Butterlfy effect - kapitola 46

Tak další dílek je zde, doufám, že to nebude moc nudné.
Pěkné početní.

Obsahuje lehké NSFW.

"Můžeš mi vysvětlit, co to vyvádíš, chlapče?" Otázka, kterou položil muž, které ho chtěl Tomura navštívit ho celkem zaskočila. Nečekal, že se tu zjeví a ještě bude přihlížet, jak se tu hroutí. Otočil se tedy za mužem a jen co se k němu přiblížil a on tak mohl vidět mužovi rysi včetně jeho fialových očí, které měla i jeho dcera. Opět se mu vybavila ta ohavná představa, při které jeho dceru roztříštil na několik kusů. Její krásná tvář byla v mžiku na několik kousků a všude krev, přesně tak jako tenkrát. Opět vyprázdnil svůj žaludek a snažil se aspoň nějak uklidnit, šlo to ovšem velice špatně. Jeho hlava byla plná této odporné představy a šíleně ho bolela. Nehledě na to, když by se opět podíval muži do očí, byl si jist, že bude znova zvracet.

Nikolaus nevěděl, co má dělat. Vlastně by asi věděl, kdyby to byl někdo jiný než Tenko, protože by se ho mohl dotknout, pomoci mu. Jenže u něj, to jaksi nešlo a nechtěl ho tím ještě víc podráždit. Všichni ho znali, jako někoho, kdo zabíjí bez milosti každého a vyžívá se v mučení, ovšem i on sám si byl vědom svých slabin a moc dobře. Nedokázal by ublížit dítěti, jenže to platilo momentálně i u těch tří. Lukáš, Keigo a i Tenko, nedokázal by jim ublížit, v minulosti si toho užili víc než dost a při prozkoumávání jeho spisů a objevování dalších a dalších pravdivých věcí, se mu kolikrát vařila krev v žilách. Kdyby jeho otec ještě žil, asi by mu ukázal, čeho je schopný Nikolaus Elster. Ten chlap mu už od pohledu byl nesympatický a když zjistil, co vlastně Tenko jako malý utrpěl a s čím chodil k doktorovi  bylo mu zle. Každý gangster měl svá pravidla, která dodržoval a on měl svá taky. Neubližovat dětem a dokonce je chránit a neubližovat ženám, nejednalo se o ty, které se s ním daly do křížku a chtěly ho zabít. V tom už problém neviděl, ale jinak mu to přišlo dost odporné a lidmi, co týrali vlastní děti neměl rád tak jako jeho dcera. 

Poslední dobu, co se snažil hledat informace, co se týkalo Tenka nějak si nemohl pomoci a prvotní malé opovržení, že by nemusel být pro Hanu tak úplně ideální se záhy jaksi vytrácela. Ti dva si byli podobní v mnoha věcech a to Tenkovi hrálo do karet, protože na tom on mohl budovat zatímco Keigo a Hana měli společný workoholismus a zachraňovali, no na tom se vztah moc budovat nedal. Při jejich setkání, kdy ho poprvé konfrontoval ho chtěl odradit, aby ji nechal. Sice mu bylo jedno s kým by Hana skončila, no neměl z něj pořád dobrý pocit. Něco mu chybělo, jenže to za poslední dobu Tenko jaksi dohnal. Ida mu řekla o návštěvě v nemocnici. Byl tam a taky věděl o tom, co udělal té ženě, která napadla jeho jediné dítě. Kdyby nebyla mrtvá, trpěla by víc, než když z ni udělal Tomura prach, tohle by si vychutnal. Byl schopný pro jeho zabít a to mu asi trochu lichotilo, myslel si, že by to pro ni udělal, ale když to i předvedl. Nabralo to na váze a dost zapůsobilo na jeho villain stránku. Někteří by tím asi pohrdali, něco udělat pro ženu, o kterou mají zájem. Jako jeho otec, u něj byla matka to poslední. Nemlátil ji, ale je ano, jeho výhoda oproti jeho bratru byla to že byl starší a moudřejší. Takže se tomu dokázal vyhýbat, zatímco, jeho mladší sourozenec Markus na tom byl o poznání hůře. Nebyl moc chytrý, byl zbrklý, dělal ukvapené rozhodnutí a za každou cenu se snažil otci zavděčit a to se mu i dařilo, no i přesto všechno, si jejich otec vybral jeho. Což mu Markus nikdy neodpustil a všechnu zlobu si vybíjel na jeho dětech. tři ze čtyř utekli a nejstarší syn zůstal a byla to jen chodící loutka, která se Markuse tak bála, že nedokázal utéct. I jemu se snažil pomoci, no dokud Markus očividně žil, Michel nebyl schopný ničeho vlastního.

