Butterfly effect - Kapitola 53

 </3

Hana tupě koukala směrem k lesu s dítětem na klíně. Ono, když někdo spoléhá na děti, že pohlídají jiné děti, tak si zahrává buď o to, že se něco stane nebo se jednoduše problém hodí na někoho jiného. Hlavně tedy někoho dospělého.
Takže, když tahle partička puberťáků dostala úkol hlídat mimčo nebyli nadšení. Měli své zájmy, a hlavně při sletu, kdy se mohou seznamovat s vrstevníky. Měli jednoduše své priority úplně jinde než hlídat něčí mimino. Když se tedy dozvěděli, že je tu teta Hana a nic nedělá, dostala malou Leontýnu na starosti. Kdyby jen věděli, že z toho může být ve finále velký průser. To byl taky ten důvod tupého zírání do lesa, Hana čekala až se tu zjeví Andrea a chytne ji při činu a dostane po druhé kartáč.

Po tom, co odjeli chlapci a ona měla čas jen pro sebe, se chtěla seznámit s nejmladším členem Kovářovic rodiny. Ovšem to, co nastalo jaksi nečekala. Ve výsledku, to, co si vyslechla od Andrei ji stačilo, aby si utvrdila to, že ten divný pocit, co měla, nemělo nic s tou zvláštní atmosférou shledání, když sem dorazili.  
Andrea ji nesnášela.

Nikdy si nevšimla, že by s ní Andrea měla problém. Muselo jí to dát očividně dost práce, aby si udržela tu masku, co nasadila pokaždé, když se o ni musela starat, když jí o to Ali požádala. Byl to odporný pocit, když na ni spustila. Přišlo jí, že nejde jen o malou, protože jí vzápětí začala vyčítat úplně jiné věci. Byla to taková studená sprcha, že z prvotního hněvu se zmohla akorát tak na tichý odchod. Nechtěla se hádat, nechtěla tu vířit vody a dělat další problémy. Měla jich už tak dost. Kam se hnula tam se vše tak rychle komplikovalo.

„Přišla jsem tě zachránit,“ ozvalo se při otevření prosklených dveří na terasu, kde Hana seděla. Žena v nich vypadala lehce ztrápeně a zároveň její tón hlasu napovídal, že to, co se stalo ji mrzí. Haně bylo jasné, že o tom, že jí její druhá dcera nesnáší, ví už nějakou dobu. Sama si v duchu říkala, že jí to mohl někdo říct, místo toho, aby se snažila navázat vztah se svou budoucí švagrovou, která byla své setře docela blízká.
„Nenapadlo mě, že po tobě Andrea vyjede, měla jsem zakročit,“ utrousila žena a posadila se na vedlejší židli. Hana neměla chuť se k tomu nějak víc vracet a neměla to ani chuť rozebírat.
„Je to tvoje dcera, teto,“ dodala jen tak, proč by měla být hnusná na své vlastní dítě, vždyť Hana byla ten důvod, proč její sestra nežila. Takže se tomu ani moc nedivila.

„To nemyslíš vážně,“ řekla ostřeji, než možná Ludmila chtěla, ale tím upoutala veškerou její pozornost, „I když je moje dítě, to neznamená, že se k tobě bude chovat jak ke kusu hadru. Popravdě od doby, co tu s námi není Alenka se chová odporně. Původně jsem si myslela, že to bude tím, že truchlí, ale čím víc čas plynul, tak to bylo horší a horší. A můžu ti s klidem říct, že Ali měla své mouchy a občas to s ní byla jízda, když přišlo pak na její intimní život a problémy v něm, škoda povídat, ale Andrea teď? To děcko může být rádo, že sem jsem na ně nikdy nevztáhla ruku ani Dominik a věř mi, bylo těžké někdy odolat tomu jim jednu plácnout, a hlavně dneska ráno.“
„Andrea mi nikdy nepřišla, že by mě nesnášela. Vždy se chovala mile,“ sklonila očka k malé holčičce, která ji klidně posedávala na klíně a prohlížela si dětskou knížku.
„To mě v celku překvapuje, že sis těch náznaků nevšimla. Je pravdou, že Andrea se před Alenkou, chovala k tobě hezky, ale mimo to, vždy měla něco, co ti na můj v kus vpálila, až bylo divné, že sis to nikdy nevšimla.“
„V té době jsem si to asi moc k srdci nebrala, měla jsem svých problémů dost a plnou hlavu starostí. Někdy mě popíchla, ale něco takového bych asi nikdy od ní nečekala… Asi můžu být ráda, že když mě chodila kontrolovat, když jsem byla nemocná, tak mi nic do toho čaje nedala… Možná mi tam plivla,“ utrousila Hana a opřela se o proutěnou židli, Ludmila se trochu nevěřícně pokroutila hlavou. Na druhou stranu to asi neznělo neuvěřitelně, mohla to být pravda.

