Butterfly effect - Kapitola 52

Nová kapitolka!

Starší žena pozorovala pár před sebou a přemýšlela, jestli někdy řešila něco takového s její dcerou, či s někým jiným. Došla však rychle k závěru, že ne. Ano, řešila s Ali nevěru, ale nikdy to nebylo tak moc propletené. Práce, minulost, přítomnost a nárazová situace, která to odstartovala. Tohle bylo něco… A na přímou radu potřebovala čas na promyšlení. A tak po vyslechnutí obou stran a detailů, každého z nich bez většího proslovu o tom, že to to potřebuje promyslet, odešla zkontrolovat i zbytek domácnosti.

Což Hanu nenechalo moc klidnou a znovu se raději omluvila Keigovi, na což Keigo reagoval úsměvem. Nebyl to nejpříjemnější rozhovor, který kdy vedl, ale nebylo to tak strašné. Spíš se oba dva vypovídali a nemuseli to dusit v sobě. A že se i mu ulevilo, nikdy se nikomu takto nesvěřil a byl i snad rád, že Hana začala.
„Věděla jsi to, že na to přijde, že,“ přisedl si blíže k Haně, která se na něj podívala a přikývla. Byla nesvá a nebyla si asi taky jistá, jestli bylo vhodné to tak na plnou pusu vypálit, ale i on měl v jistých ohledech dost mezery a Hana už to nevydržela dusit. A paní Kovářová byla pro Hanu osoba, které jako z mála věřila natolik, že tyto informace nevyzradí.
„Stačilo, abych byla o trochu odtažitější a už vyslýchala Ali, co mi zas provedla…  I kdyby k tomu neměla moc, co říct, tak se mi asi ulevilo…“
„Hele… A o těch jistých pomůckách…“
„Keigo!“ Ten jeho připitomělí úsměv, kterým provokoval a snažil se tuhle jejich lehce napjatou atmosféru zmírnit či dokonce od ní úplně odvést pozornost, jí vážně dostával.

První noc, kde konečně byly úplně sami a mimo Japonsko, byla pro oba zvláštní a ani jednomu se nedařilo usnout. Hana se bála jen pohnout, přece jen si nebyla jistá, jestli Keigo spí a on na tom byl úplně stejně. Ta noc v hotelu byla jiná, možná to bylo tím, že tam byl Tokoyami a nebyly tak úplně sami. Byl to takový příjemně rušivý element a teď, když byl Hawks mimo svou komfortní zónu v cizí zemi a Hana zas v pokoji, kde to všude připomínalo její zesnulou přítelkyni, to nebylo dobré. Nebyly však jediný, kdo tak úplně nespal, po tom rozhovoru musela i paní Kovářová trochu vyventilovat své zděšení, že ti dva došli do fáze, kdy jejich vztah byl fakt na vlásku. Musela uznat, že Keigo se zachoval, jako chlap? Nebo netypicky jako chlap. Nedokázala to správně zařadit, oba dva se podvedli, jen s tím rozdílem, že Hana to udělala za plného vědomí a Keigo pod quirkem, i když tvrdil, že by to asi ani nebylo třeba. Taky se, ale zlobila na Hanu, ani po tolika letech na Tenka prostě nezapomněla a nevymazala ho, ze svého života. Jenže moc dobře věděla, že Hana byla prostě až moc fixovaná na něj a vlastně, když to řekla nahlas, první, kdo ji okamžitě napadl byl právě on. V tomto se Můrka nezměnila, pořád měla pro toho kluka slabost a poslední dobou se snažil, aby se ona cítila dobře. Ovšem měla pocit, že Hana se něco bála před Keigem říct nahlas. Něco, co cítila uvnitř sebe, ale bála se jeho reakce. Jen vlastně doufala, že bude vstřícnější než Ali, občas z ní dostat některé věci bylo složité. Vlastně se své dceři nedivila, Ali chtěla rodinu a sama ji založit nemohla a všechno se tak kolem toho nehezky motalo, že ve spoustě věcech, hlavně co se týkalo vztahů a intimního života, prvně zatajovala. Než sama přišla na to, že její matka ví, že to nemá jednoduché a je tu od toho, aby jí pomohla, jak jen nejlépe věděla.

