Butterfly effect - Kapitola 54

 Pěkné čtení!

Věděl jen jedno, že jestli to teď vyšlo na povrch, za chvíli se to dozví i on. A i když jeho dcera byla asi vinná, pořád to byla jeho dcera. Jeho jediné živé dítě, v životě by ho nenapadlo, že jednou by zašla až tak daleko, ale kdy jindy by měla tu možnost. Hana byla bez křídel a zranitelná jako nikdy. Všude články a házení špíny na tu, která přežila dvě obří díry v jejích zádech.
Doufal, že to přece mohlo být nedorozumění a Andrea, prostě jen nemístně utrousila nějakou dementní poznámku, kdyby jen tušil, že nechat Hanu u nich způsobí další problémy vzal by ji i bez svolení, jen aby tomu všemu předešel.

„Co se stalo Haně,“ zazněla otázka, protože Nikolaus slyšel útržky, když přišlo na jisté věci radši svou ženu upozornil ať se trochu ztiší. Kde měl začít?
„Andrea napadla Hanu, vybrala si zrovna moment, kdy byla Hana s malou Leontýnou, takže Hana chránila Leu, protože se bála, že by se jí Andrea mohla v tom jejím afektovaném chováním něco udělat… No a Andrea jí udělala šrám přes čelo. Ludmila se Andreu snažila uklidnit, ale neúspěšně, a dopadlo to tak, že ji nakonec musela s jejími synovci odtrhnout od Hany, na kterou se vrhla.“ Nikolaus přimhouřil oči, věděl, že tohle nebylo celé. Postoj Dominika nabyl jiného vzezření. Byl připravený na útok. Kolem letectva se Nikolaus moc dlouho nepohyboval, ale tohle znal od Ali, věděl, kdy chtěla dát ránu a kdy byla připravená na útok od někoho, jak ona se v tomto podobala jejímu otci.
„Přitom, jak jí táhli ven z pokoje na Hanu zařvala, že na tom mostě měla chcípnout, když ji shodila dolů.“   

~

Jedno ráno tupě zírala do lesa, protože ji nesnášela a zas jiné ráno tupě zírala do lesa, protože ji shodila dolů z mostu. Musela uznat, že se to klidně mohlo stát, její léky na bolest smíchané s velkým množstvím alkoholu její paměti dost uškodilo. Matně si vybavovala na telefonát s Tenkem, celou dobu typovala, o čem mu mohla povyprávět. Snažila se vybavit, jestli doopravdy, prostě skočila nebo se nakonec rozhodla přelézt zábradlí zpět na silnici, ale její mysl byla v tom momentu tak moc rozostřená. Foukalo a pršelo, krom hlasu Tenka z telefonu, který byl nejblíže, moc okolí neposlouchala, ani nemohla nešlo nic slyšet.

Zatím, co si Hana posedávala na své malé terase, Ludmila seděla na terase před domem na schodech, kde se vyloženě klepala. Její muž ji napsal, že přijedou druhý den ráno a krom toho dodal, že ne sám. Na cestě byl i Nikolaus a Tenko. Což znělo až děsivě, byla sice zvědavá, jak tento mladík vypadá, přece jen ho viděla na fotce s Hanou, a to mu bylo kolem 16let. No momentálně tu zvědavost přebýval strach z toho, co se bude dít.
Andreu přesunuli do hotelu, kde ji hlídal její manžel, ještě štěstí, že ten byl momentálně jediný, kdo vypadal, že si nad tím vším drží klidnou hlavu až to taky bylo vcelku podezřelé. Měla nějaké tušení, že snad i on o tom všem věděl, a to ji nenechávalo klidnou. 

