Butterfly effect - Kapitola 34

Další kapitolka je tady. :)
Doufám, že si čtení užijete.

Shigaraki Tomura (Shimura Tenko) || (Cosplayer; @solaninigrum) || Boku no Hero Academia

Ani si neobula botky, jen tak rychle sbalila všechny věci a vyběhla ven směrem k hotelu. Pár lidí se na ni sice dost nechápavě otočilo, no snažila se ty zkoumavé pohledy ignorovat a nevěnovat jim vůbec žádnou pozornost. To, že v hlavě měla vyloženě guláš a absolutně nevěděla, co dělat tomu jejímu šoku vůbec nepomáhal. Zastavila se u postele a očima těkala po místnosti, dobře věděla, že ji Keigo bude chtít najít a omluvit se, no ona ho momentálně vidět nechtěla. Vždyť ji málem utopil.
Shodila věci na postel a rychle se převlékla, pár věcí navíc hodila do kabelky a vyběhla opět ven. Potřebovala se s tím nějak srovnat, a i když tam někde uvnitř sebe nechtěla být sama, tak jaksi Keigo, který za tohle tak trochu mohl, nebyl ten pravý, s kým by teď chtěla být.
Ano, mohla si za to sama. Neřekla mu, že neumí plavat, mohlo ji napadnout, že ho budou okukovat, když se samotný Hawks objeví v plavkách v bazéně, kde se to hemží stovkami lidí a turistů a nemusela tak přehnaně žárlit a taky závidět. Jo, ta slečna Shui, mohla mít tak jak Ali skoro déčka, to že to vážně byla Asiatka, ale nasvědčovalo, že na rozdíl od Ali je měla umělé. No, ten pocit tam prostě byl, ať už byla její ňadra pravá nebo ne. Proč zrovna ona musela mít mindráky z toho, jak vypadala?
Nebyla škaredá, byla pěkná, ale tolikrát o sobě pochybovala a jizvy tomu všemu moc nepomáhaly. Taky tu byl ten fakt, že při pobytu na tom křesťanským internátě ji už jen kvůli tomu, že kvůli svým křídlům nenosila podprsenky, schytávala dost nehezké poznámky. Od toho, že může dělat lehkou děvu až po to, že si o ty věci, co se jí v životě staly může sama a říká si o to znovu. Jako spousta věcí i tohle se časem aspoň trochu změnilo, napomohl tomu vztah s Tenkem a taky s Ali. 

Tenkovi se líbilo vlastně při zpětné otočení skoro vše, co na ni viděl. Ano, byl to šestnácti letý kluk, o kterého nikdo nikdy z ženského pohlaví asi nejevil zájem. Takže když se objevila ona, byla pro něj, jako nějaká bohyně z jiný planety. No i tak, ani jeden neměl tendenci, jakkoliv ponižovat v tomhle ohledu vzhledového toho druhého. Nikdy mu neřekla nic na jeho podrápanou pokožku od toho jeho věcného škrábání, protože byl na některé věci alergický a on ji nikdy neřekl, že by se měla, jakkoliv stydět za to, co nosí nebo ji dokonce nazvat kurvou, jak to mělo ve zvyku pár sester. Krom toho nemohla přehlédnout, jak moc měl rád její křídla, která sestry nazývaly ďáblovým darem.
V tom byl trošku odvážnější než Ali, ta měla strach se jejích křídel, jakkoliv dotknout a když se tak stalo. Tak se moc omlouvala, jako by při letmém dotyku se měly roztrhnout, či rozpadnout.
Jeho však moc zajímalo, jaké to je dotknout se motýlích křídel. Vlastně ho od doby, co mu to dovolila, několikrát nachytala, jak prstem jezdí po kraji jejich křídel a že to bylo příjemné v té době. Neměla je ještě tolikrát zničené a roztrhané, že v nich ještě stále měla cit, časem se to začalo trochu měnit. I když, ty letmé dotyky, které jí věnovala občas Alice nechtěně, cítila a byly vážně příjemné. No i tak měla pocit, že když přišlo na nějaké zranění, zůstávala jen jakási tupá bolest, která ve finále nebyla ani tak bolestivá a z provozu vyřazující, jako když byla malá holčička, ale spíš pěkně otravná.

