Butterfly effect - kapitola 11

Vítám u dalšího a trošku
delšího dílku,
příjemné počtení! ♥

"Bavíte se Tomura," vkročil do jeho pokoje Kurogiri a podíval se na něj. Seděl u počítače a soustředěně hleděl na monitor.  Jeho prsty mačkaly tlačítka jako zběsilé a usmíval se. Jeho spoluhráč na tom byl podobně, byla to fajn hra. Byly v nějakém dugeonu a zrovna zabíjeli společně nepřátele. Tak to se dlouho nebavil. Jeho nový spoluhráč se jevil, jako docela dost zkušený, a tak se rychle dostaly na požadovaný level. 

"Ano, je velice dobrá," uznal a z jeho tónu hlasu šlo poznat, že se u toho výborně baví.
"Ta hra," podivil se Kurogiri a sledoval, jak se na něj Tomura neochotně otočil.
"Ano, ale já spíš myslím to děvče, které jsem poznal v tom baru. Dala mi kontakt na sebe a ušetřila nám trápení s tím dodavatelem, co se ti nelíbil. Poslala mi složku s důkazy, vážně to táhl na všechny strany."
"Vážně zajímavá, dívka?" Tomura se na chvíli zastavil, zletilá byla, ale neuměl tipnout kolik jí mohlo být, a tak jí napsal, pořád byla totiž přihlášená, na odpověď teda dlouho nečekal.
"Spíše tedy žena nebo slečna, její 25," řekl dosti překvapeně, nečekal, že bude o pár let starší než on. Možná spíše mladší.
"A ona se pohybuje v našich sférách, když jste řekl, že nám pomohla." 
"Popravdě nevím. Jen mi dala své číslo a napsala tam divný slovo, které otevřelo email," ukázal mu trochu neochotně ubrousek a poškrabal si svůj krk. 
"To je dosti divné slovo, zkoušel jste ho přeložit." Tomura se podíval na ubrousek, tohle ho nenapadlo. Hráli spolu docela často a pravidelně, nikdy na něj neměla žádné otázky a krom toho, když se na někoho zeptal, tak mu odepsala. Párkrát mu poslala nějaké složky, když se, ale nad tím zamyslel, nikdy to nebylo nic nelegálního. Držela se prostě na hranici, možná byla nová a nechtěla na sebe moc upozornit. Ovšem přeložit zvláštní slovo na ubrousku ho momentálně hodně lákalo. 

Jeho výraz plný očekávání ztuhl, když překladač přeložil slovo do japonštiny.
"Kasasagi?" Dost ho to překvapilo, první totiž, kdo mu na mysl padl, byla jeho stará láska, kterou tak neochotně musel pustit, jen, aby ji All for One nezabil. Neměl na výběr. Ale jak by to bylo možné? Kurogiri mu totiž řekl, že Hana při tom skoku z mostu zemřela, ale překladač se nemýlil. Zkusil to přeloživ v různých jazycích a pokaždé vyšel pták, který rád kradl blýskavé věci. Což bylo příhodné, když ona uměla ovládat krystaly. Vzpomněl si taky na levitující diamant, který nosil na krku pod tričkem, schovaný před zraky všech. Ani mu neřekl, kde ho vzal o Haně věděl málo, co se týkalo jejích schopností. Tohle mu celé nějak nesedělo, nebyla to náhoda. 

Když se snažil vybavit její tvář, z toho večera měl pocit, že asi zešílí. Nervózně si škrábal svůj krk, který za tu dobu začal být zahojený. Od doby, co s ní hrál se už tolik neškrabal. Byl spokojený, spokojený jako tenkrát, když byl s ní. Vlasy té ženy, byly blond a Hana je měla hnědé, no vybavil si, že měla odrosty, které byly hnědé a její fialové oči. Jak mu to mohlo ujít? Její křídla byla z krystalů, vždyť se v tom klubu dost leskly. Její hlas taky nepoznal, byla to už doba, co jí neslyšel. A tak si pustul nahrávku z toho večera, kdy mu volala. Jeho ruce se třásly, jen doufal, že to je omyl. Nebo možná chtěl, aby to byla ona? 

