Butterfly effect - Kapitola 33

Tak další dílek je tu. :)
Příjemné čtení.

Hana stála před skříňkou v plavecké ženské šatně, kde si schovávala věci. Bazén s atrakcemi byl kousek od areálu a neboť zaplacený pobyt zahrnoval i vstup do bazénu tak se Keigo rozhodl, že by po dnech strávené masážemi, na které chodil spíše on než ona a návštěvách vířivky, si mohli jít i zaplavat. No, Hana se k tomuto moc neměla, sice nějak neodporovala, ale šlo vidět, že se jí vyloženě nechce.
Voda a Hana nebyli kamarádi, no říct mu to do očí jí dělalo docela problém, a tak raději mlčela. Už tak se cítila neschopně v této věci a kdyby mu to řekla, cítila by se ještě neschopněji. 

Zabalená v županu vyšla po sprše k bazénům, kde už si ve vodě máčel nohy Keigo. Neobešlo se to bez nějaké otravování. Nějaká slečna se s ním fotila a nemohlo jí uniknout, že s ním prohodila několik slov. Což Haně moc nelichotilo, když si ji trochu lépe prohlédla, nemohla si nevšimnout, že dívčina má dost vyzývavé plavky a dost hezkou postavu. Větší pevnější prsa, která v těch plavkách vypadaly naprosto k nakousnutí, nehledě na její zadek. Cítila, jak se lehce začíná červenat. Černé vlasy v culíku a několik pramenů padajících do hezké milé tváře. Slečna byla asijského typu, ale mluvila s ním anglicky takže nebyla Japonka.
Jen tam tak postávala a čekala, až ten rozhovor ukončí a někdy tam uvnitř sebe doufala, že to bude brzo. Možná by i přišla k nim blíže, no nelíbilo se jí sedět u plaveckého bazénu a spíš se chtěla, co nejrychleji přesunout k jiné zóně. Tam, kde její nohy dosáhnou na pevnou zem v bazéně a kde se nachází i nějaké občerstvení s nějakými malými atrakcemi, jako byly masážní bublinkové lehátka, různé trysky a další.
Přesunula se jen o kousek k nim blíže, aby nestála ve dveřích sprch a opřela se o zeď. Dívčina vážně nevypadala, že chce rozhovor ukončit. Její úsměv a to, jak se na Keiga dívala. Žárlila, to jí bylo jasné, no i tak byla příjemně překvapena, kdy se Keigo zvedl a trochu nervózně se rozhlédl a jeho oči pátraly po okolí. Zlaté duhovky se zastavili na ní a on se usmál. Mladé slečně cosi řekl a vydal se za ní. Co si držel v ruce a podal jí to.

"Děkuji," vzala bandáž na její ruku, která byla v podobném stylu, jako její plavky a natáhla ji na svou zjizvenou ruku. Její tváře více zrudly, tohle bylo moc milé gesto a vlastně mohla jen stěží tipovat, kde tohle sehnal. Její ramena se lehce zvedla, jako by je jen chtěla ledabyle pokrčit no tvář mírně schovala do županu, aby tak zakryla to, jak tohle na ní zapůsobilo. Měla ráda i takové maličkosti, hlavně pokud se jednalo o věci, na které byla citlivá. A jizvy patřily k těm velmi citlivějším tématům. Její oči se na chvíli zdvihly a mohla si všimnout, jak sladce se usmíval a možná trochu omluvně. Černovláska, s kterou se bavil se kousek od nich zastavila až teď jí asi došlo, že tenhle Pro Hero má momentálně oči pro jinou. Nebo spíše doufala, aby jí to došlo.

Keigovi peříčka vycítila pohyb za sebou, takže Hanu k sobě přitáhl a objal. Jeho křídla byla sice teď malá, aby je nemusel máčet celá, tak nechal spoustu peříček na pokoji.
I mu neuniklo, jak po něm tato mladá slečna pokukovala a z toho, jak se mu při rozhovoru ukazovala v těch plavkách. No, odolával fakt dost těžko, nemohl říct, že se mu tahle pozornost nelíbila, no jaksi... 
V jistých intimních potřebách si nemohl stěžovat, Hana mu v tom všem dokonale vyhovovala, ale nemohl si odpustit fakt, že se chtěl na ni podívat, až z toho měl snad i špatné svědomí. Bylo to zvláštní ještě před několika měsíci jí tím vyloženě škádlil, ale teď? Měl snad pocit, že by to mohlo být něco, co by mu nemusela odpustit. Až měl snad i strach? 