Opět se zaměřil na Tenka, který rychle dýchal, jakoby se bál, že tu dojde kyslík. Něco ho rozrušilo a to dost a jeho chování nasvědčovalo, že sám neví, co má momentálně dělat, když mu znemožnil zničit zídku u s domem, který stál před ním. 
"Zhluboka a krátce se nadechni a pak zdlouha vydechni, takto se jen znervózníš víc," přišel ještě blíž, no Tomura ho absolutně nevnímal, takže to zkusil ještě jednou a i když věděl, že dotyky vážně nesnášel, potřeboval si být jistý, že ho vnímá. Bylo to až zvláštní, když mu přejel po zádech, aby ho uklidnil. Tenko se, ale automaticky po něm ohnal, což i Nikolaus čekal, takže mu stihl uhnout. 
"Člověk ti chce pomoci a co z toho má," chytl mu obě ruce za zápěstí a Tomura se ušklíbl, pořád však byl dost rozrušený na to, aby se aspoň trochu uklidnil a začala používat racionální stránku. V tento okamžik stačilo málo a mohl Nikolause zničit, proč však měl i přesto všechno pocit, že by ten muž předním stihl něco udělat.

"Už je vám lépe, Hana-san?" Tokoyamiho pohled padl na mladou Pro, která se posadilo a rozespale mžourala okolo sebe. Nespala dlouho dvě možná tři hodinky, nikdy jí moc nešlo spát v letadlech, nechápala moc dobře proč. No nějak to nešlo. Cítila se lépe aspoň trochu a tak jen pokývla, přemýšlela, co by mu na to všechno měla říct.
"Každý máme své démony Tokoyami a někdy je toho až příliš i na Pro Hero," usmála se a otočila se na něj, on se na to ani moc ptát nechtěl, byla to její soukromá věc a respektoval to. 
"Pokud budete chtít jakkoliv pomoci, tak..."
"Děkuji, Tokoyami... Vážím si toho," protřela si obličej a sedla si do sedadla, kde ještě před hodnou chvílí seděl Hawks. Ten opět kamsi zmizel, což bylo vtipné, to letadlo nebylo zas tak velké, na to, aby ho člověk neviděl.

"Občas si lidé neuvědomují, co všechno pro ně děláme kolikrát to ani neocení, ale ty se pořád musíš tvářit, že si nad věcí a vše je Ok, protože by tě pak sežrali za živa, kdyby si ukázal, že si taky jen pouhý člověk." Tokoyami na chvíli odvrátil zrak a pak se na ni zadíval, usmívala se bylo to zvláštní a sám jaksi nevěděl, co jí na to má odpověď. Řekla to tak z nenadání, že nedokázal nějak reagovat.  Dalo se na to vůbec nějak odpovědět? Tohle působilo dost depresivně, ale přitom se usmívala až z té divné kombinace mrazilo.
"Hero musí překonat překážky ve svém životě," usoudil nakonec a Hana překvapeně nadzvedla jedno z obočí výš.
"To se lehce řekne než udělá Tokoyami, ono záleží v čem ta překážka čpí a jak dlouho její vyřešení zabere času a energie. Kdyby všechno bylo lehké, tak by tu nebylo zlo, podle mě." Tokoyami sklopil hlavu a zapřemýšlel se, měla pravdu.
"Nezbývá než věřit, že to čas spraví," podíval se na ni a Hana se pousmála, čas spravil v jejím životě některé věci, tedy vztahy s otcem, ale to bylo tak vše. Vyrovnání se s tím, co se jí jako malé stalo, mělo zvláštní průběh, protože si z toho období, nic moc nepamatovala. Tohle byla jedna z mála věcí, na které se Nikolause bála zeptat, co se dělo přesně po tom všem, co udělala.