Koukala na výhled, který jí tahle zapadlá vyhlídka nabízela a v hlavě jí šrotovalo, jestli bude schopná se vrátit vůbec zpátky za pár hodin. Nebyla si jistá, zda si pamatuje cestu zpět, ale chtěla vůbec zpět? Její tělo se některými chvílemi samovolně chvělo a ruce se jí klepali. Ty emoce, které v různých intervalech přicházely se vždy tak rozvířily až pociťovala obtíže při dýchání. Do toho ten třes a ten občasný pocit vody v nose, když si vzpomněla, jak se její tělo ponořilo pod vodu. Panická ataka, znala to už z dřívějších dob. Takto její tělo reagovalo, když se objevila po nějaké době, co už byla v Česku, její matka. Vlastně ani teď si dobře nepamatovala, co chtěla. No, nebýt toho dne asi by s Lukášem neměli takový vztah, jako mají teď. Byl to on, kdo zastavil její matku, její quirk byl podobný Hitoshimu v tom rozdíle, že jí stačilo jen mluvit, nepotřebovala zpětnou vazbu. Tónina, hlasitost a obsah toho, co řekla, vše hrálo svou roli. Naštěstí Lukáš v tu chvíli měl sluchátka a když poznal osobu tyčící se nad jeho týmovou partnerkou, která se doslovně krčila pod ní nalepená na stěně, neváhal.
Alice její matku nikdy neviděla a možná byli všichni rádi včetně její rodiny, jako jediná z týmu měla naprosto báječnou rodinu, která držela spolu, a dokonce pořádala slety těchto okřídlených typů. Tak, jako tady Hawks i její rodina byla v jejich zemi trochu rarita ani jí nepřekvapilo, že se tak rychle dostala do desítky nejlepších Pro Hero v její zemi v tak mladém věku.
Snad před dosažením osmnácti se v žebříčku popularity a splněných mísí dostala na příčku čtyři, což na jednu stranu asi moc u nich neznamenalo, přece jen Hawks měl před sebou lidi, kteří byli známí i mimo jejich zemi. All Might ba i dokonce Endeavor byli známí u nich, jako jedni z nejsilnějších Pro Hero. Bylo však velice zvláštní, že v Japonsku to mělo trochu jiný dopad, i když v příčkách byli takto talentovaní lidé, pořád spoustu mladých nadšenců, chtěli být jako oni a překonat je. Zatímco u nich, to lidi odrazovalo a raději se zaměstnali u policie nebo u armády a kolikrát to bylo i lépe placeno než být Pro Hero, který kolikrát dělal spíš nájemného žoldáka. 

Ona do tohoto, ale šla, díky Tenkovi, i když ten měl asi taky trochu jinou představu hrdiny, než byla realita hrdiny u nich. Když jí naverbovala Alena strašně se jí líbilo, jak to funguje v Japonsku, nezabíjet. Byli potrestáni a trest za následky udělal někdo jiný, trest smrti byl i u nich, ale nešlo to vždy. Takže na rozdíl od Aleny jí kolikrát nevadilo si takovým způsobem ušpinit ruce a lhala by sama sobě, kdyby tvrdila, že v tomto Keigo neměl pravdu. Nebyl v tom moc velký rozdíl, akorát možná ten, že pak na ně lidé pohlíželi skrz prsty. Ne, jako na ty hodné, ale na ty jenž zabili. Proč byl, ale rozdíl, když to udělal někdo od policie nebo od armády? Oni na ně nehleděli, jako na vrahy, ale když to uděl Pro Hero?

Nechápala, kam jí tenhle hnusný pocit zase v jejich myšlenkách zavedl. Povzdechla si a snažila se trochu nabrat toho vnitřního klidu. Líbilo by se Keigovi, kdyby ho pozvala na ten slet, který pořádali? Opět začala myslet na něj, a i když její tělo po chvíli toho pěkného, pocítilo i ty nepříjemné pocity spojené s tou nehodou... Tak moc toužila po objetí někoho jiného a nějakých vřelých slovech, jenže všichni byli daleko. Opět jí přemáhal ten velice známí pocit bezmoci. Přemýšlela, komu by mohla zavolat.
Lukášovi, ten by po zjištění, že jí málem utopil asi přijel i s Ramonou a uspořádali by lov na kuře a že by to byl lov, když všude na okolo byly lesy.
Nita? Ta měla už docela dost, co vstřebávat po tom, co jí povyprávěla tolik věcí o svém životě. Byla si jistá, že, kdyby jí to řekla do očí, a ne přes displej notebooku, tak by ji z objetí asi nepustila.
Její otec? No, to by asi mohlo dopadnout stejně, jako v prvním případě.
Ale stačilo by to, jen zavolat a popovídat si? Měla pocit, že teď by ocenila spíše osobní kontakt než jen pár slov přes telefon. Moderní technologie nahrazovaly spoustu věcí, ale pořád to bylo tak chladné a neosobní. Možná, že by...

