Valentýnský speciál - Butterfly effect
Prvně jsem si říkala, že sepíši něco malého, jenže mi trochu ujela ruka, a tak jsem přemýšlela, co s tím.
První varianta byla, že to možná rozdělím na jednotlivé části, ale pak mi přišlo, že by to nebylo ono, protože bych to musela vydávat postupně a už by to nemělo kouzlo Valentýnského speciálu. Další možnost byla, vydat v jeden den několik částí, ovšem to mi přišlo dost hloupé, takže jsem to vše nechala v jednom a vzniklo tak moje nejdelší dílko, které jsem kdy napsala.
První varianta byla, že to možná rozdělím na jednotlivé části, ale pak mi přišlo, že by to nebylo ono, protože bych to musela vydávat postupně a už by to nemělo kouzlo Valentýnského speciálu. Další možnost byla, vydat v jeden den několik částí, ovšem to mi přišlo dost hloupé, takže jsem to vše nechala v jednom a vzniklo tak moje nejdelší dílko, které jsem kdy napsala.
A když s ním nejsem moc spokojená, tedy s některými částmi ano, jsem ráda, že jsem to dala dohromady, ale některé věci mě trochu iritují. Nenapsala jsem to v jeden den, a tak mi přijde, že tam jdou vidět trochu moje nálady, které se po čas mého psaní měnily. Kromě toho člověk, když píše tak dlouhý článek, dost často opakuje, slova, snažila jsem se, ale vše nejde úplně popsat jinak, takže se omlouvám, zda si budete připadat, že čtete jednu a tu samou věc dokola. Stalo se mi, že jsem tam napsala totiž něco, co se opakovalo v další části, takže jsem to měnila. Pokud tedy něco takového najdete, omlouvá se.
Určitě upozorňuji, že se tu budou vyskytovat NSFW scény, takže 18+, nechci tu nikoho pohoršovat, takže dávám na vědomí. Jedná se o Valentýn, který ke konci končí právě NSFW scénou není nějak označena, prostě se k ní pročtete. Též tu nehledejte yaoi, pokud se vám nelíbí, že se zde budou vyskytovat canon chlapské postavy s dívčími OC, tak též můžete odejít.
Tohle dílko není úplně bráno, jako hlavní dějová linka v Butterfly effect, ale bude pak z ní kapitolka speciál, avšak lze ho číst i bez přečtení hlavního děje.
Tohle dílko není úplně bráno, jako hlavní dějová linka v Butterfly effect, ale bude pak z ní kapitolka speciál, avšak lze ho číst i bez přečtení hlavního děje.
Během psaní a dopisování určitých částí, jsem začala uvažovat trochu dopředu, co by se mohlo stát, a nakonec mě to nedalo. Takže jsem udělala dvě bonusové scény, které se odehrávají po pár měsících po Valentýnu. Nejsou moc dlouhé, ale jsou věnované mým dvou čtenářkám a podporovatelkám, kterým patří dvě OC, které zde budou mít svou vlastní část. Jedná se o Farah a její Nita Hiraoka a Petrika a její Ramona Petrova. Farah udělala naše OC v TheSims 4, takže zde uvidíte i jak úžasně vypadaly některé na tento svátek zamilovaných, a i jejich realistické portréty jsou jejím dílem.
Moc vám děkuji, za tu neskutečnou podporu, kterou mi dáváte v chatu a každým komentářem. Za ty úžasné fanfikce, které jste uveřejnily na svém blogu a dopřály tak mé Haně. Doufám, že se ti užijete a bude se vám to aspoň trochu líbit.
Kalkulačka slov
Celkem: 18 033
Úvod: 2 246
Hawphilie Valentine's day: 4 672
Lumona Valentine's day: 4 537
Shinita Valentine's day: 4 847
Bonusová scéna Lumona: 673
Bonusová scéna Hawphilia: 1 058
Ramona s Nitou seděly po delší době u Hany v bytě, kde měly trávit společný večer, plný ženských drbů a rozebírání jejich momentálních partnerů. I mladé růžovovlásce se podařilo konečně dát do kupy s jejím vysokým fialovovlasým spolužákem, takže občas koukla na mobil, zda jí nenapsal. Dělo se to docela často, když byla mimo školní pozemky, kde měl aspoň přehled. Kvůli tomu, že byl sirota a momentální rodičovskou zodpovědnost přebral Aizawa, který ho trénoval, na internátu vlastně bydlel.
Na což od Hany dostala mnoho rad, jedna z nich byla, aby ho občas, když to půjde, odtud dostala a ukázala mu i něco jiné, než stěny jeho pokoje a společenských místností. Znala to dobře, nebýt chtěná, pohlížet na ni, jako na villaina a bez jakékoliv lásky zavřená ve svém pokoji. I když to možná na sobě nedala znát, milovala, když ji Ali vytáhla z domu a jely k jejím rodičům, kde mohla s jejím otcem hrát karty. Krom toho výlety po Beskydech, kde i bydleli, byli naprosto dokonalé.
"Hana-senpai, Ramona-senpai slavíte u vás Valentýna," optala se Nita, když s při pohledu na mobil zadívala na datum. Do toho svátku zamilovaných zbývalo jen pár dní a neboť Japonsko to aspoň na školách slavilo, zajímalo ji, zda i u nich něco takového oslavují. A pokud by přece slavily, tak jak to u nich probíhalo. Tento svátek patřil převážně těm mladým, kde si ve škole dávali různá zamilovaná přáníčka a po domácky vyráběné čokolády. Mohli to svým crushům, jak tímto slovem označovali ty, jenž jim patřilo jejich srdce a dát jim to anonymně nebo při trochu nasbírané odvaze i osobně.
"No vlastně asi ani jedna z našich zemí tohle moc neslaví. Jakože víme, že něco takového je, ale vyloženě, že bychom ho slavili to ne. V Česku mají tak možná 1. máje, kdy muž políbí ženu pod rozkvetlou třešní, aby neuschla," zamyslela se Ramona a Hana přikývla, protože opět zase klapala do notebooku. Což Ramonu značně iritovalo a ona to moc dobře věděla, že tohle není vhodná chvíle na to, aby tu řešila práci. Ovšem tahle záležitost si přála zrovna Pro Hero Deilephilii a ne žádného zástupce, který by to udělal za ní.
Odpila si velkého doušku vína, které donesla Ramona a podívala se na Nitu. Vypadala, že nad něčím přemýšlí a Hana začínala mít jisté obavy, co tohle malé stvoření vymyslí. Ani ona a ani Ramona nechápaly, jak zrovna tahle mladá dívčina je vždy ukecá na takové blbosti. Přes různé kostýmy až k návštěvě různých klubů a módních obchodů, které ani jedna nemusela. Jenže Nita byla Nita a neboť ji obě měly hodně rády, nedovolily si moc odporovat. Krom toho dokázala jim vždy pomoci, když byly občas v dost těžkých chvílích. Nejednou jim zpívala, když toho měly obě moc. Ramoně, když Lukáš občas skončil s vysokými horečkami v nemocnici poté, co přepískl použití svého quirku a ona to přestávala zvládat, ten strach z toho, že přece jen by ho mohla ztratit. Haně zas, když se to na ni sesypalo nebo měla noční můry a Hawks nebyl po ruce, aby jí mohl pomoci.
Mladá dívka začala o těchto dvou ženách, vědět více než běžný smrtelník. Nikdy by však nezradila důvěru, kterou v ni kladly a že si na tohle dávala pozor. Většinou byla ta, co první mluví, než myslí, ale u těchto věcí si byla jistá, že by nikdy nevypustila z úst.
"Myslím si, že by vaši partneři ocenili nějakou pozornost na Valentýna," řekla trochu tajemně a Ramona si ji prohlédla, tohle se jí nepozdávalo. Určitě ta její malá hlavička s tím krásným obličejíčkem, co se vždy tvářil, že je andílek, měla ďábelské plány. Jenže do čeho by je chtěla při tomhle svátku uvrtat?
"Shinso určitě taky," dodala okamžitě Ramona, po chvíli přemýšlení a Hana se zasmála, dostala ji, pořád na tohle byla taková citlivější. Její tváře zrudly a uhnula pohledem. Konečně ochutnala vlastní medicíny.
"Třeba nějakou čokoládku," přidala Ramona a Hana je chvíli pozorovala, než samu něco vlastně napadlo. Kupodivu, co jí vlastně vybavilo, že na jednoho Valentýna byla v Anglii, kde si pro ni Ali připravila malé překvapení v podobě striptýzu a kostým, který k tomu použila měla doteď před očima. Neboť Hana milovala uniformy a Ali byla u letectva, použila její starou armádní uniformu a zatancovala jí. Vybrala si k tomu dost tematickou písničku od Katy Perry – I kiss a girl v nějaké remixované verzi, která hrála pomaleji. No, nemohla od ní odtrhnout oči, milovala její tělo a křídla. Vypracované břicho, pevná ňadra a její zadek neměl konkurenci. Nemluvě o tom, jak se uměla hýbat.
"Nějaký pěkný kočičí kostýmek na večer, když je máš tak ráda a on rád kočky," napila se vína, aby zakryla ty červené tváře a pocit toho horka, který ji vyvolala ta vzpomínka. Možná nejen onen tanec, protože po tom následovaly její doteky a polibky. Pevně sevřela látku svých kalhot, proč si na tohle musela zrovna teď vzpomenout. Možná to bylo tím, že občas na to Keigo narazil. Věděla, že to dělá naschvál a občas jí škádlil. Nešlo přehlédnout, jak jeho oči po tom toužili, viděl ji tancovat a ne jednou, vždyť s ní už byl i v klubu. Moc dobře věděl, jak se umí hýbat do rytmu a kdyby k tomu přidala i jiné věci.
"Hana-senpai," okřikla jí Nita, které hořely tváře a proměnu se zasmála Ramona. Ta její reakce byla dokonalá, vždyť už měla osmnáct a ona nikdy nebyla tak nevinná, aby si z ní v těchhle věcech nemohly udělat legraci. To ona byla vždy ta, která si v tomhle nebrala servítky. Byla pravda, že za poslední dobu si už zvykly, a i Hana v těch věcech byla otevřenější a za každou narážkou se netvářila tak pohoršeně a rozpačitě.
"Ale Nito, vždyť má Hana pravdu dopřej mu... Nebo snad jste spolu ještě nestrávili společnou noc," drcla do ní Ramona loktem a Nitě její obličej nabral karmínový odstín. Její rty se jemně chvěly a byly pevně semknuté k sobě. Jistě, že už stalo, no nesvěřila se s tím. Bylo to až příliš čerstvé a ty pěkné pocity, jí bránily o tom komukoliv říci. Na druhou stranu věděla, že tohle před jejími staršími kamarádkami neutají. Vždy to z ní dostaly, jako ona některé věci z nich.
Tak jako přišla na to, že to Ramona táhne s Muscarim, a to chvíli zapírala, že je to jenom kamarád. Vyrušila u jistých činností, když k ní jednou přišla. Jestli měla Nita na něco štěstí tak asi na tohle. Když jí otevřeli, mysleli si, že jim přišlo jídlo. Nepřišlo a Lukáš bez trička se vysvětloval špatně. Krom toho tuhle scénu nemohla vymazat dlouho z hlavy. Ten mladý muž byl vážně kus, občas si říkala, jak je možné, že Hana chodila raději s Ali než s ním. Také se ptala sama sebe, zda o tom ví její tým, teď už asi jo, ale zezačátku? A jaké to asi muselo být překvapení, když ještě donedávna spolu spolupracovali, než se přesunuli sem do Japonska. A to bez větších projevení citů.
Očividně Japonsko bylo asi země, kde každý našel konečně to svoje štěstí, po kterém tak moc toužili. Aspoň tedy ony.
"Jen se smějte, jako byste byly jiné..." na chvíli se odmlčela, a právě v ten moment sesbírala všechnu odvahu, "a krom toho, bylo by to dost zajímavé a vzrušující něco takového zkusit, ale to vy dvě staré dámy asi nepochopí... Jedna chodí v tom samém a druhá, kdyby mohla tak chodí v burce." Hana se s Ramonou na mladou dívčinu otočily a nevěřícně na ni koukaly. Co, že to řekla?
"Hele, my si ale nepotřebuje nic dokazovat. Nám stačí to, co máme," zavrčela nevrle Ramona a Hana přikývla, raději ani nekomentovaly to, co jim dál řekla. Staré dámy?
"Stejně byste na to neměli," usmála se spokojeně Nita, která si všimla jejich lehké mrzutosti.
"Ale... Chceš nás jen vyhecovat, abychom si koupili nějaké kostýmy a udělali našim drahým polovičkám nějaké pěkné divadýlko, dobrý pokus," řekla ironicky Hana a Nita se jen uchechtla, když mohly škádlit ony, tak bude proč ne ona.
"Jak už jsem řekla nemáte na to senpai. Myslím, že váš strop byl ten Halloween kostým démonky a Ramona-senpai v ničem odvážném nikdy nebyla," usmála se ještě víc, obě moc dobře věděly, že to dělá naschvál. Proč však obě cítily tu potřebu dokázat jí, že se mýlí.
"Nemusím se oblékat do ničeho, aby upoutala pozornost někoho, kdo o mě stojí," argumentovala Ramona a Hana opět jen přikývla. Na, co by to potřebovaly? Vždyť pozornosti v tomto směru se jim dostávalo dost.
"Výmluvy, prostě jste moc upjaté na to, abyste se pobavili," napila se ze své sklenice a dvě starší ženy se dost podrážděně na ni dívaly.
Tahle konverzace se ovšem tímto uzavřela, a nakonec se vrátila i ta dobrá nálada. Přispělo k tomu dobré jídlo, které si objednaly, nové drby z UA a hlavně alkohol. S ním šlo jisté přemlouvání docela dobře a neboť ani jedna z nich neměla zítra žádnou práci, alkoholem se nešetřilo. Kupodivu se k tomu tématu vrátila ta osoba, od které to člověk čekal nejméně. Za to však člověk, který když se správně navnadil do toho nakonec šel.
"Tak, co už kupuješ ten kostým," drbla do Nity Hana a ta své oči zvedla od displeje mobilu, na kterém cosi posledních několik minut dělala. Zveřejnila pár fotek na svém Instagramu a musela zkontrolovat, jak se jim za tu dobu daří. Také odpovědět na pár komentářů, protože něco málo dala i na Fanklub Hany, když za poslední dobu nebylo nic moc, co přidat. A takové exkluzivní fotky Pro Hero Deilephilie z domu nikdo moc nemohl ukořistit.
"Ne, ale vybrala jsem vám," prstem ťuknula na vyhledavač a natočila mobil směrem k blondýnce, "Letuška by k Hawksovi šla ne?"
Ramona vyprskla smíchy a Hana převrátila oči v sloup, ne tohle byl blbí vtip. Opět se jí vybavila Ali, ona byla taková vojenská letuška.
"Letuška? To se mi nějak nezdá a co naše Ramonka," dodala okamžitě, věděla, že Nita nezklame a taky něco vybrala i pro její hnědovlasou senpai. Nita chvíli projížděla prohlížeč a její rty se našpulily, přemýšlela, co by se mohlo hodit k Ramoně.
"Sestřička?"
"Bože, ne... Nemocnici se chci vyhýbat," opřela se opěradlo a napila se vína, cokoliv, co souviselo s nemocnicí nechtěla ani vidět. Často se stávalo, že tam skončila buď ona, on nebo někdo z jejího týmu.
"Co takhle policistka, to by se mohlo líbit Lukášovi," řekla Hana a mrkla na Ramonu, aby ukázala na jistý fakt z jeho minulosti. Cítila, jak se do jejích tváří hrne krev a rudne. Ta představa byla dost ujetá a přesto... Znova se napila, tentokrát však do sebe nalila celý obsah sklenice, jen aby se trochu uklidnila. No usadil se v ní dost silný pocit vrátit to své blond kolegyni.
"Tak když letuška ne, tak co třeba takový ten kostým uklízečky," podívala se na Hanu a naklonila se k ní. Nevypadala, však nějak nadšeně.
"Tak uklízečka taky ne... Hm... Jsi vybíravá... A co třeba ten sexy playboy králíček, vysoký podpatky, síťované punčošky na to by to tvoje Kuře mohlo být, no ne? Co myslíš Nito, dobrý nápad, není tam něco takového," otočila se na tu nejmladší z té jejich sestavy a Nita vyhledala nějaké obrázky.
"Tak, co už kupuješ ten kostým," drbla do Nity Hana a ta své oči zvedla od displeje mobilu, na kterém cosi posledních několik minut dělala. Zveřejnila pár fotek na svém Instagramu a musela zkontrolovat, jak se jim za tu dobu daří. Také odpovědět na pár komentářů, protože něco málo dala i na Fanklub Hany, když za poslední dobu nebylo nic moc, co přidat. A takové exkluzivní fotky Pro Hero Deilephilie z domu nikdo moc nemohl ukořistit.
"Ne, ale vybrala jsem vám," prstem ťuknula na vyhledavač a natočila mobil směrem k blondýnce, "Letuška by k Hawksovi šla ne?"
Ramona vyprskla smíchy a Hana převrátila oči v sloup, ne tohle byl blbí vtip. Opět se jí vybavila Ali, ona byla taková vojenská letuška.
"Letuška? To se mi nějak nezdá a co naše Ramonka," dodala okamžitě, věděla, že Nita nezklame a taky něco vybrala i pro její hnědovlasou senpai. Nita chvíli projížděla prohlížeč a její rty se našpulily, přemýšlela, co by se mohlo hodit k Ramoně.
"Sestřička?"
"Bože, ne... Nemocnici se chci vyhýbat," opřela se opěradlo a napila se vína, cokoliv, co souviselo s nemocnicí nechtěla ani vidět. Často se stávalo, že tam skončila buď ona, on nebo někdo z jejího týmu.
"Co takhle policistka, to by se mohlo líbit Lukášovi," řekla Hana a mrkla na Ramonu, aby ukázala na jistý fakt z jeho minulosti. Cítila, jak se do jejích tváří hrne krev a rudne. Ta představa byla dost ujetá a přesto... Znova se napila, tentokrát však do sebe nalila celý obsah sklenice, jen aby se trochu uklidnila. No usadil se v ní dost silný pocit vrátit to své blond kolegyni.
"Tak když letuška ne, tak co třeba takový ten kostým uklízečky," podívala se na Hanu a naklonila se k ní. Nevypadala, však nějak nadšeně.
"Tak uklízečka taky ne... Hm... Jsi vybíravá... A co třeba ten sexy playboy králíček, vysoký podpatky, síťované punčošky na to by to tvoje Kuře mohlo být, no ne? Co myslíš Nito, dobrý nápad, není tam něco takového," otočila se na tu nejmladší z té jejich sestavy a Nita vyhledala nějaké obrázky.
"Víš, jak... Haně minule ten korzet tak slušel," zapředla sladce Ramona a Hana naštvaně přimhouřila svá fialová očka. Nita se držela jen jak mohla, aby se nezačala na hlas smát.
"Máte pravdu Ramona-senpai, Hana-senpai vypadala přímo démonicky v tom korzetu... Až tak, že Hawks doletěl z Fukuoky do Musafatu, jen aby mohl být s ní," přidala se k ní okamžitě, jen co se uklidnila, aby zněla seriózně. Haně už, ale začala pomalu docházet trpělivost.
"Máte pravdu Ramona-senpai, Hana-senpai vypadala přímo démonicky v tom korzetu... Až tak, že Hawks doletěl z Fukuoky do Musafatu, jen aby mohl být s ní," přidala se k ní okamžitě, jen co se uklidnila, aby zněla seriózně. Haně už, ale začala pomalu docházet trpělivost.
Chtěly válku měly ji mít.
Popravdě se ani jedna necítila takto trapně, když si každá se svém bytě a v případě Nity na internátním pokoji otevíraly svůj balíček, který jim došel. Jak bylo v popisku každé objednávky vše bylo na skladě a tím tuplem jim všem ve stejný den došel balíček. S jiným obsahem, ovšem ten byl určen ke stejnému úkolu. Využít tento dárek na svatého Valentýna, jako překvapení pro toho, komu patřila jejich srdíčka. Sice nemohly, jedna druhé dokázat, že to udělaly, protože vše se dalo přece nafotit i jiný den a pak ukázat jako důkaz. Takže vše zbylo jen na důvěře, ale i tak musela být fotka, aby se mohly pokochat jedna druhou.
Během toho samého dne se měly děvčata sraz u Hany v agentuře, takže teď stály na chodbě zaražené. Ramona sice Hanu viděla být v ráži, ale Nita ne, takže ta se trošku krčila za ní. Ať už ten muž byl kdokoliv, Hanu vyloženě nasral a ona si to nenechala líbit. Neřvala, ale její postoj, mluva a to, jak ten chlap se před ní vyloženě krčil. Byla tu šéfem ona a dala mu to vyžrat do posledního sousta, aby si to zapamatoval.