Ani Ludmila nechápala, co měla Andrea za problém s Hanou. Nějak ji neohrožovala a krom toho, i když se to zprvu z dálo, jako problém, že je Hana Elster, tak to bylo výhodou. Pokud by si Alena vzala Hanu, mělo by to jen samé výhody. Imunita v mnoha zemích, které měli dohody s její rodinou a taky ve finále dost velké finanční zabezpečení. Hana krom toho vybočovala z rodinného byznysu, takže ani zde nebyl problém.
Taky, kdyby se Alena a Hana nakonec rozešli, tak Hana nepatřila mezi ty lidi, kteří by dělali problémy a snažili se zničit život na oplátku.
Když na ni tak koukala, Hana byla prostě jen člověk, který dával potřeby ostatních před své. Děti z internátu, Tenko, Alena, letectvo, lidé, které zachraňovala, rodina a nově i Keigo.
„Hani, mohu mít otázku?“ Hana otočila list knížky a její oči se zvedli k Ludmile, chvíli to vypadalo, že snad přemýšlela, zda má přikývnout. Nakonec se její hlava pohnula k souhlasu.
„Miluješ je oba, že?“ Mohla se snažit to zakrýt, ale žena před ní ji měla přečtenou, během minuty.

Povzdechnutí byla jasná odpověď, právě se přiznala, že její život asi není dost komplikovaný. Proč si ho tedy nezkomplikovat více?
„Vždy to tak bylo… Je jedno, jestli jsem teď s Keigem nebo jsem byla s Ali. Chtěla jsem udělat za tím tlustou čáru a nevracet se k tomu, žralo mě to, ale Collector byl důležitější. Možná pak bych se k tomu vrátila, ale když se z něj stal nejhledanější villain Japonska, tak byla otázka času, kdy se zjeví a já na to přijdu. Musím, říct, že na to, jak dlouho jsem byla v Japonsku, jsem ten fakt dlouhodobě přehlížela, je sice pravda, že se stal aktivní až po nějaké době, ale i tak…“
„Nedokážeš se ho vzdát, ani po tak dlouhé době? Zní to snad už jako posedlost.“ Hana jen pokrčila rameny, bylo jí to jedno.
„Takže je chceš oba, nebo jen Tenka?“
„Asi nepatřím mezi lidi, co se s pokojí jen s jedním člověkem, že?“ Ludmila se pousmála.
„V tomto případě je otázkou, jak to zkousnou ti dva. Je tu však možnost, že skončíš sama… Ale jak to vypadá, tak Tenko se tě nebude chtít vzdát, nepřešlo ho to tehdy, nepřejde ho to ani teď. Byl ochotný trpět Keiga, celou tu dobu, co jste spolu, jen aby si ty byla spokojená a nezkřivit mu vlas na hlavě. Má vcelku dost dobrou trpělivost.“  Hana pevně stiskla čelist k sobě, aby nebuchla smíchy. Tenko a trpěliví?
„Něco k smíchu?“
„Tenko je všechno, ale není trpěliví, možná spíš ho nutím trpět a on se snaží to nějak překousnout.“
Když jí Hana ještě povyprávěla, co všechno věděla a nechtěla, aby tak úplně věděl Keigo, když stále pracoval pro HPSC, tak tu visela ještě jedna otázka.
„Hani chceš ty vůbec mít děti?“

