Butterfly effect - Kapitola 55

Pěkné čtení... 

 

„Jak dlouho budeš tu černou ruku schovávat?“ Ta otázka jí nebyla příjemná, jak momentální atmosféra. Všichni tři byli na té malé terásce, která byla součástí pokoje Ali. Keigo pozvedl obočí, černá ruka? Tenko se k ní natáhl, a i snad by ho chytl za tu jeho ruku a zabránil se jí dotknout, ve stylu, opovaž se jí dotknout, ale Tenko byl rychlejší. A tak držel za zápěstí její ruku, protože si byl jistý, že krystaly se oddělili jen od zápěstí výše. Ruka vypadala, že se dostala do stádia rozkladu a odumírá, ale ve finále tomu tak nebylo. Cítila ji, hýbala s ní, jen to bolelo. Připomínalo jí to modřinu, teda doufala, už tak vypadala za tu krátkou dobu, jak dítě, co padá z kola. Probodnutá, skoro utopená, sedřená kolena, šrám na čele, co měl pár stehů a teď ta ruka. Skoro jak na kole, zhodnotila si v duchu.
„Co chceš slyšet? Když teď vytáhnu tohle, tak budeme řešit další věc, nestačí, že je toho víc než dost. Krom toho, proč si tady?“ Tenko se ušklíbl, ještě před pár dny mu ubrečená volala a teď?

Jindy by asi vypálil nějaké věci bezmyšlenkovitě a bylo by mu to vcelku jedno, ale teď se jen na moment podíval na Keiga, který zavrtěl hlavou, a jemu bylo jasné, že bavit se o objevech ohledně Collectora asi není nejvhodnější.
„Zeptej se Nikolause,“ odsekl a opřed se o dřevěné zábradlí, které pod tíhou zapraskala. Na což se zas postavil a opřel se o sloupek, který vypadal pevněji. Ještě, aby tu něco rozbil tomu tak scházelo.
„Takže za tuhle návštěvě můžu vděčit tátovi?“
„Ano Butterfly, tvůj otec mě vzal na výlet. Nikdy jsem nebyl v zahraničí, tak si řekl, že mě vezme s sebou, no to víš, Česká republika, takový poklidný stát, co se tu může dít?“ To, jak to znělo sarkasticky nepřeslechl ani jeden. Nebyl nadšený, když ho o přenesení na základnu Nikolaus požádal. Udělal to jen proto, když se dozvěděl, že to souviselo s Collectorem a Hanou. Ale ve snu by ho nenapadlo, že se z tak jednoduchého questu stane během chvíle válka rodin. A kupodivu ne tak ledajakých, Kovářovi jako představitelé toho dobrého spáchali něco odporného a Elster, kteří by měli být ti zlí, tak u nich byla napadena jediná osobo zastávající dobro. Jak teď přál Haně, aby měla křídla to by bylo i snad raz dva vyřešené, i když ona vs jedenáct lidí by byl možná trochu nevyrovnaný boj, ale ona by si nějak poradila a kdyby ne? Tak tu teď měla jeho, svého otce, a v neposlední řadě i toho ptačího mozka.

„Super můj otec umí skvěle plánovat výlety. A krom toho, teď budu namíchlá… On mě nikdy nikam nevzal, a to ani po Český republice… Bída ti, tati!“ Hana si promasírovala spánky a Keigo nervózně přešlapoval, ono k tomuto nebylo moc, co říct. Nikdo teď nechtěl, aby se ještě do této situace řešil Collector, ty informace nebyly až tak podstatné, polohu to nezajišťovalo, jen spíš zavádělo do dalších otazníků.
„Můžete mi říct, čí nápad byl nás tři teď poslat na tuhle malou terasu,“ podívala se trochu nekomfortně před sebe a pak očima zabloudila jak k jednomu i k druhému.
„Mě spíš fascinuje, jak z hromádky neštěstí ses během pár dní dostala do tohohle podivného stavu.“ Keigo se opřel o druhý sloupek terasy a Hana pozvedla obočí, jeho tón se jí nelíbil.
„Pár dní terapie s Ludmilou a hlídání malé Lei bylo přínosné a uspořádala jsem si pár věcí. Jen doufám, že o tom se nedozví můj otec.“
„Myslím si, že na to už je za prvé pozdě a za druhé on vypadal, že ani překvapený nějak nebyl,“ řekl Keigo a díval se, jak se výraz Hany změnil na překvapený.
„A jen na upřesnění, nebyl to ani jeden z nás, ale Alenin otec, kdo to Nikolausovi objasnil,“ dodal Tenko, ona to přece jen byla podstatná informace, která Hanu sice dost překvapila, ale nemusela z těch dvou tahat, kdo z těch dvou se prořekl, „Jen mě zaujal fakt, že jsme nebyli jediný, kdo si ten večer užíval a…“
Tenko větu ani nedořekl, protože se Keigo pohnul a Hana tak skončila mezi nimi je odtrhávajíc je od sebe. Nebyl to dobrý nápad, aby tu byli oba ve vzájemné blízkosti po tom všem, a ještě s ní.

