Butterfly effect - Kapitola 32

Tak další kapitolka je tu, po delší pauzičce, kdy jsem psala Valentýn.
Doufám, že se vám bude kapitolka bude líbit.

---

Upozornění obsahuje NSFW scény.

Vlastně ani nedoufala, že se k tomu tématu o Hero Public Safe Commission dostanou po chvíli strávené ve vířivce. Možná za to, ale byla ráda, protože by se tento rozhovor mohl táhnout i několik dní a to nechtěla. Snažila se mu vše, co potřeboval osvětlit a popsat, co ji tenkrát vedlo k tomu, aby ten kontejner otevřela. Neměla to dělat, ale neboť tam měli misi a dokázala to uhrát na to, že jí tím prohodili, nebyl to už takový problém. To, že se o to postaral Lukáš, teď už věděl i Keigo, ale ten to  neměl doopravdy v plánu nikomu říct. 

Jenže se v něm začal usazovat dost divný pocit. Věděl, že nejsou stoprocentně čistí a že by se i našla spousta věcí, ale tohle bylo trošku přes čáru. Nejenže, rodiče těch mrtvých dětí o téhle nehodě neví a byli taháni za nos několik let, protože jim bylo oznámeno, že zemřely při smyšlených misích, na kterých ani nemohly být. Ony ty kontejnery po tom, co to tým FAMD (FAlcon, Muscari, Deilephilia) nahlásili, odklidili a žádné šetření neproběhlo.
Až se opět Hana dostala do Japonska zjistila, že nikdo za to nenesl vinu, a tak začala pátrat. Neřekla o tom ani Tsunagovi, chtěla si být jistá prostě vším, krom toho moc lidem nevěřila, a tak si to nechala pro sebe. Informace se o tom těžko hledaly. Naštěstí tak jako její země i Rusko si nechávalo spoustu spisů z misí, člověk nikdy nevěděl, kdy se to bude hodit. Čehož využila a začala pátrat i v těchto vodách, jak přes známé, tak i přes letectvo České republiky, kde pořád byla vedená jako příslušník v technických podporách.

"Je toho víc," zazněla jeho otázka, její hlava se zvedla a fialové duhovky uhnuly. Bylo. 
Tenkova pofidérní minulost, mizení zpráv a objevování nových o jeho mrtvé rodině. Pokaždé zemřeli jinak, jednou tak po druhé onak, měnily se datumy, výpovědi... Měla vždy pocit, že si z ní dělají srandu. Nehledě na to, kolik případů smetli ze stolu a dělali, že nejsou. Tak jako, tenkrát ty děti, které zachránila.
Vedení dělalo, jen to, co jim mohlo přinést nějakou prestiž a to, co je neohrozilo. Vždy čistí, ti hodní.

"Asi možná nechci znát odpověď... Mám pocit, že ji předem vím," povzdechl, co si sakra nalhával. Byl jejich loutka, která neměla na výběr a plnila vše, co mu řekli. Dělal za ně špinavou práci a jim nevadilo ho tomu vystavit. Dlužil jim to, ale?
Jeho matce dali vše, nový život bez toho, aby kdokoliv věděl, že byla nějak spojena s jeho otcem. S villainem Takamim. A dala jim ho, měla v tom pravdu. Prodala ho.
A co dostal on? Šanci být hrdinou, kterým chtěl být, našel svůj smyls života, ale za jakou cenu? Zavřený u nich, tvrdý trénink, zvrácená pomyslná rodina a bezpečí v podobě zlaté klece. Iluze svobody, kterou si až poslední dobou začal plně uvědomovat. 
"Zažila si to?" Jeho hlas byl tichý a pohled zabodl na bublinky, které se tvořily a rozplývaly se na hladině. Chvíli přemýšlela, o čem to mluví, nebyla si jistá, a tak se k němu lehce naklonila.
"Být zavřená v kleci a žít v iluzi svobody." I tak s ní lehce trhlo, když to řekl nahlas. Jak by nemohla vědět, sama kdysi pochyboval. Cítila se tak, nemoci udělat nic a jen další a další lidé jí přibodávali špendlíky do jejich křídel a nebýt Tenka, nikdy by nevzlétla. Nebyla by Hero a přitom, ať už je podle nich Tenko jakkoliv zlý. Byl to právě on, kdo se zachoval nesobecky a vzdal se toho být s ní. Přece stačilo říct, aby zůstala s ním, pokud by nešla proti All for One, pořád by ho měl ve své moci a ona by byla někdo, kdo by za Tomuru byl schopný umřít. Ve finále by to bylo dost výhodné a že by to asi tenkrát i udělala, nebýt tehdejšího Tenkova pochybování. I když tohle mu zůstalo, stále měl pochybnosti o své minulosti a All for One ho v tohle přece jen trochu podceňoval. Tenko byl velice inteligentní člověk, který nebyl slepí, jen občas lehce ovladatelný, když se dobře předpřipravil.