Do toho všeho tam postával Hawks, Nita nepřehlédla, jak se na ni díval. S tím zvláštním zájmem, pak se podívala opět na svou senpai, když si uvědomila, kvůli jaké záležitosti vlastně přišly. Docela jí zajímalo, zda je taková i v těchto věcech. Gotik playboy zajíček, který by měl NO.2 hrdinu Japonska naprosto ve své moci? Ještě jednou se podívala na Hanu, ne v tomto musel mít na vrch Hawks.
Vzápětí se podívala na Ramonu, ta vždy byla ta drsná, ale v případě Lukáše? Vždyť jeho božská postava, výška... Musel mít navrch. No, jako sexy policistka, by se to mohlo trochu prohodit.
Ať už ten den nebo možná spíše večer odehraje jakkoliv, bude to muset z nich dostat.
Jestli do toho tyhle dvě ženy vážně půjdou.
Když se ráno vzbudila, cítila se mizerně, možná lépe řečeno dost nervózně. Už den předtím Keigovi naznačila, že by byla ráda, kdyby spolu strávili tento svátek. Věděla, že tady Valentýna slaví trošku jinak než u nich, to už jim naznačila Nita. Tu žena obdarovávala muže, proto si vlastně do nich i rýpla, aby si koupily kostýmky a udělaly jim pěkného Valentýna. Jak už zmiňovaly ani jedna z nich Valentýna neslavila, takže tento malý nápad, který se zrodil v Nitině hlavičce se očividně uchytil. Za další, proč vlastně ne, vždyť to na jednu stranu bylo normální. Trochu si to zpestřit neznělo tak úplně zle a taky Keigo na tyhle věci kupodivu byl.
Na jednu stranu milovala cosplay nebo spíše lépe řečeno Lolita módu. Vyhovovalo jí, že byla celá zahalená, a přitom roztomilá princezna. A tento kostýmek, měl jisté vlastnosti připomínající gotik lolita styl. Vlastně to měl rád i Tenko, když spolu občas zašli do otaku částí města a ona si to chtěla zkusit. Nemělo to sice na cosplaye z her, ale i tohle se mu zamlouvalo, nemohl z ní spustit oči. Dokonce ho donutila si něco vyzkoušet taky, aby spolu ladili. Nikdo nepoznal jej, nikdo neznal ji a oba byli ve finále spokojení. Takže to byl velice příjemný den, a nakonec si ty outfity i koupila, tak i dost příjemný večer.
Většinou dávala přednost tomu, když jí někdo v těchto věcech vedl a ona se nechala. Nebyla takový iniciátor, až díky Ali se naučila v těchto věcech trošku projevovat a u Keiga? Tam sama sebe nechápala, kde se to v ní bere. Možná protože byl mladší nebo možná, že chtěla, aby jí vlastně tak trochu patřil a měla nad ním jistou moc? Tohle jí občas dělala Falcon, měla nad ní svou moc, ale jen v posteli to měla ráda, občas to aplikovala i v jejich vztahu, a to se jí už moc nelíbilo. Takže jen se modlila, že to samé nedělá jemu.
On byl docela překvapený, přece jen si zjistil, co mají v její zemi za svátky a Valentýn mezi slavené svátky moc nepatřil. Nebylo to tak, jako v Anglii nebo u nich.
Kupodivu i mu bylo dopřáno, našlo se pár lidí z různých programů, co Hero Public Safe Commission provozovala, a tam se našlo pár dívek, co mu věnovaly nějaké to psaníčko, když tam přijely dělat kurzy.
Kupodivu i mu bylo dopřáno, našlo se pár lidí z různých programů, co Hero Public Safe Commission provozovala, a tam se našlo pár dívek, co mu věnovaly nějaké to psaníčko, když tam přijely dělat kurzy.
Jediné, co našel aspoň trochu podobnému tomuto svátku byl 1.máj. Žena či dívka se měla políbit pod rozkvetlou třešní, aby neuschnula a vlastně si to i zapsal, najít na začátku května rozkvetlou třešeň neměl být problém. Do půlky května měly ještě kvést. Chtěl ji tím udělat radost a překvapit ji, že to vlastně tak trochu bral ten vztah vážně. Byla z jiné země a chodil s ní skoro přes, bylo tedy fajn mít přehled, když minulí rok kvůli práci to prošvihl, tak jako Valentýn.
Když se prohrabával svátky, které jejich země slaví, tak ho jeden docela překvapil. Velikonoce, u nich se nic takového neslavilo. Oni vítali příchod jara, svátkem Hanami. Lidé bedlivě sledovali letáky, aby mohli navštívit parky s rozkvetlými třešněmi a užít si tu krásu. A neboť moc dobře věděl, co květiny pro ni znamenají o takový strávený den ji nemohl připravit. Kimono, stánky a jídlo.
Když se prohrabával svátky, které jejich země slaví, tak ho jeden docela překvapil. Velikonoce, u nich se nic takového neslavilo. Oni vítali příchod jara, svátkem Hanami. Lidé bedlivě sledovali letáky, aby mohli navštívit parky s rozkvetlými třešněmi a užít si tu krásu. A neboť moc dobře věděl, co květiny pro ni znamenají o takový strávený den ji nemohl připravit. Kimono, stánky a jídlo.
Jen doufal, že aspoň jeden den jim bude dopřáno. Většinou tyto dny museli být hrdinové ve střehu, často se okrádalo a přepadávalo.
No Velikonoce v jejich státě byli něco, co si nedokázal představit a když našel nějaké video na YouTube, kde to nějaký mladík vysvětloval, neměl jaksi slov. Představa toho, že by Hanu proutím ze stromů, které přezdívali pomlázkou, mlátil po zadku, aby podle tradice zůstala mladá a krásná? To už byla, nepotřebovala, ale být kvůli tomu mlácená. Vrchol toho bylo, že jim za to ženy dávaly kraslice, zdobená vajíčka, což si musel také vyhledat, ale to jediné se mu snad na tom líbilo. Hlavně z toho důvodu, že si našel, jak se tyhle kraslice malují a zdobí a musel uznat, že na tohle by nervy neměl. Ovšem vypadalo to fantasticky.
Takže z tohoto zjištění, že by Hana přece jen nějakým způsobem oslavila tento svátek zamilovaných, byl vážně mile překvapen. Původně jí chtěl aspoň koupit květinu, i když to u nich v zemi bylo naopak. No podle toho, co se dočetl u nich zase muži obdarovávali ženy a mu to ve finále ani nevadilo. Nikdy neměl potřebu od nikoho moc, co dostávat a jí rád něco věnoval.
Podle toho, o čem si tak povídali přes videohovor, měla dokonce ona něco přichystaného pro něj. V jejím podání to viděl na nějaké jídlo, aby mu udělala radost a příjemně strávený večer u nějakého filmu, které si poslední dobou často pouštěli. Byla to jejich společná zábava, sledovali většinou nějaké kriminálky a debatovali o tom, kdo z nich to bude. Ale nechtěl předbíhat, možná se mohl plést a měla pro něj úplně jiný program.
Podle toho, o čem si tak povídali přes videohovor, měla dokonce ona něco přichystaného pro něj. V jejím podání to viděl na nějaké jídlo, aby mu udělala radost a příjemně strávený večer u nějakého filmu, které si poslední dobou často pouštěli. Byla to jejich společná zábava, sledovali většinou nějaké kriminálky a debatovali o tom, kdo z nich to bude. Ale nechtěl předbíhat, možná se mohl plést a měla pro něj úplně jiný program.
Hana si vlastně pro dnešek vzala malé volno, tedy spíše si udělala Home-office, kdy vše dělala z domu, aby se na tohle trochu připravila. Hlavně tedy psychicky. Její červeno černý outfit, doplněný síťkovanými podkolenkami a botky s vysokým podpatkem, které k tomu vybraly se jí momentálně válely v ložnici na posteli. Vytáhla je hned po tom, co se vrátila ráno z koupelny, aby se na to podívala. Nechyběla k tomu vážně hnusně lesklá umělohmotná maska králíčka, kterou Hana tedy vyměnila. Za černou krajkovou škrabošku a ouška udělala z krystalů. Pořád tak trochu nechápala, že v této zemi lidi nenapadlo použít svůj quirk při běžných činnostech a už vůbec ne k práci. Nebo tak jí to i přišlo, jako kdyby to bylo prostě nějaké tabu a používat svůj quirk mohli jen Pro Hero. U nich v Česku si s tím vydělávali, tak jako Muscariho prarodiče, založili si na svém quirku podnik. Pokud tedy to nebylo nelegální, tak jako například její rodina, která falšovala a vyměňovala diamanty za originály. Kdyby neměli tak velkou hodnotu, mohla by si tím maximálně přivydělat nějakou kačku, jenže tenkrát by to nestačilo na to, co potřebovala penězi zajistit.
Krom toho však vyrobila ještě něco, co Hawksova pírka nemohla přeseknout a sám se z toho nedostane. Její quirk byl vážně v těchto věcech docela fajn, že si některé věci prostě mohla vyrobit, jen tedy musela vědět na jakém principu fungují. Kdyby tohle trénovala častěji, možná by jí to tolik netrvalo na výrobu a tvrdost.
Z toho rozjímají ji vyrušilo až klepání na její dveře, byla překvapená, když za dveřmi stál Lukáš s kytkou. Původně myslela, že to bude mít pro Ramonu, jako nějaké překvapení, no kytička byla pro ni.
"Rozhodl jsem se, že daruji pěkný dárek na Valentýna i své šéfové a dlouholeté kolegyni a přeber si to, jak chceš," usmál se, narážejíc na to, že kdysi vedli kriminální život, takže jejich kolegialita byla už dlouholetá.
"Ještě mě Ramona obviní, že s tebou něco mám," drcla do něj loktem a Muscari ji chytil za obličej, aby ji viděl do očí.
"Bývali doby, kdy jsem si říkal, že bys byla fajn přítelkyně... Jenže nám dvou je dobře, když jsme přátelé a dost dobří přátelé," řekl a posadil se na barovou stoličku a Hana si po tom šoku přisedla.
"To je fakt, ale pochybuji, že tohle je věc, s kterou si semnou chtěl probrat," podívala se na něj a opřela si ruku o linku a poklepávala prsty.
"Ne, no... Chtěl bych se domluvit, zda by si mi dala volno tak na týden, chtěl bych jet někam s Ramonou. Vím, že jste s Keigem navštívili pár wellness center a já si vlastně chtěl udělat s Rami pěkný týden. Sama asi víš, jak na tom je po zdravotní stránce," ucedil kysele, ano věděla, no něco i tak jí na tom vše něco nesedělo. Přišlo jí to tak náhlé a zvláštní, krom toho Lukáš a wellness? Chápala, že je to pro Rami, ale nějak si nemohla pomoci.
"Lukáši, proč mám pocit, že to není všechno." Upřeně ho pozorovala, za tu dobu ho znala dobře, ten jeho tón, a to, jak se nervózně ošíval. Kdyby tu neseděla ona, ale Ramona měla by pocit, jako by ji snad chtěl požádat o ruku. A při té myšlence se jí otevřela pusa, že by ji chtěl?
I on si její reakce všiml, a tak trochu mírně porudl. Že by byl až tak průhledný?
"A kam ji chceš vlastně pozvat," zeptala se a Lukáš se nuceně usmál, aby aspoň trochu zakryl tu nervozitu, před jeho blond kamarádkou.
"No, u hory Fuji jsou lázně, kde se dá okoupat v zeleném čaji ve víně a tak... No hlavně mě tam pustí i s tetováním, krom toho jsem vybral fajn hotel, poblíž je i malý ski areál..." jeho hlas se začal tak trochu třást, protože ho Hana propalovala skrz na skrz, nevydržel to a položil malou krabičku na stůl. Jeho pohled uhnul a Hana se pro ni natáhla. Byl v tom vážně prstýnek, nebyl stříbrný, jak bylo docela často zvykem. Růžové zlato ve tvarech lístků, v kterém bylo zasazeno pár bílých kamínku, jen tam chyběl veliký kamínek, který by tenhle prstýnek dovršil a v ten moment jí došlo proč byl tak nervózní.
"Proč tak najednou?"
"Na začátku roku, jsem si uvědomil, že za chvíli si zase připomeneme Alici a nějak jsem si uvědomil, že toho poslední dobou bylo hodně. Já to několikrát přepískl a málem to nepřežil, Rami skončila taky v nemocnici, a ne jednou a já už nehodlám čekat. Falcon taky čekala a první její přítelkyně zemřela a té druhé se zas nedožila a já chci aspoň jednou být fakt šťastný a zažít něco normálního, co k životu patří... No a možná nejsme s Rami tak dlouho, jak by se očekávalo, když to chce někdo udělat, ale ona je člověk, který mě neodstavil potom, co jsem mu řekl, že jsem byl villain. Víš, co se stalo posledně, když se semnou Jana rozešla," podíval se ztrápeně na Hanu a si přejela po krku, ano vybavila si to živě. Bylo to děvče, s kterým chodil Lukáš nejdéle a poslala ho k vodě, protože jeho práce byla něco, co nechápala a v jednom kuse si stěžovala, že s ní není a pak když se jí svěřil. Nebyl pro ni ten vhodný. Ta holka měla v hlavě slámu a piliny, jinak si to neuměla vyložit.
"Chtěl jsem ten kamínek koupit, ale stojí to dost. Raději jsem našetřil na pořádní výlet než na něco, s čím mě může Rami poslat k vodě. Proto jsem tě chtěl poprosit, zda bys mi jeden nevyrobila, pokud odmítneš chápu... Já se..." Hana mu překryla pusu, vážně si myslel, že ho s tím pošle někam.
"Za prvé máš nějakou představu a za druhé, nevím, kdo ti ho tam přidělá. Já to neumím, hlavně tedy na něco takového to přidělávat."
"Já mám vizi, jak by měl vypadat i barvu no a už jsem se bavil s Nikolausem, jestli by nebyl tak hodný a nepřidělal mi ho tam."
"Takže já jsem až druhá, kdo o tom ví, cítím se uraženě," uhnula obličejem a koutkem oka sledovala, jak se Lukáš usmívá.
Celý zbytek dne pak už jen přemýšlela nad tím, co se dozvěděla. Lukáš neskončil jen u toho, že chtěl kamínek, zeptal se Hany, jak to má s Keigem. A zda už jí to už taky náhodou nevadí, že její práce ji může stát opět víc. Mohlo by být pozdě... Na všechno, co v životě chtěla.
Jenže to nezáleželo jen na ní a na Keiga tlačit taky nechtěla. Byly tu pořád věci, které se museli vyřešit, aby je nikdo nemohl ohrožovat. Ze všeho jí najednou bylo docela těžko, přála mu to, že se taky konečně odhodlal a zároveň mu záviděla. Chtěla to taky, ale pořád před to dávala jiné věci. Na druhou stranu, aspoň někdo měl kuráž říct dost a praštit do toho.
Jenže to nezáleželo jen na ní a na Keiga tlačit taky nechtěla. Byly tu pořád věci, které se museli vyřešit, aby je nikdo nemohl ohrožovat. Ze všeho jí najednou bylo docela těžko, přála mu to, že se taky konečně odhodlal a zároveň mu záviděla. Chtěla to taky, ale pořád před to dávala jiné věci. Na druhou stranu, aspoň někdo měl kuráž říct dost a praštit do toho.
Keigo si vyřídil poslední věci, co potřeboval, aby ho po zbytek dne nepotřebovali, opět byl v Musafatě, kde měl momentálně i záležitosti s LoV. Ta ho sice tolik netrápila, neměl žádné jednání s nikým od nich, takže dnešek měl opravdu vyhrazený jen a jen pro Hanu. A nemohl se jí dočkat, opět se už neviděli pár dní, naposledy v její agentuře, kde zrovna nevedla příjemný rozhovor. Ten muž byl od Hero Public Safe Commission a zrovna ne moc hezky se k ní choval. Naštěstí byli u ní, tam si uměla sjednat pořádek, horší to bylo, když byli v jejich budově. Tam se, ale poslední měsíce zastával on jí a na jejich neprofesionální chování dokázal poukázat, tak aby nepoznali, že ví, čím Haně vyhrožovali. Musel však říct, že tuhle její stránku začínal mít čím dál tím víc rád.
Přemýšlel, co mi má vzít na sebe, Hana to úplně nespecifikovala, co by si měl vzít. Bydlel u ní, když byl tady a jen zřídka využíval svůj starý apartmán tady v Musafatu. A neboť tohle mělo být překvápko a nechtěl cokoliv pokazit, tak se momentálně zdržoval tady. Koukal do skříně a raději se ještě podíval na mobil, kdyby jeho Babybird náhodou nenapsala a, že napsala. Snad poprvé v životě použila emoji motýlka, nikdy předtím ho u ní neviděl. Proč z toho měl takový zvláštní pocit?
Chtěla po něm, aby si vzal něco pěkného, že nachystala malé pohoštění, tak aby to mělo nějakou úroveň stolování. Jeho oči se opět zaměřily na skříň, kde měl červené sako a kalhoty, nepamatoval si, k čemu si ho koupil, no přišlo mu to docela tematické, a tak si ho oblékl a pod něj si dal černý rolák bez rukávů, který dost často vidíval i u Nikolause. Kdyby to vše bylo černé, připadal by si vážně jako nějaký mafiánský boss.
Cestu k Haně vzal letem, když přišel na smluvený čas a trochu nervózně se před dveřmi otřepal. Nemohl si pomoci, bylo to zvláštní, že něco takového iniciovala ona. Nestávalo se to často a když něco takového udělala, bylo to na jednu stranu dosti vzrušující, protože nikdy nevěděl, co od toho čekat. Když mu otevřela musel se usmát, měla na sobě jednoduché žluté šaty s motýlky. Většinu času se tomu motivu vyhýbala, takže toto bylo něco nad čím se musel pousmát. Všiml si, jak se její tváře lehce červenají při pohledu na něj. Vypadal dokonale, jako vždy a jí to za tu dobu pořád překvapovalo.
Tušila, že přijde vážně něčem takovém, ale i tak to předčilo její očekávání. Nechyběl ani její dárek, nehledě na to, že jeho náušnice byly taky od ní, aby doladil outfit na večer.
Tušila, že přijde vážně něčem takovém, ale i tak to předčilo její očekávání. Nechyběl ani její dárek, nehledě na to, že jeho náušnice byly taky od ní, aby doladil outfit na večer.
Vše probíhalo dobře, večeři si užili a Hana dostala i květinu. Nepřehlédl, že už jednu dostala a jeho zvědavost a podezíravost mu nedala, aby přece jen se nezeptal, kdo jí ji věnoval. Když však zjistil, že to byl Lukáš byl docela překvapený a nechápal, proč by to měl dělat právě on. Tento svátek byl pro zamilované, a ne pro přátele. Po malém vysvětlení, že jim Lukáš vždy dával květiny na Valentýna, z jiného důvodu, než byl typický účel. Převedla to na rozdělení, co měli v Japonsku, a to Keigo nakonec uznal. Opírala se mu o rameno a spokojeně popíjela víno, které k tomuto večeru vybrala a Keigo, i když na víno moc nebyl, neodmítl a aspoň skleničku si nechal nalít. Jemně ji hladil po rameni a tiskl ji sobě, tak pěkně voněla a ty šatičky byli na ní přímo k sežrání. Působila strašně roztomile, i její netypický účes vlasů k tomu přispíval. Měla dva francouzské copy a její obličej lemovaly dva přední delší prameny, které byly zvlněné.
Dovolil si rukou přejet o kousek víš po jejím stehně a jemně ho zmáčknul. Hana povzdechla a usmála na něj, přitom se k němu naklonila.
"Potřebuji si odskočit," políbila ho na nos a Keigo se ušklíbnul, tak to hezky začínalo.
V její přítomnosti nikdy nebyl až tak ve střehu, kdyby přece jen hrozilo nějaké nebezpečí jeho křídla by reagovala. Takže, když ucítil její ruce opět na svém těle jen spokojeně přivřel víčka. Čekala to, jeho reakce byla přesně ta, kterou potřebovala. Jemně mu chytla jednu ruku a pomalu ji začala táhnout dozadu, ani nepocítil, že by mu něco ruku obepnulo. Z nenadání mu zatlačila do zad, na což se lekl a chtěl za zapřít rukou o pohovku. Svoje ruce nemohl dostat z poza zad, protože byli něčím sepnuty k sobě. Prvně myslel, že by to byla pouta, ale ta by kovově cinkala, tohle byl jiný zvuk.
"Já být tebou se moc nevrtím nebo ti tam zůstanou modřiny," usmála se Hana a sedla si na konferenční stolík před něj.