Jen nechápala, jak ji mohla najít zrovna na tom mostě. Byl to jeden z nejvyhrocenější momentů a ona tam byla? To ji sledovala? Nebo jak?
Její dcera nikdy nevypadala, že by byla až tak nenávistná, že by ji chtěla zabít. Ano, Ali přišla o život, ale o něj mohla při jejich práci přijít kdykoliv. To by šla i po Lukášovi, kdyby u toho byl nebo byla vysazená jen na ni? Proč ji sakra až tak moc ležela v žaludku a tím nejhorším možných způsobem. Hana Andrei nikdy nic neudělala, neznali se, dokud ji Ali nepřibrala k nim. A to ještě s ní ani moc nemluvila, byla vždy ta, co seděla kus od nich a potichu dělala na notebooku. Občas prohodila pár slov a zase byla u něj. Dávala do kupy systém mezi tím informace o rodině Shimurů a Tenkovi a různé programy, které používali teď po celém světě. Hana v těchto věcech nebyla konfliktní a snažila se vyjít ve spoustě věcích lidem, pokud nešlo o život a nepravdy. A ano, párkrát ji šla zkontrolovat, když byla Hana nemocná, protože ji o to poprosila Ali. Nebylo to nějak často.

Na příjezdovou cestu dojelo velmi povědomé vozidlo, jednalo se o přepravní vojenské vozidlo letectva, kterým tu přijížděli na slet členové letectva, když konečně mohli.
Jen, co vystoupil její manžel už brečela. Vztahy a jejich nápravné možnosti byla jedna věc, odebírání dětí se špatných podmínek i na to si zvykla, ale tohle.
Ovšem nebyly jediný, kdo dorazili, zvuk motorky se už delší dobu linul po cestě vedoucí k nim. A po zaparkování se ukázalo, že se jednalo o jejich nejmladšího synovce z Dominikovi strany. Dominika měl bratra a sestru a tento mladý chlapec byl jeho sestry. Všechna omladila z Dominikovi strany byla v hotelu, nějak se jim nechtělo pobývat u nich a krom toho vždy jezdili na slet později, takže Ludmila byla ta, co hostila svou část rodiny, každoročně u nich.
Byl asi o rok mladší než Alena. Alena a Andrea sice jezdily k příbuzným od Ludmily, ale častěji byly právě u Dominikovi sestry, která měla velký dvougenerační dům, kde ve spodním bytě bydlel její druhý bratr. Vždy měli k sobě blíž než k Dominikovi. Takže se ta omladila u nich sdružovala a vyvářela vcelku silná pouta, až tedy na ty, co nebyli obdařeni quirkem. Jeho sestra se provdala za někoho, kdo quirk neměl, takže pár z jejích dětí quirk nemělo. Což znamenalo, že Andrea zase trávila převážně čas s dětmi, co quirk neměli i tak, ale Alena a Andrea měly velmi pěkný vztah.

"Kamil mi, řekl o incidentu Andrei a Hany," pomalu šel za svým strýcem, " Asi dlužíme vysvětlení." Jenom kdyby věděl, že z auta vystupuje, jako poslední Nikolaus, který šel kvůli holi, o kterou se podpíral, tak by možná svá slova ještě zvážil. Dostal tak jednu přesně mířenou holí a mohl být rád, že to bylo vše, v dalším útoku mu zabránil Keigo, který ho držel a cestu mezi nimi blokoval pro případ Dominik. Tahle situace už nemohla být horší, jediný. Nikolaus oběma mladíkům řekl něco málo o tom, co se teď řeší, ale věděl, že se za chvíli dozví zbytek. Přece jen nešlo jen o šrám, co měla Hana na hlavě.

Následné objasňování věcí bylo šílené. Celá omladina, co byla blízká Ali se po tom, co měla pohřeb domluvili, že tohle Haně vrátí. Nelíbilo se jim, že nezabil Hanu, vědělo se, že Alena se snažila, aby si vybral ji ne její snoubenku. Hana byla předávkovaná látkou, co používal Collector, aby jim nefungoval quirk. Potom, co se domluvili Hanu sledovali a čekali, doufali, že všechny články, co vycházeli s jejich přičiněním ji vlastně zničí natolik, až se nějaká taková příležitost, jako byl pokus o život naskytne. Věděli, že by neudělala nic, co by ohrozilo ostatní, takže tipovali, že pokud si bude chtít ublížit, udělá to tak, aby nikomu neublížila. Polohu jim zajistil mobil Ali, který poskytla Andrea, jenž jako dcera Dominika dokázala vcelku snadno dostat mobil ze základny, a tím si tedy zajistili polohu Hany a také občasné sledování, co vlastně dělá jim zajišťovalo, jak na tom je po stránce psychické. Nebylo toho moc, Hana většinu času trávila zavřená v bytě, ale lidé v bytech věděli, co se mladé dívce stalo, a tak Hanu hlídali a snažili si je pomoci. Tam tedy prostě nemohli nic udělat.