Místo odpovědi se zvedla a tím upoutala jeho veškerou pozornost. Obročně se na něj sedla a jeho zlaté duhovky se ztrácely v těch jejích fialových. Nepotřeboval se už kochat jejím nádherně odhaleným hrudníkem, které tyhle plavky odhalovaly. Už se toho snad i přejedl, ale když její drobné prsty uchopily okraj modrých ramínek a stáhly je dolů, slyšela jak, povzdechl. Nebyl to ten unuděný či nějak záporný povzdech, ale ten, který u něj dost dobře znala. Napovídal jí, jak těžko se mu teď soustředí a ovládá jeho vlastní tělo. Lichotilo jí, že zrovna ona má toto privilegium vzbuzovat tyhle pocity, reakce u něj. Jeho ruce se dotkly jejích ramen a sjeli až k jejímu zapěstí, kdy pravou ruku lehce uchopil a přitiskl si ji ke rtům. V ten moment ho opět zaujala jizva na jejím předloktí. Nikdy si ji tak důkladně neprohlížel až měl pocit, že ta největší rána v podobně hnědo rudé svrásčíte jizvy je až nápadně podobná zahojené spálenině. Což na jednu stranu nedávalo smysl, když mu vlastně potvrdila, že jí to udělal Tomura. 

Nemohlo jí uniknout, jak se jeho přivřené oči zaměřily na její jizvu, takže mu ji předložila úplně. Nechala ať si ji konečně může prohlédnout. Jeho prsty jemně přejeli po jejím povrchu a každou prasklinku jemně obrýsoval. Pak se opět jeho pohled střetl s tím jejím.
"Rozpadala se... Neměl už na ní svoje prsty a ona se dál rozpadala. Bylo mi jasné, že kdybych zašla do nemocnice, jako cizinku by informovali vedoucí toho kurzu... A já ho nechtěla, jakkoliv ohrozit, a tak jsem šla do koupelny, posadila se na vanu, pevně zkousla ručník, nasadila si svou rukavici, s kterou vyrábím krystaly, nastavila to na nejnižší teplu..." Každým dalším slovem, které vypustila z úst se jeho zorničky zužovaly a jeho výraz se měnil. Hana to však nedořekl a jen demonstrativně, přitiskla svou levou dlaň na předloktí té pravé, přímo na jizvu. Ptát se jí, jestli to bolelo nebo jí říct, že byla fakt cvok nemělo už žádný smysl. Jen se s tím, tak nějak tiše uvnitř sebe vypořádával, a nakonec svoje rty přitiskl mezi její ňadra.
Jestli byla schopná přetrpět tu bolest kvůli jeho bezpečí nedokázal si jen představit, kolik toho bude schopná snášet kvůli němu, až opět přijde na konfrontaci s jeho nadřízenými. Kam až v tomhle bude schopná zajít? Ušklíbl se a snažil se tyto vtíravé myšlenky zahnat pryč, a tak Hanu stáhl s větší silou k sobě a náruživě se vpil do jejich rtů.

"Počkej, cože? A to si mi chtěla říct kdy," řekl mírně podrážděně, ano, nechodili spolu dlouho, za další krom Hany a Keiga o tom nikdo nevěděl. Dokonce ani Ramonin tým či její malá kamarádka Nita, před kterou mlžila, jak jen to šlo. Ramona trochu provinile odvrátila zrak a Lukáš jí nepřestával propalovat očima.
"A co jsem ti měla říct, víš Luky, můj zdravotní stav za poslední dobu není ideální a občas je to trochu no..." Lukášovi hnědé duhovky ji propalovaly skrz na skrz a ruce, které měl překřížené přes prsa se zarývaly do paží. Byl vytočený a možná snad i cítil, jako někdo, koho podvedla? Ne sice v rovině partnerské, ale v důvěře. 

