Zimní radovánky (Butterly effect) - část I.

Vítám vás u malé série Butterfly effect, s názvem 

Zimní radovánky.

Prvně jsem chtěla udělat jeden velký díl, ale nakonec jsem se rozhodla to rozkouskovat.

Upozorňuji budou se zde objevovat NSFW scény!

Takže příjemné čtení.

Nita koukala, jak za oknem jejího apartmánu se snáší nová sněhová pokrývka k zemi. Bylo to krásné, ne že by to nezažila už před několika dny, ovšem dnes. Dnes to bylo spojeno s její momentální zvláštní náladou, která v ní panovala, už vlastně několik týdnů. Přesněji po rozhovoru s Hanou a Ramonou. Zprvu se chtěly domluvit, že se sejdou jen ony, ale Nita chtěla vidět i děti. Což by nebyl problém, kdyby Hana neměla rovnou tři, asi by je i tak přivedla s sebou, přece jen Yuutovi byli 4, ale dvojčata měla necelé dva roky a každý měl absolutně jinou povahu. A to ještě musela brát v potaz, že i když byl Yuuta hodné a dost klidné dítko, naproti tomu Yelena nebyla. O rok starší holčička, která byla nesmírně roztomilá a akční. Očka měla po Ramoně a pihy, které také zdobili její obličej tak jak jejímu otci Lukášovi, ji také moc slušely. Hlavně milovala ty její jemné hnědé vlásky, s kterými si mohla vyhrát. Vždy, když je navštívila pletla malé nějaké copánky či tvořila na její nádherné hlavičce úžasné účesy a musela uznat, že i Lukáš se činil, což jí přišlo vtipné. Jenže on pro svou malou princeznu byl schopný se naučit cokoliv jen, aby to dítko mělo vše.

Ve finále by to možná vážně nebyl takový problém, ale hlídat 4 děti někde v nějaké kavárně a do toho probírat různá témata se nelíbilo ani jedné, protože by je museli mít pořád na očích. A tak nakonec Hana pronesla tu osudnou větu, která se vyřešila jejich problém, ovšem v ní to zanechalo dost rozporuplný pocit. Přitom se nejednalo o nic zlého, jenže tu byl jeden velký a pro Nitu dost zásadní háček.

"Tak přijedete k nám i ze svými polovičkami a můžeme si udělat pěkný víkend," pronesla Hana a usmála se na ně, než však stihly oslovené ženy cokoliv říct, vtrhl do pokoje malý černovlasý chlapec a přitiskl se k Haně. Podle toho, jak nahlas dýchal to vypadalo, že ho snad někdo honil, ale žádné druhé kroky, nehledě na to, že už delší doby byl z postele, takže žádná noční můra, z čehož byla Hana docela rozhozená. Chlapec se posadil ženě na klín a cosi ji zašeptal a Hana se přetočila oči v sloup. 
"Broučku, králíček je v pračce. Včera jste ho s tátou polili kakaem a já ho dnes dala prát s plyšáky, které zas ušpinili tví dva sourozenci," pronesla a ženy na obrazovce se začali smát, ale zároveň rozplývat, protože během chviličky se vyděšený a utrápený obličej chlapce změnil. Uvědomil si, že mu to máma říkala, a tak se mu ulevilo, až jeho tváře nabrali růžový odstín, který naznačoval, že se stydí a trochu nervózně si poškrabal krk. 
"Ahoj Yuuto," ozvala se růžovláska a malý hoch se na ni otočil a radostně zamával, svou hlavu a záda zapřel o hruď Hany a pozoroval, jak se Nita a Ramona na něj usmívají. Bylo to taky jedno z mála dětí, které absolutně nevyžadovalo pozornost ostatních, jen dokud si o ni sám nepožádal, takže taková malá chvíle, kdy spokojeně seděl s Hanou byla velice vzácná. 
Nitě to vždy přišlo zvláštní a asi nebyla sama, ano, věděla, že jeho otec není Keigo-san, ale Tomura a že některé alergie a nějaké problémy má pravděpodobně po něm, hlavně tedy některé gesta. Škrábání krku a obličeje, když je nervózní a když se urazil nebyla s ním rozumná domluva, zajímavé bylo, že dobře reagoval jen v těchto momentech na Hanu. Což Hana komentovala tím, že i Tomura to tak měl, i když na rozdíl od něj, Yuuta byl z prostředí, kde se nic špatného nedělo.
K jeho neštěstí ho Hana odnosila docela v dost náročném období jejich života. Takže to mělo asi také nějaký podíl na tom, jaký byl, a bylo jí ho vlastně docela líto, protože Yuuta byl vážně kouzelný, asi za to mohly i ty jeho krásná bílá motýlí křidélka, co měl po mamince.
"Takže, co vy na to? Vezmete své drahé polovičky k nám, Ramona si vezme s sebou ještě malou nezbednici a užijeme si velkou sešlost. Mohli bychom jít i sáňkovat kus odsud je naprosto boží kopec, kde se dá i lyžovat či jezdit na snowboardu...Hm... Tak, co?"