Hana vytáhla mobil z tašky a sama nevěděla, jestli, to, co dělá je vlastně dobrý nápad. Jemu nemusela říkat ani, co se stalo, protože Hawkse neměl prostě rád už z principu. Ano, asi by ho zabil, ale kupodivu toleroval věci, o kterých se prostě bavit nechtěla a on do ní neryl, protože věděl, že by mohla jít pryč. Času strávený s ní si vážil, a i když za poslední dobu ho občas navštívila, bylo to vždy na krátkou dobu, takže se určitě vyptávat nebude. Jenže záleželo, jestli vůbec tenhle villain bude mít čas a náladu na to si udělat výlet na druhou stranu Japonska. Její ruce se třásly, když hledala jeho číslo, asi to vážně nebyl nejlepší nápad, no, když jí bylo nejhůř tak za ní přišel a jí bylo dobře, a tak jako nyní, nechtěla být sama.

Hrál jednu z novějších her, která ho docela zaujala nejen po stránce vizuální, ale i příběhově a vůbec nemusel zakrývat tu radost, kterou měl přitom, jak dobře se mu dařilo. Takže když uslyšel vyzvánění svého telefonu dost otráveně se pro něj natáhl. Konečně měl chvíli jen pro sebe, vše zatím bylo nějakým způsobem vyřešeno, takže se chtěl věnovat i svým malým koníčkům, kterými zatím dokázal zahnat občas ty jeho výbuchy, když se fakt něco nedařilo. Jako posledně s Overhaulem. Magne přišla o život a Mr. Compress o ruku, nehledě na to, že ten chlap se mu prostě nelíbil. Roztahoval se po městě a jemu dost rychle docházelo, že s jeho quirkem to bude docela slušný soupeř. Byla to jistá výzva a ty měl rád, ovšem neměl v plánu momentálně nic podnikat, protože pokud dobře pochopil tenhle mladý lídr Yakuzy, měl docela zajímavý výzkum, který ho zaujal. Nevěděl o tom sice všechno ani jak tento jeho výzkum probíhá, ale díky nasazení Togy a Twice do jeho řad, by se to přece jen mohl dovědět.

Neměl v plánu, jakkoliv zakrývat, že se mu výsostně nelíbilo, že mu dotyčná osoba volala. Nepostřehl však jméno volajícího a než stihl cokoliv podrážděně říct, přímo se na své židli narovnal a ztuhnul. 
"Ahoj Tenko, máš čas?" Při těch slovech se mu nebezpečně zúžily zorničky, tohle bylo až příliš nostalgické. Zažil ten pocit Déjà vu, přesně takto totiž začala, když se mu po dlouhé době dovolala a on si tak, jako teď ani nepřečetl jméno příchozího hovoru. Nemluvě o tom, že chtěl být stejně podráždění jako minule. No po tomto zjištění ji nepustil pořádně ke slovu a jediné, co ho zajímalo, bylo, kde se momentálně nachází. Její hlas byl roztřepaný a taky zaslechl, jak párkrát potáhla, takže plakala? Vlastně mu ani nedošlo, že ví, kde se jeho Butterfly nacházela, dobře, nevěděl sice přesnou polohu no, nemohl přehlédnout, těch nových fotek z nějakého hotelu a toho otřesného hashtagu Hawphilia, kde byla ona a ten opeřenec. Potřeboval si však být jistý, že se nenachází opět někde na nějakém mostě.
Poslala mu souřadnice a jen, co mu cinkla zpráva na mobilu se vyloženě rozběhl za Kurogirim a hovor ukončil.

Byla dost v šoku, že se z telefonu ozývalo jen pípání, oznamují ukončený hovor a neboť tohle vážně nepomohlo, švihla mobilem přesně tím směrem, kde se otevřel portál a trefila ním Tenka, přímo do žeber. Dneska měla vážně dobrou mušku.
Její ruce přistály na jejím zděšeném obličeji, když viděla, co právě udělala a s omluvou na jazyku se postavila. Nevěnoval tomu nějak velkou pozornost, jen si trochu dlaní promnul to místo a telefon opatrně zvedl. V tom spěchu a docela velkém napětí si nevzal ani rukavice. Byla to docela úleva vidět ji tu samotnou, protože až Kurogiri poukázal na fakt, zda tam je sama nebo někde mezi lidmi. Je mu to však bylo naprosto jedno, i kdyby měl udělat rozruch mezi obyvatelstvem ten pocit, bezmoci, kdy mu došlo, že chce skočit a zabít se, zažít znovu nechtěl. 
"Můžeš mi do háje říct, co..." zasekl se v půlce věty, protože tu malou vzdálenost, kterou mezi sebou měli Hana dost rychle zkrátila a bez dalších jakýkoliv slov ho prostě objala. Chtěla, aby on byl aspoň potichu.
Jeho tělo se napnulo a ruce se automaticky odtáhly od ní, nebylo to tím, že by ji snad nechtěl obejmout, no neměl rukavice a krom toho bez jejího svolení se jí dotknout nechtěl. Už párkrát se za dobu jejich setkávání stalo, že i ty letmé dotyky, které možná neměly nic znamenat brala dost osobně a nevěnovala mu dvakrát příjemné pohledy. Chápal ty její reakce, Hana nebyla jeho, a i když vše brali v takové té kamarádské míře, pořád byl její bývalí přítel. I na tohle označení byl, ale určitým způsobem hrdý, přece jen těch pár měsíců mohli označit za letní románek nic vážného. 

