Příběh jedné Uchihy - Kap. 14

Tak máme tu úterý a s ním i slibovanou povídku.

Doufám, že mi ta pravidelnost vydrží. :D

Pěkné počtení.

 "Půjdeme ještě dlouho," skuhrala Fumiko a Hiroko protočila oči. Tohle skuhrání jí dohánělo k šílenství, ale nic své sestře neřekla, protože šly už vážně dlouhou dobu. Držely se hlavní cesty, která vedla do hlavní vesnice, Hanare šla vždy před nimi a u pasu měla jednu katanu, kterou si vzala od těch mužů, které zabila. Byla to taková výstraha pro okolí, že to raději zkoušet nemají. Naštěstí to nikdo zatím nezkusil. Což bylo dobře, ale na druhou stranu Hanare byla stále ve střehu, a když se z poza stromu ozvalo cokoliv, co jí zneklidnilo, tak se kolem ní objevili motýlci.

Na cestě mohly být už tak dva a půl dne, kdy se objevily první jarní deště. To znamenalo, docela velké komplikace. Bahno na cestě a lijáky přes které člověk neviděl na cestu. A krom toho nepotřebovala, aby děvčata či ona sama prochladla. Většinu času tedy trávily pod stromy a nebo improvizovanými přístřešky z klacků a listí, které buď vyrobili, nebo tu nechal někdo před nimi.

Hanare ani přes noc moc nenaspala, hlídala a to se na ní dosti podepisovalo. Po týdnu měla kruhy pod očima a cítila se příšerně. Nějak zvlášť tomu nepomáhaly ani její zranění. Šrámy se zahojily, ale omrzliny na prstech a spousta modřin ještě stále šla vidět. A to i po několika měsících.
Při jejich štěstí ani nedoufala, že narazí na nějaký hostinec, avšak jednoho dne se to obrátilo. A oni po úmorné cestě a nářkům malé Fumiko dorazily do jednoho hostince.  Peníze nebyl problém. Hanare prodala dům i s vybavením jednomu muži z vesnice, který chtěl dům dát své dceři věnem, takže jim za to dost dobře zaplatil. Smrt Dena, Hanare nahlásila jako náhlý kolaps. Nikdo nic nezkoumal a Dena pohřbili. A těla těch mužů? Ty Hanare s malou pomocí Hiroko dopravila k nejbližší řece a hodila jej do něj. Takto, když je někdo najde, budou myslet, že je někde přepadli Senju. V těch chvílích si připadala, jako Madara, který ji tenkrát odvedl z jejího domů. Chladná a racionální.

Po vkročení do hostince se Hanare lehce zasekla. Bylo tu mnoho mužského osazenstva. Vypadalo to, že se nějaké jednotka vrací domů a tu se zastavili na něco lepšího. Tím, ale na sebe upoutala veškerou pozornost. Nebyla na tolik Uchiha mužů zvyklá. Fumiko obsadil první volný stůj, který uviděla a Hiroko šla za ní. Hanare je až nejistě následovala, neboť její katana u pasu stahovala další pozornost. Na to zas nebyli zvyklí oni.

"Asi jsem jim velice sympatická," řekla Hanare ironicky Hiroko se zasmála.
"To asi jo."
"Odkud jdete, slečno" zaznělo vedle nich. Muž už od pohledu nevypadal zrovna dvakrát sympaticky a děvčata se k sobě přitiskla. Jen Hanare se na něj podívala.
"Hm..." Hanare se postavila a pevně sevřela katanu, tón, který muž použil, se jí totiž nelíbil. Krom ní se zvedli ještě další muži, ale ne proto, aby upozornili Hanare, ale jejího nápadníka. Muž raději odstoupil a mávl na ně rukou. Něco ve smyslu, ale jo, už mizím.
"Měl bys obtěžovat děvčata, která o to stojí, ty hňupe. Kdyby to viděl velitel tak tě tu na místě zabije," prohodil, kdosi k němu. Hanare uvolnila sevření a padla zpět na zadek. Bolestně sevřela víčka k sobě, po té cestě jí bolely hlavně záda. Na ně to rozhodně chtělo víc než bylinky, ale takový léčitel tu v okolí nebyl. Několik jich žilo v hlavní vesnici a Hanare tak trochu spoléhala v tomto právě na Madaru.