Keigo naštvaně zvedl svůj pohled k ní, protože se snažil svoje ruce vysoukat ven a zarazil se. Ještě jednou si důkladně prohlédl Hanu. Pomalu se opřel o opěradlo pohovky a vstřebával její novou vizáž. Tohle byl důvod, proč tam byla tak dlouho, převlíkala se. Své oči nemohl odtrhnout od sametového rudého bodýčka s černou krajkou a hlubokým výstřihem. Nedokázal zformulovat jedinou normální větu, při pohledu na ni. Škraboška, ouška, síťkované podkolenky a ty svůdné vysoké podpatky... Byl v šoku, a i to momentálně nevystihovalo, jeho zaražení při pohledu na ní. Naposledy ji v něčem podobném viděl, jen na obrazovce svého notebooku, předminulí Halloween a pořádně si ho neužil. Než stihl doletět byla už převlečená. Jedno z jeho pírek se snažilo rozbít to, co jeho ruce drželo za zády. Ozvalo se však jen cinknutí.
"To je marný, moje krystaly těžko rozbiješ, Birdie~," zavrněla mu do ucha, když si na něj obročně sedla a on se do sedačky zabořil ještě víc. Jeho hlava zpracovávala fakt, že se jí prostě momentálně nemůže dotknout, neboť to, co drží jeho ruce jsou její krystaly. Takže to byla pouta jen z jiného materiálu, tohle zjištění ho nepotěšilo.
"Líbí," zajela mu do vlasů a on až automaticky přivřel svoje víčka, neodpověděl, jen opět zachrastila pouta, přičemž mírně zavrčel a Hana si povzdechla. Opět si sedla na stůl před něj, rty měla semknuté k sobě a jen ho mlčky pozorovala. Moc dobře věděla, jakou jeho tělo mělo reakci, když si na něj takto sedla. To, jak se jeho tělo napnulo, jeho přerývaný dech a nehledě na to, že v těch upnutějších kalhotek mu muselo být těsno. Nevěděla, co se jí nelíbí víc, to, že ji neodpověděl na její otázku nebo, že ignoroval fakt, co se mu tím snažila něco naznačit.
"Babybird," oslovil ji no žádné reakce se nedočkal, pořád ho jen tak mlčky pozorovala, "Hano?" Při oslovením jejím jménem se ušklíbla, tohle se jí nelíbilo. Většinou jí tak říkal, když šlo o něco vážnějšího.
"Kasasagi, mohla bys..." Přehodila si nohu přes nohu a pořád s tím úšklebkem ho sledovala, zapřela si loket o své koleno a hlavu si opřela o dlaň. Neopovážil se zvednout z pohovky, spíš měla pocit, že kdyby mohl tak s ní splývá.
"Kasasagi, mohla bys..." Přehodila si nohu přes nohu a pořád s tím úšklebkem ho sledovala, zapřela si loket o své koleno a hlavu si opřela o dlaň. Neopovážil se zvednout z pohovky, spíš měla pocit, že kdyby mohl tak s ní splývá.
Přece jen nakonec stoupl a překročil svoje spoutané ruce, aby je neměl za záda, krystaly byly vážně ve tvaru pout a byly rudé. Trochu rozpačitě se opět podíval do jejího obličeje, který ji z části překrývala škraboška. Znova jeho oči prozkoumávaly každou část jejího outfitu, až jeho prsty pevně sevřely látku kalhot. Lehce sebou cukl, když se postavila a natočila se tak, že chtěla odejít. Udělala snad i pár kroků, než jí chytl ruku a ona mu věnovala zkoumavý pohled.
"Vypadáš úchvatně," zatáhl za její ruku o trochu víc, aby ji přinutil udělat pár kroků zpět. Jeho ruce se přitáhly k hrudi a překvapeně zamrkal. Naklonila se a nechala mezi nimi jejich obličeji trochu prostoru.
"Pořád se snažíš se dostat z pout, i když jsem ti řekla, že to dělat nemáš," řekla trochu mrzutě a naklonila se k němu ještě víc, "Co s tebou uděláme, Birdie~?"
Každý jeho sval těle se napnul, to že se k němu vrátila bral, jako by mu dala snad další šanci. Ještě jednou si přehrál její slova a oči se snažil udržet tam, kde měl. Ten kostým byl odvážný, svůdný a rozhodně jasně naznačoval, že hlavní slovo má teď ona. Když se mu v tom ukázala, vyzařovalo z ní něco, co předtím nevnímal. Hravost.
Přisedla si k němu a za řetízek si ho přitáhla k sobě, věnovala mu jen krátký polibek, než se její fialové oči na něj znova tak zvláštně upřely.
"Teď se ani nepohneš, rozumíš." Nebyla to prosba, prostě to nesměl udělat, aniž by věděl, co ho momentálně čeká. Pokud si však chtěla hrát, bylo na čase přistoupit na tuhle hru taky.
"Jistě, slečno Elster." Ani pořádně nevěděl, proč jí zrovna oslovil takto, ale nějak mu to přišlo na um, když předtím na jiné oslovení nereagovala. Mělo to i jistý účinek, její zorničky se mírně rozšířily a své rty od sebe lehce odlepila. Byla překvapená, no neuběhla ani sekunda a ona se usmála. V ten moment uslyšel zvuk trhající se látky. Jeho sako i tričko skončilo na několik částí a on se vážně nepohnul.
Proč jí to teď přišlo tak uspokojivé, když ji poslechl. Měla z toho dost velkou radost, když se ani nehnul. Jen tam tak poslušně seděl a čekal, co bude následovat. Nebo možná čekal na to o, co ho požádá?
"Co když se mi líbili ty ruce za zády," otřela své rty o jeho tvář a vtiskla mu polibek, nebylo to zrovna dvakrát pohodlné, ale pokud chtěla. Bez námitek si ruce podvlékl pod nohama, aby měl ruce opět za zády a otočil se opět k ní. Hana ho chytla za poutko od kalhot a přitáhla ho k sobě a rozepla mu je. Pevně sevřel víčka a povzdychl, když ucítil její jazyk. Bylo to dlouho, co mu takto dobře dělala, jenže když si to začal užívat až moc přestala a jeho řetízek ho stáhl k ní.
"To bylo za to, že si byl hodný, ale připadá mi, že si moc potichu. Co kdybys sis tu svoji pusinku zas procvičil." Možná to dělal i kostým, co měla na sobě, ale samu sebe nepoznávala. Lehce se posunula na pohovce a její vlastní ruka zašla mezi její stehna. Slyšela, jak jeho dech ztěžkl, když se díval, co se sebou před ním dělá. Její prsty mizly v ní a on tak nějak nemohl uvěřit, že tohle se opravdu děje.
Chvíli přemýšlel, co tím chtěla říct, nemluvila na přímo, chtěla, aby k tomu došel sám. Nezbylo mu moc možností, takže si musel kleknout na kolena, což bylo něco, co v životě před ní neudělal, a to samé platilo i v případě Hany.
Podívala se na své mokré prsty a snažila se popadnou vlastní dech, mlčky ji jen pozoroval, než se k ní naklonil a ty samé prsty, co před chvílí měla v sobě polaskal uvnitř svých úst. Jeho teplý jazyk přejel po jejích prstech a pak se naklonil k jejímu klínu.
Její slastný povzdych proťal tu chvíli, kdy v této místnosti bylo naprosté ticho.
Nemohla se toho pocitu nabažit až po tak dlouhé době Keigo pociťoval, že ho začínají tuhnout kolena, na kterých celý ten čas klečel. Jenže nevypadalo, že jeho slečna by měla dost, vypadala hodně spokojeně s tím, co dělal. Pevně svírala okraj pohovky a šlo vidět, že se přemáhá, aby nepoužila svůj quirk. To ho dost těšilo, chtěl trumfnout Alici. Pamatoval si živě, kdy mu řekla, že ona k tomu nepotřebovala prsty, aby jí udělala dobře. Byla tenkrát naštvaná, frustrovaná a lehce připitá, když mu to vpálila přímo a nebrala si servítky. I taková uměla být jeho Babybird.
Její dech byl čím dál tím víc hlasitějších, sevřená víčka a prsty křečovitě zaryté v pohovce, dopřál jí to, co chtěla. Pevně sevřela jeho vlasy a přitáhla si ho pro polibek, opět zachrastili pouta a on sykl. Až moc se zapřel, když se snažil k Haně natáhnout.
"Zase zlobíš," zavrčela, i když jen na oko, věděla, že se nemohl zapřít, no i tak si Keigo nedovolil vzdorovat.
"Asi to tak bude, slečno Elster. Potrestáte mě?" Hana trochu zaraženě couvla dozadu a Keigo pozoroval její reakci. Chtěl vědět, kam je Hana schopná zajít, věděl, že by mu fyzicky neublížila, ale i tak byl zvědavý. Byla dominantní, pokud šlo o jisté věci a uměla si sakra dupnout, ale uměla to i tady v těchto věcech? Občas mu naznačila, že chce jiné za obcházení, ale nechala se sebou dělat, co se mu zalíbilo.
"Slečno Elster," oslovil ji, vlastně nestihl ani pořádně zareagovat a skončil pod ní na zemi mezi pohovkou a konferenčním stolkem, který následně trochu posunula a on si mohl natáhnout nohy. Nebyla to vůbec příjemná poloha, ruce za zády a to, že ležel na vlastních křídlech tomu nepřispívalo.
Hana ho po celou dobu jen provokovala, vlastně mu nedopřála nic, přičemž by si ji mohl pořádně užít. Jen ho nechala ať se celou dobu dívá, než sama usoudila, že potřebuji i jeho. Cítit ho v sobě.
Za poslední dobu si dost přivykl ji objímat a dotýkat se jí. Ruce, které měl za zády ho neskutečně bolely, protože si na nich ležel. Bylo frustrující se ji nemoci dotknout a zároveň to na jeho smysl působilo dost intenzivně, protože ho tak měla absolutně ve své moci. Ovšem ne, tím špatným způsobem, který by se mu v jiném případě nelíbil. To, jak se teď pohybovala a určovala si všechno, jen aby sobě udělala dobře. Bylo to sice sobecké, ale on jí v tom chtěl vyhovět, z prvotního zdráhání, se této nové role ujal a nemohl popřít, že by se mu nelíbila. Bylo to něco nového, ale neskutečně příjemného. Za každé vyhovění byl odměněn a za cokoliv, co se jí nelíbilo ho potrestala. Chtěl to a musel to přijat i s tímto faktem.
Za poslední dobu si dost přivykl ji objímat a dotýkat se jí. Ruce, které měl za zády ho neskutečně bolely, protože si na nich ležel. Bylo frustrující se ji nemoci dotknout a zároveň to na jeho smysl působilo dost intenzivně, protože ho tak měla absolutně ve své moci. Ovšem ne, tím špatným způsobem, který by se mu v jiném případě nelíbil. To, jak se teď pohybovala a určovala si všechno, jen aby sobě udělala dobře. Bylo to sice sobecké, ale on jí v tom chtěl vyhovět, z prvotního zdráhání, se této nové role ujal a nemohl popřít, že by se mu nelíbila. Bylo to něco nového, ale neskutečně příjemného. Za každé vyhovění byl odměněn a za cokoliv, co se jí nelíbilo ho potrestala. Chtěl to a musel to přijat i s tímto faktem.
Chvíli přemýšlel, která z těchto dvou stránek se mu vlastně u ní zamlouvá víc. Došel však k závěru, že by si nedokázal vybrat, byla úžasná v každé roli. Přivádělo ho to k nápadu, že by si tyto chvíle, přece jen mohli dosti ozvláštnit i něčím jiným.
Jeho hlava se zvedla a zadíval se, jak on mizí v jejím těle a ona se mu zapírá o ramena, a přitom tak sladce vzdychá. Nemohl nic moc udělat, všechno si tu na jednu stranu oddřela ona, pokud ho nevyzvala, aby něco udělat. Od polibků přes to, že se oni opřel čelem, jen aby mohl slyšet, jak ji buší srdce a cítit její jemnou pokožku, které se mohl dotknout jedině v oblasti jejího dekoltu. Pár pírek si dovolil k ní poslat, jen aby aspoň trochu pocítil víc. Hana při tom nic nenamítala, takže byl za to rád.
Ten pocit, který v něm sílil a začal být nesnesitelný značil, že tahle zábava každou chvílí skončí. Jeho ruce povolily a on ji konečně mohl chytnout za tu sametovou látku, jen aby nepřestala. Neměla to v plánu i ona pociťovala, že každou chvílí se roztříští na tisíce kousků. Pevně ho k sobě přitáhla a nehty na jeho zádech zanechala rudé rýhy, no pocit, který se rozléval po jejím těle, byl nepopsatelný. Měla snad pocit, že ho dokonce cítila v části, která už nebyla její součástí.
Měla opět křídla.
Ráno si Keigo chladil svoje zápěstí pod studenou vodou, fialovo modré skvrny nevypadaly moc vábně a dost bolely. Nemohl však být spokojenější, vždyť to, co si pro něj nachystala předčilo vše, co by sám mohl představit. Otevřel skříňku, aby si vytáhl kartáček na zuby a zahleděl se na krabičku, prášků, kterou tam měla. Věděl, že Hana, i když byla úplně zdravá měla problém s těmito ženskými věci, stres a její občasná nízká váha, způsobovala, že neměla tak úplně pravidelnou menstruaci anebo ji neměla vůbec. No to neznamenalo, že nebyla plodná, takže se vlastně tímto způsobem chránila a vlastně i ho.
Natáhl se pro ni a chvíli si četl nápis na ní, vzpomněl si na ten příbalový leták, když si tuhle krabičku prohlížel naposledy. Od doby, co chodil s Hanou ho docela zajímalo, jak tohle všechno funguje, co by byl za přítele, kdyby nevěděl i o těchto věcech. Nebylo to zrovna nejpříjemnější věc, ale i to vztah obsahoval. Ještě chvíli ji tak pozoroval, než prostě krabičku vyhodil do koše, rozhodl se a pokračoval v ranní hygieně, aby mohl Haně udělat hezké ráno na oplátku za dost okořeněný večer.
Natáhl se pro ni a chvíli si četl nápis na ní, vzpomněl si na ten příbalový leták, když si tuhle krabičku prohlížel naposledy. Od doby, co chodil s Hanou ho docela zajímalo, jak tohle všechno funguje, co by byl za přítele, kdyby nevěděl i o těchto věcech. Nebylo to zrovna nejpříjemnější věc, ale i to vztah obsahoval. Ještě chvíli ji tak pozoroval, než prostě krabičku vyhodil do koše, rozhodl se a pokračoval v ranní hygieně, aby mohl Haně udělat hezké ráno na oplátku za dost okořeněný večer.
To, že se bude snažit, aby si tohle ráno užila, ani nepochyboval, krom toho měl ještě jeden dárek, který pro ni měl. Ten naštěstí zůstal schovaný jinde, než mu z jeho obleku nadělala jen kousky, a to v podobě stříbrných náušnic s rudými kameny, které trošku připomínaly svou vizáží jeho křídla na jejich konci visely dva rudé kameny.
Lukáš se během cesty k Ramoně vydal ještě na poštu, aby Nikolausovi poslal balíček s prstýnkem, který mu ho měl dát do kupy. Nemohl si dovolit s tím zajít ke zlatníkovi, mohlo by se stát, že by se vyptávali, kde ho vzal. Nechtěl si dělat problémy, těch už za život udělal dost a nemusel si přidělávat další. Byl rád, že mu Nikolaus vyhověl, původně snad myslel, že ho odbije. No, zase tu byl ten fakt, že tak, jako měl rád Ali měl rád i ho, přece jen byl člověk, na kterého se jeho dcera mohla spolehnout kdykoliv potřebovala. I v těch případech, kdy šlo o to zakopat mrtvolu či někoho zabít.
Tak, jako pro Hanu i on měl nachystanou květinu pro Rami, jen o dost větší a hezčí. Dal si záležet, aby vybral květiny, které mají nějaký význam. Celkově i v jeho životě rostliny tvořily jeho velkou část, už od dětství až po to, kdy s Alicí a Hanou kupovali květiny k nim do bytu či k němu. Dokonce k nim byl malý lísteček, kde vše bylo popsáno, pokud se nedostane na to jí všechny popsat. Doufal, že se jí budou líbit, cítil se přitom, jak kdyby kupoval kytku holce, s kterou se teprve poznal či ji chce pozvat na rande než ženě, s kterou už byl přes rok.
Pokaždé, když s ní byl u něj převládaly tyto zvláštní pocity jakoby snad všechno, co s ní dělal, prožíval bylo poprvé. Jemná nervozita a možná i strach, že něco pokazí. Přitom mu nikdy nenaznačila, že by něco dělal špatně, že by ji nějak ublížil či nějak otravoval. Byla dost chápavá a tolerantní, tedy v případě něj. Už jen, to, že dokázala sedět v nemocnici po jeho boku, když zrovna jeho tělo zápasilo s horečkami, které ho mohli zabít. Nikdo to předtím neudělal tedy přesněji řečeno, žádná z jeho přítelkyň.
Jen Hana dokázala sedět s ním při těchto jeho stavech, Ali se sice snažila no dělalo jí to zle už tak těžko zvládala, když se Hana budila při nočních můrách. No u ní to bylo jiné, tak měla nutkavost jí chránit a utěšovat. Nemusela to dělat, za to, co jí udělal. Bylo to poprvé a naposled, co se porval s Hanou a málem jí zabil a možná měl pocit, že nebýt toho, že tam vtrhla Ali, by ho to nechala udělat. Neměla proti němu v tom okamžiku šanci.
Zlomená ruka, modro fialový krk, monokl a pohmožděné skoro celé tělo a ona přesto seděla vedle jeho postele a dělala mu společnost po tom, co se serval s Alicí. Jediný moment, kdy myslel, že ho opustí a nechají ho. Mýlil se.
Jen Hana dokázala sedět s ním při těchto jeho stavech, Ali se sice snažila no dělalo jí to zle už tak těžko zvládala, když se Hana budila při nočních můrách. No u ní to bylo jiné, tak měla nutkavost jí chránit a utěšovat. Nemusela to dělat, za to, co jí udělal. Bylo to poprvé a naposled, co se porval s Hanou a málem jí zabil a možná měl pocit, že nebýt toho, že tam vtrhla Ali, by ho to nechala udělat. Neměla proti němu v tom okamžiku šanci.
Zlomená ruka, modro fialový krk, monokl a pohmožděné skoro celé tělo a ona přesto seděla vedle jeho postele a dělala mu společnost po tom, co se serval s Alicí. Jediný moment, kdy myslel, že ho opustí a nechají ho. Mýlil se.
Občas ho lehce frustrovalo, že po něm Ramona vyžadovala i jeho tvrdší stránku, no i když se jí snažil vyhovět, pořád si dával velký pozor. Možná neuměl měnit při dotyku vše v prach, ale i tak jeho quirk uměl udělat paseku při dotyku, kdy se nekontroloval nebo s ním cloumali jisté emoce. Bohužel v jedné věci si tyto dva quirky byly podobné, zůstala po nich jen spoušť. Tomurovi prsty proměnily vše jen kousíčky šedé hmoty a jeho zas v něco krásného, jen po čase se ta krása měnila v kusy něčeho, co mělo daleko do toho, co to bývávalo. Věděl, co to dokáže s lidským tělem a nechtěl ji, jakkoliv ublížit. Nemohl však popřít, že se mu to neskutečně líbilo. Ta jistá spontánnost, živočišnost...
Doufal, že si ji dnes bude moci vychutnat, každý kousek jejího božského těla, každou její křivku.
Ramoně taky chvíli koukala na kostým, který sem přišel už před pár dny a pořád si nebyla jistá, zda to vůbec využije. Nepadli sice na to její peníze téhle iniciativy se ujala Hana, nestálo to mnoho a ty dvě to dostaly takovým darem. No, co však nečekala, že k tomuto kostýmu, krom pout, vysílačky, pistole, v tomhle případě jen repliky, a obušku, který byl součást vybavení i normálního policisty, k tomu dostala i provaz. K čemu sloužil provaz policistovi sice neviděla, ale usoudila, že to bude nějaký omyl. Tohle vážně nepatřilo do jeho výbavy, to moc dobře věděla. Nějakou představu měla.
Na rozdíl od Hany, která nakonec přece jen Hawksovi nachystala i nějakou večeři a malé občerstvení se Ramona na vše vykašlala. Nechystala nic extra, když byla předtím sama ani by ji nenapadlo skoro denně dělat nějaké jídlo, ale od doby, co byla z Lukášem? Bylo to jiné, nevadilo jí to, zprvu vše dělala sama, než přišla na to, že tento mladý muž nemá problém s tím jí v tomto pomoci ba dokonce vaříval i sám. Takže, když měla těžký den a spala až bůh ví do kdy, tak jí vlastně dost často budila příjemná vůně jídla. Stalo se to takovým rituálem, jídlo dělal později, takže se i vyspala a bylo o ni dobře postaráno.
Dostala vše naservírováno skoro až pod nos, jen se musela došourat do kuchyně. Kde ke veškerému servisu dostala i pěkně sladký polibek a jeho, seděl vždy na proti ní a něco dělal, když jedla. Vedli i lehkou konverzaci, ohledně toho, co se stalo, když proležela zas půlku dne, aby to trapné ticho trochu protrhali.