Bylo to normální ráno, vrátil se z nákupu, Ramona ještě spala a on v klidu vše vyskládal a schoval. Nic neobvyklého, dokonce začal připravovat oběd, aby nemusela vařit ona, když přišla až pozdě večer. Nenapadlo ho však, že když se šel převléct, že ji najde sedět před postelí v tomto divném stavu, který u ní zažil prvně. A že byl vyděšení k smrti o tom vypovídaly i malé modré kvítky, když se dotkl podlahy, aby ji mohl pomoci. Křečovitě držela svoje tričko na hrudi a dost rychle a ztěžka dýchala. Když si ji k sobě přitáhl cítil, jak její srdce, tak strašně rychle buší až mu z toho nebylo nejlépe.

Potom, co tento stav přestal, jí moc na výběr nedal, a tak mu o tom malém problému, který ji trápil, řekla. Její zdravotní stav nebyl nejlepší, a i když ji sice doktoři doporučovali odpočinek, tak pořád byla schopná fungovat v práci. Byla sice pomalejší, ale jinak nic dalšího, neviděla důvod nechávat tým na holičkách. Poslední dobou ovšem akce, na kterých byly nabíraly na intenzitě. Byly častější a náročnější. Villaini byli drzejší a když se zdálo, že jsou docela neškodní při větším počtu už to nebylo nejideálnější. Vždy to trochu komplikovalo situaci, krom toho rozlišit, ke které skupině patří už se nedalo tak lehce, aby se i správné hlášení podalo. Spousta lidí se začala hlásit k Shigarakimu, další lidé ke Collectrovi a nově se tu začala opět probouzet k životu Yakuza pod vedením Chisakiho Kaie, známého pod přezdívkou Overhaul. A aby to nebylo málo do toho se tu občas objevili i nějací Nomu, kteří se zprvu přiřazovali k Shigarakiho skupině LoV, ale spousta lidí začínala o tom trochu pochybovat.

"Nechtěla jsem tě tím ještě víc zatěžovat, když máte svých problému s Collectorem dost," uhnula pohledem, ani teď jeho intenzivní pohled nepřestal a možná to mělo spíše opačný efekt. 
"Mohla si říct aspoň něco, myslíš, že se cítím lépe potom, co jsem zažil před chvílí," zeptal se a položil svoje ruce na stůl. Snažil se aspoň trochu uklidnit, no nedařilo se to nejlépe. Měl o ni strach.
"Měl bych ještě něco o tvém zdravotním stavu vědět... Nevytasíš na mě, že jsi třeba těhotná," zabrblal, ani nevěděl, jak ho to napadlo. Tedy, všiml si, že ho nenutí použít ochranu, takže spíš předpokládal, že asi používá něco ona.
"Ne, můžu tě uklidnit, v mém zdravotním stavu je skoro nemožné otěhotnět," řekla trochu kysele a postavila se. Nechtěla se s ním hádat a sama věděla, že z a tohle může ona. Chtěla si ho aspoň trochu udobřit, a tak se její ruce ztratily v jeho vlasech a přitáhl si jeho hlavu k hrudi. 
"Slib mi, že když se něco takového příště stane a nedej bože se dostaneš do nemocnice dáš mi o tom vědět," řekl v jejich rodném jazyce, aby dodal jeho slovům větší váhu a Ramonou mírně trhlo, slyšet ho mluvit rusky bylo vždy něco.

Hana se v posteli převalovala nemohla usnout, sice nebylo zrovna dvakrát čas na vstávání, bylo něco málo po sedmé hodině ranní. Převrátila se na záda a chvíli koukala do stropu, svoji hlavu otočila na bok a pozorovala Keigovu klidnou spící tvář, který se ze spaní spokojeně usmíval. Ať se mu zdálo cokoliv byl to asi dost příjemný sen až se trochu ušklíbla.
Vyhoupla se nad něj a přejela mu po tváři, lehce sebou škubl a jeho oči párkrát zamrkaly, jeho úsměv se na chvíli vytratil, ale jen co nad sebou uviděl její usmívající tvář se usmál znovu. Její ruka spočinula na jeho tváři a ramínka tílka na spaní, jí mírně padala po ramenech dolů.
"Dobré ráno," sklonila se k němu a přitiskla svoje rty k těm jeho a opět se nadzvedla. Jeho ruce ji chytli za pas a sjel s nimi o trochu níže, aby uchopil její zadek v fialkových šortkách.
"To je velice dobré ráno," usmál se ještě víc, a ještě pevněji její zadek zmáčkl, Hana docela spokojeně povzdechla a jeho zorničky se touhle její sladkou reakcí rozšířily.
"Až na to, že je tak půl osmé," zasmála se a Keigo pokrčil rameny, bylo mu to jedno. Na jednu stranu to znamenalo, že měl ještě spoustu času, než se budou muset vydat na snídani. A ona v tomhle pyžámku vypadala dost chutně, že ho při pohledu na ni napadali dost nemravné nápady. Jenže za poslední dny jí neměl dost, měl pocit, že se na ni určitým způsobem tak navykl, až tak, že práce šla úplně bokem. Od rozhovoru o Commission, uběhly už pěkné tři dny a z a tu dobu o práci ani o nich nepadlo slovo. Hana sice občas vyřídila nějaký důležitý hovor, ale to bylo tak vše. 