Na základně původní plán šel dobře, až na situaci, s kterou nikdo nepočítal. Nikolaus právě držel od sebe Tenka a Keiga. Lépe řečeno, Tenko seděl na zemi a držel se za oko, které začalo natékat a Keigo zas zvedl ruku, aby dal najevo, že už nic jiného neudělá. Jediný, kde této situaci asi nerozuměl, proč takto při příchodu Keigo zareagoval, byl právě Nikolaus stojící mezi nimi. Věděl, že Keigo asi Tenka nebude muset, přece to byl villain, ale tak tohle mělo jiný podtón.
Dominikovi se informace o momentální situaci mezi Hanou a Keigem dostaly od jeho ženy. No netušil, že když řekne Keigovi ať zavolá Nikolausovi, že nutně potřebují probrat získané informace o Collectorovi, že se tu zjeví pár sekund na to i s Tenkem, to prostě nečekal nikdo. Po tom, co se zjevil portál a očividně Keigovi došlo, že by mohl s ním být i člověk, na kterého byl momentálně dost naštvaný. Reakce na sebe tedy nedala dlouho čekat.

„Mohl bych tu zkoušet takové to, zeptej se své dcery, ale to bychom se okrádaly o čas, protože bys chtěl hned odpověď. Takže to shrneme… I když moc nerad,“ zabrblal a nadechl se,“ Hana se tu vyspala s Tenkem a Keigo pod vlivem quirku zas s jinou ženou. Takže si sice moc vyčítat nemusí, ale pánské ego je pánské ego. Známe, že?“ Nikolaus se na minutu sekl a jeho fialové oči těkaly z jednoho na druhého muže. Hanu netypoval ne, ženu, co by podvedla, ale zas nemohl říct, že si nevšiml jistých jiných věcí, které byly v jejím intimním životě vcelku netradiční.

Nakonec se posadil na židli, která byla v místnosti a snažil se přijít na něco, co by mohl říct, ale nic ho nenapadlo. Co taky? Jeho dcera si komplikovala už tak komplikovaný život. Na druhou stranu, co si namlouval nějak to tušil, už snad od momentu, kdy mu řekla, že uzavřela smlouvu s ďáblem.
„Taufel,“ povzdychl a podíval se na Tenka, který se konečně postavil na nohy. Ani po tolika letech ho nenechala a on přes jeho varování nenechal ji. Věděl, že první lásky bývají ty nejtěžší, ale ti dva? Ti to posunuli na nový level, krom toho Hanu nejednou málem zabil. A co ona na to? Nic. Přešla to a dál se snažila zjistit, kdo vlastně může za ty hrůzy v jeho životě. Už když přijela do Česka měla pár typů a ano byl tam i AFO, ale tenkrát ho měla na nejnižších příčkách, přece jen ho neměla, jak spojit s Tenkem, možná kdyby to věděla či v té době zjistila, tak by tu už nemusela být.

Vždyť už mu jednou… Jeho oči se opět zaměřili na červenookého mladíka. Přišlo něco, jako složení nějakých dílků skládačky do sebe.
Tohle mu nesedělo, pokud Hana byla někdo, kdo se mu motal v jeho záležitostech, proč přece jen Hanu nechal jít? Vždyť musel vědět, že ji to nepřejde. Hlavně pokud se jednalo o první lásku. A krom toho dlouhou dobu i tu z Česka dávala informace týkající se smrti Shimura rodiny, vždyť to musel zjistit. Hana sic pak přestala, protože se dala dohromady s Ali, ale pořád to bylo delší období, které mohlo někoho přimět se nad tím zapřemýšlet a začít pátrat. Ano v Japonsku, asi byly jedinci, co rádi přehlíželi snad na první dobrou viditelné věci, ale.
Vyklubaly se tu z toho dvě otázky, proč Hanu nechal? A kde všude má AFO své přívržence, že se ty informace nikdy nikam nedostali anebo spíš možná, co udělal proto, aby se ty informace nikam nedostali?