Slyšet její hlas z nahrávky, bylo děsivé. Byla opilá, ale seděl k dívce z toho baru. Ona přijela? Byla znova v Japonsku. Sedl za počítač a napsal do vyhledávače její jméno. Chtěl to taky uzavřít, nechtěl se k tomu vracet, ale když mu vyhledávač ukázal fotky a články, kde se objevila, myslel, že blouzní.
"Agentura Best Jeanist ve spolupráci s Pro Hero Hawksem zachránili ze starého skladu rybářských lodí nevinné, za pomoci české Pro Hero Deilephilia, která pracuje pod agenturou Best Jeanist, se jim podařilo tyto sklady najít a vyčistit..." Rostl v něm vztek, ani ne tak, k Haně, která tu byla, ale na Kurogiriho. Něco tady vyloženě páchlo, proč by mu lhal?  I tenkrát bylo dost divné, že se o nich All for One dozvěděl, jak by mohl o nich vědět, když byl celé měsíce pryč a objevil se tu jen zřídka. 

Nebyl tak hloupý, ale zamilovaný. Takže až teď zpětně si uvědomil, že jeho chování, muselo přilákat Kurogiriho pozornost. Dost času trávil s ním a pak se to změnilo, takže se šel určitě podívat, co dělal a neřekl mu to. Místo toho to řekl někomu úplně jinému. A ten mu na vybranou moc nedal. Vrátil se posledních pár dní před jejím odletem, nedal jí vědět, kde je takže se naštěstí doma nezdržovala. Byl totiž u ní, kdyby přišla neváhal by. Věděl, co s ní dělala po večerech ve městech. Učila ho být hrdinou, opět jeho dětský naivní sen, zadupal někdo do země.  
Čím víc o tom přemýšlel, rostl v něm vztek, jak si toho nemohl vážně všimnout. Chytl hrnek, který donesl Kurogiri a ten se změnil v prach, jeho dveře a rukou se dotkl stěny chodby, neměnila se v prach jako malé věci, ale praskala. Někdo ho podvedl a nebyl to nikdo z řad těch dobrých, ale z jeho vlastních.

"Ahoj, jo mám, proč," zeptala se Hana ochutnávající svůj bramborový salát, který si chtěla vyzkoušet, protože ho sama nikdy nedělala. Měla toho sice nad hlavu, ale rozhodla se, že dnešek si nechá jen a jen pro sebe. Hawks byl ve Fukuoce, kde měl svých povinností až nad hlavu. Krom toho se blížili Vánoce a domluvili se, že by je mohli oslavit spolu.

Nečekala však, že ji Hawks týden před Štědrým dnem pozve na Vánoční večírek Pro Heros, která se konala v Tokyu. Haně nic nedošlo, nebyla známá, jako ostatní, když teď už svými činy dost lidí doháněla. Ovšem mohli si tam pozvat i pár svých známých a on tam chtěl ji. Nechtěl být na tom večírku sám, i když věděl, že bude muset ubrat, protože nechtěl, aby věděli, že jsou spolu. Nemohl si teď dovolit, aby se to dozvěděli nadřízení, ale neboť s ním dost často spolupracovala, tak mu to přišlo dosti vhod. Mohl jí tak bez většího podezření pozvat, jako jeho kolegyni, ovšem když si to řekl pro sebe, bylo mu trochu úzko. Přece jen to už nebyla jeho kolegyně Pro Hero, ne tak úplně.

"Dobře, no a co si mám vzít? Jakože, svůj Pro Hero kostým nebo něco slavnostního? Nesměj se, vy své Hero kostýmy taháte úplně všude, jak to mám čuchat," zavrčela do telefonu a nabrala další lžíci bramborového salátu na uklidnění. Zkoušela ho poprvé sama a chtěla vidět, jak se na něj bude Keigo tvářit.
"Něco slavnostnějšího, ale možná bych tě rád viděl na živo, v tom tvém kostýmu, když o tom tak uvažuji. Ta nabídka stále platí," zeptal se a čekal, co mu na druhé straně odpoví. Nechala ho chvíli napnutého, vážně, když mu to nabídla, tak na ukázku nepřišlo. Přišlo úplně opět na jiné věci. V ten moment pocítil, jak jeho tělem prošlo zvláštní napětí. A v duchu si nadával, že musí být zase tady, na druhé straně Japonska.
"Když se mi přestaneš smát, popřemýšlím o tom," usmála se, což sice neviděl, ale občas ho trápit přes telefon bylo fajn. Konečně mohla být trochu zlobivá i ona.
"Dobře, stejně musím už končit, takže se tam sejdeme. Je možné, že se tam objevím později. Práce, znáš to."
"Jo jasný. Takže mám si vytisknout tu pozvánku, co mi od tebe přišla a ukázat ji," zeptala se na což jí Hawks odpověděl, že ano a hovor ukončil. Poznala, že někdo přišel k němu do kanceláře, sice se zamračila, že jí neřekl nic hezkého nakonec, no chápala to.