"Není to jedno, tak to je velice brzké dobré ráno," řekla klidně a jeho ruce sjeli ještě níž a pozorovaly, jak na tohle bude reagovat. Hana měla však pořád svůj stejně milý úsměv a když jeho dotyky byly dost příjemné snažila se vlastně tak trochu držet. Ještě víc se k němu sklonila až se její rty lehce opírali o jeho ucho. 
"Chceš ho udělat ještě lepší," zašeptala sladce a Keigovi v ten moment projel tělem dost příjemný pocit až mu naskočila snad i husina. Její drobné prsty přejely po jeho nahé hrudi a zajely pod pokrývku až k jeho podbřišku. Cítila to jemné pnutí jeho těla a křídla, která se lehce načepýřila, milovala, když na tohle takto reagoval. Milovala to i u Ali, když se převlékala a byla k ní otočená zády. Její nahá krásná záda, na které byly napojena dvě překrásná velká křídla. Vždy se jich chtěla dotýkat, dělat jí tak dobře, protože i Ali na to byla citlivá. Bavilo jí dělat masáže zad, kdy ji nechala si s ní dělat co chtěla, dotyky, polibky... Mít nad ní aspoň chvíli svoji moc, vždy totiž chtěla být pro někoho tak důležitá, potřebná, chtěná. Sama si totiž připadala, když byla malá, jako někdo, o koho nikdo nestojí, nepotřebují ji.

Hana shrnula pokrývku i s jeho trenýrkami až k jeho kolenům a trošku s rudými tvářemi si odhrnula ty své, jen aby si je nemusela sundat. Nechtěla kazit tuhle atmosféru, kdy tak poslušně ležel a čekal, co udělá. Jen, co se její tělo posadilo na to jeho, jeho hlava se zaklonila, protože jeho tělem prošla dost příjemná vlna, když ho obepla její úzkost. Jeho oči se opět zaměřily na ni, hlavou mu proletěly jejich předešlé noci, no nevybavoval si, kdy by ona byla nahoře. Každý její pohyb byl pomalý a její tváře byly rudé, všiml si, že její víčka jsou zavřená až se jeho ruka, která obývala její pas natáhla k tváři a přitáhla ji lehce k němu. Donutil ji, aby se na něj podívala, druhou rukou ji k sobě přirazil trochu tvrději, až mu uniklo slastný povzdech. Její tváře nabraly ještě na červenějším odstínu a její rty se semkly do tenké linky, byla dost v rozpacích. Nikdy ho takto nepozorovala a on momentálně chtěl, aby ho viděla, jak tohle všechno, co dělá mu přináší dost velkou slast. Ani se nesnažil nějak zapírat, či se držet zpátky, tohle mu prostě vyhovovalo. Znovu chtěl její tělo přirazit k tomu jeho, její ramena se zapřela, takže to udělat nemohl a místo prudkého přírazu pomalu opět dosedla. 
"Fuck~," povzdechl a jeho víčka se zavřela, Hana se na chvíli nervózně zastavila, kdy si tohle začal takto užívat? Možná to dělala tahle poloha, ona nahoře vážně nebývala často a když už, tak nikdy takto klidně neležel pod ní. 

Nemohl si nevšimnout, jak nervózně, tak chvilku setrvala. Opět ji chtěl chytnout za pas, jen co se jeho ruce, ale hnuly mu je Hana nějak automaticky chytla a přirazila vedle jeho hlavy. Kupodivu se ani moc nebránil, jen se dost spokojeně usmál. Její pohyby sice na jeho vkus byly pomalé, ale za to byly dost intenzivní, že měl i on sám po chvíli, co dělat, aby tohle ranní pelešení neskončilo dřív, než stihlo začít.
Vážně stačilo pár dní bez práce, aby tak nějak pochopil, že tu její přítomnost vážně k životu potřebuje a představa toho, že by měla za nějakou dobu opustit opět jeho byt a vrátit se do Musafatu? Všechno si potřeboval teď vychutnat, její přítomnost, její tělo, ji. 