 
"Všichni jsme to video viděli, Hana byla ta, kterou si ten idiot vybral, ale Al se rozhodla ji chránit. Kdyby ji dal víc sedativ, aby byla ticho, byla by tu s námi."
"Mě se líbí, jak se snažíš být hnusný na Hanu, ale přitom si přišel vše vysvětlit a zradit tu vaši povedenou sebranku, jen aby si z toho vylezl nejlépe," zavrčel Nikolaus a možná by i něco řekl dál, ale Hana se rozesmála. Seděla na gauči mezi Ludmilou a Tenkem a smála se. Tohle by ji nenapadlo ani ve snu, technicky prohrála proti bandě okřídlených, kteří ji vystopovali jen podle polohy, kterou sdílela s Ali. 

Jen, co však sundala ruce z tváře šlo vidět, že i brečí. Nerozuměla sobě, co se to v ní dělo. Směs toho, že přece jen nebyla takový magor, že by skočila, ale na druhou stranu zlost, že ji chtěli zabít lidé, o kterých si myslela, že jsou její rodina. Krom toho taky jedinou osobu, která by se snažila najít Collectora. Lukáš by se sic asi snažil, ale nedošel by daleko a hledat někoho, kdo by mu pomohl, by bylo náročné s jeho minulostí villaina. Pak tu byla další vlna zlosti a to, když si uvědomila, že strávila přes půl roku zavřená v psychiatrické léčebně, kde ji považovali za odpad společnosti a nemohl ji nikdo navštívit. Taky to, jak se na ni dívali někteří na základně, když tam přijela na uctění památky Ali. Pohledy lidí.
Ten pocit se schovat, před tím vším ji donutil se obalit krystalem a vztek zas vyslal signál k útoku. Postavila se. V tom, aby udělala další krok jí zabránila Ludmila, ale Hana to v plánu tak úplně neměla. Natáhla před sebe ruku a krystaly poslechly momentální rozpoložení mysli.

Jen však do momentu, kdy ucítila bolest. Ostré píchání nervů, kde se kůže oddělila od zbytku ruky. Hana tak koukala na šlachy a svaly své pravé ruky a její oči, které žhnuly z hněvu zeleně zase přicházely do fialové barvy.
V místnosti nastalo absolutní ticho, tak jako v její hlavě. Krystaly se zas vrátili zpět na své místo a Hana se posadila. Kůže zčernala a když pohnula prsty bolelo to. Všichni byli v šoku, co se právě stalo. Hana si právě ze své ruky stáhla kůži, kterou zkrystalizovala. Mohla děkovat, že to, co viděla, neviděli oni.
„Jsi v pořádku,“ ozval se Tenko, který konečně našel kousek odvahy Haně něco říct. Mimo svou komfortní zónu a všeho, co se dělo, moc nekomunikoval. Též se nemohl opomenout fakt, že Hana ty dva od ignorovala, když vešla do místnosti. Přišlo mu, že momentální situace je pro ni horší než fakt, že vztah mezi nimi teď dost utrpěl v případě obou mužů.
Nějak se už na nic nezmohla, takže se jen posadila.
„Ne,“ otočila se na něj a až teď plně začala vnímat tak nějak jejich přítomnost. Tenko měl fialové oko a Keigo zas sedřené klouby prstů. I její otec tu byl a bránil ji, což asi v životě moc nezažila. Nikdy nic nezašlo až tak daleko, aby se dostal do takové situace. Asi by i možná nechala ostatní se teď věnovat její černající ruce, ale možná to přišlo jen jí, pořád tu nebylo zodpovězeno něco, aby to dávalo smysl. Chápala jejich stranu, proč to udělali. Ale Andrea?
„Proč?“
„Eh,“ věděl, že to bylo mířeno na něj, „nevysvětlil jsem…“
„To chápu,“ naklonila hlavu a její oči se teď zabodli do mladíka a pevněji si chytla ruku, aby nikdo nemohl zkoumat, co se s ní dělo,“ Proč Andrea?“
„Ona ti to neřekla?“ Hana převrátila oči v sloup, jasně tím naznačila, že kdyby to věděla, tak by se neptala.
„Sestra Laura, Laura Nová, nevlastní sestra mého otce. Stačí to takto říct, nebo chceš srdce ryvné povídání o tom, jak Andreu vychovávala, když byla u tety a…“
„Tak proto má Leontýna, modřiny? Protože má quirk.“ Jeho výraz se dost rychle změnil na zaražený, „Mám povykládat srdce ryvný příběh o technikách sestry Laury, které používala na děti s darem od ďábla?“