Opřela svou hlavu o jeho hruď a její drobné ruce ho obeply. 
"Půjdeme," vzdychla, když ucítila tu jeho pěknou vůni a to teplo, co z něj sálalo. Cítila, jak se lehce ošil, když se k němu trochu více natiskla, až se kysele musela ušklíbnout. Ještě jeden malý pohled věnovala slečně v těch černých bikinách, které ve vrchním díle držel zlatý ozdobný kroužek pohromadě. Ten pohled do jejího výstřihu asi nikoho nenechal moc chladným, což platilo i o jejím partnerovi.
Nemohla říct, že ten pohled se jí nelíbil, no byla na ty dominantnější typy a tahle slečna byla spíše opak, od pohledu. Jemné rysy, takový slaďoučký úsměv, drobná postava a ty ňadra...
Ali byla ta, která v jejich vztahu byla ta mužnější, a to samé mohla říci i o Rumi. Ta byla dost velký iniciátor a na tom vánočním večírku to z ní sálalo, krom toho jí jasně dávala najevo, že o ni měla zájem. A že by si i dala říct.

Hana si odložila župan na jedno z lehátek, které si společně zabrali a oba dva vyšli směrem ke schodkům, které vedli do bazénu. Hana dost rychle přeběhla očima po lidech, aby se vážně ujistila, že bude stát nohama na zemi, protože jí začalo být trochu úzko a možná jí snad začala lehce přepadat panika. No věděla, že tu se fakt utopit nedalo, byli tu menší děti, které dosáhly.
Hana chytla kovové zábradlí a pomalu scházela po schůdkách, zatímco Keigo sešel schody a celý se namočil do vody, když byl k ní zády, ani si nemohl všimnout, že se její ruka obalila krystalem a stačilo málo, aby to zábradlí skroutila. Okamžitě tu ruku stáhla k sobě a zhluboka vydechla, než sešla poslední schodek. Voda jí tu sahala do výše jejich prsou, takže sice měla pořád jisté obavy, ale dokud stála, byla si aspoň trochu jistá. Asi mu to raději měla vážně říct, že neumí plavat. No pořád jaksi tu byla její hrdost.

Bylo celkově zvláštní pozorovat, jak lidi se zájmem, ale s odstupem sledují ji a Hawkse. Bylo to milé na jednu stranu, asi pochopili, že jsou na dovolené a nechtějí být rušeni, což u Hero nebylo úplně zvykem tedy aspoň tady. Krom toho Hawksova agentura, by nikdy neoznámila, že je Hawks zraněn a momentálně chvíli mimo službu, aby toho mohl někdo využít. Mohli sice tušit, že byl mimo svou domovinu, ale důvod a na jak dlouho, nikdo jen netušil. Občas se našel někdo, kdo přišel blíž, poprosil o fotku nebo se na něco zeptal. A že většinou šlo buď o malé fanoušky, takže děti a v tom druhém případě dívky, které šli jednoznačně za Hawksem, jako by si snad mohli myslet, že ho nějak svedou a tenhle druh zájmu se začal dost vyhrocovat.
Tohle Hanu, ale začalo po nějaké době dost dráždit, nehledě na to, že když stály fronty na nějaké atrakce, bylo to horší a její frustrace z té pozornosti, kterou ho zahrnovaly, vážně rapidně stoupala do výšin, kde přestávala být příčetná. Sjeli společně tobogán na nafukovacím kruhu a opět se kolem nich seskupila malá skupinka děvčat. Hana drapla trochu naštvaně nafukovací kruh, lépe řečeno ho vytrhla Keigovi z ruky a podala ho muži vedle, kterého postávala malá holčička, která se na ni usmívala. Byl to asi ten nejmilejší moment, který se, ale vzápětí zkazil, když se Hawks fotil s děvčaty.
Její dech se zvláštně zklidnil, ale její srdce bušilo, cítila ten tlukot až v uších, ten divný pocit a jen na malý moment se otočila na kovem obalenou zídku, kde mohla vidět svůj odraz a na to, jak zeleně jí svítí oči. Její žárlivost jí momentálně celou pohltila až musela na chvíli pryč z toho všeho, co se kolem ní dělo. Potřebovala se uklidnit, a to rychle, než provede zas nějakou blbost.