Hana na tom, však nebyla o nic lépe, ba naopak. Co se týkalo rodinných vztahů, za kým s tímto mohla? Spousta dětí se bálo svěřit svým rodičům, ale od toho rodiče měli být, aby dokázali svému dítěti v nouzi pomoci, až už se jednalo o cokoliv a neboť Hana neměla dobré vztahy s rodiči nějak tuto úlohu přebrala ona s manželem. Ano, Nikolaus se snažil napravit vztah se svou dcerou a lépe pozdě než být otcem idiotem navždy, ale představa toho, že to s ní bude probírat on, byla vážně k popukání. Jenže co, v tomto, případě bylo dobré pro Hanu? Keigo nebo Tenko? Za tu dobu se očividně nevzdal… No, jak nad tím uvažovala zjišťovala, že potřebuje z Hany vytáhnout o mnoho více, celý její příběh o tom, jak se dala dohromady s Keigem, co ji k tomu vedlo a k tomu, jak se dokázala opět shledat s její první láskou, která i po těch letech odloučení ji stále chce. Věděla, že na to je v celku dost času, ale jak začne slet a různé akce už toho času tolik nebude, a kromě toho se snaží s Keigem urovnat nakřivený vztah, takže se budou snažit trávit, co nejvíce času pospolu. Keigo měl pravdu, nemuselo to dopadnout dobře, kdyby si dali pauzu, jak to často označovali mladí, ale zas asi nebylo vhodné tak moc tlačit na pilu a dát tomu trochu i čas o samotě. Na základně se budou muset starat sami o sebe, hlavně Hana s Keigem. Dominik, Keigovi a Tokoiyamimu zařídil různé typy výcviku, které mají na základně a pokud dobře pochopila Hana bude opět v technické podpoře, protože tam nastal nějaký problém v navigacích, takže bude zaměstnána tímto, tedy...
Když by se tam dostali mohlo by jim to sice dát čas o samotě budou se točit kolem jiných povinností, které budou odpoutávat pozornost od tohoto problému.
„Proč pro jednou nemůže být všechno v pořádku…“

~

Nita koukala z okna svého pokoje, měla momentálně svou praxi u MT.Lady, tak jako ostatní. Jenže se právě nacházela v nějakém blbém období. Věděla, že se její senpai stala nepříjemnost a skončila v nemocnici, pak odjela za Hawksem, což byla nadšená a fotky, které mohla přidat na fanpage byly super, ale... Nějak se necítila, že teď její senpai je daleko ve své zemi, což zjistila od Tokoyamiho, který na jejich společný školní chat poslala fotografie z jeho praxe a Ramona měla taky teď plné ruce práce, krom toho si všimla jistých změn, které nevěděla kam přiřadit. Přemýšlela, jestli je to tím, že její byt teď už oficiálně neobývala sama a sžívala se s Lukášem nebo to pramenilo z něčeho jiného. Problém byl, že z Hany dostala docela dost věcí, ovšem z Ramony. Tato ruská žena byla občas oříšek.

Krom toho měla absenci kamarádek a možná i absenci pozorování jednoho možná dvou zástupců mužského pokolení. Se Shinsem se přece jen sblížili, jenže nedošli k tomu, aby si nějak pravidelně psali a byli v kontaktu. Občas mu sice něco milého napsala, tedy spíše, mu napsala, jak se mu daří a jestli je vše v pořádku u něj na praxi. No, dlouhou odpověď nemohla čekat, kromě toho to byl chlap a ti nikdy moc dlouze neodepisovali, sama měla možnost občas nahlédnout do konverzace Hany a Hawkse. Tedy, Hana-senpai ukázala fotky, co si posílali, jenže podle textu to vypadalo, že více píše Hana než Hawks, což jí trošku mrzelo, že i u takových špiček je komunikace mizerná. Na druhou stranu slýchávala ten dost otřepaný fakt, že ženy jsou více upovídanější, takže, co se týkalo konverzace i přes komunikační sítě, byly v tom prostě pořád v popředí.

Také tu pak visely informace, které se za poslední dobu vynořily z minulosti její senpai a tato mizerná nálada byla na světě. Tolik negativních informací v jejím jindy pozitivním světě. Na tohle nebyla často zvyklá, tedy vůbec na to nebyla zvyklá. Už se aspoň trošičku dokázala srovnat s odmítnutím Bakuga a teď toto. Patřila mezi ty děti, které vyrůstaly v dobrých rodinách a byly dobře zabezpečeny ve všech směrech.
Tyto situace nezažívala a nevěděla, zda na ně reaguje dobře, aby neurazila či situaci nezhoršila. Hlavně i teď v případě Shinsa, její mysl jí tahala stále za ním. Bohužel už nejen její mysl, ale vyvolával v ní emoce a jisté touhy, kterým se tak těžko odolávalo a přitom vždy, když už si myslela, že by konečně mohla něco. Tak její stydlivost nabrala na váze a vše se rázem změnilo, vždy měla problém cokoliv říct, dokonce si začala všímat, že když už něco vypustila, tak uvažovala, zda to nebylo trapné. Kdy vlastně tohle všechno začalo? Kdy vlastně zmizela taková ta její bezstarostnost? Ano, něco jiného to bylo, když byla mezi svým kolektivem děvčat, přece jen si byla jistější, ale když přišlo na to, že byli oni dva sami? To, byla panečku jiná. Občas si i říkala, že by ji v ten moment nepoznali ani její dvě senpai. Proč láska byla tak komplikovaná věc?