Ano, znělo to výborně a možná jí to hned ani nedošlo, a tak se museli domluvit, hlavně s jejich drahými polovičkami, kdy budou mít něco volného. Naštěstí to nebyl takový problém, protože Lukáš dělal stále pro Hanu a Shinsō zase dělal momentálně pod Hawksovou agenturou, která měla novou pobočku v Musafatu. Důvod rozšíření byl ten, že agentura Hawks a Elster spolupracovali, protože byl velice známí fakt, že oba zakladatelé těchto agentur jsou manželé. Takže to nějak domluvit nebyl až takový problém v této sféře.
Po navrácení od svých drahých poloviček a domluvě s datumy, kdy mají volné víkendy a nemají nic osobního naplánováno se nakonec domluvily. Jenže v ten moment to přišlo, takové to uvědomění. Do pokoje vstoupila další osoba, kterou neměla možnost Nita, tak úplně dobře osobně poznat. Znala Togu, Mr. Compresse, Spinnera a Twice, ale Tomura byl jeden z dalších, koho tak jaksi neznala a vlastně i Dabi byl pro ni jedna velká neznámá, nehledě na Kurogiriho, tedy nyní už Obora-san. Slyšela o nich jen z vyprávění o tom, jací jsou. Celková situace a popletenost vztahů mezi sebou byla pořád pro ni dost matoucí. Shinsův adoptivní otec Aizawa-sensei byl dobrým přítelem a spolužákem Obora, který zemřel a stal se z něj Kurogiri. Jenže se pak stal Oborem a byla v tom zapletená Hana a Keigo. Takže všechno byl jeden velký guláš.

"Yuuto ty tu mámu nenecháš na chvíli v klidu, co," ozvalo se a Nita se narovnala, nepřišel tak, aby byl vidět na kameře. Stál kousek dál, a aniž by to Nita viděla, koukal na svého synka, který na něj upíral stejně zbarvená očka a křenil se na něj. Přišlo mu to prostě vtipné, táta ho chytil při činu. Jenže Haně to očividně moc nepřekáželo, jen on to viděl trochu jinak. Hana se nezastavila už několik dní a přes vánoční svátky běhala kolem dětí, než odjeli na Vánoce do Čech, navštívit příbuzné, kde strávili i Silvestr. Rodina Elster přesněji její babička a pár rodinných příslušníků, kteří Hanu měli v oblibě, se přijeli se podívat na děti a rodina Kovářova, chtěla zas vidět především malá ptáčátka. Takže se vlastně Hana nezastavila, protože u Kovářů přijeli ještě jejich příbuzní s dětmi a Hanu jaksi všechny děti okupovaly, protože ji měly moc rády. A krom toho se pořád ptaly na její křídla, která teď opět zdobila její záda a jestli jim ukáže, co s nimi umí. Problém byl ten, že byla zima, jak uhodí, takže Hana tak trochu trpěla, mohla říci, ne, ale to by nebyla Hana, aby těm malým rarachům nevyhověla.
"Půjdeme," zeptal se a malý chlapec se v mžiku otočil a zabořil hlavu do hrudníku Hany. Tvář jeho otce se trochu kysele zkřivila. Ne, že by byl naštvaný, že by neposlechl, spíš, že možná trochu záviděl, to, jak se lísal k Haně. Nejenže musel trpět Keigovu přítomnost, na kterou si už aspoň nějak zvykl, ale teď svoji pozornost věnovala i dětem. No na druhou stranu zanedbávaný úplně nebyl, no jeho majetnickost pořád trochu trpěla, ovšem bylo to roztomilé je takto pozorovat. 