Mladá dívka je obsloužila a děvčata si objednala. Malá Fumiko se snad těšila nejvíc, protože jí k tomu objednaly i dango. Hanare se opírala zády o zeď, byla to nejpohlednější poloha při, které jí nebolely ty proklatá záda. A tak tam u zdi seděla jako opuštěné štěně. Děvčata však měla pořád na očích, kdyby se tu někdo z pánů zase o něco pokusil. Všimla si pak znovu dalších zkoumavých pohledů, až to jeden muž nevydržel a šel směrem k ní. Jen co byl v její blízkosti, tasila katanu a muž tak tak zastavil.
"Já vám nechci ublížit, jen jsem si říkal, že byste ocenila pomoc. Vypadáte, že vás něco hodně bolí, jsem medik," vykoktal muž zaskočeně a při pohledu do jejích očí na sucho polkl. Skupinka děvčata, kterou vede dívka s katanou a má sharingan? Hodně netypická kombinace.
"Proč bys mi chtěl pomoc?" Tohle Hanare dost zaskočilo.
"No, mladá holka a tolik obvazů, bez zbroje jen s katanou. Asi jste si prošla peklem." Han se na mladíka usmála.
"No, peklo to sice bylo, ale ne asi takové jak si myslíš. Tohle," složila katanu a ukázala svoje prsty v obvazech, " jsou omrzliny, skočila jsem z vodopádu, když mě naháněli Senju. Od té doby, co mě tamta děvčata vytáhla z rybníka, mám problémy a medik, který mě naposled léčil, byl idiot."
"Já nejsem potulný medik, ale medik, který chodí do válek a léčí ninjutsem a ne, bylinkami, kterým sotva ti lidé rozumí."
"To je fakt, s tím idiotem jsem se hádala, že to co prodává, jsou většinou velice škodlivé rostliny."
"Vyznáte se?" Mladíka ty slova docela zaujala.
"Vyzná a hodně dobře." Hiroko si stoupla vedle Hanare.
"Uděláme obchod, vás asi bolí hodně záda, tak vám pomůžu od bolesti a vy mi pomůžete namíchat nějaké bylinky, aby zraněným mužům nemuseli amputovat končetiny. Berete?"
"Že váháš," podala muži ruku, aby jí pomohl na nohy, "Jdeme na to."
"Zvládnete to tady beze mě?" Hiroko se podívala na Fumiko, která se ládovala dangem, ta vypadala spokojeně, ale představa, že tu bude nějakou chvíli sama. To už se jí nelíbilo.
"Nebojte, my je pohlídáme," řekl o dost starší muž než ostatní, podle uniformy pravděpodobně velitel.

Byl to dobrý typ. Zaslechl rozhovor mezi nimi a nabídka se mu zdála víc než výhodná. Měl totiž mnoho zraněných, kteří by po příchodu do vesnice, přišly o své končetiny. A pohlídat dvě dívky nebyl až tak těžký úkol. Hanare tedy přikývla a odešla s mladíkem. Jejich tábor se nacházel hned za hostincem, kde byla rozlehlá louka, na které byl stan pro zraněné.
Překvapilo ji, že mají dost velkou zásobu bylinek a namíchat směs, která jim pomůže, byla hračka. Přece jen od, posledně měla praxi.
"Našeho kořenáře, zabili. Byl už starý a při jednom útoku na náš tábor se nedokázal ubránit,"
"Byl v tom dobrý, má tu všechno."
"Jo byl, dovolil bych si tvrdit, že možná i poslední dobrý, v této zemi."
"Nepodceňuj," řekla Hanare a po chvíli mu dala první velkou mísu tuhé zelené hmoty. A pustila se do další. Když už měly i do zásoby, tak přišla na řadu Hanare. Svlékla si kimono a za závěsem se posadila na zem. K hrudi si tiskla oblečení a mladík si sedl za ní. Dost ho zneklidnila jizva na jejích zádech, ale na nic se jí neptal. Vypadala totiž, že už tak tato situace je pro ni velice nepříjemná.
Po chvíli ucítila příjemnou úlevu. Bolest ze zad rychle odcházela a Hanare se cítila o dost lépe.