Občas si připadala, jako ve snu. Nemohla pořád pochopit, že tento muž je vážně reálný a má zájem právě o ni. Tedy ne že by se ho chtěla vzdát, to nepřipadalo v úvahu. Jen tu byl takový divný pocit, který se objevil jednou za čas a pak zas zmizel. Bylo to zvláštní.
Byla však ráda, že jen ona mohla tomuto muži poskytnout něco, co předtím žádná žena před ní. Nebavil se s ní o jeho bývalých tak jako ona nezmiňovala ty své. I když trochu o Victorovi věděl, přece jen byli docela známé duo a tohle mu prostě neuniklo. No tady jí ty city byly opláceny a v takové míře, že si nemohla na nic stěžovat. Byl k ní upřímný, pozorný, něžný, a i když se v některých zájmech rozcházeli, ničemu to nevadilo. Aspoň na chvíli si totiž mohli dělat to, co je zrovna bavilo a ani jeden na tom nebyl škodný. To, co s ní dokázal už jen při její vzpomínce na něj... Ještě štěstí, že na práci se vždy stoprocentně soustředila, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Tyhle chvilkové rozptýlení, při vzpomínce na něj při konverzaci, šli nějak uhrát.
Opět se její mysl na chvíli vrátila k její blonďaté kamarádce, Hana a Hawks. Ti dva byli na její vkus dost zvláštní pár, ani jeden nebyl přímo ten, který ten vztah vedl. Navrch asi měla Hana, ale i tak, oba působili tak neurčitě, obojetně...
No představa toho, jak jí v tomhle kostýmu bude Hawks klečet u nohou, jí rozesmála. Škoda, že jí k tomu nedokoupili bičík, tohle by byla sakra sranda. Už z jejich setkání vždy byla zmatená, choval se k ní slušně a mile a ona vždy vypadala spokojeně. Párkrát jí obdaroval trochu mrzutějším výrazem, no, to bylo vše. Tak nějak uvažovala, zda vůbec Hawks umí být tvrdší, jako Pro Hero budiž, prezentoval se jako dost silná osobnost no při Haně? Měla pocit, že kdyby ho Hana podrbala po bradě, tak jí snad i zamává těmi jeho červenými křidélky, jako pejskem, který vrtí ocáskem.
No představa toho, jak jí v tomhle kostýmu bude Hawks klečet u nohou, jí rozesmála. Škoda, že jí k tomu nedokoupili bičík, tohle by byla sakra sranda. Už z jejich setkání vždy byla zmatená, choval se k ní slušně a mile a ona vždy vypadala spokojeně. Párkrát jí obdaroval trochu mrzutějším výrazem, no, to bylo vše. Tak nějak uvažovala, zda vůbec Hawks umí být tvrdší, jako Pro Hero budiž, prezentoval se jako dost silná osobnost no při Haně? Měla pocit, že kdyby ho Hana podrbala po bradě, tak jí snad i zamává těmi jeho červenými křidélky, jako pejskem, který vrtí ocáskem.
Potom, jak se jejich poslední rozhovory vedly, doufala, že si to aspoň užije tak, jako Hana při Hawksovi. Všechny ty narážky a občasné představy v ní vyvolávaly jisté napětí a vzrušení zároveň, že svou malou sexuální frustraci, chtěla ze sebe dostat. Možná, že by se mu v tom kostýmu přece jen mohla ukázat, aspoň ze srandy.
Z toho všechno jí do reality vrátilo zachrastění klíčů v zámku, takže shrábla kostým a hodila ho do spodního fochu skříňky, kde přes něj něco hodila, aby to nevypadalo nápadně. Chvíli u té skříňky setrvala, aby to působilo, že zrovna něco hledala. Připadala si totiž, jako by ji měl chytit při něčem trestném. No nevšimla si, že provaz, který byl u kostýmu skončil pod postelí. Bez strachu o tom, co tu dělala šla přivítat Lukáše. Původně měli mít malou akcičku, no ta se naštěstí nekonala, protože nějaký villaini tam udělali čistku a práce byla za ně vyřešena. Takže se dnes mohla plně věnovat jen jemu.
Byla mile překvapena, když ji podal květinu se slovy pěkný Valentýn a polibkem, který ji věnoval. Takovou velkou květinu snad v životě nedostala, tedy jestli vůbec nějakou. Mile se usmála a květinu přijala, byla vděčná všechny jeho milá gesta měla účinek příjemného pohlazení po její malé dušičce.
"Koupil jsem nám něco slaného a sladkého na zub," usmál se na ni, když Ramona hledala něco, co může použít jako vázu, protože nic takového doma neměla. Trochu jí trhlo, když to řekl a ona se na něj otočila. Teď se z nějakého důvodu cítila trochu trapně. Měla sice koupené víno a uvařeno bylo, ale on vytáhl její oblíbené paprikové brambůrky a krabičku, kde byla spousta zákusků. Každý jiný druh, jiná barva, s ovocem bez ovoce...
"Teď se cítím blbě, " utrousila trochu suše, no nemohla si pomoct. K jejímu překvapení si ji k sobě přitáhl a obmotal tak své velké paže kolem jejího útlého pasu. Cítila tu jeho vůni dřeva a nějakých květin, které nedokázala ani po tak dlouhé době identifikovat. I to působilo, že se ji pokaždé v břiše objevil ten dost otravný pocit, při kterém jí bylo vždy tak slabo.
"To si tě nemůžu po delší době jen tak rozmazlit... Vím, dnes je Valentýn, takže jsem to trochu spojil, ale tak..." Políbil ji jemně na rty a svoje polibky směroval k jejímu krku, jeho rty tak krásně hřály na její kůži až její prsty pomaloučku pouštěli květinu, kterou jí dal, na zem. Naštěstí si to uvědomila, takže ji zas pevně uchopila a trochu neochotně se odtáhla. Přece jen to byl dárek, který ji věnoval a ona ho nechtěla zničit.
"Koupil jsem nám něco slaného a sladkého na zub," usmál se na ni, když Ramona hledala něco, co může použít jako vázu, protože nic takového doma neměla. Trochu jí trhlo, když to řekl a ona se na něj otočila. Teď se z nějakého důvodu cítila trochu trapně. Měla sice koupené víno a uvařeno bylo, ale on vytáhl její oblíbené paprikové brambůrky a krabičku, kde byla spousta zákusků. Každý jiný druh, jiná barva, s ovocem bez ovoce...
"Teď se cítím blbě, " utrousila trochu suše, no nemohla si pomoct. K jejímu překvapení si ji k sobě přitáhl a obmotal tak své velké paže kolem jejího útlého pasu. Cítila tu jeho vůni dřeva a nějakých květin, které nedokázala ani po tak dlouhé době identifikovat. I to působilo, že se ji pokaždé v břiše objevil ten dost otravný pocit, při kterém jí bylo vždy tak slabo.
"To si tě nemůžu po delší době jen tak rozmazlit... Vím, dnes je Valentýn, takže jsem to trochu spojil, ale tak..." Políbil ji jemně na rty a svoje polibky směroval k jejímu krku, jeho rty tak krásně hřály na její kůži až její prsty pomaloučku pouštěli květinu, kterou jí dal, na zem. Naštěstí si to uvědomila, takže ji zas pevně uchopila a trochu neochotně se odtáhla. Přece jen to byl dárek, který ji věnoval a ona ho nechtěla zničit.
Znovu se postavila k lince a květinu dala do největší sklenice, kterou v kredenci našla. Byla ráda, že aspoň něco našla, protože by pravděpodobně skončila v kyblíku s vodou, a to by nevypadalo dobře. Byla to velice různorodá kytice, možná působila i lehce chaoticky. Jemně přejela po květech, než zavadila o něco papírového, co ji lehce škráblo. Byl to nějaký lísteček, zprvu si myslela, že to bude nějaký vzkaz, k jejímu údivu to byl nějaký seznam, květin. Když ho tak četla, byla trochu zmatená, mírně se na něj otočila a pak zase na květinu. Předpokládala, že jí tu květinu udělal pomocí svého quirku a až teď jí došlo, že to koupil.
Ten seznam, byl význam všech těch kytek, které se nacházely v této kytici. Bylo to jeho malé vyznání k ní až jí to opět způsobilo, ten slabý pocit uvnitř.
Ten seznam, byl význam všech těch kytek, které se nacházely v této kytici. Bylo to jeho malé vyznání k ní až jí to opět způsobilo, ten slabý pocit uvnitř.
Afrikán
Nepřestávám tě milovat, mé srdce nezná falše ani nevěry a tluče jen pro tebe.
Hyacint
Miluji tě. Srdce mé náleží jen tobě.
Chrpa
Jsem šťastný.
Kapradí
Miluji tě od prvního spatření.
Tulipán rudý
Miluješ nádherně.
Tulipán žlutý
Ve tvém úsměvu je slunce.
Bezradně koukala na lísteček a neodhodlala se zvednout svůj pohled k němu, protože nevěděla, co mu na tom má říct. Byla zvyklá, že jí lichotil, že jí něco malého koupil většinou v podobě jídla nebo ji někam pozval, ale tohle byl tak trochu jiný level. Vždyť on si na tom dal sakra záležet, který chlap by přemýšlel nad nějakou kytkou, tak jako o ni uvažoval on.
Každý tak koupil růži pěkně dozdobenou nějakým pcháčím a tím to končilo. Romantika k nezaplacení, každá ženská u toho dojatá, že si jejich milý vzpomněl a koupil jim kytičku, jako důkaz lásky. Ohrané, předvídatelné, prostě zajeté koleje. Ovšem tato kytice...
Snažila se aspoň trochu zakrýt tu rozpačitost, kterou v ní vyvolalo toto uvědomění a on se celou dobu na ni jen spokojeně usmíval. Sakra, jak ona ho milovala.
Každý tak koupil růži pěkně dozdobenou nějakým pcháčím a tím to končilo. Romantika k nezaplacení, každá ženská u toho dojatá, že si jejich milý vzpomněl a koupil jim kytičku, jako důkaz lásky. Ohrané, předvídatelné, prostě zajeté koleje. Ovšem tato kytice...
Snažila se aspoň trochu zakrýt tu rozpačitost, kterou v ní vyvolalo toto uvědomění a on se celou dobu na ni jen spokojeně usmíval. Sakra, jak ona ho milovala.
"Mám pocit, že si tě ani nezasloužím," uteklo jí a on ji zvedl, Ramona mu poslušně obmotala nohy kolem pasu a on ji k sobě přitiskl, vpíjel se jí těma hnědýma očima do těch jejích a lehce se k ní naklonil.
"Ty mě? To spíš já tebe. Jsi prostě dokonalá, každou svou částí." Projela mu ty jeho hnědé neposedné vlasy a opřela se hlavou o jeho rameno, užívala si ten pocit, kdy jí k sobě zas tak hezky tiskl a ona tak cítila tu jeho náklonost k ní. Prameny jeho vlasů jí proskakovaly mezi jejími drobnými prsty, mohla slyšet, jak rychle mu buší srdce v kontrastu s jeho klidným teplým dechem, který cítila na svém krku.
"Ty mě? To spíš já tebe. Jsi prostě dokonalá, každou svou částí." Projela mu ty jeho hnědé neposedné vlasy a opřela se hlavou o jeho rameno, užívala si ten pocit, kdy jí k sobě zas tak hezky tiskl a ona tak cítila tu jeho náklonost k ní. Prameny jeho vlasů jí proskakovaly mezi jejími drobnými prsty, mohla slyšet, jak rychle mu buší srdce v kontrastu s jeho klidným teplým dechem, který cítila na svém krku.
Cítil, jak se nadechla, tušil, že bude chtít zas něco říct, aby ho přesvědčila o opaku a on by to zas vyvracel jí. Vždy, když k tomuhle došli měla tendence to převracet.
"Ani se neopovažuj," zazněl trochu mrzutě jeho hlas, "Prostě jsme ve finále pro toho druhého dokonalý no... A odmítám o tom debatovat, chci si dát nějaký ten zákusek a pak večer ještě jeden chutný kousek," otřel se svými rty o její krk a ucho a její tělo se lehce zachvělo. Tak sladce reagovala na to, když si ji k sobě přitáhl nebo se o ní jen takto otřel, že začínal cítit to jisté napětí ve svém těle. No prvně se potřeboval aspoň trochu najíst, to vyřizování a návštěva Hany ho zaměstnalo na tolik, že zapomněl na jídlo. Krom toho na tyhle aktivity potřeboval více energie, aby jeho Devushka byla velice spokojená.
"Ani se neopovažuj," zazněl trochu mrzutě jeho hlas, "Prostě jsme ve finále pro toho druhého dokonalý no... A odmítám o tom debatovat, chci si dát nějaký ten zákusek a pak večer ještě jeden chutný kousek," otřel se svými rty o její krk a ucho a její tělo se lehce zachvělo. Tak sladce reagovala na to, když si ji k sobě přitáhl nebo se o ní jen takto otřel, že začínal cítit to jisté napětí ve svém těle. No prvně se potřeboval aspoň trochu najíst, to vyřizování a návštěva Hany ho zaměstnalo na tolik, že zapomněl na jídlo. Krom toho na tyhle aktivity potřeboval více energie, aby jeho Devushka byla velice spokojená.
Ohřála jídlo, které doma bylo a spokojeně se do něj pustili, bylo to vážně fajn, když tu s ní takto byl. Možná to pro někoho byla hloupost, sedět u jednoho stolu a jíst, ale pro ni? Mělo to pro ni obrovský význam i za tu dobu, co spolu byli.
"Co si vlastně dneska dělal," podívala se na něj a vložila si další sousto do úst, jeho oči se na upřely a na sekundu měla pocit, že snad přemýšlí, co jí má vlastně říci. Většinou jeho odpovědi byly okamžité, ale teď jako by váhal.
"Byl jsem ve městě něco vyřídit a navštívil jsem Hanu. Potřeboval jsem si u ní něco domluvit, mám totiž pro tebe překvapení, ale to bych probral později," řekl klidně a pozoroval, jak se její malá tvářička trošku nakrčila, věřil však, že nápad s malou dovolenou by se jí mohl zamlouvat. Jednalo se o malou dřevěnou chatku, který pronajímal hotel poblíž. Bylo to trochu dražší, no naprosto dokonalé k oddychu. Překrásná vana, krb s kožešinou před ním a křesly, úžasná ložnice s manželskou postelí a malá kuchyňka. Hlavně to bylo trochu osamocené, takže si mohli společně užít naprostý klid, žádný ruch turistů, a hlavně žádná práce. Žádný černovlasý villain s ohnivým quirkem. Dabi se sice už nějakou dobu neukázal a zdálo se, že možná i ztratil zájem, když ho Ramona odmítala a nedočkal se u ní žádné pozitivní reakce. No, ovšem ho nepouštěl pocit, že je to jen ticho před bouří. Doufal, že tomu tak není a on si už konečně našel jinou zábavu než se ochomýtat kolem jeho Devushky.
"Takže," načala Ramona, když už nějakou dobu popíjeli víno a pojídali její oblíbené brambůrky. K tomu měli puštěnou nějakou muziku, která byla, spíše jen nějaký podkreslením této chvíle. Lukáš našel nějaký play list a ten pustil, aniž by se tím více zaobíral. Pohodlně se usadil a zapřel se o opěradlo tak, aby na ni, co nejlépe viděl.
"Za poslední dobu toho bylo moc, oba jsme skočili nejednou v nemocnici, tvůj zdravotní stav taky není nejlepší, a tak mě napadlo, že bychom si mohli užít týden mimo ten náš pracovní shon."
Ramona si ho prohlédla, znělo to lákavě, ale pustili by ji. Krom toho nabírala pocit, že tohle je hotová věc než, že by to byl návrh. Že by se?
"Proč mám pocit, že už je vše zařízeno," zadívala se na něj a Lukáš se usmál, bylo. S jejím týmem se o tom pobavil a po krátkém přemlouváním ji pustili, docela snad i rádi. Měli o ni strach.
Je vybavil jako první a pak už zbývalo jen svolení od jeho šéfové, tam nepochyboval, že by mu Hana nedovolila vzít si dovolenou a odjet, i když mohla. Byla jeho vedoucí.
Vše jí osvětlil a popisoval, jak by vypadalo jejich ubytování. Byla dost překvapená a zmatená, vše bylo nějak rychlé. Jejich konverzace se nakonec začala ubíhat i jiným směrem a probírali opět témata, které jim byla příjemná. Dokonce vytáhli i na chvíli karty, aby si zahráli a udrželi tu pěknou atmosféru, která se každou chvílí měnila v něco hustějšího. Propaloval jí svým pohledem a ona měla pocit, že kdyby jeho oči vysvlékaly už by tu seděla před ním nahá. V ten moment opět zabrouzdala ve své mysli ke své skříni, spodní foch.
"Vlastně, jak jsem byla nedávno s Nitou u Hany měly jsme takové zajímavé téma, ohledně našich partnerů," nadhodila jen tak a jeho obočí vyjelo o kousek výš, čekal, že bude pokračovat, no neměla se k tomu.
"Co, pomlouvali jste Haně, Chickena," zasmál se, byla pravda, že jejího přítele tak nějak úplně nemusel... Nevěděl, jak by se k němu měl chovat, když se o tom jejich vztahu dozvěděl, připadalo mu to, že Hana si vyloženě našla náhradu za Alici. Jen tedy změnila pohlaví.
Když ho poznal osobně, byl to pro něj mladý kluk, co pořádně nevěděl, co chce a ani po čase se to moc nezměnilo. Měl strach, že jí jen ublíží a ona se znovu sesype, což nechtěl, a tak k němu choval dost zvláštní postavení. Ramoně se taky moc nepozdával, takže když občas přišlo na ty dva, nemohli si odpustit pár vtipných poznámek na něj.
Když ho poznal osobně, byl to pro něj mladý kluk, co pořádně nevěděl, co chce a ani po čase se to moc nezměnilo. Měl strach, že jí jen ublíží a ona se znovu sesype, což nechtěl, a tak k němu choval dost zvláštní postavení. Ramoně se taky moc nepozdával, takže když občas přišlo na ty dva, nemohli si odpustit pár vtipných poznámek na něj.
"No, ne tak úplně, celkově, jsme vás tak probírali a..." na chvíli se opět odmlčela, sama možná hledala odvahu, "Mohl bys tu chvíli počkat, něco vlastně pro tebe tak trochu mám."
"No a bude vadit, když bych si odskočil do kuchyně pro něco nealkoholického," zeptal, protože si chtěl být jist, že její náhlé překvapení nepokazí a ona jen přikývla. Obléct se do kostýmu nebyl až tak velký problém, moc toho na sobě ani neměla a to, že zrovna opouštěl kuchyň a stál k ní zády.
Položil sklenici na stůl a v ten moment ucítil, jak její ruce v mžiku zkroutily ty jeho a něčím kovovým je spoutaly. Vlastně si ani moc nevěřila, že se jí to povede, ale Lukáš nebyl vůbec v pozoru, takže se jí podařilo tak trochu při jeho postavě nemožné.
"Jste zatčen," opřela hlavu o jeho záda a zasmála, bylo to komické. Lukáš přece jen zkusil, zda ho fakt spoutala a převrátil oči v sloup. Překvapení v podobě pout, jako vážně, proběhlo mu hlavou, pak se však zarazil, když se k ní konečně otočil. Ten kostýmek, co měla na sobě, ty pouta najednou měly smysl. Modrá košile, která odhalovala její dekolt a břicho, krátké kraťase, obepnuté bílým páskem a policejní čepice. Jeho Devushka před ním stála jako policistka a on... Trochu mrzutě se ušklíbl.
"Sundáš mi to," zatahal za pouta a řetěz se párkrát napnul, no Ramona nevypadala, že by něco takového měla v plánu. Vytáhla obušek a přejela mu od opasku až k jeho bradě, vyvolávalo to v něm dost smíšené pocity. Vypadala tak strašně sexy a to, jak ho provokovala lahodilo jeho smyslům, no na druhou stranu tu byl ten fakt, že v tomhle postavení, byl on zločinec. Neměl rád, když měl svázané ruce a už vůbec ne, když je měl v poutech. Vyvolávalo to mnoho nehezkých vzpomínek, které chtěl tam někde v sobě pohřbít. Tohle byla nebezpečná hra a pokud to, dobře pochopil měla v tom prsty Hana a Nita. V tomhle případě hlavně Hana. To byla nějaká odplata za to, že má narážky na Keiga?
"Jste zatčen," opřela hlavu o jeho záda a zasmála, bylo to komické. Lukáš přece jen zkusil, zda ho fakt spoutala a převrátil oči v sloup. Překvapení v podobě pout, jako vážně, proběhlo mu hlavou, pak se však zarazil, když se k ní konečně otočil. Ten kostýmek, co měla na sobě, ty pouta najednou měly smysl. Modrá košile, která odhalovala její dekolt a břicho, krátké kraťase, obepnuté bílým páskem a policejní čepice. Jeho Devushka před ním stála jako policistka a on... Trochu mrzutě se ušklíbl.
