vystavil s tím, že je to dekorace, ty papírky, byly dobře schované,“ zamrčela nespokojeně Ludmila a podívala se na vycpaného sokola na stole. Pár takových kousků tu měli, nebrali to nějak urážlivě, dostali to od jejich známých, co byli ornitologové.
„Tenko se díval tady na to naše muzeum a vytáhl tohle,“ ukázala na krabičku, kde byl motýl.
„Deilephila Elpenor,“ přečetla Hana na štítku u motýla. Její motýl, její druh motýla, po kterém měla svá krásná křídla.
„Není to tak zvučné,“ zabrblal Tenko a Hana se usmála, měl pravdu nebylo. Keigo sice chvíli nechápal, než mu došlo, že myslí to Deilephila, Hana tam měla ještě přidané jedno „i“, aby to bylo zvučnější.

„Fajn, chceme se motat v dalších věcech, proč ne,“ zamrmlala,“ řekněme si podstatné věci, Collector nikdy nebere zakázky od podřadných villainů a pokud jsou to lidé mimo tyto sféry jedná se o zakázku o nějakou část těla, která je dost dobře placená. Což v našem případě nehrozí, protože má obě křídla u sebe, což znamená, že to byl někdo, kdo je ve villain a v tomto žebříčku je dost vysoko. Neplatil mu za to, jen mu zadal úkol a on z toho měl profit v rozšíření sbírky. Nebyly jsme tedy vyhlédnuté jím, ale byly jsme tip od někoho…“ Odmlčela se a její zrak se upnul na nápis v latině.
„Copak Hani, něco tě napadlo?“ Nikolaus si všiml, že se její výraz v mžiku změnil. V jejím životě bylo spoustu věcí, co moc nedávaly smysl, teda jí. Ali by to asi okomentovala, že nad tím až moc přemýšlí, ale kdyby její život nebyl propojen s villainy a s lidmi, co se kolem nich motali, tak by ji věřila.
„Všichni jsme předpokládali, že si nás vybral on sám. Což není teď pravda, tak proč se liší balíčky od zadávajícího a Collectora. Zadávající chtěl zabít mě, ale Collector chtěl podle balíčků Ali… Collector miluje příběhy, když mají dotyční za sebou příběh je jednodušší toho druhého donutit padnout na dno a dohnat ho samého k smrti. Jenže tu zase chybí kousky, něco, co by to všechno dávalo do kupy…“ Hana si protřela obličej, tak jako vždy jí něco chybělo.
„A, co když má Keigo pravdu a pod lampu je největší tma.“ Hana nebyla jediná, kdo se nechápavě podíval na Ludmilu. „Ta známka je z Japonska, kde je momentálně i Collector, takže tam býval i v době, kdy dostal zakázku. A sama si řekla, že nebere zakázky od nikoho, kdo není buď na jeho úrovni nebo vyšší,“ její oči sjely k Tenkovi na což už Tenko chtěl něco říct ve smyslu, že on to určitě nebyl, jenže opět byl přehlušen.
„Jak by řekla Ali, nechtě mě vařit… Kapitola první Otec a syn. Jedna velmi známá mafiánská rodina v Rakousku rozšiřovala své obchody až tam kam neměla a pokud si pamatuji, zmínil si tati, že AFO se vám představil jako Shigaraki. Takže dedukuji, že jste s ním obchodovali.“
„Ano,“ utrousil suše.
„S čím,“ zeptala se a přimhouřila oči, chtěla znát odpověď.
„S mrtvými těly.“