Asi po nějaké hodné chvíli si všiml, že mu jeho přítelkyně zmizela a ho polil dost studený pot. Nebyla tu, ať se rozhlížel, jak chtěl neviděl ji. První nejlogičtější věc byla, že si odskočila anebo bude na lehátku a taky, že ji tam našel a nebyla sama. Hana byla otočená na bok a povídala si s malou holčičkou, která byla o lehátko vedle. Držela tablet a ukazovala jí nějaké obrázky až když přišel blíže tak se musel pousmát. Byli to obrázky z nějaké oblékačky pro holky a ona jí ukazovala, jak oblíkala různé Pro Hera, no jazyku, který používali nerozuměl. Obě mluvili německy. Sedl si na své lehátko a Hana se na něj ani nepodívala, vůbec nereagovala na to, že se vrátil. Plně se věnovala té malé holčičce vedle a když přišel její bratr, tak se do toho jejich rozhovoru přidal. To, že na něj byla naštvaná si uvědomil, až se rozloučila s nimi rozloučila i s jejich rodiči a přetočila se na záda. Povídali si hodně dlouho no, ona se, ale k rozhovoru s ním moc neměla.

Tohle malé rozptýlení pomohlo Haně se aspoň trochu odreagovat, ale když se pak přetočila k němu, aby na něj viděla. Cítila ten hnusný pocit znova. Krom toho při odchodu si všimla, že ta stejná černovláska se přidala do toho jejich debatního kroužku a opět se kolem něj motala. Měla z nich vážně nejhezčí poprsí až Haně na chvíli napadl fakt, zda je to pravé. To, ovšem neubíralo na faktu, že se Hawks s jistým zájmem díval. Když to dělávala Ali, tak jí to tak nevadilo, dokonce to hodnotili spolu, a nejen ženy i muže, ale proč to u něj bylo tak jiné? Anebo, že by to bylo právě kvůli tomu?
"Pobavil ses," řekla a snažila si držet aspoň trochu normální tón, Hawks se jen trochu usmál a podíval se na ni. Možná trochu předčasně usoudil, že Hana se přece jen zklidnila a začal v klidu vyprávět na, co se ho vlastně všechny ty děvčata ptaly. Bylo až na jednu stranu docela komické, že ani jedna se zeptala na jeho společnici, která s ním očividně byla. Což ji dost nakrklo a usadil se v ní ten pocit, že i když na některých koncích Japonska už tohle začíná být profláknutý fakt, tak to pořád někteří nebrali očividně v potaz, že momentální NO.2 Japonska Pro Hero Hawks, který dlouhou dobu byl pořád nejžádanější svobodný mládenec, už není single. 

Vyloženě s ní trhlo a její fialové oči se nebezpečně zúžily, když po mezi tím vyprávěním zmínil jedno dívčí jméno, které při pokračováním, přiřadila k oné černovlásce, s kterou ho viděla, když vyšla ze sprch. Tohle už na ni bylo opět moc.
"Takže sis pěkně popovídal a očividně i pokochal," ucedila a otočila se opět na záda, nemluvila úplně nahlas, takže to asi přeslechl.
"Co?" Trochu nechápavě se na ní podívala a posadil se na kraj lehátka, že jeho nohy už stály na suchých kachličkách. Chtěl jí jenom lépe slyšet, pořád mu na tom jeho pěkném obličeji hrál jeho docela spokojený úsměv.
"Že Shui měla pěkný kozy," zavrčela o trochu víc hlasitěji a posadila se naproti němu. Jen, co to dořekla se jeho úsměv vytratil a nešlo přehlédnout, jak její ruce pěvně svírají okraj lehátka. 
To, co z ní sálalo se lišilo od toho jejího předešlého žárlení, které zažil. Něco bylo špatně.

Ani si neobtěžovala vzít svůj župan, bylo to stejně jedno, jen se prudce zvedla a šla směrem k plaveckému bazénu. Byla nejen podrážděná z toho, že se kolem něj motaly jeho fanynky, ale i z té vody a hluku a to, že se každou chvíli může utopit. Chtěla jít na pokoj, byla sice zábava jezdit na atrakcích a relaxovat na bublinkových lehátkách, ale pořád to bylo málo na to, aby tu chtěla zůstat o minutu déle.
Její zápěstí obmotaly jeho prsty a trochu prudčeji s ní trhl, aby si ji k sobě otočil.
Tu u plaveckého bazénu, moc lidí nebylo. Až na skupinku chlapců, kteří skákali do vody a pár plavců. Byl to naprostý rozdíl, oproti zóně, které nazývali Suijin, což byl u nich japonský bůh vod, v kterém se nacházeli po celou dobu pobytu tu na bazéně.
"Můžeš mi říct, co jsem udělal," zeptal se trochu vyčítavě, ano, koukal se k tomu se i klidně přizná, ale moc dobře věděla, že by nic nezkusil. Nebo, že by pochybovala a nevěřila mu? Tohle malé znejistění ho nemálo naštvalo.
"To je jedno... Chci jít na pokoj, stačí," uhnula pohledem a zaměřila se na osobu za skleněnou stěnou, zas tam byla. Hana se mu vyškubla a otočila, tohle však nebyla uspokojivá odpověď a on chtěl vědět, co udělal špatně. To, že žárlila mu bylo jasné, ale...