"Sundáš mi to," zatahal za pouta a řetěz se párkrát napnul, no Ramona nevypadala, že by něco takového měla v plánu. Vytáhla obušek a přejela mu od opasku až k jeho bradě, vyvolávalo to v něm dost smíšené pocity. Vypadala tak strašně sexy a to, jak ho provokovala lahodilo jeho smyslům, no na druhou stranu tu byl ten fakt, že v tomhle postavení, byl on zločinec. Neměl rád, když měl svázané ruce a už vůbec ne, když je měl v poutech. Vyvolávalo to mnoho nehezkých vzpomínek, které chtěl tam někde v sobě pohřbít. Tohle byla nebezpečná hra a pokud to, dobře pochopil měla v tom prsty Hana a Nita. V tomhle případě hlavně Hana. To byla nějaká odplata za to, že má narážky na Keiga?
Zhluboka se nadechl a vydechl, Ramona se mírně usmála a přišla k němu blíž, aby mohl cítit její tělo ve své blízkosti.
"To nevím, kriminálníci patří za mříže," ujelo jí to možná víc, než si vůbec uvědomovala. V jeho očích se dost nebezpečně zablesklo, všimla si, že na tohle byl docela citliví. Pořád se tak trochu držel zpátky a ona ho chtěla zažít, bez těch zábran. Obušek sjel opět dolů po jeho hrudi, přejel přes kovovou přezku pásku a jemně zatlačila na jeho slabiny. Mohla si všimnout toho, jak se jeho tělo napnulo a jak mu uniklo zavrčení. Jeho hlava se trochu sklopila, takže mu tak úplně neviděla do obličeje a on už k ní nevzhlédl.
"A umíš s tím," přecedil skrz zaťaté zuby, Ramona totiž stále tlačila obušek do jistých míst, které už teď bylo dost tvrdé a citlivé.
"Nepodceňuj byla jsem trénována," vzdálila se od něj a obušek pevně chytla, stočila ho tak, aby jí obrýsoval její ruku a podívala se na Lukáše. Další hluboký výdech, jako by se snažil uklidnit nebo co.
"Tvoje plus," řekl a než stačila cokoliv udělat, jeho ruce se od sebe odtáhly a řetěz, který držel kovová želízka pohromadě se rozletěl. Ne zrovna jemně chytl její ruku s obuškem, a i když stihla aspoň základní postavení, tak jí ho prostě vytrhl z ruky a shodil ji na zem. Tyčil se nad ní a ona na svém zápěstí ucítila cosi dřevěného. Bránit se nemělo sebemenší smysl, takže její ruce se ocitli v jeho liánách, pevně sepnuté k sobě.
Připadala si, jak kdyby nic nevážila, protože si ji Lukáš hodil přes rameno a odnesl ji do ložnice. Nepromluvil a jí pomalu docházelo, že to asi trochu možná přepískla, ale nepřišlo jí, že by toho řekla tolik, aby ho urazila. I když měkce dopadla na postel, ublíženě vzdychla, chtěla se přetočit na záda, no mezi svými stehny ucítila tlak na svých černých šortkách. Ten obušek, kterým ho provokovala teď tlačil mezi její stehna a ona se ani nehnula. Když už se snažila přece jen udělat nějaký pohyb, cítila, jak se obušek zapřel ještě víc. Chvilku ji takto jen pozoroval a čekal, jestli se bude bránit, no po tom, co se nějakou dobu ani nepohnula se, udělal krok dopředu a nohou, kterou na něco stoupl posunul o kousek zpět. Nebylo těžké si i v této situaci dřepnout a druhou rukou zvednout to, co se trochu zarylo do jeho chodidla.
Při zjištění, že se jednalo o provaz, u kterého na první pohled bylo jasné k čemu je určen. Na což se usmál, protože tohle byla lepší varianta než ji držet jeho liány, které by se po nějaké době rozsypaly. Neptal se, jen mlčky na chvíli odložil obušek a svázal ji ruky provazem. Zatáhl za něj a donutil ji si tak kleknout na kolena, ucítila, jak se matrace propadla pod tíhou jeho kolen a stáhl si ji na hruď. Zápěstí v laně lehce pálilo, no v kombinaci s tím, jak vzrušená byla jí to bylo celkem fuk.
"Takže zatčen jo? Mám pocit, že se ti to nějak nepovedlo, Devushko~," zavrčel jí do ucha a volnou rukou jí přejel přes krk, rameno, po paži a pas až k obušku, který zase uchopil do ruky. Po celou dobu cítila, kovové želízko a kousek řetězu, které jí chladilo na pokožce. Proč tohle bylo tak smyslné?
Jemně přejel po jejím stehně a přejížděl přes její rozkrok, provokoval ji. Snažila se držet hlas, jen aby mu nedopřála pocitu, že se jí to líbí, i když ten věděl své.
Jeho ruka i s obuškem na chvíli opustila její rozkrok a prsty nahmatal pásek a následně rozepíná jejich šortek, které jí stáhl a ona se opět ocitla na břiše přiražená k matraci. Jeho ruka pomalu sjížděla po jejích zádech a kovový řetěz, chladil její teplou kůži až se jí z úst vydral spokojený povzdech. Jeho prsty se zabořili do jejího pasu a mírně ji nezvedl. Nebylo to zrovna nejjemnější uchopení a Ramona se zakousla do peřiny, tohle už bolelo.
"Zatčen," zopakoval, ucítila na stehně opět tu věc a její zorničky se strachem rozšířily. Chtěla ho zastavit dokonce už se chtěla smýknout, když vedle její hlavy skončil obušek, který se rozsypal a na peřině se objevily modré kvítky.
Celá její peřina byla poseta modrými květinami a Lukáš ji otočil obličejem k sobě. Přejel ji po tváři a sjel až k blůzce, kterou rozvázal a zvedl ji celou opět k sobě. Seděla mu obkročně na stehnech a rukou jí zapíral záda, aby nespadla dolů.
"Zatčen," zopakoval, ucítila na stehně opět tu věc a její zorničky se strachem rozšířily. Chtěla ho zastavit dokonce už se chtěla smýknout, když vedle její hlavy skončil obušek, který se rozsypal a na peřině se objevily modré kvítky.
Celá její peřina byla poseta modrými květinami a Lukáš ji otočil obličejem k sobě. Přejel ji po tváři a sjel až k blůzce, kterou rozvázal a zvedl ji celou opět k sobě. Seděla mu obkročně na stehnech a rukou jí zapíral záda, aby nespadla dolů.
"Teď bych byl velice rád paní policistko, abyste byla už hodná a spolupracovala nebo by to nemuselo dopadnout pěkně," usmál se a zajel do jejich tmavých vlasů, které zatáhl dozadu, aby ji mohl políbit na krk. Ramona přehltla a její dech se začal uklidňovat. Slyšel, jak jí nahlas tluče srdce, jeho koutky úst se ještě víc zvedly a přisál se k jejímu krku.
Sykla, když se od ní odtáhl a lehce jí na to místo kousl. Každou její část kousek po kousku vždy políbil a jemně kousl až slastně přivírala oči, každý další polibek zastiňoval ten předešlí šok. Vnímala jen jeho rty, až se opět ocitla na zádech mezi těmi modrými kvítky. Byla mu vydána na pospas a ne, že by jí to nějak překáželo právě naopak. Jeho teplý dech a jazyk uvnitř ní, byl naprosto božský, znala tento jeho postup a vlastně celou dobu čekala na moment, kdy její tělo pocítí, jeho prsty. Byl to však trochu šok, když se nad ní vztyčil a olízl si rty.
"Budeš hodná, Devushko~," zeptal se a rozvázal jí ruce, Ramona si protřela své zápěstí a Lukáš si rozepl si pásek. Svlékl se, vše skončilo pod postelí a on se opřel o čelo postele, kde ji jen tiše pozoroval, chtěl být teď trochu sobecký. Nějak pochopila a trochu mrzutě se usmála, on si z toho však hlavu nedělal a přejel si po tetování na krku. Její ruka se k němu natáhla a přejela mu po jeho tetování také. Lukáš ztuhl a možná trochu nervózně se na ni podíval. Klečela na kolenou, jednou rukou se zapírala o peřinu, kterou zničil a po prvním přejetí, obrýsovala ten tvar celého tetování, pak se sklonila k jeho klínu. Lukáš zapřel hlavu o zeď a užíval si ten pocit, který mu působila, miloval to. Byla první, od které kdyby byl vážně parchant vyžadoval snad pořád. Uměla to, její teplá ústa v kombinaci s jejím jazykem, bylo to dokonalé.
Neodpustila si to, chtěla trochu zlobit, a tak použila svoje zuby, a to Lukáše vrátilo z toho dobrého prožitku zpět a vzal si ji. Jeho tělo drtilo to její, každý její sval byl napnutý, a i když to trochu bolelo, každý jeho pohyb uvnitř jí způsoboval větší slast než ten předchozí. Cítila vůni těch malých kvítků kolem ní a mísila se z tou jeho. Její tělo se mírně prohnulo v slastné křeči a pak znova a po chvíli znova... Nezmohla se na nic, nechala ho dělat si s ní, co si jen zamanul až její mysl byla otupená těmi příjemnými pocity, které se v ní rozléhaly.
Sykla, když se od ní odtáhl a lehce jí na to místo kousl. Každou její část kousek po kousku vždy políbil a jemně kousl až slastně přivírala oči, každý další polibek zastiňoval ten předešlí šok. Vnímala jen jeho rty, až se opět ocitla na zádech mezi těmi modrými kvítky. Byla mu vydána na pospas a ne, že by jí to nějak překáželo právě naopak. Jeho teplý dech a jazyk uvnitř ní, byl naprosto božský, znala tento jeho postup a vlastně celou dobu čekala na moment, kdy její tělo pocítí, jeho prsty. Byl to však trochu šok, když se nad ní vztyčil a olízl si rty.
"Budeš hodná, Devushko~," zeptal se a rozvázal jí ruce, Ramona si protřela své zápěstí a Lukáš si rozepl si pásek. Svlékl se, vše skončilo pod postelí a on se opřel o čelo postele, kde ji jen tiše pozoroval, chtěl být teď trochu sobecký. Nějak pochopila a trochu mrzutě se usmála, on si z toho však hlavu nedělal a přejel si po tetování na krku. Její ruka se k němu natáhla a přejela mu po jeho tetování také. Lukáš ztuhl a možná trochu nervózně se na ni podíval. Klečela na kolenou, jednou rukou se zapírala o peřinu, kterou zničil a po prvním přejetí, obrýsovala ten tvar celého tetování, pak se sklonila k jeho klínu. Lukáš zapřel hlavu o zeď a užíval si ten pocit, který mu působila, miloval to. Byla první, od které kdyby byl vážně parchant vyžadoval snad pořád. Uměla to, její teplá ústa v kombinaci s jejím jazykem, bylo to dokonalé.
Neodpustila si to, chtěla trochu zlobit, a tak použila svoje zuby, a to Lukáše vrátilo z toho dobrého prožitku zpět a vzal si ji. Jeho tělo drtilo to její, každý její sval byl napnutý, a i když to trochu bolelo, každý jeho pohyb uvnitř jí způsoboval větší slast než ten předchozí. Cítila vůni těch malých kvítků kolem ní a mísila se z tou jeho. Její tělo se mírně prohnulo v slastné křeči a pak znova a po chvíli znova... Nezmohla se na nic, nechala ho dělat si s ní, co si jen zamanul až její mysl byla otupená těmi příjemnými pocity, které se v ní rozléhaly.
Spokojeně mu spala na hrudi, to se však nedalo říct o něm. Nemohl usnout, to, jak se k němu tiskla nahá a krásně voněla, po těch kvítkách, které teď byly polámané od nich, nedokázal na nic jiného myslet. Při vzpomínce, jak vypadala v tom outfitu to bylo ještě horší až mírně zavrčel a trochu se ošil. Na to se její víčka mírně odlepila a její tyrkysové duhovky vzhlédly k jeho tváři.
"Asi fakt patřím za mříže... Zničil jsem ti peřinu," řekl pobaveně a jedno obočí pozvedl výš. Ramona trochu tápala v její hlavě a chtěla něco odvětit, než však něco smyslu plného nalezla v hlavě, z úst jí vyšel tlumený sten. Jeho prsty přejely po jejím citlivém místu, stále byla vlhká, a to ho snad vyprovokovalo znova, na což Ramona trochu nesouhlasně zamrčela, její reakce netrvala však dlouho, protože pak už opět její ložnici protínaly její spokojené steny.
Nita chvíli ještě zaraženě pozorovala Hanu, jak si toho muže vyloženě podává, než pak rychlím krokem zmizel z chodby neznámo kam. Hawksova ruka spočinula na jejím pase a jemně ji pohladil, vlastně ani nerozuměla, co jí to říkal, soustředila se jen na tu jeho ruku. Proč z toho pořád byla tak unešená, když se ten mladý Pro Hero kolem její senpai motal?
Možná i proto, že se jí líbili jako pár. Tvořili takovou zajímavou chemii, která jí byla sympatická. To, jak ji pozorovaly jeho zlaté duhovky, přímo zabodával pohled do ní. Její srdce se lehce rozbušilo, ten pohled jí připomněl pár fialových duhovek. Ta intenzita, kterou do toho dával, vlastně ani nemusel, protože to čišelo z jeho výrazu samo o sobě. Touha po ní, touha po tom, aby ho objala, přivinula k sobě a dala mu tu lásku, po které tak usilovně toužil. Její tváře nabraly rudý odstín a v břiše měla pocit, že se jí rozletělo snad milión motýlů. Nemusel tu ani být, vše si dokázala tak živě vybavit.
"Takže došly balíčky," zeptala se Hana, která se posadila na pohovku za nimi, když Hawks konečně odešel. Všechny se dívaly stejně takže balíčky dorazily a neboť ani jedna nezmínila nic, vše vypadalo v pořádku.
"Dohoda tedy platí a jako malá pojistka foto v kostýmu, ať se můžeme pokochat aspoň my, když to třeba neuvidí ten, pro koho je to určeno," řekla Nita a napila se vody, kterou jim nachystala Hana, aby tu nebyly o hladu a dobře se jim debatovalo.
"Copak vycouváš z toho Nito," zapředla provokativně Ramona a Nita se zabořila do sedačky, "Ty se necul Můrko, jsem zvědavá, co na tebe řekne to tvoje opeřený kuřátko." Nita se zakousla do rtu a Hana si přeložila nohu přes nohu, jestli si myslela, že ji brunetka vytočí tak marně, po tom, co se vyřvala na tom muži, byla naprosto v klidu.
"A co ty Rami. Už chytáš želízka," usmála se na ni a brunetka se zaculila, byly jak malé děti. Všechny.
Nita se vydala opět na internát, kde jí čekala Mina s Toru, které se nutně potřebovaly na něčem domluvit. Tušila tak nějak, že se bude jednat o výrobu čokoládových srdíček nebo dalších sladkých věcí. Byl to zvyk a ona přemýšlela, že by mohla taky udělat nějakou sladkost. Byla v tom dobrá, co se týkalo vaření, pečení a obstarávání kuchyně byla to jedna z mála věcí, v které excelovala.
"Takže co jim uděláme, máte nějaké nápady," posadila se Nita na židli a čekala, co její dvě kamarádky vytáhnou za recepty. Bylo jich docela hodně, a proto nastalo výběrové řízení, které se neslo v duchu, že je to ta nejdůležitější věc na světě. Všechny budou dělat něco, pro někoho, s kým chodily, koho milovaly. Tak si to potřebovaly prvně zkusit, než to pak udělají naostro.
Bylo to těžké rozhodování, nechtěly něco, co bude úplně lehké, ale ani něco, co bude složité. Do toho spousta z těch receptů vypadala naprosto božsky. Různé varianty, jak to udělat. Dort, bonbóny, koláčky, muffiny... Velice těžké rozhodování, které přinášelo ještě větší depresi, protože se nemohly rozhodnout. Kuchyň internátu, obsahovalo spoustu forem a plechů, které mohly využít. Toru nakonec vybrala muffiny, které byli naprosto roztomilé a Mina, zase čokolády ve tvaru činek, sama nechápala, kde tu formu vyhrabala.
Ona však seděla a stále bezradně prohlížela recepty, občas mezitím pomohla jejím kamarádkám a začala propadat depresi. Láska byla složitá věc a když se chtěla nějak vyjádřit bylo to ještě těžší. Shinsem se sblížili hodně po tom, co zachránili Eri, byl to takový citový zlomový bod, který se jí dost dotkl a neboť byla přijata pod křídla Aizawi, bylo to možná znamení. Nějak svým citům dala prostor a oni spolu začali trávit víc a víc času. Na Vánoce dokonce pozvala Shinsa k nim domů, které s nimi oslavil, a ještě doteď z toho měl dost smíšené pocity. Byli, ale úžasní, a tak podporující, že měla pocit, že nebýt té jeho tvrdé slupky, tak by snad i plakal.
K tomu všemu tu byla ta věc s kostýmem, navrhla to spíš těm dvěma než sobě. U něj na to neměla, už jejich první společná noc, byla něco na, co nezapomene ještě dlouho. Byl tak opatrný, tak něžný, jako by se bál že jí může ublížil. Tak moc kontroloval svůj hlas, aby jen přece jen neujel a neudělal něco, čeho by mohl litovat. I když to působilo trochu neohrabaně, protože pro oba to byla první společná intimní chvíle, kterou zažili. Jen při té vzpomínce se jí sevřel žaludek a v břiše pocítila ty motýli. Ten tak moc slabí pocit uvnitř jí, rozpačitě se podívala na její dvě kamarádky, které okupovaly kuchyň a s radostí tvořily. Ani ony o tom ještě nevěděly, necítila se na to se jim s tím svěřit. Bylo to tak nové, tak čerstvé, že se s tím musela vyrovnat a kdyby teď měla na něj vybalit takovou věc, jako ten kostým kočky. Vše by tak akorát pokazila, ony si to mohly dovolit, s jejich partnery už byli přes rok obě, ale ona. Daly se do kupy během srpna. Cítila to teplo na tvářích, které tomu všemu moc nepomáhalo.
Její oči se upnuly na jeden z lehčích receptů no při tom názvu se musela pousmát. Kočičí jazýčky, když si přečetla i krátký popisek této cukrovinky, nevěřícně zamrkala. Četla fakt dobře? Od roku 1892 je například vyráběla ve Vídni firma Küfferle. Jazýčky byly v období 20. a 30. let 20. století v Československu velmi oblíbené... Česko? Vídeň?
To muselo být asi nějaké znamení, odtud pocházela její senpai, nehledě na to, že její rodina pocházela z Rakouska. Od doby, co s nimi trávila více času, se některé věci ohledně zeměpisu zlepšili. Do té doby jí spíše zajímali státy, kde bylo moře a teplo a pochybovali se tam pěkní mladíci, a tak jí tyto dvě ženy, ukázaly, z kterých států pochází. Co si hlavně pamatovala, bylo to, že tyto státy byli dost známé alkoholem. Česko mělo pivo, víno a jak říkala Hana pálily se tam snad všechny druhy ovoce ze stromů, zatímco u Ramony to byla vodka, kterou Rusko bylo vážně proslaveno. Ironie toho všeho byla, že Ramona dávala přednost vínu a Hana zase alkoholu moc neholdovala a když už pila, tak docela výjimečně. No nikdy je nezažila úplně na mol, což se nemohlo říci o ní.
Po delší době hledání formy našla jednu naprosto dokonalou a nad svým malým vítězstvím se usmála.
Po delší době hledání formy našla jednu naprosto dokonalou a nad svým malým vítězstvím se usmála.
Už od rána se chlapci z třídy bavili o tom, že dostali první milostná psaníčka, i on dokonce nějaké dostal. No necítil se z toho tak úplně komfortně, krom toho měl děvče, a i když o tom vědělo jen pár vyvolených, některým to, ale ještě asi nedošlo. Neměl zájem o nikoho z těch, co se na něj lepili a dívali zamilovaně. Nita byla v tom trošku jiná, ona se před ním tak trochu styděla a přitom, když se na ni podíval viděl tu něhu, kterou mu byla schopna nabídnout. Lásku, kterou tak moc chtěl.
Jeho oči sjely k papírům na jeho lavici a přečetl si opět kousek, nepsali test, jen potřeboval přestat myslet na ten shon okolo tohoto svátku. Možná koutkem své mysle, přece jen na chvíli zavadil o představu toho, že by mohla dát taky nějakou sladkost. I když mu stačilo, jak sladká byla ona, to byl ten nejlepší dárek na Valentýna. Ona. Jeho Kitten.