"Ptát se tě, co tě tak rozrušilo, že si se tam málem sesypal se ptát raději nebudu. Ale dost mě zajímá, proč si mě vyhledal?" Tomura se napil vody, kterou mu donesla ta žena, která pracovala s Hanou a jeho oči se na chvíli zadívali na Nikolause.
"Proč si myslíte, že jsem zrovna hledal vás?"
"Protože si myslím, že víš o tom, kde má dcera je a v jakém stavu, takže Idu si nehledal a jediný, koho tu z ulice asi znáš budu já, chlapče." Co, to vlastně na něj zkoušel, bylo mu to jasné od začátku a taky, kdyby nechtěl Nikolaus být nalezen, asi by ho ani nenašel, vždyť rodinu Elster mělo problém spoustu lidí najít. Rodina držela spolu a kryla se a on v tom měl léta praxe, takže se ukrývat sám, nebylo tak složité.
"Takže co tě ke mně vedlo," nalil si v klidu saké a Ida zaklapla dveře, aby je nechala o samotě.
"Potřebuji radu ohledně vedení baru a věcí související z obchody a využití všeho, co jde ve svůj prospěch." Nikolaus se zarazil a skleničku, kterou měl už skoro u rtů zase odložil a přeměřil si Tenka. Tohle bylo podezřelé, něco snad chystal? Jeho plán bylo zničit společnost a teď z ní chtěl benefity? Bylo to naprosté otočení jeho plánů, něco se očividně semlelo, ale kdo by za tím byl? Hana na něj sice měla vliv, ale aby ho jen tak přesvědčila, to mu jaksi nesedělo. 
"Musím uznat, že si mě zaskočil a překvapil, není toho zrovna po málu a k tomu mi to nesedí k tvým předchozím cílům, které si měl," narovnal se a nechal skleničku se saké ležet na stolku, na tohle potřeboval čistou hlavu, aby rozluštil tuhle záhadu. Už teď mu bylo nad slunce jasné, že to z něj bude tahat, jak z chlupaté deky, jak by řekla jeho dcera. No na rozdíl od ní, budou teď jednat jako villain z villainem, tedy ukáže mu, jak se jedná u nich. Tenko byl bystrý a chytrý, ale občas měl dětinské vrtochy a neuměl tak moc dobře ovládat svůj vztek. I když... Keigo stále žil, takže s tím už začal trochu nevědomky pracovat, no naštvat ho bylo pořád jednoduché. O tom už se přesvědčil. 

"Řekněme, že události posledních měsíců a jistých věcí, mě přinutila se zamyslet nad jistými cíli a přehodnotit je," opřel se o stěnu, protože Nikolaus tento dům měl zajištěn v japonském stylu a neměl tu žádnou pohovku či křeslo, aspoň tedy tady v obývacím pokoji.
"Události říkáš, a smím vědět, jaké události? Docela mě to zajímá, protože si do této doby šel za svým cílem jistě a mám-li být upřímný, nevěřil jsem, že by si nějak bral v potaz, co pro tebe moje dcera dělá. Spíš si se díky tomu mohl s ní setkávat." Pořád se snažil držet svůj tón pod kontrolou, i když se jeho vztah k tomuto mladíkovi změnil, tohle bylo něco, co ho docela žralo. Nevěřil mu, že práci, kterou pro něj jeho jediné dítě dělá a riskuje tak všechno, je pro něj nějak podstatné. A jak mu zmínil, jediné, co si o tomto myslel bylo to, že chtěl jednoduše trávit čas s jeho dcerou.

Tomura se ušklíbl a Nikolausovi neušlo, jak pevně sevřel pěsti a jeho rudé duhovky ho propalovaly. Pořád, ale pro něj byl Nikolaus menší zlo než kdokoliv jiný. Události souviseli s jistým povyražením s jeho dcerou, nemohl Nikolausovi říct, byla by to cesta do pekla.
Za prvé proč, by mu měl říkat o tom, co s jeho dcerou vyváděli v tom altánku a za druhé už jen k úctě, kterou měl k Haně to prostě jeho otci říkal nechtěl. Musel na to jít trochu jinak a vymyslet, které jiné události ho k tomu vedli aniž by zmínil, že tohle byl ten největší zlom. 
"Myslíte si, že Hana je pro mě jen něco, s čím si jen rád hraju. To máte o mě docela  nízké mínění. Nepotřebuji od Hany to, co pravděpodobně tak zmiňujete. Říkala vám vůbec něco o naší společné minulosti, myslíte si, že To, bylo jen jediné, co náš vztah obsahoval. Víte, je strašně hezké pozorovat, jak ten opeřenec se kolem Hany motá a chodí k ní jen přespat a ráno mizí. Nikdy není po ruce, když se jí něco stane. A byl jsem to zas já, kdo ji v nemocnici byl navštívit, aby nebyla sama, takže si to odpuste, že mi její práce a snaha něco pro mě udělat je jen na to, abych s ní byl a tím dosáhl toho, co naznačujete. Který blázen by to riskoval," zavrčel Tomura a Nikolaus se narovnal.
"Ten, který je mojí dcerou posedlý a nezná hranice," odsekl Nikolaus a Tomurovi se nebezpečně zalesklo v očích, jenže jeho tělo se uvolnilo, to, co teď Nikolaus vyslal bylo něco, čeho si jeho mysl okamžitě všiml a usmál se.
"Zažil jste to taky, ale podle toho, že teď máte v domě Haninu doktorku se něco nevyvedlo." Nikolaus se jen na vteřinu zamračil, ale musel uznat, že má docela postřeh. Přece jen se jeho koutky rtů zvedly v náznak úsměvu, byl na tom stejně jako on. Villain milující hrdinu, mafián milují policistku.
"Dobře, chápu... Řekněme, že ti dám tuhle šanci a uvidíme, jestli se mi budeš zamlouvat, Tenko Shimuro."