„Dobře čekala jsem spíš alkohol, zbraně a tak, ale mrtvoly? No, dobře, obchod je obchod. Nechci vědět, proč. To doufám, nebude podstatné pro příběh. Tento obchod, ale očividně dobře nevynášel a něco se pokazilo.“
„AFO přestal platit.“
„Tak to dává smysl, rodina Elster, které se neplatí bývá mrzutá. Takže Můj děda Mathias se rozhodl to utnout, jenže to se nelíbilo panu Shigarakimu, a tak našel jednoho villaina posedlého sběrem delikátních předmětů a plus k tomu… Nemusel mu za to zaplatit, protože on nepotřeboval peníze, dostal něco cennějšího pro něj. A tak se stalo, že lapili motýlky a aby byl důkaz, že vzkaz o tom, že takto se ochody neukončují, byl předám… Dostal pár křídel zrádce. A mohl si být jist, že budoucí hlava rodiny Elster už nebude dělat žádné problémy.“
„Po smrti otce se rodina stáhla a jednala v rámci Evropy, dál nás nekontaktoval nebo aspoň mě ne.“
„A co tím chceš…“ Tentokrát to byl Keigo, kdo byl přerušen.
„Pšt… Poslouchat nerušit. Kapitola dvě, Snoubenky. A teď budu hodně vařit. Dvě mladé hrdinky svedla cesta. Jenže jedna z nich měla stále srdce v Japonsku, což se sice nikomu moc nelíbilo a vztahu to nepřispělo, ale něco se možná hnulo a chtěla ulehčit trápení své milé, a tak se snažila kontaktovat toho mladíka… Nevím, jak se jí to povedlo, tohle nemám domyšlené, ale nějak zázračně se jí to možná povedlo a tím na sebe upozornila. Jenže pana Shigarakiho napadla jen jedna osoba, která to stále zkoušela, hlavně, když mu došlo, že to všechno vede do Česka. A tak zavolal někomu, kdo ho v tomto nemohl zklamat.
Jenže v této době si už Collector dával na čas a své oběti pozoroval, a tak zjistil, že zadávající udělal chybu. A tak si chtěl pohrát, avšak musel si být jist, že umřu i já a to brzo, aby byl AFO spokojený… Něco nesedí Tati?“ Všimla si, jak se Nikolaus zamračil.
„Tohle je na něj málo, jestli Tenka potřebuje a že o něj dost stojí, kontaktovat ho je málo.“
„Dobře a co jiného, Alena Tenka moc v oblibě neměla, technicky v době, kdy jsem s ní začala chodit to bylo tady na talíři pořád, a to už jsem se ani nesnažila navázat kontakt.“ To krátké ticho však ukončil hlas Ludmily.
„Ali během těch pár let, co jste spolu byly, začala přemýšlet jinak. Při vojenských lékařských prohlídkách ji došlo, že brzo na to nebude s jejím zdravotním stavem nejlépe. A být s tebou ji dost vyhovovalo, ale chtěla pořád rodinu a když si všechno dala dohromady. Byla tu očividně asi jediná možnost, ale přísahám tenkrát jsem to nebrala vážně, vždyť si ji znala, občas něco plácla… Ale cituji, že jediný způsob, jak mít někdy děti je, tak maximálně dotáhnout toho dementního LoLkaře z Japonska.“
„Chcete mi říct, že vaše dcera mě chtěla dotáhnout sem, abych Haně udělal dítě,“ zavrčel Tenko, nějak si nemohl představit, že by s Hanou měl děti.
„Tenko nemyslím si, že si to špatně pochopil. Ali v tomto byla dost staromódní a jestli šlo o děti tak vždy je dobré, aby znaly své rodiče ať už to byly villaini. A dává smysl, proč jsme šli do toho baru.“
„Eh? Ztrácím se,“ poznamenal Hawks a asi nebyl jediný i Tenko vypadal dost ztraceně.
 „Ten bar, ve kterém nás Collector chytl, je u villainů známí tím, že se tam falšují nejlépe doklady a všechny možné dokumenty. Což znamená, že Ali mě tam vzala jen jako pojistku, aby se nic nestalo, protože věděla, že věřit těm lidem, hlavně když to zadávala ona by bylo dost o hubu. Ale vzít tam někoho, kdo má ve jméně Elster? Hlavně dceru hlavy rodiny,“ povzdechla si „jenže to trochu nedomyslela, a ani já v té době, nevěděla, že tvůj mentor byl AFO. Takže si Collector dost zjišťoval, aby nás mohl chytit.“