Obrázek by Farah

Bez dovolení jsem si ho zapůjčila, protože je naprosto dokonalý!

Hana se přinesla opět několik croissantů, nějaký ovocný džem a několik kousků ovoce, které tam zbylo. Vypadala dost spokojeně, no to se nedalo říct o Keigovi, který tak trochu nechápal, jak už několikáté ráno může snídat to samé. Opět nechal donést konvici zeleného čaje a nechyběl zde ani cukr, kterým Hana přislazovala.
"Kousni si," podal jejím směrem bagetku se šunkou, který si namazal pro tento den. Hana trochu nechápavě na něj koukala a odkousla si. Opřela se o opěrku a přežvykovala bagetku. V Japonsku sice nebývalo zvykem takové pečivo, no, neboť se jednalo o turistické místo, kde se to hemžilo cizinci, byli tu překvapivě připraveni. K výběru tu byla spousta různých pokrmů, aby tak pokryli poptávku lidí, co jsem dost pravidelně jezdili. 
"Hawksi," podívala se na něj a on s ní nespouštěl oči. Za celou dobu, co tu byli ji neviděl jíst maso, vlastně si toho všiml už dříve. Pokud nepočítal občasné kuřecí a nějakou rybu.
"Jíš ty vůbec maso, jakože kuřecí a snad rybu jsem tě jíst viděl, ale..."
"Viděl jsi motýla někdy jíst maso," zeptala se a Keigo nechápavě pozvedl jedno ze svých obočí, "kdyby maso nebylo důležité, tak by naše rodina, byla asi plná vegetariánů. Například můj otec se vepřové a hovězí naučil jíst až po třicítce, ale já jsem ráda za to kuřecí... Což mi i chutná a mořské plody, krom tedy chobotniček, ty... ble," ošila se na židli a Keigo se překvapeně usmál. Nikdy o tom neuvažoval, že by Hanu mohl trochu srovnávat s motýly, ale asi by odpovídalo, že ráda sladké. Džem, ovoce, cukr do čaje i cappuccino dost sladila. Hana si spokojeně vzala svůj zelený čaj a lehce si opila.
"Takže nerada tentacle," řekl naprosto klidně a Hana se málem zadusila čajem, protože se snažila ho nevyprsknout ven. Ten pojem znala velmi dobře, a to díky japonským hrám, a i díky anime, na který koukala jak sama, tak s Tenkem tak i s Lukášem.

Hana se otočila na Keiga, který se usmíval a překrýval si ústa rukou, aby tu škodolibost zakryl. Vlastně ho zajímalo, jestli ten pojem zná, když je zrovna taková zdrženlivější. A očividně znala.
Byl ráda, že i na snídani měli tento koutek, kde se nevyskytovalo hodně lidí, takže se tu mohli bavit skoro ovšem.
"Takže si viděla hentai?" Tentokrát to byla Hana, komu se překvapeně zvedlo jedno obočí a Keiga si přeměřila. Věděl, že hrála hry a že se trochu o tyto věci zajímala, on tomu nasvědčoval i obrázek na ploše na jejím notebooku.
"Ze zvědavosti," zamrmlala a zakousla se do jídla, to však probudilo Keigovu zvědavost a opřel si ruce o stůl.
"Takže tak... Jaký žánr," zeptal se okamžitě a Hana se nafučeně ušklíbla, nechtěla se o tomto u snídaně bavit, ale když chtěl provokovat. Měl to mít.
"A co ty? Hentai nebo raději klasiku, porno," podívala se na něj, momentálně na vyslovení tohoto pojmu vynaložila dost velké úsilí. Nehledě na to, že když ho slyšela při tom jejich ranním pelešení říct fuck, byla dost zaskočená. Jakože to zněl sakra sexy, ale nějak se s tím měla problém srovnat. Krom toho použil ten tón hlasu, který používal při vyslovení Babybird. Ten jeho lehce chraplavý hlas, který jí často přiváděl k těmto nemravným věcem.
Trochu zaraženě na ni hleděl a jeho tváře mírně porudly. Tipovala ho možná spíš na to druhé, i když nedivila by se, kdyby se taky se zvědavosti nepodíval. 

kapitola 31 <---   ---> kapitola 33