Pak se společně vrátili do hostince. Děvčata se dala do řeči s velitelem v její nepřítomnosti. Vyklubal se z něj totiž veliký sympaťák. Měl spoustu vnoučat a děti miloval, nedovolil by, aby jim byl zkřiven vlásek na hlavě, proto taky v jednotce nebylo žádné dítě. Věděl, že jsou v jiných legiích, ale představa, že by byly u něj, ho děsila. Bohudík se tomu vždy obratně vyhnul.
"Slyšel jsem, že máte namířeno stejným směrem jako my. No a neboť nechci, aby tak hezké mladé dívky někdo přepadl, rozhodl jsem, že jdete s námi. Doprovodíme vás." Odporovat veliteli jednotky se neslušelo a tak Hanare nezbylo nic jiného než souhlasit s jeho nabídkou.

Když se den přehoupl v hlubokou noc, tak se Hanare nad sebou musela zamyslet. V dost krátkém úseku se docela změnila. Možná to bylo tím, že poslední dobou se cítila v Senju klanu jako cizinec. A jakákoliv vidina, že není Senju i přiměla ke změně. Její známí se měnili jeden po druhém. Neměla tam skoro žádné přátele a nikdo se jí nezastal, když ji mlátili. V životě by si nedokázala představit, že s pomocí jejích schopností by mohla někdy někoho zabít a zachránit tím život. Pousmála se, když si vzpomněla, že Madarovi tvrdila, že by nikoho nezabila. Možná v sebeobraně, a to o tom i tak pochybovala, avšak teď. Nějak se jí to vymykalo kontrole.  Převalila se na bok a zahleděla se na dvě spící dívky. Do hlavního města to bylo dva dny cesty. Zvedla se a šla se projít kolem hostince. Nešlo jí usnout a tak se schovala mezi stromy, kde si myslela, že bude od zkoumavých pohledů v bezpečí. Zavřela oči a po chvilce soustředění jí z dlaně motýl, přesně takový, jako tehdy, když Madarovi sedl na jeho rameno.
"Najdi ho," zašeptala motýlkovi do křídel a pustila ho.

Pomalými kroky se došourala zpět k hostinci. Pár mužů tu stále posedávalo. Jednoho z nich poznala, připadalo jí totiž, že o Hiroko jevil zájem a bylo mu snad fuk, že je těhotná. Na jednu stranu, kdyby o ni měl zájem, vyřešilo by to mnoho problémů. Nebyla by sama s dítětem a taky by ji zajistil bezpečí, při konverzaci se dozvěděla, že jeho rodiče žijí a má dva bratry.  Rodiny byly většinou soudržné, takže by to byla výhra.

"Umíš s ní," zeptal se, když procházela kolem nich.
"Popravdě... Ani ne, ale je to dobrá výstraha."
"Něco tě s ní naučím, pokud chceš?" Jeho nabídka byla dost lákavá a tak přikývla. Umět něco navíc se vždy hodilo.
"Když tasíš katanu, tak nikdy neměníš úchop. Jak ji tasíš, tak ji vrátíš. Další... Když tasíš, přiložíš druhou ruku. Takto." Pak následoval jeho výpad, naštěstí Hanare zareagovala dobře, takže se mu vyhnula.
"Dobrý postřeh," usmál se na ni a Hanare se zamračila. Tohle se jí nelíbilo, "Musíš mít lehce pokrčená kolena, je to lepší základna."
Z chvilkové ukázky se vyklubaly dvě hodiny. A její reflexy se zlepšovaly i její pohyby po chvilce začaly být plynulé. Měl pocit, jako by ji snad s katanou někdo učil.
"Vážně, tě nikdo neučil." Han jen zakývala hlavou, "Divný," utrousil suše.
"Dík, za trénink. Myslím, že po tomto určitě usnu," uklonila se a bez dalších slov odešla.

13.kapitola <---   ---> 15.kapitola