„Chápu dobře, že jsi právě naznačila, že Alena chtěla, aby Tenko žil s vámi dvěma v Česku,“ zamrčel nespokojeně Hawks.
„Keigo, ráda bych upozornila, že v té době jsem tě neznala, neměla jsem ponětí, že existuješ. Bavíme se o minulosti, ale vraťme se k příběhu, kapitola tři. Jedna mrtvá rukou Collectora a druhá skočila z mostu. Všichni spokojení. To, že ji k tomu dopomohli je vedlejší detail. Takže Tenko si myslel, že jsem mrtvá, AFO si myslel, že jsem mrtvá a Collector si myslel taky, že jsem mrtvá. To, že jsem pád přežila, vědělo jen malé množství lidí, které nemělo tak velký dosah. Krom toho u nás funguje dost bulvár a všichni psali o tom, že hrdinka Deilephilia je mrtvá a že skočila z mostu. Jenže, co čert nechtěl, vytáhl mě ven z nemocnice hrdina z Japonska, který chtěl, aby pro něj dělala. Změna jména očividně pomohla, protože Hana Kasasagi neznělo, tak nápadně. Až do doby, než jsme dostala povolení pro práci jako hrdina v Japonsku. Začala se o mě zajímat HPSC a moje tvář a jméno se sem tam objevilo v novinách nebo článcích. Čehož si Collector všiml a uvědomil si, že je v prdeli, jestli se to AFO dozví. Co si budeme, AFO měl za to, že jsem chtěla Tenka dotáhnout sem já, pochybuji, že mu o tom řekl. A když se kolem mě začal ochomýtat Hawks mohl si říct, že si udělá opáčko, tak jak předtím s Ali.“
„Ale pokud se Collector bál, proč to neukončil hned, když se to dozvěděl. Proč si hraje s tebou a se mnou?“
„Zapomínáš Birdbraine, že AFO je teď zavřený. A pokud nechtěl udělat rozruch musel ze začátku, když se to dozvěděl čekat a dělat kroky pomalu. No a pak ho zavřely, takže podle mě, když ho nikdo nekontaktoval, že se ví, že Hana žije… Řekl si, že nemusí spěchat. Pochybuji o tom, že mu momentálně někdo v Tartarusu řekne, A to víte, že NO.2 Japonska, chodí s Českou Pro Hero Deilephilii.“ Haně vyjeli koutky nahoru, znělo to dost vtipně. „Kromě toho jeho cíle jsou mimo podřadné Heroes.“
„Tenko,“ ucedila Hana vyčítavě, mohl si to odpustit, na druhou stranu Keigo prudil poslední dny pořád.

„Mě stejně překvapuje, že se nakonec rozhodla pro něco takového. Boha, když si vzpomenu kolikrát jsem zažila žárlivé scény na téma Tenko. A to my ještě vyčítala i dobu, kdy jsme spolu nechodili a jen jsme se poznávali ,“ povzdechla si Hana a protřela si obličej.
„Co vlastně Aleně bylo, že jí to dohnalo k tomu, aby mě kontaktovala? Sice by mě zajímalo, jak to udělala, protože si nepamatuji nic, že by mě někdo někam zval.“
„Alena věděla, že hraješ hry, takže, co jsem slyšela od kluků, začala hrát na její vkus jiné žánry her a typuji, že se inspirovala od Hany. Takže pokud by tě chtěla kontaktovat, tak jedině takto. A ke zdravotnímu stavu mé dcery. Její křídla dokázala vážit i 3 tuny, ve vzduchu, pokud létala to nebyl až tak velký problém, ale když se s nimi pohybovala po zemi to už problém byl. Její záda to vydržela, ale její nohy už tak ne, hlavně kolena.“
„Ty jsi o tom věděla,“ zeptal se Nikolaus Hany, která si už tou dobou začala nervózně poklepávat nohou.
„Ano. Ani ona nechtěla, abych jednou nemohla svá křídla vrátit zpět do své klasické formy. Byly tu vojáci, co sice nebyly až tak silní jako my, ale měli dost lepší šance se udržet déle aktivní.“
„Takže dotáhnout sem Tenka znamenalo, odchod do „důchodu“ a poklidného rodinného života,“ zhodnotil Keigo a zapadl ještě víc do křesla.
„Když už jsme u tohoto všeho, víte, co mě vcelku zajímá. Proč nechal Hanu AFO tenkrát jít? Já asi chápu, že tebe psychicky týral, tím, že s tebou čekal v jejím bytě, až se vrátí domů. A moje dcera měla z prdele štěstí, že nepřišla…“
„Nemusela mít štěstí, pokud má AFO někoho, kdo se taky umí heknout do všech věcí, mohl za prvé zjistit, že ten, kdo píše Tomurovi je někdo z Česka a dopisovat si s ním a za druhé měl přístup i k informacím ohledně směn Hany, takže věděl, že Hana v tu dobu prostě nedojde. Protože, co si budeme namlouvat, kdyby ji zabil, Tomura by mu moc loajální už nebyl, ale, když by ji nechal jít? To už je jiná.“
„Mluvíš, jako by si něco podobného zažíval,“ pousmál se Tenko, možná by i něco dalšího řekl a zapřemýšlel se nad tím, ale nakonec to ukončila Ludmila.
„A přesně z těchto důvodů je Hana s vámi. Hrdinský syndrom.“
Nikolaus se snažil nesmát, jenže to moc nešlo. Tenko do toho vložil zvláštní podtón a Ludmila to ukončila tím, že kdyby ani jeden neměli trauma a někoho, kdo je využívá, tak by s nimi jeho dcera nebyla.