Nikolaus si protřel tvář, to, co cítil teď byla jen odporná úzkost, když si uvědomil, že by Hana byla po smrti, kdyby ten muž neměl nějaký důvod, který ho zaujal. A že věděl, že když toho muže něco zaujme dokáže si dlouhodobě jít za tím.
Kromě toho mladík, který si celou dobu myslel, že ji zachránil ji vlastně asi ani ve finále nezachránil a pokud si dobře pamatoval, Hana zmiňovala, že na ni čekali v bytě, chtěl ji zabít. Což znamenalo, že tam nebyly, proto, aby Hanu zabili, ale aby psychicky vydíral Tenka a zmanipuloval ho tak, že možná tu byla útěcha toho, že jeho první láska žila, ale za jakou cenu. Že bude pořád uvažovat o ní a někde tam uvnitř něj ho to bude sžírat.

„Nikolausi, posloucháš?“ Muž s křídly a vlastně teď i zbylé mužské osazenstvo trochu zmateně koukalo na Nikolause, protože celou dobu, co na něj mluvili a on neposlouchal, jen jaksi tupě koukal před sebe, což znamenalo, že byl ve vlastních myšlenkách tak moc, že nevnímal okolí. Dominik tohle chování poznával velmi dobře, když Haně docházeli spojitosti, ale podle toho, že Nikolaus vypadal ještě víc zadumaně a zároveň nespokojeně, ještě to nerozkousl a zanechávalo to další otázky.
„Ne, řekněme, že jsem si uvědomil dost děsivou věc a nevím… Možná do toho zapadá i Collector,“ utrousil nakonec a znovu to vypadalo, že se na chvíli zamyslel, dávalo to smysl? Spíš ne, Hana v té době opravdu, už Tenka nehledala a snažila se být s Ali.
„A?“
„Řekněme, že nebudu vypouštět domněnky, pokud to nebude kompletní a dávat smysl, už tak se do toho zamotávám… Potřeboval bych si to sepsat asi. A cože vlastně je s Collectorem, tak moc neodkladné?“
„Nikolausi je možné, že… Když ty a…“ Jeho fialové oči propalovaly Dominika on nevěděl, kde a jak začít.
„Haně a Ali, Collector poslal stejné dárky jako nám po tom vánočním večírku. Jenomže, jak se později ukázalo, to pírko nebylo z křídel Ali, ale bylo ze zvířete. Jak víme, Collector nerad tedy jakkoliv ničí své trofeje, jenomže dárek, co poslal Haně a Ali? Ali dostala ptáčka, podobně, jako já, jen teda, za tu dobu, už to rozeznáme jen podle těch kostí. Řekněme, že ty dvě poštu moc nečetly, když byly všude jinde než tu na základně. No, ale Hana, tu je to právě dost divné… Čekali jsme třeba mrtvého motýla ve skle nebo tak něco. Hana se zmínila, že jste ho dostali s vaším otcem.“ Hawks se podíval na Dominika.
„Ano?“
„Potřebujeme potvrdit, zda tohle,“ podal krabičku Nikolausovi,“ je část křídla vašeho otce.“

Byl to nevzhledný kus odtrženého motýlího křídla a podle velikosti, tohle nemohlo být ze zvířete. Protikladem byl fakt, že to bylo úhledně zabalené v krabičce, ošetřeno tak, aby se při doteku nerozpadlo, působilo to, jak nějaký luxusní dárek.
„Je to Mathiase Elstera,“ zeptal se Dominik, ale ten pohled, který byl zabořen v tom kusu křídla, mluvil asi za vše.
„Nikdy by mě nenapadlo, že je uvidím tak brzo. Čekal jsem spíš, že až toho idiota najdeme, že tohle uvidím ve své plné kráse, jako nějaký výstavní kousek, ale tohle,“ natáhl krabičku k Dominikovi,“ on nikdy nic neničí. Moc dobře si pamatuji s jakou péčí je vytahoval ven.“
„Nemohla by o tom vědět, Ida?“ Nikoulaus se otočil na Tenka, který se do konverzace konečně trochu zapojil, i když tu byl spíš jen jako nechtěný doprovod. Nikolaus vytáhl mobil, netrvalo to moc dlouho, než se ozval z mobilu ženský hlas.