A to se ještě ani jeden nevěděl, že se rozhodla nevzdat se ani jednoho.   

~

Nita byla za poslední dny nervózní neměla žádné informace o její senpai, tedy lépe řečeno žádné nové fotografie. Přišlo jí, že co opustili hlavní město ČR bylo ticho po pěšině. Měla vlastně jisté představy, že když budou na základně, mohla by mít s Hawksem nějaké hezké fotky v uniformě nebo i nějaké fotky z prostředí letectva to by určitě bylo něco, co by oživilo blog. Jednoduše by to bylo něco úplně jiného, hero kostým byl fajn, ale uniforma? Který hero někdy měl nějaké fotografie v uniformě někde u letadel? Žádný, ani Hawks, a to s jeho quirkem zrovna lákalo na takové focení. Měl sice z letadly, ale zas tam měl svůj hero kostým, což byla nuda.

Nita se zasnila, Hana v uniformě vyfocená přesně tak, jak když ve filmech otevřou brožurky s náborem do armády.  Možná proto, zkusila znovu vytočit číslo senpai a po snad čtvrtém zapípáním to už chtěla vzdát.
„Ano, Nito,“ ozval se ženský hlas a Nita se leknutím posadila na postel.
„Hana-senpai, už jsem o vás dlouho neslyšela. Jak se máte? A no, co výlet, jak to pokrčuje už jste na základně a…“ Nita chrlila jednu otázku za druhou, aniž by dala prostor Haně se vyjádřit, což jí ani moc nevadilo, ono, momentální situace nebyla moc dobrá a ona tím získávala čas.

Z jejího pohledu, stáli u Kovářů v obýváků, kam je po té rvačce přesunuli a teď tam stáli a hádali se. Její otec se na ni nevraživě díval, protože do toho všeho je přeřvala, takže na moment ztichli a ona zvedla telefon. Věděl, že to udělala naschvál, ale vypadalo to, že tuhle záležitost řešit nechce. Ona sem Tenka ani jeho nepozvala a teď měla takto narychlo řešit něco, co narušilo chod vztahu s Keigem. Chtěli tomu dát čas, volný průběh, ale On? On jim udělal velkou čáru přes rozpočet. Takže teď byla vytočená ještě víc.

Hana tedy nějak Nitě zkratkovitě popsala aspoň výlet v Praze a misi a řekla jí tak okrajkově o problémech na základně. Z hlasu Niti, šlo rychle vyčíst, že jí to dost zklamalo a jisté iluze o hezkých fotkách se rozplývaly.
„S tím si hlavu netrap, jsem zvyklá na tyhle klacky pod nohy,“ podívala se na svého otce a Nita na druhé straně povzdechla ještě jednou. Vypadalo to, že za tím vzdycháním ze zklamání je něco víc než jen starost o ni a situaci na základně.
„Copak jsi chtěla? Povídej…“ Nita nevěděla, jak to podat, a tak nějak mluvila a mluvila, že se Hana chvílemi ztrácela. Pak když už zmínila po třetí uniformu to Haně došlo a převrátila oči v sloup.
„To jako fakt Nito? Ty chceš moji fotku v uniformě? A tipuji dobře, že to půjde na blog, že?“
„Jenom jednu nebo radši dvě, no a kdyby byla s Hawksem bylo by to nejlepší.“ Oči Hany se přesunuly na Keiga, kdyby jen ta dívčina na druhé straně sluchátka věděla, co se právě děje, tak by šílela.
„No to asi úplně neklapne, myslím si, že až se vrátí tak bude bez uniformy a já na základnu nemůžu, takže jsem schopná ti splnit aspoň to první. Měly bychom mít přehlídku v uniformách u hotelu, tam mě pustí,“ objasnila Nitě. Možná to neznělo jako styl Hany, ale přehlídky letectva se Hana a Ali zúčastňovaly každoročně a Hana se jí chtěla zúčastnit i letos. Nebyl to tedy zas tak velký problém, poprosit někoho o vyfocení. Plus bude mít baret a rukavice, takže ani jedno zranění nepůjde vidět, aby Nitu nevyděsila víc, než bylo třeba.