Už když dojeli všimla si těch modřin na první dobrou, nevypadali nějak zle a člověk by řekl na první pohled, že se jedná o modřiny z pádů či bouchnutí o nábytek. Jí připadli až moc povědomé, hlavě to umístění. Když pak přebalovala malou Leu, to rozmístění se jí prostě nepozdávalo a při zmínce toho jména... Konečně to dávalo smysl.
Hana, když vyslala na světlo světa, co se dělo na internátu, tak poslala několik sester na kratší dobu do vězení, některé na velmi dlouho. Problém byl v tom, že ve vězení se k lidem, co nějak tyranizovali děti nechovali slušně řečeno nejlépe, a tak Laura ještě s dvěma byla pod dlouhodobým utlačováním a násilím ze strany vězenkyň ať už s quirkem tak bez. Nemělo to moc šťastný konec, karma si je tímto způsobem našla a Laura se nakonec oběsila, než stihl cokoliv její nevlastní bratr udělat.

Potom to odhalení už seděla v místnosti jen Hana, Keigo, Tenko a Nikolaus. Dominik s Ludmilou sbalili synovce a vyrazili tohle okamžitě řešit. Tedy spíš ověřit si to, co Hana řekla. Jen si nebyla jistá, co vlastně udělají Kovářovi po tomhle zjištění. Nedokázala si představit, že by Andrei nějak ublížili, tohle by spíše čekala od rodiny Elster. Byla si jistá, že bez potrestání, ale neodejde. Kam tohle všechno vlastně spělo? Mělo to vlastně po tolika letech cenu řešit?

Půjdou po ní, pokud bude tady, to si byla jistá, jenom… Nebyla si spíše jistá, jestli jakékoliv následné řešení bude pro ni to pravé. Nic už jí ty měsíce v nemocnici a roky užírání nevrátí, i kdyby je zavřeli. To ji úlevu nepřinese, už jen zjištění pravdy bylo pro ni dostačující. Bylo to možná divné a muži v místnosti by absolutně nesouhlasili, ale jí to asi stačilo. Jako kdyby se zatím vším, co se stalo, se udělala tlustá čára a někdo tam napsal „vyřešeno“.
Už tak to vše způsobovalo rozpad rodiny, která z jejich týmu byla ta bez větších problémů a dramat.
 
„To, abych spala s jedním okem otevřeným,“ zamrmlala si pro sebe a podívala se na Keiga, „A vlastně, kde je k sakru Tokoyami a co tu vy dva děláte?“ Trochu se po nich nechápavě ohlédla.
„Schmetterling…“ Nikolaus chtěl říct ještě něco, ale při tom jejím výrazu, se zmohl jen na oslovení a povzdechnutí. I jeho by tohle nikdy nenapadlo, byl tak nějak smířený, že to udělala. Nepochyboval ani na moment, protože zažil tu samou bolest a věděl, že i on v tomto váhal. Nakonec to ustál na rozdíl od Hany on měl kolem sebe zbytek rodiny, který za ním stál i teď, a to i přesto, že některé věci předal příslušným orgánům, které je vyšetřovaly.
„Keigo…“ Její oči se přimhouřily, když se zaměřila na Tenkovo oko, to si mohl odpustit.
„Ne, o tom jeho oku se bavit nebudeme, taky bych mohl zmínit Shui a její vizáž.“ Možná by to i brala, Shui odcházela o mnoho hůř než její milenec.
„Hm… Na rozdíl od Shui, nás Tenko nevydírá,“ utrousila nakonec což Keiga namíchlo. Jak tohle nezapadalo do této dusivé situace, vážně teď budou řešit tohle, prolítlo mu hlavou.
"Na rozdíl od Tomury, nás Shui už nepřipraví o kariéru," zavrčel, jen, co to však dořekl semkl své rty pevně k sobě. Rychle si uvědomil, že pokud bude dál prudit, Tenko z toho bude těžit, takže místo toho, radši přemýšlel, jak nejrychleji změnit téma.