Mrzutě se ušklíbl a chytl ji do náručí, aby mu neutekla tohle chtěl dořešit, i když to tu nebylo úplně vhodné místo. Koutkem oka postřehl, že tohle upoutalo pozornost té skupinky chlapců, kteří se přesunuli ke svým lehátkům. Keigo si ji k sobě přitáhl a podíval se do jejího obličeje, otočila hlavu opačným směrem a on nevrle povzdechl, snažil se tuhle napjatější situaci trochu odlehčit. 
"Pusť mě na zem, Ke... Hawksi," zavrčela, než stačil cokoliv říci, vážně se s ním nehodlala momentálně bavit a to, jak ji držel jí začalo očividně vadit, protože pocítil, jak sebou lehce mlela v jeho náruči. Jindy by to bylo vážně příjemné, ale v této situaci ne. 
"Ne, utekla bys a já jsem tu chtěl ještě chvíli zůstat. A teď mi řekni, co jsem udělal tak špatného, že si na mě naštvaná," řekl trochu mírněji a možná trochu se jeho koutky úst zvedly. Vážně se snažil a možná trochu přemáhala, aby nebyl stejně uštěpačný jako momentálně Hana v jeho náručí. 
"Pust mě," zavrčela znova a Keigo se ještě chvíli snažil, aby taky nezačal být protivný. Nebylo to zas tak dlouho, kdy měl blbou náladu a byl na ní hnusný a ona byla ta, která v tom měla nadhled. Byla ta dospělá, zkušenější a nějak tu jejich situaci nevyhrocovala, to se však nedalo říct o tomhle její divadýlku. Ještě dvakrát zaznělo to její, Pust mě, až i mu vzápětí ruply nervy.
"Fajn," zaznělo jí v uších, ten podtón byl dost nebezpečný až konečně jen na malý moment otočila svůj pohled k němu. V životě ho neviděla se takto usmát a v tu chvíli cítila, jak se její tělo zhouplo a ocitlo ve vzduchu. Výraz, který se jí objevil v tváři mu však nic nenapověděl, jen její zorničky se strachem stáhly.

Její srdce možná vynechalo i několik úderů a tělo jí tím samým pocitem ztuhlo, moc dobře věděla, co bude následovat. Ještě před dopadem na hladinu se přece jen zmohla, jaksi vykřiknout. Pomoc.
Trhlo ním, to si všimla, když slyšel ta slova nehledě na to, jak vážně zoufale přitom zněla.
Její tělo se na reakci a možná i pod tíhou vzpomínek, obalilo krystalem a zmizela pod hladinou bazénu. Nejen, že se nalokala okamžitě vody, takže její oči pochvíli ztratili tu malou jiskřičku a neměla vůbec žádný kyslík, ale dost rychle skočila na dně plaveckého bazénu v nejhlubší části a její tělo se odmítalo, jakkoliv pohnout. V její hlavě se vynořili ty temné škaredé vzpomínky, kdy skočila dolů a i to, jak v ten moment bojovala o svůj holý život. I tehdy se její tělo poprvé v životě celé obalilo a ona tak přežila ten pád na hladinu řeky. Po strhnutí proudu se část krystalu stáhla, ale pořád její tělo bylo natolik těžké, že šlo ke dnu. Ona se za každou cenu snažila udržet na hladině a nějakým způsobem se dostat k břehu. Motýlí křídla jsou krásná a v některých případech i užitečná, no naučit se s nimi plavat nikdy nedokázala, i když si je několikrát kvůli tomu doslovně utrhla nešlo to. 