"Vím, že si tu s Hawksem a neboť ho poblíž nevidím a ty si mi zavolala a očividně po mě touž... Chtěla jsi, abych přišel... Tak se asi něco stalo a určitě tuším, že i když tě ten opeřenec naštval tak mi to neřekneš, je tak," sklonil hlavu k ní, jeho dedukční schopnosti milovala. Kurogiri se mezitím jejich malým rozhovorem, za nimi konečně zhmotnil, nevěděl, co po něm ta žena chtěla, takže tu byl pro případ rychlého odchodu. Ale při pohledu, jak se na něj ta žena tiskla o tom silně pochyboval, že tohle bude rychlé. Podle těch uslzených očí a začervenalého nosu, který si třela, byla rozrušená a chtěla uklidnit. Měla na něj pořád stejný vliv, pořád ho chtěla zachraňovat a před něčím ochránit, jenže si momentálně nedovolil po tom, co udělal minule ji nahlásit, že je naživu a tady. To by je mohlo stát Tomuru a o to nikdo nestál
"Si vážně hlavička," zvedla k němu svoje oči a usmála se, jo teď by mohli s klidem kolemjdoucí říct, že vypadali jako pár, než kamarádi, i když Lukášem se objímali taky. Od doby, co měl Ramonu už tak ne, ale předtím to bylo docela na denním pořádku a vlastně se to nelíbilo ani Keigovi. Nad tím se musela spokojeně usmát.
"A po mě chceš tady, co přesně? Jeho, jako kopeček prachu asi ne, co?" Trochu pobaveně se usmál, Hana v reakci na to, co řekl převrátila oči v sloup a trochu od něj popošla, no přesto nechala své ruky na jeho pase a pevněji svírala jeho černou mikinu.
"Tebe a trochu tvoji pozornosti, kterou tak vždy vytrvale odmítám, a i když to asi není úplně nejvhodnější, jsi jediná osoba, která se umí zjevit všude... Vážně to ode mě není zrovna dvakrát správný, jen..." Ještě pevněji sevřela jeho mikinu a před očima se jí vybavilo dno bazénu, kde před nějakou dobou seděla

To, že si ho sem zavolala sama od sebe, ho nemálo znepokojovalo, co sakra udělal, že si vyžádala jeho pozornost? A co vlastně dělal on?
Tenko ji chytl lehce za zápěstí a v druhé ruce jí podal mobil, který po něm trochu nešikovně hodila. Zpozorovala, jak své rudé duhovky přesunul k lavičce, kde ještě před malým momentem seděla. Takže se přesunuli k tam, kde se posadili a Kurogiri si stoupl k zábradlí, kde viděl do údolí, bylo to pěkné místo. Hana ho docela se zájmem pozorovala, Kurogiriho viděla jen zřídka a vlastně nikdy až tak naživo a zblízka. Tomura se musel pousmát, viděl na ní, jak přemýšlí, že by se jeho Butterfly chtěla na něco jeho společníka zeptat?
"Kurogiri-san, vy nejste člověk, ale Nomu. Je tak?" Tenkův úsměv zmizl a vystřídal ho docela nečitelný výraz a oslovený muž se na ni otočil. Mlčel, možná se i on snažil vymyslet, jak by jí této teorie zbavil, ale při zpětném pohlédnutím, na to, jak tato žena byla chytrá usoudil, že vymýšlet nic nebude.
"Proč si to myslíte," optal se a Hana pokrčila rameny, chtěla se jen ujistit, že její dedukce byla správná. Všichni ho považovali za člověka, který takto vypadá, když použije svůj quirk, ale on, tak vypadal pořád. 
"Všechno má většinou svůj limit a pokud je to bez limitu, je to dost nebezpečné a vy nepůsobíte, jako někdo, kdo by riskoval svůj život, kvůli svému quikru," otočila se na Tenka, "na to jsou tu jiní lidé, které máte chránit." Opřela se o své dlaně a zadívala se na chvíli na své boty, nevypadal, že by se mu odpověď nějak nelíbila, jen přišel blíž k těm dvěma a Tomura se ušklíbl.
"Děkuji," vyslovil, když se kousek před ní zastavil a Hana trochu zmateně k němu zvedla své fialové oči, které se vzápětí trochu přivřely, "Nestihl jsem to před roky, zachránila jste Tomurovi-san život a já málem, jako jeho ochránce selhal."
"To myslíte, kdy? Když ho v té uličce připravili málem o ruce nebo když ho po druhé napadli ti samí lidi a přizvali ty dva zloděje, kterých se nemohl dotknout... Ooo... Anebo, když se v těch horečkách došoural ke mně na pokoj, kdy jsem přišla k tomuto." Demonstrativně vyhrnula rukáv a odkryla svou jizvu a ušklíbla se, nelíbil se jí ten tón, kterým to řekl. Znělo to tak automaticky, tak strojeně.
"Ochránce... Ne, jste jen pěšák hlídající krále na šachovnici. Loajální k tomu, kdo táhne figurkami," zamrmlala nespokojeně. Nekomentoval to a jen se podíval směrem na Tomuru, který se jen pobaveně usmál, Hana neměla náladu na nezvané hosty.