Malé zklamání tam možná ještě bylo, ale i tak byla Nita spokojená. Mrzelo jí, že to nebude úplně autentické, ale fotky z přehlídky mohli být zajímavé.
Chtěla děvčatům udělat radost na praxích, takové malé povzbuzení jejich srdíček. Přece jen tyhle praxe byly občas nudné, když hero neměl, co vyšetřovat. Jak pomalu zjišťovala, kriminalita sice byla vcelku častá, ale počet hero a sidekicků rostlo taky, takže se stalo, že nějaké dny byly volné. Pokud se nehonil člověk za psychopatek, jako byl Collector.

Nita otevřela společný chat s děvčaty a podělila se o získané informace. Vypadaly být vcelku spokojené, ono vést fanklub s tématikou Pro heroes bylo dost těžké, hlavně, když se jednalo o Hawkse, měl spoustu fanoušků a hlavně fanynek, kterým se moc nelíbilo, že ho klovla pro hero z Čech. Sic to zaručovalo velkou sledovanost, co kdyby se tam objevilo něco, co by naznačovalo rozpad Hawphilie, ale díky tomu se objevovaly i nenávistné komentáře. Možná, kdyby řekli někomu, kdo byl v tomto lepší a nějak je dokázal odfiltrovat, aby se neobjevovaly tak často, bylo by to lepší.
A očividně to napadlo i děvčata, protože se teď o Haně a Hawksovi začalo vcelku psát.

*Toru*: Neznáte někoho, kdo by to uměl nastavit? Ty komentáře jsou od té doby, co společně odjeli výletovat strašné… :/
♥Nita: Taky jsem si všimla, mohla bych napsat Hana-senpai, ale nechci ji do toho tahat. :/
Mina: A co Bakugou? Ten umí s PC vcelku obstojně, někdo by mohl udělat psí očka. 😉
*Toru*: Ten? Pf… Už vidím, jak nám ochotně pomůže. Mám stejně pocit, že ho poslední dobou něco žere. 🤔
Mina: Jo, taky jsem si všimla, ale znáte to… Muži. Místo, aby se svěřili hrají si na pány světa.
♥Nita: Ne všichni. Krom máme teď praxe a pochybuji, že se Bakugou bude zabývat pro něj tak banální věcí, jak nám nedávno řekl.
Nějaká fanpage Heroes ho nezajímá. 😑
*Toru*: Nita má pravdu, budeme se muset poptat někde jinde. :/ Ale rychle, protože až teď zjišťuji, že lidé z Hawksovi fanbase jsou až moc toxic. 🤮
♥Nita: Jop, musíme pohledat. 💪

Nita se zapřemýšlela, kdo by jim mohl pomoci? Ale neznala nikoho, kdo by byl v počítačích až takový machr. Zdálo se to vcelku snadné, jenže pro někoho, kdo s tím uměl, ale v takovém měřítku, v jakém chodili ty komentáře, klasické zakázání slov moc nepomáhalo. Hana-senpai byla přes počítače a Ramona?

Když nemůže za jednou senpai, tak by mohla za druhou. Její kroky tedy druhého dne vedli po praxi za Ramonou. Ramona sice o sobě tvrdila, že je schopná maximálně tak něco stáhnout na flashdisk, ale v týmu měla kohosi technicky zdatného. Musela však uznat, že si nebyla úplně jistá, jestli jí zrovna Ramona v tomto úplně pomůže. Přece jen to byla fanpage v Ramoniných očích kravina.