Absolutně ztratila pojem o čase, bylo to pár sekund nebo minut? Poslední, co její myls ještě vstřebala byl zvuk skoku do vody, pak už její víčka ztěžkla a vůbec nic nevnímala.
Mohl děkovat možná tam všem nahoře, že i přesto, že měl křídla ho naučili plavat a potápět se. Byl to dost šílený pocit, když ji vyděl, jak její tělo na jednu stranu klidně, ale trochu křečovitě nehybně sedí na dně. I když byla od dost těžší, pořád jí neměl problém vytáhnout z vody ven, tedy do doby, než se její tělo ocitlo na kachličkách, to už bylo horší. Nikdy ji neviděl takto.
Její kůže dokonce i vlasy a i obočí, vše bylo lesklé a v ten moment mu došlo, že v tomto měla ta sestřička, o které mluvila s otcem pravdu. Její motýlí křídla, kůže dokonce i vlasy, vše bylo tvořeno šupinkami, tohle ona uměla měnit na svém těle v krystal a zpět.

Nedýchala a nedokázal odhadnout, zda jí vůbec bilo srdce, jenže v tohle stavu by asi těžko dokázal zahájit masáž. Všiml si, že jeho směrem se rozběhl plavčík, aby mu pomohl. Snad poprvé v životě se cítil tak kurevsky zoufale, jeho prsty se dotkly jejího obličeje a oči nějak sjely k její pravé ruce. Bandáž byla lehce spadená níž, už předtím si všímal, že si ji popravovala, když společně blby na tobogánech. Taky, aby ne, když se namočila byla těžší a sjížděla jí po ruce dolů, i když se jednalo o látku na plavky. Byla to asi první nejlogičtější věc, která ho napadla, no příčila se mu. Zatlačil prsty do její jizvy, zareagovala. Bolelo to a dost, tohle byly její citlivá místa, takže vyprskla vodu a přetočila se na břicho. Oba dva se jí snažili otočit zpátky obličejem k nim, no jen, co se jí dotkly skočil Keigo skopnutý ve vodě a plavčík na zadku, odstrčení rukou. Oči ji přistály jen na pár sekund na plavčíkovi a rozběhla se k dívčím sprchám, tam totiž nesměl ani jeden. To, co teď ve svém nitru zažívala si mohl jen stěží představit. 

Keigo se trochu s obtížemi vyhoupl na kachličky a posadil se tak, že měl nohy ve vodě. Hana se s ním očividně nepárala ten kopanec do žeber bolel a rozhodně patřil k těm tvrdším kopům, které za svou Hero práci zažil.
Povzdechl si, tohle přehnal ani ho nenapadlo, že by to neměl dělat člověku, co skočil z mostu a chtěl se zabít. Proč si tohle uvědomil, až teď? Zoufale si vložil svůj obličej do dlaní a jeho jestřábí oči se upřely na tu skupinku těch chlapců. Jestli propadal zoufalství předtím, tak ten pocit úzkosti jen narostl, protože si všiml, jak se ti blbouni smějí v hloučku něčemu na mobilu a jemu až moc rychle došlo, že tomuhle celému asistovali. To, jak pak pár kluků očima zabloudilo nenápadně k němu, prsty pěvně sevřely jeho obličej. Natočili si to... To, co jí udělal, jak ji na jednu stranu ponížil, protože volala o pomoc. Pro Hero volala o pomoc, protože jí jiný Pro Hero málem utopil. Bezva, zavrčel v duchu, tohle jsem posral, totálně. 

K jeho překvapení ji nenašel na pokoji a vlastně zkoušet se jí dovolat po tomto zjištění nemělo smysl, věděl předem, že by se nedovolal. Krom toho možná byl rád, že se šla někam projít, protože musel vyřešit jisté věci, které způsobil. Peříčka, která tu byla na hromádce se seskládala zpět a zformovala jeho tak krásně rudá křídla, která se roztáhla a pak se opět složila. Jen doufal, že ty kluky najde dřív, než se tím pochlubí zbytku světa. Najít je nakonec nebylo tak těžké, jen přemýšlel, jak dostane jejich mobily bez toho, aby udělal větší rozruch, na což mu vážně dobře posloužili jeho peříčka. No při pohledu na ty mladíky, kteří se opět smáli čemusi na mobilu to v něm začalo vážně vřít.
Jedno z peříček vrazilo do nohavice jeho kalhot a stáhlo ho na stanu tak, že zavrávoral a s mobilem zahučel do křoví. Hned na to šli i ostatní i jim přitom další peříčka sebrala mobil, a tak se s pěti mobily, okamžitě vydal pryč. Věděl, že musel jednat rychle a jediný, koho znal, že uměl s technickými věcmi byla, po rodině Elster, Ida.