Nikdy moc Vánoce neslavila na internátu to bylo chabé a oni nic nedostávali. Když byla malá, tak to bylo takové zvláštní, jedině, kdy to bylo fajn, když byla s Falcon, to bylo něco jiného. Vlastně od jejich spolupráce zjistila, že je sama, a neboť Ali, byla názoru, že na Vánoce nemá být nikdo sám, tak s ní slavila Vánoce. Vždy všechno přichystala a ona přišla k hotovému, tedy do té doby, než spolu začaly chodit. To i ona se zapojila do vánočních příprav. Ozdoby a světýlka si díky ní zamilovala i zdobení stromečku jí neskutečně nadchlo, protože mohla na stromek věšet její ručně vytvořené ozdoby z krystalů. Vždy dělala nové, jen jeden nechala, byl to andělíček, který jí věnovala na její první společné Vánoce, protože k ní přišla a dotáhla jí k ní.

"Ty jdeš se mnou Hano," zavelela Ali, když Hana otevřela dveře od svého bytu. Nechápavě na ni koukala.
"Cože? Kam? To máme zase nějakou misi, já myslela, že máme volno," řekla dost žalostně a dívala se na Ali, která jen zatřepala nevěřícně hlavou. Už když otevřela, všimla si, že Hana nemá ani jednu ozdobu, prostě nic, co by připomínalo Vánoce v bytě.
"Ne, ty jdeš se mnou, ke mně. Pěkně se spolu navečeříme, koukneme na pohádky, v osm hodin pouští Tři oříšky pro Popelku, ale před tím si rozbalíme dárky a zazpíváme koledy, Můrko," řekla s jistou dávkou hravosti v hlase a mile se na ni usmála. Její oči byli plné radosti a nadšení. 
Hana, ale moc nadšená nebyla. Nebylo by to tím, že by jí to pozvání vadilo, ale neměla pro ni nic. Dárek jí dala předem, teda spíš něco malého. Tohle prostě nečekala.
"Ale já pro tebe nic nemám. Dala jsem ti..." Přiložila jí prst ke rtům, aby ji konečně na chvíli zastavila.
"Mě bude stačit, když se mnou půjdeš. Nikdo by neměl být na Vánoce sám ne. O tom to přece je," rozmáchla rukama, tak že její křídla zareagovala taky a roztáhla je, že vrazila jedním do nástěnky na stěně. Trochu se přikrčeně se na nástěnku podívala, no usmívala se dál.

"Takže se běž převléct, vezmi si pyžamo, nějaké věci na převláčení. Taky nezapomeň, nějakou hygienu, věř, že tě z bytu nepustím, aspoň tak do Silvestra, ale to bychom se když tak mohly stavit pro něco. Tak šup, šup," pohnala Hanu zpět do bytu a vešla za ní. Balila si věci ve svém malém pokoji a přemýšlela, co všechno si vezme.
"A opovaž se vzít si sebou práci, máme volno," zavolala z obýváku a Hana se přikrčila. Ona byla neuvěřitelná. Měla jí prokouknutou snad v první moment, co jí uviděla. Vždy jí přišlo, že má pro ni jistou slabost, no nedávala tomu nějak zvláštní pozornost. Byla její parťák, bylo jasné, že se o ní bude bát, tak jak ona o ni. Posadila se na postel a podívala se na rukavice na stolku. Rozbila několik krystalů, které tu měla a vytvořila malého krystalového anděla s obřími křídly. Stuhu, kterou utrhla z jednoho trička, provlékla očkem, které mu udělala na hlavě. Zabalila jí do nějakého papíru, který našla a schovala do batohu.

"To nemyslíš vážně," zaúpěla, když její zrak spočinul po večeři na vánoční stromek, pod kterým byla snad tuna dárků. Některé byli pro ni samotnou, ale spousta z nich byla určená právě mladé hnědovlásce a jejímu kolegovy.
"Lukáš taky dojde," podívala se na ni zoufale, protože neměla odvahu ty dárky rozbalovat před ní sama.
"Dnes ne, ale dojde 29tého," usmála se na ni Ali, zářila jako její nazdobený vánoční stromeček a světýlka, která zdobila snad celý byt. Měla na sobě krásný rudý svetr, který vzadu měl šněrování, kvůli jejím křídlům. Pozorovala, jak si Hana rozbaluje dárky a pozorně dávala pozor na každou její reakci. Dostala toho mraky. Různé oblečení, pár doplňků a...
"Barva na vlasy," pokývala barvami na svou okřídlenou kolegyni, která se tajuplně usmála. Nezbylo ji nic jiného než sedět na židli a nechat ji, aby jí obarvila hlavu. Vybrala dosti netradiční barvu, blond. 
"Máš dost tmavé oči, bude ti to slušet. Uvidíš," povzbudila ji a Hana se nuceně usmála. Nevěděla, co si o tom celém mám myslet. Sundala si své triko, aby si ho nezamáčela, když si šla sprchovat hlavu. Jen na moment se otočila na Ali, která v ten moment těkala očima na zem a zpět na ni. Její líce se zbarvily do červena a ukázala směrem na koupelnu, kterou jí nestihla ukázat, protože se hned šlo jíst. 
"Podala bys mi to triko prosím," zaprosila z koupelny Hana, protože si sušila své vlasy a už jí začala být zima. Když do koupelny vkročila, ani se na ni nepodívala, jen k ní natáhla ruku s tričkem.