"I když se schováváš Tenko, vidím tu tvoji zkřivenou tvář záští, jak bys byl rád na Yuutově místě," odvrkla tmavovláska a odpila si ze sklenky, kterou měla u sebe. Sice by si asi přála, aby to bylo víno, no to dnes jaksi nebylo po ruce.
"Ramono," okřikla ji blondýnka zakrývající uši chlapci, byli mu sice 4 roky, ale chápal některé věci velice dobře a Tenko se tomu všemu jen uchechtl. Raději to nekomentoval a natáhl se pro Yuutu, a tím se jen mihl před kamerou. Na chvíli se, ale zastavil.
"Však počkej až dojedete," řekl klidně a odcházel s malým chlapcem, který se kupodivu sice vzpíral, ale nakonec objal otce kolem krku a hlavu opřel o Rameno. Hana mu nazpět zamávala, když se tak hezky uložil na rameni svého táty.
"Jo... Říkal jsem si, že bych vzal Yuutu ven, tak jen ať o tom víš," zastavil se ve dveřích a otočil se ještě jednou na Hanu, které se na ně podívala znova.
"Ehm... Půjdu s vámi, jen to s holkami ukončím a chceš vzít i dvojčata?" Tenko se zamyslel, pokud by šla Hana s nimi, musel by je někdo pohlídat a opeřenec nebyl ještě doma, což znamenalo, že asi neměli moc na výběr, pokud by se během půl hodiny nedostavil.
"Keigo není doma, takže pokud se nedostaví, tak nemáme na výběr. Když tak je pak začnu oblíkat," zamrmlal trochu nespokojeně a Hana se usmála.
"Tenko, oblíkni Toria, já oblíknu Kei, vím, jak ji nerad oblékáš." Tenko se lehce usmál, jo nevadilo mu převléct děti, ale Kei... To byla osobnost, s kterou v jednom kuse naráželi, při různých činnostech a oblékání k tomu patřila. Chlapci Tenka měli rádi, Yuuta i z toho důvodu, že to přece jen byl jeho vlastní otec, ale Torio? Ten si Tenkovu pozornost prostě vyžadoval, přitom Keigo své děti taky nezanedbával, ale když přišlo na výběr, šel za Tenkem. Možná to dělal fakt, že jeho dvojče sestra Kei, prostě preferovala jen Keiga. U Hany neměla na výběr, to byla prostě máma a první ženská osoba, která u ní figurovala, druhá byla babička Ida.

Tohle Nitu utvrdilo v tom, že tam bude i Tomura, takže ptát se, zda bude "doma" i on bylo zbytečné. Chvíli se zapřemýšlela a zadívala se na Ramonu, ale ta vypadala, že si ze slov Tomuri nic nedělá. Vypadala v klidu, asi se tak mezi sebou kočkovali, když k nim přijela na návštěvu. Rodina Kasasagi žila na okrajové části města Musafatu, kam se přestěhovali kvůli všemu, co se událo. Také potřebovali větší dům, kvůli dětem a tomu, aby se i Tomura mohl bez zbytečných potyček procházet po městě. Sice jí zajímalo, jak to jako řeší, no její dušičku už tohle zjištění dost zneklidnilo a znervóznilo. Na jednu stranu záviděla tu klidnost Ramoně, ale v té druhé. Ramona nemusela Keiga po boku Hany, i když ho aspoň trochu tolerovala, a to včetně Lukáše, který tento pohled na věc měl úplně stejný, ona zase nedokázala pochopit a představit si, jak Tomura funguje s Hanou. Měla sice teď možnost nahlédnout do malé konverzace a malé ukázce, ale pořád to přece jen mohl hrát a Hana nakonec půjde ven s dětmi sama a on bude dělat bůh ví, co...