Nakonec se ukázalo, že Ramona sice nepomůže, ale Lukášovi se tohle jednání na fanpage nelíbilo. Ty komentáře se fakt nehezky stupňovaly až mu to bylo v některých momentech povědomé.  To období neměl vůbec rád. Takový nehezký pocit Déjà vu.
 Bylo vidět, že Hawkse nemusí, ale tohle bylo převážně mířeno na Hanu. A na Hanu mu šahat nebudou.
„Komu voláš,“ odpila si z hrnku Ramona a pozorovala, jak se Lukáš mračí, vypadal dost naštvaně, a přitom tak sexy. Až se musela pousmát, jaké myšlenky jí v tento moment napadají.
„Idě. Ta je technicky zdatná a myslím si, že jestli tady Nitě někdo pomůže tak ona, jen se přece jedná o PR agentury Elster, a především jejich šéfové, takže… Ah… Ida měl byl prosbu. Naskytla se tu taková nemilá situace.“ S těmi slovy přešel raději do kuchyně, aby dal prostor i Nitě a Ramoně chvíli o samotě a on to mohl poklidně vykomunikovat.
„A co ty Nito, jak se máme?“ Nita se též napila a trochu se ušklíbla, nakonec pověděla, co se dozvěděla o Haně a základně na což se i Ramona kysele ušklíbla.
„No jo, Markus… To je Hany strýc a co si budeme, Hana jako hrdina je věc, kterou pár členů z její rodiny moc nepřekouslo, tak prudí. Vše není růžové no… A neboj ono to nějak dopadne. Vylízala se z větších průse… prů… Průšvihů,“ zakoktala se, když ji zpražil pohledem Lukáš, který to vyřídil rychleji než obě ženy čekaly. Nita se otočila na Lukáše a trochu nechápavě se zas otočila na Ramonu.
„Máme sázku, prý mluvím poslední dobou vcelku sprostě,“ vysvětlila Ramona a narovnala se na gauči. Nita zvědavě pozvedla obočí, vcelku jí zajímalo, co se stane, když by Ramona promluvila sprostě. Její malá hlavička totiž zašla do ne zrovna nevinných činností. A kdo vlastně ne? Při pohledu na Lukáše? I když byl potetovaný, pořád se tu našla dost velká skupina fanynek, které už také stihly vytvořit malý fanklubík pro něj. Práce Hany se točila kolem Collectora, a tak se dostala její agentura do povědomí veřejnosti a s ním i její členové. A mladý muž už se sám představil na vánočním večírku Pro Heroes při tom útoku. To, že chodil s ženou ruského podpůrného týmu zas tak známí fakt nebyl, takže se na fórech hodně debatovala, jak na tom je Pro Hero Muscari. Je singl nebo ne?

Byla i v pokušení napsat, ale když pak viděla, co se děje na fanpage u Hany a Hawkse radši nic na pravou míru neuváděla. Ať si na to přijdou sami. Taky moc dobře věděla, že Ramona není tak známá a má ráda své soukromí, které si dost chránila. Tohle své senpai narušovat nechtěla, člověk si totiž nebyl jistý, kam by tato Ruska byla schopná zajít, kdyby ji někdo vyhrožoval a když se podívala na Lukáše, tak by to asi nedopadlo nejlépe ani v tomto případě.
„Ida se na to podívá a říkala, že už dostali pár výhružných emailů, takže celkem síla, by mě zajímalo, jestli je dostává i Hawksova agentura,“ zamyslel se a natáhl se pro malé občerstvení, které stihl nachystat, když se tak nečekaně Nita zjevila v jejich bytě.
„Vidíš, začala chodit s ním a bum… Takového povyku,“ zamrmlala Ramona a Nita se zatvářila dotčeně. Byla to z vetší části její zásluha, že byly spolu, přece jen jeden Halloween a ti dva byly spolu viděni čím dál častěji. Krom toho Hana a Hawks byly pro sebe souzeni, byli dokonalý. Možná trochu workoholici, ale jinak sladcí. Zasnila a při té myšlence, když si vybavila některé fotky, co měli spolu.
„Jsou spolu sladcí,“ chránila je Nita, a přitom našpulila své červené rty a Ramona zasmála. Lukáš převrátil oči v sloup, kdyby to děvče vědělo, že Hana má ještě jednoho nápadníka, který o ní vcelku dost stojí a handrkuje se s Hawksem. Docela by ho zajímala její reakce, ona Ramona už něco tušila, a to nejen jejímu nápadníkovi, který byl taky z LoV jako ten Hany. Japonsko bylo veliké a villainských organizací tu bylo požehnaně a zrovna ta nejmenší měla dva členy, co stály o někoho, koho znal. Tohle bylo tak malé procento a přeci.