"Vypadáš famózně," řekla nadšeně, když došla do obýváku a nervózně přešlapovala na místě.
"Je to nezvyk," prohrábla si své nové blond vlasy, a nakonec se i usmála. Přece jen se odhodlala a natáhla k ní ruku s balíčkem, který vypadal, že zažil své nejlepší chvilky, už před nějakou dobou. Ali na něj chvíli nechápavě koukala, kdyby ji měla Hana k něčemu přirovnat, koukala na to, jako sova.
"Děkuji," řekla mile, ale jen, co uviděla výtvor uvnitř ztuhla. Její černá očka, která byla stejná jako mívaly sokolové, se zvedla k Haně, která se netvářila nadšeně.
"Je to jen taková blbost, já fakt nevěděla, že pro mě toho máš tolik. Je to narychlo dělaný a..." Ali udělala pár kroků a pevně ji obejmula. 
"Nikdy nikdo, pro mě nevyrobil dárek, je úžasný. Moc děkuji. Krom toho oblečení umí koupit každý blb." Byla zabořená v jejích vlasech a nechtěla jí pustit, Hana ji trochu zmateně taky objala.
"Vyrobené dárky, jsou cennější než koupené, to nevíš," odtáhla se od ní a opět své černé oči upřela na křišťálového anděla s nádhernými křídly. Pověsila ho na stromek a celý večer po něm koukala. Byl naprosto skvostný. 

Hana vytáhla ozdoby, které si koupila a ozdobila si svůj stromek a pověsila na něj ozdůbku, kterou udělala Ali. Opatrně mu přejela po křídlech a zhluboka se nadechla. Zabolelo to znova. Sedla si na pohovku a pozorovala ho, jak moc jí vlastně na jednu stranu chyběla. Když si vybavila, jak jí ráno v náručí plakala, protože ho málem rozbila, pocítila, jak jí pálí znova oči. 

"Ty už nic nehledáš," přišla Ali ke stolu a posadila se naproti ní. Seděla tam, před sebou notebook, na kterém celé dny trávila svůj volný čas a možná snad i každou volnou chvíli, kterou jí daly. Seděla, jednu nohy na židli a nervózně si kousala nehet. Nedívala se na ni, dívala se do země, jako by nad něčím přemýšlela. Bylo to pár dní po tom, co jí políbila na té misi. Společně pak ležely v posteli a objímaly se. Ale nic víc. 
"Hele, já vím, že..."
"Chci to zkusit," řekla Hana a Ali se na ni zmateně podívala. Měla pocit, že slyšela špatně.
"Cože?" Její otázka, byla směsice strachu a naděje.
"Říkám, že to chci s tebou zkusit. Já s děvčetem nikdy nechodila, já..." Nedokázala ze sebe vykoktat žádnou srozumitelnou větu. Jen zmateně koukala do těch jejích černých očí, které kupodivu působily tak něžně.
"Nechci tě nutit, do ničeho, co nechceš. Já radši budu trpět než pak sledovat, jak se trápíš se mnou," sklopila zrak k zemi a slyšela, jak se Hana zvedla. Udělala několik kroků, nevěděla, ale kterým směrem, a tak spíš vyčkávala.

Hodila na stůl tašku s věcmi, tak že to zadunělo, takže se na ni zmateně podívala. Stála tam nervózní ve tváři byla nepřirozeně rudá a nervózně podupávala nohou.
"Ale já to myslím vážně, jen mě budeš muset naučit jak to vlastně mezi děvčaty, chodí. Víš, mě se líbíš moc, ale já nemám no... zkušenost se stejným pohlavím, což o ty, jaksi jo," usmála se povzbudivě Hana a Ali se uchechtla. Jo, ona docela často flirtovala s děvčaty a párkrát se i stalo, že ji u nich doma našly s děvčetem, když zaspala.
"Takže si tě můžu odnést domů, Můrko," mrkla na ni a Hana se trochu nervózně usmála. Věděla, že je to brzo se stěhovat, ale kdyby tu zůstala mohlo se stát, že by chtěla opět najít Tenka, a to už nechtěla. Nechtěla sedět za počítačem a doufat v zázrak. Chtěla za tím udělat tlustou čáru, proč by měla trpět, když on nemá zájem s ní, jakkoliv komunikovat.