"V pořádku, Kitty~," obejmul kolem pasu Nitu a políbil jí do vlasů, když se o něj zády opřela.
"Vše je v pohodě," nahodila svůj pěkný úsměv, jenže se jí nepodařilo ho obalamutit. Něco jí trápilo, ale byla tvrdohlavá, aby mu to řekla. Za to on si z toho hlavu moc nedělal, ano, Tomura byl pořád jeden z nejnebezpečnějších villainů, ale nikdy mu nic neudělal, a to už se s ním několikrát potkal, když byl v práci. A nepochyboval, že to souviselo s tím, že chodí s Nitou, protože Hana jeho žena, byla její dost dobrou přítelkyní a taky i kvůli Oborovi, který stále zůstával s Ligou. 
Tomura zůstal tedy pořád aktivním villainem a nejeden hrdina ho měl na svém hledáčku, ale ustoupil ze svých bývalých manýrů a začal obchodovat, věnoval se spíš pasivnějším věcem než přímo aktivních. Nedivil se po tom všem, co se stalo a, co udělal. A též to souviselo s tím, co udělali jemu. Podle toho, co mu sdělil Deku to vypadalo, že do toho nešel Tomura tak úplně dobrovolně. Nebyl si jistý, jestli chce vědět podrobnosti toho, co se událo. Tenkrát přišlo hodně lidí o život, civilisté, hrdinové i zločinci a pokud nepřišli o život, tak byli něčím poznamenaní, Eraser Head, Mirko, Bakugo, Mt.Lady, a i dokonce Hawks.
"Jsi nervózní, protože se setkáš s mužem, který zničil půlku města," prohodil klidně a Nita na něj upřela své zelené oči, byly plné nervozity a strachu. Ano, bála se a kdo by se nebál na jejím místě. 
"Já si to neumím představit, jak to jako u nich funguje. Prostě..." na chvíli se odmlčela a odvrátila zrak zpět k oknu, "Já vím, že Hana o něm mluví dobře a vlastně i Ramona, ale já prostě vím, jen to..."
"Kitty, hele... Musíš si na něj asi udělat svůj vlastní subjektivní názor. Jsem taky lehce nesvůj kvůli tomu, ale vím, že měl spoustu šancí mi ublížit a neudělal to. Hledí si určitým způsobem svého, dokonce bych si dovolil tvrdit, že je snad i sám ze sebe jistým způsobem zklamaný," políbil ji na čelo, "takže přestaň tím pohlcovat tvou pěknou hlavičku, než se z ní začne kouřit... Jinak vím moc dobře, co by ti pomohlo zbavit se toho napětí, Kitty~"

Obrázek by Farah

Jeho ruce jemně sjeli po jejím růžovém svetýrku k lemu, kde se zas vydal po její kůži nahoru, velice lehce a něžně se dotýkal její pokožky a jeho teplý dech jí lechtal na jejím krku, když se k ní sklonil.
"Shin-so," zamrmlala a její víčka se slastí přivřela, tohle milovala. Byla to určitým způsobem, jako droga. Shinsō byl její droga, která vždy uvolnila její mysl od všeho, co jí trápilo a nemohla se nabažit toho pocitu, když se věnoval jejímu tělu. Jak se postupem času ukázalo i Shinsō měl jistý vytříbený vkus v těchto věcech a nad tím se musela pousmát. Hana měla dva chlapy, Ramoně stačil jeden, skoro o půlku větší medvídek a ona? Ona měla Shinsa a jeho vkus v těchto tělesných potěšení.
"Jak moc chceš přijít na jiné myšlenky? Hm..." Jeho rty se otřely o její ušní lalůček a jemně ho stiskl mezi zuby, moc dobře věděla na, co naráží. Její osobní vánoční dárek od něj na chvíle, kdy tu bude sama bez něj a bude mu jistým způsobem možná trochu, smutno? Ani pořádně nestihla nic namítnout a už si ji nesl do ložnice, jen aby vážně na chvíli vypnula. Snaha, kterou vynaložil, aby si to jeho Kitty užila, co nejvíc a věnovala se jen těm příjemným věcem se mu vyplatila. Pohled na její rudé tváře, spokojený a zastřený pohled bylo víc než uspokojivé. To, jak se její tělo chvělo pod každým jeho jedním dotykem a to, jak se krásně uměla prohnout a tisknout tak své útlé tělo k tomu jeho. 
"Sta-čí," vykoktala roztřeseným hlasem, snažíc se přitom dívat do těch jeho, aby pochopil, že už má dost. Jeho tělo se přitisklo k tomu jejímu a přejel ji prsty po tváři, byla vážně sladká.
"Vážně," zeptal se, přitom jeho prsty, které byly stále v ní zpomalily a tu nadcházející vlnu slasti tím oddálil, na což se Nita pod jeho tělem zavrtěla. Ne, neměla dost, jen její mozek už přestal zpracovávat vše na okolo. 
"Mám přestat," vytahujíc z ní pomalu své prsty, Nita nesouhlasně zamrčela, "myslel jsem si. Na to tě znám velice dobře, Kitty~." 