~

Hana měla pocit, že slyší vážně špatně, prvně ráno a teď večeru? Ludmila u snídaně přišla se správou, že pro ty tři přijedou na základnu až k večeru z důvodu poplachu. Bohužel námitky byly marné, a to i fakt, že se tam můžou dopravit sami, jenže to nechtěl nikdo slyšet. Vážená návštěva, přece nepocestuje sama, už teď si totiž letectvo dělalo špatnou vizitku a tohle by byla jen další potupa.
„Ach, ta hrdost,“ zabrblala Hana, která se zakousla do chleba, aby aspoň trochu zahnala tuhle skutečnost. Když už si konečně myslela, že půjde aspoň něco trochu jako po másle přijde tohle, no Ludmila vypadala, vcelku ráda, což moc nechápala. I ona věděla, jak moc Haně záleželo na tom, aby se aspoň trochu předvedl tento malý stát.

Bohužel to momentálně nevypadalo tak růžově. Ludmila a vlastně tak nějak všichni doufali, že nikdo moc tuhle návštěvu řešit nebude. Hana bude v technické podpoře a ti dva zas na tréninku, ale jak Muscari říkal, vše teď momentálně fungovalo na tom, že podpůrné složky zastupovaly, hrdiny. No a když se Lukáš dostal pod agenturu Elster, musel přerušit smlouvu s letectvem. Takže když se návštěva provalila, okamžitě začali spory o tom, že by Hana, jakožto momentálně, někdo, kdo vlastní agenturu měl odstoupit a nejlépe se už nevracet. Nebylo to však způsobeno jen tím, že Hana teď byla opět aktivní hrdina, ale především tím, že Markus dělala zle. A to už od doby, co začal Nikolaus polevovat, protože se proslýchalo, že je nemocný. Začal si dělat kontakty i v těchto místech a Hana, byla trn v oku. Byla dědička impéria Elster, sic všichni věděli, že o to mladá Pro nejeví zájem, stačilo by však jedno slovo a Markus by se musel všeho vzdát.

Takže když se profláklo, že je tu… Snažil se ji okamžitě vypakovat zpět do Japonska, ať už návštěva této země měla jakýkoliv důvod.
Jediné, čeho se Ludmila obávala, byla reakce Hany. Ono jedna věc, byla přerušit práci jakožto Hero tady v Česku a jít pracovat jako Hero do zahraničí, ale odstoupit od letectva? I pro Lukáše to byla rána, ale podstatnější byla pro něj Hana a dořešení případu s Collectorem. Takže když se dozvěděl o tom, že Hana zakládá agenturu, šel. Co ho tady taky mělo udržet, práce ve skladech letectva? Plat a výhody, co měl jako voják?  Vždy měla pocit, že ho tu vždy držela Ali, která ho naverbovala. A on byl rád, že tu našel alespoň v nějaké podobě rodinu. Letectvo bylo přísné, kdyby udělal někdo přešlap, který by byl za hranicí, nikdo by se s ním nepáral, ovšem i oni tu věděli, jak je svět prohnilí a snažili se ho aspoň udržet v nějaké pomyslné rovnováze.

Z toho dumání ji však do přítomnosti vrátilo roztřískané nádobí, které právě Hana smetla ze stolu. Všichni dospělí byli informováni o tom, že to nemají říkat ani se o tom bavit, než to bude vyřešené, ale dětem to nikdo neřekl.
Ludmila viděla ty krásně zelená kukadla a jen si povzdechla, jen přemýšlela, na koho je teď naštvaná? Hana trousící české, německé a možná japonské nadávky, prošla okolo ní mířící si to přímo ven, aby právě ze sebe dostala i zbytek té frustrace.
Cítila i nechápající pohled Keiga, kterého tedy pod náporem situace raději informoval o tom všem. A i on nevypadal, že je z toho nadšený. Vlastně si až teď začal snad i uvědomovat, že to Hana fakt nemá lehký. Cizinka v jeho zemi a tady doma? Vyvrhel s titulem NO.1..