Postavila se a přešla na balkón, jak ona nesnášela zimu. Ne, že by ji nesnášela z důvodu svátků nebo sněhu. Ale mráz prostě nesnesla její křídla, tak jak velký žár. Proto, když se ochladilo, nemohla svá křídla používat k letu na misích v zimě, vždy jen jako zbraň. Tak trochu záviděla Ali, že může bez problémů létat i v těchto chladnějších dnech. Nebo když sněžilo, mohla si v klidu poletovat mezi vločkami a užívat si ten vzduch. Tu volnost, tu krásu. 

A teď stála na balkóně v jednom ze svých triček, které neměla záda a tupě koukala, jak padá sníh. Žádná bolest, žádná tuhnutí označující, že její křídla trpí. Nic. Jen chlad na její nahé kůži a husina, která jí připomínala, že by tu neměla být, protože prochladne. 

"Tak pojď," tahala za ruku Hanu, která oblečená do zimních věcí byla nucena opustit teplo jejich bytu.
"Víš, jak nesnáším, když musím mít na sobě toto. Ali," zaúpěla prosebně a Ali dala ruce v bok. Ne, nebyla odpověď.
"Slibuji, že se ti to bude líbit," projela jí rukou její vlasy a políbila. Nakonec se vytáhnout nechala, na nos jí posadila její brýle a sobě dala její náhradní.
"Co máš v plánu," optala se trochu nevěřícně a ona jí potáhla čepici více na uši. 
"Drž se," chytla jí do náručí a vzlétla, Hana měla pocit, že každou chvíli spadne. Tohle bylo jiné než, když létala ona, ani moc nemohla nosit jiné lidi, její křídla unesla jen její váhu.
"Aleno, já tě asi sestřelím," zavrčela a svou hlavu odmítala odtrhnout od jejího ramene.
"Vždyť umíš létat tak, co se tak bojíš," zasmála se," koukej."
Hana neochotně odlepila hlavu a podívala se na výhled, který se ji naskytl. Zasněžené kopce, střechy domů, stromy. Vše působilo tak čistě a krásně, že se neubránila úsměvu. Nikdy tohle neviděla, jak by mohla. Ale teď? Tiskla se k ní a ona jí ukázala, jaké je to létat v zimě. 
"Drž se," řekla Ali a volnějším pádem slétla o něco níže, Hana pevně sevřela látku její bundy, co to šlo. Rukavice jí v tom moc nepomáhaly, aby se pevněji mohla držela.

Každou chvíli kontrolovala svůj mobil, když seděla ve vlaku. Byla nervózní, Hawks ji zase neodepisoval. Neuklidnila se ani, když došla k dané budově. Ze všech hrdinů, kteří tu dnes byli tak si pamatovala tak maximálně dva možná tři. Věděla, že jí přislíbili pomoc, kdyby potřebovala, ale nevyužila to, zatím. 
Nebylo potřeba, na sklady stačila s lidmi od sebe a Tsunagy. V kročila do budovy, kde se to hemžilo příchozíma a jeli výtahem nahoru do vrchního patra, kde se asi konal večírek. Hawks ji tu vyloženě nechal na holičkách, snažila se působit, klidně, ale nebyla.

"Obsluha tudy," prohodil nevrle muž a bral si lístky od někoho, kdo byl určitě Pro Hero, ale už si nevybavila jeho jméno. Hana udělal pár krků dozadu, až do někoho narazila a svírala ve své ruce pozvánku.
"Omlouvám se," otočila se na něj, tento muž vypadal, jako kosatka.
"Neslyšíte, obsluha tudy, mladá dámo." Hana se zmateně podívala na muže a jaksi nevěděla, co říct.
"Ona je asi pozvaná mladíku," řekl a vzal ji její pozvánku, kterou dal muži. Nechápavě hleděl na kousek lístku a pak se podíval na Hanu a vyděšeně si ji prohlížel.
"Vy jste Pro Hero?" To Hanu trochu popudilo a ušklíbla se.
"Česká Pro Hero Deilephilia," podala muži ruku a on na ni zmateně zamrkal, věnovala mu ještě jeden malý nevrlý úsměv a vydala se za mužem, který ji tak trochu zachránil. Protože to snad vypadalo, že na ni i čeká.
"Vše v pořádku, slečno," optal se a podal jí ruku, "Pro Hero Gang Orca nebo jestli chcete Kugo Sakamata."
"Pro Hero Deilephilia, ale jestli chcete Hana Kasasagi," oplatila mu mile, potřásla si s ním rukou a pokračovali k výtahu.
"Kdopak vás pozval slečno Hano," optal se a podíval se na ni, povzdechla si a usmála se.
"Hawks, psal, že bude mít asi zpoždění, ale nečekala jsem, že takové. Už jsem tam čekala dobrou půl hodinu," zavrčela a sundala si kabát, protože v budově bylo dost teplo.
"No jistě, to je mu podobné mnoho řečí a skutek utek." Hana zadržovala smích, tohle bylo výstižné.