Nikolaus vypadal, že přemýšlel nad celou situací a začal přitom něco ťukat do telefonu. Musel si dát všechny informace a poznatky dohromady. Bylo jasné, že Hana nemohla na základnu, kde by byla s velkou pravděpodobností ve větším bezpečí než tu na sletu, protože jeho bratr se o to postaral. Vyřešilo by to vcelku podstatný problém, oni tam nemohli, nepatřili k letectvu. Jak na to koukal, tak max dva a ti by si neriskli něco udělat na základně, proto byl výhodnější slet. Naskytla jsem jim tedy příležitost, která by se nemusela opakovat. Hana bez quirku, sama u Kovářů a Keigo měl být technicky ještě tak dva dny na základně na tréninku s Tokoyamim. A i kdyby chtěli počkat až tu budou, tak pořád slet byl plný lidí. Kdyby se vydali ven, se podívat na trhy nebo na jídlo dolů k hotelu, byla by snadným cílem. Někdo by ji mohl v davu lidí velmi nenápadně bodnout do zad.

Na malý moment zvedl oči k nim a prohlédl si je, ano tato momentální situace mezi nimi nebyla nejideálnější, ale pro potřeby ochránit jeho dceru to muselo stačit. Keigo nesměl létat, ale zas kohokoliv by dostal aspoň jeho pery na zem, tak by zas nikdo nemohl utéct Tenkovi. Ti dva byly ve finále vcelku i kompatibilní. Aspoň pro momentální účely. Pokud Kamil věděl, co udělala jeho žena mohl dát echo ostatním a vyvolat tak rychlejší jednání. Pokud ne a Andrea tak nebude mít, jak kontaktovat zbytek, mají aspoň nějaký čas.

„Teta nás poslala a obeznámila se situací… Máme vám dát tohle, prý budete vědět, co s tím.“ Do místnosti vešli synovci a neteře, kteří patřili sourozencům Ludmily i ona měla vcelku dost sourozenců. Jedna početná rodina si spojila s druhou početnou rodinou.
Nejstarší z nich byla Jana, která podala Nikolausovi laptop a mobily, což u něj vyvolalo úsměv. Nebyl asi jediný, kdo už přemýšlel dopředu.
„Strejda je vytočený, jakože takto,“ ukázala na dveře,“ jsem ho ještě neviděla a teta? To radši ani nemá smysl popisovat.“  Posadila se na židli a zbytek radši postával dál, ne že by Nikolause neviděli, ale z popisu moc dobře věděli, kde sedí vedle Hany. Hawks byl pro ně někdo, koho už viděli a měli možnost i interagovat, ale Tenko. Oproti Keigovi tu byl větší hvězda, přece jen život Hany, když ji poznali se točil výhradně kolem něj, a to i v době, kdy pak byla s Ali. Už sice ne tak moc, ale oni věděli své.
„Tenko,“ ukázala Jana prstem na mladíka, který celou dobu tiše seděl a jeho mobil se aspoň z části snažil přeložit, o čem tohle všechno bylo.
„Tohle ještě posílá strejda.“ Tentokrát brýle, které v Praze dostal i Keigo a Tokoyami, dorazili, aby poslední zahraniční nečekaná návštěva rozuměla všemu.
„Jinak teta se ještě ptá, co tvá ruka.“
„Bolí,“ řekla Hana a dál svou ruku schovávala. Brýle, které předala Tenkovi a on si je poslušně nasadil museli aktivovat. Vše mu vysvětlila, musela se však přemoci, aby se neusmála. Připomnělo jí to, jak reagoval, když si uvědomil, co se skrývá pod pojmem Arumihs.
„Arumihs, synchronizace… Tenko… 75-98-58-62.“ Přes brýle šlo vidět, jak zamrkal, když se rozsvítily a uvedly ho do systému.
„Teď už nám všem bude rozumět… To abychom si pořídili brýle taky, bo jak spustí japonsky jsme v prdeli.“  Tomu se usmála většina příchozích, jemu to však přišlo divné, že z jeho přítomnosti jsou až fascinovaní, a i když cítil, že si drží odstup, bylo tu něco divného. A toho si všimla Jana, která byla očividně hlavní mluvčí této sebranky.
„No to víš, si tu vcelku populární. Všichni byli moc zvědaví, komu dává naše Háně, přednost před naší Alenkou. Dostat to zní, trvalo několik měsíců. Pár věcí řekla Ali, ale takové ty zajímavější věci, to byl porod.“
Tenko se otočil na Hanu, která se lehce skrčila a naklonila se víc ke Keigovi.