Křik, který se linul z chodby Ramonu donutilo, opustit kuchyni a málem se srazila s Yelenou, která tatínkovi utekla z koupelny. Ovšem, že zas úplně mokrá, ignorujíc to, že byla tak, jak se narodila. 
"Ty malá Lyagushka, pojď pěkně zpátky, ať tě můžu utřít," řekl klidně Lukáš no malé holčičce se to nějak nezdálo a místo poslušné holčičky, která by tatínka jindy poslechla, na něj vyplázla jazyk. A tak začala honička, než ji Lukáš chytl liány a zamotal ji tak, že nemohla utéct, ovšem neslo se to ve velice dobrém duchu. Prostě občas pozlobila i tátu, se smíchem si ji k sobě přitáhla a zabalil ji do ručníku. Po celou dobu se na něj culila, jako to nejhodnější stvoření na světě a Lukáš si povzdychl. Ano, měla ho pod palcem, jako její maminka. Nešlo ji nemilovat. 

Ramona nevěřícně pokývala hlavou a vrátila se zpět do kuchyně, kde nabírala oběd pro ty dva, kteří se vrátili z venku. Yelena při dělání hloupostí spadla do rozblemcaného sněhu, který byl špinavý, a tak ji musel Lukáš okoupat. Jen, co připravila na stůl a nalila polévku se vrátila k lince vzít ještě skleničky. No, v tom ji někdo zatahal za košili a Ramona své tmavě tyrkysové oči přesunula do těch dceřiných. 
"Dívej mami," natahovala k ní v ručkách kamínek, na kterém už rostli rostlinky. Vypadala na to pyšně, no přece z toho Ramona cítili něco jiného, a tak se lehce dotkla lístku jedné z květin.
"Nemá to štít," podívala se na ni znova a Yelena se do široka usmála.
"Nemá, povedlo se mi to," zakřenila se a otočila se na Lukáše, který se opíral o futra dveří.

Yelena Novikov, quirk: terrarium

"Aspoň to můžeš dát do velkého terária a zrušit jednu z těch tvých výtvorů," usmál se na maličkou holčičku a ta se okamžitě rozběhla za ním, aby svým výtvorem mohla ozdobit jejich byt. Od doby, co se jí projevil její quirk, Yelena, vytvářela malá "terária". Její quirk byl mix quirků jejích rodičů, tedy uměla vytvořit flóru, kterou si zrovna zamanula a díky matčinu štítu, dokázala udržet život v tomto pomyslném biomu, na rozdíl od quirku jejího otce, kterému se rostliny pak rozsypaly. Stačilo se tedy dotknout věci, které chtěla vdechnout život. A neboť její quirk se stále vyvíjel, zkoušeli vše a zjišťovali, co s ním momentálně dokáže. Nepotřebovali, aby se stala nějaká nehoda a Yelena nechtěně zklikvidovala dům či jinou budovu.
Takže v obývacím pokoji v Ramonině starém bytu, kde ještě stále žili, měli velké terárium, kde byl domeček pro panenky, propletený různými květinami a vedle něj zas jiné hračky, které Yelena nechtěně uvěznila také.