Lukáš se opřel o zeď budovy v uličce a snažil se popadnout dech, doufal, že už modré ohně neuvidí. Aspoň dnes ne, bylo to jen tak tak. Sklad nepatřil Collectorovi, ale Overhaulovi a neboť s nimi pracuje liga, očividně Dabi měl dneska něco za úkol v tomto skladě. Nehezké setkání, hlavně když se v jejich případě nejednalo jen o to, že on byl villain a on Pro, ale o jednu ruskou ženu, o kterou stáli oba. Tedy on si nemusel nic moc dokazovat byla jen jeho, no ne? Vadilo mu, když se kolem ní motal a sledoval ji. Nevěděl proč no momentálně v něm převládl, takový nával žárlivosti až to nebylo hezké. Ramona byla žena, která kdyby toho večera, co odvezl Ramonu domů, odmítl její poznání, třeba by byla s tím villainem. 

S tímto příšerným pocitem se vydal jen na otočku do agentury Ester podat hlášení, že ten sklad byl Overhaula a okamžitě se pakoval domů. Pokud si jeho racionální stránka ještě pamatovala, tak by, měla být Ramona doma. Pokud tedy nešla něco řešit s jejím týmem, jak teď měla ve zvyku, když na mise s týmem nemohla tak často, kvůli jejímu zdravotnímu stavu. 
Řítil se na motorce a bylo mu jedno zda zrovna svítí zelená či červená, chtěl být doma. Být jen s ní. Teď v tento posraný moment, něco malého nepatrného se v něm trochu pohnulo a chtělo to ven. 

Dabi mohl být jen rád, že svou pravou podstatu svého quirku nevyužil, už tak sklad málem srovnali se zemí. Ohořelá a napůl zbouraná budova, kolem které plápolaly modré plameny jenž pomalu pálily vše, co on vytvořil. Což ho taky žralo, jako by to mělo něco symbolizovat. To, co měl teď vybudované s Rami, jeho překrásná Devushka. Byl rád, že ho moc lidí takto jet nevidělo. Možná se dostaví pokuta za rychlost, ale tomu bylo teď vše jedno. Když se blížil k nim domů, ještě víc, přidal. Chtěl ji a moc. Připadal si, že je snad smyslů zbavený. Zaparkoval na svém místě a dost rychlím krokem přešel ke vchodu, kde vyběhl snad rychlostí světla všechny schody, co ho dělili od dveří jejich bytu.

Zachrastění klíčí ji sice nepřekvapilo, čekala, že se vrátí, co však následovalo by si ani ve snu nepředstavila nebo možná ano? Helma skončila s dosti velkou ránou na zemi a jeho mohutné paže si ji vyzvedly a přitiskli ke stěně, tak aby byla nucenu, mu nohy obmotat kolem pasu. Okamžitě přitiskl své nedočkavé rty k těm jejím a nehodlal ji hned jen tak pustit. Sama nevěděl, co si o tomto jeho náhlém chování má myslet, nebylo jí to proti srsti, ale dost jí to zaskočilo. 

Neměla tušení, jak dlouho v tom obývacím pokoji byly, protože jen co se její nohy ocitli na zemi, cítila jeho teplý dech na podbřišku, kde jí jen lehce políbil a jeho hlava sjela o kousek níže. Jeho prsty a šikovný jazyk mezi jejími stehny, jí přiváděli k šílenstvím. Kdy naposled ho takto zažila, tak náruživého, vždy to mělo aspoň trochu romantického podtónu a teď? Tohle bylo tak živočišné, jen co se jí konečně nabažil se ocitla ve své ložnici na posteli. Nestihla se vzpamatovat z těch dobrých a příjemných pocitů, které v ní přetrvávali ještě z toho, co s ní dělala v obývacím pokoji a už si ji bral znova. Kolikrát za tuhle noc, se mu ztratila v těch sladkých pocitech sama nevěděla.

kapitola 45 <--- ---> kapitola 47