Ono pro někoho tu mít Tenka byla výhoda, ale Hana to tak nevnímala. Zmínila se jim tenkrát o jeho minulosti, když ji opili. Takže věděli o něm věci, co nikdo, krom jejího otce nevěděl. A někdo, kdo by rád o něm věděl víc seděl, vedle Hany taky. Hana měla pocit, že by Keigo mohl něco zkusit a zjistit o něm víc, ale on sám tušil, že mu nic neřeknou. Jestli jedna strana rodiny Kovářů chtěla Hanu mrtvou, tak tady ta, rozhodně ne a šlo vidět i možná cítit tu uvolněnost, když tu seděli s nimi. Nechtěli ji zradit.
„Jinak strejda je chce všechny pochytat, ale tak, aby to udělalo, co nejmenší rozruch. Pokud dobře počítal, jedná se o deset lidí, nepočítáme-li Andreu a blbečka,“ hodila hlavou směrem k chodbě, “Bylo nám řečeno, že se můžeme zapojit, možná nejsme obdařeni křídly a máme tím komplikovanější podmínky boje proti nim, za to máme jiné způsoby, jak je dostat dolů.“ Protáhla si prsty a její nehty začaly růst a změnit v kov a když do nich cinkla druhou rukou kovové jehlice se zabodli do dřevěné podlahy.
„Jediná podmínka je, aby byly naživu. O tom, v jakém stavu je máme dovést, ale zmínka nebyla.“
„Moc je v oblibě nemáte,“ řekl Tenko a narovnal se na gauči, když už mu všechno došlo. A z toho, jak na něj tohle zapůsobilo, chtěl vědět, kam jsou schopni zajít. On a Nikolaus pro Hanu klidně zabijí, ale oni, jak moc jim budou schopni aspoň ublížit?
„Ptačí hrdost,“ odfrkla si, “naše část rodiny, předala více méně podstatu quirku kov, a i když má několik z nás ptačí rysy jako teta Ludla, peří místo vlasů, které mění v kov, tak nejsme úplně odvaření ze sletu. Chápu strejdu, jejich rodina, byla snad u založení letectva před osamostatněním České republiky a spousta lidí, co má tento typ quirku je u letectva, takže tak i slet vznikl, byla to záležitost letectva… Ale my? Když se slet zvětšoval a Ali pak dotáhla Hanču, tak nám Háně byla od začátku sympatická, protože viděla do spousty věcí, co ostatní přehlíželi. Naše rodina se pohybuje v sociálních službách všeho druhu, od dětí po seniory. A pokud víš, tak Hana byla důvod uzavření několika klášterních dětských domovů a internátů před odletem na kurz do Japonska, avšak díky tomu, je teď v této situaci.“

kapitola 53 <--- ---> kapitola 55