"Běž, zavolám, když tu skončím," podíval se na Kurogiriho a on tak poslušně zmizel, jako nějaký poslušný pejsek, "Ty moje lidi vážně nemusíš."
"Tenko, já tví lidí znám z doslechu a některé jsem potkala na živo jen na chvíli bez větší konfrontace. A jestli si myslíš, že se budu chovat mile k člověku, který mě napráskal All for One a ten mě chtěl pak zabít, tak si pěkně naivní... Krom toho, ochránce? Vždyť tě při napadení UA postřelili a kdyby jen jednou," zavrčela, tohle, když četla tak nevěděla, na koho má být víc naštvaná, jestli na Tomuru, který takto riskoval anebo právě na Kurogiriho, který byl tak neschopný, že nedokázal Tomuru včas stáhnout zpět.
"A co chceš dělat, když si mě vytáhla do přírody," rozhlédl se po okolí a na jedinou cestu, která sem vedla, upřel na chvíli svůj pohled o něco déle. Ta úzká vyšlapaná cestička, nevypadala, jako něco, po čem by chodili často turisti.
"Nevím, jen jsem nechtěla být sama," zamrmlala a svoje oči přesunula k jeho tváři, "Pretty boy."
Tenkem trhlo, při vyslovení jeho přezdívky, a dokonce mu lehce zčervenaly tváře, když ho oslavila takto. Přezdívkou, kterou mu dala, když se poznali. Za celou dobu ho ani jednou neoslovila Pretty boy, což ho vedlo, ještě k větší zvědavosti v oblasti toho, co jí ten ukecaný papoušek udělal, že mu řekla právě takto.
"Dobře," řekl mírně rozpačitě a jeho ruka se prsty lehce otřela o pokožku krku, kterou mírně poškrabal, "A opeřenec je kde? Nerad bych, abych se s ním setkal a měl jisté neshody," naklonil se jejím směrem a ona sebou ani nehnula. Zvedla svůj mobil displejem k sobě a cosi na něm naklikala. Dokonce ho nechala ať se dívá a podle toho, co na něm viděl se nacházel pořád v areálu toho hotelu, kde měli ubytování.
"Ví, že nemám ráda, když se člověk snaží doprošovat omluv," podívala se na něj a usmála se.
"Takže to znamená, že s tebou můžu zůstat až do večera a užít si tvé přítomnosti," probodával ji těmi svými rudými duhovkami, že se jí snad začalo i těžce dýchat. Jeho světlejší trochu poničená pleť na obličeji, ty jeho světle šedé vlasy, které začali být snad až do bílé barvy, no i tak jí to nenechávalo úplně chladnou. Všimla si toho už dřív, těch jeho čím dál tím víc světlejších vlasů a pravděpodobně za to mohl jeho quirk. Ztěžka vydechla, před sebou měla tu jeho noční návštěvu v nemocnici, kterou ji tak náhle překvapil a zapůsobil. Její prst se dotkl jeho čela a lehce ho od sebe odsunula.
"To záleží na tom, jak se tohle naše malé setkání bude vyvíjet." 
Vážně se teď rozhodla na chvíli vyměnit Keiga za Tenka?

kapitola 33 <---   ---> kapitola 35