„Doufali jsme, že to nějak vyřešíme, než přijedete, ale oni jsou vytrvalí.“ Hana moc nevnímala, byla frustrovaná, neměla, co rozbít. Proboha, teď přišla zas ta chvíle té hnusné bezmoci, kterou nesnášela. Křídla… Tak moc, chtěla něco vytvořit a zničit. Roztříštit… Změnit v…
„*Wie wäre es mit einem Schuss (Co takhle si zastřílet?),“ ozval se dost hluboký hlas a její oči se upřely na pár rudých duhovek.
„Nezní to jako špatný nápad, jen má zbraň je na letectvu,“ zavrčela a posadila se do trávy, jenže kupodivu se po chvíli ozvala silná rána a na zemi ležel kufr. Ludmila se pousmála a Jürgen raději dělala, že nic. Neměl problém se dostat kamkoliv, kde to znal. Kdyby Kurogiri nebyl nomu a tím neměl pozměnění quirk, tak by se spolu mohli v tomto trochu rovnat. Jürgen sice musel vidět místo, aby se tam dostal, ale i tak to bylo dost působivé.

„To je krádež,“ podívala se na něj, zatím, co on se koukal kamsi před sebe, jako by snad někoho hledal.
„Nemyslím si, když majitel sedí vedle. Řekněme, že to byla donáška.“ Hana se podávala na kufřík a pak zpět na muže.
„Nejsem si jistá, jestli tam zůstaly nějaké náboje…“
„Někdo, kdo ovládá myslí krystaly neumí poznat, zda má nějaké v kufříku pár metrů vedle sebe?“
Hana otevřela kufr, věděla, že tam náboje jsou, ale nemohla si odpustit být trochu nabručená. Tu zbraň neviděla roky a že se vlastně nezměnila. Čekala, že jí někdo bude používat, sic byla upravená pro potřeby Hany, ale i ostatní by mohli zbraň použít. Proto jí to vlastně překvapilo, že je dokonce s plnou zásobou nábojů, jak obyčejných, tak i jejich vlastnoručně vyrobených.

Keigo si nemohl nechat ujít pohled na zbraň, kterou zmiňovali její kolegové při akci, tu, co měla byla zapůjčená z jejich kasáren. Bylo to zvláštní. Tohle byla věc, s kterou Hana zabíjela, tak jako jeho peří na jeho zádech. To uvědomění, že žena vedle něho, která se teď momentálně hroutí je vlastně profesionální vrah. Možná to dělal i fakt, že doposud Hana pořád měla dost omezené množství krystalů a novým rozvinutím jejího quirku, kdy se dokázala obalit krystalem, nevypadala až tak nebezpečně. Jenže kdyby měla křídla, která…

Jeho oči se upřely na ni, vytahovala zrovna zásobník, kde kontrolovala náboje. Ujišťovala se, zda žádné nechybí.
„Až z toho budeš střílet, poprosím vás, abyste si byli jistí, že v tom lese nikdo není. Nechci tu vysvětlovat úmrtí a průstřely. Rozumíme si?“ Jürgen sice Ludmile nerozuměl za to Hana se postavila do pozoru a odsouhlasila rozkaz. Ludmila by snad i odešla zpět do domu, kdyby Hana opět nepromluvila, „Můžou jet… Dominik, má nachystaný program výhradně pro ty dva a já jsem tam měla být jen malý doprovod… Ovšem pod podmínkou, že někdo dohlídne na tady toho, aby moc nelétal, jeho křídla potřebují oddych, má namožené svaly.“
Ludmila překvapená reakcí Hany se trochu zamyslela, přece jen Hana měla pravdu. Ona byla ten problém, ne oni dva.
„Zavolám Dominikovi, aby sem někoho poslal.“

„Nelíbí se mi, že tě tu necháme,“ zavrčel Keigo, když mu Hana pomáhala sbalit věci. Jí samotné se to nelíbilo, ale ošidit tak Tokoyamiho o trénink, nechtěl ani jeden.
„Budu na přijmu, kdyby něco můžete mi zavolat. Nemůžu tam být fyzicky o tom, že budu u někoho na obrazovce nepadlo ani slovo,“ snažila se aspoň trochu tuto situaci zmírnit, jenže jeho výraz mluvil za vše. Nebyla to dobrá doba, nechávat ji bez jeho drobnohledu. To, že byla na míle daleko nebyl pro některé lidi vůbec žádný problém.

kapitola 51 <--- ---> kapitola 53