Hana si u šatny, kde si odkládali kabáty, přezula i své botky za baleríny. Nechtěla se celý večer péct v zimních botách. Vzala se na sebe rudé pletené šaty, které měly rolák a černé podkolenky. Svoje vlasy si spletla do francouzského copu a decentně se namalovala. 
Vkročila do místnosti mezi ostatní, necítila se tam moc příjemně, všichni se tak nějak seskupili, občas zahlédla i pár lidí, co dělali doprovod no ty se drželi u nich. A tak si sedla k baru, který byl od všech ostatních stranou. Byl ve vedlejší místnosti. Tento večírek, byl asi velká událost, aspoň, co se týkalo počtu lidí, protože se konal v několika místnostech.

Zkontrolovala mobil a ušklíbla se. Pořád žádná zpráva, nervózně podupávala nohou. Někde uvnitř se ozval dost starý známí bodaví pocit. Měla strach, že se něco stalo.
"Co ty tady tak sama," usmála se na ni ušatá Hero, kterou možná jako jedinou poznala. Měla na sobě sako a kalhoty.
"Zdravím, Mirko-san," podal jí ruku a Mirko se usmála a oplatila jí pozdrav. Ukázala na barmana a ten nalil dvě sklenice. Hana se usmála a cinkla si s ní.
"Kdo mohl tak pěkně vystrojenou Hero nechat samotnou mezi tolikati chlapy," optala se a musela uznat, že má pravdu, zatím to tu působilo, jako čistě pánská jízda, protože si tu moc žen nevšimla. 
"Hawks," přiznala a Mirko se překvapeně zatvářila, tento Hero jsem chodil výhradně sám. Nikdy se nestalo, že by někoho pozval, a tak si Hanu přeměřila. Byla pravda, že zaslechla, že s ní měl nejednu misi, ale i tak to bylo docela zvláštní. Nakonec si s Hanou docela sedla už na poradě ohledně Collectora. Krom toho Hana moc nepůsobila, jako ostatní tady. Šlo vidět, že se tu necítí, takže si mohla užít její plné pozornosti. A když jí vrátila pár lichotek musela se Mirko pousmát. Ať už ta žena, měla s Hawksem cokoliv, dneska mu jí nedá.

"Co se tu tak dělá," optala se Hana, když Mirko do sebe kopla dalšího panáka a ona se rozhlížela po místnosti.
"Nic moc, mluví se. Občas si tu někdo zatancuje, ale je to docela otrava."
"Takže je lepší si sednout k baru, najít pěknou společnost a povídat si," naklonila se k Mirko a ona se usmála ještě víc. Vlastně jí to bavilo, si takto s Mirko povídat a oplácet jí lichotky, bylo jí to dost blízké. U dívek neměla, pak už takový problém. Občas ráda takto zlobila Ali.
"Přesně tak. Tancuješ?" Tato otázka nebyla ani otázka, jako spíše pozvánka. Mirko vyšla s Hanou ruku v ruce na parket, který byl u oken. Teď patřil jim. Vlastně si ani nevšimla, že jí konečně zavrněl mobil, protože tancovala s Mirko, která jí nechtěla pustit. Pár Hero, kteří si přišli k baru něco pro pití, se po nich sice trochu zvláštně dívali, ale to ani jedna neřešila. 

"No, takže tam ten chlap stál nahý a zakrýval si novinami rozkrok," dopověděla Mirko historku z jedné mise a Hana se začala smát. Za celou dobu si ani nevšimla, že přišel Hawks, který se netvářil dvakrát nadšeně, že ho ignoruje. Nervózně postával v průchodu a pozoroval svoji milou s Mirko. Obě se vydaly směrem k baru. Byl si vědom, že ho asi ani jedna nepostřehla.
"Hawksi," podívala se na něj, když za nimi došel. To, co mu viděla v očích bylo přesně to stejné, co vidívala u Ali.