Jeho oči sjely k papírům na jeho lavici a přečetl si opět kousek, nepsali test, jen potřeboval přestat myslet na ten shon okolo tohoto svátku. Možná koutkem své mysle, přece jen na chvíli zavadil o představu toho, že by mohla dát taky nějakou sladkost. I když mu stačilo, jak sladká byla ona, to byl ten nejlepší dárek na Valentýna. Ona. Jeho Kitten.
Když vešla do třídy a jeho dvě fialové duhovky ji spatřily měl pocit, že mu vynechalo srdce nějaký ten úder, i on poté jejich společné noci, jaksi začal pociťovat zvláštní pocity. Hlavně vždy si tyhle pocity promítly i někde, kde zrovna nechtěl. Jeho tělo reagovalo sice přirozeně, ale cítil se trochu trapně. Jeho myls mu vybavila nejen jak úžasně vypadala, ale i to, jak krásně mu lahodily její steny až pevně sevřel list, který zrovna četl.
Jeho tělo se narovnalo a on si povzdechl, tohle začínalo být čím dál tím víc horší. Bylo to už nějakou dobu, co se to stalo a on to možná tam někde uvnitř sebe, chtěl prožít znovu. Jenže to nebylo tak jednoduché. To, že se to stalo v jeho pokoji a nikdo je nenachytal byl učinění zázrak. Ona byla mimo svůj pokoj, už dávno po večerce, kterou tu měli danou internátním řádem a dělali věci, které sice byly normální v jejich věku no na školním se to jaksi nesmělo.
Jeho tělo se narovnalo a on si povzdechl, tohle začínalo být čím dál tím víc horší. Bylo to už nějakou dobu, co se to stalo a on to možná tam někde uvnitř sebe, chtěl prožít znovu. Jenže to nebylo tak jednoduché. To, že se to stalo v jeho pokoji a nikdo je nenachytal byl učinění zázrak. Ona byla mimo svůj pokoj, už dávno po večerce, kterou tu měli danou internátním řádem a dělali věci, které sice byly normální v jejich věku no na školním se to jaksi nesmělo.
Nevšiml si, že by něco nesla, takže přemýšlel, zda si něco nachystala? I když v jejím případě asi určitě, jen to nechtěla vybalovat před celou třídou, a tak zachytil to, jak se na něj mile usmála a posadila se za svou lavici. Nějak se mu, ale nepozdávala působila tak netypicky až si chvíli myslel, že by mohla být i nemocná.
Do dveří vstoupil Kirishima a po boku mu stála Mina, to, že spolu chodili ani netajili. Všichni to věděli, po incidentu s Collectorem se sblížili ještě víc a stačilo, aby to jen řekli na hlas. Nesl nějaký pěkný červený sáček a mu bylo jasné, že v tom bude sladké, které mu připravila jeho růžovovlasá dívka se žlutými růžky. Jeho pohled se opět zaměřil na Nitu, která cosi projížděla na mobilu, no stále se tak nějak mračila.
Celý ten školní den se táhl. Všude kam se jen hnula viděla, jak dává někdo někomu něco sladkého anebo se mu vyznává, že měla pocit, že neexistuje žádné místo, kde by s ním mohla být o samotě. Takže ani o obědové přestávce mu nemohla předat sladkost, kterou pro něj měla, až začínala mít pocit, že dneska jim není přáno. Mohl být ten den horší?
Po obědě, je čekal trénink a schytala někoho, koho vážně nemusela. Minetu, takže krom toho, že se na ni úlisně díval měl i spoustu perverzních narážek, až jí bylo vážně úzko a zle. Následoval nějaký malý rychlý test a ona pociťovala, jak se jí zmocňuje deprese. Jediná úleva, za ten den bylo, když zazvonil školní zvonek, který všem oznamoval, že skončila poslední hodina a oni mohou zpět na koleje.
Seděla na posteli koukala opět do mobilu a na blog přidávala další fotky z jejich malého večírku od Hany. Každá fotka měla svůj čas, a hlavně nemohla si vše vyplýtvat najednou. Všimla si, že ji Shinso napsal pár zpráv a ona mu na ně odpověděla. No cítila se mizerně, vše měla tak pěkně naplánované, vysněné a místo toho to vystřídala krutá realita, která se jí nelíbila. Chtěla mu to dát venku na jejich oblíbené lavičce, kde bylo plno a všude se to hemžilo páry a skupinkami.
Tápala ve svojí hlavě, aby vybrala místo, kde by mu to mohla předat a nikdo by je neviděl, chtěla romantiku, aby na tento den měli pěknou vzpomínku.
Jak ale mohli, když ji nic nenapadalo, jak by to mohla vymyslet a udělat až měla chuť tu čokoládu pro něj sníst, protože to bylo jediné sladké, které tu měla. Aspoň trochu by zahnala tu depresi, která ji začala pomalu pohlcovat. Podívala na pytlíček a přimhouřila oči. Ne... Nemohla to udělat, když to bylo pro něj. Nadřela se s tím, než to vybrala udělala, smíchala několik čokolád, aby tak vypadali kočičí hlavičky na cukrovince dokonale. Takže to teď nemohla sníst.
Odepsala mu, no k jeho překvapení ne ve stylu, na který byl u ní zvyklí. Napadlo ho, že by to mohlo být tím, že dnes se jim nepodařilo strávit nějakou společnou chvíli o samotě. Jindy to vážně nebyl problém. Den zamilovaných jim, ale asi nechtěl dopřát trochu soukromí. I jeho to lehce deprimovalo, na její blízkosti, dotyky, objetí si rychle navykl a teď mu to chybělo. To, jak mu projížděla vlasy a on jí mohl odpočívat na jejím klíně. Nedokázal popsat, co to v něm vyvolávalo, protože tyhle emoce byli pro něj něčím novým. Nepoznaným. Vše se učil za pochodu a Nita se snažila mu to vše usnadnit, aby mu to nebylo nepříjemné tolik. Přitom v tom byla nováček jako on.
Vždyť kvůli němu jela i na kole, když se ho zeptala, co by rád dělal o víkendu. Nebyla moc na takové výlety, ale i tak to podle něj byl příjemně strávený den. Ukázal jí něco, co měl rád a ona ho s tím neposlala někam. Čehož se zprvu i snad bál, ale když si kvůli tomu mohla koupit něco nového, přímo na cyklistiku, vypadala spokojeně.
Nakonec zjistil, že Nita je výborná zase v jiném sportu. Na ledě jí to výborně, a to bylo slabé slovo, když viděl její kreace na ledu. Jeho tváře nabíraly rudý odstín, byla dokonalá.
Nevěděla kolik je hodin, nechtěla se zvedat z postele. Byl to totiž nejhorší Valentýn, který si naplánovala. Nesetkala se s ním ani během toho, co byla na koleji, a to už na ni bylo moc. Mina a Toru si užívaly, no Shinsō nakonec napsal, že má trénink s Aizawou. Což jí na její náladě nepřidalo, a tak zkroušená a uplakaná usnula v posteli. Na jejím mobilu klinklo upozornění a Nitě se v ten moment zatajil dech, že se i posadila. Hana v kostýmu se slovy, že prý staré a nic nového nezkusíme.
Pod tím byla další fotka, její byt a na pohovce viděla dvě červená křídla, červené sako a blond krátké vlasy, seděl k ní zády. Nemohla uvěřit, že jí to poslala, ona. Dokonce i Ramona poslala fotku sebe v kostýmu po nějaké době. Nakonec to byla ona, co byla na ocet až se naštvala a oblékla se do jejího kočičího oblečku. Byly to dva úkoly a jeden byla fotka, aby se kolegyně pokochaly. Takže je o to nemohla připravit.
Průsvitná fialkovo-růžová košilka, tmavší spodní prádlo, černé průsvitnější podkolenky, které končily s krajkou, doplnila svůj outfit ještě krajkovanými rukavička. Na krk si nasadila fialový choker se srdíčkem a na hlavu si nasadila čelenku s černými krajkovanými oušky, která připomněla, že je kočka.
Když se takto nachystala posadila se za svůj toaletní stolek s taburetem, kde měla velké zrcadlo, aby se mohla ještě nalíčit. Chtěla tak podtrhnout tento kostýmek, aby vypadala naprosto božsky.
Fialovo-modré stíny, které doladila o černé linky, aby dodala očím kočičí vzhled. Jemná načervenalá tvářenka a lesk na rty. Koukala na sebe do zrcadla a přemýšlela, co by ještě doladila. Sundala ještě na chvíli čelenku a pročesala si svoje vlasy. Vzala žehličku a díky ní, ještě více navlnila svoje vlasy. Byla s tím spokojená, krom toho jí nikdo nemohl vidět, byla u sebe na pokoji.
Jediného, koho čekala byla Mina, která jí měla vrátit nějaké věci, které si u ní půjčila. Takže si to dovolit mohla, nerušeně udělat několik fotografií, aby potěšila tak akorát oči svých dvou starších kamarádek. Třeba to někdy v daleké budoucnosti použije, ale teď jí to přišlo nevhodné.
Jediného, koho čekala byla Mina, která jí měla vrátit nějaké věci, které si u ní půjčila. Takže si to dovolit mohla, nerušeně udělat několik fotografií, aby potěšila tak akorát oči svých dvou starších kamarádek. Třeba to někdy v daleké budoucnosti použije, ale teď jí to přišlo nevhodné.
Bylo to však na jednu stranu vtipné, její senpai, která většinou byla proti těmto věcem to podle všeho dotáhla až do konce. Ta, která noc před Halloween protestovala, že si to nevezme, ale nakonec vzala. Což jí přivedlo k myšlence, že zrovna Hana zkoušela nové věci docela často. Po tom všem, co se jí stalo to chtěla vyzkoušet, i když brblala a měla milión výmluv, proč ne. Tak přesto všechno...
Musela se nad tím pousmát, až teď jí tak došlo, že Hana dohání věci, které tak úplně neměla možnost stihnout, nehledě na to, že její zesnulá snoubenka jí to také chtěla vynahradit. No v jejím případě jí přišlo, že ji do toho vyloženě někdy nutila nebo takový měla aspoň z toho pocit. Za to, když byla s ní nebyl to až takový nátlak, nechala tomu volný průběh a než se to mělo stát, ať to bylo cokoliv, museli být jisté přípravy, což možná i její senpai dodalo víc odvahy, že to pro ni nebyl úplný problém, a hlavně se necítila nekomfortně. Cítila, že Ali pro ni znamenala hodně, milovala ji, ale vážně jí neopouštěl pocit, že v některých věcech zacházela až daleko.
Vyfotila pár hezkých fotek a poslala je oběma ženám, popravdě nedoufala, že by jí poslali nějakou zpětnou vazbu. Přece jen to vypadalo, že obě budou zaneprázdněné jinými činnostmi. Hlavně, když se jejím milým ukážou. Kdyby to nebyli tak odvážné fotky, možná by i uvažovala, že je dá na Instagram, cítila se v tom nádherně, takže nakonec i pohodlně. Díky tomu ji i napadlo, zda by se v tom Shinsovi líbila?
Stoupla si před zrcadlo a pořádně se na sebe podívala. Něco tomu chybělo. Podívala se na své nohy a obula si černé lodičky a v ten moment byla naprosto dokonalá bohyně. Vzala si mobil, a ještě udělal pár fotografií pro sebe. Trochu sebou škubla, když uslyšela klepání. Vzápětí si uvědomila, že má přijít Mina, která ji asi konečně donesla její věci a docela jí zajímalo, co na to řekne až jí v tom uvidí. Té se přece mohla ukázat.
"Můžeš," řekla klidně a s nedočkavostí čekala, až se objeví ve dveřích její růžová kamarádka.
Polil jí studený pot a její rty se pevně semkly k sobě. Nebyla tam ta, kterou tak čekala, ale někdo úplně jiný. Dokonce by asi snesla i nějakého profesora, ale...
"Shi-n-sō-san," vykoktala ze sebe, když se jeho fialové oči zaměřily na ní a překvapení se mu rozšířily zorničky. Vždyť byla téměř nahá a on se na ni mlčky díval. Přehltl a jeho ruce trochu nervózně sevřely jeho kalhoty. Oba dva na sebe koukali, než se Nita rozběhla k posteli, skopla botky, chytla peřinu a přehodila ji přes sebe. Vyloženě se pod ní schovala, cítila se tak trapně. Slyšela, jak se zavřely dveře a ona vykoukla. Stál tam, pořád byl v jejím pokoji a pozoroval kliku dveří, než se otočil jejím směrem. Jeho ruka uchopila malý klíček a zamkla, opět přikryla její hlavu a snažila se aspoň trochu uklidnit.
Proč neodešel?
Sedl si na druhou stranu postele a podíval se na hromádku, kterou tím, jak byla zakuklená, tvořila. Všiml si, jak se peřina lehce třepala byla nervózní a on vlastně nevěděl, co má dělat. To, jak vypadala a co měla na sobě ho donutila snad i zůstat. Vzpomněl si na to, když ji viděl v tom kostýmu kočky na Halloween a už tehdy měl v jistých okamžicích, co dělat, aby zůstal klidný. A teď?
Vždyť, co mu bránilo se jí dotknout ukázat jí, že v tomto je naprosto dokonalá a že by v tom chtěl znova vidět, protože si ji nestihl tak dobře prohlédnout.
"Hiraoka," chytl látku povlečení a mírně s ní zatáhl, pocítil okamžitě odpor. Nechtěla, aby jí v tom viděl, co si o ní musel myslet, když jí v tom viděl. Slyšela tlumený povzdych, přes tu peřinu, kterou měla přes sebe přehozenou, prohnutí matrace značilo, že se pohnul, no nečekala, že jeho dvě mohutné paže uchopí tu peřinu silněji a trhne s ní, aby ji z ní sundal.
Vždyť, co mu bránilo se jí dotknout ukázat jí, že v tomto je naprosto dokonalá a že by v tom chtěl znova vidět, protože si ji nestihl tak dobře prohlédnout.
"Hiraoka," chytl látku povlečení a mírně s ní zatáhl, pocítil okamžitě odpor. Nechtěla, aby jí v tom viděl, co si o ní musel myslet, když jí v tom viděl. Slyšela tlumený povzdych, přes tu peřinu, kterou měla přes sebe přehozenou, prohnutí matrace značilo, že se pohnul, no nečekala, že jeho dvě mohutné paže uchopí tu peřinu silněji a trhne s ní, aby ji z ní sundal.
Tohle bylo snad poprvé, co se s ním o něco přetahovala, protože prostě nechtěla a taky její nespokojené mrmlání značilo, že tu peřinu mu dát prostě nechce. Když se mu to konečně podařilo, její ruce se natáhli pro ni zpátky. Nebyla na tohle připravená, tohle se od předešlých kostýmů lišilo tím, že tento kostým měl jasný cíl a v přítomnosti jeho jí pohlcovala panika. Slyšela, jeho hlas a ona mu asi pravděpodobně něco odsekla. Její oči ztratily na lesku, měla pocit, jako by se sama v sobě ztrácela a něco jí pohlcovalo. Bylo to divné, nezvyklé, ale tak moc to kontrastovalo se slovy a tónem hlasu, co jí říkal. Viděla ho před sebou, jak se k ní skláněl, neměla absolutní moc nad svým tělem, až jí mírně přitom uvnitř ní trhlo. Tak tohle byl Brainwashing, nikdy ho na vlastní kůži nezažila, nebyla příležitost, společně neměli žádný cvičný souboj nebo trénink. Ucítila jeho rty na svých nemohouc cokoliv udělat a nechala se jím lehce přitlačit k polštáři.
Přišel si sice pro ty zmiňované sladkosti, o kterých mu nakonec napsala, no tohle bylo o dost lepší než nějaká cukrovinka. Její oči nabraly zpět svůj lesk, no nějak se nezmohla na nic, než se soustředila jen na jeho dotyky. Jeho prsty se pomalu sunuly pod průsvitkou látkou košilky, kterou na sobě měla až k jejím ňadrům. Bylo to jemné, přitom cítila ten jistý tlak jeho polštářků na své kůži. Netušil, jak daleko může zajít, no, když se opovážil přece jen přejet po krajkovaných kalhotkách, jeho prsty zůstaly vlhké.
To, jak se její tělo zachvělo, když znova, přes tu krajku přejel a jeho prsty byly snad i víc mokré. Unikl mu dost těžký povzdech, dole pocítil velké nepohodlí a jeho ruka, která byla zapřená vedle její hlavy zmuchlala polštář. V jeho hlavě se vybavila jejich první společná chvíle, kterou měl dost živě v paměti. Ta jemnost, která ho obepínala, když v ní byl, byla tak úzká, že pocítil to lehké šimrání uvnitř něj.
Překvapovalo ho, že ho neodkopla, když ji konečně pustil z moci jeho quirku a místo toho, mu tu tak poslušně ležela a nechala se laskat. Byl šetrný, vše, co dělal, bylo jemné a opatrné, ale každá část jeho těla chtěla víc a víc. Chtěl vědět, jak chutná, jak voní prozkoumat každý záhyb jejího těla, až tak, že jeho mysl vypla.
Neměl v sobě kousek strachu, že by je tu mohl někdo najít, i když bylo dávno po večerce. Ta touha po ní byla větší, než strach z nějakého blbého kázeňského trestu či trapné přednášky o sexu a jeho následcích. Byli mladí zamilovaní a chtěli cítit to teplo a on chtěl cítit tu něhu, její dotyky, její rty...
Vše chtěl tak moc, až by si jeden mohl myslet, že byl v tomhle sobecký. Možná chtěl být sobecký, byla jeho. Nikoho jiného.
"Máš moc pěkná ouška, Kitty~," zašeptal jí do ucha a rty se o něj lehce otřel, jeho tělo se vyhouplo nad ni a rukou zajel pod krajkovou látku jejich fialových kalhotek. Jen na moment pomyslela na to, o kterých uších mluvil, jestli o těch na čelence nebo o jejich vlastních. Nemělo to však místo, aby se tím její hlava více zabývala. Cítila, jak se jí něžně se dotýkal a škádlil, než pocítila tu délku jeho prstů v sobě. Prohnula se a natiskla se tak k jeho tělu, jeho hlava klesla k té její a on pocítil její hřejivý dech na své tváři, a to, jak sladce u toho zněla. Přišlo mu znenadání tak slabo a zároveň to v něm vyvolávalo ještě větší pocit touhy a vzrušení.
Vše chtěl tak moc, až by si jeden mohl myslet, že byl v tomhle sobecký. Možná chtěl být sobecký, byla jeho. Nikoho jiného.
"Máš moc pěkná ouška, Kitty~," zašeptal jí do ucha a rty se o něj lehce otřel, jeho tělo se vyhouplo nad ni a rukou zajel pod krajkovou látku jejich fialových kalhotek. Jen na moment pomyslela na to, o kterých uších mluvil, jestli o těch na čelence nebo o jejich vlastních. Nemělo to však místo, aby se tím její hlava více zabývala. Cítila, jak se jí něžně se dotýkal a škádlil, než pocítila tu délku jeho prstů v sobě. Prohnula se a natiskla se tak k jeho tělu, jeho hlava klesla k té její a on pocítil její hřejivý dech na své tváři, a to, jak sladce u toho zněla. Přišlo mu znenadání tak slabo a zároveň to v něm vyvolávalo ještě větší pocit touhy a vzrušení.
Každý pohyb jeho prstů způsobovalo, že se její tělo pod ním napínalo, její ruce pevně svíraly prostěradlo a přes její zaťaté zuby se pořád draly další a další steny. Líbilo se, jak se snažila, aby nebyla hlučná, jindy by to asi ani neřešila, ukecaná byla dost, ale teď. Víčka, které byly zavřené a jen na chvíli mu věnovaly roztoužený pohled, začalo se mu při tom všem dost těžce dýchat. Ještě jeden jediný pohled do těch zelených očí, posadil se a přetáhl přes hlavu své triko a odhodil ho na zem.
Jeho prsty se zaryly do krajky a mírně s ní škubnul, její tělo se lehce nadzvedlo a její zorničky se vzrušením roztáhly. Sledovala, jak se posunul a sklonil se k jejímu klínu, nějak trochu rozpačitě chytla jeho vlasy a s rudými tvářemi se mu zadívala do jeho očí.
"Teď se snaž být aspoň trochu potichu," usmál se, a i přes její mírný odpor prstů v jeho vlasech se jeho jazyk začal pohybovat v ní i jeho prsty se znova do ní zabořily, což Nita přestala po chvíli zvládat. Prohnutá v zádech se jí z úst draly a další roztoužené steny. Jindy by si je poslechl rád, ale dnes to jaksi nešlo. Měl pocit, že na chodbě slyšel kroky, jenže přestat teď, když ji viděl.
"Kitty~?" Zazněl jeho hlas a jeho oči se na ni upřely, musela cítit tu intenzitu jeho pohledu.
"Shin..." Ani nedořekla jeho jméno a koutkem oka se přesunul ke dveřím, nezdálo se mu to. Nevěnoval tomu však velkou pozornost a opět se vrátil k předešlé činnosti.