Když vkládala kamínek do terária, jedna s panenek spadla a květiny se z ní sesunuly pryč. Lukáš vytáhl panenku, která teď vypadala, že nejlepší léta už zažila a vzal jí sebou do kuchyně.
"Lyagushka si konečně může začít hrát s panenkami," zamával s panenkou v ruce a posadil se ke stolu, kde jim Ramona už nachystala boršč a čekala na ně.
"Že by," podívala se na svou dcerku, která se netvářila dvakrát nadšeně, asi proto většina hraček, která byla uvězněná byla zrovna holčičích. Nevychovávali z ní kluka, ale malá k tomu prostě tíhla. Možná to byli přece jen asi tím, jak na ni oba dva rodiče působili. Byli prostě jinak založení, Ramona nepotřebovala tunu make-upu, šperky a neměla potřebu nosit něco tak úplně ženského, tedy podle standardů, které šlo nalézt v časopise. Yelena sice nosila dívčí šatečky, a dokonce díky jejím tetám, měla spoustu pěkných kousků, přesto však preferovala kalhoty a nějaké tričko či pěknou košili než sukně a šaty.

"Těšíš se," zeptala se Ramona, když malá dojedla polévku a ta se jen usmála. Ovšem, že se ta malá Žabka těšila, vždyť tam byl Yuuta, kterého nenechala chvíli na pokoji. Byla jediná, kterou k sobě pustil a vynahrazovala mu společnost stejné věkové skupiny. Yuuta nechodil do školky, paní ředitelka měla nějaké narážky a pravděpodobně měla velice ráda Hawkse, takže chlapec, který mu nebyl podobný nemohl být jeho syn. Tak se stalo jednoho hezkého dne, kdy se Keigo pohádal s paní ředitelkou, to, že Keigo své dítě odhlásil ze školky a malý byl doma nebo u Nikolause a Idy, když Hana nemohla. Tomura také hlídal, ovšem to, jaksi nemohli nikomu říci a taky ne vždy byl dostupný. Musela však uznat, že tím na ni Chicken udělal dojem, myslela jsi, že ředitelku spíše seřve Hana.
Yuuta tedy chodil vždy na přezkoušení a Hana měla podklady, co všechno musí umět, aby se pak mohl zapsat do školy. Všichni doufali, že do školy už chodit bude normálně, ve školce mu totiž vadilo snad vše. Hluk, který dělali jeho mladší spolužáci, neustálí pláč a stýskání po mamince... Nezvládal to a ze všeho začal být nervózní, což vedlo ke škrabání krku a obličeje. 

Yelena se na něj těšila úplně z jiného důvodu. Doma byla zatím jedináček a sourozenec ji přirozeně chyběl, byla totiž dost komunikativní a ve školce byla absolutní sluníčko. Za pár měsíců se to, ale mělo změnit a už teď věděla, že to bude velké překvapení pro její kamarádky. Neřekla jim to, museli si být jistí. Její zdravotní stav nebyl nikdy dobrý, braní Téčka, stress a vše další, co utrpěla na misích. Už při prvním těhotenství to bylo dosti komplikované, ale Yelena se narodila jako zdravá holčička a nic speciálního nepotřebovala. Jak dobře si pamatovala ten okamžik, kdy Lukáš držel, to malé stvořeníčko ve svém náručí a usmíval se na ni. Bylo to naprosto dokonalé, byla si jistá, že nelhal o tom, že děti chtěl. Přece jen, když ji pak požádal o ruku nebyla si tak úplně jistá, ale v ten moment, všechny ty pochybnosti zmizeli. Rozplynuly se.

To on přišel s dceřiným jménem, dlouho nevěděla, jak se jeho matka jmenovala. Neměla potuchu proč jí to nikdy nezmínil, ale když s tím pak přišel. Nemohla odmítnout. Musela se tak jmenovat, byla to první žena, co v jeho životě něco znamenala, a která ho zachránila. Zprvu se zdálo, že jméno Yelena bude dělat problém při výslovnosti, avšak Yuuta jí začal říkat En, En-chan. Což se uchytilo, takže jí tak začali říkat i ve školce, kam si to odnesla.  Tak to dopadá, když se Yelena rozmluví o tom, co dělala u rodiny, kde je momentální NO.1 Japonska, Hawks. 

Část II.