"Ahoj Haničko." Mužský hlas, který jí byl tolik povědomí, a přesto si přála neslyšet. Její bývalý, kterého zmlátila i s jeho kamarády, "Slyšel jsem, že si teď s tou opeřenkyní, nechtěla bys spíš ochutnat pořádných chlapa?"
Jeho poznámka byla dosti nemístní, ale snažila se působit klidně a nevyvolávat na veřejnosti, žádný poprask.
"Co kdybys mi dal pokoj Martine a šel se vycpat, hmm," podívala se na něj a ukázala prstem na dveře. Neměla na něj náladu, poslední dobou jí začal tady na úřadu otravovat, když se tu potkali. Jen dnešek byl trochu jiný, nebyla tu sama a věděla, že Ali se to líbit nebude. 
Někdo ji asi vyslyšel, protože, když musela strpět další jeho salvu nemístných poznámek, tak si za ni s jejími skoro 180 cm stoupla, byla o dost vyšší, takže nad ní dost čněla. Její křídla se varovně roztáhla a její černé duhovky, bez zornice ho propalovala skrz na skrz.
"Problém chlapečci," zavrčela nebezpečně a mladíci udělali pár kroků dozadu. 
"Myslíš..." Nic moc dalšího nestačil říct, protože se tu objevil i třetí člen týmu. 
"Co, kdybyste si daly odchod." Lukáš z nich se svou stavbou těla a výškou, která měla kolem 195 cm, děsil okolí i bez toho, aby cokoliv musel kolikrát říct. Falcon obejmula Hanu a ona jí chytla ruce.
"Moje," zamumlala do vlasů a její křídla je obklopila.

"Zdravím, bavíte se," podíval se na Mirko, která se usmála, nebyla slepá i ona si toho všimla. Musel se sice držet toho, že Hana byla jen kamarádka, kterou pozval ze slušnosti, ale nějak se přestával v blízkosti Mirko ovládat.
"Ahoj, neměl bys tak pěknou slečnu nechávat, tak dlouho samotnou nebo ti ji někdo klofne," mrkla na Hanu její tváře jemně začervenaly tváře, což Hawkse naštvalo snad ještě víc, takže Hanu chytl za ruku a táhl ji pryč. 
"Hej, to bolí," vyškubla mu ruku na chodbě a promnula se zápěstí. Koukala na něj ublíženým výrazem a on nervózně prohrábl své blond vlasy. Tohle bylo něco na jeho nervy. Ona s ní flirtovala a před ním? Chtěl ji potrestat a moc.
"Není ti to trošku blbí," pohodil hlavou, ke dveřím, z kterých jí vytáhl a Hana si složila ruce na prsa.
"To by mě tu jistý pán neměl nechat skoro čtyři hodiny čekat. Dokonce mě nazvali obsluhou," zavrčela a Hawks se pobaveně usmál, to zas pro změnu naštvalo Hano. Neměla ráda večírky a už ne tyto společenské akce. Pevně sevřela pěsti a otočila se zpět směrem ke dveřím. 

Jen, co se otočila a naštvaně udělala pár kroků jí chytl za ruku a přitáhl si jí k sobě. Mirko znal už nějakou dobu, nevadilo jí flirtovat i s dívkami a o co hůř, věděl, že Hana s tím problém taky nemá. Když je viděl, tak žárlil a hodně. Svoje zlaté oči zaměřil na šatnářku a zatáhl Hanu mimo jejich dohled a přitlačil ji ke sloupu.
"Hrabe." Překryl její ústa, ale její výraz stále působil dost naštvaně. No jeho výraz působil klidněji, když byl mimo dohled všech a hlavně Mirko, která se taky netvářila nadšeně, když Hanu odvedl. Chytla mu ruku a sundala ji ze svých úst. Nadechla se, že mu něco řekne, no, když však otevřela ústa, políbil ji. Cítila, jak jí jazykem zajel do úst a jednou rukou pevně drží její tvář.
Hana se zapřela, aby ho od sebe odstrčila, ale marně. Po chvíli se, však přestala bránit. Bylo to příjemné, poslední dobu se opět neviděli a on tu měl být s ní až do Vánoc a pár dní po, takže si nemohla dovolit být na něj naštvaná dlouho.
"Chyběla si mi, víš to," zašeptal jí do ucha a Hana zrudla ještě víc. Jeho hlas zněl dost zvláštně. Prstem shrnul její rolák šatů a políbil jí na krk. Pevně ho chytla za rameno, bylo to až moc příjemné. Malými polibky pokračoval, až tam kam se mu podařilo rolák shrnout. Jeho bordó křídla se roztáhla a on se od ní odtáhl.
"Není slušné krást společnost, když si ji tu nechal čekat tak dlouho," řekla klidně Mirko a Hawks se narovnal, trochu nervózně se poškrábal za krkem a usmál se.
"V pořádku," řekla Hana a Mirko se na ni podívala. Byla schovaná za jeho křídly. Vyšla z poza něj a usmála se na ni.
"Já myslím, že ho zvládnu," mrkla na ni a Mirko si je přeměřila oba. Chvíli zmateně koukala no pak nahodila svůj typický úsměv, došlo jí to. Ti dva spolu něco měli. No, asi by ji v životě nenapadlo, že to nebude jen o posteli.