Jeho prsty se zaryly do krajky a mírně s ní škubnul, její tělo se lehce nadzvedlo a její zorničky se vzrušením roztáhly. Sledovala, jak se posunul a sklonil se k jejímu klínu, nějak trochu rozpačitě chytla jeho vlasy a s rudými tvářemi se mu zadívala do jeho očí.
"Teď se snaž být aspoň trochu potichu," usmál se, a i přes její mírný odpor prstů v jeho vlasech se jeho jazyk začal pohybovat v ní i jeho prsty se znova do ní zabořily, což Nita přestala po chvíli zvládat. Prohnutá v zádech se jí z úst draly a další roztoužené steny. Jindy by si je poslechl rád, ale dnes to jaksi nešlo. Měl pocit, že na chodbě slyšel kroky, jenže přestat teď, když ji viděl.
"Kitty~?" Zazněl jeho hlas a jeho oči se na ni upřely, musela cítit tu intenzitu jeho pohledu.
"Shin..." Ani nedořekla jeho jméno a koutkem oka se přesunul ke dveřím, nezdálo se mu to. Nevěnoval tomu však velkou pozornost a opět se vrátil k předešlé činnosti.
Nita měla pocit, že se jí to snad zdá, opět jí pohlcoval ten divný pocit, ale jen co její tělo opět zacítilo ty pohyby, přišlo jí tak zvláštně. Měla pocit, že vše vnímala ještě dvakrát tolik, jen s tím rozdílem, že se nemohla projevit. Její tělo jí neposlouchalo a jediné, co slyšela bylo její zrychlený přerývaný dech, který nemohla krotit. Nikdy v životě necítila tu zvláštní směsici pocitů, když se po jejím těle rozlehl ten příjemný pocit a ona nemohla ani vykřiknout. Jediné, co pocítila byl to jak se její tělo lehce zachvělo a Shinsō se opět nad ni vzepřel. Koukala do těch jeho fialových očí a on si olízl rty. Dvakrát za jedinou noc v jeho naprosté moci. Opět se podíval na dveře, někdo ji jemně vzal za kliku, když však dotyčný zjistil, že nejdou otevřít vytratil se pryč. Když kroky utichaly, přejel očima po stolíku, který měla Nita u své postele a všiml si toho malého balíčku na něm.
Natáhl se pro něj a otevřel ho, chvíli na obsah koukal. Znal tu pochutinu, znal vše, co se koček týkalo a díky tomu narazil nechtíc i na tuhle čokoládu, které se přezdívalo Kočičí jazýčky. V ten moment se upřely jeho oči na ní a vytáhl jeden z těch jazýčků, ještě chvíli pozoroval, jak krásně je udělaná kočičí hlava na čokoládě, než ji přiložil k jejím svůdným rtům a balíček položil na polštář vedle ní.
"Otevři prosím ústa," řekl a Nita, která neměla kontrolu nad svým tělem poslušně ústa otevřela, "jemně skousni..."
Kousl do čokolády, která byla mimo její ústa a pak se pustil do zbytku, který měla v ústech. Čokoláda se pochvíli začala pomalu roztápět a až v ten moment si uvědomila, že jí opět pustil. Chtěl, aby se zapojila, její ruce obmotaly jeho krk a přitáhla ho k sobě, nenechal ji vydechnout, dokud čokoláda nebyla opravdu pryč. A ani tehdy neopustil její ústa, opět jemně pohladil její citlivá místa a ona mu jeho ruku pevně chytla. Nechtěla jeho prsty teď už ne, chtěla o mnohem víc. Pustila jeho zápěstí a přejela po jeho dost napnutých kalhotek a uslyšela jeho nesouhlasné zavrčení.
"Nemůžeme," vydechl, když ho její ruka stále na jistých partiích dráždila.
"Nemůžeme," vydechl, když ho její ruka stále na jistých partiích dráždila.
Trošku nechápavě na něj koukala a nemohlo jí uniknout, jeho dost nervózní pohled. Možná to ticho, které tu vzniklo přispělo k tomu, že si uvědomila, co tím myslel.
Znovu přejala po tom místě a jeho víčka se spokojeně přivřely, všimla si, jak se jeho tělo znova napnulo, přemáhal se. No, nechtěla to utnout takto, i ona po něm toužila, každou částí svého těla i duše.
"Hitoshi," zavrněla mu do ucha a skousla mu jemně jeho ušní lalůček, jeho velké ruce jí přirazily k matraci a ona překvapeně vyjekla. Možná hlasitěji, než chtěla, ale neboť už teď na chodbě vládlo ticho, nehrozilo, že by někdo přišel. Snad během chvilky se jeho kalhoty ocitly na zemi a on konečně mohl pocítit ten pocit té úzkosti. Jeho prsty se zabořily do jejího pasu a lehce ji nadzvedl. Musel se soustředit na každý svůj pohyb, jen aby se do toho všeho nevžil moc, proto se k ní nesklonil. Její sladké sténání při tom, když se k ní skláněl nemohl dlouho vydržet zněla tak krásně. Kam se hrabal její zpěv, tohle byla pro něj jeho melodie, kterou u ní zbožňoval po první noci.
Tak moc ho k sobě chtěla přitáhnout, ale on jí to nedovolil, její nohy byly zapřené o matraci a ruce pevně svíraly prostěradlo. Každý jeho pohyb v ní byl prudší a rychlejší, její hlava se lehce zaklonila. Jeho oči se na chvíli za soustředily, na ten kov, který spojoval fialový kožený pásek. Špička srdíčka, byla jakousi šipkou, aby se podíval na její dekolt. Jedna z jeho rukou přejela k jejímu ňadru a jemně ho zmáčknul, pak ho rukou objel a tím ho pohladil. Když ji tak viděl, jak moc si tohle všechno znova užívá, jak vzdychá neodolal a naklonil se k ní, vtiskl jí malý polibek na hruď a pokračoval až ke krku.
Začal se v tom opět ztrácet, jeho kontrola nad sebou mu pomalu selhávala a když se Nita pod ním tak krásně prohnula, měl co dělat, aby se neudělal s ní.
Začal se v tom opět ztrácet, jeho kontrola nad sebou mu pomalu selhávala a když se Nita pod ním tak krásně prohnula, měl co dělat, aby se neudělal s ní.
Vnímala ten slastný pocit ještě chvíli, než si plně uvědomila, že ten největší prožitek měla jen ona. Přišlo jí to trochu snad i nefér, že všechno si užila takto ona, tedy měla takový pocit. Pořádně nevěděla, co jí to napadlo, seděl před ní a snažil se trochu uklidnit. Posadila se mu na klín s položila si jeho čelo na své rameno, nemohla se mu podívat do očí. Už tak byla nervózní z toho, co chtěla udělat. Zuby si stáhla rukavičku a její ruka zabloudila k jeho klínu. Když ucítil její prsty a dlaň, bylo mu znenadání nějak slabo, netrvalo to dlouho, na to byl až moc vzrušený z předešlých věcí.
Přišlo jim trochu trapně, když se oba utírali a Nita se pak převlékla do noční košile. Ležel na posteli otočený ke stěně a křoupal další čokoládu, aby jí přece jen dal trochu soukromí. Což jí přišlo na jednu stranu milé, ani jí nenapadlo, že by to dělal z toho důvodu, že by mu při pohledu na ní mohlo přijít opět tak těžko. Lehla si k němu a on se k ní otočil.
"Víš, že Kočičí jazýčky byly velmi obl..." Chtěla pokračovat, ale umlčel ji. Přitáhl ji k sobě a políbil, ne, že by si to nechtěl vyslechnout, jen jí tím chtěl za vše, co pro něj dělala poděkovat.
"Víš, že Kočičí jazýčky byly velmi obl..." Chtěla pokračovat, ale umlčel ji. Přitáhl ji k sobě a políbil, ne, že by si to nechtěl vyslechnout, jen jí tím chtěl za vše, co pro něj dělala poděkovat.
Bonusová scéna Lumona
Po tomhle náročném dni, kdy si po dlouhé době zkusila znova zalyžovat a oprášila tak dlouze nevyužité zkušenosti se sama máčela ve vaně. Lukáš slíbil, že jim něco dobrého uvaří, aby si užili večeři a ona si tak mohla v klidu zrelaxovat. Její hlava, ale byla plná něčeho, co sama nedokázala určit. Byla nervózní?
Už když to nakousl ve vlaku a i přesto, že oba věděli, že je to skoro nemožné se v ní usídlil dost divný pocit. Sama sebe utvrzovala, že je to vážně blbost s jejím zdravotním stavem, který si způsobila při častém používání Téčka.
Už když to nakousl ve vlaku a i přesto, že oba věděli, že je to skoro nemožné se v ní usídlil dost divný pocit. Sama sebe utvrzovala, že je to vážně blbost s jejím zdravotním stavem, který si způsobila při častém používání Téčka.
Na druhou stranu musela uznat, že spousta věcí by k tomu všemu seděla. Vždyť jí přestalo chutnat i víno a pila ho s jistým odporem. Ona, která víno vyhledávala než nějaký tvrdý chlast, co se u nich v rodné zemi pil. A tak při nákupu surovin na večeři ji v oddělené drogérie padl zrak na těhotenský test. Jen, co vylezla z vany a osušila si vlasy setrvala na kraji vany a koukala na malou skleničku s testem. Bylo xy druhů těhotenských testů a ona musela narazit na tento. Trochu neochotně k němu přišla a vzala ho do ruky. Kysele se zatvářila, zavrtěla nevěřícně hlavou a přitom, když se vydala k oblečení, které měla hozené na skříňce sebou dost nehezky třískla na zem. Noha jí podjela na mokrých kachličkám a s ruskými nadávkami tlumila tu bolest v zápěstí na které dopadla.
Hluk, který tím způsobila na sebe nenechal dlouho čekat a Lukáš vešel do koupelny za ní. Jiní by se možná zasmáli nebo to nějak komentovali no on? Sklonil se k ní a jemně uchopil její zápěstí, které už začalo natékat. Mrzutě se zatvářil a jeho hnědé oči přilákalo něco, co vypadalo, jako teploměr, než se pro to natáhl a Ramona sklopila hlavu. Nevěděla, co by mu na to měla říct, chtěla se přesvědčit, jestli neměl pravdu a pravděpodobně ji asi měl.
"Je pozitivní," podíval se na ni, cítila, jak její srdce opět rychle buší až si přejela rukou po hrudi, jako by to mělo pomoci. Tyhle testy nikdy neukazovaly stoprocentně, zda žena byla těhotná nebo ne. Slyšela o spoustě případů, kdy byl pozitivní a ženy těhotné nebyli anebo naopak vyšel negativně a žena těhotná byla.
"Víš, že to je nemožný," ucedila a Lukáš se ještě víc zamračil, nebylo to nemožné jen tu byla malá pravděpodobnost, že se to stane. A neboť nepoužívali žádnou s dostupných ochran, protože, jak mu jednou Ramona řekla, není tu skoro žádná možnost, aby otěhotněla, a přesto ten test byl pozitivní.
To zápěstí nevypadalo moc hezky, a proto nezbylo nic jiného než navštívit jejich velice neoblíbenou nemocnici, které se snažili vyhýbat, jak jen to šlo. Zápěstí bylo naražené, a tak Ramona dostala ortézu a když už tam byli, tak ji ukecal k tomu, aby se ujistili, zda ten test byl prostě chybný. I mu neuniklo její zvláštní chování, krom toho jí bývalo občas zle a v tom vlaku, kdy během jízdy trávila víc času na záchodě než na svém sedadle.
Jedna sestřička jim nakonec vyhověla a místo krevních testů udělala ultrazvuk, takto před večerem to bylo rychlejší. Připadala si dost divně, když Lukáš postával vedle lůžka, kde si sestřička připravovala ultrazvuk. Studený gel na jejím podbřišku nebyl příjemný oproti tomu, jak její tělo hřálo. Párkrát přejela, než se na obrazovce objevilo něco nebo spíše někdo, koho by ani jeden ve snu nečekal. Dokonce zaslechly i zvuk malého bušícího srdíčka a v ten moment se oběma zatajil dech. Musela být těhotná delší dobu.
"Gratuluji," usmála se na ně sestřička a oba dva se tvářili dost zaskočeně jakoby vážně jiná varianta, než že tam nic nebude neexistovala.
Ramona se snažila vstřebat vše, co jí doktorka po příchodu sdělila a jen na moment zavadila o Lukáše, který se tvářil dost neurčitě. Působil tak jinak, dost zaraženě, jako by nevěděl, co s tím má dělat.
Téma děti byly něco, co probírali jednou a tehdy vlastně jí nedal opověď, zda by je jednou chtěl nebo ne, potom, co mu sdělila, že je to tak, jako to je.
Bonusová scéna Hawphilia
Celý den jí bylo zle, dokonce se rozhodla ráno volat Idě, že nedojde. Necítila se na to, aby seděla v kanceláři a někdo po ní něco chtěl. Nebývala nějak nemocná, pokud se nejedlo o následek zranění nebo tělesného vyčerpání. Říct o ní, že byla bílá jako stěna bylo teď dost příznačné, zakuklená v dece se přece jen trochu snažila něco udělat, jenže její hlava byla jak balón a bolela. Do toho jí ještě začalo být blbě od žaludku a dost jí to břicho bolelo. Z toho všeho začala pomalu usínat, a tak schoulená na pohovce zavřela na chvíli víčka.
Keigo Haně volal, ale ta mu to už nějakou dobu nezvedala a když zašel do její agentury zjistil, že tam nebyla. Jak zjistil bylo jí špatně, a tak zůstala doma. Trochu to s ním škublo, když to Ida tak rychle vychrlila a poprosila ho, jestli by ji dal vědět, protože ani jí neodpovídala už nějakou tu hodinu. Brala to, že by Hana asi mohla spát, ale chtěla si být jistá.
Nesvůj se vydal směrem k jejímu bytu, udělal něco, co Hana za celé ty měsíce jaksi nezjistila, až mu vážně došlo, jaká workoholička byla. Díky tomu si uvědomil, jak je jejich práce zaměstnává, a nakonec by mohlo být pozdě, ten jejich společně strávený rok utekl rychle a za chvíli tu byl druhý. Možná na to bylo brzo, ale... Pořádně nevěděl, proč to udělal. Byla to velká zodpovědnost a musel by se učit dalším spoustu novým věcem, a dokonce se toho snad i bál.
Když odemkl dveře a vešel do bytu myslel si, že by ji mohl najít v ložnici, no k jeho překvapení ji našel v koupelně nad záchodem. Zvracela, byla zelená a snad i plakala. V životě jí totiž takto zle nebylo a jestli ano, tak si to už nevybavovala.
Přemýšlel, jak by ji měl oslovit, ale místo toho vytáhl ze skřínky gumičku na vlasy a stáhl jí vlasy do culíku a dřepl si vedle ní.
"V pořádku," zeptal se a Hana pokroutila hlavou, ne, tohle nebylo v pořádku, jeho zlaté oči sjeli k jejím teplákům, které byly položené vedle ní a Hana jen, co si všimla, že si toho všiml je stáhla k sobě.
Na prstech svých rukou by spočítal, kolikrát ji zažil, když měla tohle své období.
"Potřebuješ něco koupit," vysoukal ze sebe a všiml si, jak uhnula pohledem a zajela si rukou přejela po tváři. Víc trapněji se v životě necítila, nehledě na to, že k tomu jí bylo špatně a on ji přistihl při té nejnevhodnější chvíli. Jenže pomůcky, co měla doma na tohle nestačili, a tak jí nezbylo než zahodit svoji v hrdost a podívala se na něj.
"Vložky," překryla si pusu a Keigo se nažil zachovat neutrální pohled, přišlo mu to na jednu stranu vtipné, no v tomto stavu se jí smát nebylo tak úplně vhodné. Po tom, co mu i řekla jaké se vydal do nejbližšího malého obchodu, který tu byl. Nebylo to asi trapné jen pro ni no i trochu pro něj, tohle v životě nemusel kupovat ani dokonce Haně. Vše bylo, ale jednou poprvé.
Slyšel, jak se z koupelny ozývá zvuk tekoucí vody, a tak zašoupl tašku za dveře, jen aby jí tam zbytečně nevlezl. Vytáhl z jednoho šuplíku malou lékárničky, kde Hana měla léky, pro případy, že by jí mohlo být špatně a na stůl položil ty, které potřeboval. Dokonce stihl udělat i čaj, než se Hana vyšourala z koupelny, jako chodící mrtvola. Takto jí vážně ještě nezažil až mu z toho bylo snad i úzko. Nevěděl, jak jí má pomoc, a to ho lehce deprimovalo. Zahlédl, jak se pousmála a natáhla se pro nachystané léky, které si vzala a zakryla se dekou, která tu zůstala. Jeho paže se k ní natáhla a stáhl si ji k sobě, položila mu hlavu na klín a on jí hladil p o vlasech. Chtěl jí dopřát aspoň trochu útěchy, a i možná trochu pro sebe. Chtěl zahnat ten pocit, že je v této chvíli absolutně k ničemu.
"Keigo," zamrmlala a položila mu ruku na jeho stehno. Jeho hlava se zvedla z opěradla, o které byl zapřený a zadíval se na její půlku tváře, koukala směrem ke konferenčnímu stolíku, kde měla hrnek s čajem.
"Copak," zeptal se a odhrnul jí vlasy za ucho, aby přece jen na ni lépe viděl.
"Víš, přemýšlela jsem... A došla k závěru, že jsi jediný, kdo věděl, kde mám svoje prášky," zaryla mu prsty do jeho stehna, nebolelo to, na to neměla sílu no chtěla tím naznačit, že je naštvaná, "obešel si mě." Byla její blbost, že si toho nevšimla, krom toho, většina žen by si zaregistrovala, kdyby jim jejich antikoncepce, kterou berou pravidelně zmizla. Dost nespokojeně se zvedla a podívala se na něj. No, jeho obličej byl dost nespecifikovatelný.
"A to je důvod i proč..." Snažil se působit nevyčítavě, no už nějaký pátek o tom vážně přemýšlel a vše kolem práce se mu přestávalo líbit. Musel uznat, že Collector byl stále problém, nemluvě o jeho nadřízených, kteří byli za poslední dobu nějak po tichu a mu přišlo, že se snad něco chystá.
Hana se na něj nechápavě zadívala a opřela se o opěradlo tak, aby na něj viděla, a přitom měla o opěrku opřenou hlavu.
"Jsou tu věci, které nás budou ohrožovat, ale to i do budoucna, což jsou tvoje slova... Jenže za poslední dobu jsi tohle téma rodina, nevytáhla ani jednou a promiň možná budu znít hnusně, ale jsou to čtyři měsíce a ty jsi nezaregistrovala, že jsem ti t y prášky vyhodil... Vyhodil jsem je den po Valentýnu a každý den jsem čekal, kdy si toho všimneš a ty nic... Pak jsi zmínila, že Lukáš chce Ramonu požádat o ruku a že chce začít trochu normálně žít po těch sračkách, co se mu v životě stalo a to bylo vše... Neměla si k tomu žádnou typickou reakci ve stylu, jdu si trochu do tebe rýpnout ohledně těchto věcí, až mi přišlo, že si ty věci, který si chtěla, si odsunula kamsi pryč... Tohle jsem měl na tebe rád, že si věděla, co vlastně chceš, ale poslední dobou mi přišlo, že si to všechno zahodila...Nechci být ten, kdo tě v tom bude omezovat, protože mi je jasné, že si se přizpůsobila v těchto věcích mě, aby si neudělala něco, co bych mohl brát jako podvod z tvé strany... Takže jsem to vyřešil za nás oba."
Tak, chtěla bych vám ještě jednou poděkovat, že jste si tento můj článek přečetli a doufám, že se vám vážně aspoň trochu líbil.
Také věřím, že jsem v tomhle díle nepřekroutila povahu našich OC,
vážně jsem se snažila.
Ja ani neviem, kde začať. Asi tým, že ďakujem, že moja OC a vlastne aj kus mňa sme mohli byť tohto súčasťou. Stihla si toho tak moc, že ani neviem, k čomu sa vyjadriť ako prvému. Páči sa mi, že cez čet blbneme a srandujeme a proste ty si z toho vieš niečo zobrať a vytvoriť čosi takéto. Mám rada takúto tvorbu. Odľahčenú, milú, chutnú... a také to bolo, malo to všetko. Mám tie tri naše grácie veľmi rada. Majú svoje čaro a to, ako sa v úvode doberali :D Prekvapila ma Nita, nuž, ako kočička, už vystrkuje drápky xD hah... keby vedela, čo ju čaká, vtedy ešte nevedela. Bolo to zlaté : ]
OdpovědětVymazatTak ideme k Hane a Hawksovi. Ja ho vidím proste ako sumbmisívneho a preto veľmi som rada, že ho ho takéhoto u teba zažila. Ja mám rada dominantné typy, ale u neho mi toto príde starše sexy a úplne si to užívam, čítať o ňom v akejto pozícii. Hana, nuž, čo k nej, ona je proste Bohyňa. Ako Farah písala, tu sme závideli jemu a nie jej xDDD určite vyzerala dychvyražajúco mne sa to páčilo, ako sa toho celého chopila. Bolo mi horúco a prežívala som to s Keigom xD haha...