„Co když to tak nebylo,“ zaznělo v tom tichu, když konečně opět ulehly do postele. Nevěděla, co mu na to má odpovědět. Možná to bylo tím, že to dávalo smysl? A i on asi tak trochu tušil, že možná ne všechno, ale podstatné věci, tak opravdu byly.
„Některé věci, bychom si mohli zjistit, zda sedí, ale pokud máš lepší teorii tak poslouchám. Nikdo není neomylný, vždyť jsem sama věřila Andrei, několika lidem, kteří využili moji laskavost, když jsem byla mladší,“ otočila hlavu k němu, pořád se upřeně hleděl na bílý strop a hledal, aspoň něco, co by mohlo dávat smysl. Nechtěl věřit tomu, že za některé situace v jejím životě stál člověk, který byl na druhém konci světa.
„Vážně by si s námi nebyla, kdybychom neměli trauma?“ Jeho hlas zněl divně.
„Keigo?! Vážně? Ali trauma neměla a Martin trauma neměl, to byl prostě debil, takže ano chodím i s lidmi, co trauma nemají. Takže buď klidný,“ plácla ho jemně do ramene a Keigo se usmál. Možná se na moment ta situace odlehčila, stačil ten jeho úsměv, který tak moc dobře znala. Jenže nebyla tak naivní, aby věřila, že to bude trvat delší dobu.
Jeho úsměv totiž pomalu opadl a jeho výraz se změnil. Venku někdo byl.

Byl to vcelku rychlí odchod zpět za majitelkou domu a Ludmila nebyla nadšená. Jediné místo, kde si nikdo nikdy nedovolil jít byl příbytek Jürgena. Kde ke vší smůle Keiga byl Nikolaus a Tenko. On se ho zbavit prostě na chvíli nemohl.
„Takže část partička šla špehovat,“ konstatoval Nikolaus, když se podíval ven z okna. Nikdo už tam sice nebyl, ale i tak z toho otevřeného prostoru neměl moc dobrý pocit.
Hana si lehla na gauč, který měl původně přichystaný Nikolaus, ale neboť byly dva tak jim ho přenechal. Tenka se ani neptal, už tak že budou muset trávit těch pár hodin v jedné místnosti byla dost velká oběť. A krom toho ze svého gauče se zvedl jen v okamžik, když přišli. Dál se už neráčil ani otočit a ignoroval všechny.
Gauče dělil jen velmi malý stolek, který kdyby se odsunul a gauče posunuli vznikla by jedna velká postel. Takže Hawks ležel bříze k Tomurovi, aby neměl blíž k Haně, jenže ta tento večer chodila dost často na toaletu, takže mu nakonec nezbylo nic jiného než lehnout na místo Hany. Neuběhla ani vteřina a Tomura byl obličejem k ní. Na Hanu byl lepší pohled než na červený pár křídel.

Nikolaus je jen v tichosti pozoroval z křesla. Byla to docela komedie, ale šlo vidět, že Hana má momentální situaci absolutně na háku. Byla unavená a nějaké jejich hašteření jí nemohlo vykolejit. Její velmi pravidelné oddechování značilo, že znova usnula.  Takže když Keigo promluvil, tak přemýšlel, zda je tu nenechá si popovídat v klidu, ale nechat je v místnosti s jejich spící dcerou je nechtěl. Rozhovor se nesl ne moc v přívětivém duchu, co by taky mohl čekat, ale možná bylo dobře, že si aspoň mají možnost promluvit.  

kapitola 56 <--- ---> kapitola 58