Hana se Hawksem vrátili zpět za do místnosti, kde byl bar i s Mirko. No Hana se zastavila se v průchodu. Trochu nevěřícně koukala na muže za barem. Dnes si vzala i brýle, protože jí poslední dobou trochu zlobil zrak. Ten muž jí byl dost povědomí a když nalil Sakamata-san pohár nějakého šampaňského. Její krystal za reagoval a sklenice na baru rozbila. Muž se usmál a podíval se na ni. Drapla Miro s Hawksem a stáhla je zpět, její ruce se obalili krystalem a muž vystřelil, bylo to během několika sekund. Když vystřelil asi potřetí, tak se mu do ruku zabodl její krystal a zbraň pustil a cosi česky zanadával. Když se Sakamata postavil zas si sedl nebylo mu dobře. Cítil se slabě.
"Haničko tohle nebilo hezké," zavrčel muž a ušklíbl se, nelíbila se mu jeho probodnutá ruka. Ani to, že se Hana zvedla jen se škrábancem na rameni. Přivřela oči a její krystal se otočil, tak že mu skoro vykloubila ruku. Bylo to zvláštní nikdo z přítomných u baru nemohl použít quirk.
"Běžte vedle ať nic nepijí," podívala se Hawkse s Mirko, kteří se rozběhli vedle do místnosti. Střelba sice přilákala pár lidí z vedlejší místnosti, ale látka potlačující quirk, už byla v oběhu snad všech. Krom toho tu hrála hudba a nebylo nic moc slyšet.

Hana se posadila za bar a muži přibodla i druhou ruku k desce baru. Zasyčel bolestí, nedělala to, že by mu chtěla způsobit úmyslnou bolest. Možná jedna její část ano. A to moc, protože to byl on, kdo Falcon přelámal křídla, když je chytil. 
"To je preventivní opatření, kdyby se náhodou stalo něco s osvětlením," řekla pevně a muž se usmál, vypadal, že se snad bavil. 
"Neptáš se, co sem jim dal," podívala se na Hrdiny okolo, kteří nevypadali nadšeně a dost nechápavě se snažili aktivovat svůj quirk.
"Ty účinky za nějakou dobu vyprší nebojte," otočila se na ně, "ale preventivě zavolám týmu."
Vážně nebudu mít klid, prolítlo jí hlavou, když volala do svojí agentury ať sem okamžitě někoho pošlou. Pochodovala nervózně kolem prosklené stěny a bavila se s podřízenými. Všichni nějak tušili, že tohle souvisí s Collectorem, takže to nechali na ní. Hana je uklidnila a poprosila ať si raději jdou sednout, někdy tato látka způsobuje závratě a nevolnosti, takže nechtěla, aby sebou kdokoliv švihl na zem a něco si udělal. Nikdo nic nenamítal, vypadalo to, že to má pod kontrolou, byl to jen nějaký podřadný člověk.

"Líbí se ti, jakou tu máš teď moc?" Hana se na něj znovu podívala a něco v ní se hnulo.
"Být tebou držím tu svou nevymáchanou hubu nebo po ní dostaneš Martine!" Jeden z jejích krystalů se nebezpečně přiblížil k jeho oku.
"Hano," řekla naléhavě Mirko, která se vrátila. Tohle nemohla. Hawks šel oběhnout všechny místnosti.
Ale ona jako by ji neslyšela, vlastně možná nechtěla. Udělala k němu pár kroků, pořád se smál, ani mu nevadilo, že jeden jedním pohyb a on bude bez oka. Mirko se zakymácela a posadila se na zem, přišlo jí nějak slabo, Hana sebou prudce škubla a chtěla jít za ní, ale ztuhla.
Její hlava až tupě bolela, a tak upřela svůj pohled na Martina, který se dostal z jejich krystalů. Nevadilo mu, že si při tom roztrhal ruce.
"Teď ti to vrátím," zakřičel a vytáhl z kapsy spínač. Vše pak nabralo rychlí spád. Rána, tma a tříštění skla, kdo by tohle čekal na vánočním večírku Pro Heros.
 

kapitola 10 <---   ---> kapitola 12