Nita... nuž, brainwashing ma zasiahol rovnako ako ju... najskor sa to nieslo v trochu pochmúrnom duchu, ale potom, keď ju videl a ona zaliezla pod perinu, tak to nabralo úplne také waaau chutné vibes xD strašne zlaté to bolo a inak, tu som zistila, že Shinso, aj ako tínedžer, ma strašne dominantnú auru xD možno najväčšiu spomedzi všetkých, aj keď sa nezdá... ako si ju, ehm, ochočil a keď použil, ten brainwashing... ach, závidela som a to on mne moc ako postava toho nehvorí :D vymyslela si to úplne geniálne :D
A dostávame sa k vrcholu večera... Muscari.
Ja stále neviem, ako sa ti podarilo, že som z nejakej mižskej OC tak na mäkko a beriem ho ako rovného k ostatným charakterom... on je zlatik proste... a to, že šiel za Hanou... keď som to čítala, ach... hlavne, keď si predstavím, že po tom, aké životy majú, že je to viac, ako ke´d niekto s normálnym životom sa pre niečo také rozhodne. Strašne to vo mne zanechalo dojem hlboký a že mu Hana vyrobila ten kamienok- je to také požehnanie a podĺa mňa, veď oni ldho boli len sami dvaja, tak od koho by sa to viac hodilo, než od nej?
No a teraz s scéne... bolo to rawr... strašne moc. Ramona ani nevedela, že rýpala do osvieho hniezda a ako to v %nom vrelo, bolo tam moc sexy... utrhnutý retiazok... vtedy mne čosi prasklo v hrudi od vzrušenia, on, s jeho konštrukciou, proste môj typ, moje sny, moje fantázie... :D čo mohlo byť viac? Nič a to, ako použil na ňu quirk a nechal jej trochu ochutnať medicínku... inak, som rada, že obušok ostal tam, kde ostal. Bolo to inak zaujmavé, že chvíľku zaváhala, zľakla sa, no nakoniec skončil vedľa jej hlavy a potom sa tam zjavili tie kvietky... poviem ti, žena, tá scéna bola viac ako... ako Dabeeho plamene, ako Tomurových 25 cm, ako Shinsom brainwashing a Keigove pierka... malo to taký sakra náboj a ja som z toho cítila takú emóciu, že...ehmm...jxjhdagxhxhsJYB... ešte stále vidím modrence a ja viem, kedy sa objavujú, v situáciach, ktoré nie sú bežné a ktoré u neho súvisia s výkyvom a ja som hrdá na to, že práve moja OC to spôsobila xDDDD heeej...
Akože to, čo s ňou dorobil. To nejdem ani nejako extra už komentovať, ty si čarodej Dechi, čarodej... mne sa páči, že ako to on vie – je taký rawr, ale stále s úctou a pocitom, že ona je jeho princezná, možno až queen, on je proste dokonalý.... a tá bonusová scéna teraz...
Ja som strašne tajne dúfala, že by s ním Ramona mohla mať dieťa. Naozaj
OdpovědětVymazatKeď je to s ním, tak som k tomu úplne naklonená a je mi to jendo, že je to po roku.
Moja OC bude matka jeho dieťata : ] a to ma napĺňa štastím.
Akurát sme nevideli moc tú jeho reakciu :DDD tak som zvedavá, či sa niekedy vyjadrí, či na to nadviažeš niekedy alebo tak :D veľa sa tým zmení v ich živote a Ramona bude musie´t spomaliť.
Inak, btw, tá zmienka o Dabeem ma rozsekala :D ďakujem ti za to...
A druhá bonus scéna...
Akože, ja Chickena nemusím, ale za toto by som ho vybozkávala... tak priateľsky, samozrejme : ]
Páčilo sa mi to gesto. Bolo to správne. A ja dávam všetkých 10 palcov hore.
V tomto u mňa zabodoval veľmi.
Nuž, čo ešte dodať... ťažko sa mi prmeýšľa, mám toľko myšlieok, strašne som sa tešila a proste bolo to nad očaávania... ĎAKUJEM za možnosť nieoč takéto čítať.
Bolo to super. Malo to všetko, čo má ma´t FF a ja s ak tomu vrátim znova a znova a znova.
:*****
Petrika.
No, takže... Toto mega úžasné dielo a vrchol literatúry v podobe fanfikcií si zaslúži aj nejaký ucelenejší a plnohodnotnejší komentár, tak sa pokúšam vyjadriť svoje domy a pocity z kapitoly tak, aby to malo aspoň čiastočný zmysle. Ak sa mi to nepodarilo, vopred sa ospravedlňujem, ale určite ma chápeš, že prečo tomu tak je. Po tom, čo si napísala a vydala a po tom, ako som to dočítala, mám v hlave úplný chaos a ako aj tak príjemne otupno zároveň.
OdpovědětVymazatVieš, ono už keď si nám oznámila, že ideš písať valentínsky špeciál, ktorý bude určený pre všetky z nás a každá si príde na svoje, neskutočne som sa potešila. Nemusím ti ani písať, že ako moc milujem čítať čo i len pár riadkov o mojej OC. No ale potom sme začali rozoberať tému kostýmy, vymyslela som v Simsovi tú policajtku, potom si nám načrtla, že Hana tento raz vezme opraty do svojich rúk a zrazu som sa tešila na zvyšné dve OC rovnako ako na tú svoju.
Nastali tvoje malé upútavky, ktoré mi pomaly nedali spávať a už od tej prvej s Hanou a Keigom som vedela, že toto bude úplne nový level. A nesklamala si, v žiadnom ohľade. A každou ďalšou zaslanou mi vybuchoval mozog blahom a to som ešte netušila, že čo ma čaká v konečnom celku.
Ja som človek, ktorý si nikdy nezažil pekného Valentína. Viem, ako väčšina ľudí na ten deň frfle, že je to komerčný a sprostý sviatok a bla bla, ale úprimne, každý aspoň v kútiku duše čaká minimálne malinké gesto od svojho partnera. Aspoň ukázať, že ti na tom človeku trošku záleží. A keby som ja zadaná, istotne by mi na tom dni záležalo veľmi. Vždy som ho trávila akýmsi depkovaním, že som opäť sama a jedného Valentína som dokonca dostala kopačky xD Ale poviem ti. Toto bol mega top sviatok, aký som zažila za veľmi dlhú dobu. A to rátam do toho aj Halloweeny a Vianoce. Fakt sa oplatilo na dnešný deň tak netrpezlivo vyčkávať, lebo to, čo si pre nás napísala, to stálo za to!
Začala by som asi našim podareným triom. Ja proste milujem scénky, keď sú tieto tri spolu. A tiež som na Valentína túto tému načala, no ja som zvolila v podstate takmer celého Valetína v ženskom kruhu, lebo som vedela, že to žhavé a sexy a romantické príde od teba 😊 Ale aj čítať toto tu – ako sa navzájom podpichovali a doberali a škádlili jedna druhú bol super zážitok. Mohlo mi napadnúť, že to s tými kostýmami navrhne teleso Nita :D ale Hanička prekvapila, že jej niečo takéto nebolo cudzie :D Tá predstava Falcon ako sexy letušky/pilotky ma bude tiež ešte sprevádzať dlho. No a napokon si z toho dievčatá urobili takú osobnú challenge, čo bolo úplne super! Nita im teda riadne naložila, ale som rada, že jej Ramona a Hana ukázali, že nie sú ani jedna žiadna suchá stará dáma a vedia sa baviť a vystreliť si z kopýtka, keď je treba :D
Tie ich prvotné výbery ma rozosmiali :D Ale náhodou... Predstava Hany ako letušky je úplne hot a určite by bola v tom krásna, ale to, čo si jej vymyslela, bolo aj tak najlepšie ♥ A vlastne všetky tri kostýmy boli topkové a tie tvoje koláže k nim... To som už okomentovala, ale musím znova. Všetky tie obrázky boli také nádherné! ♥ Vizuálna stránka tejto ff bola úplne nadpozemská, ale to, čo sa v nej písalo, (nechápem, ako je to možné), to bolo ešte lepšie!
No a dostávame sa k jednotlivým Valentínom stráveným 3x inak. Za prvé, musím ti pochváliť (OPAŤ) všetky tie koláže. Bolo vidno, že si sa s nimi vytrápila a ako rásne si sa pohrala s obrázkami a farbami ♥ Ako človek, ktorý takto veci tiež rád tvorí, sa mi nepáči len tak hocičo. Ale to, čo si vytvorila ty, na tom idem oči nechať! Nádhera, fakt. Tá Hanina mood board bola skvostná a všetky tie oblečky, či už Hawksov červený alebo Hanin sexy zajačí. Naozaj to bolo úžasné. A popísala si to slovami rovnako skvostne.
Veľmi ma bavilo o nich čítať. Predsa len, je to už cca rok po tom, čo sa momentálne odohráva aktuálna story a mnoho vecí sa tam určite pomenilo. Ale Hawks s Hanou majú stále rovnaké čaro, ako tomu bolo vždy, aj na začiatku. Nestratili vôbec tú iskru a to ma moc, moc teší. A som rada, že sa dohodli na takomto peknom Valentínovi, že Hawks bol nesebecký a rozhodol sa to oslavovať štýlom, kedy si to veľmi užije aj tá žena. Lebo vieme, že v Japonsku je to opačne. Tiež sa mi veľmi páčili tie jeho myšlienkové pochody a názory ohľadom rôznych sviatkov. A teším sa, že až tam spomenieš aj toho spomínaného 1. mája, to je tiež moc romantické a predstava Keiga s Hanou ako sa prechádzajú alejou rozkvitnutých sakúr je viac než nádherná!
VymazatNuž a keď prišlo už na tú ich romantickú večeru – malo to takú úžasnú sexy ale aj sladkú atmosféru, ale presne takú akurát, že som z toho mala len samé krásne pocity ♥ A akože, obdiv! Že ešte aj svoju vlastnú nerozbitnú variantu pút mu vytvorila! :D To bol mega nápad *_* A myslím, že Keigo si to riadne užil, vôbec sa mu nečudujem. Hana tu dala úplne vyniknúť svojej stránke, ktorú na nej tak zbožňujeme. Táto rola jej naozaj neskutočne svedčala. A najviac ma tešilo, že to nebola taká tá typicky fetišizovaná domina a latexe s bičom a zamračeným výrazom, z ktorej majú byť akože chlapi hotoví. Bola tu dominantná ale tak úžasným a hravým spôsobom, že to nemalo jedinej chybičky a celý čas som sa rozplývala a priala si byť na HAWKSOVOM (!!!) mieste! :D
No a ten záver ich krásneho a žhavého Valentína! :O Wow, čo urobil... Videla som, že to potom malo dohru v tej bonusovej časti. Ale vymyslela si to úžasne. V tomto súhlasím s Petrikou 😊 Podľa mňa už by sa patrilo a to, ako to spravil, na mňa zapôsobilo. A páčilo sa mi, že to u Hany skončilo tak neurčito, lebo takto máme otvorené možnosti 😊 Bude to mimi? Budú s Ramonou kočíkovať spolu? Uvidíme 😊 Ale ja by som Keiga s ňou fakt rada videla ako takú rodinku, verím, že mi to raz splníš, lebo ja si to s nimi dvoma splním u mňa tiež O😊
Ďalší na rade bol pár Lumona. Tam na mňa neskutočne moc zapôsobil Lukáš. Doteraz som ho brala len tako takého sexy alfa samca, čo môžem nad ním slintať len z diaľky xD lebo nepatrí mne, ale v tejto kapitolo... Fuuu, tu na mňa veľmi, veľmi zapôsobil. Tými gestami a zmýšľaním. A ako šiel za Hanou. A ako správne vychovaný slovanský chlapec daroval kytičku aj žene, s ktorou nemá romantický vzťah, ale váži si ju a to na mňa naozaj urobilo mega dojem. A keď vytiahol to s tým prsteňom. To ma totálne dorazilo :O Wow, to bolo tak krásne. Ako mu to celé Hana odobrila a ako od nej chcel, aby mu vytvorila pre Ramonu na snubný prstienok kamienok. Dúfam, že bude v modrej 😊 Tú má Petrika najradšej ako vieme 😊 A som zvedavá, že či v Butterfly Effect potom neskôr spracuješ aj to požiadanie o ruku.
Ďalej to, ako jej doniesol kytičku 😊 Petrika spomínala, že Ramona je v tomto nováčik a že kvety jej moc nevravia, ale myslím, že toto gesto na ňu urobilo mega dojem. Lebo to nebolo len také, že dobrý, chcem nejakú kvetinu, urobte mi ju a dojdem po ňu a doví. Nie, tu bolo proste vidno, že každý jeden kvet vyberal s citom a každý mal svoj výhnam ♥ A to bolo fakt krásne! A myslím, že toto obmäkčilo aj Ramonino srdce a v živote si asi nevážila žiaden dar viac ako tento od jeho, právom.
Potom to ich povyrazenie si preč na chatu, ďaleko od problémov a ľudí a civilizácie 😊 Bola to krásna romantika a keď prišlo na tú žhavú scénku :D Nuž, bolo to hot, čo si budeme klamať :D Teraz som ale zase chcela byť na mieste Ramony, lebo som submissive af xD to bolo top mega xD z tých lián, ako ju zviazal xD to som takmer vyletela blahom z okna xD toto je moje :D proste... ja som úchylná na toto xD takže v tomto si mi riadne polahodila a to využitie obuška bolo epické a totálne na mieste a skvelé :D
Ale potom, Dechi! Potom! :O To si ma dorazila. Tým bonusom s nimi. Takže bude malé mimi... úplne som z toho v šoku ešte teraz. A myslím, že z tých všetkých chlapov, čo sa okolo Ramony vo všektých FF motajú si najviac zaslúži byť otcom jej dieťaťa 100%t-ne Luki ♥ Takžeeee sa moc teším, že bude naša prvá mamička Ramonka ♥ Dúfam, že i napriek jej zdravotnému stavu bude malinké v poriadku a nemôžem sa dočkať, keď Hana s Nitou budú tety!
VymazatNuž a teraz prichádza moja najobľúbenejšia časť (logicky). Akože, k tomuto sa mi veľmi ťažko píše nejaký feedback, pretože toto je totálne srdcová záležitosť ♥ Ono, ťažko sa mi popisuje, že aké pocity vo mne čítať o Shinsovi a Nite a ešte takéto veci, vyvolávalo. Ja som doteraz sa roztápala z každej jednej vety, ktorú si im doteraz venovala a všetky boli úžasné. Ale toto... Toto bolo niečo viac. Neviem ani ako to podať. Proste... Ja milujem, ako píšeš nsfw veci. Ale asi by som mala začať od začiatku.
Hneď, ako sa tam objavili jej kamošky Mina a Toru som sa usmievala ako debilko – šťastná a potešená, lebo proste som si k týmto postavám vypestovala za ten čas, čo premýšľam a vymýšľam o Nite dej, veľký citový vzťah. A ešte viac ma teší, že v tvojom univerze nie je ani jedna z nich sama :3 You go, girls! ♥ A tie čokoládky, čo vymysleli... to bolo najviac kjut! Mina činky pre Kiripimu :D A chuderka Nita bola taká zdeprimovaná a nesvoja, ani sa jej nečudujem, ale myslím, že vymyslela úžasnú vec ♥ takúto čokoládu mu dať, to bol naj nápad :D I keď ju medzitým skoro zjedla xD
Potom tá scéna v škole. Zo Shinsovho pohľadu. Tie jeho spomienky na ich prvé spoločné chvíle, z toho som mala obrovské motýle! A vieš čo som zistila? Že už budem s nimi musieť pohnúť kostrou, lebo chcem strašne o tom ich „first time“ napísať a ty si ma namotivovala ešte viac ♥ A tiež bolo úsmevné, že aj on dostal pár valentíniek od druhých, hoci má priateľku D: no, aj v mojom univerze je Hitoshi fešák ♥ a pokukuje po ňom nie len Denki ale aj pár ďalších študentov UA :D A dokonca sám mangaka to potvrdil v mange, že je pekný, keď ho Kaminari okomentoval tak, že vyzerá, že je populárny medzi ladies xD a ty si sa toho krásne chytila xD a hoci som žiarlila, v kútiku srdca som bola akosi aj tak hrdá na to, že aj iné vidia, akého má Nita chlapa a môžu jej závidieť :P Tiež na mňa zapôsobilo, ako si všimol, že Nita bola nesvoja ♥ A že ona kvôli nemu išla s ním na bicykle :D to je láska! A aj láska k oblečeniu, lebo si mohla kúpiť pri tej príležitosti novú vec xD
No a potom prišlo trošku smutnejšie obdobie, deň jej chuderke nevychádzal ako si plánovala :/ ani čokoládu mu nestihla dať. Ale ja som vedela, že im to vynahradíš ♥ A keď si opisovala Nitu v tom oblečku mačky, úplne som nad ňou simpovala aj nad tvojim písaním! A keď niekto otvoril dvere a ten niekto sa ukázal ako on. Totálne som stuhla. Bola som nervózna aj za ňu.
Myslela som, že sa na seba vrhnú, ale dostalo ma, ako sa pred ním schovala pod perinu xD to bolo geniálne a tak moc kjut zároveň! Totálne som sa rozplývala blahom a vzdychala a vyškierala sa ako mesiačik na hnoji. Potom vytiahol svoj quirk a to ma totálne odrovnalo. Toto bol vrchol všetkých mojich fantázií, čo sa jeho týka! Vážne! Ja som v tomto divná, ale mne táto absolútna dominancia partnera príde mega top hot a jeho quirk v tomto je pre mňa úplne božský a strašne moc sexy ,
skladala klobúk dolu a klaňala sa a tiež som bola bordová ako paradajka, mala som návaly tepla a teda, moje myšlienky nezostali čisté xD a ďalej nejdem rozpisovať, čo sa so mnou dialo, ale asi si vieš domyslieť :D toto ma totálne dostalo :D Neviem, či som niekedy čítala niečo z tejto „adult“ kategjórie, čo by ma dostalo viac :D asi fakt nie :D A to som prečítala už toľko červených knižníc a toľko 18+ poviedok na Wattpade a Ao3. Ale toto bol úplne iný level. Lebo to bolo od srdca a na mieru ♥ A Shinsou bol neskutočný ♥♥♥ On je teenager, ale podľa mňa sa nezdá, na ten vek ;D už len tá jeho „maturity“, ktorú v mange spomínali Vlad King aj Midnight, sa určite prejavila aj niekde inde ako len pri tréningoch xD :P A ako písala nado mnou Petrika – fakt má medzi tými študentmi asi najdominantnejšiu auru. Aj v každej jednej ff, ktorú som o ňom kedy čítala bol taký, že v tomto vynikal. A Bakugou je síce tiež dominantná osobnosť, ale on je skôr taký brat :D Shinsou je taký ten typ, že stačí mu jediný pohľad, ktorým ťa schladí a poslúchaš ho na slovo xD A Nita mu v tomto dokonale vyhovela ♥ a to, že zase použil quirk, bol len bonus ♥ Takto nejako som si to veru predstavovala vo svojej hlavičke aj ja, ale ty si to dala ešte lepšie a prekonala všetky moje očakávania! Fakt, na to, že to boli dvaja študenti, to bolo nesmierne moc hot a zasiahlo ma to o to viac, že to bola moja OC. A poviem ti, teda, že ty o ňom fakt písať vieš, úplne to vidno, že je jednou z tvojich obľúbených postáv, lebo toto, čo si do toho dala, to bolo naozaj na jednotku s hviezdičkou.
VymazatTen záver bol taký sladký ale aj kinda awkward zároveň, čo bolo totálne dokonalé. Mega sa to tam h hodilo a lepší som si ani k nim dvom predstaviť nevedela .D Len mi tak napadlo, že či oni tiež nezabudli použiť ochranu xD ale aspoň že viem, že Nita je v tomto safe, tri bábätká už by bolo asi moc xD A fakt to bolo úžasné aj ako jej na konci poďakoval. Nuž, to ona by skôr mala poďakovať jemu xD ale fakt boli úžasní a zlatí a ja toto tu budem ešte riadne dlho predýchavať.
Ďakujem ti naozaj, Dechi, za tento skvostný zážitok. Až mi je ľúto, že už je skoro po Valentínov, ale teším sa zase na ´ďalšie veci čo vymyslíš a to nie len s nimi, ale aj s Haničkou a Ramonkou. Rozbehnuté to máš veru parádne a som moc moc moc rada, že sa tento nápad zrodil v tvojej hlave a že si to dala všetko na papier ♥