„Ano, Nikky?“ Dominik pozvedl své obočí, právě mu ta žena, řekla Nikky? Tenko i Keigo zadržovali smích, nikdy by je nenapadlo, že by takto někdo mohl zkrátit jméno Nikolaus, krom toho ta zkrácenina, absolutně odporovala jeho vzhledu a vyjadřování.
„Co víš o stavu mých a otcových křídel?“
„Měl by je mít ve své sbírce,“ zaznělo dost jistě.
„Tak proč se dívám na kus křídla mého otce v krásně úhledné krabičce?“
„Prosím? To… Nikdy neničí své trofeje. Vím, že brblal, že barva pana Mathiase není jeho gusto, ale nikdy by je neponičil. Nemusel moc oranžovou.“
„Vždyť mám dooranžova křídla taky,“ utrousil suše Nikolaus.
„To ano, ale pokud si dobře pamatuji měl si je v té době až do ruda, originálně Atlas velký má kaštanová křídla nebo tak něco. Tak jako Hana svou barvu dokáže ztmavit, tak to musela po někom podědit. Hlavně, když jde to souvisí s tím, jak se cítíte a řekněme, že to celé bylo jedna velká vypjatá situace tenkrát.“

„Ale to pořád nikam nespěje, stále držím kus křídla svého otce.“
„Mohl je mít někdo objednané,“ nadhodila Ida a snažila se vyčíst něco ze svých poznámek.
„Ale jak je poslal Haně, když je měl někdo jiný?“
„A co je u nich napsaného,“ zeptala se a dívala se na poznámky, co si dělala po odebrání křídel těch dvou.
„Je tu… Vlastně tu není nic,“ zmateně se podíval na Keiga.
„To je fakt, ani v jedné nic není, ale jak říkám u Ali těžko říct, někomu se asi nepovedlo vycpat zvíře a jestli tam něco bylo, tak už to mohlo taky shnít s tím zbytkem.“
„Počkejte, chcete mi říct, že ani jeden balík nemá nějaký provokativní dopis a v balíčku pro Ali bylo pravděpodobně živé zvíře?“
„No, živé asi úplně ne, ale s velkou pravděpodobností mohlo být v době odeslání čerstvé,“ dodal Dominik, který se snažil přiblížit obsah druhého balíčku.
„Tak to nemohl poslat on. Schwarz má svá pravidla a vše má pečlivě připravené a jen tak ledabyle, poslat rozkládající zvíře na základnu, když moc dobře musel vědět, že tam Hana a Ali bývají dost málo je velmi netypický přešlap.“

„Takže ten, co poslal Haně a Aleně, balíčky, byl ten stejný člověk, co si objednal křídla vašeho otce. Takže jste nasrali stejného člověka v dost dlouhé časové odmlce?“ Tenko si přejel po modrajícím oku, bolelo to.
„Nevím, kdo si to objednal, většinou jsme měli přehled, ale některé zakázky byly z jeho VIP listu a tohle byla jedna z nich. Takže vám k tomu nic víc neřeknu. Omlouvám se,“ ozvalo se z mobilu a Ida zaklapla deníček.
„Nad něčím si přemýšlel, měl jsi nějaký typ,“ zeptal se Dominik a Nikolau si to v hlavě snažil zrekapitulovat.
„Pořád je tu moc děr, které nedávají smysl.“

V tom se ozvalo jiné vyzvánění a Dominik se omluvil a mobil vzal. Byla to jeho žena, ale to, co se dozvěděl nebylo dobré.
„Cože řekla Andrea… Počkej Ludmi mohla to myslet jinak, třeba se jí to nějak pomotalo, když…“ Ludmila se, ale nenechala moc odbýt a když dodávala další podrobnosti ohledně toho, co se teď momentálně děje u nich doma se Dominik otočil na muže v místnosti. Tohle asi nebylo nejlepší načasování a už vůbec na další vytahování minulosti. A že tentokrát by to mohlo stát život, když tu dorazil nezvaných host.
Ovšem musel uznat fakt, že teď možná dávalo smysl, proč se našel část telefonu na mostě a druhá byla utopená, mohla se bránit někomu, kdo ji chtěl shodit dolů.

Jenomže teď… byl v beznadějné situaci, jeho sokolí oči se dívaly na muže sedící na židli.
Oba dva otcové, chránící své dcery.

 kapitola 52  <--- ---> kapitola 54