"Zdravím, stalo se něco," vyhrkla okamžitě na což Hawks trochu neochotně musel přiznat barvu a říct jí všechno, aby si byl jistý, že mu pomůže se z této šlamastiky dostat.
Zdravotně na tom byla dobře, což Idu sice uklidnilo, ale po pokračování se zarazila. Osoba sedící vedle ní, totiž slyšela vše. Bylo jí jasné, proč volá zrovna jí, no tušila, že muž po jejím boku se do tohoto rozhovoru určitě zapojí.
"Cože jsi udělal," ozvalo se ze sluchátka a Keiga polila další vlna zoufalství. Do prdele, prolítlo mu hlavou a mohl začít znova vysvětlovat, otci své přítelkyně, proč se mu snažil utopit dceru. Tu nevraživost cítil i přes telefon, kdy se Ida pod drobnohledem samotného Nikolause dostala do telefonů a smazala všechna videa, která stihli mladíci poslat pro legraci jejich kamarádům, i těm z mobilu zmizly.
"Keigo, máš v hlavě slámu nebo piliny... Nebo možná oboje... Moje dcera neumí plavat a ty ji hodíš do bazénu, kde nedosáhne na dno a nehledě na to, že asi není úplně moudrý z frustrace házet s někým, kdo skočil z mostu, chtěl se zabít a nakonec si to rozmyslel," zavrčel Nikolaus podrážděně i o tomhle se nakonec dozvěděl, naklonil se nad notebook, který měla ve svých šikovných prstech Ida a dokončovala poslední úpravy. Krom toho, ho taky dost štvalo, že byl natolik bezohledný, že se u toho nechal natočit. To, že by se ztrapnil on mu bylo docela šumák, ale o to by se postarala jeho dcera, ovšem tady šlo o pověst jeho dcery.
"Ona neumí plavat," zaznělo z telefonu na straně Idy a Nikolause, jenž svůj zrak sklopil k telefonu a přivřel své fialové oči. Až teď mu něco došlo, ona mu to neřekla?
"Keigo, otázka? Viděl jsi motýla plavat," zaznělo a Keigo si nervózně prohrábl vlasy. Vážně by měl o Haně uvažovat jako o motýlovi, protože s nimi měla sakra dost společného. A on si to pořád jaksi neuměl přiznat, i to s křídly. Vlastně jaké to bude? Až by konečně našla svoje křídla a Ida by jí je vrátila. Měl ji před sebou, jako hrdinku ovládající krystaly, ale rozhodně tam neviděl její křídla, které vážně při té představě opomíjel. 

To mlčení bral, jako takový signál k tomu, že to asi vážně nevěděl. Hana měla svoji hrdost a možná proto mu to neřekla, i on a jeho rodina tohle obcházeli a nebavili se o tom. Vždyť z jejich čisté pokrevní linie byl první, kdo uměl plavat. Naučil se to pár roků potom, co mu jeho křídla sebrala albínka sedící vedle něj. Na chvíli se přece jen zamyslel, nebyla to úplně jeho chyba, to by mu sakra křivdil, na jednu stranu si za tohle mohla sama, kdyby to věděl, tak si byl jistý, že by ji střežil, jako oko v hlavě.
"Nauč jí to," řekl rezignovaně po té chvíli ticha, které se tu vytvořilo a Keigo se podívala před sebe. Byl docela překvapený, že něco takového vůbec slyšel.
"Má příležitost se to naučit, aniž by si musela trhat křídla, a i tak by se to s nimi nenaučila... A Keigo, než tohle ukončíme, příště až ten tvůj jestřábí zrak zase zaměří nějakou hezkou slečnu," odmlčel se a Keigovi došlo, co asi bude následovat a byl možná připraven na to, že mu bude opět Nikolaus vyhrožovat, "zjisti si, jestli nelíbí mojí dceři, protože z pozorování Hany a Ali se Hana cítila dost ohrožená jen tehdy, když se jí samotné líbila. Proto si myslím, že byla naštvaná a reagovala takto, plus to prostředí, a to, jak kolem tebe furt poletovali k tomu taky asi moc nepřispělo."
Chvíli zmateně koukal na display svého telefonu a přemýšlel o slovech, které slyšel.
Shui se líbila Haně, a proto tak vyváděla? 
No i tohle malé prozření, ale moc nepomohlo jeho dost blbé náladě, krom toho při pohledu na mobily vedle sebe ho popadla další vlna vzteku. Tohle si ještě ti blbouni slíznou.

kapitola 32 <---   ---> kapitola 34