Připomnění toho pyromana v jeho v hlavě ho donutilo se ušklíbnout, a tak se na chvíli odvrátil, aby na sebe moc neupozornil. Ramona s týmem dělala nově i na Overhaulovi což znamenalo, že se bude častěji setkávat i s Dabim, když pro ně Liga dělala, a to se mu velmi nelíbilo. Ramona ho sice ujišťovala, že pro ni existuje momentálně jen on, a ne villain s modrými plameny, ale i tak. Jeho předchozí vztahy nedopadly dobře, a tak si chránil to, co teď mezi nimi vzniklo. A v případě Dabiho měl před očima černo a o to víc ho dožíral fakt, že se teď Ramona musela motat ještě kolem druhého šílence jako byl Overhaul. To už začínalo být na něj trochu moc a jeho žárlivost nabírala na intenzitě. Asi by nežárlil na někoho jen tak, nějaký hero by asi u Ramony šanci neměl, ale villain? Ta její malá obsese napravovat zlé chlapce. Vždyť on sám byl villain a on moc dobře věděl, že má ráda tu jeho temnější stránku. Naštěstí tu vybíjel s ní v posteli a jen v určité míře, aby své malé Devushke neublížil. To by si neodpustil.

~

"Proč si to vzala," zavrčel Nikolaus, kterému se tohle vyrušení nelíbilo, jenže Haně se zas nelíbila tahle vzniklá situace, a přesto ji musela řešit. 
"A proč ne, já za tuhle situaci nemůžu," zavrčela na zpět a tím se spustila další vlna hádky, tentokrát mezi Elster.
"Nemůžeš?" To, jakým tónem to řekl Hanu vyprovokovalo, nejenže už její oči byly zelené a varovaly tím Nikolause se stáhnout, ale její tělo začalo pnout, teď už totiž zacházel někam, kam neměl právo zacházet. Tohle bylo její soukromí, její intimní život a on neměl právo se do toho, jakkoliv vměšovat. Když ho potřebovala nebyl tu, takže…
"Řekni to," přecedila skrz zuby a nespouštěla z něj oči, možná by si to teď mohl odpustit jenomže pod návalem toho všeho už i mu docházela trpělivost a jemu se dralo spoustu věcí na jazyk.
"Neměla jsi udělat tuhle chybu," uhnul pohledem k Tenkovi a v ten moment toho Hana měla už dost.
"Chybu?" Zaječela, "Ono někoho milovat je chyba? Chybu jsi tak maximálně udělal ty, když si sem ze záhadného důvodu dotáhl Tenka v této choulostivé situaci... Táhnu se z jedné sračky do druhé, a to díky tvým chybám kurva, tak si to vyřeš, když si ji způsobil a opovaž se nazvat ještě jednou můj vztah s nimi chybou a teprve poznáš čeho jsem schopná... Otče." Poslední slovo řekla až s takovým odporem, že Nikolaus couvnul. Hanu už zažili naštvanou, ale tohle byl úplně nový level. Hana ječela, nikdo ji nezažil až tak hysterickou. Očividně se dotknul její nejcitlivějšího místa a zpochybňoval, koho milovala.
Ludmila se v ten moment ušklíbla, probírala to s Hanou hodně. Její vztah s nimi, když přišlo na nějaké zhodnocení vyšlo jí, že Hana se ani jednoho nevzdá. Tenko znamenal v životě to hezké, když jako mladá dívka procházela něčím těžkým a Hawks byl pro ni nová kapitola, která ji učila novým věcem. Všichni jí tvrdily, že Keigo je náhrada za Ali, ale on měl víc společného s Tenkem, že kdyby tohle někdo věděl, nikdy by to z úst nevypustil.

A tak teď pozorovala, jak Hana udělal nebezpečně krok ke svému otci a vzápětí se pod tíhou sebekontroly otočila a odcházela pryč. Kdyby průchod do obývacího pokoje, měl dveře, tak se ozve bouchnutí dveří, takto se ozvala spíš rána o kov. Vrchní část rámu dveří byla kovová a Hana do něj třískla rukou, přesně z těchto důvodů neměli ve společných místnostech dveře.

Dveře tu totiž dlouho nevydržely. 

 

kapitola 54 <--- ---> kapitola 56